0038709 by Knižní klub

Konklave_001 az 003_Sestava 1 11/3/17 2:55 PM Stránka 3

KNIŽNÍ KLUB

Přeložila Dana Krejčová

Konklave_OK.indd 4

07/11/17 09:55

Autorova poznámka I když jsem kvůli zachování autentičnosti použil v knize skutečné tituly (arcibiskup milánský, děkan sboru kardinálů a tak dále), použil jsem je v tom smyslu, jako když se píše o fiktivním americkém prezidentovi nebo britském ministerském předsedovi. Postavy, které jsem stvořil a zaplnil jimi tyto úřady, nemají nést jakoukoliv podobnost s jejich současnými držiteli. Pokud jsem pochybil a nějaké náhodné podobnosti se vyskytly, omlouvám se. Ani přes jisté povrchové podobnosti není zesnulý Svatý otec, vylíčený v Konkláve, portrétem současného papeže.

Konklave_OK.indd 5

07/11/17 09:55

Charliemu

Konklave_OK.indd 7

07/11/17 09:55

„Myslel jsem, že bude moudřejší nejíst společně s kardinály. Jedl jsem ve svém pokoji. Při jedenácté volbě jsem byl zvolen papežem. Ach Bože, i já mohu říci, co řekl Pius XII., když byl zvolen: ,Smiluj se nade mnou, Pane, podle svého velkého milosrdenství.ʻ Dalo by se říci, že to je jako splněný sen, a přece, dokud nezemřu, je to ta nejvážnější skutečnost celého mého života. A tak jsem připraven, Pane, ,žít a zemřít s Tebouʻ. Na Svatopetrském balkonu mi tleskalo asi tři sta tisíc lidí. Osvětlení mi bránilo rozeznat víc než jen beztvarou, hemžící se masu.“ Zápis v deníku papeže Jana XXIII., 28. října 1958

„Byl jsem osamělý i předtím, ale nyní je má osamělost úplná a úžasná. Proto se mi točí hlava, jako bych měl závrať. Jako socha na podstavci – tak nyní žiji.“ Papež Pavel VI.

Konklave_OK.indd 9

07/11/17 09:55

MAPA PAPEŽSKÉHO KONKLÁVE Nádvoří Borgiů Kostel svatého Štěpána

VAT I K Á N S K É Z A H R A DY

Sala

S I X T I N S K Á Regia K A P L E Královský sál

PALÁC VLÁDY

[Map TK]

PALÁC VLÁDY

S VATO P ET R S K Á BAZILIKA

Pavelská kaple (Capella Paolina)

NÁMĚSTÍ SVATÉ MARTY

PALAZZO SAN CARLO

Konklave_OK.indd 10

DŮM SVATÉ MARTY

07/11/17 09:55

VAT I K Á N S K É Z A H R A DY Nádvoří papoušků

Cortile del Maresciallo

[Map TK]

S VATO P ET R S K É N Á M Ě ST Í

PALÁC SVATÉHO OFICIA

ŘÍM mezinárodní hranice městská hradba

metry stopy

Konklave_OK.indd 11

07/11/17 09:55

Kapitola 1

Sedisvakance

Kardinál Lomeli vyšel ze svého bytu v paláci Svatého oficia krátce před druhou ráno a spěchal tmavými vatikánskými chodbami do papežovy ložnice. Modlil se: Ó, Pane, ještě toho má tolik vykonat, kdežto veškerá má užitečná práce ve Tvých službách je hotova. On je milován, zatímco já jsem zapomenut. Ušetři ho, Pane. Ušetři ho. Vezmi si místo něj mě. Plahočil se po dlážděném svahu k náměstí Svaté Marty. Římský vzduch byl příjemný a vlahý, ale on už zachytil první slabý chlad podzimu. Lehce poprchávalo. Prefekt papežského domu zněl v telefonu tak vyděšeně, že Lomeli čekal hotové pandemonium. Ve skutečnosti bylo náměstí nezvykle klidné, kromě osamělé sanitky parkující v diskrétní vzdálenosti a rýsující se proti ozářené jižní stěně Svatého Petra. V sanitce se svítilo a stěrače se míhaly sem a tam dost rychle, že rozeznal tváře řidiče i jeho asistenta. Řidič telefonoval a Lomeli si s leknutím pomyslel, že nepřijeli odvézt nemocného do nemocnice, nýbrž tělo. 13

Konklave_OK.indd 13

07/11/17 09:55

R ober t Harris

U skleněných dveří do Domu svaté Marty mu zasalutoval švýcarský gardista, zvedl ruku v bílé rukavici k přílbě s červeným chocholem. „Vaše Eminence.“ Lomeli kývl na vůz. „Zajistíš, prosím, aby ten muž nevolal médiím?“ V ubytovně vládla strohá, antiseptická atmosféra, jako na soukromé klinice. Ve vstupní hale z bílého mramoru postával zmateně tucet kněží, z toho tři v županu, jako by spustil požární poplach a oni si nebyli jistí správným postupem. Lomeli na prahu zaváhal; ucítil cosi v levé ruce a uvědomil si, že mačká své červené solideo. Nevzpomínal si, že by si ho bral. Narovnal ho a položil si ho na hlavu. Vlasy měl na dotek mokré. Když vykročil k výtahu, jakýsi africký biskup se ho pokusil zastavit, ale Lomeli mu jen pokynul a šel dál. Kabině trvalo celé věky, než přijela. Měl jít po schodech, ale na to mu docházel dech. Cítil, že se ostatní dívají na jeho záda. Měl něco říci. Výtah dorazil, dveře se otevřely. Lomeli se otočil a pozvedl ruku v požehnání. „Modlete se,“ pronesl. Stiskl tlačítko pro druhé patro, dveře se zavřely a kabina stoupala. Je-li to Tvá vůle povolat ho k sobě a mne tu zanechat, potom mi dej sílu, abych byl skálou pro ostatní. V zrcadle ve žlutém světle byl jeho mrtvolný obličej popelavý a plný skvrn. Toužil po znamení, po nějakém přílivu sil. Výtah se s trhnutím zastavil, ale jeho žaludek jako by stoupal dál, a on se musel chytit kovového madla, aby neupadl. Vzpomněl si, jak tímto výtahem jel se Svatým otcem brzy po jeho nástupu do úřadu, když k nim přistoupili dva postarší monsignorové. Okamžitě padli na kolena, ohromení, že se ocitli tváří v tvář Kristovu náměstkovi na zemi, na což se papež zasmál a pravil: „Neobtěžujte se, vstaňte, jsem jenom starý hříšník, o nic lepší než vy…“ Kardinál zvedl bradu. Nasadil si masku určenou veřejnosti. Dveře se otevřely. Zástup tmavých obleků se rozdělil, aby mohl projít. Slyšel, jak jeden agent šeptá do rukávu: „Děkan je tady.“ 14

Konklave_OK.indd 14

07/11/17 09:55

K O N K L ÁV E

Šikmo přes podestu před papežským apartmá se za ruce držely tři jeptišky, členky Společnosti Dcer křesťanské lásky sv. Vincence de Paul, a plakaly. Naproti Lomelimu vyšel arcibiskup Woźniak, prefekt papežského domu. Pozvedl ruce a bezmocně pronesl: „Eminence…“ Lomeli vzal jeho obličej do dlaní a jemně stiskl. Cítil strniště na tvářích mladšího muže. „Januszi, tvá přítomnost mu přinášela velikou radost.“ Pak další tělesný strážce – nebo možná pohřební zřízenec (obě povolání se oblékala velmi podobně) – v každém případě další člověk v černém otevřel dveře do apartmá. Malý obývací pokoj a ještě menší ložnice za ním byly přeplněné. Později si Lomeli udělal seznam a na něm bylo víc než tucet jmen přítomných lidí, nepočítaje v to ochranku – dva lékaři, dva soukromí sekretáři, hlavní ceremoniář Úřadu pro papežské bohoslužby, jenž se jmenoval arcibiskup Mandorff, nejméně čtyři kněží z Apoštolské komory, Woźniak a pochopitelně čtyři nejvýše postavení kardinálové katolické církve: státní sekretář Aldo Bellini, kardinál komoří – camerlengo – Svaté stolice Josef Tremblay, hlavní penitenciář, čili zpovědník, Joshua Adeyemi a on sám, děkan kolegia kardinálů. Ve své marnivosti předpokládal, že bude prvním povolaným, ale nyní viděl, že ve skutečnosti je posledním. Následoval Woźniaka do ložnice. Bylo to poprvé, co do ní vstoupil. Předtím byly vždy velké dvoukřídlé dveře zavřené. Renesanční papežské lože s krucifixem, otočené k obývacímu pokoji, zabíralo téměř celý prostor – čtverec těžkého, leštěného dubu, na místnost příliš velký. Poskytovalo jediný nádech velkoleposti. Bellini a Tremblay klečeli vedle lože se skloněnými hlavami. Lomeli musel překročit jejich ohnuté nohy, aby se dostal k polštářům podpírajícím ležícího papeže, zakrytého bílou pokrývkou, s rukama sepjatýma na prsou nad prostým železným pektorálem. Lomeli nebyl zvyklý na Svatého otce bez brýlí. Ty ležely složené na nočním stolku vedle ošoupaného budíku. Obroučky zanechaly 15

Konklave_OK.indd 15

07/11/17 09:55

R ober t Harris

rudé otisky po obou stranách papežova nosu. Podle Lomeliho zkušeností bývaly tváře mrtvých povolené a hloupé. Tato však vypadala ostražitá, téměř pobavená, jako by ji někdo vyrušil uprostřed věty. Když se Lomeli skláněl, aby mohl zesnulého políbit na čelo, všiml si v levém koutku úst nepatrné šmouhy od bílé zubní pasty a zachytil vůni máty a nějaký květinový šampon. „Proč vás Hospodin povolal, když jste toho chtěl ještě tolik vykonat?“ zašeptal. „Subvenite, Sancti Dei…“ Adeyemi začal odříkávat liturgii. Lomeli si uvědomil, že čekali na něj. Opatrně se spustil na kolena na důkladně vyleštěné parkety, sepjal ruce v modlitbě a opřel je z boku o pokrývku. Tvář zabořil do dlaní. „… occurrite, Angeli Domini…“ Přijďte na pomoc, svatí Boží, přispěchejte, andělé Páně… Basso profondo nigerijského kardinála se odráželo v maličké místnosti. „… suscipientes animam eius. Offerentes eam in conspectu Altissimi…“ Přijměte jeho duši a představte ji před tváří Nejvyššího. Slova Lomelimu zvučela v hlavě, ale postrádala význam. To se mu stávalo stále častěji. Volám k Tobě, Bože, ale Ty neodpovídáš. Během posledního roku se k němu přikradla jakási duchovní nespavost, jakési hlasité rušení, bránící mu ve splynutí s Duchem svatým, jehož kdysi dosáhl zcela samozřejmě. A stejně jako se spánkem, čím více toužil po smysluplné modlitbě, tím byla nepolapitelnější. Během posledního setkání se ke své krizi přiznal papeži – požádal o svolení opustit Řím, vzdát se svých děkanských povinností a odejít k nějakému náboženskému řádu. Bylo mu sedmdesát pět, měl už věk na důchod. Svatý otec však na něj byl nečekaně tvrdý. „Někteří jsou vyvoleni býti pastýři a jiných je zapotřebí k řízení hospodářství. Tvá úloha není pastorační, ty nejsi pastýř. Ty jsi hospodář. Myslíš, že pro 16

Konklave_OK.indd 16

07/11/17 09:55

K O N K L ÁV E

mne to je snadné? Já tě tu potřebuji. Neboj se. Bůh se k tobě vrátí. Vždycky se vrací.“ Lomeliho se to dotklo – takže on ve mně vidí hospodáře? – a když se rozcházeli, vládl mezi nimi chlad. To bylo naposledy, co Svatého otce viděl. „… requiem aeternam dona ei, Domine: et lux perpetua luceat ei…“ Odpočinutí věčné dej mu, Pane: A světlo věčné ať mu svítí… Když byla liturgie odříkána, zůstali čtyři kardinálové u lůžka mrtvého ponoření v tiché modlitbě. Po několika minutách pootočil Lomeli hlavu a zpola otevřel oči. Všichni v obývacím pokoji klečeli se skloněnou hlavou. Lomeli vtiskl tvář zpátky do dlaní. Bylo mu smutno z pomyšlení, že jejich dlouhý vztah skončil na takovou notu. Snažil se rozpomenout, kdy se to stalo. Před čtrnácti dny? Ne, měsíc to byl – přesněji 17. září po mši připomínající obdaření svatého Františka stigmaty – nejdelší období, během něhož neměl soukromou audienci, od chvíle, kdy byl papež zvolen. Svatý otec možná už cítil, že se blíží smrt a on svůj úkol nedokončí, což možná vysvětlovalo jeho nezvyklé podráždění. V místnosti panovalo naprosté ticho. Lomeli uvažoval, kdo asi meditaci přeruší jako první. Domníval se, že to bude Tremblay. Francouzský Kanaďan byl neustále ve spěchu, typický Severoameričan. A opravdu, po chvíli Tremblay vzdychl – dlouze, teatrálně, téměř unešeně vydechl. „Je s Pánem,“ pronesl a rozpřáhl ruce. Lomeli si pomyslel, že se chystá pronést požehnání, ale gesto bylo určeno dvěma jeho asistentům z Apoštolské komory, kteří vstoupili do ložnice a pomohli mu vstát. Jeden nesl stříbrnou krabičku. „Arcibiskupe Woźniaku,“ řekl Tremblay, zatímco se ostatní také začínali zvedat na nohy, „byl bys tak laskav a přinesl mi prsten Svatého otce?“ Lomeli se zvedl na kolena, která mu po sedmi desetiletích neustálého poklekání vrzala. Přitiskl se ke zdi, aby kolem mohl projít prefekt papežského domu. Prsten nešel stáhnout. Nebohý Woźniak, z rozpaků celý opocený, s ním musel cloumat, aby ho dostal přes 17

Konklave_OK.indd 17

07/11/17 09:55

R ober t Harris

kloub. Nakonec se však prsten uvolnil a on ho na natažené dlani donesl Tremblayovi, jenž ze stříbrné krabičky vyňal nůžky – nástroj, jaký by bylo lze použít ke stříhání odkvetlých růží, pomyslel si Lomeli – a pečetní prsten do nich vložil. Silně stiskl a zašklebil se námahou. S náhlým lupnutím se kovové kolečko s vypodobněným svatým Petrem vytahujícím rybářskou síť oddělilo. „Sedisvakance,“ oznámil Tremblay. „Svatý stolec je uprázdněný.“

* Lomeli několik minut hleděl na lože v zamyšleném loučení, pak pomohl Tremblayovi položit papeži na obličej tenký bílý závoj. Vigilie skončila, vytvořily se šeptající hloučky. Lomeli vyšel do obývacího pokoje. Uvažoval, jak to papež dokázal snášet rok za rokem – ne jen žít obklopen ozbrojenými strážemi, ale toto místo. Padesát anonymních čtverečních metrů vybavených tak, že by to vyhovovalo příjmům a vkusu nějakého obchodníka střední úrovně. Nebylo tu nic osobního. Světle citronové stěny a závěsy. Parkety kvůli snadnému úklidu. Běžný stůl, psací stůl, pohovka a dvě křesla s prošívaným opěradlem, potažená nějakou omyvatelnou látkou. Dokonce i tmavé dřevěné klekátko bylo stejné jako stovka dalších v hostelu. Svatý otec tady bydlel jako kardinál, než ho konkláve zvolilo papežem, a nikdy se neodstěhoval. Stačil mu jediný pohled na přepychové apartmá v Apoštolském paláci, na něž měl nárok, s knihovnou a soukromou kaplí, a utekl. Jeho válka s vatikánskou starou gardou začala přímo tady, v této záležitosti, hned ten první den. Když některé hlavy kurie namítaly, že jeho rozhodnutí není hodno důstojnosti papeže, ocitoval jim, jako by to byli školáčci, Kristovy pokyny apoštolům: Nic si neberte na cestu, ani hůl, ani mošnu, ani chléb, ani peníze, ani na sebe dvoje šaty. Od té chvíle, protože byli lidmi, na sobě cítili jeho káravý pohled, kdykoliv se odebírali do svých velkolepých oficiálních apartmá, a jelikož byli lidmi, nesli to nelibě. 18

Konklave_OK.indd 18

07/11/17 09:55

K O N K L ÁV E

Státní sekretář Bellini stál u psacího stolu, otočený zády do místnosti. Jeho funkční období skončilo s přelomením rybářského prstenu, a vypadalo to, jako by se jeho vysoká, hubená, asketická postava – obvykle se nosil vzpřímeně jako lombardský topol – přelomila zároveň s ním. „Můj milý Aldo, velice mě to mrzí,“ řekl Lomeli. Všiml si, že si Bellini prohlíží cestovní šachy, které Svatý otec nosíval v aktovce. Dlouhým, bledým ukazovákem hladil maličké červené a bílé figurky z umělé hmoty. Byly složitě nastavěné uprostřed šachovnice, uzavřené v nějaké obtížně pochopitelné bitvě, která již nebude nikdy vyřešena. „Myslíš, že by někomu mohlo vadit, kdybych si je vzal na památku?“ otázal se Bellini nepřítomně. „Určitě ne.“ „Po večerech jsme spolu často hrávali. Říkal, že mu to pomáhá se uvolnit.“ „Kdo vyhrál?“ „On. Pokaždé.“ „Vezmi si je,“ vybídl ho Lomeli. „Tebe miloval víc než koho jiného. Byl by chtěl, abys je měl. Vezmi si je.“ Bellini se rozhlédl kolem. „Asi by bylo vhodné počkat a požádat o svolení. Ale vypadá to, že se náš horlivý komoří chystá apartmá zapečetit.“ Kývl směrem k Tremblayovi a jeho asistentům. Ti stáli kolem konferenčního stolku, na němž byly rozložené předměty, které museli upevnit na dveře – červené stuhy, vosk, páska. Bellinimu najednou vyhrkly slzy. Měl pověst chladného člověka – odměřeného a nevýrazného intelektuála. Lomeli nikdy neviděl, že by projevil nějaké pocity. Nyní ho to šokovalo. Položil Bellinimu ruku na paži. „Co se stalo, víš to?“ zeptal se soucitně. „Prý to byl infarkt.“ „Ale já myslel, že má srdce jako zvon!“ „Popravdě, ne tak docela. Objevily se varovné známky.“ 19

Konklave_OK.indd 19

07/11/17 09:55

R ober t Harris

Lomeli překvapeně zamrkal. „O tom jsem nic neslyšel.“ „No, nechtěli jsme, aby se to někdo dozvěděl. Říkal, že ve chvíli, kdy se ta zpráva roznese, začnou se šířit zvěsti, že se chystá rezignovat.“ Oni. Bellini nemusel upřesňovat, kdo ti oni jsou. Myslel kurii. Podruhé za večer se Lomeli cítil nejasně znevážený. Bylo to proto, že nevěděl nic o tomto dlouhodobém zdravotním problému? Protože ho Svatý otec považoval nejen za hospodáře, ale i za jednoho z nich? „Myslím, že budeme muset být velice opatrní v tom, co o jeho stavu řekneme médiím,“ poznamenal. „Víš lépe než já, jací jsou. Budou chtít vědět o případných dřívějších potížích se srdcem, a co přesně jsme s tím dělali. A pokud se ukáže, že se to všechno tutlalo a my nedělali nic, budou chtít znát důvod.“ Když teď prvotní šok pomíjel, začínal si uvědomovat celou řadu naléhavých otázek, na něž bude chtít svět znát odpovědi – které chtěl vlastně sám znát. „Pověz mi, byl se Svatým otcem někdo, když umíral? Dostalo se mu rozhřešení?“ Bellini zavrtěl hlavou. „Ne, obávám se, že když ho našli, byl již mrtev.“ „Kdo ho našel? Kdy?“ Lomeli mávl na arcibiskupa Woźniaka, ať se k nim připojí. „Januszi, vím, že je to pro tebe těžké, ale budeme muset připravit podrobné prohlášení. Kdo objevil tělo Jeho Svatosti?“ „To já, Vaše Eminence.“ „Ach, díky Bohu, aspoň něco.“ Ze všech členů papežského domu byl Woźniak papeži nejblíže. Bylo to uklidňující pomyšlení, že byl na místě první. A také, čistě z hlediska styku s veřejností, bylo lepší, že to byl on a ne nějaký bezpečák, a mnohem lepší on než nějaká jeptiška. „Co jsi udělal?“ „Zavolal jsem jeho lékaře.“ „A jak rychle dorazil?“ „Okamžitě, Eminence. Vždycky spával ve vedlejším pokoji.“ „A už se nedalo nic dělat?“ 20

Konklave_OK.indd 20

07/11/17 09:55

K O N K L ÁV E

„Ne. Měli jsme veškeré vybavení nutné k resuscitaci, ale bylo příliš pozdě.“ Lomeli si to promyslel. „Objevil jsi ho v posteli?“ „Ano. Vypadal velice klidně, skoro jako teď. Myslel jsem, že spí.“ „To bylo v kolik hodin?“ „Asi v půl dvanácté, Eminence.“ „V půl dvanácté?“ To bylo víc než dvě a půl hodiny. Překvapení se mu muselo zračit ve tváři, protože Woźniak rychle dodal: „Byl bych vás zavolal dříve, ale ujal se toho kardinál Tremblay.“ Tremblay při zmínce o sobě otočil hlavu. Byl to velice malý pokoj a on stál jen o pár kroků dál. Vzápětí se k nim připojil. I přes pozdní hodinu vypadal svěží a pohledný, husté stříbrné vlasy měl dokonale učesané, byl štíhlý a nosil se zlehka. Vypadal jako atlet na odpočinku, který se stal úspěšným sportovním moderátorem v televizi. Lomeli si nejasně vybavoval, že v mládí hrával hokej. „Mrzí mě, Jacopo, pokud se cítíš dotčený tím, že jsi byl zpraven později,“ pronesl francouzský Kanaďan svou pečlivou italštinou. „Vím, že ty s Aldem jste byli nejbližšími kolegy Jeho Svatosti, ale jako camerlengo jsem měl pocit, že mou první povinností je zabezpečit jednotu církve. Řekl jsem Januszovi, že ti nemá hned volat, abychom měli chvilku klidu na zjištění všech faktů.“ Pobožně sepjal ruce jakoby v modlitbě. Byl prostě nesnesitelný. „Můj milý Joe,“ pravil Lomeli, „mými jedinými starostmi jsou duše Svatého otce a dobro církve. Co se mě týče, je celkem lhostejné, zda se to dozvím o půlnoci nebo ve dvě ráno. Určitě jsi jednal pro dobro věci.“ „Jde prostě o to, že když papež zemře nečekaně, chyby udělané v počátečním šoku a zmatku mohou později vést k nejrůznějším zlovolným klevetám. Stačí si jenom vzpomenout na tragédii papeže Jana Pavla I. – posledních čtyřicet let se snažíme přesvědčit svět, že nebyl zavražděn, a všechno jen proto, že nikdo nechtěl přiznat, že 21

Konklave_OK.indd 21

07/11/17 09:55

R ober t Harris

jeho tělo objevila jeptiška. Tentokrát nesmějí v oficiální zprávě být žádné nesrovnalosti.“ Ze sutany vytáhl složený papír a podal ho Lomelimu. Papír byl na dotek teplý. (Ještě horký z tiskárny, pomyslel si Lomeli.) Úhledně vytištěno v textovém editoru bylo anglické záhlaví: „Časová osa“. Lomeli jel prstem po sloupcích. V 7.30 pojedl Svatý otec s Woźniakem v odděleném prostoru vyhrazeném pro něj v jídelně Domu svaté Marty. V 8.30 odešel do svého apartmá, kde si četl a meditoval nad pasáží z Následování Krista (Kapitola 8. „O opatrnosti v přílišné důvěrnosti“). V 9.30 si šel lehnout. V 11.30 se šel arcibiskup Woźniak podívat, jestli je v pořádku, a nenalezl žádné životní funkce. V 11.34 doktor Giulio Baldinotti, s podporou vatikánské nemocnice San Rafaele v Miláně, provedl nouzové ošetření. Byl proveden pokus o srdeční masáž a defibrilaci, ale bez výsledku. Svatý otec byl prohlášen za mrtvého v 00.12. Za Lomeliho došel kardinál Adeyemi a začal mu číst přes rameno. Nigerijec byl vždycky silně cítit kolínskou. Lomeli vnímal ze strany na šíji jeho teplý dech. Síla Adeyemiho tělesné přítomnosti na něj byla příliš. Podal mu dokument a odvrátil se, když vtom mu Tremblay vrazil do rukou další papíry. „Co je to?“ „Poslední lékařské zprávy Svatého otce. Nechal jsem je přinést. Toto je angiogram provedený minulý měsíc. Tady jsou vidět,“ Tremblay zvedl rentgen ke stropnímu světlu, „stopy blokády…“ Černobílý obrázek byl úponkovitý, vláknitý – zlověstný. Lomeli ucukl. K čemu je tohle proboha dobré? Papeži bylo přes osmdesát. Na jeho skonu nebylo nic podezřelého. Jak dlouho měl žít? V této chvíli by se měli soustředit na jeho duši, ne na jeho tepny. „Uvolněte tyto údaje, pokud musíte,“ pronesl rázně, „ale ne ten snímek. Je příliš vtíravý. Ponižuje ho.“ „Souhlasím,“ přidal se Bellini. „Zřejmě nám teď řekneš, že bude nutné provést pitvu,“ poznamenal Lomeli. 22

Konklave_OK.indd 22

07/11/17 09:55

K O N K L ÁV E

„No, pokud by k ní nedošlo, šířily by se řeči.“ „To je pravda,“ podotkl Bellini. „Bůh kdysi vysvětlil všechny záhady. Dnes se ho zmocnili konspirační teoretikové. To jsou heretikové naší doby.“ Adeyemi dočetl. Sňal si brýle se zlatou obroučkou a cucal nožičku. „Co Svatý otec dělal před půl osmou?“ „Sloužil nešpory, Eminence, tady v Domě Svaté Marty.“ „Potom bychom to měli říci. Byl to jeho poslední sakramentální úkon a ukazuje na stav milosti, zvlášť proto, že nebyla příležitost pro viatikum.“ „Dobrý postřeh,“ přiznal Tremblay. „Připíšu to tam.“ „A když se vrátíme dál – před večerní bohoslužbu,“ nevzdával se Adeyemi. „Co dělal?“ „Běžné schůzky, pokud vím,“ hájil se Tremblay. „Všechna fakta nemám. Soustředil jsem se na hodiny bezprostředně po smrti.“ „S kým měl mít poslední schůzku?“ „Vlastně myslím, že to bych mohl být já,“ poznamenal Tremblay. „Viděl jsem ho ve čtyři. Je to tak, Januszi? Byl jsem poslední?“ „Ano, byl, Eminence.“ „A jak na tom byl, když jsi s ním mluvil? Dal na sobě nějak znát, že mu není dobře?“ „Ne, vůbec, pokud si vzpomínám.“ „A co později, když jste spolu večeřeli, arcibiskupe?“ Woźniak se podíval na Tremblaye, jako by žádal o svolení, než odpověděl: „Byl unavený. Opravdu velice unavený. Neměl chuť k jídlu. Mluvil ochraptěle. Měl jsem si uvědomit...“ „Nemáš si co vyčítat.“ Adeyemi vrátil dokument Tremblayovi a znovu si nasadil brýle. Jeho pohyby byly pečlivě stylizované. Vždy dbal na svou důstojnost. Skutečný kníže církve. „Sepiš všechny schůzky, které ten den měl. Ukáže to, jak tvrdě pracoval až do samého konce. Ukáže to, že neexistoval důvod, proč by měl někdo tušit, že je nemocný.“ 23

Konklave_OK.indd 23

07/11/17 09:55

R ober t Harris

„Právě naopak,“ ozval se Tremblay, „pokud zveřejníme jeho rozvrh, nebude to vypadat, že jsme nemocnému naložili ohromné břemeno?“ „Pontifikát je ohromné břemeno. Lidem by se to mělo připomínat.“ Tremblay se zamračil a neřekl nic. Bellini se podíval na podlahu. Vzniklo sice slabé, přesto znatelné napětí, a Lomelimu chvíli trvalo, než si uvědomil proč. Připomínat lidem ohromné břímě pontifikátu s sebou očividně neslo logický závěr, že je to úřad, který se více hodí pro mladšího muže – a Adeyemi, jemuž bylo těsně přes šedesát, byl téměř o deset let mladší než druzí dva. „Smím navrhnout, abychom ten dokument doplnili o účast Svatého otce na nešporách, ale jinak ho vydali bez dalších změn?“ promluvil nakonec Lomeli. „A abychom, čistě pro případ, také připravili druhý dokument s výčtem jeho jednání během celého dne a nechali si ho v záloze pro případ, že bychom ho potřebovali?“ Adeyemi si vyměnil krátký pohled s Tremblayem, pak oba kývli. „Díky bohu za našeho děkana,“ prohodil Bellini suše. „Vidím, že ve dnech příštích budeme jeho diplomatické schopnosti potřebovat.“

* Později si Lomeli na tuto chvíli vzpomněl, když začal boj o nástupnictví. Všichni tři kardinálové měli ve sboru volitelů svoje frakce: Bellini, velká intelektuální naděje liberálů, co se Lomeli pamatoval, bývalý rektor Gregoriánské univerzity a bývalý milánský arcibiskup; Tremblay, který byl nejen komoří, ale také prefekt Kongregace pro evangelizaci národů, tudíž kandidát napojený na třetí svět, který měl tu výhodu, že vypadal jako Američan, bez nevýhody, že by jím skutečně byl; a Adeyemi, který s sebou nosil božskou jiskru revolučních možností, nekonečně zajímavý pro média, který by se jednoho dne mohl stát „prvním černým papežem“. 24

Konklave_OK.indd 24

07/11/17 09:55

K O N K L ÁV E

A jak tak Lomeli sledoval počátky manévrování v Domě svaté Marty, pomalu si uvědomoval, že bude na něm jako na děkanovi sboru kardinálů, aby volby zorganizoval. Nečekal, že bude muset tuto povinnost splnit. Před několika lety mu diagnostikovali rakovinu prostaty, a ač byl údajně vyléčen, předpokládal, že zemře dřív než papež. Vždycky se považoval za nouzové řešení. Teď to ale vypadalo, že bude zodpovědný za organizaci konkláve za nanejvýš složitých okolností. Zavřel oči. Je-li to Tvá vůle, Pane, abych tuto službu vykonal, potom se k Tobě modlím, abys mi dal moudrost splnit ji způsobem, který posílí naši Matku Církev… Bude muset být nestranný – to především. Otevřel oči. „Zavolal někdo kardinálovi Tedescovi?“ „Ne,“ odpověděl Tremblay. „Proč zrovna Tedescovi? Myslíš, že to potřebujeme?“ „Inu, vzhledem k jeho postavení v církvi by bylo zdvořilé –“ „Zdvořilé?“ vykřikl Bellini. „Co udělal, aby si zasloužil zdvořilost? Pokud se o někom dá říct, že zabil Svatého otce, potom je to on!“ Lomeli s jeho trápením soucítil. Ze všech kritiků zesnulého papeže byl Tedesco nejneurvalejší a svoje útoky na Svatého otce a Belliniho dohnal až na hranici, již někteří považovali za schisma. Dokonce se hovořilo o exkomunikaci. Nicméně měl mezi tradicionalisty oddané stoupence, kteří z něj jistě udělají předního kandidáta na následovnictví. „I tak bych mu měl zavolat,“ prohlásil Lomeli. „Bude lepší, když se to dozví od nás a ne od nějakého reportéra. Bůh ví, co by mohl bez přípravy brebtat.“ Zvedl stolní telefon a stiskl nulu. Operátorka se ho, hlasem třesoucím se dojetím, zeptala, co pro něj může udělat. „Spoj mě, prosím, s Patriarchálním palácem v Benátkách – soukromou linku kardinála Tedesca.“ Předpokládal, že to kardinál nezvedne – nakonec, ještě nebyly ani tři ráno – ale telefon ani nedokončil první zazvonění, když se v něm ozval nevrlý hlas: „Tedesco.“ 25

Konklave_OK.indd 25

07/11/17 09:55

R ober t Harris

Ostatní kardinálové spolu tiše rozmlouvali o rozvrhu pro pohřeb. Lomeli zvedl ruku, žádaje o ticho, a obrátil se k nim zády, aby se mohl soustředit na hovor. „Goffredo? Tady je Lomeli. Bohužel mám hroznou zprávu. Svatý otec právě zesnul.“ Nastala dlouhá odmlka. Lomeli v pozadí slyšel nějaké zvuky. Kroky? Dveře? „Patriarcho? Slyšel jsi, co jsem říkal?“ Tedescův hlas zněl v rozlehlosti jeho úřední rezidence dutě. „Děkuji, Lomeli. Budu se modlit za jeho duši.“ Cvaklo to. Spojení se přerušilo. „Goffredo?“ Lomeli držel telefon na délku paže a mračil se na něj. „Nuže?“ zeptal se Tremblay. „Už to věděl.“ „Jsi si jistý?“ Ze sutany vytáhl Tremblay cosi, co vypadalo jako modlitební knížka vázaná v černé kůži, ale z čeho se vyklubal mobilní telefon. „Ovšemže to věděl,“ zavrčel Bellini. „Je to tady prolezlé jeho stoupenci. Nejspíš se to dozvěděl dřív než my. Jestli si nedáme pozor, vydá oficiální prohlášení sám na náměstí Svatého Marka.“ „Znělo to, jako by tam s ním někdo byl…“ Tremblay palcem rychle hladil displej a probíral se údaji. „To je docela dobře možné. Řeči, že je papež mrtvý, se už šíří sociálními médii. Musíme jednat rychle. Smím něco navrhnout?“ A teď došlo k druhé neshodě té noci, když Tremblay naléhal, aby bylo papežovo tělo přeneseno do márnice ihned, místo aby to odkládali na ráno („Nesmíme zaostávat za zpravodajstvím, to by byla katastrofa“). Lomeli navrhl, aby bylo oficiální oznámení vydáno okamžitě a aby na náměstí Svaté Marty vpustili dva filmové štáby z vatikánského televizního střediska, plus tři sdílené fotografy a zpravodaje z novin, aby mohli zaznamenat přesun těla z budovy do sanitky. Argumentoval tím, že pokud budou jednat rychle, bude se to vysílat živě a církvi se dostane největší možné publicity. Ve velkých asijských střediscích katolické víry bylo ráno, v Latinské 26

Konklave_OK.indd 26

07/11/17 09:55

K O N K L ÁV E

a Severní Americe večer, pouze Evropané a Afričané se to dozvědí až po probuzení. Adeyemi opět odmítl. Kvůli důstojnosti úřadu by podle něj měli počkat na denní světlo, pohřební vůz a pořádnou rakev, kterou by měli vynášet zahalenou v papežské standartě. „Svatému otci by ani zbla nezáleželo na důstojnosti,“ namítl ostře Bellini. „Rozhodl se žít jako jeden z pokorných chudých a přál by si, aby ho jako jednoho z pokorných chudých viděli i ve smrti.“ Lomeli souhlasil. „Nezapomínejme, že to byl muž, který odmítal jezdit v limuzíně. Sanitka je to nejbližší veřejné dopravě, co mu nyní můžeme opatřit.“ Adeyemi však odmítl změnit názor. Nakonec byl přehlasován tři ku jedné. Také odsouhlasili, že bude papežovo tělo nabalzamováno. „Musíme ale zajistit, aby to udělali pořádně,“ připomínal Lomeli. Nikdy nezapomněl, jak v roce 1978 procházel kolem těla papeže Pavla VI. ve Svatém Petru. V srpnovém vedru dostal obličej zesnulého šedozelený odstín, čelist poklesla a kolem byl rozhodně cítit rozklad. Ale ani tento morbidní trapas nebyl tak zlý, jako o dvacet let dříve, kdy tělo papeže Pia XII. v rakvi zkvasilo a před Bazilikou svatého Jana v Lateráně vybuchlo jako rachejtle. „A další věc,“ dodal. „Musíme zajistit, aby nikdo nepořídil fotografie těla.“ I tato potupa postihla Pia XII., jehož mrtvolu ukazovali v časopisech po celém světě. Tremblay odešel, aby zajistil vše potřebné s médii v kanceláři Svaté stolice, a o necelou půlhodinu později přišli muži ze sanitky – telefony jim zabavili – a vyvezli Svatého otce z papežského apartmá v bílém igelitovém pytli na těla, přivázaného na nosítka na kolečkách. Zastavili se s ním v druhém patře a čtyři kardinálové mezitím sjeli do přízemí, aby se mohli opět připojit v hotelové hale a doprovodit tělo ven. Skromnost těla ve smrti, jak bylo malé, s drobnýma, ohnutýma nohama a hlavou, podle Lomeliho přinášela působivou výpověď. A nakoupil plátno, sňal tělo z kříže, ovinul je plátnem 27

Konklave_OK.indd 27

07/11/17 09:55

R ober t Harris

a pochoval do hrobu… Děti Syna člověka si byly nakonec všechny rovny, pomyslel si. Vše záleželo na Boží milosti přinášející naději na vzkříšení. Hala a dolní část schodiště byly lemovány kleriky všech hodností. Právě jejich mlčení se nesmazatelně vrylo Lomelimu do mysli. Když se dveře výtahu otevřely a tělo vyváželi ven, bylo – k jeho zděšení – jediným zvukem cvakání a vrčení natáčejících mobilů, prokládané občasným vzlykem. Tremblay a Adeyemi kráčeli před nosítky, Lomeli s Bellinim vzadu a za nimi se řadili preláti apoštolské církve. Průvod vyšel ze dveří do říjnového chladu. Přestalo mrholit. Na nebi dokonce svítilo několik hvězd. Prošli kolem dvou švýcarských gardistů a zamířili k víru barevných světel – majákům čekající sanitky a jejího policejního doprovodu, blýskajícím se na mokrém náměstí jako modré sluneční paprsky, bílým bleskům fotografů, žluté záři reflektorů televizních štábů, a za tím vším se ze stínů zvedal obří, ozářený obrys Svatého Petra. Když dorazili k sanitce, pokusil se Lomeli představit si katolickou církev v této chvíli – jeden a čtvrt miliardy duší, rozedrané davy shromážděné kolem televizních obrazovek ve slumech v Manile a São Paulu, roje dojíždějících v Tokiu a Šanghaji hypnotizované svými mobilními telefony, sportovní fanoušky v barech v Bostonu a New Yorku, kterým přerušili hru… Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého… Tělo vklouzlo hlavou napřed do sanitky. Zadní dveře se zabouchly. Čtyři kardinálové stáli ve vážném pozoru, zatímco pohřební průvod odjížděl – dva motocykly, policejní vůz, sanitka a další policejní vůz a nakonec další motocykly. Chvíli objížděl náměstí a pak zmizel. Ve chvíli, kdy se ztratil z dohledu, byly zapnuty sirény. Tolik k pokoře, pomyslel si Lomeli. Tolik k chudobě na zemi. Mohla to být kolona nějakého diktátora. Kvílení sirén se vytrácelo do noci. 28

Konklave_OK.indd 28

07/11/17 09:55

K O N K L ÁV E

Reportéři a fotografové za provazovou přehradou začali volat na kardinály jako turisté v zoo snažící se přilákat zvířata blíž k sobě: „Vaše Eminence! Vaše Eminence! Pojďte sem!“ „Jeden z nás by měl něco říci,“ oznámil Tremblay, a bez čekání na odpověď vyrazil na piazzu. Světla jako by jeho siluetě propůjčovala ohnivou svatozář. Adeyemimu se podařilo na chvíli ovládnout, ale pak vyrazil za ním. „To je ale cirkus,“ zabručel Bellini opovržlivě. „Neměl by ses k nim připojit?“ navrhl Lomeli. „Bože, ne! Nebudu podlézat davu. Myslím, že radši zajdu do kaple a pomodlím se.“ Smutně se usmál a zachřestil něčím v ruce. Lomeli uviděl, že drží cestovní šachy. „Pojď,“ vybídl Lomeliho. „Připoj se ke mně. Odříkáme mši za našeho přítele společně.“ Cestou zpátky do Domu svaté Marty vzal Lomeliho za loket. „Svatý otec mi vyprávěl o tvých potížích s modlením,“ šeptal. „Snad bych mohl pomoci. Víš, že ke konci měl sám pochybnosti?“ „Papež pochyboval o Bohu?“ „Ne o Bohu! O Bohu nikdy!“ A pak řekl Bellini něco, co Lomeli nikdy nezapomene. „On ztratil víru v církev.“

Konklave_OK.indd 29

07/11/17 09:55

KONKLÁVE Robert Harris Z anglického Conclave, vydaného nakladatelstvím Hutchinson v Londýně roku 2016, přeložila Dana Krejčová Obálku zhotovila Soňa Šedivá Redigovala Lucie Krátká Odborná redakce Jan Nový Odpovědný redaktor Boris Hokr Technický redaktor Jiří Staněk Počet stran 264 Vydala Euromedia Group, a. s. – Knižní klub, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2017 jako svou 9512. publikaci. Sazba TYPOSTUDIO, s. r. o., Praha Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz

Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz.

Konklave_OK.indd 264

07/11/17 09:55