0038754

„Nestříhej člověka, aby se vešel do kabátu“ SÚFIJSKÉ RČENÍ

Do pr delejte_001-264.indd 5

06/04/17 16:46

„Poprvé v lidských dějinách máme příležitost utvářet si vlastní práci tak, aby se hodila k našemu způsobu života, namísto toho, abychom životy přizpůsobovali své práci... Museli bychom být praštění, kdybychom této šance nevyužili.“ CHARLES HANDY – IRSKÝ SPISOVATEL A FILOZOF

Do pr delejte_001-264.indd 6

06/04/17 16:46

CO TAM DĚLÁ TO VEJCE?

Pane Parkine, co má znamenat to volské oko na titulní stránce knihy? Dva roky jsem strávil uvažováním, jak by měla vypadat obálka této knihy (pochopitelně s přestávkami, neuvažoval jsem dva roky na plný úvazek). A pak jsem si najednou představil volské oko, a bylo to ono. Ani nevím proč. Vejce zajisté může představovat věci, které mají lidé rádi, jako třeba vaření, jídlo z mládí nebo odchod ze zaměstnání a začátek dráhy šéfkuchaře. Vajíčko je zázrak. Výživné jídlo pěkně pohromadě, rovnou samo v sobě zabalené. V kuchyni je nejuniverzálnější ingrediencí. Včera jsem prováděl něco, co mám doopravdy rád, totiž bloumal jsem knihkupectvím Waterstones na londýnské Piccadilly, a vtom jsem zahlédl knihu od Michaela Ruhlmana s názvem Vejce. Zrovna ji mám na stole. Ruhlman v ní píše: „Vejce je Rosettskou deskou vaření (starověká egyptská kamenná deska, která nám pomohla rozluštit neznámý jazyk). Naučte se jazyku vejce, této naprosto fascinující a nádherné šišaté koule, a vstoupíte do zcela nových oblastí vaření, jež vás vystřelí do hvězdných výšin kulinářských úspěchů.“ Mně se zdá, že kniha Do pr…, dělejte, co máte rádi taky otevírá tajný jazyk, podobně jako vejce (a Rosettská deska). Tajný jazyk života. Když

Do pr delejte_001-264.indd 7

06/04/17 16:46

DO PR

****, DĚLEJTE, CO MÁTE RÁDI

se naučíte způsobu, jak nalézt vlastní proud a životem plynout, důvěřovat mu a následovat jej, všechno začne jít jaksi bez námahy. Začnou se dít, řekl bych, magické věci, pokud budete dělat to, co máte rádi. Změní se vlnová frekvence vašeho mozku (přibude více klidných alfa vln) a v důsledku toho budete spokojenější, zdravější, jako byste k sobě přivolávali neviditelné síly, které vám uhlazují cestu. Budete-li dostatečně otevření novým věcem, pak vás podvolení se proudu toho, co máte rádi, může zanést kamkoliv. Je to nejvšestrannější kompas pro život, podobně jako je vejce nejuniverzálnější složkou při vaření. Dělat, co máte rádi, neznamená nějaké konkrétní chování či dodržování stanovených pravidel, nejde o to, dát výpověď z práce, ani o to, v ní zůstat. Nezáleží na tom, zda u něčeho vytrváte, nebo zda toho necháte. Jednoduše to znamená dělat to, co se vám líbí. Cokoli, co vám v určité chvíli dělá dobře. Naučíte-li se podle této knížky dělat to, co máte rádi, vytvoříte si vlastní recept na skvělý život.

Do pr delejte_001-264.indd 8

06/04/17 16:46

MŮJ ŽIVOTOPIS O TOM, JAK JSEM DĚLAL, CO MÁM RÁD (ANEBO NEDĚLAL)

Ohlížel jsem se na svůj život a všímal si okamžiků, v nichž jsem dělal, co mám rád (a taky těch, při kterých jsem to nedělal). Vlastně mi toto ohlédnutí přineslo jisté porozumění. Připomínalo fotografie s otázkou: Dělal jsem tehdy to, co jsem měl rád? Takovýto životopis, filtrovaný uvedenou otázkou, si můžete sepsat taky. Uvědomte si chvíle, kdy jste dělali přesně to, co vás sakra baví. A pak ty, kdy jste tak nežili. A pak ty, kdy jste si řekli: „Do pr… s tím“ a udělali jste, co jste chtěli. I ty, kdy jste si to neřekli a neudělali nic. Zamyslíte-li se nad celým svým životem z tohoto pohledu, všimnete si některých důležitých milníků. Není ani nutné procházet celým životem. Stačí tyhle milníky. Pro názornost zde přikládám svůj vlastní životopis o tom, jak jsem dělal, co mám rád (anebo nedělal). 1971. Jako malý chlapec jsem jednoho dne házel kamínky do kanálu v ulici, kde jsme bydleli. Pokaždé jsem pozoroval, jak kamínek padá do vody, a pak jsem ústy napodobil zvuk, který přitom vznikal: „Blup!“ Náhle se za mými zády objevil jeden z našich sousedů, dosti drsný policista. Jen na mě ukázal prstem a pak odešel. Dodnes se občas v noci probouzím

9

Do pr delejte_001-264.indd 9

06/04/17 16:46

DO PR

****, DĚLEJTE, CO MÁTE RÁDI

a přemýšlím, co jsem tehdy vlastně „dělal špatně“. Dělal jsem to, co mě bavilo, a přitom jsem byl odsuzován. (Alespoň si to myslím.) Že by to byl zrovna pěkný start do života, v němž děláte, co máte rádi, to tedy ne. Poučení: Budete-li dělat, co máte rádi, lidé vás budou odsuzovat. 1983. Do školy jsem jezdil každé ráno na kole společně s kamarádem Garethem. Byla to docela dálka a v jednom místě se cesta rozdvojovala ve tvaru písmene V. Jedno rameno vedlo směrem ke škole (Long Eaton), druhé „do města“ (Nottingham). Pokaždé jsme zabočili směrem ke škole. Jednoho dne jsme se ale před rozcestím zastavili, podívali se na sebe a vyjeli namísto do školy do Nottinghamu. Bylo to obrovské dobrodružství, pocit naprosté svobody, jejž můžete zakusit pouze tehdy, když uniknete z něčeho, co vás tísní a co připomíná vězení. Je to jeden z mála školních dnů, který si dodnes pamatuju. Vlastně je to nejvýraznější školní den ze všech, které jsem zažil. Nešel jsem do školy. Poučení: Uděláte-li, co máte rádi, dokonce i navzdory pravidlům, zřejmě z toho bude jeden z nejvýraznějších dní ve vašem životě. 1985. Vzdal jsem se hry na kytaru (o které jsem věděl, že ji mám rád) a začal se učit na automechanika (o čemž jsem si myslel, že bych to mohl mít rád), přestože jsem o motorech nevěděl ani zbla. Zatímco ostatní studenti chodili sbírat zkušenosti do právnických a účetních firem, já se přihlásil do místní autoopravny Ford. Bylo to strašné. Během doby, kdy jsem tam působil, si ostatní mechanici často dělali legraci, že mě nakonec hodí do kanálu (tvrdili, že to tak dělají s každým učněm). V kanálu se válely nákupní vozíky ze supermarketu, dále obsahoval traverzy, krysy a mrtvá těla předchozích učňů, takže jak se mi blížil konec praxe, dostal jsem se do stavu trvalého napětí. V poslední den jsem hodinu před koncem zašel za ředitelem a řekl mu, 10

Do pr delejte_001-264.indd 10

06/04/17 16:46

MŮJ ŽIVOTOPIS O TOM, JAK JSEM DĚLAL, CO MÁM RÁD (ANEBO NEDĚLAL)

že musím k doktorovi. Pak jsem proklouzl předními dveřmi (mechanici vždy chodili zadním vchodem) a od těch dob jsem nikoho z nich neviděl. Taky jsem od té doby nikdy sám neměnil olej v autě. Poučení: Hledání toho, co máte rádi, zahrnuje i pokusy a omyly. 1986. Rozhodl jsem se, že bude nejspíš lepší po dobu tří let studovat na vysoké škole to, co mám rád (dobrou literaturu), než ostatní nabízející se možnosti (jako třeba práce v autodílně Ford). Vrhl jsem se tedy pořádně do studia. Poučení: Dostat se k tomu, co máte rádi, někdy vyžaduje dost práce. 1987. Stal jsem se instruktorem windsurfingu. Miloval jsem jízdu na prkně. Vlastně jsem si vysokou školu vybral podle toho, že se nacházela blízko moře. Po ukončení studií jsem si chtěl vydělávat jako instruktor windsurfingu. Poučení: Je dobré si naplánovat, že se tím, co děláte rádi, budete živit. 1989. Během posledního ročníku studia jsem se přihlásil do několika firem poskytujících poradenství pro manažery. Dávaly absolventům neuvěřitelně vysoký plat a taky jsem při práci hodně cestoval na školení do USA. Přesvědčoval jsem sám sebe, že to pro mě bude to pravé ořechové. Poučení: Je zcela v pořádku pohrávat si s nabízejícími se možnostmi. Později v roce 1989. Nechal jsem dobře placené práce v poradenských firmách. V jedné dokonce telefonovali otci (tuším, že se jmenovala Coopers-Anderson-Waterhouse či tak nějak) a vysvětlovali mu, jaký jsem blázen, když odmítám jejich podmínky. Prosili jej, aby jim pomohl mě přesvědčit, abych u nich nastoupil na plný úvazek. Taky můj otec si myslel, že jsem magor. Já jsem ale stejně jejich nabídku nepřijal.

11

Do pr delejte_001-264.indd 11

06/04/17 16:46

DO PR

****, DĚLEJTE, CO MÁTE RÁDI

Poučení: Když všichni kolem říkají „ano“, vyžaduje to odvahu říct: „Ne.“ Ještě později v roce 1989. Potřeboval jsem nějaké peníze, takže jsem začal pracovat pro otcovu účetní firmu. Vzbudilo to v něm naděje, že po něm jednoho dne firmu převezmu. Já byl ale na účetnictví pořádné nemehlo, jelikož jsem se na čísla nikdy nedokázal soustředit dostatečně dlouho. Odešel jsem. Otce to rozzlobilo, jenomže já jsem věděl, že by to jinak stejně jednoho dne všechno skončilo v slzách. Takže nebylo nijak těžké se rozhodnout. Poučení: Nedělat, co nemáte rádi, je stejně důležité jako dělat, co rádi máte. Semtam přitom někoho zklamete. 1990. Uvažoval jsem o tom, že bych zkombinoval práci učitele angličtiny a instruktora windsurfingu v nějaké cizí zemi. Zatím jsem nevěděl, v které, ale muselo by tam být teplo. (Necítil jsem se moc dobře a zdraví se mi zlepšovalo na slunci.) Pak mi došlo, že je to ztřeštěný nápad, a radši jsem šel znovu na vysokou (bylo to v době recese), abych se naučil, jak se píšou televizní reklamy. Poučení: Měl jsem tenkrát sny o angličtině a windsurfingu brát vážněji. V hlavě mi až příliš rezonovala poučka „Měl by ses usadit a sehnat si pořádnou práci“. Bývalo by se mohlo stát, že bych se ocitl ve skutečně teplé zemi u moře a užíval si víc života. Jenomže jak to má člověk všechno vědět, že? 1994. Moc se mi zamlouvala myšlenka, že bych celý den jen tak seděl a něco vymýšlel. A tak jsem si sehnal své první zaměstnání u velké reklamní agentury BBH (Bartle Bogle Hegarty – tenkrát všichni používali zkratky). Pracoval jsem na scénáři televizní reklamy pro zmrzlinářskou firmu Häagen-Dazs. Poučení: Vlastně jsem si přál práci kreativce, jenomže takových míst se nabízelo pramálo. Výsledkem bylo tohle. Podařilo se to díky vytrvalému přesvěd-

12

Do pr delejte_001-264.indd 12

06/04/17 16:46

MŮJ ŽIVOTOPIS O TOM, JAK JSEM DĚLAL, CO MÁM RÁD (ANEBO NEDĚLAL)

čení, že můžu dělat to, co mám rád. Vydržel jsem u tohoto přesvědčení, bral brigády, zažíval zklamání, ale nakonec jsem přece jen dostal, co jsem chtěl. Později v roce 1994. Touha mého srdce však zněla: pracovat pro „nejhustější“ agenturu v Londýně (na světě), totiž HHCL (Howel Henry Chaldecott Lury). Místo mi nabídli krátce nato, co jsem začal pracovat pro BBH. Vzal jsem to, přestože si mě guru a majitel BBH John Hegarty pozval na kobereček a sdělil mi, že se dopouštím vážné chyby, které budu litovat po celý život. Poučení: Cítil jsem, že jdu správným směrem. Šel jsem správným směrem. V HHCL jsem zažil skvělé časy, obklopen skutečně geniálně geniálními génii. 1997. Potkal jsem Gaiu. Dělali jsme spoustu věcí, které jsme měli rádi – společně. Ne že bych přísně vzato vždycky dělal pouze to, co mám rád, ale oženil jsem se s tou, kterou mám rád. Poučení: Důvěřujte lásce a svým instinktům. Gaia je hotový anděl a já jsem šťastný muž. 1999. Začal jsem dělat něco, co mám rád, a sice používat trans a šamanské techniky. Přitom jsem dál pracoval pro HHCL. Tehdy to bylo velmi populární a brzy jsem několikrát týdně přiváděl do transu přibližně 20 lidí. Poučení: Občas se povede, že věci, které děláte rádi, zakomponujete do svého současného života. Možné to je. 2000. Začal jsem pracovat na polovinu úvazku, abych mohl dělat něco jiného, co se mi líbilo, totiž psát filmové scénáře. Každý pátek jsem si nasadil klobouk scenáristy a strávil večer psaním. Poučení: K tomu, abyste mohli dělat, co máte rádi, někdy ani nemusíte opouštět svou práci.

13

Do pr delejte_001-264.indd 13

06/04/17 16:46

DO PR

****, DĚLEJTE, CO MÁTE RÁDI

2001. Dokončil jsem scénář. Když jsem si pak uvědomil, kolikrát jsem jej přepisoval a jaké utrpení bych zažíval při každém svém filmu, pochopil jsem, že je to moc velký zápas. Chtěl jsem se cítit spokojeně, a tak jsem raději scénářů nechal a soustředil se na umění cítit se dobře sám se sebou, zvané čchi-kung. Poučení: Vždy buďte ochotní znovu přehodnotit, zda skutečně děláte to, co máte rádi. Dokonce i tehdy, když máte zpracovaný vynikající plán, následujte vždy hlas nitra, a nikoli pouze plán. 2002. Sbalili jsme si s Gaiou věci, nasedli do karavanu společně s našimi dětmi (ročními dvojčaty) a vypravili se do Itálie. Hledali jsme tam vhodný pozemek a nemovitost, kde bychom mohli bydlet a pořádat holistické semináře. Poučení: Načasování nebylo rozumné. Pár dní po odjezdu ze starého domova jsme plakali v autokempu. Cítili jsme ale, že máme jít dál, a tak jsme pokračovali. Někdy prostě nedokážete odolat volání toho, co máte rádi. 2004. Otevřeli jsme naše středisko „Dýchající hora“. Zprvu to bylo náročné, ale pořádně silné. Zakrátko jsme dělali to, co jsme měli rádi. Bydleli jsme na úžasném místě, stýkali se s krásnými lidmi a sdíleli navzájem s nimi myšlenky ve velikém týpí. Poučení: Někdy je těžké dělat to, co máte rádi. Může si to vyžádat oběti a budete muset překonat všechno, co vám přijde do cesty. 2005. Uspořádali jsme náš první seminář na téma „Do pr…“. Zdvihl se proti nám poměrně velký odpor lidí, kteří naši myšlenku nepovažovali za dostatečně duchovní. Říkali nám, že jsme „od satana“. Poučení: Budete-li sami sobě důvěřovat a dělat to, co máte rádi, lidé se proti tomu možná budou stavět. Ale pokud se cítíte dobře, pokračujte. 14

Do pr delejte_001-264.indd 14

06/04/17 16:46

MŮJ ŽIVOTOPIS O TOM, JAK JSEM DĚLAL, CO MÁM RÁD (ANEBO NEDĚLAL)

2008. Došlo mi, že k tomu, co mám rád, patří (opět) hudba. V následujících letech to pro mě znamenalo zápasy a radosti a zase zápasy a radosti. Poučení: Když děláte to, co máte rádi, málokdy jde o klidnou plavbu. Vyrovnával jsem se s neustálými výzvami a taky se strachem, že ze sebe dělám blázna. 2012. Zavřeli jsme středisko „Dýchající hora“, abychom se mohli víc soustředit na vyučování v rámci našich seminářů. Jezdili jsme po různých místech Itálie i po světě. Středisko sice bylo úspěšné, nám ale došlo, že máme raději vyučování. Poučení: Nepokračujte s něčím pořád dál jen proto, že to má úspěch. Úspěch může nakonec ještě ztížit dělání toho, co máte rádi. Museli jsme zariskovat a udělat znovu krok do prázdna. Jinak bychom z cesty dělání toho, co se nám líbí, sešli. 2014. Protože jsem chtěl méně pracovat a víc být se svými chlapci, začal jsem říkat „ne“ na každé pozvání. Na rozhovory, interview, semináře i knihy. Když odmítnete několik prvních, dál už to jde snadno. Poučení: Chcete-li dělat to, co vážně máte rádi, budete muset říct „ne“ spoustě věcí, které byste dělali docela rádi.

15

Do pr delejte_001-264.indd 15

06/04/17 16:46

METODA POUŽITÍ SPROSTÉHO SLOVA POMÁHÁ

Naši filozofii „Do pr… s tím“ (F**k It) již vyučujeme deset let. Během té doby jsme ještě líp pochopili, jak nám tahle hlubokomyslná sprosťárna dokáže pomoct. Pomáhá způsobem, jakým to jiné techniky a přístupy nesvedou. Ona totiž, můžu-li to tak říct, dosahuje do míst, kam jiné přístupy nedosáhnou. Část úspěchu přináší již samotné sprosté slovo. Mnoho moderních studií dokazuje, že sprostota má v jistém kontextu značnou sílu, včetně toho, že dokáže uvolnit bolest. Na Keele University v Británii uspořádali pokus, při němž dobrovolníci (snad to byli dobrovolníci) podstupovali bolest tak, že strkali paže do ledové vody a měli na výběr několik možností, jak se s bolestí vyrovnat. Ti, kteří křičeli „Do pr…“ („fuck“), cítili úlevu, jelikož při nadávání se v těle uvolňují přirozená analgetika. Přístup „Do pr… s tím“ pomohl rovněž tisícům lidí uvolnit se a nebrat život zas tak moc vážně. Druhou polovinou úspěchu této terapie je flexibilita. Všichni se v životě postupně učíme nelpět na výsledcích („Do pr…, už toho mám dost, končím!“), ale taky zabrat a o výsledek bojovat („Do pr..., tohohle se nevzdám!“). „Do pr…“ nám pomáhá, když uvízneme, dodává nám potřebnou sílu, již potřebujeme. Někdy tato síla působí jedním směrem (například nám 17

Do pr delejte_001-264.indd 17

06/04/17 16:46

DO PR

****, DĚLEJTE, CO MÁTE RÁDI

pomůže přestat se tolik dřít), jindy směřuje úplně na druhou stranu (žene nás k tomu, abychom pořádně zabrali). Použití sprostého slova je superúčinné tam, kde jde o to, co děláme rádi, jelikož v nás dokáže vybudit potřebnou energii právě směrem, který potřebujeme. Ono to tak koneckonců bývá – cítíte, že byste klidně mohli dělat, co se vám líbí, jenomže to na něčem vázne (zpravidla na tom, že děláte to, co rádi nemáte). Na *rání vám pomůže vyrazit z toho uvíznutí ven. V této knize je podrobně popisováno, jakým způsobem naštvání působí. Obzvláště mocná jsou ale sprostá slova, pokud jsou spojená do podoby jakési sprosté mantry, třeba když slova „Do pr…“ spojíme s vhodnou další větou, například „Tohle dokážu“. Dejme tomu, že máte obavy začít něco nového. Tak si občas řekněte: „Tohle ale vážně do pr… udělám!“ a opravdu to pomůže. Jak jistě víte, mantry jsou založené na opakování. Říkáte je pořád dokola, a tím dojde k mocnému efektu. (Podobně jako když naši dobrovolníci s rukama v ledové vodě řvali „Do pr…!“) Zde jsou příklady sprostých manter, které v této knize používám: „Do pr…, tohle dokážu změnit.“ „Do pr…, už toho mám dost.“ „Do pr…, před tímhle se nebudu schovávat.“ „Do pr…, tohle už je moc.“ „Do pr…! Nechci!“ „Do pr…, tohle je prostě dobře.“ „Do pr…, tohle je prostě špatně.“ „Do pr…, život je krátký.“ 18

Do pr delejte_001-264.indd 18

06/04/17 16:46

METODA POUŽITÍ SPROSTÉHO SLOVA POMÁHÁ

„Do pr…, můžu dělat, co mám rád(a).“ „Do pr…, zasloužím si to.“ „Do pr…, tohle můžu udělat.“ „Do pr…, tohle musím udělat.“ „Do pr…, teď, nebo nikdy.“ „Do pr…, teď už bez výmluv.“ „Do pr…, tohle nepotřebuju.“ „Do pr…, vezmu si, co je moje.“ „Do pr…, budu to brát, jak to je.“ „Do pr…, tohle si můžu užít.“ „Do pr…, koho zajímá, jestli je to špatně?.“ „Do pr…, tak holt dělám chyby!.“ „Do pr…, všechno, co je, je teď a tady.“ „Do pr…, klidně nebudu dělat nic.“ „Do pr…, z čeho jsem nadšený(á)?.“ „Do pr…, tak moc na tom zase nezáleží!“ „Do pr…, peníze budou.“ „Do pr…, jaká jsou fakta?“ „Do pr…, jaká jsou pravidla?“ „Do pr…, končím.“

19

Do pr delejte_001-264.indd 19

06/04/17 16:46

DO PR

****, DĚLEJTE, CO MÁTE RÁDI

„Do pr…, tohle dám do pořádku.“ „Do pr…, koho zajímá, jak je to dobré?“ „Do pr…, koho zajímá, jak dobrý jsem?“ „Do pr…, to může jít snadno.“ „Do pr…, dělám to pro sebe a nikoho jiného.“ „Do pr…, udělám to, krok po kroku.“ „Do pr…, tohle zařídím.“ „Do pr…, potřebuju pomoc.“ „Do pr…, to je dobře, že se liším.“ „Do pr…, nebudu dělat, co nechci.“ „Do pr…, budu si zpívat, co chci.“ Těmto sprostým mantrám se uvnitř této knihy nevyhnete, protože jsou vždycky vytištěny speciálním písmem.

20

Do pr delejte_001-264.indd 20

06/04/17 16:46

ÚVOD: ŽIVOT V TICHÉM ZOUFALSTVÍ „Většina lidí žije svůj život v tichém zoufalství a do hrobu uléhají s písní, kterou nestihli zazpívat.“ HENRY DAVID THOREAU, OBČANSKÁ NEPOSLUŠNOST A JINÉ ESEJE

Dělejte to, co děláte rádi. Jednoduché, že? Stejně snadné jako uvařit vejce? Inu, kdyby to šlo takhle snadno, jistě bychom všichni dávno dělali, co máme rádi, a to pořád, nebo alespoň po většinu času. (V této větě je dost čárek, RÁD TOTIŽ DĚLÁM čárky.) Ve skutečnosti tomu tak není, přinejmenším u většiny lidí. Americký spisovatel a praktický filozof Henry David Thoreau říkal, že „většina lidí tráví život v tichém zoufalství“. Myslel tím pouze muže (v angličtině men znamená lidi, ale také muže)? Že by ženy zvládaly denní činnosti s radostí a nadšením, samý úsměv na tváři, zatímco muži se kolem nich plahočí zakabonění a pološílení zoufalstvím, akorát že o tom nemluví? Nebo myslel doopravdy všechny lidi, tedy muže i ženy? Myslím, že chtěl říct to druhé. Vyvstává ale problém, protože když řekne „lidi“, mohlo by to zase vypadat, že na rozdíl od nich si zvířata jenom cvrlikají a jásají, zatímco „lidi“ se souží a nemluví o tom. Asi to tak myslel, protože povětšinou žijeme smutně, druhým to nepřiznáváme (to je ta tichá část) a kolikrát to nepřiznáváme ani sami sobě (to je ta po *raná část). Přesně tohle s vámi provede život, ve kterém neděláte, co máte rádi – začnete se cítit mizerně. 21

Do pr delejte_001-264.indd 21

06/04/17 16:46

DO PR

****, DĚLEJTE, CO MÁTE RÁDI

Je tu i dost těch z nás, kteří sice nejsou „zoufalí“, avšak přesto víme, že většinu času v životě vlastně neděláme to, co máme rádi. Rezignujeme. Konáme své povinnosti, provádíme, co je třeba. Jenže, kde je radost, chuť do života? Ani tohle není to pravé ořechové, že? Do pr…! Změňme to.

„DO PR…, TOHLE DOKÁZU ZMENIT.“ Sprostá mantra: Obvykle opakujeme stejné věci a zapadáme do stereotypu, nicméně naše mozky jsou „plastické“ a stejně tak plastický může být i náš život. Pokud požadujete změnu (a toužíte po ní), opakujte tuhle mantru a zažijete změnu přímo průlomovou.

Před rokem jsem se cítil nanic, a tak jsem si vytvořil rychlý nouzový postup, jenž mi vzápětí pomohl. Ukážu vám v tomto úvodu, jak jsem se přibližně cítil, a vysvětlím i příslušný postup, sami ale uvidíte, že práce na hluboké změně chvíli trvá. Právě proto o tom píšu celou knihu, a nejen tento úvod. Píšu to v březnu roku 2015, takže se musíme vrhnout zpět do záznamů mého deníku před rokem, tedy do března 2014. JAK JSEM SE SEM DOSTAL? Přemýšlel jsem o téhle knize a dumal o jejím obsahu víc než rok. Nedávno mi došlo, že když si budu pouze poznamenávat své nápady o tom, jak dělat, co máme rádi, nebude to stačit. Sice jsem obecně vzato celkem úspěšný v dělání toho, co se mi líbí, a uživím se tím (právě sedím u okna a dívám se na italské kopce, je neděle odpoledne a dělám to, co mám rád), živím se psaním a dalšími aktivitami, ale... ale... zatracené ale.

22

Do pr delejte_001-264.indd 22

06/04/17 16:46

ÚVOD: ŽIVOT V TICHÉM ZOUFALSTVÍ

Z nějakých důvodů, z nichž některé chápu a vysvětlím vám je, ale jiné teprve musím pochopit, cítím: „Do pr... Trčím v pěkný pakárně.“ Věc se má následovně: Jsem totálně utahaný, mám příliš mnoho práce, a přitom vlastně nevím, jak je na tom naše rodina s financemi. To, co dělám, už si tolik neužívám. U oběda jsem se rozkřikl na syny, ani pro to nebyl pořádný důDo pr... Trčím vod. Přichází mi spousta nápadů, ale jen s obtížemi se jich dokážu vzdát. Dostávám hromav pěkný pakárně. du pozvání na všelijaké akce, ale dosud jsem nezvládl způsob, jak je odmítat. Po zdravotní stránce na sebe skoro vůbec nedbám, na čchi-kung jsem chodil dost málo a jídelníček si nehlídám tak, jak bych měl. A je to všechno proto, že jsem tak podělaně zavalen všemožnými činnostmi. Pokoušel jsem se to všechno zvládnout, stanovit si priority, snažil se vyřešit velký každodenní hlavolam, jak věnovat víc času vlastní rodině, jenže mi to nefunguje... Dnes ráno (je neděle) jsem se marně snažil prokousat se 130 e-maily, které mi dorazily do schránky za poslední dva dny, během nichž jsem neměl vůbec čas, abych se dostal k počítači (měli jsme doma novináře a fotografy, kteří o nás připravují článek). A to je pouze lehké shrnutí. Nechci tím říct, že bych si života vůbec neužíval, v podstatě jsem kolikrát nadšený a nabitý vším tím, co rád dělám. Připadám si trochu jako dítě pojídající lentilky a pokoušející se postavit město z kostek lega v měřítku 1:1. Píšu tento dokument ve wordu, ale na pozadí mezitím stahuju dvě videa, která chci použít pro vytvoření klipu k písni It’s Only Love na EP, které doufám, že vydám asi za deset dní. „Doufám“ je čistě pomocné slovo, neboť mám horu další práce, která taky nepočká. 23

Do pr delejte_001-264.indd 23

06/04/17 16:46

DO PR

****, DĚLEJTE, CO MÁTE RÁDI

V kanceláři mám bordel. V hlavě stejně tak. V počítači mám ale seznam úkolů seřazených podle priorit, takže se v tom vyznám a vím, které věci DOOPRAVDY MUSÍM KAŽDÝ DEN ZVLÁDNOUT. Do toho pochopitelně přicházejí pořád nové a nové e-maily a zároveň mě ještě zítra čeká práce na aktualizaci původní knihy F**k It. A abych nezapomněl, musím ještě dopsat knihu F**k It is the Answer, přičemž termín je konec května.

DO PR…, UZ TOHO MÁM DOST. Sprostá mantra. Používá se, když už je toho na vás moc. Postavte se tomu čelem. Přiznejte si to. Zažijete, jak se vám otevírá prostor pro dýchání.

Dál taky musím pracovat na naší hlavní aktivitě, kterou jsou semináře „Do pr… s tím“ (F**k It), což mi připomíná, že k nim bude potřeba vytvořit nové video se svědectvím lidí z loňského léta. Což mi dále připomíná, že mám uložené všechny ty audionahrávky z loňského roku, ze kterých by šel vytvořit super e-kurz. Už začínáte chápat, v čem žiju? Má hlava se střídavě nachází ve dvou režimech. Prvním z nich je: Režim kreativity Proč ženám v dnešní době nevadí líčit se během jízdy metrem? Je to tak trochu intimní, nebo ne? Malovat se ve vagonu. Jakpak by se jim asi líbilo, kdybych se v metru namydlil a začal se holit břitvou? No, ale je to, jak to je, takže se s tím musíme smířit. Ve vozech metra by měla být na stěnách zrcátka, která by usnadnila líčení. Zároveň by to představovalo skvělou příležitost

24

Do pr delejte_001-264.indd 24

06/04/17 16:46

ÚVOD: ŽIVOT V TICHÉM ZOUFALSTVÍ

pro reklamu kosmetických firem, firem vyrábějících vlasové produkty, kondicionéry – pro spoustu firem. Možná bychom si všichni žili o hodně líp, kdybychom měli po ránu doma víc času pro sebe, kdybychom si mohli pospat, mrknout se na telku a pak všechny takové ty nudné hygienické věci prováděli po cestě metrem a neztráceli čas pouhým postáváním a sezením, čučením doblba nebo čtením. Asi by bylo i fajn se v metru nasnídat, jen by nesmělo být tak plné. Pár vagonů by se dalo vyhradit pro snídaňové bary, kde by se podával čerstvý pomerančový džus (lisovaný na místě), müsli tyčinky a žemle. Všechno by to mělo vlastní sponzory a metro by na tom vydělalo. Mám dojem, že londýnské dopravní podniky o hodně přicházejí. V každém vlaku metra by bylo několik vozů na jídlo (snídaně či další jídla v průběhu dne) a určité vagony se zrcadly, make-upy, umyvadly a holicími potřebami. Pak by tu byly vagony pouze pro čtenáře, pochopitelně s komfortnějšími sedadly. Jeden vůz bych nechal pro týpky, co v sluchátkách rádi poslouchají hlasitou hudbu, podivně se kývají, pohupují do neslyšitelného rytmu a případně si něco tu a tam zabroukají. Daly by se nachystat i další vozy vhodné pro určité činnosti, kupříkladu pro stěžování si a bědování. Tam by se shlukovali lidé, kteří si potřebují zahořekovat na všechno možné, včetně toho, jak málo přistavily dopravní podniky bědovacích vagonů. A co takhle vozy pro snění o dovolené? Byly by standardně vybaveny pískem na podlaze a plážovými lehátky na sezení (pochopitelně by je sponzorovaly cestovní kanceláře). A taky by šlo... Aha, už jsme na místě. 25

Do pr delejte_001-264.indd 25

06/04/17 16:46

DO PR

****, DĚLEJTE, CO MÁTE RÁDI

Jindy je má mysl zcela v organizačním režimu, a potom se mi úvahy zpravidla ubírají tímto směrem: Organizační režim Klidně bych zůstal ušetřen každodenní jízdy londýnským metrem, jenže nemůžu jinak. Trávím tu tedy hodinu tak, že vyřizuju urgentní e-maily a platby, někdy mi zbyde i trocha času na to, co mám rád, což jsou hudební videa. E-mailů je ale děsná hromada, asi bych si měl připravit automatickou odpověď. Teď v ní mám: „Johnovi obvykle trvá pár dní, než odpoví, buďte trpěliví, prosím.“ Změnil bych to na: „John všechny maily vyřizuje jednou týdně, přičemž tento den se mění, takže možná dostanete odpověď už zítra, nebo ten den byl již včera, takže si počkáte do příštího týdne. Pokud je vaše zpráva naléhavá, pak samozřejmě na tento mail odpovězte a do předmětu dejte ‚Do pr…, je to sakra naléhavý‘. My se vynasnažíme zprávu Johnovi doručit, buďto prostřednictvím poštovního holuba, nebo starobylou metodou po telefonu. Člověk nikdy neví.“ Do pr…, dá se tohle vůbec dělat s radostí? Měl bych radši na každičký mail odpovídat s láskou a pozorností, každý by dýchal klidem a smyslem života. No to je hrůza! Taková pitomost. Prostě se do toho vrhnu, nějak to vyřídím, klid přijde později. Tak takhle to se mnou je. Mám toho moc. Většinu si nestihnu užít, ale stejně si to asi užívám víc než lidi zavření v kanceláři, nebo ještě hůř v open-space kanceláři plné námezdních skorootroků. Taky si rád užívám poslech kanadského dýdžeje deadmau5, a to dost nahlas, zatímco hoši dole v domě nejspíš koukají na hororové filmy. Pomalu se stmívá 26

Do pr delejte_001-264.indd 26

06/04/17 16:46

ÚVOD: ŽIVOT V TICHÉM ZOUFALSTVÍ

a já píšu. Ideální to není, co? Potřebuju to vyřešit. Můj milý čtenáři, tentokrát mě přitom budeš sledovat. Normálně píšu knihy tak, že si celou věčnost organizuju myšlenky a nápady, vytvářím jistou strukturu, a dokonce si napíšu i seznam názvů kapitol. Pak se stáhnu do ústraní hotelových pokojů či jeskyní apod., abych při návalech psaní měl klid. Umožňuje mi to cele se soustředit a vychrlit ze sebe slušné množství slov za poměrně krátkou dobu. A drží to pohromadě, protože se soustředím a nejsem rozptylován každodenními nesmysly (viz výše). S touhle knihou jsem ale v háji, podobně jak to jistě znají i mnozí z vás. Chci se z něj dostat tak, že mě při tom budete sledovat a pozorovat mě. Bude to přímý přenos z „Do pr… s tím“. A budeme to spolu provádět celý příští rok Bude to (termín knihy mám za rok, posunul jsem přímý přenos ho, protože mi bylo jasné, že takto zásadně z „Do pr… s tím“. změnit život si vyžádá jistý čas). Pochopitelně je tu možnost, že to nezvládnu, potom si tuhle knihu nejspíš nepřečtete. Dojdu za nakladatelem, sednu si před ním a řeknu: „Nejde mi to, jsem v pr... Tady je zpátky záloha, nashle.“ Vzhledem k tomu, že tuhle knihu ale čtete, je jasné, že jsem to zvládl a život jsem nasměroval do dosti příjemné cesty, příjemné pro nás oba. Je to cesta, na které objevujeme, co máme rádi, děláme to, a přitom si vyděláme dost peněz na jídlo na stole a přiměřené šaty pro děti. KDE KSAKRU VLASTNĚ JSEM? Během procházky, na niž jsem se vydal již dnes odpoledne, jsem se usilovně snažil najít příměr pro situaci, v níž se nacházím. Nejvíc se na-

27

Do pr delejte_001-264.indd 27

06/04/17 16:46

DO PR

****, DĚLEJTE, CO MÁTE RÁDI

bízel zatopený pokoj, ze kterého se snažím vystěhovat mokrý nábytek, a sám se snažím mít hlavu co nejvíc nad hladinou a užívat si plavání. Napadlo mě to v okamžiku, kdy mi došlo, že jedna z nejdůležitějších věcí pro mě v současné chvíli je zabránit tomu, aby se na mě hrnuly další, nové věci. Zaplavily mě hromady záležitostí. Z toho důvodu jsem potřeboval jako první zabránit vodě, aby dál a dál přinášela něco nového. Takže se muselo zarazit přitékání vody, pak dostat vodu ven, vysušit pokoj, vynosit věci atd. Toto přirovnání nicméně nevystihovalo můj stav přesně, protože představa záplavy mi nebyla příjemná. Ani moc výstižná, vždyť spoustu z toho dělám rád. Jde pouze o to, že těch příjemných věcí je už tolik, že si nestíhám užít jednu po druhé. Trochu odbočím, než vám představím to správné přirovnání, na které jsem přišel a které, počítám, bude dobře fungovat i pro vás. Mnohem snáz provádím věci, jež si dokážu představit ve vizuální podobě. Snad je to pouze má zvláštnost, spíš se ale domnívám, že se to bude zdát lidem obecně. Naše podvědomá mysl funguje mnohem víc v obrázcích. Jen se podívejte, jak vypadají naše životy v noci ve snech. Samé metafory, dramatizace, vše v obrazech. Vizuální představa je mnohem hmatatelnější a pracuje se s ní snáz než s psaným slovem. Můžu napsat, že mám mnoho práce, můžu i jmenovat jednotlivé úkoly. Když ale zahlédnete v představě obraz, začnete chápat mnohem efektivněji. Vizuální přirovnání k mé současné situaci se mnohem víc podobá mému domovu. Pamatujte, pokouším se najít způsob, jak plně pochopit ten binec, v kterém se nacházím. Koneckonců, nejprve je třeba věcem porozumět, než je můžeme začít rozumně řešit. To přirovnání vypadá následovně: Sedím za psacím stolem v kanceláři (trávím tam většinu pracovního dne, přestože mnohdy nesedím přímo 28

Do pr delejte_001-264.indd 28

06/04/17 16:46

ÚVOD: ŽIVOT V TICHÉM ZOUFALSTVÍ

za stolem) a všechny ty záležitosti, které se na mě hrnou, na sebe vzaly podobu osob. Jednotlivé osoby vám představím.

Osoby a obsazení Začněme jednoduše. Dneska ráno si tak sedím za stolem v kanceláři a se mnou tu jsou tři osoby. Rychle jsem si je nakreslil (své nedokonalé náčrtky přikládám, abyste viděli, že vážně nemusíte být žádnými umělci, když si chcete něco nakreslit). Mrkneme se teď, kdo tyto postavy jsou. Zleva doprava je první postavou této knihy o dělání toho, co máte rádi, muž pohrávající si se zapálenými pochodněmi. (Je to zároveň má první představa o tom, co by mělo být na obalu knihy, ale kdoví, jak to nakonec dopadne.) Uprostřed je e-mailový člověk s mnoha hlavami. Třetí postava má namísto hlavy televizor. Budu mu říkat videoman. Teď se s nimi můžu začít víc zabývat. Dnes ráno jsem se s e-mailistou nechtěl do ničeho pouštět. Měl ale už tolik hlav a dělal takový rámus, že jsem se s ním nakonec na chvíli posadil. Obával jsem se, že když rozhovor s ním odložím ještě na zítřek, vyraší mu hlav ještě víc a já už nebudu mít čas na ně na všechny. Poseděl jsem s ním pár hodin a on se poněkud uklidnil, odešel alespoň do kouta kanceláře, posadil se a odpočíval. Pak jsem se s chutí obrátil k videomanovi a procházel jsem složku s našimi videy. Hledal jsem taková, která by dobře představovala myšlenku, že „za vším je nakonec láska“. Napadla mě představa hlučného zaplněného města s velmi čilým cvrkotem, plná hezkých obrázků a barev. Ukazovalo by to, že i pod vším tím shonem a provozem jsou přece jen krása a láska. Objevil jsem dvě videa, která se mi líbila, a stáhl jsem si je. Teď tu na mě čekají. Videomana jsem taky nechal odejít do rohu kanceláře a posadit se tam, už se ale nemůžu dočkat, až zase spolu začneme něco řešit. 29

Do pr delejte_001-264.indd 29

06/04/17 16:46