Spolecny byt_001 az 003_Sestava 1 5/2/17 3:44 PM Stránka 3
Společný byt
T H E A PA RT M E N T Copyright © 2016 by Danielle Steel All rights reserved Translation © Jaroslava Novotná, 2017 ISBN 978-80-249-3377-1
Spolecny_byt.indd 2
10.5.2017 6:22:53
Mým milovaným dětem Beatrix, Trevorovi, Toddovi, Nickovi, Samovi, Victorii, Vanesse, Maxxovi a Zaře. Modlím se za vás, abyste všichni prožili svůj happyend s těmi správnými lidmi a partnery. Žijte svůj sladký život – nechť je k vám osud laskavý. Celým svým srdcem vám přeji, aby vás provázel mír, štěstí a láska. Máma
Spolecny_byt.indd 3
10.5.2017 6:22:53
1 C
laire Kellyová, obtěžkaná dvěma nákupními taškami, spěchala po schodech do čtvrtého patra. Ve velkém bytě pod střechou domu v newyorské čtvrti známé jako Hell’s Kitchen neboli Pekelná kuchyně bydlela už devátým rokem. Byl teplý zářijový den, úterý po americkém Svátku práce, a Claire měla na sobě krátké černé bavlněné šaty a sandály na vysokých podpatcích se šněrováním až pod kolena. Tyhle sexy boty si koupila na loňském veletrhu v Itálii, kde dělaly parádu jako prodejní exponát. Dnes byla Claire na řadě s nákupy pro ostatní tři ženy, se kterými sdílela loft – rozlehlý byt přebudovaný z původních továrních prostor. A bez ohledu na počasí to do čtvrtého patra byla vždycky štrapáce. Claire tu bydlela od devatenácti let, kdy studovala druhý ročník na Parsonsově škole designu, a postupně se zde zabydlely všechny čtyři. Claire pracovala jako návrhářka obuvi pro společnost Arthur Adams, jež dodávala na trh ultrakonzervativní dámskou obuv. Jejich boty se prodávaly dobře, ale Claire měla pocit, že nezáživnou prací marní svůj tvůrčí um. Její zaměstnavatel Walter Adams, syn zakladatele společnosti, měl pro módní obuv jen slova pohrdání a všechny moderní trendy považoval za povrchní novotinky bez nároku na dlouhé trvání. Jejich obchody se držely plus minus na stálé úrovni, ovšem kdyby Claire měla volnou ruku, určitě by dokázala víc. Takhle pro ni byla práce nevyčerpatelným zdrojem frustrace. 5
Spolecny_byt.indd 5
10.5.2017 6:22:53
Walter odolával všem jejím pokusům vnést do jejich výroby nové prvky. Ona si byla jistá, že podnikání a jejich zisky by šly nahoru, jen kdyby jí víc naslouchal, ovšem Walterovi bylo dvaasedmdesát a držel se zuby nehty osvědčených trendů. Mohla ho přesvědčovat horem dolem, ale pro Waltera móda vůbec nic neznamenala a veškeré změny odmítal. A tak Claire nezbývalo než dělat přesně to, co po ní šéf chtěl, pokud si chtěla udržet práci. Jejím snem bylo navrhovat moderní, svůdné a sexy boty – takové, jaké sama ráda nosila, ovšem ve firmě Arthur Adams, s. r. o., neměla šanci. Walter nesnášel změny. Pro Claire to bylo rozčarování; věděla, že zůstane-li ve firmě, bude do smrti navrhovat solidní klasickou obuv. Všechny jejich boty byly příšerně konzervativní – dokonce i balerínky, které teď uváděli na trh. Jen zřídka jí Walter dovolil maličko osvěžit design letních sandálků pro prodej v luxusních rekreačních oblastech, jako jsou Hamptons, Newport, Rhode Island nebo Palm Beach. Jeho mantrou bylo, že jejich obuv je určena bohatým, konzervativním a starším zákazníkům, kteří vědí, co od značky mohou očekávat. A ať si Claire říkala, co chtěla, svůj názor nezměnil. Spoléhal se na zavedenou klientelu a neměl nutkání upoutávat mladší zákazníky. V tomhle ohledu s Walterem prostě nebyla řeč. Jejich produkce se za celá léta nezměnila a neskýtala žádná překvapení. Claire propadala pocitu marnosti, ovšem alespoň měla nějakou práci – u Waltera pracovala už čtvrtým rokem. Předtím byla zaměstnaná v podniku s levnou obuví, jehož výrobky měly docela šmrnc, ovšem byl to šunt. Stejně se za dva roky položili. Firma Arthur Adams byla zárukou kvality a klasického designu. Dokud se držela pokynů shora, měla práci jistou. 6
Spolecny_byt.indd 6
10.5.2017 6:22:53
Nicméně ve svých osmadvaceti letech by uvítala alespoň nějaký posun dopředu. Walter předstíral hluchotu, když navrhovala osvěžit design a vyrukovat s novými modely módní obuvi. Kdykoliv na to zavedla řeč, setkala se jen s odmítavým postojem. Ale Claire se nevzdávala a zkoušela to dál a dál. Walter ji zaměstnal, protože byla dobrá, spolehlivá a zkušená návrhářka, která uměla vytvořit obuv, aby byla pohodlná a dala se dobře vyrábět. Boty si nechávali šít v Itálii ve stejné továrně, kterou využíval Walterův otec, v městečku Parabiago kousek od Milána. Claire tam jezdívala třikrát nebo čtyřikrát do roka, aby projednala záležitosti kolem výroby. Malý závod patřil k nejspolehlivějším a nejuznávanějším v Itálii. Claire věděla, že zde vyrábějí i mnohem hezčí boty pro jiné odběratele, a kdykoliv sem zavítala, toužebně si jejich výrobky prohlížela a myslela na to, jestli bude mít někdy příležitost navrhovat takové boty, jaké se jí líbily. Tohle byl její sen a ona se ho nehodlala vzdát. Dlouhé rovné blond vlasy se jí lepily na krk, když na vysokých podpatcích doběhla do čtvrtého patra. Po devíti letech už byla na schody zvyklá a tvrdila, že chůze do schodů prospívá jejím hezkým štíhlým nohám. Tenhle byt objevila náhodou před lety, když ještě studovala a bydlela na kolejích na Jedenácté ulici. Jednou procházela čtvrtí Chelsea a dostala se až do severní části této kdysi nechvalně proslulé oblasti New Yorku, která se postupně měnila na čtvrť pro lepší lidi. Před sto lety byla čtvrť, zvaná Pekelná kuchyně, oblastí slumů a levných činžáků a v jejích ulicích se odehrávaly války znepřátelených irských, italských a později portorikánských gangsterů. Ale v době, kdy Claire přišla ze San Franciska do New Yorku, aby studovala 7
Spolecny_byt.indd 7
10.5.2017 6:22:53
návrhářství, byla zločinecká pověst této čtvrti už dávnou minulostí. Studovat na Parsonsově škole umělecký design byl odjakživa Claiřin sen. Právě na této škole studovala bytové návrhářství i její matka a ta dceru v jejím snažení jen podporovala. I když rodinný rozpočet byl napjatý, matka šetřila, jak mohla, a Claire si tak mohla podat přihlášku na školu a první rok bydlet na koleji. V druhém semestru se Claire začala poohlížet po nějakém bytě. Věděla o čtvrti Pekelná kuchyně ve West Side, ovšem nikdy se tam neodvážila – až jedné jarní soboty. Pekelná kuchyně, oblast mezi Třicátou a Padesátou ulicí sahající k břehům Hudsonu, se postupně stala oblíbenou čtvrtí herců, scenáristů i tanečníků, neboť odtud bylo blízko k divadelní čtvrti a věhlasnému Actors Studiu, Baryšnikovovu uměleckému centru a legendárnímu tanečnímu divadlu Alvina Aileye. Ve čtvrti zůstávaly staré baráky, ale některé z nich byly přeměněny na obytné domy. I přes jistou modernizaci si tato oblast z velké části zachovala původní ráz a patinu starého města. Tenkrát v sobotu uviděla v okně jednoho domu cedulku s nabídkou pronájmu a ještě večer na to číslo zavolala. Od majitele se dozvěděla, že je volný loftový byt ve čtvrtém patře. Původně byla tato budova továrnou, před patnácti lety zrekonstruovanou na bytový dům, a podle majitele byly nájmy zmrazené, což znělo povzbudivě. Hned druhý den se šla na byt podívat a ke svému úžasu zjistila, že se jedná o ohromný prostor. Především tu byl rozlehlý obývák se zdmi z neomítnutých cihel a betonovou podlahou s pískově žlutou stěrkou, a k tomu čtyři velké místnosti, původně skladovací prostory, ideální jako samostatné ložnice. Byt byl 8
Spolecny_byt.indd 8
10.5.2017 6:22:53
vybaven dvěma koupelnami s moderním vybavením a ve velké kuchyni, zařízené nábytkem z IKEA, našla vše potřebné. Bylo tu mnohem víc místa, než Claire potřebovala, ale byt byl světlý a slunný, ve slušném stavu a celá budova prošla důkladnou rekonstrukcí. Nájem činil přesně dvojnásobek toho, co si mohla dovolit, a stejně si nedovedla představit, že by tu bydlela sama. Budova se nacházela na Devětatřicáté ulici mezi Devátou a Desátou avenue a okolí vypadalo nevábně. Majitel jí hrdě oznámil, že ještě před čtyřiceti lety to byla jedna z nejhorších ulic Pekelné kuchyně, ovšem temná minulost už byla… minulostí. Fakt, že ulice vypadala trochu omšele a takříkajíc industriálně, Claire vůbec neubral na nadšení. Byt považovala za ideální – teď už scházelo najít nějakou spolubydlící, se kterou by se podělila o nájemné. Matce zatím nic neřekla; nechtěla, aby jančila kvůli tomu, jak je to drahé. Prostě si najde někoho, s kým bude platit nájem napůl. Nakonec to přijde ještě levněji než bydlení na koleji. Následujícího týdne potkala na večírku dívku, která na Newyorské univerzitě studovala tvůrčí psaní. Dvacetiletá, tedy o rok starší Abby Williamsová pocházela z Los Angeles. Byla to drobná, útlá dívka s tmavými kudrnatými vlasy a skoro černýma očima, zatímco Claire byla vysoká, měla dlouhé rovné blond vlasy a modré oči. Abby byla moc sympatická a zaníceně mluvila o svém psaní. Svěřila se Claire, že píše povídky, a až vystuduje školu, hodlá napsat román. Často se zmiňovala o rodičích, kteří pracovali v televizi; později se Claire dozvěděla, že Abbyin otec je šéfem známé televizní společnosti a matka produkuje populární seriály. Tenkrát byly Abby i Claire mla9
Spolecny_byt.indd 9
10.5.2017 6:22:53
dičké, skoro ještě děti. Život zasvětily studiu a svým ambicím a jedna jako druhá toužily rodičům dokázat, že nezklamou naděje, které do nich vložili. Společně se šly na byt podívat a Abby se do něj také okamžitě zamilovala. Zatím ještě nevěděly, kde vezmou zařízení, nejspíš z bazaru, ale pokud šlo o nájem, určitě se vejdou do rozpočtu. Za dva měsíce, s požehnáním rodičů a po podpisu smlouvy, se nastěhovaly a od té doby zde bydlely již devátým rokem. Žily tu ve dvou čtyři léta, a když dokončily studia, usoudily, že je čas se osamostatnit. Nemohly být přeci stále závislé na rodičích. Dohodly se, že zkusí snížit náklady a najdou si další dvě spolubydlící. Brzy nato se Claire seznámila s Morgan Shelbyovou. Bylo to na večírku v Upper East Side, který pořádala skupina mladých burzovních makléřů a byla to pěkná nuda, neboť páni se bavili jen mezi sebou. A tak se Claire dala do řeči s Morgan, která tehdy pracovala na Wall Street a bydlela v bytě, jejž si nemohla dovolit, se spolubydlící, kterou nemohla vystát. Mezi řečí se svěřila Claire, že si hledá bydlení někde poblíž místa, kde pracuje. Vyměnily si telefonní čísla a za dva dny, po poradě s Abby, Claire pozvala Morgan, aby se přišla na byt v Pekelné kuchyni podívat. Jedinou věcí, kterou si Claire nebyla jistá, byl Morganin věk. Morgan, půvabné tmavovlásce s dlouhýma nohama, bylo již osmadvacet, tedy o pět let víc než Claire, a měla solidní zaměstnání ve finančnictví. Claire v té době nastoupila do svého prvního zaměstnání v obuvní firmě, která nakonec zkrachovala, a Abby dělala servírku a pokoušela se psát román. Obě měly pocit, že Morgan je na ně trochu moc „dospělá“, ale stejně jako ony i Morgan se do bytu okamžitě zamilo10
Spolecny_byt.indd 10
10.5.2017 6:22:53
vala a skoro je prosila, aby mohla bydlet s nimi. Navíc by to neměla daleko do práce. Společně zašly dvakrát na večeři a zjistily, že jsou si navzájem sympatické. Morgan byla inteligentní, měla dobrou práci, ohromný smysl pro humor, byla slušně zajištěná, zkrátka a dobře, za šest týdnů se přistěhovala. Teď s nimi bydlela už pět let a staly se z nich nejlepší přítelkyně. Dva roky poté, co se přistěhovala Morgan, se Abby seznámila se Sašou Hartmanovou. Saša studovala medicínu na Newyorské univerzitě a plánovala se specializovat na gynekologii a porodnictví. I ona by to měla blízko do školy. Líbilo se jí, jak tam všechny tři žijí pospolu, a ujistila je, že jim určitě nebude překážet. Buď byla ve škole, nebo v nemocnici, nebo v knihovně a učila se na zkoušky. Saša pocházela z Atlanty a byla to tichá dívka. Občas se zmínila, že má v New Yorku ještě sestru, někde v luxusní čtvrti Tribeca, ovšem zapomněla dodat, že jsou jednovaječná dvojčata, což někdy vedlo ke komickým situacím. Nedlouho poté, co se Saša nastěhovala, dostavila se její sestra se stejnou blond hřívou, ve stejných džínách a tričku, a zbylé tři obyvatelky bytu měly pocit, že je šálí zrak. Valentina, jak se Sašina sestra jmenuje, z toho měla náramnou legraci a za těch pět let jim podobné žertíky prováděla pravidelně. Obě sestry si byly velmi blízké, Valentina měla dokonce klíč od bytu, ale jinak byly každá jiná jako noc a den. Valentina dosáhla velkého úspěchu jako modelka a pohybovala se ve světě luxusu, zatímco Saša byla zcela oddaná svému poslání lékařky a její šatník sestával převážně z lékařských plášťů. V současné době, to už bydlely společně pět let, pracovala ve fakultní nemocnici Newyorské univerzity v rezidenčním programu a připravovala se na atestaci. 11
Spolecny_byt.indd 11
10.5.2017 6:22:53
Čtveřice dívek spolu i přes svou rozdílnost báječně vycházela a všechny se vzájemně doplňovaly jako pikantní ingredience vynikajícího pokrmu; a ať už byl recept k takovému soužití jakýkoliv, fungovalo to. Navzájem si pomáhaly a staly se z nich nejlepší přítelkyně. Vlastně byly skoro rodina a loftový byt v Pekelné kuchyni se jim stal skutečným domovem. Pravidla, na kterých se domluvily, všem dokonale vyhovovala. Všechny čtyři měly náročné zaměstnání a žily svůj život naplno, ovšem když si našly chvíle na společně strávený čas, dokázaly si je báječně užít. Všechny do jedné byly přesvědčeny, že byt, který Claire před devíti lety objevila, je naprostý unikát, a milovaly to tu. Pekelná kuchyně byla svéráznou čtvrtí s pohnutou historií, přesto se zde cítily bezpečně. Bylo to jedno z mála míst v New Yorku, které si zachovalo osobité kouzlo starých časů. Takhle nějak asi před padesáti lety vypadala Greenwich Village, proslavená čtvrť newyorských bohémů a umělců v šedesátých letech. Pekelná kuchyně se přitom netvářila nabubřele a nebylo tu astronomické nájemné jako třeba ve čtvrtích SoHo, West Village, Tribeca, či dokonce Chelsea. Najít v centru New Yorku byt o rozloze tří tisíc čtverečných stop s tak nízkým nájmem se rovnal zázraku. Všechny čtyři ženy svůj domov milovaly a neměly nejmenší touhu se odtud stěhovat. Jedinou vadou na kráse snad byla poloha ve čtvrtém patře bez výtahu, ale ani jedna si příliš nestěžovala. Budova se nacházela jen blok od velké požární stanice a za rušných nocí slýchávaly kvílení sirén požárních vozů spěchajících k ohni. I na to si zvykly. Společně se složily na klimatizaci, takže v obýváku měly v létě příjemný chládek, i když chvíli trvalo, než se ohrom12
Spolecny_byt.indd 12
10.5.2017 6:22:53
ný prostor ochladil. Topení v zimě fungovalo výborně a krásně vytopilo i menší ložnice. Zkrátka, měly tu veškeré pohodlí, po jakém mohly toužit. Každá z děvčat, když se sem nastěhovala, si s sebou přinesla své sny, své naděje, přítomný život i svou minulost a krok za krokem objevovala tajemství životů těch druhých. Co se týkalo kariéry, Claire měla naprosto jasno. Jejím největším přáním bylo navrhovat krásné módní boty a jednou, v budoucnu, si získat jméno ve světě módy. Dobře věděla, že ve společnosti Arthur Adams nikdy svého cíle nedosáhne, ale nemohla riskovat, že přijde o práci. Hodně se poučila od matky, která opustila slibné zaměstnání v uznávaném bytovém ateliéru v New Yorku a odešla s Claiřiným otcem do San Franciska, kde se vzali a otec začal s podnikáním. Pět let se plácal ode zdi ke zdi a nakonec zkrachoval. Byl proti tomu, aby si Claiřina matka znovu našla zaměstnání, a ta celé roky potají, aby neublížila jeho egu, brala drobné zakázky při zařizování bytů. Peníze si střádala stranou a jen díky tomu mohla Claire navštěvovat soukromou školu a pak nastoupit na prestižní Parsonsovu školu designu v New Yorku. Otcův další podnikatelský plán potkal stejný osud jako ten první. Claire s těžkým srdcem poslouchala, jak ho matka povzbuzuje, aby to zkusil znovu, a když ani napodruhé neuspěl, skončil jako realitní makléř. Svou práci ze srdce nenáviděl a nakonec se z něj stal zatrpklý, uzavřený a odmítavý muž. Claire viděla, jak se matka kvůli němu vzdala svých snů. Jen proto, aby mohla být svému muži oporou, rezignovala na vlastní kariéru, nechala si ujít velké příležitosti a pohřbila svůj talent. 13
Spolecny_byt.indd 13
10.5.2017 6:22:53
Claire si pevně usmyslila, že rozhodně nedá svou kariéru všanc kvůli nějakému chlapovi, a celé roky tvrdila, že se nikdy nevdá. Jednou se zeptala matky, jestli lituje toho, že opustila životní dráhu, která se jí v New Yorku nabízela, a Sarah Kellyová prohlásila, že ničeho nelituje. Milovala svého manžela a zachovala se podle svého nejlepšího svědomí. Claire z toho bylo velice smutno – rodiče se celý život pachtili, aby se udrželi nad vodou, museli se vzdát přepychu, dokonce ani nejezdívali nikam na dovolenou, jen aby Claire mohla chodit do dobré školy, kterou matka platila ze svých tajných fondů. Sňatek Claire chápala jako symbol obětování, sebezapření a odříkání a přísahala si, že tohle ona nikdy nedopustí. Žádný muž nesmí ohrozit její kariéru, žádný muž jí neukradne sny. Téhož názoru byla i Morgan. Obě viděly, jak jejich matky promarnily život kvůli mužům, za které se provdaly, ačkoliv v případě Morgan byla situace ještě dramatičtější. Manželství jejích rodičů byla jedna velká katastrofa. Matka opustila slibnou dráhu u Bostonského baletu, když otěhotněla a čekala Morganina bratra Olivera, a brzy nato se narodila Morgan. Až do konce života litovala, že se vzdala tance. Nakonec se dala na pití a v podstatě se upila ještě v době, kdy Morgan i její bratr byli na vysoké. Brzy nato zemřel při nehodě i jejich otec. Morgan se pak vrhla na studium, vystudovala univerzitu a pokračovala v postgraduálním studiu ekonomie. Teprve nedávno konečně splatila studentské půjčky. V hloubi duše byla přesvědčena, že oběť, kterou podstoupila její matka, když se všeho vzdala ve prospěch manželství a dětí, byla příliš velká. Morgan rozhodně nedopustí, aby se totéž přihodilo i jí. Když 14
Spolecny_byt.indd 14
10.5.2017 6:22:53
vzpomínala na dětství, vybavovala si jen divoké hádky rodičů a obrazy matky zpité do bezvědomí, jak ji nacházela po příchodu ze školy. Morganin bratr Oliver byl o dva roky starší, a když v Bostonu ukončil studia, přestěhoval se i on do New Yorku a našel si práci v organizacích pro vztahy s veřejností. Teď momentálně ho zaměstnávala společnost zaměřená na sportovní týmy. Oliver žil se svým partnerem Gregem Trudeauem, známým brankářem a hvězdou týmu New York Rangers. Morgan moc ráda doprovázela Olivera na zápasy a nadšeně Gregovi fandila. Párkrát s sebou na stadion vzala i své spolubydlící a pokaždé to byl zážitek. Pro všechny byli Oliver i Greg milovanými přáteli a často chodili k nim do bytu na návštěvu. Rodinná situace další spolubydlící Saši byla ještě složitější. Rodiče měli za sebou dramatický rozvod, ze kterého se matka nikdy nevzpamatovala, a situace se nijak nezlepšila, ani když Saša odpromovala a Valentina zahájila v New Yorku úspěšnou kariéru modelky. Brzy po rozvodu se otec zamiloval do mladičké manekýnky v jednom z obchodních domů, které vlastnil, a do roka se s ní oženil. Měli spolu dvě dcerky, což matku Saši a Valentiny ještě více zdrtilo. Jak známo, není strašnějšího pekla než vztek zhrzené ženy, kterou opustí manžel, aby se oženil s třiadvacetiletou modelkou. Ovšem otec vypadal spokojeně a své malé dcerky, tří- a pětiletou, miloval celým srdcem. Valentinu to nezajímalo, děti jí nic neříkaly a o otci si myslela, že je trapný. Zato Saša považovala nevlastní sestřičky za roztomilé a po rozvodu udržovala s otcem dobré vztahy. Jejich matka byla právnička a v Atlantě měla pověst rozvodového žraloka, zejména od doby, kdy se sama 15
Spolecny_byt.indd 15
10.5.2017 6:22:54
rozvedla. Saša jezdila na návštěvu za rodiči jen zřídkakdy a vždycky, když musela hovořit s matkou telefonem, děsila se, co zase uslyší. Telefonáty s matkou byly vyčerpávající – i takovou dobu po rozvodu se nezdržela zlostných poznámek o bývalém manželovi. Abby byla docela výjimkou: její rodiče dosud žili ve spokojeném manželství a dobře spolu vycházeli. Oba pracovali v televizi a při náročném zaměstnání jim na děti nikdy nezbývalo mnoho času. Ale dělali co mohli, a pokud to šlo, snažili se své dceři dát to nejlepší. Když se po studiích chtěla věnovat psaní, podporovali ji alespoň finančně. Pět let tedy žily všechny čtyři ženy společně a jejich životní dráhy plynuly svou cestou. Claire vystřídala zaměstnání ve dvou obuvnických firmách a nepřestávala snít o tom, že jednoho dne se jí naskytne šance vytvářet luxusní dámské boty. Zatím se musela spokojit s nudnou prací, na kterou nebyla právě pyšná, ale co naplat, tady si celkem slušně vydělávala. Morgan si našla zaměstnání v soukromé investiční firmě. Její majitel George Lewis byl známým finančním esem na Wall Street, a přestože mu bylo teprve jednatřicet let, dokázal se vyšvihnout opravdu vysoko. Morgan byla v Georgově kanceláři spokojená: jejím úkolem bylo poskytovat klientům konzultace ohledně investic. Měla pocit, že ve svých třiatřiceti letech dosáhla všech svých cílů, a svého šéfa nesmírně obdivovala. Poměrně často jezdila i na služební cesty: na schůzky s klienty v jiných městech létala v Georgově soukromém letounu. Saša pracovala na porodním oddělení ve fakultní nemocnici a připravovala se na atestaci. Zajímala ji problematika rizikového těhotenství a neplodnosti a před 16
Spolecny_byt.indd 16
10.5.2017 6:22:54
sebou měla ještě léta usilovné práce. Byla šťastná, když se po službě vracela domů ke svým kamarádkám, se kterými si může popovídat a zapomenout na celodenní dřinu ve zběsilém tempu, a potom si konečně jít lehnout. Abby byla jediná ze čtveřice, jejíž životní dráha nabrala jiný směr, než očekávala. Před třemi lety nechala rozepsaný román, když se zamilovala do Ivana Jonese, producenta experimentálního broadwayského divadla. Ivanovi se podařilo Abby přesvědčit, aby zkusila psát scénáře pro jeho avantgardní scénu. Kamarádky i Abbyini rodiče by byli samozřejmě raději, kdyby se držela seriózní prózy, jenomže Abby Ivanovi naprosto podlehla a věřila, že experimentální divadlo je mnohem víc než „komerční srágory“, jak nazval tvorbu, kterou se pokoušela psát předtím. Sliboval, že uvede její hry na jeviště a proslaví ji. Ale uplynuly tři roky, a kde nic, tu nic – v Ivanově divadle se nehrála ani jedna Abbyina hra. Kamarádky spolubydlící tušily, že Ivan je nejspíš pěkný vykuk, nicméně Abby byla přesvědčena, že je to nadaný, upřímný a geniální umělec. Pracovala u něj jako děvče pro všechno: dělala mu asistentku, uklízečku, luxovala v divadle, malovala kulisy a prodávala vstupenky. V podstatě byla otrokem na plný úvazek. Ivan nebyl ženatý, nicméně ve svých šestačtyřiceti letech si stihl udělat tři děti se dvěma různými ženami. O své potomky se nezajímal; tvrdil, že s jejich matkami je to hrozně komplikované a brání mu v tvůrčím rozletu. Pokaždé, když se ho Abby vyčítavě tázala, proč dosud neuvedl žádnou z jejích her, vždycky měl nějakou chabou výmluvu. Přesto bláhově věřila, že jednou dodrží slovo, ačkoliv všechno nasvědčovalo opaku. Byla jako slepá, neviděla jeho prohřešky a věřila slibům, které nikdy nesplnil. Pokaždé, když ji 17
Spolecny_byt.indd 17
10.5.2017 6:22:54
zklamal, byla ochotná mu dát další šanci a její kamarádky nemohly nic než se na to se zděšením dívat. S Ivanem to bylo jako s výherním automatem, který nikdy nevyhrává. Všichni s ním už dávno ztratili trpělivost. Nikdo ho neshledával okouzlujícím, jenom Abby. Věřila mu a milovala ho, visela mu na rtech, ať řekl cokoliv. Její spolubydlící se na tohle téma už raději nebavily – na Ivana měly akorát zlost a rmoutilo je, jak mu Abby naprosto propadla. Obětovala mu život, čas i své literární nadání, a na oplátku se jí nedostalo vůbec ničeho. Rodiče si přáli, aby se vrátila do Los Angeles a znovu začala pracovat na románu, nabízeli se, že jí pomohou najít práci u filmu nebo v televizi. Jenomže podle Ivanových slov by se tím zaprodala komerci stejně jako oni. Ona má přece na víc, tvrdil. A tak zůstala s ním a čekala, že se snad jednou přeci jen dočká svého představení na divadelních prknech. Abby nebyla hloupá, byla však věrná a naivní a Ivan toho jen zneužíval. Jejím spolubydlícím byl protivný, ani jedna z nich ho neměla ráda, trápilo je, jak s Abby zachází. Věděly dokonce, že si od ní půjčuje peníze a nikdy je nevrací. Za nějaký čas už o tom s Abby přestaly mluvit – nemělo to cenu. Abby pevně věřila, že bude líp, a až se začne divadlu dařit, Ivan jistě dluh vrátí. Jenomže on ani neplatil na děti. Jejich matky je dokážou uživit lépe než on, tvrdil, neboť obě byly úspěšnými herečkami. Zkrátka člověk, jenž se zříkal veškeré odpovědnosti. Abby však byla jako očarovaná a všichni kolem ní mohli jen doufat, že se ze svého omámení jednou probere. Uplynuly tři roky a noční můra jménem Ivan trvala dál. Abby se dál utápěla ve svém snu a neviděla, co viděli jiní: jak odporně s ní jednal a jak jí lhal. 18
Spolecny_byt.indd 18
10.5.2017 6:22:54
Nebyl to první nepovedený vztah, který Abby měla. Skoro se zdálo, jako by takové muže přitahovala. Hotová zachránkyně poraněných ptáčat. Během pěti let, kdy čtyři kamarádky žily ve společném bytě, se v Abbyině životě vyskytla řada podivných existencí: herec, jenž byl úplně na mizině a nedokázal si najít práci ani jako číšník. Měsíc přespával u nich na gauči, dokud si ostatní spolubydlící nezačaly stěžovat. Abby ho milovala, jenomže on miloval jistou dívku, která v té době byla půl roku na odvykačce. Po něm se objevilo pár spisovatelů a další herci a jeden švihácký britský šlechtic, jehož potkala neuvěřitelná smůla a musel si od Abby stále půjčovat peníze. A tak to pokračovalo dál: ztracené existence, ambiciózní umělci a bohémové – a všichni ji nakonec zklamali. Až to s nimi vzdala. Bohužel, Ivana se v žádném případě vzdát nechtěla. Claire měla za posledních pár let jen několik nahodilých známostí. Práce ji tak pohlcovala, že vlastně ani neměla na vztahy čas. Bylo jí to jedno. V práci zůstávala často do pozdního večera, někdy i o víkendech. Zaměstnání návrhářky pro ni bylo důležitější než muži. Hnala ji ctižádost, kterou její matka postrádala. Nic a nikdo jí v jejím naplnění nemůže zabránit. Tím si byla naprosto jistá. Když se s někým přece jen seznámila, málokdy došlo na víc než pár schůzek. Nikdy neměla skutečný milostný vztah; skoro by se dalo říci, že miluje jen své boty v návrhářské dílně. Muži, s nimiž se stýkala, překvapeně zjišťovali, s jakou vášní se věnuje svému povolání. Jakmile projevili vážnější zájem, tvářila se nedostupně. Po vážném vztahu netoužila, neboť pro ni to byla jen překážka v kariéře. Doma v obýváku měla v koutě pracovní stůl a po večerech, když už 19
Spolecny_byt.indd 19
10.5.2017 6:22:54
ostatní dávno spali, u něj často sedávala a pracovala na svých návrzích. Saša během studia medicíny a posléze při práci ve fakultní nemocnici neměla na nějaké vztahy vůbec čas. Občas navázala krátkodobou známost, ale její život se řídil rozpisem služeb v nemocnici, což veškerý osobní život prakticky znemožňovalo. Buď měla službu, nebo byla vyčerpaná, nebo spala. Byla to nádherná žena, ale na muže neměla čas, a to doslova a do písmene. Život trávila v lékařském plášti, na rozdíl od své neméně krásné sestry, jejíž život byl jedním nekonečným mejdanem. Saše se představa manželství a rodiny teoreticky zamlouvala, ale to všechno byla daleká budoucnost. Po pravdě, když o tom tak přemýšlela, mnohem jednodušší je zůstat svobodná. Její život byl příliš náročný a každý muž začal být po pár týdnech otrávený. Z celé čtveřice měla vážný vztah jedině Morgan. Její partner byl všem jejím přítelkyním sympatický, což bylo štěstí, neboť u nich v bytě často trávil večery. Max Murphy sice vlastnil byt v Upper West Side, ovšem z jejich bytu to měl blíž do práce, neboť restaurace, kterou vlastnil, byla hned za rohem. Maxe poznaly jednoho večera asi rok nato, co se přistěhovaly Morgan a Saša. Tehdy si celá čtveřice vyšla do nové restaurace na rohu. Býval to zaplivaný pajzl, ale nový majitel zde vybudoval velmi příjemný podnik s výbornou kuchyní a rušným barem. Tři dny nato spolu Max a Morgan začali chodit. Od té doby uplynuly čtyři roky a z restaurace se stal jeden z nejúspěšnějších podniků v celé čtvrti. Restaurace „U Maxe“ zaměstnávala svého majitele dnem i nocí. Každý večer zde zůstával až do dvou hodin a znovu se vracel do práce kolem desáté ráno, aby dohlédl na přípravu oběda. 20
Spolecny_byt.indd 20
10.5.2017 6:22:54
Max byl báječný chlapík a všechny ho milovaly. Zanícený sportovní fanoušek a vynikající kuchař, jenž uměl vzít za práci. Veskrze sympatický chlapík z velké irské rodiny, která se neustále škorpila, ale všichni se měli rádi. V pětatřiceti by se už rád oženil a založil rodinu, ale Morgan mu hned zpočátku dala zřetelně najevo, že manželství a děti rozhodně neplánuje. Max doufal, že Morgan časem změní názor, ale za ty čtyři roky neustoupila ani o píď a on nijak nenaléhal. Morgan bylo třicet a Max věděl, že mají ještě čas, vždyť i on sám měl plné ruce práce s restaurací, dokonce by si rád otevřel ještě alespoň jeden další, luxusnější podnik, takže nebylo kam spěchat. Ale určitě si musel uvědomovat, že pokud jde o svatbu a děti, Morgan zůstává neoblomná. Jejich vztah byl pevný a láskyplný, ale Morganina kariéra pro ni byla na prvním místě a nehodlala ji žádným způsobem ohrozit. Claire se převlékla do šortek a trička a vzala si balerínky, které si přinesla z práce. Za chvilku po ní dorazila domů Abby, ještě v montérkách a v tričku od barvy. Barvu měla i ve vlasech a po tváři se jí táhla modrá šmouha, jak si Claire všimla, když zvedla hlavu od prádelníku. Morgan obvykle chodila z práce pozdě; často se s klienty zdržela u skleničky. Saša se vracela v různou hodinu podle toho, jak jí končila směna, a většinou se odpotácela rovnou do postele. „Ahoj,“ usmála se vesele Claire. „Že uhodnu, co jsi dnes dělala?“ „Celý den jsem dýchala výpary z barev,“ povzdechla si Abby a zhroutila se na pohovku, šťastná, že je doma. Ivan měl večer schůzku s potenciálním sponzorem, ale 21
Spolecny_byt.indd 21
10.5.2017 6:22:54
slíbil, že možná ještě zavolá. Sám bydlel v East Village v zařízené garsonce, kterou mu pronajal známý. Byt měl regulovaný nájem a byla to malá špeluňka, navíc se muselo šlapat do šestého patra. „V ledničce je nějaké jídlo,“ řekla jí Claire. „Cestou domů jsem nakoupila. To sushi vypadá dost dobře.“ V nákupech se střídaly a každá vždy nakoupila jídlo pro všechny, což bylo lepší, než kdyby se pořád dohadovaly, co kdo snědl. V tomhle ohledu byly velkorysé a kvůli penězům se nikdy neškorpily. Navzájem se respektovaly, a to byl také jeden z důvodů, proč spolu ve společném bytě tak dobře vycházely. „Jsem děsně utahaná, nemám vůbec chuť k jídlu,“ vzdychla Abby. Z těch barev se jí dělalo špatně. Ivan si čtyřikrát rozmyslil, jak barevné chce kulisy. Ovšem byl to autor, režisér a producent v jedné osobě, takže měl právo diktovat si, jak má scéna vypadat. „Asi se naložím do vany a zalezu do postele. A co ty, jak ses měla?“ Claire věděla, že se Abby zeptá. Bylo fajn vracet se domů k lidem, kteří se zeptají, jak jste se měli, a skutečně je to zajímá. U nich doma se rodiče spolu nebavili celé roky. Bylo to pro ně jednodušší. „Dlouhý den. Nekonečná bitva,“ odpověděla Claire zdeptaně. „Walterovi se nelíbil ani jeden můj návrh. Prý stačí ‚modifikovat‘ staré modely, nejspíš tak, aby hověly jeho vkusu. A přišla k nám nová praktikantka, dcera nějakého známého z Paříže. Vypadá na dvanáct, ale je jí myslím dvaadvacet. Absolutně nesnáší všechno americké. To u nich v Paříži je všechno lepší. Nejspíš sežrala všechnu moudrost světa. Tátu má bankéře a máma dělá něco u Chanelu. Walter ji přijal, aby udělal službu příteli, a já se s ní musím celý den otravovat.“ 22
Spolecny_byt.indd 22
10.5.2017 6:22:54
„Třeba by ji bavilo malovat kulisy,“ ušklíbla se Abby. „Nebo luxovat hlediště. To by ji pěkně postavilo do latě.“ „Nejradši ze všeho kritizuje moje návrhy,“ zavrčela Claire a opravila cosi na rýsovacím prkně zrovna ve chvíli, když do bytu vstoupila Morgan. V tmavě modrém kostýmku s krátkou sukní a nekonečně dlouhýma nohama na jehlách vypadala úžasně. Tmavé vlasy po ramena měla ostříhané podle poslední módy. V ruce nesla krabičky s večeří z Maxovy restaurace a postavila je na kovový industriální stolek, který Claiřina matka našla na internetu za fantastickou cenu a koupila jim ho jako dárek do bytu. „Ty schody mě zabijou. Max posílá pečené kuře a Caesar salát.“ Vždycky jim posílal jídlo a v neděli večer pravidelně přicházel uvařit večeři, což všechny kvitovaly s radostí. „Už jste jedly?“ Morgan se na ně usmála a sedla si vedle Abby na gauč. „Že tys už zase natírala kulisy?“ podotkla věcně. Už si zvykly, že Abby je věčně od barev. Těžko by v ní někdo hledal spisovatelku – většinou vypadala jako malířka pokojů. „Hele, třeba by sis našla práci u nějaké stavební firmy. Mohla bys vstoupit do odborů a aspoň bys dostávala pevný plat,“ popichovala ji Morgan a mezitím setřásla lodičky a natáhla nohy před sebe. „Dneska bylo v restauraci narváno.“ „To vždycky, ne?“ ozvala se Claire. „Díky za jídlo.“ Vstala od pracovního stolku a nasála báječnou vůni pokrmu, který jim Max poslal. To kuře vonělo úžasně. Všechny tři vešly do kuchyně, vzaly si talíře a příbory a Morgan otevřela láhev vína. Abby přichystala ubrousky a sklenice a za minutku už seděly kolem stolu, smály se a vykládaly si a Claire jim popisovala, 23
Spolecny_byt.indd 23
10.5.2017 6:22:54
jaká je ta nová praktikantka. Teď když se tomu mohly zasmát, žádný problém nakonec nevypadal tak zle. Jejich rozhovory se vždycky nesly v radostném duchu, neexistovala mezi nimi žádná řevnivost, byly to zkrátka kamarádky a věděly o sobě všechno – o svých přednostech i slabinách. Jako pravé přítelkyně byly shovívavé, když zrovna některá z nich neměla náladu, a v případě nouze si dokázaly být vzájemně oporou. Každá měla náročné zaměstnání, které zastávalo v jejich životech významné místo. Jen co dojedly, dorazila domů Saša. Světlé vlasy měla halabala stažené gumičkou a protknuté dvěma jehlami, na krku stetoskop. Tak jako obvykle přišla rovnou z nemocnice v bílých nemocničních sandálech a na sobě měla důvěrně známý lékařský plášť, který se stal stěžejní součástí jejího šatníku. Claire už si ani nepamatovala, kdy ji naposledy viděla v šatech. „Dneska jsem rodila trojčata,“ oznámila třem ženám za stolem a těžce dosedla vedle Morgan. „Aspoň že ty děláš něco užitečného,“ pronesla Claire uznale a Saša jen zavrtěla hlavou, když jí Morgan nabídla sklenici vína. „Nemůžu, mám příslužbu. Možná budu muset zpátky do nemocnice. Málem jsme přišli o jedno z trojčat, ještě že jsme měli na sále tři porodníky. Dovolili mi zašít ránu, ale bylo to fakt náročné. Šestačtyřicetiletá matka – asistovaná reprodukce. Děti se narodily o dva měsíce dřív, ale snad budou v pořádku. Na sál zavolali i tři pediatry. Já to fakt nechápu, jak někdo v tomhle věku může chtít trojčata. Jejímu muži táhne už na šedesát – až děti vyjdou školu, bude z něj osmdesátiletý stařík. Ale jasně že rodiče byli v extázi, pro oba to byly první děti. Vzali se loni. Instantní rodinka. 24
Spolecny_byt.indd 24
10.5.2017 6:22:54
On je zvíře na Wall Street a ona je ředitelka nějakého podniku. Možná takhle jednou dopadneme i my,“ usmála se Saša a naložila si na talíř salát. V práci sice měla sendvič, ale dobrotám, které poslal Max, nedokázala odolat. „Se mnou rozhodně nepočítej,“ zhrozila se Morgan při představě trojčat ve čtyřiceti. „To bych radši skočila z mostu.“ „Já bych ráda měla miminko,“ zasnila se Abby. „Ale teď ještě ne.“ „A hlavně ne s Ivanem,“ prohlásila Morgan na rovinu, „jestli chceš tátu, co se bude o děcko starat. Protože na to je třeba mužský, který má práci a má v sobě aspoň špetku odpovědnosti.“ Což se o Ivanovi rozhodně říct nedalo. Dobře věděly, že Abby vypomáhají rodiče. Abby to uvádělo do rozpaků; jak má ale být nezávislá, když její dílo dosud nikdo nekoupil? Claire za svou práci v obuvnické firmě brala slušný plat a Morgan si plat u George Lewise musela tvrdě vydřít. Ale byla zvyklá pracovat od dětství, dobře věděla, jaké to je vyrůstat bez peněz, neboť rodiče byli stále na mizině. Abby i Saša se narodily do majetných rodin, nebo alespoň natolik zajištěných, že si nemusely dělat starosti. A přestože každá pocházela z různých poměrů, nijak to nebránilo tomu, aby si dokonale rozuměly. Svou minulostí se netajily a o svém životě mluvily otevřeně. Každá moc dobře věděla, že život není tak snadný, jak by se zdálo – ať máte peníze, nebo ne. „Vlastně nechci děti ještě hodně dlouho,“ uvažovala Abby. „Chceš počkat do šestačtyřiceti jako ta paní u nás v porodnici?“ zasmála se Saša a přidala si kousek kuřete. Těšilo je, že se takhle sešly a mohou společně pove25
Spolecny_byt.indd 25
10.5.2017 6:22:54
čeřet u jednoho stolu. Všechny za sebou měly náročný den a konečně si mohou oddechnout. „No, tak to se mi zdá opravdu dost pozdě,“ zahloubala se Abby. Všechno brala doslova a se stejnou naivitou, s jakou znovu a znovu skákala Ivanovi na špek. „Neblbni,“ rozesmála se Saša. „A připomeň mi, že si nemám pořizovat děti, až mi potáhne na padesát.“ Beztak si nedokázala představit, že by měla děti dřív. Ještě ji čekají léta studia, chce-li se věnovat vysněné specializaci. „Kdo ví, jak to všechno bude. Život letí jak splašený a jednoho dne se probudíš a zjistíš, že jsi stará bába. Páni, když si uvědomím, že je mi třicet dva, ani se mi tomu nechce věřit. Jako by mi bylo osmnáct teprve včera.“ Saša nevěřícně potřásla hlavou. „Ty si máš tak co stěžovat – já jsem ještě starší,“ uklidnila ji Morgan a pak s vážným výrazem pohlédla na zbylé dvě ženy. „A vy dvě jste ještě děcka.“ Morgan byla o pět let starší než Claire a o čtyři roky starší než Abby. „Čas tak rychle běží a je toho ještě tolik, co bych chtěla udělat, kam bych se chtěla dopracovat.“ Od promoce na ekonomii ušla dlouhou, předlouhou cestu a podle všeho se mohla považovat za velice úspěšnou, ovšem Morgan si vždycky kladla vysoké cíle. Saša se zmohla jen na zívnutí, vstala od stolu, odnesla talíř do kuchyně a strčila ho do myčky. „Radši si půjdu lehnout, možná budou volat z nemocnice,“ prohlásila a s poděkováním za večeři zmizela v ložnici. Abby se šla po jídle osprchovat a doufala, že barva pustí. Brzy po ní se odebrala do ložnice i Morgan a vzala si s sebou nějaké čtení do práce. Claire se vrátila ke kreslicímu prknu. Byl to hezký večer. Sejít se společně u večeře, to byla pro ně vzácnost. Den se hned zdál hezčí a všechny nepříjemnosti méně nepříjemné. Claire se 26
Spolecny_byt.indd 26
10.5.2017 6:22:54
při pomyšlení na své spolubydlící usmála a pomyslela na to, jaké jsou to dobré ženy. Tolik pro ni znamenají, možná dokonce víc než máma. Jsou si vzájemnou oporou právě tak, jak by to mělo chodit v rodině, dumala Claire nad zvláště povedeným detailem boty, který právě nakreslila. A nejlepší na tom je, že tohle není rodina, do které se narodily, tohle je rodina, kterou si vybraly. A perfektně jim to klape. Claire dál kreslila a myslela na to, jak by bylo hezké, kdyby spolu mohly zůstat navždy nebo alespoň na hodně, hodně dlouho. Teď, když všechny obyvatelky bytu spaly, tu bylo naprosté ticho. Claire ráda pracovala pozdě v noci a prohlašovala o sobě, že je noční sova. Pracovala až do dvou do rána a pak už musela skončit. Vyčistila si zuby, oblékla si noční košili a za chvilku už byla v posteli. Tady se na ni nikdo nezlobil, nikdo jí nic nevyčítal. Žádná z nich nikdy nezklamala tu druhou. Nemusely přinášet oběti, které by je později tížily. Byt v Pekelné kuchyni byl bezpečným útočištěm, které potřebovaly, aby mohly jít za svým snem.
27
Spolecny_byt.indd 27
10.5.2017 6:22:54
Danielle Steel SP OL E Č N Ý BY T Z anglického originálu The Apartment, vydaného nakladatelstvím Delacorte Press, an imprint of Random House, v New Yorku v roce 2016 přeložila Jaroslava Novotná Obálku navrhla Soňa Šedivá Redigoval Michal Jurza Odpovědná redaktorka Anna Urbanová Technický redaktor Jiří Staněk Počet stran 312 Vydala Euromedia Group, a. s. – Ikar, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2017 jako svou 9114. publikaci Sazba TYPA, spol. s r. o., Praha Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz
Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz.
Spolecny_byt.indd 312
10.5.2017 6:23:05