KNIŽNÍ KLUB
septajici divka_003.indd 1
7/24/17 12:02 PM
SeptajiciDivkaKor1
7/11/17 5:53 PM
Stránka 4
PfieloÏila Linda Dejdarová
KUISKAAVA TYTTÖ Copyright © Marko Hautala & Tammi Publishers, 2016 Original edition published by Tammi Publishers, 2016 Czech edition published by agreement with Marko Hautala and Elina Ahlback Literary Agency, Helsinki, Finland This work has been published with the financial assistance of Translation © Linda Dejdarová, 2017 ISBN 978-80-242-5865-2
SeptajiciDivkaKor1
7/11/17 5:53 PM
Stránka 5
AÈ se smiluje bohynû, jeÏ mne zavrhla.. BABYLÓNSKÁ TEODICEA (cca. 900 pfi. n. l.) Kdo má u‰i k sly‰ení, sly‰. MT 11,15
SeptajiciDivkaKor1
7/11/17 5:53 PM
Stránka 7
HVùZDNÁ DÍVKA
SeptajiciDivkaKor1
7/11/17 5:53 PM
Stránka 9
SLY·ÍM TU DÍVKU zrovna teì. Mluví a mluví a mluví, bez pfiestání. Stala se z toho nejpodstatnûj‰í souãást mého Ïivota. Z nûjakého dÛvodu to muselo potkat zrovna mû. Je‰tû pofiád si nemyslím, Ïe jsem blázen. Jsem si plnû vûdoma místa, ãasu i lidí kolem. Tohle pí‰u v kant˘nû univerzitní knihovny. Je krátce po ‰esté veãer a venku za obrovsk˘mi okny se zaãíná stmívat. Lidi co chvíli prochází detektory proti krádeÏím u dvefií knihovny. Za stolem pfiede mnou sedí kluk v kostkované ko‰ili, má kudrnaté vlasy a tenké oboãí. Jeho v˘raz se prakticky nemûní, jen obãas se jeho rty ve svûtle monitoru poãítaãe probudí k drobnému úsmûvu. Na stole stojí naãatá plechovka energetického nápoje a vedle ní leÏí pfieloÏená Ïlutohnûdá slupka od banánu, jako oliheÀ vyvrÏená na sou‰. Vidím to v‰echno a uvûdomuju si, Ïe jsem tady, nikde jinde. Právû jsem si u pultu objednala ãaj. Pfiedem jsem vûdûla, kolik bude stát, a zaplatila jsem hotovû pfiesnou ãástku. Podûkovala jsem a zaznamenala únavu na tváfii Ïeny za pultem. Jsem schopná empatie a dokáÏu jednat rozumnû a kultivovanû, stejnû jako v‰ichni ostatní. Celou tu dobu v‰ak dívka mluví. Celou dobu. Vãera jsem ãetla ãlánek o Kanaìanovi, kter˘ spáchal sebevraÏdu, protoÏe mu zvonilo v u‰ích. Stydím se pfiiznat, Ïe jsem 9
SeptajiciDivkaKor1
7/11/17 5:53 PM
Stránka 10
se nejdfiív rozesmála a pak pocítila nûco jako nenávist k tomu muÏi, i kdyÏ nemÛÏu vûdût, jak stra‰n˘ mûl Ïivot. PoÏádal jste mû, abych popsala pfiesnû, jak˘ ten hlas je a odkud se oz˘vá. Jestli se mûní. Jestli obãas pfiichází odjinud. Jestli se neoz˘vá ze stûn, od stropu ãi z podlahy. Jestli napfiíklad nezní v topení nebo odpadním potrubí v mém bytû na koleji. Va‰e otázky mû vyvedly z míry. Vím, Ïe se pokládají jen osobám, u kter˘ch je podezfiení, zda se nezbláznily. Bála jsem se, co se stane, kdyÏ zaãnu uvaÏovat o moÏnosti, Ïe by se z m˘ch stûn oz˘val hovor. KdyÏ jsem si toho veãera ãistila zuby, musela jsem kartáãek mnohokrát zastavit, protoÏe se mi zdálo, Ïe sly‰ím fieã z odtoku umyvadla. Pfiedstavila jsem si stvofiení, které se krãí kdesi v kolenech odpadního potrubí. Obzvlá‰È jsem se soustfiedila na jeho ústa, kdyÏ mluví. O nûãem takovém by nikdo nemûl pfiem˘‰let. Nyní jsem tak unavená, Ïe moje fantazie nemá sílu na hrátky. Proto vám fiíkám, Ïe sly‰ím jenom jeden hlas, a ten vychází z jednoho jediného místa. Je to ‰epot nûjaké dívky. Oz˘vá se mi tûsnû vedle levého ucha. Obãas se mi dokonce zdá, Ïe cítím dech. Úplnû jako by se mi o u‰ní lalÛãek otírala mot˘lí kfiídla. Anebo jako by nûãí rty byly tak blízko, Ïe se mû chvílemi dot˘kají. Tehdy si musím ucho mnout, aÏ ho mám celé horké. Nûkdy mívám na pol‰táfii krev. Dnes jsem obzvlá‰È unavená, protoÏe jsem si vãera vyrazila s kamarády ven. Pila jsem pfiíli‰, coÏ vÛbec nemám ve zvyku. Z klubu jsem ode‰la s jak˘msi klukem, ‰li jsme do jeho bytu v centru. Tam jsme pokraãovali v pití a nejmíÀ dvakrát souloÏili. Taky jsem pomûrnû dost mluvila. KdyÏ jsem ráno odcházela, nebyla jsem si jistá, jestli jsem tomu klukovi fiekla o hlase. Taková vûc je mnohem únavnûj‰í neÏ pfiíli‰né pití a ponocování. Ta hrÛza, Ïe se o tom nûkdo dozví a pochopí 10
SeptajiciDivkaKor1
7/11/17 5:53 PM
Stránka 11
v‰echno úplnû ‰patnû. Îe se dostanu do fieãí, pfiestoÏe dokáÏu zaplatit za ãaj pfiesnû odpoãítan˘mi mincemi, jsem schopná empatie a peãuju o sebe naprosto stejnû jako ostatní. Jsem unavená. Zato hlas se neunaví nikdy. ¤íkám si, jak je moÏné, Ïe ani nespí. Pokud si ten hlas zpÛsobuju sama, nemûl by se unavit zároveÀ se mnou? MoÏná jsou to hloupé úvahy. I spící mozek sní. Tfieba hlas vzniká ze stejného zdroje, kter˘ pohání krev a otevírá koÏní póry a o kterém ani vûda nedokáÏe fiíct vÛbec nic, a odkud moÏná vychází i sny. Tak nûjak to musí b˘t. Taková drobná, hloupá poznání jsou poslední dobou jediné, co mi pfiiná‰í radost. Dfiív jsem vÏdycky byla pragmatik, ale teì ze mû hlas udûlal filozofa. ZapomeÀte na to, co jsem právû napsala. Je to bláznûní unaveného ãlovûka. Ve skuteãnosti hlas nemá s proudûním krve ani se sny nic spoleãného. Krev obíhá, pulzuje v rytmu úderÛ srdce a sny jsou plné v‰elijak˘ch promûnliv˘ch obrazÛ. Hlas jenom pokraãuje. Jednotvárnû, únavnû, protivnû. KéÏ by v tom ãlánku také napsali, jak Kanaìan sebevraÏdu provedl. Hodil by se mi nûjak˘ tip. Nebojte se, hodlám vydrÏet, ale ‰lo by mi to snáz, kdybych vûdûla, Ïe v pfiípadû potfieby existuje nûjaké nouzové tlaãítko. Moje vlastní nápady nestojí za nic. Dneska ráno jsem napustila do dfiezu vodu a pokusila jsem se do ní ponofiit hlavu. Pod vodou znûl ‰epot je‰tû hÛfi. Zmínila jsem, Ïe obãas na u‰ním lalÛãku cítím dech. Není to ale obyãejn˘ dech. Hlas nikdy nedûlá pfiestávky, nikdy se nenadechuje, pouze vydechuje. To nemá se srdcem ani se sny nic spoleãného. PfiestoÏe hlas je dívãí, za ním se moÏná skr˘vá nûco star‰ího a chladnûj‰ího. ·um v pozadí. ¤eã zemû. ¤eã nebe. ¤eã hvûzd. Hvûzdná dívka. 11
SeptajiciDivkaKor1
7/11/17 5:53 PM
Stránka 12
Nabádal jste mû, abych si nev‰ímala, co hlas fiíká, Ïe je to obvykle jenom na ‰kodu. Dlouho jsem va‰í radû vûfiila. Bylo to snadné, protoÏe hlas mluví tak rychle, Ïe je tûÏké se na nûj soustfiedit. Docházejí mi v‰ak moÏnosti. Jsem ve vûzeÀské cele, v níÏ mám jenom jednoho pfiítele. Jako v knihách, v nichÏ se vûzni spfiátelí s krysou nebo se ‰vábem. Kudrnat˘ kluk pfiede mnou je ponofien˘ do vlastního Ïivota. Îena za pultem do svého a lidé procházející dvefimi knihovny zase do sv˘ch. MÛj Ïivot je teì tohle. Z jakéhosi dÛvodu zrovna mÛj. Vãera jsem se pokusila zapisovat, co hlas fiíká. Dalo mi to práci. Nejen proto, Ïe mluví rychle, ale taky proto, Ïe se mi nechtûlo ty vûci zapisovat do slov. Slova mûní my‰lenky v realitu. KdyÏ jsem se podívala, co jsem napsala, vÛbec jsem se v tom nevyznala. Ani jediné srozumitelné slovo. Existují my‰lenky, které si nezaslouÏí stát se realitou. Na svûtû je i tak dost hnusn˘ch vûcí. Jak jsem vám fiekla, jsem v jádru pozitivní ãlovûk. Omlouvám se za sebechválu, ale pr˘ vyzafiuju radost. Nikdo samozfiejmû nemÛÏe b˘t pozitivní neustále, ale pfiísahám, Ïe vûci, které mi hlas fiíká, jsou mi naprosto cizí a v rozporu s tím, ãím jsem byla. Nevycházejí ze mû. JenÏe mÛj Ïivot je teì tohle. Mám ãas uvaÏovat nad lecãíms. Napfiíklad: MoÏná v‰ichni sly‰í stejn˘ hlas jako já. Jenom o tom nevûdí. Tfieba jde o to, zda se ãlovûk zastaví a zaposlouchá se. Kdysi jsem ãetla, Ïe lidské uvaÏování je z pfieváÏné ãásti fieã. MoÏná kluk sedící pfiede mnou sly‰í stejn˘ hlas jako já, ale sleduje na monitoru poãítaãe v‰elijaké blázniviny, aby nemusel hlasu vûnovat pozornost. Chmurná my‰lenka: já jsem se moÏná nic zlého netu‰íc jedinkrát zastavila a zaposlouchala se. Víc nebylo potfieba. 12
SeptajiciDivkaKor1
7/11/17 5:53 PM
Stránka 13
KdyÏ ãlovûk zaãne poslouchat hvûzdnou dívku, frekvence uÏ se nedá zmûnit. Vysílá nekoneãnou fieã jako ‰epot kfiídel a jejich vzájemné tfiení v hustém hejnu mot˘lÛ, které se neustále pfiibliÏuje, ãlovûk se jím zalyká a neprohlédne skrz nûj. Je zvlá‰tní, jak ãasto poslední dobou pfiem˘‰lím o mot˘lech. Vûdûl jste, Ïe fiecké slovo psyché znamená jak du‰i, tak mot˘la? Urãitû ano, kdyÏ jste psycholog. Jste znalec du‰í, znalec mot˘lÛ. Klidnû vydechujete nosem a nasloucháte, zatímco já se choulím do fetální polohy jako mÛra v ãirém stearinu. Bláznûní unaveného ãlovûka. Jsem tak unavená, Ïe uÏ zkrátka nevidím cestu ven. NedokáÏu vymyslet, jak by tohle v‰echno mohlo skonãit. Ani jsem nevûdûla, Ïe taková tma mÛÏe v Ïivotû nastat; jak bych se v ní tedy dokázala orientovat? Mûla jsem rychle dostudovat, peãovat o svoji kondici a dosáhnout vedoucí pozice, neÏ mi bude tfiicet. Nyní tápu jako slepec, kter˘ musí spoléhat na svého vodiãe. Myslím, Ïe ten ví, jak tohle v‰echno dopadne. Obãas se mi zdá, jako by mû nûkdo drÏel za ruku. Tehdy se pfiesvûdãuju, Ïe je to moÏná pfiítel. To pomy‰lení mi na chvíli uleví, ale pak pfiijde pocit, kter˘ se velice, velice tûÏko popisuje. Pfiála bych vám, abyste to nikdy nezaÏil. Hlasu se nelíbí, Ïe o nûm pí‰u. Rád by vám pohrozil. Já nikomu nepfieju nic zlého, a proto ho nepustím ke slovu. Mûl byste mi b˘t vdûãn˘. To mi vûfite. Na chvilku jsem usnula. Kudrnat˘ kluk mezitím ode‰el. Na stole zbyla plechovka od energetického nápoje a ta slupka. Îena zpoza pultu zmizela. MoÏná ode‰la dozadu, aby vyfiídila nûjak˘ telefonát související s jejím obyãejn˘m Ïivotem. Závidím jí, pfiestoÏe nejspí‰ nemá Ïádné moÏnosti kariérního postupu ani 13
SeptajiciDivkaKor1
7/11/17 5:53 PM
Stránka 14
v˘zvy. Takové vûci nejsou v Ïivotû to nejdÛleÏitûj‰í, pfiestoÏe nás to tak uãí. Bûhem té chvilky, co jsem spala, se mi zdál sen. Ve snu mi do zvukovodu vlezla tlustá mÛra. Sly‰ela jsem, jak si pevnû pfiitiskla kfiídla k chlupatému tûlu a v‰ustila dovnitfi. NedokáÏu na to pfiestat myslet, na její lesklé oãi, jak se krãí kdesi ve stísnûné dutinû. A pfiedev‰ím na její drobná ústa, která se pohybují ve tmû a mluví hlasem mladé dívky. KdyÏ jsem se jako malá v noci budila, táta mû uklidÀoval, Ïe to byl jenom sen. I to byla leÏ. Nic není nikdy jenom sen. Zmáhá mû únava.
14
SeptajiciDivkaKor1
7/11/17 5:53 PM
Stránka 15
VEâERNÍ SMùNA AMIRA AYADA
SeptajiciDivkaKor1
7/11/17 5:53 PM
Stránka 17
KDYÎ UKLÍZEâ Amir Ayad vstoupil do místnosti, psychoterapeut Unto Mäkilä sedûl za sv˘m stolem a díval se z okna. Po skle stékaly vloãky jako tûÏcí, rosolovití Ïivoãichové. Amir Ayad zaklepal na otevfiené dvefie, ale Unto Mäkilä zrak od okna neodvrátil. Amir Ayad pozdûji vypovûdûl, Ïe Unta Mäkilu sly‰el zafunût ãi vydat nûjak˘ jin˘ „opovrÏliv˘“, nebo dokonce „nepfiátelsk˘“ zvuk. To se v‰ak neobjasnilo a v˘povûì se rozcházela s jeho pozdûj‰ími prohlá‰eními. V kaÏdém pfiípadû se Amir Ayad rozhodl nejdfiív uklidit ostatní místnosti. KdyÏ se vrátil ke dvefiím Unta Mäkily, snûÏení zhoustlo. Unto Mäkilä byl nadále ve stejné poloze. S hlavou naklonûnou, zrakem obrácen˘m k oknu a ústy pootevfien˘mi, jako by si právû uvûdomil nûco potû‰ujícího. Amir Ayad v místnosti rozsvítil. Spatfiil na podlaze nepofiádek, jehoÏ úklid vyÏadoval aseptick˘ pracovní postup. Nûco takového v‰ak nespadalo do pokynÛ ohlednû tohoto objektu. KdyÏ Amir Ayad telefonoval na tísÀovou linku, celou dobu se zdrÏoval v místnosti a mluvil klidnû, pfiestoÏe pro v‰echno, co vidûl, nenalézal slova. Na kurzech fin‰tiny se mluvilo o kofienové zeleninû, pozdravech, svátcích a úfiadech. Tohle by dokázal popsat jen ve svém rodném jazyce, a tak fiekl pouze: mrtv˘ muÏ. 17
SeptajiciDivkaKor1
7/11/17 5:53 PM
Stránka 18
Víte to urãitû? Ano. Kdokoliv by si byl jist˘, Ïe Unto Mäkilä zírající z okna uÏ vlastnû nevidí vÛbec nic. Amir Ayad pozdûji vypovûdûl, Ïe i on se bûhem telefonátu na tísÀovou linku díval ven, protoÏe ho svûtla mûsta záfiící skrz mokré sklo ukonej‰ila a pomohla mu zklidnit dech. Pfiipomínala mu pavuãinu upfiedenou elektfiinou, studenou, ale krásnou. Amir Ayad stále hledûl na okno, kdyÏ kvílení sirén zesílilo a jasnû bílé svûtlo se tepavû mûnilo v pulzující modfi. Od vlhkého skla se odráÏely nehybné postavy Amira Ayada a Unta Mäkily, ta druhá v první, jako na dvakrát exponované fotografii. AÏ v noãních mÛrách Amira Ayada napadlo, Ïe v té nehybné chvíli on i Unto Mäkilä zírali na své nehybné odrazy v oknû, po kterém stékala rosolovitá stvofiení.
18
SeptajiciDivkaKor1
7/11/17 5:53 PM
Stránka 19
âERVENÁ SLOÎKA
SeptajiciDivkaKor1
7/11/17 5:53 PM
Stránka 21
KDYÎ ANTON dorazil do práce, sanitka uÏ odjela, ale policejní vÛz zaparkovan˘ na chodníku jej pfiipravil na to, Ïe se stalo nûco váÏného. Antona napadl pokus o sebevraÏdu nebo násiln˘ útok. Klienti podobn˘mi vûcmi vyhroÏovali tak ãasto, Ïe ta my‰lenka ãlovûku stra‰ila v podvûdomí kaÏd˘ den. Uvnitfi Antona ihned nasmûrovali do kuchyÀky, kde uÏ ãekali Sirkku a Juhani. Sirkku byla uplakaná. Juhani se nepatfiiãnû usmíval, nejspí‰ nevûdomky. ZbûÏnû Antona informoval o událostech, je‰tû neÏ policisté Antona zavolali k v˘slechu do konferenãní místnosti. Po nûkolika otázkách mu ukázali záznam z bezpeãnostní kamery, na nûmÏ postava obleãená do tmavé bundy s kapucí kráãela po ulici a zastavila se pfied vchodem do terapeutického centra Paprsek. Záznam byl nekvalitní a kapuce skr˘vala tváfi, takÏe ani známou osobu by nebylo moÏné v postavû rozeznat. Antona to iritovalo. Nûkdo zabil Mäkilu v jeho vlastní kanceláfii a oni se dívali na skvrnu ve tvaru lidské postavy kráãející v zrnitém zábûru. „K ãemu ty kamery jsou, jestli je kvalita záznamu vÏdycky taková?“ zeptal se Anton. „Nepoznal bych v tom ani svoji dceru.“ Policista, kter˘ pfiedtím obrátil k Antonovi monitor poãítaãe, se zatváfiil, jako by byla kritika urãená jemu. 21
SeptajiciDivkaKor1
7/11/17 5:53 PM
Stránka 22
„¤ekl jste dceru,“ poznamenal druh˘ policista. DrÏel se dál, sedûl na parapetu. „No a?“ „Je na videu podle vás mladá Ïena?“ Anton se podíval na pozastaven˘ zábûr. „MoÏná jo.“ Policista záznam pfiehrál znovu. Drobná postava, vysoká maximálnû metr ‰edesát. Ulice zela prázdnotou, ale skvrnu ve tvaru lidské postavy bylo moÏné porovnat se zaparkovan˘mi auty. V jejích pohybech bylo cosi dívãího. Anton to nedokázal analyzovat, ale na‰el v sobû tolik respektu k policistÛm, Ïe ho podráÏdûní pfie‰lo. „Tady na konci se zdá, jako by osoba mluvila do mobilu,“ fiekl policista u stolu. Anton pfiik˘vl. „TakÏe moÏná jde o nûkoho, kdo obûÈ znal. Vchodové dvefie pfiece byly tou dobou zamãené, takÏe nûkdo musel pfiijít otevfiít. Pfied pfiíchodem uklízeãe v prostorách nebyl nikdo kromû samotné obûti.“ Anton porozumûl. Pachatel zavolal Mäkilovi, kter˘ sám vpustil svého vraha dovnitfi. Mrazivá my‰lenka. Na nekvalitním videozáznamu se odehrávalo nûco, co se mohlo pfiihodit komukoliv z nich. KaÏd˘ terapeut zaãal nûkter˘m sv˘m klientÛm dÛvûfiovat bez ohledu na to, co se o nich dozvûdûl z jejich osobní historie. „Chtûli bychom se vás trochu poptat na Mäkilovy pacienty, jestli vám to nevadí.“ „Jistû.“ Policista sedící na parapetu si protáhl konãetiny a pfie‰el ke svému kolegovi. Otázky se t˘kaly pacientÛ Unta Mäkily, jeho osobního Ïivota a pfiípadn˘ch v˘hrÛÏek. O osobním Ïivotû Anton nedokázal fiíct víc, neÏ Ïe Mäkilä byl rozveden˘ a do Helsinek 22
SeptajiciDivkaKor1
7/11/17 5:53 PM
Stránka 23
se pfiistûhoval pfied necel˘m rokem z Vaasy. Tam zÛstala manÏelka a asi dvacetilet˘ syn, kterého jednou pfiistihli pfii pûstování konopí. Nejspí‰ ne‰lo o nic závaÏného, obyãejné chování dne‰ní mládeÏe, Anton pocítil potfiebu vyjádfiit svÛj názor. Mäkilä se o záleÏitosti zmínil na chodbû v práci, na doslech bylo tehdy mnoho párÛ u‰í. Pfiesto se Anton cítil trapnû, kdyÏ o tom policistÛm fiíkal. O v˘hrÛÏkách nic nesly‰el, ale poradil policistÛm, aby se zeptali Sirkku, která pracovala jako spojovatelka, a Juhaniho, vedoucího terapeutického centra. Policisté se k návrhu stavûli lhostejnû, z ãehoÏ Anton usoudil, Ïe dotyãné uÏ vyslechli. On ve ãtvrtek pfiicházel do práce jako poslední, protoÏe rána vûnoval studiu. Policisty pozdní pfiíchod do práce zaujal. „Co studujete?“ zeptal se jeden. „Religionistiku,“ odpovûdûl Anton. „Co to je?“ „Vûda, která zkoumá náboÏenství. Mytologii. Magii.“ MuÏ, kter˘ se ptal, se dál tváfiil stejnû, av‰ak druh˘ policista pozvedl oboãí. „Magii?“ zeptal se. „MÛj syn umí nûkolik dobr˘ch karetních trikÛ.“ Anton si nebyl jist˘, jestli si z nûj muÏ neutahuje, a tak nic nefiíkal. „K ãemu psychoterapeut potfiebuje nûco takového?“ pokraãoval policista. „NáboÏenství, mytologii a to v‰echno?“ Anton pokrãil rameny. „NáboÏenství jsou kolektivní snahou o vyfie‰ení problémÛ lidského Ïivota. Tûch sam˘ch, s nimiÏ se pot˘kají klienti.“ „Tfieba bychom to mûli zkusit,“ navrhl málomluvnûj‰í policista kolegovi. „MoÏná, Ïe i na‰i klienti se pot˘kají s mytologick˘mi problémy.“ 23
SeptajiciDivkaKor1
7/11/17 5:53 PM
Stránka 24
Ani jeden se nezasmál. „Vy máte dceru?“ zeptal se ten sam˘ policista, kdyÏ Anton vycházel z místnosti. „Nemám,“ zalhal Anton. Po v˘slechu se Anton dozvûdûl od Juhaniho, Ïe v‰echna sezení pro ten den zru‰ili, pfieobjednání mûla jít pfies Sirkku. Ostatní uÏ ode‰li domÛ, i Anton mohl jít. Juhani mûl na tváfii i nadále násiln˘ úsmûv, skoro jako by mûl podezfiení, Ïe celá ta epizoda je podfuk, kter˘ se kaÏd˘m okamÏikem provalí. âím víc ‰okující novinky, tím víc Juhani racionalizoval. To prohlásil Mäkilä, kdyÏ tfiináctilet˘ klient skoãil na nádraÏí v Pasile pod pfiijíÏdûjící rychlík. Juhani nezvládal city jinak neÏ na papífie a na teoretické úrovni, kde se psychická zhroucení a záchvaty vzteku mûnily na emoce a afekty. Snad proto omezil vlastní ordinaãní hodiny a pfiesunul se do vedení personálu. Anton si nebyl jist˘, jestli i tohle nakonec nefiekl Mäkilä. NeÏ ode‰el, pohlédl Anton k Mäkilov˘m dvefiím. Byly narychlo zapeãetûné policejní páskou a z místnosti se oz˘val tlumen˘ hovor. Kdosi se zasmál. Anton nemûl nervy poslouchat, a tak vy‰el z Paprsku a kráãel zpût na zastávku tramvaje, kde vystoupil pfied necelou hodinou bez jakéhokoliv tu‰ení, Ïe se vrátí je‰tû pfied obûdem. AniÏ by vûdûl, Ïe tam bude stát v dopoledním svûtle a snaÏit se zracionalizovat my‰lenku, Ïe ono zasmání v místnosti znûlo docela jako od Mäkily samotného.
24
SeptajiciDivkaKor1
7/11/17 5:53 PM
Stránka 25
ANTON VùDùL, Ïe bude z Mäkilova pfiípadu mít noãní mÛry. Ani ne tak kvÛli hrÛznosti toho ãinu nebo kvÛli ztrátû kolegy. Mäkilä pracoval v Paprsku teprve tak krátce, Ïe se o nûm stále mluvilo pfiíjmením. Juhani si s ním nûkdy za‰el zahrát badminton, ale Ïádní vroucní pfiátelé jistû nebyli. Anton svého kolegu povaÏoval za inteligentního muÏe se smyslem pro humor a vûfiil, Ïe pocity byly vzájemné, ale mimo pracovní dobu se nesetkali nikdy. Ano, Mäkilä se svûfiil Antonovi se sv˘m manÏelstvím a se synov˘mi problémy s policií. KdyÏ mluvil o Juhaniho neschopnosti vypofiádat se se siln˘mi city, nepÛsobilo to jako pomlouvání, ale jako pronesení faktÛ. Anton to vnímal jako osvûÏující. Pfiesto v jeho Ïivotû nevzniklo Mäkilovou smrtí Ïádné prázdné místo. Zato rutiny byly dÛleÏité. Anton to vÏdy zdÛrazÀoval i sv˘m klientÛm, obzvlá‰È tûm mlad˘m. Zpracovávání citÛ bylo jen jednou stránkou ozdravného procesu. K jeho následkÛm patfiila sklíãenost, zmatení a ztráta kontroly. Protilékem byla rutina, k níÏ se mûl ãlovûk stavût jako k náboÏenskému rituálu. Rozhodnout se, co bude dûlat, a provádût to bez v˘jimky. Vynechat v‰echno, co do rutiny nezapadá, aÈ uÏ to byl nutkav˘ kontrolní telefonát matce, která si hraje na smrtelnû nemocnou, pfiiznání nenávisti 25
SeptajiciDivkaKor1
7/11/17 5:53 PM
Stránka 26
a hanby v sociálních médiích ãi poslední zmaten˘ veãer s kumpány závisl˘mi na drogách. âlovûk si mûl Ïivot tolik naplnit rutinami, aby nemûl ãas na pfie‰lapy. Bûhem let se Anton nauãil, jak své pacienty pro rutiny nadchnout. Dokázal je nenápadnû podstrãit do Ïivota klienta, napÛl Ïertem, ale pfiitom nesmlouvavû, jako ve hfie, kterou si dotyãn˘ nepozorovanû tak oblíbí, Ïe se mu nebude chtít poru‰it pravidla. Egyptská civilizace Ïila rutinami. KaÏdé ráno se modlili, aby na nebe vy‰el Amon-Rea, kterého pak kaÏd˘ veãer za doprovodu modliteb posílali na noãní pouÈ podzemním Nilem. Rituály naplÀovaly kaÏd˘ rok, mûsíc, t˘den a den. Egyptská civilizace se zachovala bez pfieru‰ení ‰est tisíc let. Západní civilizace mûla pfied sebou je‰tû dlouhou cestu. PfieváÏná vût‰ina depresí pramenila z pfiedstavy jedince, Ïe je oddûlen˘ od masy v‰ehomíra. Îe nedokáÏe pomoct slunci vystoupit na oblohu. V noãní mÛfie se z Mäkilovy kanceláfie oz˘val smích. Zvuk rozbíjeného skla. Kdosi fiekl p‰‰‰t. Anton se ‰el podívat. Zastavil se na prahu. Mäkilä sedûl za sv˘m stolem, v ãerném obleku a s kravatou na krku. Místo hlavy mûl záfiivou svûtelnou kouli. Kolem ní se pohybovala svûtélkující vlákna a její povrch jako by vfiel a bublal. V‰echno v pohodû? zeptal se Anton. Mäkilä bubnoval prsty do pracovního stolu. Ramena se mu ‰kubala, jako by zadrÏoval smích. Je v‰echno v pohodû? zopakoval Anton. Z rohu místnosti se ozvalo vyprsknutí smíchu. Anton se otoãil po zvuku a spatfiil Sirkku, jak vykukuje zpoza závûsu a jednou rukou si zakr˘vá ústa. Tváfi mûla rozmazanou, jako na nekvalitním záznamu z bezpeãnostní kamery. 26
SeptajiciDivkaKor1
7/11/17 5:53 PM
Stránka 27
Co je tu tak legraãního? zeptal se Anton. Sirkku se hystericky rozchechtala. Mäkilova ramena sebou za‰kubala rychleji. Co je? Anton se nucenû zasmál. Vzpomnûl si na policisty a jejich nepochopiteln˘ posmûch. Sirkku se pokusila promluvit, ale nedokázala se pfiestat smát. KdyÏ ji záchvat na chvilku pfie‰el, otfiela si oãi a zvedla si pfied ústa mobil. Elektrick˘ hlas telefonického spojení zapraskal Antonovi vedle hlavy, jako by mu za‰eptal pfiímo do u‰ního bubínku: Jdi se mrknout do zrcadla. Anton se domníval, Ïe se tím probudil. Sedûl v dokonalé temnotû a cítil se naprosto vzhÛru, ve vlastní posteli, ve známé místnosti, s my‰lenkami jasn˘mi. Nûco bylo ‰patnû. Anton cítil v u‰ích svÛj tep. D˘chal mûlce. Zvedl ruku, aby si ohmatal obliãej. KdyÏ se jeho prsty pfiiblíÏily ke ‰piãce nosu, bylo to, jako by se natahovaly k jakési hlubinû, z níÏ vycházel chlad, k bezednému proudu nebo ledovému víru, k ãerné dífie. Anton se opravdu probudil aÏ v okamÏiku, kdyÏ cosi jeho paÏi aÏ po loket vcuclo do toho víru, kter˘ mûl místo obliãeje. Ve tfii hodiny dvacet jedna minut ráno leÏel Anton na posteli ve svûtle noãní lampiãky a proklínal Unta Mäkilu a to, jak nenapravitelnû naru‰ené byly jeho rutiny. Poãkal, aÏ po‰tovním otvorem propadnou ranní noviny, vstal a pfieãetl si je v naprosto nesprávnou denní dobu. Do prvních paprskÛ slunce zb˘valy je‰tû celé hodiny. Ve ãtyfii padesát pût Anton otevfiel svÛj deník, chtûl si noãní mÛru zapsat. Nakonec napsal jen ãtyfii slova: 27
SeptajiciDivkaKor1
7/11/17 5:53 PM
Stránka 28
Vír v podzemním Nilu. Slova mu pfiipadla pfiehnanû dramatická, a tak je pfie‰krtl tfiemi tlust˘mi ãarami a vrátil se do postele. Následující ráno pfied pfiíchodem prvního klienta svolal Juhani personál k „pfiehledu událostí“. Povûdûl jim v‰echno, co mu policie o pfiípadu prozradila, a oznámil, Ïe si kaÏd˘ má je‰tû jednou projít údaje o ve‰ker˘ch klientech, ktefií se bûhem posledních dvou let chovali nûjak˘m zpÛsobem nebezpeãnû. Bylo samozfiejmostí, Ïe o tom, co se událo, nikdo nesmí mluvit s nik˘m jin˘m neÏ s policií. Juhani do své powerpointové prezentace pro jistotu sepsal odpovûdi znepokojen˘m zákazníkÛm. NemÛÏu záleÏitost komentovat z dÛvodu probíhajícího policejního vy‰etfiování, tohle je poprvé v historii Paprsku a dal‰í dech vyráÏející v˘plody. V‰ichni si nejspí‰ uvûdomovali, Ïe s klienty nelze mluvit jako s novináfii, ale nikdo nemûl síly pfiednést stanovisko nahlas. Juhani je‰tû zdÛraznil, Ïe Mäkilä evidentnû postupoval v rozporu s pfiedpisy, kdyÏ k sobû pustil klienta mimo oficiální ordinaãní hodiny. Juhani si neuvûdomoval, Ïe vlastnû obviÀuje neboÏtíka, ale na takov˘ nedostatek taktu u nûj byli zvyklí, a tak o tom posléze nikdo ani ne‰pitl. Skuteãné sezení krizové terapie si v kuchyÀce uspofiádali ihned, jakmile se Juhani zavfiel ve své kanceláfii. JelikoÏ nebylo mnoho ãasu, v‰ichni mluvili otevfienû a bez vytáãek. Anton se svûfiil se svou noãní mÛrou a pfiiznal se, Ïe pro nûj osobnû bylo nejhor‰í naprosté zhroucení denní rutiny. Sami se specializoval na krizovou terapii a traumaterapii, a tak ostatním oznámil, v kolik hodin u nûj smûjí zaklepat. Pak se vrhli do práce. *** 28
SeptajiciDivkaKor1
7/11/17 5:53 PM
Stránka 29
Po odchodu prvního klienta Sirkku oznámila Antonovi, Ïe má telefon. „Kdo volá?“ „Nepfiedstavil se, ale pr˘ je to dÛleÏité.“ Bûhem chvilky ticha oba nejspí‰ mysleli na nûco zlovûstného. Také Sirkku zhlédla záznam z bezpeãnostní kamery, na nûmÏ skvrna ve tvaru ãlovûka mluvila do mobilu. „Kdy mi pfiijde dal‰í klient?“ zeptal se Anton. „Za ãtvrt hodiny,“ odpovûdûla Sirkku, neÏ si to Anton stihl vyhledat sám. „Tak mû pfiepoj.“ „Jasnû.“ Anton naslouchal ‰umu spojení a hledûl na ãasov˘ harmonogram na monitoru. „Haló,“ ohlásil se zad˘chan˘ hlas. „Tady Anton Rajamaa. Chtûl jste se mnou mluvit?“ „Dobfie. Pardon.“ Anton na omluvu nereagoval, protoÏe zfiejmû ‰lo jen o frázi, kterou volající pfieloÏil z nûjakého jiného jazyka. Dvû slova Antonovi staãila, aby usoudil, Ïe mu volá cizinec. „Musíme se sejít. Nûco vám chci.“ Anton se snaÏil ten hlas pfiirovnat ke skvrnû ve tvaru ãlovûka. „S k˘m mluvím, jestli se mÛÏu zeptat?“ „Jsem Amir Ayad. Uklízím u vás.“ Anton si muÏe pamatoval. Jednou se vrátil do práce pro zapomenut˘ mobil a pfiistihl Amira, jak koufií na záchodû. MuÏ se málem rozplakal a prosil, aby to Anton nehlásil ‰éfovi úklidové firmy. Anton muÏe ujistil, Ïe nikomu nic nefiekne. O pár dní pozdûji se mu na pracovním stole objevil dárkov˘ balíãek, kter˘ obsahoval ãokoládu Fazer a lahev finské vodky. Lahev nadále leÏela neotevfiená ve skfiíni v kanceláfii. 29
SeptajiciDivkaKor1
7/11/17 5:53 PM
Stránka 30
„Bûlokura znáte?“ zeptal se Amir. „Prosím?“ „U Bûlokura. To je hospoda. V Alppile.“ „Nevím… Ale urãitû to najdu. O co vlastnû jde?“ „¤eknu tam. Kdy pfiijdete?“ „Jako dneska?“ „Dneska.“ Anton pohlédl na svÛj ãasov˘ harmonogram, zváÏil oznámení policii a odpovûdûl: „Ve ãtvrt na ‰est.“ „Dobfie.“ Hovor se pfieru‰il. Anton hledûl na displej, aniÏ by cokoliv vidûl. TopÏe. NaÈukal ãíslo na policii, civûl na nûj na displeji a stále nic nevidûl. Juhani se nezmínil, kter˘ ze dvou stál˘ch uklízeãÛ Mäkilu na‰el. Personál úklidové firmy mu byl lhostejn˘. V‰ichni zamûstnanci znali historku, jak Juhani jednou bûÏel chodbou s mobilem u ucha a uklízeãe, kter˘ se sklánûl vedle svého vozíku, pfieskoãil jako na pfiekáÏkové dráze. Pr˘ pfiitom ani na vtefiinu nepfieru‰il hovor. Bylo pomûrnû pravdûpodobné, Ïe Mäkilu na‰el Amir. MoÏná byl do pfiípadu nûjak zapleten˘. Tfieba patfiil do nûjaké teroristické buÀky, která se rozhodla otfiást kamenn˘m základem finské spoleãnosti tím, Ïe sprovodí ze svûta vyhofielé terapeuty? Anton uÏ mûl prst na tlaãítku hovoru, kdyÏ se rozchechtal. Juhani fiíkal, Ïe mají oznámit v‰echno, co s pfiípadem mohlo souviset, ale Anton si vybavil AmirÛv vydû‰en˘ pohled bûhem pfiíhody s cigaretou. Ten muÏ kvÛli tomu nejspí‰ nemohl v noci usnout. MoÏná kolem páté ráno dospûl k názoru, Ïe ze v‰ech moÏností je právû lahev finské vodky tím, co místní psychoterapeut dokáÏe ocenit. 30
SeptajiciDivkaKor1
7/11/17 5:53 PM
Stránka 31
U Bûlokura. Pokud Amir Ayad hodlal provést nûco osudného v hospodû toho jména, tak aÈ. Svût, jak ho lidé vídali ve zprávách, zpÛsobil, Ïe byli paranoidní a v pfiedstavách vidûli v‰echno nepfiimûfienû násilnicky. Po krvavém ãinu, kter˘ se udál tak blízko, by kaÏd˘ vidûl hrozby v‰ude. Ani ten nejracionálnûj‰í ãlovûk proti tomu nebyl imunní. Antonovi se na okamÏik zastesklo po Mäkilovi. Ten by mu rozumûl. Vyprávûl, Ïe v roce dva tisíce patnáct v PafiíÏi jel vlakem den po teroristick˘ch útocích. PrÛvodãí se neodváÏil otevfiít zaseklé dvefie od toalety. Mäkilä nakonec toho muÏe poÏádal o univerzální klíã a oznámil pfiítomn˘m ve vagónu, Ïe kdyby tam navzdory ve‰keré nepravdûpodobnosti byla islamisty nastraÏená bomba, oni by mûli to ‰tûstí, Ïe by tento svût opustili nejrychlej‰ím moÏn˘m zpÛsobem. KdyÏ strãil klíã do zámku, prÛvodãí prchl z vagónu. Toaleta samozfiejmû byla prázdná. Vagón zaplnil smích a vzru‰en˘ hovor. Mäkilä se Antonovi pfiiznal, Ïe ho k ãinu motivoval odpor, kter˘ mûl ke strachu. Cítil, jak strach v okamÏiku naplnil cel˘ vagón, kdyÏ si pfiítomní v‰imli divného chování prÛvodãího. V matematice strachu se pravdûpodobnosti rodily zcela specifick˘mi, pokroucen˘mi poãetními operacemi. Mäkilä se rozhodl je zavrhnout a jednat rozumnû. MoÏná takto jednal i v okamÏiku, kdyÏ se pfied vchodem do Paprsku zastavila skvrna ve tvaru ãlovûka z bezpeãnostní kamery, vyÈukala Mäkilovo ãíslo a pfiiloÏila si mobil na ucho.
31
SeptajiciDivkaKor1
7/11/17 5:53 PM
Stránka 32
ANTON VYSTOUPIL z tramvaje dvacet minut po páté. Neopozdil se schválnû, ale pfiesto se cítil provinile. KvÛli tomu, Ïe mûl zpoÏdûní, a kvÛli tomu, Ïe zpoÏdûní moÏná pramenilo z podvûdomé matematiky strachu. Vstoupil do hospody U Bûlokura a rozhlédl se. âernovlas˘ muÏ za stolem u okna zvedl ukazováãek. KdyÏ Anton pfiistoupil ke stolu, Amir vstal a potfiásl Antonovi rukou, drÏel ho pfii tom obûma dlanûmi. Pokynul mu, aby se posadil, jako by ho vítal u sebe doma. „Díky, Ïe jste pfii‰el,“ fiekl. „Co pijete? Já platím.“ „âernou kávu, prosím.“ „Klidnû i vodku. Není problém.“ „Ne… díky. Káva staãí.“ Amir do‰el k barovému pultu pro dvû kávy a posadil se naproti Antonovi. „Já alkohol nepiju, ale nevadí mi, kdyÏ pijou kamarádi,“ vysvûtlil. „Finové u nás v práci mû obãas pozvou v pátek ven a já se bavím. Oni zpívaj karaoke a chlastaj o závod.“ „Aha.“ „Já se dívám a smûju se jim. Kulturní rozdíly. âlovûk to musí chápat, Ïe jo?“ KdyÏ Anton neodpovûdûl, muÏ zváÏnûl a pohlédl na svÛj ‰álek s kávou. Trhav˘m pohybem jej zvedl k ústÛm, ale rozmyslel si to. Soudû podle páry byl nápoj vafiící. 32
SeptajiciDivkaKor1
7/11/17 5:53 PM
Stránka 33
„To byla hrÛza, co se u vás v práci stalo.“ Anton pfiik˘vl. „To ano.“ „Pfiipomnûlo mi to stra‰n˘ vûci.“ TakÏe to skuteãnû byl Amir, kdo Mäkilu na‰el. Anton zaãal litovat, Ïe pfii‰el. Mohl snadno odmítnout. Amir zatfiásl hlavou a pokraãoval: „Je to stra‰n˘ pohled, kdyÏ je ãlovûk nejdfiív Ïiv˘ a potom jako… rozbit˘ pytel mouky. V‰echno se vyvalí ven. Chápete?“ Anton znovu pfiik˘vl, pfiestoÏe ve skuteãnosti nechápal. U vedlej‰ího stolu sedûl sám u piva muÏ s hubenou tváfií a zíral na nû. Mûl potetované prsty. Anton se na nûj zkusil usmát, aby ho pfiimûl odvrátit zrak, ale muÏÛv v˘raz se ani nezachvûl. „Chcete si o tom promluvit?“ zeptal se Anton Amira. „Ano.“ „Mohl byste se objednat pfies va‰eho závodního doktora,“ navrhl Anton. „Urãitû vám tam pomÛÏou.“ Nebyl si jist˘, jestli Amir chápe, Ïe za terapeutické sluÏby v Paprsku se platí. Îe se nejedná o charitativní ãinnost, ale o Antonovu práci. Podle fieditele Paprsku vlastnû ‰lo o obor srovnateln˘ s fitness, ale toho na‰tûstí v Paprsku nevídali nijak zvlá‰È ãasto. O komunikaci s ním se staral Juhani, coÏ ostatní povaÏovali za jednu z jeho nejvût‰ích zásluh. „Ne doktor,“ fiekl Amir. „Musím mluvit s vámi.“ „Opravdu?“ „Ano.“ „A proã, jestli se smím zeptat?“ „Vy jste dobrej ãlovûk. Pamatuju si to s cigaretou. Musíte se to dozvûdût.“ Anton zrakem na okamÏik zabloudil do strany. Stihl uÏ 33
SeptajiciDivkaKor1
7/11/17 5:53 PM
Stránka 34
zapomenout na potetovaného ãumila. MuÏ na nûj nadále zíral, ale pÛllitr mûl teì prázdn˘. „Dozvûdût se co?“ Amir se naklonil blíÏ. „Ten mrtvej muÏ…“ „Mäkilä,“ doplnil Anton. „Pfiesnû, ten mrtvej muÏ. On na mû mluvil.“ Anton vidûl koutkem oka, Ïe potetovan˘ muÏ zmûnil polohu. Amir se tváfiil stejnû vylekanû jako tehdy, kdyÏ ho Anton pfiistihl pfii koufiení na záchodû v Paprsku. Anton pfiem˘‰lel, jestli ten chlapík nemá psychické problémy. Nûjaké neléãené posttraumatické následky. „CoÏe? Mäkilä… mluvil?“ Amir rychle pfiik˘vl. „¤ekl jsem o tom policii, ale nemohl jsem fiíct pravdu. Nemohl jsem –“ „Tak moment,“ pfieru‰il ho Anton a rychle se rozhlédl. âumilovi u sousedního stolu spadla brada na hrudník, z úst mu vytékala slina na stÛl. U barového pultu stál mlad˘ pár. Îena muÏi ukazovala cosi na svém telefonu. Anton se zamyslel nad právní stránkou situace. Nemûl v souladu se zákonem Amirovu Ïádost o setkání oznámit? Copak mohl vûdût, Ïe se AmirÛv telefonát t˘ká Mäkilova pfiípadu? U baru mlad˘ muÏ zaujatû sledoval displej telefonu své pfiítelkynû. Anton se naklonil pfies stÛl a zti‰il hlas: „TakÏe vy jste policii lhal?“ Amir pokrãil rameny a odvrátil zrak, jako by se chtûl otázce vyhnout. „To je váÏná vûc,“ fiekl Anton. „To se nesmí.“ „Já to slíbil,“ odpovûdûl Amir. „KdyÏ ãlovûk nûco slíbí umírajícímu, musí slib dodrÏet.“ „Vy jste nûco slíbil Mäkilovi?“ 34
SeptajiciDivkaKor1
7/11/17 5:53 PM
Stránka 35
„Ano.“ „Zrovna kdyÏ… umíral?“ AmirÛv pohled byl dostateãnû v˘mluvn˘. Anton si tu situaci nedokázal pfiedstavit. Mäkilä váÏnû zranûn˘ ve své kanceláfii. Jako rozbit˘ pytel mouky. V‰echno se vyvalí ven. Mäkilä, jak se ve sv˘ch posledních okamÏicích svûfiuje uklízeãi Amiru Ayadovi. „Co jste mu slíbil?“ „Îe vám od nûj vyfiídím vzkaz.“ Anton si pfiál, aby nemusel Amira poÏádat o podrobnosti. UvaÏoval, na jakou vzdálenost se dá smartphonem nahrát hovor. V noci ‰patnû spal a teì byl paranoidní. „Musíte si pfieãíst ãervenou sloÏku,“ fiekl Amir. „Je v ní nûco dÛleÏit˘ho.“ „âervenou sloÏku,“ opakoval Anton. „Mäkilä mûl spoustu ãerven˘ch sloÏek.“ KdyÏ Mäkilä do Paprsku nastoupil, pfiinesl si s sebou krabici sloÏek a pofiadaãÛ. Ta krabice stála dlouho v rohu kanceláfie. Juhani jednou o pfiestávce uvaÏoval nahlas, jestli by se na ni nemûl optat. Pfievod dokumentace klientÛ z pfiedchozího pÛsobi‰tû nepfiicházel v úvahu. V Paprsku se v‰echno ukládalo do databáze, a tak se dalo zpûtnû dohledat kaÏdé sezení i kaÏd˘ vyti‰tûn˘ papír. „To jste mohl fiíct u v˘slechu. V‰echny Mäkilovy sloÏky byly v jeho kanceláfii a teì je uÏ urãitû má policie.“ „Tuhle sloÏku urãitû najdete,“ fiekl Amir. Anton byl zmaten˘. „Jak to?“ „Je ve va‰í pracovnû,“ vysvûtlil Amir a napil se ze svého ‰álku. Anton hledûl na jeho váÏn˘ v˘raz a je‰tû víc neÏ dfiív si pfiál, aby sem vÛbec nepfii‰el. „V mojí pracovnû?“ zopakoval. 35
SeptajiciDivkaKor1
7/11/17 5:53 PM
Stránka 36
Amir soucitnû pfiik˘vl. „Tak to ten mrtvej muÏ fiíkal.“ „Mäkilä,“ opravil ho peãlivû Anton, ale v duchu vidûl rozbit˘, dûrav˘ pytel mouky, kter˘ se nedal pofiádnû uchopit a jehoÏ obsah se sypal ãlovûku do náruãí. Potetovan˘ muÏ u sousedního stolu cosi zamumlal a nasál slinu zpátky do úst.
36
SeptajiciDivkaKor1
7/11/17 5:53 PM
Stránka 240
Marko Hautala ·EPTAJÍCÍ DÍVKA Z finského originálu Kuiskaava tyttö, vydaného nakladatelstvím Tammi v Helsinkách roku 2016, pfieloÏila Linda Dejdarová Obálku upravila Gabriela Janovská Redigoval Vladimír Piskofi Odpovûdná redaktorka Martina Beke‰ová Technick˘ redaktor David Dvofiák Poãet stran 240 Vydala Euromedia Group, a. s. – KniÏní klub, NádraÏní 30, 150 00 Praha 5, v roce 2017 jako svou 9211. publikaci Sazba Olaf ·najder Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Na‰e knihy na trh dodává Euromedia – kniÏní distribuce, NádraÏní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz