Issuu

Diktator_001 az 003_Sestava 1 1/30/18 11:31 AM Stránka 3

KNIŽNÍ KLUB

DiktatorKor2

2/21/18 11:30 AM

Stránka 4

Přeložili Libuše a Luboš Trávníčkovi

DiktatorKor2

2/21/18 11:30 AM

Strรกnka 5

Vฤ novรกno Holly

DiktatorKor2

2/21/18 11:30 AM

Stránka 6

SE V ER N Í

M O ¤

E ZAALPSKÁ GALIE

P¤EDALPSKÁ GALIE

H I S PÁ N I E (·panûlsko)

I TÁ L I E

SARDINIE

SICÍLIE

D O NUMIDIE

MAURETÁNIE

DiktatorKor2

2/21/18 11:30 AM

Stránka 7

¤ÍMSKÁ ¤Í·E v ro c e 4 4 p ﬁ. K r. 1. 2. 3. 4. 5. 6.

¤ím Munda Thapsus Dyrrachium Korfu Farsál

7. 8. 9. 10. 11. 12.

Patra Athény Thessaloniki Rhodos Laodikeia Karrhy

PA N O N I E DÁCIE

MOESIE

IL¯RIE

É ERN

¤E

BITH¯NIE

THRÁKIE MAKEDONIE

GALACIE Pohoﬁí Taurus

EPIRUS

F R¯ G I E

KILÍKIE

S¯RIE

L¯ C I E

ACHAIA KYPR

JUDEA

EGYPT

KYREANIKA

DiktatorKor2

2/21/18 11:30 AM

Stránka 8

CICERONOVA ITÁLIE Mutina ﬁeka Rubikon

J A D E R

Ancona

S K É M O

¤ÍM

¤ E

Tusculum Arpinum

Astura

Formiae

Cumae Puteoli

T Y

Pompeje Brundisium Tarentum

Neapolsk˘ záliv R H É M N O S ¤ E K É

Mesina Regium

Lilybaeum

Syrakusy

É SK N E JÓ O¤ M

DiktatorKor2

2/21/18 11:30 AM

Stránka 9

Poznámka autora

Diktátor vypráví příběh posledních patnácti let života římského státníka Cicerona, představovaných ve formě biografie, kterou napsal jeho tajemník Tiro. Skutečnost, že takový muž jako Tiro žil a že sepsal takové dílo, jsou historicky doložená fakta. Tiro se narodil jako otrok na rodinném statku, byl o tři roky mladší než jeho pán, ale o mnoho let ho přežil – podle svatého Jeronýma dosáhl sta let. „Služby, které jsi mi prokázal, jsou nespočetné,“ napsal mu Cicero v roce 50 př. Kr., „v mém domě i mimo něj, v Římě i v provinciích, v záležitostech soukromých i veřejných, v mém studiu i literární práci…“ Tiro byl první muž, který dokázal zaznamenat projev v senátu doslova a jeho těsnopisný systém, zvaný Notae Tironianae, používala církev ještě v šestém století; některé pozůstatky tohoto systému – zkratky etc. (z lat. et cetera – „apod.“), NB (nota bene – „mimoto, dokonce“), i. e. (id est – „to jest“) či e. g. (exempli gratia – „například“) – přežívají dodnes. Napsal také několik pojednání o vývoji latiny. Na Tironův mnohosvazkový životopis Cicerona se jako na svůj zdroj odvolává historik z prvního století Asconius Pedianus; Plutarchos ho cituje dvakrát. Avšak tato kniha se ztratila, stejně jako zbytek Tironova literárního díla, při pádu Římské říše. 9

DiktatorKor2

2/21/18 11:30 AM

Stránka 10

Člověka někdy napadá, jak asi mohlo toto dílo vypadat? Ciceronův život byl mimořádný i podle bouřlivých měřítek jeho doby. Ze svého poměrně nízkého původu – ve srovnání s aristokratickými rivaly – a navzdory nedostatku zájmu o vojenské záležitosti dokázal využitím svých řečnických schopností a brilantního intelektu stoupat římským politickým systémem závratnou rychlostí, až byl nakonec proti veškerému očekávání v nejmladším povoleném věku čtyřiceti dvou let zvolen konzulem. Pak následoval kritický rok v úřadu, 63 př. Kr., kdy byl nucen vypořádat se se spiknutím proti republice, které vedl Sergius Catilina. Senát pod Ciceronovým vedením v zájmu potlačení povstání přikázal popravit pět prominentních občanů; tato epizoda od té doby jeho kariéru neustále pronásledovala. Když následně tři nejmocnější muži Říma – Julius Caesar, Pompeius Veliký a Marcus Crassus – spojili síly v takzvaném triumvirátu, aby ovládli stát, Cicero se rozhodl postavit se proti nim. Caesar v odvetu využil své moci nejvyššího velekněze a dal volnost ambicióznímu patricijskému demagogu Clodiovi, Ciceronovu starému nepříteli, aby ho zničil. Umožnil Clodiovi, aby se vzdal patricijského statusu a stal se plebejem, a tím mu otevřel cestu ke zvolení tribunem. Tribunové měli pravomoc vodit občany před lid, aby jim tím ztrpčovali život. Cicero rychle usoudil, že mu nezbývá než uprchnout z Říma. V tomto zoufalém okamžiku jeho života Diktátor začíná. Mým cílem bylo popsat v rámci ustálených zvyklostí románu co nejpřesněji konec Římské republiky, jak ho mohli prožívat Cicero a Tiro. Kdekoli to bylo možné, dopisy a projevy čerpaly z originálních zdrojů. Vzhledem k tomu, že Diktátor zahrnuje období, jež bylo pravděpodobně, přinejmenším do otřesů let 1933–1945, 10

DiktatorKor2

2/21/18 11:30 AM

Stránka 11

nejbouřlivější dobou lidských dějin, je na pomoc čtenáři při jeho cestě Ciceronovým rozrůstajícím se a hroutícím se světem připojen na konci knihy glosář a přehled postav. Robert Harris Kinsbury 8. června 2015

DiktatorKor2

2/21/18 11:30 AM

Stránka 13

„Melancholie antického světa mi připadá hlubší než melancholie moderních lidí, kteří vesměs víceméně předpokládají, že za tou temnou prázdnotou spočívá nesmrtelnost. Jenže pro lidi starých civilizací touto „černou dírou“ bylo samotné nekonečno; jejich sny se rýsují a mizí na pozadí neměnné ebenové černi. Žádné výkřiky, žádné křeče – jen stálost melancholického pohledu. Když bohové přestali existovat a Kristus ještě nepřišel, nastal jedinečný okamžik dějin, mezi Ciceronem a Markem Aureliem, kdy člověk stál sám. Tuto zvláštní majestátnost nenacházím nikde jinde.“ GUSTAVE FLAUBERT, dopis paní Roger des Genettes, 1861

„Cicero, když žil, život pozvedal. Totéž mohou udělat jeho dopisy, i kdyby to mělo být jen tu a tam pro nějakého studenta, který si dopřeje pauzu od převažující beznaděje, aby mohl žít mezi Vergiliovými lidmi v tógách, těmi zoufalými pány většího světa.“ D. R. SHACKELTON BAILEY, Cicero, 1971

DiktatorKor2

2/21/18 11:30 AM

Stránka 15

âÁST PRVNÍ

VYHNANSTVÍ 58 pﬁ. Kr. – 47 pﬁ. Kr.

Nescire autem quid ante quam natus sis acciderit, id est semper esse puerum. Quid enim est aetas hominis, nisi ea memoria rerum veterum cum superiorum aetate contexitur? Nevědět, co se událo před vaším narozením, znamená zůstat navždy dítětem. Vždyť jakou cenu má lidský život, jestliže není vetkán záznamy dějin do života našich předků? CICERO, Orator, 36 př. Kr.

DiktatorKor2

2/21/18 11:30 AM

Stránka 17

Pamatuji se na vřískot Caesarových válečných trubek, který nás pronásledoval potemnělými poli Lazia – na jejich toužebné, dychtivé kvílení připomínající zvířata v říji; i na to, jak bylo po jejich utichnutí slyšet jen sklouzávání našich bot na zledovatělé cestě a namáhavé lapání po dechu. Nesmrtelným bohům nestačilo, že Cicero měl být popliván a zlořečen svými spoluobčany; nestačilo, že byl uprostřed noci vyhnán od krbů a oltářů své rodiny a předků; dokonce nestačilo ani to, že když jsme prchali z Říma, musel se otočit a spatřit svůj dům v plamenech. Ke všem těmto mukám považovali zřejmě za nutné přidat ještě jedno další vylepšení: musel slyšet, jak vojsko jeho nepřítele ruší svůj tábor na Martově poli. Třebaže byl Cicero z naší skupiny nejstarší, udržoval stejně rychlý krok jako ostatní. Ještě nedávno měl Caesarův život v hrsti. Mohl ho rozdrtit jako vejce. Nyní jej osud vedl zcela opačným směrem. Zatímco Cicero spěchal na jih, aby unikl nepřátelům, strůjce jeho zkázy pochodoval na sever, aby se ujal správcovství obou provincií galských. Cicero kráčel s hlavou svěšenou a nepronesl ani slovo; já jsem si představoval, že je to proto, že je příliš zoufalý, než aby mohl mluvit. Teprve za svítání, poté co jsme dorazili k našim koním v Bovillae a chystali se zahájit druhou 17

DiktatorKor2

2/21/18 11:30 AM

Stránka 18

etapu úniku, zastavil se ve dveřích kočáru a náhle se zeptal: „Nemyslíš, že bychom se měli otočit a jet zpátky?“ Otázka mě zastihla nepřipraveného. „Nevím,“ odpověděl jsem. „Neuvažoval jsem o tom.“ „Tak to zvaž teď. Pověz mi: Proč prcháme z Říma?“ „Kvůli Clodiovi a jeho chátře.“ „A proč je Clodius tak mocný?“ „Protože je tribun a může přijímat zákony proti tobě.“ „A kdo mu umožnil stát se tribunem?“ Zaváhal jsem. „Caesar.“ „Přesně tak. Caesar. Představuješ si, že odchod toho muže do Galie přesně v tu chvíli byl náhodný? Ovšemže ne! Čekal, dokud mu špehové neohlásili můj odchod z města, a teprve pak přikázal svému vojsku, aby se dalo do pohybu. Proč? Pořád jsem se domníval, že povýšil Clodia, aby mě potrestal za to, že jsem mluvil proti němu. Ale co když jeho skutečným cílem celou dobu bylo vyhnat mě z Říma? Kvůli jaké intrice potřebuje mít jistotu, že jsem odešel, takže on nyní může odejít také?“ Měl jsem pochopit logiku toho, co říká. Měl jsem ho přimět, aby se vrátil. Jenže jsem byl příliš vyčerpaný na to, abych mohl uvažovat jasně. A mám-li být upřímný, bylo tu ještě něco. Příliš jsem se bál, co by nám mohli provést Clodiovi rabiáti, kdyby nás při návratu do města chytili. „To je dobrá otázka,“ řekl jsem tedy místo toho, „a já nemůžu předstírat, že mám na ni odpověď. Ale nevypadalo by to jako nerozhodnost, kdyby ses náhle znovu objevil, poté co ses se všemi rozloučil? Clodius už každopádně vypálil tvůj dům – kam bychom šli? Kdo by nás vzal k sobě? Myslím, že bude moudřejší, když se budeš držet původního plánu a dostaneš se od Říma co nejdále.“ Opřel si hlavu o bok kočáru a zavřel oči. Když jsem ve světle šedém světle spatřil, jak po té noci na cestě vypadá 18

DiktatorKor2

2/21/18 11:30 AM

Stránka 19

k smrti unavený, zdrtilo mě to. Vlasy a vous neměl ostříhané už celé týdny. Na sobě měl černě obarvenou tógu. I když mu šlo teprve na devětačtyřicátý rok, tato znamení prožívaného smutku způsobila, že vypadal mnohem starší – jako nějaký starodávný žebravý světec. Po chvíli si povzdechl. „Nevím, Tirone. Možná máš pravdu. Už jsem tak dlouho nespal, že jsem příliš unavený, než abych mohl ještě myslet.“ A tak došlo k osudové chybě – spíš nerozhodnutím než rozhodnutím – a my jsme po zbytek dne a po dvanáct následujících dnů pokračovali v cestě na jih, abychom se od nebezpečí dostali na vzdálenost, kterou jsme považovali za bezpečnou. Cestovali jsme s minimálním doprovodem, abychom na sebe neupoutávali pozornost – jen kočí a tři ozbrojení otroci na koních, jeden vepředu a dva vzadu. Pod sedadlem jsme měli ukrytou malou truhlici zlatých a stříbrných mincí, které nám poskytl Ciceronův nejstarší a nejbližší přítel Atticus na zaplacení naší cesty. Zůstávali jsme jen v domech mužů, kterým jsme důvěřovali, v každém nejdéle jednu noc, a vyhýbali jsme se místům, kde by se dalo očekávat, že se Cicero zastaví – například v jeho přímořské vile ve Formiae, kde by ho pronásledovatelé hledali především, či podél Neapolského zálivu, kam už začínali jako každý rok přicházet davy lidí z Říma, hledajících zimní slunce a teplé prameny. Místo toho jsme směřovali co nejrychleji k „podpatku“ Itálie. Podle plánu, který Cicero vymyslel cestou, jsme se měli odebrat na Sicílii a zůstat tam, dokud politická agitace proti němu v Římě nepoleví. „Dav se nakonec obrátí proti Clodiovi,“ předvídal. „Taková je neměnná nátura davu. Clodius bude pořád mým smrtelným nepřítelem, ale nebude pořád tribunem – na to nesmíme zapomínat. Za devět měsíců skončí jeho doba v úřadu a pak se můžeme vrátit.“ 19

DiktatorKor2

2/21/18 11:30 AM

Stránka 20

Pevně věřil, že ho Sicilané přijmou přátelsky, už kvůli jeho úspěšnému stíhání Verra, tyranského správce ostrova – třebaže k onomu brilantnímu vítězství, které odstartovalo jeho politickou kariéru, došlo už před dvanácti lety a Clodius tam mezitím působil jako soudce. Poslal jsem napřed dopisy informující o Ciceronově úmyslu hledat útočiště, a když jsme dorazili do přístavu v Regiu, najali jsme si malou šestiveslici, aby nás dopravila přes Mesinskou úžinu. Z přístavu jsme vypluli za jasného, chladného zimního rána, zbarveného pronikavě modrými barvami – moře a oblohy; jedna světlá, druhá tmavá; čára, která je rozdělovala, byla ostrá jako čepel; vzdálenost do Mesiny – pouhé tři míle. Netrvalo nám to ani hodinu. Dopluli jsme tak blízko, že jsme viděli skály obsypané Ciceronovými stoupenci, kteří ho přišli přivítat. Mezi námi a vstupem do přístavu se však pohupovala válečná loď s červenými a zelenými vlajkami správce Sicílie Gaia Vergilia, a když jsme se přiblížili k majáku, spustila kotvu a pomalu se vydala nás zastavit. Vergilius stál u zábradlí obklopen svými liktory, a poté co se viditelně zhrozil Ciceronova neupraveného vzhledu, zavolal dolů pozdrav; Cicero přátelsky odpověděl. Znali se spolu ze senátu mnoho let. Vergilius se zeptal na jeho úmysly. Cicero zavolal, že přirozeně zamýšlí vystoupit na břeh. „Právě to jsem slyšel,“ odpověděl Vergilius. „Naneštěstí to nemohu dovolit.“ „Proč ne?“ „Kvůli Clodiovu novému zákonu.“ „Co to je za nový zákon? Je jich tolik, že člověk ztrácí přehled.“ Vergilius pokynul jednomu členu svého doprovodu, ten vytáhl jakýsi dokument, natáhl se, aby mi ho podal, a já 20

DiktatorKor2

2/21/18 11:30 AM

Stránka 21

jsem ho pak předal Ciceronovi. Dodnes si pamatuji, jak se mu v mírném větříku třepotal v rukou, jako by byl živý; v tom tichu to byl jediný zvuk. Cicero si dal načas, a když dočetl, beze slova mi list podal. Lex Clodia in Ciceronem. Jelikož M. T. Cicero poslal římské občany na smrt, aniž byli slyšeni a odsouzeni, a za tím účelem zfalšoval pravomoc a výnos senátu, nařizuje se mu tímto zákaz přístupu k ohni a vodě do vzdálenosti čtyř set mil od Říma; pod trestem smrti se nikdo nesmí opovážit poskytnout mu přístřeší nebo ho přijmout; všechen jeho majetek i osobní věci se zabavují; jeho dům v Římě bude zbourán a na jeho místě bude vysvěcen svatostánek Svobody; a s každým, kdo by se vyslovil pro jeho opětovné povolání, hlasoval pro něj nebo učinil v této věci jakýkoli krok, bude naloženo jako s veřejným nepřítelem, ledaže by ti, jež Cicero poslal na smrt, opět ožili. Musela to být ta nejstrašnější rána. On se však dokázal ovládnout a mávnutím ruky to odmítl. „Kdy,“ zeptal se, „byl tenhle nesmysl zveřejněn?“ „Prý to v Římě oznámili před osmi dny. Do mých rukou se list dostal včera.“ „V tom případě to ještě není zákon a nemůže to být zákon, dokud to nebude přečteno potřetí. Můj tajemník to potvrdí. Tirone,“ otočil se ke mně, „pověz správci nejbližší datum, kdy to může být schváleno.“ Pokusil jsem se počítat. Než se nějaký zákon může předložit k hlasování, musí být nahlas přečten na Foru po tři následné tržní dny. Jenže moje uvažování bylo tak otřesené tím, co jsem si právě přečetl, že jsem si nedokázal vzpomenout, co je dnes za den, natož na kdy připadají 21

DiktatorKor2

2/21/18 11:30 AM

Stránka 22

tržní dny. „Dvacet dní ode dneška,“ odhadl jsem, „možná pětadvacet?“ „Vidíš?“ vykřikl Cicero. „Mám tři týdny odkladu, i kdyby to prošlo, a já jsem si jistý, že se tak nestane.“ Postavil se na příď, opřel nohy proti kymácejícímu se trupu člunu a rozevřel náruč s naléhavou žádostí. „Prosím, milý Vergilie, ve jménu našeho starého přátelství, když jsem se teď dostal tak daleko, dovol mi aspoň vystoupit na břeh a strávit pár nocí s mými příznivci.“ „Ne, jak říkám, je mi to líto, ale tohle nemůžu riskovat. Promluvil jsem se svými poradci. Říkají, že i kdybys doplul na nejzápadnější cíp ostrova, byl bys stále jen sotva tři sta padesát mil od Říma, a pak by Clodius šel po mně.“ V tu chvíli Cicero přestal být tak přátelský. „Podle zákona nemáš právo,“ pronesl chladně, „bránit římskému občanovi v cestě.“ „Mám veškerá práva k tomu, abych zabezpečil klid ve své provincii. A tady, jak víš, moje slovo je zákon…“ Omlouval se. Odvážím se říct, že se dokonce styděl. Nedalo se jím však hnout a po pár dalších hněvivějších slovech nezbývalo než se otočit a veslovat zpátky do Regia. Naše odplutí vyvolalo na břehu velký zděšený křik a já jsem viděl, že Cicero je poprvé vážně znepokojen. Vergilius byl jeho přítel. Jestliže takto reaguje přítel, pak se mu zanedlouho uzavře celá Itálie. Vrátit se do Říma a postavit se proti tomu zákonu bylo příliš riskantní. Odjel odtamtud příliš pozdě. Nehledě na fyzické nebezpečí, jaké by taková cesta představovala, ten návrh zákona bude téměř určitě schválen, a pak bychom se ocitli čtyři sta mil od zákonem určené hranice zcela bez pomoci. Aby bezpečně vyhověl podmínkám vyhnanství, musel uprchnout do ciziny okamžitě. Galie očividně nepřicházela v úvahu kvůli Caesarovi. Takže to muselo být někam na východ – možná do Řecka 22

DiktatorKor2

2/21/18 11:30 AM

Stránka 23

nebo do Asie. Naneštěstí jsme se vzhledem ke zrádnému zimnímu moři nacházeli na špatné straně poloostrova, chtěli-li jsme odtamtud uniknout. Potřebovali jsme se dostat na opačné pobřeží, do Brundisia u Jaderského moře, a najít velkou loď, schopnou dlouhé plavby. Naše situace byla nesmírně nepříjemná – jak Caesar, pravý sponzor a tvůrce Clodia, bezpochyby zamýšlel.

Trvalo nám dva úmorné týdny, než jsme překonali hory, často v silném lijáku a po mizerných cestách. Každá míle se zdála obtěžkaná nebezpečím přepadení ze zálohy, i když zaostalá městečka, kterými jsme procházeli, byla docela vstřícná. V noci jsme spali v zakouřených, vymrzlých hospodách a večeřeli jsme tvrdý chléb a tučné maso, kterému kyselé víno na chuti nikterak nepřidalo. Ciceronova nálada se pohybovala mezi zuřivostí a zoufalstvím. Nyní jasně viděl, že odchodem z Říma jsme udělali strašlivou chybu. Bylo od něj šílené, že město opustil a nechal Clodia volně šířit pomluvy, že poslal občany na smrt, „aniž byli slyšeni a odsouzeni“, když ve skutečnosti každý z těch pěti Catilinových spiklenců směl promluvit na svou obhajobu a jejich popravu schválil celý senát. Jeho útěk se však v podstatě rovnal přiznání viny. Měl poslechnout svůj instinkt a vrátit se, jakmile uslyšel Caesarovy trubky ohlašující odchod vojska a začal si uvědomovat svůj omyl. Plakal nad neštěstím, do kterého jeho pošetilost a bázlivost uvrhly manželku a děti. A když se přestal bičovat, obrátil bič proti Hortensiovi a „zbytku té aristokratické bandy“, která mu nikdy neodpustila, že vzešel z prostého původu a dospěl až do úřadu konzula a k záchraně republiky; záměrně ho měli k útěku, aby ho zničili. Měl se řídit příkladem Sokratovým, který 23

DiktatorKor2

2/21/18 11:30 AM

Stránka 24

prohlásil, že smrt je lepší než vyhnanství. Ano, měl se zabít! Popadl nůž z jídelního stolu. Zabije se! Nic jsem neříkal. Nebral jsem tu hrozbu vážně. Nesnášel pohled na krev jiných, natož na svou vlastní. Celý život se snažil vyhýbat vojenským výpravám, hrám, veřejným popravám, pohřbům – všemu, co mu mohlo připomínat smrtelnost. Jestliže bolest v něm vyvolávala strach, pak smrt ho děsila; což také – i když jsem nikdy nebyl tak drzý, abych na to poukázal – byl hlavní důvod, proč jsme vůbec z Říma uprchli. Když jsme konečně dorazili na dohled z opevněných hradeb Brundisia, rozhodl se neriskovat a dovnitř jsme nevstoupili. Přístav byl tak velký, tak plný cizích lidí a jevil se jako tak pravděpodobný cíl jeho cesty, že byl přesvědčen, že je to předvídatelné místo pro jeho zavraždění. Místo toho jsme vyhledali útočiště o kus dál na pobřeží; ten dům vlastnil starý přítel Marcus Laenius Flaccus. Té noci jsme poprvé po třech týdnech spali v obstojných postelích a příští den ráno jsme se vydali na mořský břeh. Vlny tu byly mnohem bouřlivější než na sicilské straně. Silný vítr bez ustání vrhal vody Jaderského moře na kamenitý břeh. Cicero se zdráhal cestovat po moři i za nejlepšího počasí; toto slibovalo, že bude obzvlášť zrádné. Přesto pro nás představovalo jedinou možnost útěku. Sto dvacet mil za obzorem leželo pobřeží Ilýrie. Flaccus si povšiml jeho výrazu. „Povznes svého ducha, Cicerone,“ vybídl ho, „třeba ten návrh zákona neprojde, nebo ho jeden z ostatních tribunů bude vetovat. V Římě přece musí být někdo, kdo se za tebe postaví – bezpochyby Pompeius, ne?“ Jenže Cicero, s pohledem stále upřeným na moře, neodpověděl a o pár dní později jsme se doslechli, že návrh se skutečně stal zákonem, a že Flaccus se tudíž provinil těžkým zločinem už tím, že má pravomocně odsouzeného 24

DiktatorKor2

2/21/18 11:30 AM

Stránka 25

vyhnance ve svém domě. I tak se nás snažil přesvědčit, abychom zůstali. Trval na tom, že Clodius jeho nezastraší. Cicero o tom však nechtěl ani slyšet. „Tvá loajálnost mě dojímá, starý příteli, ale ve chvíli, kdy byl zákon schválen, ta zrůda za mnou určitě vyslala skupinu najatých zabijáků. Nelze ztrácet čas.“ V přístavu v Brundisiu jsem našel obchodní loď, jejíž kapitán ve finanční tísni byl ochotný za velkou odměnu riskovat zimní plavbu přes Jaderské moře, a příštího dne za úsvitu, kdy nikdo poblíž nebyl, jsme nastoupili na palubu. Bylo to bytelné, široké plavidlo s asi dvacetičlennou posádkou, a často se plavilo po obchodní cestě mezi Itálií a Dyrrachiem. Neuměl jsem takové věci nijak posoudit, ale loď mi připadala docela bezpečná. Kapitán odhadoval, že přeplutí bude vyžadovat den a půl – potřebovali jsme ovšem vyrazit rychle a využít příznivý vítr. Zatímco námořníci připravovali loď a Flaccus čekal na nábřeží, Cicero rychle diktoval vzkaz manželce a dětem: Byl to pěkný život, skvělá kariéra – na kolena mě srazilo to dobré ve mně, nic špatného. Drahá Terentie, nejvěrnější a nejlepší ze všech manželek, milovaná dcero Tullie a malý Marku, naše zbývající naděje – sbohem! Přepsal jsem to a podal nahoru. Flaccus zvedl ruku na rozloučenou. Pak rozvinuli plachtu, odhodili lana, veslaři nás odstrčili od přístavního mola a my jsme vypluli do světle šedého světla.

Zpočátku jsme udržovali dobrou rychlost. Cicero stál vysoko nad palubou na kormidelnickém stanovišti, opíral se o zábradlí na zádi a pozoroval, jak za námi mizí velký maják u Brundisia. Kromě návštěv Sicílie to bylo poprvé od mládí, co opustil Itálii – tenkrát odešel na Rhodos učit se řečnickému umění od Molona. Ze všech mužů, které jsem kdy poznal, Cicero byl pro vyhnanství vybaven tou 25

DiktatorKor2

2/21/18 11:31 AM

Stránka 447

OBSAH

Mapy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 Poznámka autora . . . . . . . . . . . 9 Část první . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Část druhá . . . . . . . . . . . . . . . 251 Dramatis personae . . . . . . . . 433 Glosář . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 438 Poděkování . . . . . . . . . . . . . . 442

DiktatorKor2

2/21/18 11:31 AM

Stránka 448

Robert Harris DIKTÁTOR Z anglického originálu Dictator, vydaného nakladatelstvím Arrow Books (Penguin Random House group) v Londýně roku 2015, přeložili Libuše a Luboš Trávníčkovi. Obálku upravila Soňa Šedivá. Odborná revize Martin Pitro Odpovědná redaktorka Iva Daňková Technická redaktorka Růžena Hedrichová Počet stran 448 Vydala Euromedia Group, a. s. – Knižní klub, Nádražní 30, 150 00 Praha 5, v roce 2018 jako svou 9608. publikaci. Sazba Olaf Šnajder Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz