Salin2010-2
12/6/16 11:41 AM
Stránka 10
„Umírám o tebe strachem. Proã jsi nezavolala? Je s tebou v‰echno v pofiádku?“ „SnaÏila jsem se tû dovolat vãera veãer a pfiedevãírem. Ale ten telefon tady je –“ „Je s tebou v‰echno v pofiádku, Muriel?“ Dívka zvût‰ila úhel mezi sluchátkem a uchem. „Mám se v˘bornû. Je mi vedro. Dneska je nejteplej‰í den, jakej byl na Floridû od –“ „Proã jsi mi nezatelefonovala? Umírám strachem –“ „Maminko, miláãku, nekfiiã na mû, já tû nádhernû sly‰ím,“ odpovûdûla dívka. „Volala jsem tû vãera veãer dvakrát, jednou hned –“ „Já jsem tatínkovi vãera fiíkala, Ïe bude‰ pravdûpodobnû veãer volat. Ale kdepak, on musel – Je s tebou v‰echno v pofiádku, Muriel? ¤ekni mi pravdu.“ „Mám se v˘bornû. Prosím tû, pfiestaÀ se uÏ ptát.“ „Kdy jste dojeli?“ „Já nevím. Ve stfiedu brzy ráno.“ „Kdo fiídil?“ „On,“ odpovûdûla dívka. „Ale buì klidná. ¤ídil moc dobfie. AÏ mû to pfiekvapilo.“ „On fiídil? Muriel, vÏdyÈs mi dala ãestné –“ „Mami,“ pfieru‰ila ji dívka, „vÏdyÈ ti to povídám. ¤ídil moc dobfie. Nejel za celou cestu víc neÏ osmdesátkou. KdyÏ uÏ o tom mluvíme.“ „Nezkou‰el zase ty hlouposti se stromama?“ „Povídám ti, Ïe fiídil moc dobfie, maminko. Tak prosím tû. Poprosila jsem ho, aby se drÏel bílé ãáry a vÛbec, a on pochopil, co tím myslím, a drÏel se jí. Dokonce se snaÏil nedívat se na stromy – bylo to vidût. Spravili tatínkovi uÏ to auto?“ „Je‰tû ne. Chtûjí ãtyfii sta dolarÛ jen za –“ „Mami, vÏdyÈ Seymour tatínkovi fiíkal, Ïe to zaplatí. Proã by mûl –“ „No dobrá, dobrá, uvidíme. Jak se choval – ve voze a vÛbec?“ „Dobfie,“ odpovûdûla dívka. „¤íkal ti je‰tû pofiád tím o‰kliv˘m –“ „Ne. UÏ má nûco jiného.“ „Co?“ „Ále mami, co na tom záleÏí?“
10
Salin2010-2
12/6/16 11:42 AM
Stránka 23
KdyÏ Mary Jane koneãnû na‰la Eloisin dÛm, byly uÏ skoro tfii hodiny. Vysvûtlila Eloise, která ji vy‰la pfiivítat na pfiíjezdovou cestu, Ïe v‰e bylo absolutnû v pofiádku, Ïe si cestu pamatovala pfiesnû, dokud neodboãila z Merrickovy dálnice. Eloise odpovûdûla: „Z Merritovy, dûvenko,“ a pfiipomnûla Mary Jane, Ïe uÏ pfiece dÛm dvakrát na‰la, ale Mary Jane nûco nejasnû zakÀourala, nûco o krabici papírov˘ch kapesníãkÛ, a rozbûhla se zpátky ke svému sporÈáku. Eloise si vyhrnula límec u kabátu z velbloudí srsti, otoãila se zády k vûtru a ãekala. Mary Jane se v minutce vrátila, utírajíc si nos do papírového kapesníãku, ale je‰tû pofiád se tváfiila rozãilenû, ba dokonce ublíÏenû. Eloise pronesla vesele, Ïe ten zatracen˘ obûd je uÏ úplnû spálen˘ – brzlík, v‰echno – ale Mary Jane odpovûdûla, Ïe stejnû jedla cestou. Jak spolu kráãely k domu, zeptala se Eloise Mary Jane, ãím to, Ïe má volno. Mary Jane odpovûdûla, Ïe nemá volno cel˘ den; Ïe jenom pan Weyinburg má k˘lu a je doma v Larchmontu, ale Ïe mu musí kaÏdé odpoledne dovézt po‰tu a napsat pár dopisÛ. Pak se zeptala: „Co je to vlastnû k˘la?“ Eloise hodila cigaretu na ‰pinav˘ sníh pod nohama a odpovûdûla, Ïe pfiesnû neví, ale Ïe si Mary Jane nemusí dûlat starosti, Ïe to od nûj chytí. Mary Jane fiekla: „Aha,“ a obû dívky ve‰ly do domu. Za dvacet minut uÏ dopíjely v ob˘vacím pokoji první sklenice whisky se sodou a bavily se, jako se bavívají pravdûpodobnû jenom b˘valé spolubydlící z univerzitní koleje. Spojovalo je dokonce je‰tû silnûj‰í pouto; ani jedna z nich nedostudovala. Eloise ode‰la ze ‰koly v polovinû druhého roãníku v roce 1942 t˘den po tom, co ji pfiistihli v zavfieném v˘tahu na tfietím poschodí její koleje s jedním vojákem. Mary Jane ode‰la – v témÏe roce, v témÏe roãníku, takfika v témÏe mûsíci – a vzala si leteckého aspiranta, kter˘ byl posádkou v Jacksonville na Floridû, ‰tíhlého chlapce, letce tûlem i du‰í. Pocházel z Dillu ve státû Mississippi a dva z tûch tfií mûsícÛ, co za nûj
23
Salin2010-2
12/6/16 11:43 AM
Stránka 25
„Ále pendrek. Kdo zavolal koho? A kdo pfiijel o dvû hodiny pozdûjc? Bude‰ tady tvrdnout, dokud tû nebudu mít dost. Vyka‰li se na svoje pitom˘ zamûstnání.“ Mary Jane zvrátila hlavu a znovu zafiiãela, ale Eloise uÏ mezitím ode‰la do kuchynû. Mary Jane, které se pfiíãilo, ba dokonce nesná‰ela, kdyÏ mûla zÛstat sama v místnosti, vstala a pfie‰la k oknu. Odhrnula záclonu a opfiela se zápûstím o pfiíãku mezi tabulkami, ale protoÏe ucítila pod rukou prach, odtáhla ruku, druhou si ji otfiela a narovnala se. ·pinavá bfieãka venku se mûnila viditelnû v led. Mary Jane spustila záclonu a vydala se zpátky k modré Ïidli: pfie‰la kolem dvou pfiihrádek, napûchovan˘ch knihami, ale nepodívala se na jedin˘ titul. KdyÏ uÏ zase sedûla, otevfiela kabelku, vytáhla zrcátko a prohlédla si zuby. Semkla rty, pfiejela jazykem pevnû horní pfiední zuby a pak se podívala znova. „Venku se dûlá stra‰ná ledovka,“ fiekla a otoãila se. „Pane boÏe, to je ale rychlost. Dalas do toho vÛbec nûjakou sodovku?“ Eloise, v kaÏdé ruce ãerstvou skleniãku, zÛstala stát. Pak natáhla oba ukazováãky, jako by to byly hlavnû revolverÛ, a odpovûdûla: „Nikdo ani hnout. Mám to tady cel˘ obklíãen˘.“ Mary Jane se zasmála a odloÏila zrcátko. Eloise se skleniãkami znovu vykroãila. Skleniãku Mary Jane poloÏila nejistû na tácek, ale svou drÏela dál v ruce. Znova se natáhla na gauã. „Co bys fiekla, Ïe tam dûlá?“ zeptala se. „Sedí na tom sv˘m velk˘m ãern˘m zadku a ãte ,Roucho‘. KdyÏ jsem vyndávala led, tak jsem upustila mistiãku. Jenom zvedla hlavu a zatváfiila se doslova otrávenû.“ „Tohle je má poslední. Ale váÏnû,“ fiekla Mary Jane a vzala si skleniãku. „Ty, posly‰! Ví‰, koho jsem minulej tejden vidûla? V pfiízemí u Lorda & Taylora?“ „Ne-e,“ odpovûdûla Eloise a upravila si pol‰táfi pod hlavou. „Akima Tamiroffa.“ „Koho?“ zeptala se Mary Jane. „Kdo to je?“ „Akim Tamiroff. Filmovej herec. VÏdycky fiíká: ,Vy snad ‰ertujete – ne?‘ Je rozko‰nej... Tady v tomhle baráku není jedinkej pol‰táfi, kterej by mi nelez na nervy. Kohos vidûla?“ „Jacksonovou. Chodila –“ „Kterou?“ „Já nevím. Tu, co s náma chodila na psychologii, tu, jak vÏdycky –“
25
Salin2010-2
12/6/16 11:43 AM
Stránka 63
vãas, nûkdy se zpozdila. Nûkdy jí v autobuse nepfiestávala jet pusa, nûkdy prostû sedûla a koufiila cigarety znaãky Tareyton (s korkov˘m náústkem). KdyÏ v autobuse ãlovûk sedûl vedle ní, vonûla nádhern˘m parfémem. Jednoho zimavého dne v dubnu nás náãelník jako obyãejnû nabral u Sto deváté ulice a Amsterdam Avenue a pak u Sto desáté ulice obrátil naloÏen˘ autobus k v˘chodu a rozjel se jako obvykle po Páté avenue. Ale vlasy mûl mokré a ulízané a místo koÏené vûtrovky kabát, a tak jsem se pochopitelnû domníval, Ïe k nám má pfiistoupit Mary Hudsonová. KdyÏ jsme pfiefrãeli kolem na‰eho vchodu do parku, byl jsem si tím jist. Náãelník zaparkoval autobus na pfiíslu‰ném místû v ·edesát˘ch ulicích. Potom, aby KomanãÛm ubûhl bezbolestnû ãas, se posadil obkroãmo na sedadle ãelem k nám a vybalil nové pokraãování „Smûjícího se muÏe“. Pamatuju se na to pokraãování do nejmen‰ích podrobností a musím ho tady krátce nastínit. Vinou fiady událostí se nejlep‰í pfiítel Smûjícího se muÏe, jeho ‰ed˘ vlk âerná peruÈ, ocitl ve fyzické a du‰evní pasti, kterou nastraÏili Dufargeovi. Vûdûli, jak˘ má Smûjící se muÏ obrovsk˘ smysl pro loajalitu, a nabídli svobodu âerné perutû v˘mûnou za svobodu Smûjícího se muÏe. Smûjící se muÏ na tyto podmínky naprosto dÛvûfiivû pfiistoupil. (Nûkterá ménû dÛleÏitá stránka jeho génia ãasto ponûkud tajuplnû selhala.) Bylo dohodnuto, Ïe se Smûjící se muÏ sejde s Dufargeov˘mi o pÛlnoci v urãené ãásti hustého hvozdu, kter˘ obklopuje PafiíÏ, a Ïe tam bude âerné peruti za mûsíãního svitu vrácena svoboda. Dufargeovi v‰ak nemûli v úmyslu âernou peruÈ pustit, protoÏe se jí báli a nenávidûli ji. Tu noc, kdy se mûla ta transakce provést, pfiivázali v lese místo âerné perutû jiného vlka, kterému pfiebarvili levou zadní nohu na snûhobílo, aby vypadal jako âerná peruÈ. Se dvûma vûcmi v‰ak nepoãítali: s citlivostí Smûjícího se muÏe a s jeho znalostí fieãi ‰ed˘ch vlkÛ. Jakmile se dal od Dufargeovy dcery pfiivázat ostnat˘m drátem ke stromu, pocítil nutkání pozvednout svÛj krásn˘ melodick˘ hlas a nûkolika slovy se s domnûl˘m star˘m pfiítelem rozlouãit. Na podvrÏeného vlka, kter˘ stál v záfii mûsíãního svitu o nûkolik metrÛ dál, udûlalo dojem, Ïe ten cizí ãlovûk ovládá jeho fieã, a tak chvíli zdvofiile naslouchal posledním radám, osobním i odbor-
63
Salin2010-2
12/6/16 11:44 AM
Stránka 108
„No dobfie, dobfie. Tak uÏ vlez do postele,“ odpovûdûl ‰edovlas˘ muÏ. „A uklidni se – sly‰í‰? No fiekni sám. Copak si pomÛÏe‰, kdyÏ tam bude‰ vysedávat a uÏírat se?“ „No jo, já vím. Propánakrále, vÏdyÈ já bych si z toho hlavu nedûlal, jenÏe jí se nedá vûfiit! Na mou du‰i. Na mou du‰i, Ïe ne. Jí se nedá vûfiit ani – ani – Ále, já nevím. Jakejpak to má v‰echno smysl? Mnû to zaãíná lízt na mozek.“ „No dobfie. Tak na to uÏ nemysli. Nemysli na to. Udûlal bys mi to k vÛli a pokusil se pustit celou tu záleÏitost z hlavy?“ zeptal se ‰edovlas˘ muÏ. „Uvûdom si pfiece, Ïe dûlበ– ãestn˘ slovo, já myslím, Ïe dûlበz komára –“ „Ví‰, co já dûlám? Ví‰, co já dûlám? Já se ti to stydím fiíct, ale ví‰, co já málem kaÏdej veãer provádím, kdyÏ pfiijdu domÛ? Mám ti to fiíct?“ „Posly‰, Arture, teì není –“ „Moment – já ti to teda fieknu, abys vûdûl. Já se musím doslova drÏet, abych vÏdycky nepozotvíral v‰echny skfiínû po cel˘m kvart˘ru, na mou du‰i. KdyÏ pfiijdu veãer domÛ, tak jsem pokaÏd˘ napÛl pfiesvûdãenej, Ïe tam najdu cel˘ hejno v‰elijakejch pacholkÛ, poschovávanejch po cel˘m baráku. Liftboye, v‰elijak˘ poskoky. Policajty –“ „No dobfie, dobfie. Co kdyby ses pokusil tolik si to nepfiipou‰tût, Arture,“ fiekl ‰edovlas˘ muÏ. Letmo pohlédl napravo, kde na okraji popelníku leÏela cigareta, zapálená nûkdy dfiív. Ale zfiejmû uÏ nehofiela a ‰edovlas˘ muÏ po ní nesáhl. „Pfiednû,“ fiekl do telefonu, „jsem ti uÏ moc a mockrát vyloÏil, Arture, Ïe pfiesnû v tomhle dûlበtu nejvût‰í chybu. Ví‰, co ty dûlá‰? Mám ti fiíct, co ty dûlá‰? Ty se mÛÏe‰ pfietrhnout – a teì mluvím váÏnû – ty se mÛÏe‰ pfiímo pfietrhnout, aby ses tejral. Ty vlastnû Joanii pfiímo inspiruje‰ –“ zarazil se. „Ty mበobrovskou kliku, Ïe je Joanie tak bájeãná holka. To myslím váÏnû. Ty totiÏ absolutnû nepfiipou‰tí‰, Ïe by mohla mít taky trochu vkusu – nebo nûjakej mozek, propánakrále, kdyÏ uÏ jsme tak u toho –“ „Mozek! To má bejt vtip? Hergot, copak Joanie má nûjakej mozek? DyÈ je to úpln˘ zvífiátko!“ Zdálo se, Ïe ‰edovlas˘ muÏ nabírá hodnû zhluboka dech. Jeho chfiípí se roz‰ífiilo. „Zvífiata jsme v‰ichni,“ fiekl. „V podstatû jsme v‰ichni zvífiata.“
108
Salin2010-2
12/6/16 11:44 AM
Stránka 109
„Blbost! Já Ïádn˘ pitom˘ zvífie nejsem. MoÏná, Ïe jsem zparchantûlej, idiotskej produkt dvacát˘ho století, ale zvífie nejsem. To mi nenamlouvej, zvífie nejsem.“ „Podívej, Arture. Takhle se nikam –“ „Mozek! Kristepane! Kdybys vidûl, jaká je to legrace. Ona si o sobû myslí, kdovíjaká není intelektuálka. To je na tom právû ta legrace. To je na tom ta psina. âte divadelní rubriku a kouká na televizi, aÏ je z toho málem slepá – tak pfiece musí bejt intelektuálka, ne? Ví‰, koho já mám za Ïenu? Mám ti fiíct, koho já mám za Ïenu! Já mám za Ïenu tu nejvût‰í hereãku, spisovatelku a zároveÀ psychoanalytiãku pod sluncem, a vÛbec tu nejgeniálnûj‰í osobnost z cel˘ho New Yorku, jenomÏe je zneuznaná, nedocenûná a neobjevená. Tos nevûdûl, co? JéÏi‰i, je to taková legrace, Ïe bych si nejrad‰i otevfiel Ïíly. Madam Bovaryová z veãerního kurzu Kolumbijské univerzity. Madam –“ „Kdo Ïe?“ zeptal se ‰edovlas˘ muÏ a jeho hlas zaznûl rozmrzele. „Madam Bovaryová, která studuje sledovanost televizních pofiadÛ. JéÏi‰i, kdybys vûdûl, jak –“ „No dobfie, dobfie. Uvûdom si, Ïe se takhle nikam nedostanem,“ fiekl ‰edovlas˘ muÏ. Otoãil se a pfiiloÏil dva prsty k ústÛm, aby dívce naznaãil, Ïe chce cigaretu. „Pfiednû,“ fiekl do telefonu, „jsi tak beztaktní, Ïe uÏ to snad pfii t˘ tv˘ inteligenci ani víc nejde.“ Narovnal se, aby se dívka mohla za jeho zády natáhnout pro cigaretu. „To myslím váÏnû. Projevuje se to v tv˘m soukrom˘m Ïivotû, projevuje se to v tv˘m –“ „Mozek! BoÏe nebeskej, to mû podrÏte! PaneboÏe na nebesích! UÏ jsi ji nûkdy poslouchal, kdyÏ o nûkom vykládá – jako o nûjak˘m muÏsk˘m? AÏ jednou nebude‰ mít co dûlat, tak mi to udûlej k vÛli a nech si od ní vykládat o nûjak˘m muÏsk˘m. U ní je kaÏdej muÏskej, se kter˘m se setká, ,dûsnû pfiitaÏlivej‘. MÛÏe to bejt sebehnusnûj‰í, sebestar‰í a sebeoplzlej‰í –“ „No dobfie, Arture,“ pfieru‰il ho ostfie ‰edovlas˘ muÏ. „Takhle se nikam nedostaneme. Naprosto nikam.“ Vzal si od dívky zapálenou cigaretu. Zapálila dvû. „À propos,“ fiekl a vyfoukl koufi nosem, „jaks dneska dopad?“ „CoÏe?“ „Jaks dneska dopad?“ opakoval ‰edovlas˘ muÏ. „Jak vypadalo stání?“
109