Velká učebnice čarodějnictví a magie
Velka ucebnice carodejnictvi a magie vetsi pismo.indd 1
30.03.2017 11:52:52
O TÉTO KNIZE Lyricky krásné rituály starého náboženství známého jako čarodějnictví nebo „Wicca“ nás ovlivňují mnoha způsoby. Hovoří k našim dnešním potřebám, pomáhají přetvářet budoucnost a umožňují nám pociťovat zvláštní spojení s pohanskou minulostí. Přemýšlejte o tomto: „My čarodějové vzdáváme díky mocným za bohatství a blaho života. Stejně jako déšť provází slunce, aby bylo vše, jak má být, tak musíme snášet bolest s radostí, abychom všechno poznali. Naše láska patří navždy bohům, neboť i když neznáme jejich myšlenky, poznali jsme jejich srdce – víme, že vše je pro naše dobro.“ Uvedený text je součástí obřadu letního slunovratu Raye Bucklanda... Rayova učebnice je výsledkem komplexního přístupu k rozsáhlým znalostem, s nimiž čarodějové pracují, takže v ní informace o rituálních praktikách prokládá radami týkajícími se tak rozmanitých témat, jako je léčitelství, bylinkářství, interpretace snů, sexuální magie, moc barev, runové abecedy, magické nástroje, meditace, věštění, amulety a talismany, magické vlastnosti drahých kamenů či svíčková magie. Raymond Buckland se podle mého názoru nejvíce zasloužil o rozšíření čarodějnického kultu v naší zemi. Nakolik jsem ho poznal, Ray „vrhl dlouhý pohled“ na staré náboženství. Vždy bylo jeho snem zajistit legálnost čarodějnictví pro budoucnost. Buckland je již dávno uznávaným vynikajícím učitelem i skvělým badatelem zabývajícím se rituály a kouzly. Přes dvacet let školí studenty – od té doby, co přišel do této země, aby předával tajemná učení, do nichž byl zasvěcen před odchodem z Anglie. Jeho studenti (já k nim také patřím) vždy milovali a obdivovali jeho nenucený, osobní, ale přímočarý a věcný styl. Přesně v duchu své obvyklé skvělé formy uspořádal učebnici raději do „lekcí“ než kapitol. Lekce jsou sestaveny tak, aby čtenář získal stejné znalosti a zkušenosti, jaké se učí čarodějové v mnoha sabatech, kde je kněží a kněžky vedou třemi tradičními stupni zasvěcování. Buckland říká: „Než dokončíte studium, budete na úrovni třetího stupně...“ Myslím, že se tato kniha snadno může stát uznávanou normou, podle níž se mohou vyznavači čarodějnického kultu Wicca hodnotit. Mnozí z nás už dlouho konstatujeme, že v různých sabatech a rozličných pobočkách kultu se úroveň zasvěcování značně liší od požadované, totiž
Velka ucebnice carodejnictvi a magie vetsi pismo.indd 7
30.03.2017 11:53:07
8 / Velká učebnice čarodějnictví a magie od velmi dobré (zřídka) přes uspokojivou (někdy) k ubohé (příliš často). Rayův srozumitelný cvičný program by mohl představovat dlouho očekávané základní učivo, které by měli znát a praktikovat všichni příslušníci čarodějnického kultu. Autor svým způsobem sdílení vědomostí odráží novou éru otevřenosti. V minulosti byla taková tajemství kultu přísně střežena a ještě před několika lety by bylo zcela nemyslitelné je publikovat. Lekce v této učebnici jsou pozitivní a etické. Ray zdůrazňuje, že čarodějnictví vyžaduje „přijetí osobní a společenské odpovědnosti“ a že „je to uznání vesmíru v jeho úplnosti a prostředek k dosažení vyššího vědomí“. Ideální učebnice by samozřejmě měla být také dokonalou příručkou poskytující dobré, praktické a snadno pochopitelné informace. Pro každého, kdo hledá solidní poučení o čarodějnictví, pohanství a magii, je tato kniha pravým pokladem. Je dokonce tak nabita informacemi, že se docela dobře může stát konečnou prací na toto téma! Kniha poskytuje nejdůležitější znalosti a podává je přesvědčivou a solidní formou. Lze ji použít jako základ každé čarodějnické knihovny. Doporučuji všem, kdo se zajímají o staré náboženství, aby si tuto knihu opatřili, studovali ji... a vážili si jí. Ed Fitch Magické rituály z křišťálové studny
Velka ucebnice carodejnictvi a magie vetsi pismo.indd 8
30.03.2017 11:53:07
ÚVOD Čarodějnictví se neobjevuje pouze v pověstech, bylo a je skutečné. Nebylo vymýceno, naopak vzkvétá. Od té doby, co byly zrušeny poslední zákony proti čarodějnictví (k tomu došlo teprve v šedesátých letech 20. století), čarodějové a čarodějnice mohou vystupovat veřejně a převádět se takoví, jací jsou. A jací jsou? Jsou to inteligentní, společenští, rozvážní muži a ženy DNEŠKA. Čarodějnictví neznamená krok zpět, návrat k pověrčivosti. Zdaleka ne. Je to krok vpřed. Čarodějnictví je výrazně spjaté s dobou. Je spojeno s přijetím osobní a společenské odpovědnosti. Je to uznání holistického vesmíru a prostředek k pozvednutí uvědomění. Rovná práva, feminismus, ekologie, harmonie, bratrská a sesterská láska, péče o Zemi – to všechno je součástí čarodějnictví. To, co jsem uvedl, určitě neodpovídá představě, jakou mají lidé běžně o čarodějnictví. Nesprávná interpretace je hluboce zakořeněná po staletích nepřátelské propagandy. Jak a proč k tomu došlo, vysvětlím později. S rozšiřujícími se informacemi o čarodějnictví – co to je, jakou má dnes ve světě platnost – přichází „Hledač“. Pokud existuje tato alternativa jako moderní, do budoucnosti zaměřený přístup k životu, známý jako „čarodějnictví“, jak se člověk do něj začlení? Obecné informace – spolehlivé informace od samotných čarodějnic – jsou dostupné, ale vstup do tohoto kultu nikoliv. Velká většina sabatů (čarodějnických schůzek) je ještě dost opatrná, takže tam nemají dveře dokořán a nevítají všechny. S radostí napravují omyly, ale nezískávají stoupence pro svou víru. To vede mnohé rádoby čarodějnice k tomu, že se z frustrace prohlašují za čarodějnice samy a zahajují vlastní praxi. Přitom využívají rozličné dostupné zdroje. Je zde nebezpečí, že nevědí, co je spolehlivé a důležité, a co ne. Bohužel nyní existuje spousta takových sabatů provozujících mnohé z ceremoniální magie spolu s amatérskými projevy satanismu a prvky vúdú a lidového učení amerických indiánů. Čarodějnictví je velmi „volné“ náboženství, pokud jde o rituální praktiky, ale má určité základní principy a rituální zvyklosti, které je třeba dodržovat. Cílem knihy je poskytnout tyto potřebné informace. S nimi se pak můžete – jako jednotlivec nebo skupina (s podobně zaměřenými přáteli) – buď sami zabývat s vědomím, že jsou nejméně tak platné jako kterékoli zavedenější tradice, nebo můžete najít sabat a stát se zasvěcenými účastníky se stejně dobrým (pokud ne lepším) výcvikem a znalostmi, jako mají ostatní členové. Podobně je v různých náboženstvích v čarodějnictví. Stejně jako neexistuje jedno náboženství, které by vyhovovalo všem lidem, není jedno vyznání čarodějnictví, které by bylo vhodné pro všechny čaroděje. A tak by to také mělo být. Jsme různí. Náš původ – etnický i sociální – se značně liší. Často se říká, že existuje mnoho cest, ale všechny vedou do stejného středu. Při tolika cestách tedy budete schopni najít tu správnou PRO SEBE, cestu, po níž můžete kráčet pohodlně a s jistotou.
Velka ucebnice carodejnictvi a magie vetsi pismo.indd 9
30.03.2017 11:53:07
10 / Velká učebnice čarodějnictví a magie Aby vám informace, které v knize podávám – a výcvik, který podstoupíte –, byly co nejvíce k užitku, nevztahují se k žádné konkrétní denominaci. Uvádím příklady z různých tradic (například gardnerovské, saské, alexandrovské, skotské) s obecnými informacemi i zvláštnostmi. Pocházejí z mého více než dvacet let trvajícího aktivního působení v čarodějnictví a téměř dvojnásobně dlouhé okultistické činnosti. Než dokončíte výcvik (za předpokladu, že ho budete brát vážně), dosáhnete v gardnerovské nebo podobné tradici třetího stupně. Odtud, jak jsem řekl, můžete pokračovat v dalším, možná specifičtějším výcviku, a připravíte se tak pro konkrétní tradici. Ale z této knihy získáte všechno potřebné pro postavení pevných základů. Je to učebnice, tedy něco, čím se musíte propracovat. Proto je rozdělena do lekcí, a ne kapitol. Na konci každé lekce najdete cvičení. V závěru knihy v Dodatku B jsou ke každé lekci kontrolní otázky. Přečtěte si všechny lekce. Čtěte a vstřebávejte informace. Bude-li zapotřebí, přečtěte si je dvakrát nebo třikrát. Vracejte se a věnujte zvláštní pozornost všemu, co se vám zdálo méně jasné. Až budete konečně spokojeni s tím, co jste se naučili, odpovězte na otázky. Odpovídejte svými slovy a nevracejte se přitom k textu. Tak uvidíte, co jste se naučili a co ne. Nepřecházejte k další lekci, dokud nejste zcela spokojeni se zvládnutím předešlé. Odpovědi na otázky najdete v Dodatku C. Kniha byla pečlivě sestavena v určitém pořadí témat. Nepokoušejte se přeskakovat k „zajímavějším“ lekcím, možná byste zjistili, že pro ně nemáte potřebné základy! Až se propracujete celou knihou, přijde čas, abyste se do ní ponořili znovu pro osvěžení. Kniha je založena na velmi úspěšném semináři Seax-Wica, kterého se zúčastnilo více než tisíc studentů z celého světa. Z této zkušenosti vím, že můj recept funguje dobře. Dodávám však, že i když je kniha založena na tomto kurzu, není s ním totožná. Kurz Seax-Wica byl určen konkrétně pro saskou tradici. Tato učebnice ne. Je zde určitá duplicita v obecnějším materiálu, ale ne v takové míře, aby pro studenta, který se dříve zúčastnil semináře, nebyla tato kniha přínosem. Máte-li tedy vážný zájem o studium kultu čarodějnictví Wicca buď jako budoucí uživatelé získaných vědomostí, nebo čistě z akademického zájmu, vítám vás. Doufám, že tento materiál bude pro vás co největším přínosem, stejně jako pro moje dřívější studenty. Žehnám vám Raymond Buckland San Diego, Kalifornie
Velka ucebnice carodejnictvi a magie vetsi pismo.indd 10
30.03.2017 11:53:07
PRVNÍ LEKCE: VÝVOJ ČARODĚJNICTVÍ
Než se dostaneme k tomu, čím čarodějnictví opravdu je, možná bychom se měli ohlédnout zpět a podívat se, čím bylo – na jeho historii. Čarodějnice by si měly uvědomovat své kořeny. Měly by vědět, jak a proč docházelo k jejich pronásledování, kde a kdy se znovu objevily. Z minulosti se můžeme naučit mnohému. Je pravda, že řadě z nás se historie zdá suchá a nudná, ale historie čarodějnictví taková zdaleka není. Je velmi živá a vzrušující. O historii čarodějnictví byla napsána spousta knih. Velká většina trpí nedostatky – jak stručně vysvětlím –, ale několik nedávno vydaných knih vypráví tento příběh přesně... nebo alespoň tak přesně, jak se jen dá. Zesnulá dr. Margaret Murrayová studovala čarodějnictví až k jeho začátkům před 25 000 lety v době kamenné. Viděla víceméně nepřerušenou vývojovou linii probíhající až do dneška a spatřovala v něm organizované náboženství existující v západní Evropě celá staletí před příchodem křesťanství. Mezi vědci jsou v poslední době velké spory o opodstatněnosti tvrzení Murrayové. Předložila však několik přijatelných důkazů a mnoho materiálu nutícího k zamyšlení. Její teorie pravděpodobného vývoje vztahu náboženství a magie (spíš než čarodějnictví jako takového) jsou stále uznávané. Před pětadvaceti tisíci lety byl člověk starší doby kamenné závislý na lovu, chtěl-li přežít. Jen díky úspěchu v lovu měl dostatek potravy k jídlu, kůží k zajištění tepla a přístřeší, kostí na zhotovování ozdob, nástrojů a zbraní. V té době věřil v mnoho bohů. Příroda byla mocná. Z bázně a úcty k bouřlivému větru, silnému blesku, prudkému vodnímu toku člověk každému přírodnímu jevu přiřazoval ducha, z každého vytvářel božstvo... Víře v přírodní duchy říkáme animismus. Bůh řídil vítr. Bůh ovládal nebesa. Bůh poroučel vodám. Ale především měl bůh moc nad nejdůležitější činností lidí – lovem... Bůh lovu.
Velka ucebnice carodejnictvi a magie vetsi pismo.indd 11
30.03.2017 11:53:07
12 / Velká učebnice čarodějnictví a magie Většina lovených zvířat měla rohy, proto člověk zobrazoval boha lovu také s rohy. Tehdy jako by se magie začala nesměle spojovat s náboženstvím. První forma magie byla pravděpodobně sympatetickou variantou. Mělo se za to, že podobné věci mají podobné účinky: podobnost přitahuje podobnost. Když lidé vytvořili hliněný model bizona ve skutečné velikosti, pak ho napadli a „zabili“, neboť lov měl přece také skončit zabitím, samozřejmě pravého bizona. Nábožensko-magický rituál se zrodil, když jeden z jeskynních lidí na sebe hodil kůži a masku s rohy a zahrál úlohu boha lovu řídícího útok. Jeskynní kresby takové rituály znázorňují a můžeme na nich vidět lovce s kopími probodávajícími hliněné modely bizona a medvěda. Je zajímavé pozorovat, jak tato forma sympatetické magie přežila do poměrně moderních časů. Například penobscotští indiáni před necelými sto lety ze stejného důvodu nosili při předvádění rituálů jelení masky a rohy. Buvolí tanec mandanských indiánů je dalším příkladem. Spolu s bohem lovu zde byla bohyně, i když nevíme, kdo přišel první (nebo zda se vyvíjeli spolu), ale to je nepodstatné. Jestliže se měla zvířata ulovit, muselo jich být hodně. Měl-li kmen žít dál (a v té době byla vysoká úmrtnost), museli být lidé plodní. Zde opět sehrála svou roli sympatetická magie. Vyráběly se hliněné modely pářících se zvířat a při doprovodném rituálu spolu příslušníci kmene souložili. Dochovala se spousta vyřezaných nebo vymodelovaných sošek bohyně plodnosti. Všeobecně známé jsou figurky „venuše“, venuše z Willendorfu je jednou z nejznámějších. Mezi další patří např. venuše z Lausselu, z Sireuilu a z Lespugne. Všechny figurky jsou si podobné silnou přehnaností atributů ženskosti. Mají těžká visící prsa, velké zadky a často vyklenuté břicho – jako by byly těhotné – a příliš velké genitálie. Zbytek těla je neurčitý. Obličej není zřetelný a paže a nohy, pokud vůbec nějaké, jsou sotva znatelné. Důvodem je skutečnost, že člověka zajímal výlučně aspekt plodnosti. Žena byla rodičkou a ochránkyní dětí. Bohyně, která ji představovala, byla Velkou dárkyní a Utěšitelkou, matkou přírodou nebo matkou zemí. S vývojem zemědělství dochází k dalšímu povýšení bohyně. Nyní dohlíží na úrodu stejně jako na plodnost kmene a zvířat. Rok se tehdy dělil přirozeně na dvě poloviny. V létě rostla a zrála úroda, tedy potrava, a proto
Velka ucebnice carodejnictvi a magie vetsi pismo.indd 12
30.03.2017 11:53:07
První lekce: Vývoj čarodějnictví / 13 měla větší váhu bohyně. V zimě, kdy se lidé museli více uchylovat k lovu, převažoval význam boha. Ostatní božstva (větru, hromu, blesku atd.) se postupně dostávala do pozadí jako božstva menší důležitosti. S vývojem člověka se vyvíjelo i náboženství – pomalu a přirozeně. Lidé se šířili po Evropě a brali své bohy s sebou. Jednotlivé oblasti se vyvíjely různým způsobem a bůh a bohyně získávali různá jména (i když ne vždy úplně jiná, někdy to byly prostě obdoby téhož jména), ale v podstatě to byla tatáž božstva. Velmi dobře je to vidět ve Velké Británii, kde se v jižní Anglii vyskytuje Cernunnos (doslova „Rohatý“), na severu je tentýž bůh znám pod jménem Ceme, což je zkrácená forma slova Cernunnos. A ještě v další oblasti se používal název Herm. To už se člověk naučil nejen pěstovat obilí, aby měl potravu, ale také je skladovat na zimu. Lov přestal být tak důležitý. Na Rohatého boha se nyní pohlíželo spíš obecně jako na boha přírody a boha smrti a toho, co je po ní. Bohyně byla stále ještě bohyní plodnosti a znovuzrození, protože člověk začal věřit v posmrtný život. Dokazují to pohřební zvyky z tohoto období. Gravettové (22 000 až 18 000 před n. l.) v tom byli novátoři. Pochovávali své mrtvé oblečené, okrášlené ozdobami a posypávali je červeným okrem (hematitem, oxidem železitým), aby jim navrátili živý vzhled. Příslušníky rodiny často pohřbívali pod ohništěm, aby zůstali u svých blízkých. Muže pochovávali se zbraněmi, možná i se psy – to všechno totiž mohli po smrti potřebovat. Není obtížné sledovat, jak vznikala víra v život po smrti. Pocházela ze snů. Citujme z Witchcraft from the Inside (Čarodějnictví zevnitř; Buckland, Llewellyn Publications, 1975): „Když člověk spal, byl pro svou rodinu a přátele jako mrtvý. Ve spánku se sice občas pohnul a dýchal, ale jinak byl jakoby bez života. Ale když se probudil, mohl vyprávět o tom, jak lovil v lese. Nebo o tom, jak se setkal a hovořil s přáteli, kteří už skutečně zemřeli. Ostatní, k nimž promlouval, mu věřili, protože i oni zažili takové sny. Věděli, že ve skutečnosti nevystrčil paty z jeskyně, ale bylo jim rovněž jasné, že nelže. Zdálo se, že svět spánku je stejný jako materiální svět. Byly v něm stromy a hory, zvířata a lidé. I mrtví tam byli, zdánlivě nezměnění za léta, která uplynula od jejich smrti. V tomto druhém světě člověk určitě potřebuje stejné věci jako zde na zemi.“
Velka ucebnice carodejnictvi a magie vetsi pismo.indd 13
30.03.2017 11:53:07
14 / Velká učebnice čarodějnictví a magie Se vznikem různých obřadů – kvůli plodnosti, pro úspěch lovu, z důvodů souvisejících s ročními obdobími – se vytvořilo kněžstvo, několik vybraných lidí, kteří měli při provádění rituálů lepší výsledky. V některých oblastech Evropy (i když ne v takovém rozsahu, jak tvrdila Murrayová) tito rituální vůdci, čili kněžky a kněží, začali být známí jako Wicca – „Moudří“. V anglosaské době v Anglii král nikdy nejednal o ničem důležitém bez porady s Witanem, Radou moudrých. A ten skutečně musel být moudrý. Nejenže vedl náboženské obřady, ale také se musel vyznat v bylinkářství, magii a věštbě. Musel být léčitelem, soudcem, kouzelníkem, knězem. Pro ostatní byl prostředníkem mezi nimi a bohy. Ale o velkých svátcích se sám stával téměř bohem. S příchodem křesťanství nedošlo k okamžitému přechodu k víře. Křesťanství se vyvíjelo postupně. Ještě po tisíc let převládalo v Evropě staré náboženství v mnoha různých formách. O hromadný příliv obyvatel ke křesťanské víře se zasadil papež Řehoř Veliký. Uvědomil si, že je výhodné stavět nové chrámy na místech, kde stály starší svatostánky a kde byli lidé zvyklí shromažďovat se při různých oslavách. Papež Řehoř Veliký byl v tomto směru do značné míry úspěšný. Nicméně když se stavěly první křesťanské kostely, pohanští řemeslníci mnohdy včleňovali do vnitřní výzdoby postavičky ztvárňující jejich vlastní božstva. Takto lidé vlastně nadále uctívali své dřívější bohy. Mnohé z těchto figurek existují dodnes. Bohyně je zpravidla zobrazována podobně jako bohyně plodnosti s nohama široce roztaženýma a s velmi zvětšenými genitáliemi. Bůh bývá vyobrazen jako rohatá hlava obklopená listy. Je známá jako „listovitá maska“ a někdy také „Zelený muž“ nebo „Robin z lesa“. Abych nezapomněl, tyto vyřezávané podobizny starých bohů nelze zaměňovat za chrliče – strašidelné tváře a postavy ve čtyřech rozích kostelních věží –, které mají odvrátit démony. Stará náboženství – čarodějnické a jiné pohanské víry – byla mnohdy považována za rivalská. Snaha zbavit se soupeře je přirozená. Nová náboženství často označovala bohy starého náboženství za ďábly. Tak byl například bůh starého náboženství – Rohatý bůh – náhle považován za ďábla. Samozřejmě odtud pramenila argumentace, že pohané jsou vyznavači ďábla. Tento způsob zdůvodňování se používá dodnes. Zvláště misionáři měli sklon označovat příslušníky všech kmenů,
Velka ucebnice carodejnictvi a magie vetsi pismo.indd 14
Zvláště v prvních letech přejímalo křesťanství výraznější prvky ze starých náboženství. Například představu Trojice ze staré egyptské triády. Osiris, Isis a Horus se stali bohem, Marií a Ježíšem. 24. prosinec, den narození Krista, byl vypůjčen z mithraismu – který také věřil v druhý příchod a oddával se „přijímání boha“. V mnoha náboženstvích starého světa se nacházelo neposkvrněné početí a oběť boha pro spásu lidstva. Witchcraft Ancient and Modern, Raymond Buckland, HC Publications, New York 1970.
30.03.2017 11:53:07
První lekce: Vývoj čarodějnictví / 15 na něž narazili, za vyznavače ďábla, protože kmen uctíval jiné bohy. Nezáleželo na tom, zda lidé byli dobří, šťastní, často morálně a eticky lepší, ale museli být obráceni na víru! Obviňování z uctívání ďábla, tak často zaměřované na čarodějnice, je směšné. Ďábel vlastně znamená „odpůrce“ nebo „protivník“. Je třeba si pamatovat, že rozdělení nejvyšší moci na dvě – dobro a zlo – je nápadem vyspělé a složité civilizace. Staří bohové byli díky svému postupnému vývoji velmi „lidští“ v tom, že měli svou dobrou i špatnou stránku. Později se objevila myšlenka všedobrého, všemilujícího božstva, které vyžadovalo protivníka. Jednoduše řečeno, bílou barvu můžete mít jen tehdy, jestliže existuje opačná barva, černá, s níž ji můžete srovnat. Křesťanství postupně sílilo a pohanská víra už se držela jenom v odlehlých venkovských oblastech. Slovo „pohané“ pochází z latinského pagani a znamená „venkované“. Tyto pojmy tedy byly vhodné pro nekřesťany té doby, ale neobsahovaly žádný přídech zla. Jejich použití v hanlivém smyslu neodpovídá původnímu významu. Jak staletí míjela, wiccané měli stále obtížnější postavení a vše, co dělali, bylo obraceno a používáno proti nim. Zabývali se magií, aby dosáhli plodnosti a zvýšení úrody. Byli však obviňováni, že dokážou způsobit neplodnost ženy a dobytka a zničit úrodu! Asi nikoho nenapadlo, že kdyby čarodějnice skutečně dělaly to, z čeho byly obviňovány, ničily by samy sebe. Koneckonců také musely jíst, aby přežily. Starý rituální obřad na zvýšení plodnosti vypadal tak, že lidé chodili za světla úplňku do polí a tancovali kolem polí obkročmo posazení na vidlích, tyčích a košťatech, „jezdili na nich“ jako na dětské hračce – na tyči s nasazenou koňskou hlavou. Při tanci skákali vysoko do vzduchu, aby ukázali, jak vysoko má obilí vyrůst. Byla to zcela neškodná forma sympatetické magie. V roce 1484 papež Inocenc VIII. vydal bulu proti čarodějnicím. Dva slavní němečtí mniši, Heinrich (Institoris) Kramer a Jakob Sprenger, vydali latinsky psanou rukojeť proti čarodějnictví Malleus maleficarum (Kladivo na čarodějnice). Ale když knihu předložili teologické fakultě kolínské univerzity, většina profesorů s ní odmítla mít cokoli společného. Kramer a Sprenger dobrozdání fakulty padělali. Hysterie rozpoutaná Sprengerem se začala postupně rozšiřovat. Šířila se jako oheň, až se rozšířila
Velka ucebnice carodejnictvi a magie vetsi pismo.indd 15
Několik mučicích nástrojů používaných v procesech s bamberskými čarodějnicemi.
30.03.2017 11:53:07
16 / Velká učebnice čarodějnictví a magie po celé Evropě. Ohně pronásledování zuřily skoro tři století. Lidstvo zešílelo. Ve vesnicích, kde byla z čarodějnictví obviněna jedna nebo dvě ženy, byli mnozí odsouzeni k smrti. Ozývaly se výkřiky: „Zničte je všechny... Pán své pozná!“ V roce 1586 trevírský arcibiskup usoudil, že místní čarodějnice zavinily nedávnou krutou zimu. Mučením bylo získáno „přiznání“ a sto dvacet mužů a žen bylo upáleno za to, že se údajně spolčili se živly. Vzhledem k tomu, že plodnost byla velmi důležitá, příslušníci kultu Wicca, jako následovníci přírodního náboženství, provozovali určité sexuální rituály. Tyto rituály byly ve své podstatě zábavné. Bylo to velmi šťastné náboženství, a tím v mnoha směrech pro ty, kteří usilovali o jeho potlačení, naprosto nepochopitelné. Odhaduje se, že celkem bylo upáleno, oběšeno a umučeno devět milionů osob obviněných z čarodějnictví. Nebyli to všechno vyznavači starého náboženství. Někteří lidé využili skvělé příležitosti zbavit se těch, vůči nimž pociťovali zášť. Dobrým příkladem vzniku a rozšíření hysterie je příklad takzvaných čarodějnic ze Salemu ve státě Massachusetts. Dá se pochybovat o tom, že některé z obětí, které tam byly oběšeny*, byly skutečně vyznavačkami starého náboženství. Ale co satanismus? Čarodějnice byly nazývány vyznavačkami ďábla. Byla to pravda? Ne. Zpočátku byla církevní doporučení velmi přísná. Vlastně také řídila způsob života a lásky. Ani sexuální styk mezi manželi neměl být doprovázen potěšením, povoloval se výlučně za účelem plození. K pohlavnímu styku nesmělo docházet ve středu, v pátek a v neděli, čtyřicet dnů před Vánocemi a podobnou dobu před Velikonocemi, tři dny před svatým přijímáním a od čtyřicátého dne po početí do čtyřiceti dnů po porodu. Jinými slovy manželé mohli mít spolu sexuální styk celkem jen asi dva měsíce v roce... a samozřejmě při něm nesměli prožívat rozkoš! Vcelku tedy není divu, že veškerá tvrdá opatření vedla k odporu lidí, i když spíše utajovanému. Mnozí zjišťovali, že ani modlitbami se jejich osud nelepší, a napadlo je, že jim možná pomůže ďábel. Tak vlastně * V Nové Anglii platil stejný zákon jako v Anglii: čarodějnice bývaly odsouzeny ke smrti oběšením. Ve Skotsku a v kontinentální Evropě je upalovali na hranici.
Velka ucebnice carodejnictvi a magie vetsi pismo.indd 16
Malleus Malleficarum (Kladivo na čarodějnice) se skládá ze tří částí, z nichž první pojednává o „třech nezbytných průvodních jevech čarodějnictví, jimiž jsou Ďábel, Čarodějnice a dovolení Všemocného Boha“. Zde se čtenáři nejprve připomíná, že nevěřit v čarodějnictví je kacířství. Dále se zabývá tím, zda inkubové a sukubové mohou mít děti, souloží čarodějnic s ďáblem; jestli čarodějnice mají schopnost ovládat mysl lidí a vnutit jim lásku nebo nenávist; zda čarodějnice dokážou otupit schopnost plození nebo znemožnit pohlavní akt; jestli čarodějnice mají sílu vzbudit v muži iluzi, že jeho pohlavní orgán byl zcela oddělen od těla; různými způsoby, jaké mohou čarodějnice použít k usmrcení dítěte v děloze, atd. atd. Druhá část „pojednává o metodách, pomocí nichž je činnost čarodějnic řízena a jak lze jejich působení úspěšně zrušit“; popisuje „několik praktik, pomocí nichž ďáblové prostřednictvím čarodějnic uvádějí v pokušení a vábí nevinné, aby se dali na toto hrozné řemeslo; způsob, jakým se uzavírá oficiální pakt se zlem; přemisťování čarodějnic z místa na místo; postupy, jimiž čarodějnice ztěžují a brání plození; praktiky, kterými fiktivně zbavují muže jeho pohlavního orgánu; hrozné zločiny páchané čarodějnicemi-porodními bábami na dětech – buď jejich zabíjení nebo nabízení ďáblům tím nejprokletějším způsobem; jak čarodějnice škodí dobytku, vyvolávají krupobití a bouře a způsobují, že blesk udeří do lidí a zvířat“. Poté následují způsoby léčení výše uvedených postižení. Třetí část knihy, „vztahující se k právnickým postupům u církevních i občanských soudů proti čarodějnicím a všem kacířům“, je snad nejdůležitější. Pojednává se zde o soudním procesu. „Kdo jsou ti správní soudci u procesu s čarodějnicemi?“ zní první otázka. Dále následuje popis metod iniciování procesu; slavnostní přísaha a prověření svědků; kvalita, postavení a vztah svědků k obžalovaným – zda mohou být připuštěni jako svědci úhlavní nepřátelé. Zde se říká, že „svědectví lidí špatné pověsti a zločinců a sluhů proti pánům je povoleno... je třeba si všimnout, že svědka nediskvalifikuje žádný druh nepřátelství“. Dozvídáme se,
30.03.2017 11:53:07
První lekce: Vývoj čarodějnictví / 17 vznikal satanismus. Jenže jak se ukázalo, ani ďábel nepomohl chudému rolníkovi. Přece jen si však chuďas dokázal, že se dokáže vzepřít nařízením. Církev zanedlouho ovšem postřehla protikřesťanský satanismus – a za protikřesťanské považovala také čarodějnictví. V roce 1604 byl schválen zákon namířený proti čarodějnictví, ale roku 1736 byl zrušen a nahrazen zákonem, podle něhož nic takového jako čarodějnictví vlastně neexistuje. Pokud tedy někdo oplýval okultistickými schopnostmi, soudilo se, že to dotyčný pouze předstírá, a taková situace mohla vyústit v obvinění z podvádění. Až do konce 17. století pak příslušníci čarodějnického kultu žili v utajení a mnohdy se skrývali. Ale jejich víra už přetrvávala mnoho tisíciletí, a tak se nemohla vytratit snadno. V malých skupinkách se čarodějnictví udržovalo, často přežívalo pouze mezi členy jednotlivých rodin. Na literárním poli došlo mezitím k období velkého rozkvětu po vynálezu knihtisku. Knihy však byly silně zaměřeny proti „starému náboženství“. Teprve v roce 1921 vydala Margaret Murrayová dílo The Witch Cult in Western Europe (Čarodějnictví v západní Evropě) a od té doby působil pohled na čarodějnictví objektivněji. Při studiu záznamů středověkých soudů Murrayová (významná antropoložka a později profesorka egyptologie na Londýnské univerzitě) našla stopy, které podle jejího názoru ukazují na existenci určitého organizovaného předkřesťanského náboženství skrývající se za „pomyjemi“ křesťanských tvrzení. I když se nakonec ukázalo, že její teorie jsou v některých směrech poněkud přitažené za vlasy, podařilo se jí rozeznít některé struny. Wicca nebyla v žádném případě tak rozšířená, jak Murrayová tvrdila (ani nebyl důkaz o přímé, nepřerušené linii od jeskynních lidí), ale nemůže být pochyb o tom, že existovala jako jasný náboženský kult, i když sporadicky, pokud jde o čas a místo. Své názory Murrayová rozvedla v roce 1931 ve své druhé knize, The God of Witches (Bůh čarodějnic). V roce 1951 byly v Anglii konečně zrušeny poslední zákony proti čarodějnictví. To otevřelo cestu pro samotné vyznavače čarodějnictví, aby se vyslovili nahlas. V roce 1954 dr. Gerald Brousseau Gardner prohlásil ve své knize Witchcraft Today (Čarodějnictví dnes): „To, o čem Murrayová teoretizovala, je skutečně pravda.
Velka ucebnice carodejnictvi a magie vetsi pismo.indd 17
že v případě čarodějnictví skutečně každý může podávat důkazy, i když v jiném soudním případě by svědčit nemohl. Dokonce je přípustné i svědectví malých dětí. Z výše uvedeného je zřejmé, že autoři knihy Malleus Maleficarum trpěli určitou posedlostí. Mnoho kapitol se například zabývá sexuálními aspekty čarodějnictví. Kdo byli autoři této nechvalně známé práce? Byli to dva dominikáni, Jakob Sprenger a Heinrich (Institor) Kramer. Witchcraft Ancient and Modern (Staré a moderní čarodějnictví) Raymond Buckland, HC Publications, New York 1970
30.03.2017 11:53:07
18 / Velká učebnice čarodějnictví a magie Čarodějnictví bylo náboženství a vlastně ještě je. Vím to, protože já sám jsem čaroděj.“ Dále řekl, že čarodějnictví je stále velmi živé, ale existuje v ilegalitě. Byl první, kdo popsal čarodějnictví z pozic jeho vyznavačů. V době, kdy o něm psal, se mu zdálo, že rychle upadá a jeho existence visí jen na vlásku. Byl velmi překvapen, když se díky oběhu svých knih začal dozvídat o mnoha shromážděních čarodějů po celé Evropě, které stále praktikují svou víru. A přece tento přežívající kult nezapomněl na dřívější útoky. Nechtěl využít příležitosti a vyjít otevřeně na veřejnost. Kdo mohl zaručit, že pronásledování nezačne nanovo? Prozatím byl Gerald Gardner jediným, kdo hovořil ve prospěch čarodějnictví. Tvrdil, že byl zasvěcen těsně před začátkem druhé světové války v jednom anglickém sabatu blízko Christchurchu. Nadchlo ho, co zjistil. Celý život strávil studiem náboženství a magie a nyní patřil k ní. Měl chuť vystoupit a říci to všem. Ale nesměl. Nakonec po mnohém naléhání mohl ukázat něco ze své skutečné víry a praxe čarodějnického kultu ve svém románu High Magic’s Aid (Pomoc velké magie), který vyšel v roce 1949. Trvalo mu dalších pět let, než přesvědčil sabat, aby mu dovolil věnovat se magickému léčení.
V roce 1959 doplnil k Witchcraft Today třetí knihu, pod názvem The Meaning of Witchcraft (Význam čarodějnictví). Během celoživotního studia náboženství a magie Gardner poznal, že to, co považoval za zbytky čarodějnictví, bylo neúplné a místy nepřesné. Tisíce let se toto staré náboženství předávalo čistě ústní tradicí. Písemné formy se dočkalo teprve v době pronásledování, kdy byly sabaty odděleny, a zbaveny tak možnosti vzájemné komunikace. V době, kdy se vyznavači čarodějnictví museli scházet potajmu, byly konečně jejich rituály zapsány, a to v knize známé pod názvem The Book of Shadows (Kniha stínů). Kniha pak byla opisována a přepisována a po celá léta ji starý vůdce sabatu předával svému nástupci. Bylo jen přirozené, že se do ní vloudily chyby. Gardner převzal rituály ze sabatu, k němuž patřil – anglicko-keltská skupina –, a přepsal je podle své představy, jak mají vypadat. Tato forma magie se pak stala známá jako „gardnerovské čarodějnictví“. V posledních letech se objevila řada odvážných a obdivuhodných teorií a obvinění od „Gardner si to všechno vymyslel“ po „Pověřil Aleistera Crowleyho, aby pro něho napsal The Book of Shadows (Knihu stínů)“. Taková obvinění sotva stojí za odpověď, ale detaily
Gerald Gardner
Velka ucebnice carodejnictvi a magie vetsi pismo.indd 18
30.03.2017 11:53:07
První lekce: Vývoj čarodějnictví / 19 z Gardnerovy přípravné práce lze najít v knihách Stewarta Farrara What Witches Do (Co dělají čarodějové) a Eight Sabbats for Witches (Osm sabatů pro čaroděje). Ale ať si člověk o Gardnerovi myslí cokoli, ať je víra v původ kultu Wicca jakákoli, všichni současní i budoucí vyznavači čarodějnictví mu vděčí za odvahu povstat a promluvit na obranu tohoto kultu. Díky němu se dnes můžeme těšit z čarodějnictví v mnoha jeho formách. V Americe jsem byl prvním čarodějem, který „povstal a byl uznán“, já – Raymond Buckland. V té době nebyly v této zemi žádné známé sabaty. Byl jsem zasvěcen ve Skotsku (v Perthu) Gardnerovou velekněžkou a začal jsem do té míry soupeřit s Gardnerem tím, že jsem se pokusil napravit dlouhotrvající omyly a ukázat, k čemu čarodějnictví vlastně je. Na scénu brzy přišla Sybil Leeková, po ní následovali Gavin a Yvonne Frostovi a další jednotlivci. Byla to vzrušující doba, kdy se začaly objevovat stále další a další sabaty s řadou odlišných tradic, nebo o sobě alespoň dávaly vědět. Dnes mají budoucí vyznavači čarodějnictví široký výběr: gardnerovské, keltské (v mnoha obměnách), saské, alexandrovské, druidské, algardské, norské, irské, skotské, sicilské, hunské a jiné. Podrobnosti o některých z těchto tradic obsahuje Dodatek. Je obdivuhodné, že existuje tolik a tak rozmanitých větví („denominací“ nebo „tradic“). Jak jsem řekl v úvodu k této práci, navzájem se lišíme. Nepřekvapuje nás, že neexistuje jediné náboženství vyhovující všem lidem. Stejně tak nemusí být jediný druh čarodějnictví, který by uspokojoval všechny vyznavače. Jedni mají rádi hodně obřadů, zatímco jiní dávají přednost jednoduchosti. Někteří pocházejí z keltského prostředí, jiní ze saského, skotského, irského, italského nebo z nějakého dalšího. Jedněm se líbí matriarchát, jiným patriarchát a další vyhledávají rovnováhu. Někdo je pro uctívání ve skupině (sabat), zatímco jíní dávají přednost
Velka ucebnice carodejnictvi a magie vetsi pismo.indd 19
samotě. Při velkém počtu různých vyznání je nyní větší pravděpodobnost, že si každý pro sebe najde vyhovující cestu. Náboženství ušlo od skromných začátků v prehistorických jeskyních dlouhou cestu. Čarodějnictví jako takové má za sebou také dlouhou cestu. Stalo se legálně organizovaným náboženstvím rozšířeným po celém světě. Dnes není vůbec neobvyklé nacházet v celé Americe wiccanské festivaly a semináře konající se v tak nečekaných místech, jako jsou rodinné kempy a motely, například Holiday Inn. Čarodějové se objevují v televizních a rozhlasových besedách, píše se o nich v místních a celostátních novinách a časopisech. Na vysokých školách se pořádají kurzy čarodějnictví. I v ozbrojených silách je Wicca uznávána: brožura našeho ministerstva obrany „Náboženské požadavky a praxe určitých vybraných skupin – příručka pro kaplany“ obsahuje instrukce týkající se náboženských práv vyznavačů čarodějnictví přímo vedle práv islámských, sikhských, křesťanských, indiánských, japonských a židovských skupin a organizací. Ano, čarodějnictví má své místo v historii a bude je mít i v budoucnosti.
FILOZOFIE ČARODĚJNICTVÍ Čarodějnictví je náboženství lásky a radosti. Není plné temna s představou pouze posmrtného štěstí a spásy. Čarodějnická kultovní hudba je radostná a živá a opět kontrastuje s žalozpěvy. Proč je tomu tak? Proč jsou čarodějnice a čarodějové (wiccani) spokojenější, srdečnější a šťastnější? Důvod do značné míry tkví v jejich schopnosti sžít se s přírodou. První lidé žili v souladu s přírodou z nutnosti. Byli součástí přírody, neoddělitelní od ní. Zvíře bylo bratrem nebo sestrou, podobně jako strom. Muž a žena obdělávali pole a to jim na oplátku rodilo potravu. Jistě, zabíjeli
30.03.2017 11:53:07
20 / Velká učebnice čarodějnictví a magie zvířata kvůli obživě. Ale mnoho zvířat přece zabíjí zvířata kvůli potravě. Jinými slovy, žena a muž byli součástí přirozeného řádu věcí, nebyli od přírody odděleni. Nebyli „nad ní“. Moderní žena a muž z tohoto důvěrného vztahu mnoho ztratili, pokud ne všechno. Civilizace je oddělila od přírody. Ale čaroděje a čarodějnice tento osud nepotkal! I v dnešním zmechanizovaném a velmi složitém světě, který tuto větev přírody (ženu a muže) vytvořil, Wicca udržuje svá pouta s matkou přírodou. V knihách, jako je The Secret Power of Plants (Tajemná moc rostlin) od Bretta Boltona, se dozvídáme o „neuvěřitelné“, „mimořádně zdravé“ reakci rostlin na laskavost, o tom, jak se cítí a jak reagují na dobro a na zlo, jak vyjadřují lásku, strach, nenávist (možná něco, co se může zrodit v mysli vegetariánů, když jsou příliš kritičtí k těm, již konzumují maso?). Není to nic nového. Čarodějnice to vždy věděly. Vždy mluvily o rostlinách laskavě. Není neobvyklé vidět čarodějnici procházející se lesem, jak se zastaví a obejme strom. Není nic zvláštního, když uvidíte čarodějnici odhazovat boty a kráčet bosou přes zorané pole. To všechno je součást dotyku s přírodou, součást snahy neztratit své dědictví. Máte-li někdy pocit vyčerpání, jste-li rozzlobení nebo napjatí, jděte ven a posaďte se ke stromu. Vyberte si dobrý, pevný strom (vhodný je dub nebo borovice) a posaďte se na zem se vzpřímenými zády, opřeni o kmen. Zavřete oči a uvolněte se. Ucítíte, jak ve vás dochází k postupné změně. Vaše napětí, vztek, únava se zmírní. Bude se vám zdát, že jsou z vás tyto nepříjemné pocity odčerpávány. Ve stejných místech pak pocítíte zvyšující se teplo, pocit lásky a štěstí. To všechno vychází ze stromu. Přijměte to a těšte se ze svých pocitů. Seďte u stromu tak dlouho, dokud nebudete mít pocit, že jste zase zcela zdraví a v pořádku. Než odejdete, obejměte na chvíli strom a poděkujte mu. Věnujte se chvíli takovému zastavení a radujte se ze všeho, co je kolem vás. Přivoňte
Velka ucebnice carodejnictvi a magie vetsi pismo.indd 20
k zemi, stromům, listům. Vstřebávejte jejich energii a posílejte jim svoji. Jedním z faktorů přispívajících k vaší izolaci od ostatní přírody jsou vaše boty. Pokud to je jen trochu možné, choďte bosí. Navazujte spojení se zemí. Vnímejte ji, vstřebávejte ji. Projevujte úctu a lásku k přírodě a žijte s přírodou. Stejným způsobem žijte s ostatními lidmi. V průběhu života se setkáte s mnohými, kteří mohou mít ze setkání s vámi prospěch. Bude-li to ve vašich silách, vždy buďte ochotní pomoci druhému. Nikoho nepřehlížejte ani se nedívejte jinam, když víte, že potřebuje pomoc. Můžete-li nějak pomoci, udělejte to s radostí. Zároveň si ale neberte na starost život druhého. Všichni musíme prožívat svůj vlastní život. Ale dokážete-li pomoci, dát radu, ukázat cestu, udělejte to. Na druhých pak bude rozhodnutí, jak jít dál. Hlavní princip čarodějnictví Wiccanské rede (Wiccanská rada) zní: „Čiň, co chceš, pokud to nikomu neuškodí.“ Dělej, co chceš, ale nedělej nic, co by ublížilo druhému. Jak je to prosté. V dubnu 1974 Rada amerických čarodějů a čarodějnic přijala Zásady kultu Wicca. Já osobně plně souhlasím s těmito zásadami a uvádím zde pro vás jejich seznam. Pozorně si je přečtěte. 11. Tyto rituály provádíme, abychom se naladili na přírodní rytmus životních sil určovaný fázemi luny, ročními obdobími a světovými stranami. 12. Uznáváme, že nám naše inteligence ukládá jedinečnou povinnost k životnímu prostředí. Snažíme se žít v souladu s přírodou, v ekologické rovnováze poskytující naplnění života a uznáváme evoluční koncepci. 13. Uznáváme sílu s mnohem větší hloubkou, než jakou je obdařen průměrný člověk.
30.03.2017 11:53:07
První lekce: Vývoj čarodějnictví / 21 Pro svou velikost se někdy nazývá „nadpřirozená“, ale díváme se na ni jako na něco potenciálně dostupného všem. 14. Chápeme, že se tvořivá síla ve vesmíru projevuje prostřednictvím polarity – jako mužská a ženská – a že tato tvořivá síla je ve všech lidech a funguje ve vzájemném působení muže a ženy. Nepovažujeme žádné pohlaví za nadřazené druhému, víme, že se vzájemně podporují. Sex hodnotíme jako potěšení, jako symbol a ztělesnění života a jako jeden ze zdrojů používaných v magické praxi a ve zbožném uctívání. 15. Uznáváme vnější svět i vnitřní či psychologický svět, někdy známý jako duhový svět, kolektivní nevědomí, vnitřní roviny atd. – a v interakcích těchto dvou dimenzí vidíme základ paranormálních jevů a magických cvičení. Neopomíjíme jednu dimenzi kvůli druhé, obě považujeme za potřebné pro naše naplnění. 16. Neuznáváme žádnou autoritářskou hierarchii, ale vážíme si těch, kdo učí, kdo se dělí o své velké znalosti a moudrost, a podporujeme ty, kdo se s odvahou ujali vedení. 17. Na náboženství, magii a moudrost v životě pohlížíme jako na jeden celek – součást způsobu, jakým se člověk dívá na svět a jak v něm žije, tedy světového názoru, filozofie života, kterou nazýváme čarodějnictvím, cestou kultu Wicca. 18. Tím, že se nazvete „čarodějem“ nebo „čarodějnicí“, se jimi ještě nestáváte – ale nestanete se jimi ani dědictvím, ani sbíráním titulů, hodností a zasvěcování. Vyznavači čarodějnictví usilují o kontrolu nad svými vnitřními silami, které umožňují, aby žili moudře a správně bez ubližování druhým a v souladu s přírodou.
Velka ucebnice carodejnictvi a magie vetsi pismo.indd 21
19. Věříme v potvrzení a naplnění života, v pokračování vývoje a rozvoje vědomí dávající smysl vesmíru, který známe, a naší osobní roli v něm. 10. Nejsme zaujati proti křesťanství nebo jiným náboženstvím či filozofiím života, až na tvrzení institucí, které se prohlašují za „jedinou cestu“ a snaží se popírat svobodu druhých a potlačovat jiné náboženské víry a praxe. 11. Jako američtí čarodějové se neobáváme debat o magii, původu různých pojmů, legitimitě aspektů nejrůznějších tradic. Zajímá nás naše přítomnost a budoucnost. 12. Nepřijímáme koncepci absolutního zla ani neuctíváme žádnou entitu známou jako „satan“ nebo „ďábel“, jak je definuje náboženská tradice. Neusilujeme o moc cestou utrpení druhých ani nesouhlasíme s tím, že osobního prospěchu lze dosáhnout jen potlačováním druhých. 13. Věříme, že bychom v přírodě měli hledat to, co prospívá zdraví a blahu člověka.
VNITŘNÍ SÍLA Mnoho lidí, jak se zdá, má jakousi „nadpřirozenou schopnost“. Jsou takoví lidé, kteří vědí, že telefon zazvoní, dříve než se to skutečně stane, a kdo je na druhém konci linky, než zvednou sluchátko. Lidé jako Uri Geller jsou schopni demonstrovat tuto sílu dramatičtějšími způsoby – ohýbáním klíčů a lžiček bez fyzického kontaktu. Jiní mívají „vidění“ nebo jsou schopni provádět různé věci. Takoví lidé chovají zvláštní přízeň ke zvířatům. Nemusíte být právě takoví. Možná pociťujete trochu závisti, že to nedokážete. Ale neměli byste se na to tak dívat, neboť síla,
30.03.2017 11:53:07
22 / Velká učebnice čarodějnictví a magie kterou tito lidé mají – a je to velmi reálná síla – je skryta v každém z nás. Ta síla se u některých projevuje zcela přirozeně, ale neznamená to, že by nemohla být vyvolána i u ostatních. Aura (o níž budeme hovořit podrobněji v pozdější lekci) je viditelným projevem této síly. Ti, kdo jsou schopni vidět auru – vy se stanete také jedním z nich –, ji mohou vidět kolem každého, což opět demonstruje, že tato síla je v každém člověku. Čarodějnice vždy tuto schopnost měly a používaly ji. U většiny se zdá být zcela přirozenou schopností, ne však u všech. Z tohoto důvodu mají čarodějnice své vlastní způsoby vyvolávání této síly, způsoby mimořádně účinné. V časopise Everyday Science and Mechanics ze září 1932 se objevila tato reportáž: Lidská tkáň produkuje nebezpečné záření „Podle profesora Otto Rahna pracujícího na Cornellově univerzitě paprsky vysílané z lidské krve, konečků prstů či nosu zabíjejí kvasinky a jiné mikroorganismy. Kvasinky, jaké se používají při výrobě chleba, usmrtilo vyzařování z konečků prstů jednoho člověka do pěti minut. Když byly kvasinky vystaveny působení křemenné desky silné 1,25 cm, kvasinky uhynuly v 15 minutách. Při testování prstů se zjistilo, že pravá ruka je silnější než levá, dokonce i u leváků.“ Profesor Rahn pokračoval v pokusech a publikoval výsledky v Invisible Radiations of Organisms (Neviditelné záření organismů, Berlín 1936). Když hovořil na setkání Americké asociace pro pokrok vědy, vysvětloval, že „paprsky“ jako by vycházely nejvíce z konečků prstů, dlaní rukou, chodidel nohou, podpažních jamek, pohlavních orgánů a u žen i z prsou. Dr. Harold S. Burr z Yaleské univerzity mluvil o podobných pokusech a závěrech, když oslovoval účastníky Třetího mezinárodního kongresu o rakovině. Čarodějnice vždy věřily v tuto sílu vycházející z těla a vypěstovaly si způsoby, jak ji zvýšit, shromažďovat a používat k tomu, co jsme pojmenovali magie. Profesoři Rahn a Burr poukázali na destruktivní použití této síly, ale lze ji použít především konstruktivně. Zde je jednoduchý experiment, který si můžete vyzkoušet s přítelem. Požádejte ho, aby se svlékl do půli těla a posadil se zády k vám. Nyní natáhněte ruku s dlaní obrácenou dolů a prsty u sebe a namiřte ji na
Velka ucebnice carodejnictvi a magie vetsi pismo.indd 22
30.03.2017 11:53:08
První lekce: Vývoj čarodějnictví / 23 jeho záda. Konečky prstů udržujte ve vzdálenosti asi 2,5 cm od povrchu pokožky. Teď pomalu pohybujte rukou nahoru a dolů podél páteře (viz ilustrace). Snažte se držet paži rovně a soustřeďte se na vyslání veškeré své energie svou paží do ruky a konečků prstů. Přítel vám pravděpodobně sdělí, kdy vaše síla dosáhla kontaktu s jeho tělem. Mohl by ucítit silný pocit brnění, horka či dokonce něco jako chladný vánek, ale rozhodně něco ucítí. Pokus: Vyzkoušejte levou ruku s prsty u sebe na různou vzdálenost od zad. Zjistěte, zda přítel ví, kde se vaše ruka nachází. Cítí pohyb vzhůru, když se ruka pohybuje směrem nahoru, a naopak, když se pohybuje dolů? Zjistíte, že intenzita síly se mění podle vašeho fyzického zdraví a také v průběhu dne a kalendářního dne v měsíci. Zaznamenejte si, kdy je pro vás nejvhodnější čas „působit“.
KOUZLA A ČÁRY Kouzla a čáry jsou součástí čarodějnictví, jaké nejčastěji používá čarodějnice pracující sama. Kouzla dělají celé sešlosti (sabaty), ale existují velmi účinná kouzla, která může provádět jednotlivec. Nejdůležitější pro čarování jsou city. Musíte chtít, aby se něco stalo. Musíte si to přát celou svou bytostí a prostřednictvím této touhy vložíte veškerou svou sílu do kouzla. To je důvod, proč je mnohem lepší dělat taková kouzla pro sebe než žádat někoho jiného, aby to udělal za vás. Jestliže děláte nějaké kouzlo pro druhou osobu, neexistuje způsob, jakým by se vám mohlo podařit vložit stejnou dávku emocionální síly do naplnění přání druhé osoby. Kouzla a čáry nejsou nezbytně spojeny s čarodějnictvím jako systémem. Kouzlit uvnitř kruhu bezprostředně po rituálu Esbat by bylo rozhodně mimořádně účinné. Přesto můžete vytvořit jednoduchý kruh a čarovat v kteroukoli dobu; výsledky se dostaví. Jaký je skutečný mechanismus čarování, magie? Nechme to na dobu, kdy budete trochu zběhlejší.
Velka ucebnice carodejnictvi a magie vetsi pismo.indd 23
30.03.2017 11:53:08
24 / Velká učebnice čarodějnictví a magie NYNÍ ODPOVĚZTE NA KONTROLNÍ OTÁZKY K TÉTO LEKCI V DODATKU B.
1. Často je prospěšné ověřit si své postoje k filozofii nebo tématu, o které se zajímáte. Jaký je váš názor na čarodějnictví? Prověřte si své dojmy, předsudky, zaujatost atd. Jak se v průběhu života vaše názory na čarodějnictví měnily?
2. Existuje mnoho různých kategorií čarodějnictví. (Informace najdete v Dodatku A.) Na základě svých informací vyberte, kterou kategorií byste se rádi zabývali a proč.
Velka ucebnice carodejnictvi a magie vetsi pismo.indd 24
30.03.2017 11:53:08
První lekce: Vývoj čarodějnictví / 25 3. První koncepce primitivní magie pojednávají o sympatetické magii. Jak vám může sympatetická magie pomoci dnes? Jak by se dala využívat? Uveďte několik možností.
Nahrajte si zásady čarodějnictví, kterých jste ochotni se držet. Uschovejte záznam pro budoucí použití k zaznamenávání oblíbených rituálů. Hlasité vyslovování je pomáhá objasňovat a upevňuje víru.
Velka ucebnice carodejnictvi a magie vetsi pismo.indd 25
30.03.2017 11:53:08
DRUHÁ LEKCE: VÍRA
BOŽSTVA Na světě je mnoho různých náboženství, ale v podstatě jsou všechna stejná. Často se říká, že jsou to prostě různé cesty vedoucí ke společnému středu, a je to pravda. Všechna základní učení jsou stejná. Liší se jen metoda učení. Existují různé rituály, různé svátky, a dokonce různá jména dávaná bohům. Všimněte si, že říkám raději „různá jména dávaná bohům“ než „různí bohové“. Friedrich Max Muller sledoval náboženství až k „nevykořenitelnému pocitu závislosti“ na nějaké vyšší moci, který byl lidské mysli vrozený. A sir James George Frazer (v The Golden Bough – Zlatá ratolest) definuje náboženství jako smíření nebo vyrovnání sil nadřazených člověku, o nichž se má za to, že řídí a ovládají běh přírody a lidského života. Tato vyšší síla – „Nejvyšší božstvo“ – je jakási síla bez rodu, tak vzdálená našemu chápání, že o ní můžeme mít jen velmi mlhavou představu. Přesto víme, že existuje, a často si přejeme s ní komunikovat. Jako jednotlivci jí toužíme poděkovat za to, co máme, a požádat ji o to, co potřebujeme. Jak to uděláme s takovou nepochopitelnou silou? V šestém století před Kristem filozof Xenofones poznamenal k této skutečnosti, že božstva jsou určena etnickými faktory. Ukázal, že černí Etiopané přirozeně viděli své bohy jako černochy, zatímco thráčtí bohové byli bílí se zrzavými vlasy a šedýma očima. Cynicky poznamenal, že kdyby koně a voli uměli vyřezávat, pravděpodobně
Velka ucebnice carodejnictvi a magie vetsi pismo.indd 26
by své bohy představili ve zvířecí podobě! Asi o sedm set padesát let později Maximos z Tyru řekl velmi podobnou věc: lidé uctívali bohy v takové formě, jaká se jim zdála srozumitelná. V první lekci jsme se dozvěděli, jak lidé na počátku svého vývoje uctívali dvě základní božstva: Rohatého boha a bohyni úrody. Ta byla potom zpodobována – jako srozumitelné vyjádření – coby nadpřirozená síla, která skutečně vládne přírodě. V různých oblastech lidského vývoje vidíme potom mnohdy určité dvojice, například jsou to Isis a Osiris, Šiva a Parvati. Skoro ve všech případech (byly výjimky) bylo nejvyšší božstvo mužského a ženského rodu – tedy bohem a bohyní. Vypadá to velmi přirozeně, protože všude v přírodě se setkáváme s touto dualitou. Také při vývoji čarodějnictví existovala tato dualita, jak jsme viděli.
JMÉNA BOŽSTEV Jak jsem se zmínil v první lekci, jména se lišila podle místa. A nejenom podle místa. Zvláště u bohyně jde o otázku dost složitou. Například mladý muž s problémy v milostném životě by mohl uctívat bohyni jako krásnou mladou ženu. Rodící žena by se mohla cítit lépe s bohyní v podobě zralejší ženy „středního věku“. Starší člověk by si bohyni představoval spíš jako starší ženu. Tak zde máme tři velmi odlišné aspekty stejné bohyně, z nichž každá má jiné jméno, a přece jde o stejné božstvo. Jako by to nestačilo, božstva
30.03.2017 11:53:08
Druhá lekce: Víra / 27 mívala jména známá běžným vyznavačům, ale také další, tajná jména (často dvě nebo tři), známá pouze kněžstvu. Bylo to ochranné opatření. V dnešním čarodějnictví existuje řada tradic, které pokračují v této rozmanitosti jmen. Například tradice se systémy označujícími stupně často používají odlišná jména bohů na vyšších stupních než na nižších. Jedním z příkladů je tradice gardnerovská. Máme tedy obraz Nejvyššího božstva, nepochopitelné síly. Ve snaze vyjádřit, v jakém jsme k němu vztahu, jsme je rozdělili na dvě hlavní entity, mužskou a ženskou. Dali jsme jim jména. Zdálo by se, že tím podle definice omezujeme neomezitelné. Ale pokud víte a budete si vždy v pozadí své mysli uchovávat, že „To“ JE neomezené, zjistíte, že je to pro vás ta nejsnadnější cesta. Koneckonců je velmi obtížné modlit se k Nejvyšší síle, aniž si pod tímto pojmem něco konkrétněji představujete. V ČARODĚJNICTVÍ jsou ti, které známe jako boha a bohyni, našimi prostředníky. Jak jsme se už zmínili, různé tradice používají rozličná jména, jména používaná pro „srozumitelné formy“ Nejvyšší síly, Nejvyššího božstva. Jsou to božstva uznávaná a uctívaná v čarodějnických rituálech.
BŮH A BOHYNĚ ČARODĚJNICTVÍ Příslušníci čarodějnického kultu všeobecně vyčítají křesťanství, že uctívají mužské božstvo a vylučují ženu. Dalo by se uvažovat o tom, zda i to není důvod, proč se lidé (zvláště ženy) vracejí se ke starému náboženství. Přesto je zvláštním paradoxem, že mnohé čarodějnické tradice – pokud ne většina – se provinily stejným zločinem, když naopak velebí bohyni a téměř nebo úplně vylučují boha! Jak vám řekne každá čarodějnice, čarodějnictví je náboženstvím přírody. Všude v přírodě jsou jedinci mužského a ženského
Velka ucebnice carodejnictvi a magie vetsi pismo.indd 27
rodu a oba jsou nezbytní (i když se setkávám s těmi, kdo nemají matku ani otce). Znamená to, že bůh i bohyně jsou stejně důležití a měli by být stejnou měrou uctíváni. Měla by existovat rovnováha, ale ta bohužel chybí ve většině tradic, a nejen čarodějnických. Jsme všichni – každý z nás – stvořeni z mužských i ženských atributů. Nejtvrdší, nejodvážnější muž má ženské aspekty, stejně jako má nejženštější žena aspekty mužské. Podobně je tomu u božstev. Bůh má ženské i mužské stránky a bohyně má mužské stránky stejně jako ženské. Později to vysvětlím podrobněji. Jaká jména používáte pro svá božstva, je vaše osobní věc. V saském čarodějnictví se jméno Woden dává bohu, v gardnerovském se používá latinský pojem Cernunnos a ve skotském Devla. Každá tradice má své vlastní jméno. Ale jména jsou jen nálepky. Jsou jen prostředkem identifikace. Měli byste tedy určit vy, jaké jméno vám nejlépe vyhovuje. Protože koneckonců náboženství je ve své podstatě ta nejosobnější věc (má-li mít pravý účel) – mělo by se tedy vztahovat k co nejosobnější rovině. Platí to i v případě, že se zapojíte do činnosti již dávno zavedené tradice – najděte si takovou, která vám připadá pro vás nejsprávnější (jak jsem o tom mluvil v první lekci), ale nebojte se ji přizpůsobit tam, kde to bude třeba, aby podle vás odpovídala plně. Jestliže je náhodou jméno používané k identifikaci boha v tradici, kterou jste zvolili, Cernunnos (například) a dělá vám potíže toto jméno přijmout, zvolte jiné pro své vlastní použití. Jinak řečeno, respektujte jméno Cernunnos při skupinovém uctívání a ve všech záležitostech týkajících se sabatu, ale ve své mysli a v osobních rituálech neváhejte místo něho zvolit jméno Pan, Mananna nebo Lief či jakékoli jiné. Jméno, jak už jsem řekl, je jen nálepka. Bůh sám pozná, že k němu mluvíte, nebude v rozpacích! (To všechno samozřejmě platí i o bohyni.) Je možné, že právě z výše uvedeného důvodu se jméno Cernunnos nachází v tolika
30.03.2017 11:53:08
28 / Velká učebnice čarodějnictví a magie větvích čarodějnického kultu. Jak jsem se už zmínil, je to vlastně latinské slovo pro „Rohatého“. Připojení vlastní osobní identifikace tedy není v žádném rozporu. Tradičně se „tmavá polovina“ roku (viz obr. 2.1) spojuje s bohem, ale to neznamená (nebo by nemělo znamenat), že je „mrtvý“ neboli incommunicado ve „světlé“ polovině roku (a naopak u bohyně). Během světlé poloviny je plně aktivní ve svém ženském aspektu, stejně jako je bohyně aktivní v tmavé polovině roku ve svém mužském aspektu. Takže obě božstva jsou v průběhu roku aktivní, i když v některých obdobích může být jedno podřízeno druhému. V mýtech na celém světě se nachází společné téma smrti a zmrtvýchvstání. Tato symbolika je často podepřena sestupem do podsvětí a pozdějším návratem. V podstatě může jít o symbolické vyjádření příchodu podzimu a zimy, po nichž se vrací jaro a léto. Hlavní postava představuje ducha vegetace. Z čarodějnického kultu je zde „Mýtus o bohyni“ v podobě nacházející se a) v gardnerovském kultu Wicca a b) v saském kultu Wicca.
Velka ucebnice carodejnictvi a magie vetsi pismo.indd 28
„PAN – řecký bůh přírody a plodnosti – pochází z Arkádie. Je bohem pasáků koz a stád a je obvykle popisován jako velmi smyslný tvor, člověk zarostlý po bedra, se špičatýma ušima, kozími rohy a nohama. Toulá se po horách a údolích, pronásleduje nymfy nebo je vede v jejich tancích. Je velmi muzikální. Vynalezl syrinx čili Panovu píšťalu. Je považován za Hermova syna.“ Putnam‘s Concise Mythological Dictionary Joseph Kaster, New York 1963
30.03.2017 11:53:08
Druhá lekce: Víra / 29 „B* nikdy nemilovala, ale chtěla vyřešit všechny záhady, i tajemství smrti. Proto se odebrala do Dolních zemí. Strážci bran ji vyzvali: ,Svlékni si šaty, odlož šperky, neboť do naší země si nesmíš nic brát s sebou.‘ Odložila tedy šaty a šperky a strážci ji svázali, jak to dělají se všemi, kdo vstupují do říše smrti Mocného. Její krása byla taková, že sám pán Smrti poklekl, aby jí políbil nohy, řka: ,Požehnané budiž tvé nohy, které tě přivedly na tuto cestu. Zůstaň se mnou a dovol mi položit mou chladnou ruku na tvé srdce.‘ Bohyně odpověděla: ,Nemiluji tě. Proč jsi způsobil, že všechno, co miluji a je mi k potěše, vadne a umírá?‘ ,Paní,‘ odpověděl pán Smrti, ,to dělá Věk a Osud. Vůči nim jsem bezmocný. Věk způsobuje, že všechno chřadne. Ale když muži umírají na konci času, dávám jim klid a mír, a také sílu, aby se mohli vrátit. Ty jsi však krásná. Nevracej se, zůstaň se mnou.‘ Ale ona odpověděla: ,Nemiluji tě.‘ Pán Smrti pak pravil: ,Nepřijala jsi mou ruku na svém srdci, musíš přijmout bič Smrti.‘ ,To je Osud, bude to tak lepší,‘ řekla a poklekla. Pán Smrti ji šlehl bičem a ona zaplakala: ,Cítím rány lásky.‘ A pán Smrti odpověděl: ,Buď požehnaná.‘ A dal jí pětinásobný polibek se slovy: ,Jen tak můžeš získat radost a poznání.‘ A naučil ji všem záhadám. A milovali se a byli jedno a on jí prozradil všechna kouzla. V životě Člověka jsou tři velké události: Láska, Smrt a Zmrtvýchvstání v novém těle. A magie je všechny ovládá. Aby se naplnila láska, musíš se vrátit znovu ve stejný čas a na stejné místo jako milovaný a musíš si pamatovat a milovat znovu. Ale aby ses mohl znovu narodit, musíš zemřít a být připraven na nové tělo. A abys zemřel, musíš se narodit, a bez lásky se nesmíš narodit. A to všechno je magie.“ The Meaning of Witchcraft Gerald B. Gardner, Aquarian Press, Londýn 1959 * bohyně: Arada / Arawhon
Velka ucebnice carodejnictvi a magie vetsi pismo.indd 29
Při objevování jmen užívaných pro božstva v různých tradicích dochází někdy k překvapení. Jedna velmi silná velšská tradice používá pro bohyni jméno „Diana“ a pro boha „Pan“. Diana byla samozřejmé ŘÍMSKOU bohyní a Pan ŘECKÝM bohem! Jejich spojení u Velšami je záhadou! Středověký astrologický kalendář
Obr. 2.1 Označení horního půlkruhu: LÉTO; označení dolního půlkruhu ZIMA. Názvy vně kruhu shora ve směru hodinových ručiček: Lughnasadh, Podzim, Samhain, Zimní slunovrat, Imbolc, Jaro, Beltane, Letní slunovrat. Názvy uvnitř kruhu shora ve směru hodinových ručiček: 1. srpen, 21. září, 1. listopad, 21. prosinec, 1. únor, 21. březen, 1. květen, 21. červen.
30.03.2017 11:53:08