Issuu

Nedostizna laska_001 az 003_Sestava 1 11/1/17 10:08 AM Stránka 3

KNIŽNÍ KLUB

Nedostizna laska.indd 4

31/10/17 11:52

VÄ›novĂĄno Nell, Clemency a Rose.

Nedostizna laska.indd 5

31/10/17 11:52

Úvod Dražba (3. červenec)

ěla to být dražba století. Lidé se začali scházet již od rozbřesku a odpoledne už se zástup táhl od monumentálního šedého portiku aukčního domu Monachorum & Sons (zal. 1756) přes široký chodník až na Houghton Street. V poledne zde byly rozestaveny kovové zábrany, aby zůstal volný průchod, a ve čtyři dva vrátní v monachorumské livreji rozvinuli tlustý červený koberec od kanelovaných dórských sloupů až na kraj chodníku. Do davu se opíralo pražící slunce a aukční síň, jako gesto dobré vůle, rozdávala láhve s vodou a nanuky. Jakmile Big Ben šestkrát truchlivě odzvonil, policie odklonila běžnou dopravu a vyslala do ulice hlídkovat dva jízdní strážníky a osm pěších. Paparazzi, s přenosnými schůdky, laptopy a sbírkou objektivů, nahnali do malé ohrádky po straně, odkud tito toužebně pohlíželi skrze otevřené dveře na tři televizní štáby a sbírku akreditovaných novinářů, jimž se podařilo zajistit si propustky, a mohli tedy celou událost komentovat zevnitř. „Co se děje?“ zeptal se jeden kolemjdoucí kohosi v davu. „Prodávají obraz, víte, ten, jak byl ve zprávách,“ vysvětlila mu Felicie Speersová, která tu byla už od snídaně. „Neskutečná láska.“ „Nedostižná láska,“ opravila ji kamarádka Dawn Morelosová. „Nedostižná,“ zopakovala a pomalu převalovala na jazyku slabiky. „To je fuk. Každý ví, o čem mluvím,“ opáčila Felicie se smíchem. „Čekají snad potíže?“ vyptával se kolemjdoucí a od policejních koní se podíval na urostlé členy ochranky aukční síně.

Nedostizna laska.indd 7

31/10/17 11:52

„Potíže ne – jenom každého, kdo něco znamená,“ řekla Dawn a zvedla mobil a knížku na autogramy, na jejíž přední straně byla zlatým písmem vyražena slova „rock and royalty“. „Celý tohle pozdvižení je kvůli nějakému obrazu?“ ujišťoval se kolemjdoucí. „Jenomže to není jen nějaký starý kousek, víte?“ vysvětlovala Felicie. „Musel jste se o tom přece dočíst, ne?“

Na vrcholu širokého schodiště budovy Monachorum stály čtyři mladé dámy v černých šatech a lodičkách na vysokém podpatku a s psacími podložkami čekaly, aby mohly zkontrolovat jména. Tato událost byla jen pro zvané. Z vyvýšených míst moli lidé zvenku jen tak tak zahlédnout velkolepý interiér. Původně byla budova londýnským sídlem vévodů z Dartmouthu a patřila k nejimpozantnějším palladiánským palácům, jež se v Evropě dochovaly. Vstupní hala byla dost velká, aby v ní mohly parkovat dva doubledeckery vedle sebe. Omítnutý strop byl hotovou záplavou putti a nádherných mořských panen, vše vyvedené hlavně v růžové a zlaté. Obrovské schodiště, dost široké pro osm jezdců jedoucích vedle sebe, dovedlo návštěvníka do velkolepé dražební místnosti, atria se stěnami obloženými bílým a zeleným mramorem, osvětlené třemi skleněnými kupolemi. V mnoha ohledech se naprosto nehodila pro vystavování uměleckých děl, nicméně vyvolávala dokonalou smršť úžasu a touhy.

V boční místnosti dostávaly poslední instrukce dva tucty bezchybně oblečených mladých lidí. Naštěstí udržovala klimatizace i v takovou horkou noc v místnosti stálých osmnáct stupňů. Před nimi stál vrchní licitátor a zároveň organizátor celé dražby hrabě Beachendon, oděný pro dnešní večerní událost ve smokingu. Mluvil důrazně a tiše, hlasem vypilovaným osmi generacemi aristokratického života a domnělé nadřazenosti. Vystudoval Eton a Oxford, ale vzhledem k otcově slabosti pro ruletu byl osmý hrabě prvním členem své zářné rodiny, který byl nucen najít si stálé zaměstnání.

Nedostizna laska.indd 8

31/10/17 11:52

Hrabě Beachendon ohodnotil svůj tým. Nacvičovali celý poslední měsíc, připravovali se na všechny eventuality od ulomeného podpatku po pokus o vraždu. Dražby se účastnila světová média a sešlo se tu také mnoho nejdůležitějších klientů aukčního domu, takže bylo nutné, aby vše probíhalo s přesností dobře vyladěných švýcarských hodinek. Dnešní večer měl změnit historii obchodu s uměním: všichni čekali, že bude překonán světový rekord za jeden obraz. „Upírá se na nás pozornost světových médií,“ vykládal Beachendon svým uchváceným posluchačům. „Budou nás sledovat stovky tisíc očí. Jediná drobná chybička může proměnit triumf v katastrofu. Tady nejde jen o Monachorum, naše bonusy či prodej jednoho obrazu. Tato událost se odrazí na odvětví, kde se každoročně protočí přes sto miliard dolarů, a to, jak dnešní večer zvládneme, bude mít dopad napříč časem i kontinenty. Nemusím vám připomínat, že toto je mezinárodní aréna. Přišel čas, aby byl konečně oceněn náš příspěvek k bohatství a zdraví národů.“ „Jenom klídek, mylorde,“ zavtipkoval někdo. Hrabě Beachendon svého podřízeného ignoroval. „Podle našeho rozsáhlého výzkumu budou vaši jednotliví svěřenci dražiteli s nejvyššími příhozy – je na každém z vás, abyste je opečovávali, přemlouvali a povzbuzovali, aby zašli ještě kousek dál. Přesvědčte je, že získání tohoto obrazu je ohromně důležité. Povzbuďte jejich zvědavost i soutěživost. Použijte každou zbraň, jakou máte k dispozici. Vykoupejte je v moři dokonale odměřené vtíravosti. Každému připomínejte, jak je mimořádný, nepostradatelný, nadaný a bohatý, a hlavně, že pouze tady v této síni je plně doceněn a chápán jeho skutečný význam. Pro tuto jednu noc zapomeňte na přátelství a morálku a soustřeďte se výhradně na vítězství.“ Přeměřil si tváře před sebou; všechny byly zrudlé vzrušením. „Každý z vás musí přimět svého přiděleného hosta, aby se cítil výjimečný. Výjimečný s velkým V. I když se jim nepodaří zakoupit, po čem touží, chci, aby tihle extra bohatí lidé odcházeli s pocitem, že se chtějí vrátit, že zoufale touží vyhrát v příštím kole. Nikdo nesmí mít dojem, že prohrál, že je poražený. Všichni musejí mít pocit, že jim to zhatila nějaká maličkost, ale že příště jistě zvítězí.“

Nedostizna laska.indd 9

31/10/17 11:52

Prošel kolem nastoupených zaměstnanců a díval se z jednoho na druhého. Pro ně byl dnešní večer vzrušujícím zážitkem s potenciálním bonusem, u něj se problém smrskl prostě na chudobu a pýchu. „A pamatujte si, zvláště dámy, že máte posloužit a potěšit. Výklad nechávám čistě na vás, nicméně základem v této hře je rozvážnost.“ Řadami se rozlehl nervózní smích. „Budu číst jména hostí a osoba zodpovědná za dotyčného vystoupí. Všichni byste měli vědět, jak váš svěřenec vypadá, co má rád, co nerad a v čem hřeší.“ Na chvíli se odmlčel, než přednesl svůj dobře nacvičený a záměrně politicky nekorektní vtip: „Žádné nabízení alkoholu muslimům nebo šunkových sendvičů židům.“ Posluchači se poslušně zasmáli. „Kdo se stará o Vlada Antipovského a Dmitrije Voldakova?“ Ruce zvedly dvě mladé dámy, jedna v těsně padnoucím černém taftu, druhá v zelených hedvábných šatech s hlubokým výstřihem na zádech. „Venetie, Floro, pamatujte si, že pokud ti dva dostanou příležitost, půjdou si navzájem po krku, a to doslova. Podařilo se nám udržet jejich osobní ochranky na minimu a požádali jsme je, aby střelné zbraně laskavě zanechali doma. Prevence je nejlepší přístup. Ať se k sobě nepřibližují. Je to jasné?“ Venetie i Flora kývly. Beachendon se podíval do seznamu a přečetl další jména: „Jejich královské Výsosti emír a šajcha z Alwabbi.“ Tabita Rowley-Hutchinsonová, nejstarší členka oddělení pro vztahy s hosty, byla zabalená do královsky modrého saténu. Vidět jí byla pouze dlouhá šíje a zápěstí. „Tabito – kterému tématu se musíš za každou cenu vyhnout?“ „Nebudu se zmiňovat o údajné podpoře al-Káidy, emírových ostatních manželkách, ani o pověsti Alwabbi v oblasti lidských práv.“ „Li Han Ta. Seznámil ses důkladně s panem Lee Lan Fokem?“ Li Han Ta vážně kývl. „Pamatuj. Číňané dnes možná nezvítězí, ale představují budoucnost.“ Rozhlédl se po místnosti a viděl, že s ním všichni do jednoho souhlasí. „Kdo má na starosti Jeho Excelenci francouzského prezidenta?“

Nedostizna laska.indd 10

31/10/17 11:52

Marie de Nancy na sobě měla modrý hedvábný smoking a kalhoty. „Budu se ho ptát na sýr, jeho první dámu a francouzské malíře, ale nezmíním se o dalším britském vítězství v Tour de France, jeho milenkách ani jeho oblíbenosti,“ odříkala. Beachendon kývl. „A kdo patří ke ctihodnému Barnabymu Damsonovi, ministrovi kultury?“ Dopředu poposkočil mladý muž v obleku z růžového sametu a vlasy vyčesanými ve stylu kdysi známém jako kachní prdel. Beachendon zaúpěl. „Trochu decentněji, prosím – ministr možná je tohoto založení, ale nelíbí se mu, když mu to někdo připomíná veřejně.“ „Myslel jsem, že bych mohl mluvit o baletu – on balet miluje.“ „Drž se fotbalu a filmů,“ nařídil mu Beachendon. „Čí svěřenec je pan M. Power Dub-Box?“ V posledních měsících překvapil nejúspěšnější světový rapper umělecký svět koupí několika věhlasných uměleckých děl. Měřil přes dva metry, vážil skoro sto patnáct kilo a obklopoval se svitou goril v černých oblecích a téměř nahých žen. Byl nepřehlédnutelný a očividně neukázněný. Jeho chování, poháněné drogami a alkoholem a nafukované neblahou proslulostí, vedlo k častým zatčením, zatím však k žádnému odsouzení. Dopředu vystoupili dva velcí chlapi ve smokingu. Vasilij býval ruským šampionem ve střední váze a Elmore studoval Harvard na sportovní stipendium. Když se Beachendon podíval na ty dva obry, v duchu poděkoval personálnímu oddělení, že ve světě obydleném převážně estéty s křehkými kostmi najalo takové kolosy. „Jdeme dál. Kdo se stará o Stevieho Brenta?“ tázal se Beachendon dále. Dotty Fairclough-Hawesová vypadala jako americká roztleskávačka v kratičké pruhované sukýnce a lambádě. „Tohle není finále baseballu,“ štěkl Beachendon. „Mohl by se díky tomu cítit jako doma,“ hájila se Dotty. „Je to hedgefondový manažer, který se snaží vytvořit kouřovou clonu kolem nedávných významných ztrát. Poslední, co potřebuje, je dementní fanynka Boston Red Sox, přitahující pozornost k faktu,

Nedostizna laska.indd 11

31/10/17 11:52

že si ten obraz nemůže dovolit. Dotty, jsi jediná osoba, která nemá za úkol nechat Stevieho Brenta něco koupit. Podle našich zdrojů je čtyři miliardy dolarů v minusu. Je mi jedno, jestli na začátku zvedne ruku, ale jakmile přihazování přeskočí dvě stě milionů liber, sedneš si mu na číslo.“ Dotty odešla hledat svou plesovou róbu z modrého taftu. „Ach, Dotty!“ zavolal za ní ještě Beachendon. „Nenabízej mu kolu – prodal akcie příliš brzy – teď stoupla o osmnáct procent.“ Pokračoval v procházení seznamu VIP hostů, aby se ujistil, že každý je spojený s vhodným pečovatelem. „Paní Appledoreová? Děkuji, Celine.“ „Hrabě a hraběnka Ragstoneovi? Děkuji, Johne.“ „Pan Hercules Christantopolis s chotí? Děkuji, Sally.“ „Pan Mahmud s chotí? Výborně, Lucy.“ „Pan Elliot Slicer IV. s chotí? Dobře, Rode.“ „Pan Lee Hong Quiuo – Xo? Děkuji, Bai.“ „Pan Bastri s chotí? Děkuji, Tam.“ Venetie Trumpington-Turnerová zvedla ruku. „A kdo se postará o prodejce?“ „Tento důležitý a choulostivý úkol připadne našemu předsedovi,“ odpověděl hrabě Beachendon. Všichni moudře pokývali hlavami. „Vy ostatní zajistíte, aby byli níže postavení smrtelníci na správných místech,“ pokračoval hrabě Beachendon. „Ředitelé světových muzeí jsou v řadě H. Šéfredaktoři z novin v řadě I. Ostatní tisk nesmí opustit vyhrazené místo, s výjimkou několika vyjmenovaných žurnalistů – Camilla má podrobnosti. Ostatní bohatí a důležití přijdou do J, K, L a M. Přední obchodníci mají řady P a Q. Mezi ostatními chci sem tam nějakou tu modelku a herečku, jen aby dodaly trochu lesku, ale žádná nad čtyřicet a velikost třicet šest nestojí za lepší místo. Každá celebrita, která není na vrcholu žebříčku popularity, může stát.“ Beachendon se napřímil a rozhlédl se kolem sebe. „Děvčata, běžte si znovu nanést lesk na rty, chlapci, srovnejte si kravaty a seřaďte se u vchodu. A opravdu se snažte.“

Nedostizna laska.indd 12

31/10/17 11:52

Limuzína paní Appledoreové pomalu popojížděla. Jízda od hotelu Claridge’s do Houghton Street obvykle trvala deset minut, ale dnes byly všude zábrany a objížďky a doprava kolem Berkeley Square zpomalila na hlemýždí tempo. Na červencový večer bylo nezvykle teplo. Londýňané, přesvědčení, že je to první a poslední záblesk slunce, se vyhrnuli z krčem na chodníky. Muži si sundávali saka a odhalovali vlhké skvrny v podpaždí, zatímco ženy v letních šatech ukazovaly ruce a nohy růžové jako krevety. Paní Appledoreová si říkala, že pro změnu aspoň vypadají celkem vesele. Britové byli přes zimu vždycky tak depresivní a zamlklí. Zatímco se její auto plazilo po Berkeley Street, paní Appledoreová uvažovala, jestli to bude její poslední velká dražba. Příští rok jí bude osmdesát a každoroční výlet na londýnské aukce ztrácel na přitažlivosti. Kdysi znala všechny v dražební místnosti, a co bylo důležitější, všichni znali ji. Sice upírala zrak do budoucnosti, nicméně toužila po stylu a způsobech minulosti. Narodila se v Polsku v roce 1935 jako Inna Pawlokowská a celou její rodinu povraždila sovětská armáda během Katyňského masakru. Po zbytek války se o ni staraly jeptišky a roku 1948 byla mladá Inna spolu se třemi tisíci dalšími sirotky poslána do Ameriky. Svého budoucího manžela Yannika poznala na uprchlickém člunu Cargo of Hope, a ač jim tehdy bylo teprve třináct, cestou kolem Sochy svobody ji požádal o ruku. Inna slíbila, že mu porodí šest dětí (bylo jich nakonec devět), a on přísahal, že z obou udělá milionáře (když v roce 1990 zemřel, jeho majetek se odhadoval na šest miliard dolarů). Když se roku 1951 brali, změnili si Inna a Yannic jména na Melanie a Horác Appledoreovi a už nikdy nepronesli jediné slovo polsky. Jejich první podnik, založený den po svatbě, byla půjčovna obleků a obuvi zchudlým imigrantům, kteří potřebovali vypadat dobře během pracovního pohovoru. Appledore Inc. se brzy rozrostlo na reality, robotárny a posléze kapitálové fondy. Appledoreovi z vlastní zkušenosti věděli, že imigranti pracují mnohem usilovněji než rodilí Američané, a tak poskytovali počáteční financování nově vznikajícím podnikům výměnou za část kapitálu plus úroky z kapitálových investic. Díky Displaced Persons Act, uvolňujícímu načas imigrační kvóty, připlouvala k americkým břehům jedna vlna imigrantů za druhou a Appledoreovi

Nedostizna laska.indd 13

31/10/17 11:52

jim pomáhali a oškubávali stejnou měrou Evropany, Mexičany, Korejce, Vietnamce i obyvatele Západní Indie. Na přelomu tisíciletí vlastnili Melanie s Horácem malé, nicméně významné a vysoce výnosné podíly v rodinných podnicích ve všech padesáti státech. Melanie chápala, že peníze samotné jí místo nahoře nezajistí. Byla odhodlaná propracovat se až do horních vrstev lepší společnosti z Park Avenue a věděla, že se kvůli tomu musí poučit o normách a očekáváních, aby se stala součástí jednolitého proudu noblesy a obecně přijímaného chování. K tomuto účelu zaměstnala nositele Nobelovy ceny, ředitele muzeí a dámy z vyšší společnosti, na něž dolehly těžké časy, a oni ji vyučovali všem předmětům, které jí při postupu pomohou. Naučila se, jak správně prostřít stůl, jak poznat odrůdy vína, umělecké směry, rozdíl mezi allegrem a staccatem, jak velké spropitné má dát vévodovu majordomovi, na kterou stranu se otočit při večeři a kterým směrem se vydat pro láhev portského. Tato nová generace ovšem předvádí svou vulgárnost jako vyznamenání, pomyslela si tesklivě. Horác s Melanií financovali mnoho kulturních institucí, podporovali výstavbu obnoveného divadla La Fenice v Benátkách i restaurování maličkého kostelíku v Aix-en-Provence. Jejich největší láskou však bylo sídlo vybudované průmyslníkem Lawrencem D. Smithem v roce 1924 jako důkaz lásky k jeho francouzské manželce Pipette. Dům byl zbudovaný na břehu Hudsonu asi sedmdesát kilometrů severně od Manhattanu, měl devadesát metrů dlouhou fasádu a výměru skoro tři akry. Pipette bohužel zemřela těsně po dokončení domu a miliardář se zlomeným srdcem se tam už nikdy nenastěhoval. Sídlo zůstalo prázdné a nemilované, dokud ho v roce 1978 nekoupili Horác a Melanie za pěknou, kulatou sumičku sta dolarů. Smithův dům byl přejmenován na Muzeum francouzského dekorativního umění manželů Appledoreových. Během příštích desetiletí věnovali Horác s Melanií značnou část svého pohádkového bohatství na restaurování budovy a vytvoření jedné z největších sbírek francouzského nábytku a uměleckých děl mimo Evropu. Vlastnictví věcí jim přinášelo pocit, že něco znamenají. Když teď paní Appledoreové táhlo na osmdesát, měla slabé srdce a těžkou osteoporózu, rozhodla se utratit všechno ze své charitativní nadace

Nedostizna laska.indd 14

31/10/17 11:52

do posledního centu na Nedostižnou lásku. Bylo jí jedno, jestli zůstane bez prostředků. Už byla stejně skoro mrtvá a děti byly dobře zaopatřené. Šaty Chanel z limetkově zeleného hedvábí v odstínu téměř stejném jako listí na obraze vybírala přímo s Karlem Lagerfeldem, aby ladily s malbou. Oděv doplňoval diamantový náhrdelník a klipsy do uší – nic ji nesmělo při posledním velkém nákupu rozptylovat. Ráno si nechala udělat novou trvalou s trochu volnějšími kudrnami a nádechem růžové. Chtěla při svém posledním vystoupení vypadat dokonale. Zítra touto dobou bude ve všech novinách fotografie obrazu s novou majitelkou. Na tiskové konferenci oznámí, že okamžitě daruje svou osobní sbírku včetně Nedostižné lásky svému milovanému Appledoreovskému muzeu. Kéž by tu byl její zesnulý manžel, aby viděl tento poslední mistrovský tah.

Ve svém novém domě na Chester Square vyťukal Vladimir Antipovskij do počítače sedmnáct různých kódů, přiložil oko ke čtečce duhovky, projel své otisky prstů ultrafialovým skenerem a převedl na svůj současný účet pět set milionů dolarů. Aby to dílo získal, byl ochotný riskovat víc než jen peníze.

Alwabbijský emír seděl ve svém pancéřovaném voze před londýnským hotelem Dorchester a čekal na svou ženu šajchu Midoru. Dražba splňovala jeho představu o mučení. Měl rád soukromí a celý život se vyhýbal bleskům fotoaparátů, vlezlosti a posměškům žurnalistů, vlastně jakémukoliv životu na veřejnosti. Jedinou výjimkou bylo, když jeho kůň Fighting Spirit zvítězil v Derby, a toho překrásného dne, jenž mu přinesl splnění celoživotního snu, neodolal a předstoupil před Její Veličenstvo královnu, aby jménem své maličké země přijal skvostnou trofej. Rmoutilo ho, že málokdo věděl, že všichni angličtí plnokrevníci jsou potomky čtyř arabských hřebců. Zvláště Angličané si rádi mysleli, že jakási podivná alchymie dobrého chovu a přírodního výběru proměnila jejich zavalité, huňaté, křivonohé vřesovištní koníky v tato nádherná zvířata.

Nedostizna laska.indd 15

31/10/17 11:52

Emír chtěl ve své vnitrozemské zemičce vybudovat muzeum zasvěcené koním. Celá staletí záviselo živobytí jeho rodiny na velbloudech a arabských koních, ropa byla objevena teprve před třiceti lety. Ale jeho žena tvrdila, že takové muzeum nebude nikdo navštěvovat, že moc nalákat lidi k cestování má pouze umění. Poukazovala na úspěch projektů v sousedním Kataru a Dubaji, na proměnu neznámých měst jako Bilbao či Hobart. Když manžela její argumenty nedokázaly přesvědčit, zuřila šajcha, že na vybudování největšího muzea na světě by stačila ani ne týdenní těžba ropy. Emír se podvolil. Muzeum jí nechal postavit. Všichni se shodovali, že je to mistrovské dílo předního světového architekta, chrám civilizace a památník umění. Jenomže vyvstal jeden zásadní problém, který šajcha ani legie jejích rádců, návrhářů, dokonce ani její oslavovaný architekt nepředvídali: v muzeu nic nebylo. Návštěvníci bloumali rozlehlými bílými prostorami a žasli nad stínovými liniemi, dokonalým řízením teploty, chladnými mramorovými podlahami a geniálním osvětlením, ale jen máloco narušovalo monotónnost nekonečných bílých stěn: prostě tu chybělo to umění.

Čtyři patra nad manželem seděla šajcha v královském apartmá u toaletního stolku. Zasnoubená v devíti, provdaná ve třinácti, matka čtyř dětí, když jí ještě ani nebylo dvacet. Nyní jí bylo dvaačtyřicet, a jako matka korunního prince měla zajištěnou budoucnost. Manžel či dvořané nemohli dělat téměř nic, aby ubrzdili její utrácení. Mohli jen přihlížet, když sbírala to nejlepší ze světových aukčních síní a vyháněla ceny do nových výšin. Potřebovala nějaký zlatý hřeb, ale naneštěstí většina velkých děl už visela v národních muzeích či soukromých sbírkách. Ve chvíli, kdy spatřila Nedostižnou lásku, věděla, že to je ten pravý klenot do koruny jejího muzea. Byl to obraz schopný přitáhnout turisty z celého světa. Na rozdíl od těch, kdo ho chtěli koupit za rozumnou cenu, přála si šajcha, aby se přihazování úplně vymklo kontrole. Chtěla, aby byl její obraz (k tomuto předpokladu došla už dávno) nejdražším kdy zakoupeným na dražbě, a čím víc publicity, tím lépe. Zatímco její manžel vyhrával na dostizích, ona zvítězí ve velké aréně aukční síně – obrázek, jak

Nedostizna laska.indd 16

31/10/17 11:52

šajcha bojuje o svůj obraz, se objeví na každé obrazovce po celém světě. Po dlouhé a zarputilé bitvě vyrvou vládcové Alwabbi vítězství ze spárů nejbohatších a nejchamtivějších světových sběratelů. Bude to poslední kamínek do skládanky jejího snu a vrcholná reklama. Sedíc v hotelovém apartmá, dokreslila si linky kolem krásných tmavých očí. Tleskla a objevilo se sedm dvorních dam, každá s luxusními šaty. Šajcha nosila jen nepatrnou část šatů, jež pro ni ušili, ale ráda měla na výběr. Dnes večer si prohlédla šaty od Elieho Saaba, McQueena, Balenciagy, Chanel a de la Renty, ale po chvilce uvažování se rozhodla pro nový model od Versaceho z černého hedvábí, s vláknem z pravého zlata, na němž byly navlečené zlaté mince, které při chůzi tiše cinkaly. Šaty skryje dlouhá černá abája, ale vidět budou aspoň kotníkové boty od Manolo Blahnika z bílé kozinky lemované norkem a s podpatky ozdobenými čtyřiadvacetikarátovými diamanty, které se budou blýskat v blescích fotografů, až vystoupí na stupínek, aby si prohlédla svůj poslední a největší nákup.

V jiném koutě Londýna, ve východním Claphamu, v bytě s jednou ložnicí, seděla umělecká kritička Delores Ryanová ponořená v depresi. Jediný způsob, jakým si mohla zachránit reputaci, byl zničit obraz, sebe nebo obojí. Všeobecně se vědělo, že jako jedna z největších odborníků na francouzské umění 18. století ho držela v rukou a prohlásila ho za špatnou kopii. Kvůli tomuto jedinému špatnému odhadu, jedinému pomýlenému telefonátu vykuchala celoživotní práci, pověst založenou na dřině a erudici. Přestože měla na svém kontě víc než čtyři triumfy, včetně stourheadského Bouchera, fonthillského Fragonarda a hlavně toho nejúžasnějšího – Watteaua, který visel špatně označený v zaměstnanecké kantýně v Rijksmuseu – vše bylo zapomenuto. Bude už navždycky známá jako ta husa, kterou zničila Nedostižná láska. Možná měla tehdy před všemi těmi lety přijmout nabídku lorda Walreddona. Byla by z ní teď zámecká paní a žila by ve zchátralé vznešenosti s kupou dětí a stárnoucími černými labradory. Jenomže její první a jedinou láskou bylo umění. Věřila v proměňující

Nedostizna laska.indd 17

31/10/17 11:52

moc krásy. Život s Johnnym Walreddonem ji zoufale nudil; stát před Tizianem ji dohánělo k slzám blaha. Jako mnich přitahovaný ke kněžství, i ona nechala stranou (většinu) pozemských rozkoší v honbě za vyšší říší. To, že nerozpoznala důležitost díla, spolu s šílenstvím obklopujícím jeho prodej, pro ni nepředstavovalo jen ztrátu tváře, ale také ztrátu víry. Nechtěla patřit k profesi, kde se umění a peníze neoddělitelně propojovaly, kde byly duchovno a krása pouhými poznámkami pod čarou. Teď se dokonce i ona dívala na plátna a uvažovala, co asi stojí. Její milované obrazy se proměnily v další zboží. A ještě horší bylo, že tento exkluzivní předmět s vlastním jazykem a kódy byl demystifikován. Zrovna včera slyšela dva klacky v kavárně, jak probírají relativní přednosti Bouchera a Fragonarda. Delores už nebyla velekněžkou vysokého umění, byla jen další osamělou starou pannou žijící v podnájmu. Oplakala ty promarněné roky studia, hodiny strávené čtením monografií a vysedáváním na přednáškách, i prázdniny prožité v podzemních knihovnách. Plakala pro obrazy, které jí prošly rukama a mohly jí, pokud by bývala byla mazanější, zaopatřit trvalou nádheru a pohodlí. Vzlykala pro své nepočaté děti a jiný život, který mohla mít ráda. Byla zničená z toho, že její mladší já postrádalo prozíravost či moudrost, aby předvídalo některý z těchto konců.

Přesně v sedm večer, hodinu před začátkem aukce, se po Houghton Street neslo vyčkávavé mumlání, jak se k aukční síni s předením sunula první limuzína. Ljudmila věděla, jak má uchvátit: velice pomalu natahovala dlouhou nohu, kousek po kousku ji vysouvala z auta. Blesky paparazzi vybuchly, a pokud by nedošlo k jistým událostem, obrázek Ljudmiliných věhlasných končetin, oděných v černých síťovaných punčochách, vynořujících se z černého bentley, by zdobil přední stránky bulvárních novin od Croydonu po Kurdistán. Její snoubenec Dmitrij Voldakov, ovládající šedesát osm procent světové těžby potaše, ohodnocený na několik desítek miliard liber, nepřilákal jediný blesk. Nevadilo mu to. Čím méně lidí vědělo, jak vypadá, tím menší hrozilo nebezpečí vraždy či únosu. Porozhlédl se

Nedostizna laska.indd 18

31/10/17 11:52

po okolních střechách a ulevilo se mu, když tam uviděl rozmístěné svoje muže, ozbrojené a ostražité. Jeho tělesná stráž, z níž směli do budovy vstoupit pouze dva členové, už se k němu přisunula z obou stran. Dmitrij předpokládal, že se ho ten malý zbohatlík Vlad pokusí dnes večer přebít. Ať si to zkusí, pomyslel si. „Ljudmilo! Ljudmilo!“ volali fotografové. Ljudmila se obracela doprava, doleva, s dokonale naaranžovanými našpulenými rty. Před vchod dorazily dva oslepivě bílé, upravené Range Rovery pulzující do rytmu dunící rapové hudby. Čekajícím davem projel šepot. „Pan Power Dub-Box. Power Dub-Box.“ Z prvního vozu vyskočili dva velcí bodyguardi v černých oblecích a s nápadnými sluchátky a rozběhli se k druhému vozu. Když se otevřela dvířka, ulice zavibrovala do rytmu hitu číslo jedna pana M. Power Dub-Boxe: I Is da King. Sošný, samozvaný velekněz rapu měl na sobě džíny a tričko a následovaly ho tři zdánlivě nahé ženy. „Určitě mají radost, že je teplá noc,“ prohodila Felicie k Dawn, zatímco je užasle sledovala. „Má na sobě ta poslední vůbec něco?“ zeptala se Dawn. „Podprsenku má ve stejném odstínu jako pleť,“ povšimla si Felicie. „Já ale nemluvím o vršku,“ opáčila Dawn, když si na mobil dělala obrázek nahého pozadí té ženy mizející v aukčním domě. „Nesmírně rád vás tu vidím, pane M. Power Dub-Boxi,“ pronesl hrabě Beachendon a šel muzikantovi potřást rukou. Snažil se nedívat na polonahé ženy vedle rappera, ale bídně selhával. M. Power mu nabídl vlažné plácnutí, než se obrátil k čekajícím štábům. Jeho tři ženské společnice se kolem něj rozestavily jako okvětní plátky kolem velké tyčinky. „Ahojky!“ zavolala Marina Ferranti, drobná moderátorka BBC Arts Live, a zdravila M. Power Dub-Boxe jako dávno ztraceného přítele. „Proč jsi dnes večer přišel?“ „Rád nakupuju,“ odpověděl. „Tohle je ovšem dost luxusní nakupování!“ „Jo.“ „Doufáš, že koupíš ten obraz?“

Nedostizna laska.indd 19

31/10/17 11:52

„Jo.“ „Kolik utratíš?“ „Kolik bude třeba.“ „Bude z něj dobrý obal na album?“ „Ne.“ M. Power Dub-Box se na ni nevěřícně podíval. V BBC přece museli vědět, že alba už dávno vyšla z módy? V dnešní době se hrálo jen na simultánní internetový outer-play. „Tak proč ho chceš koupit?“ vyptávala se dál Marina. „Líbí se mi.“ A s tím odešel. Nevzrušená Marina se svým televizním štábem obklopila hraběte Beachendona. „Lorde Beachendone, překvapuje vás, kolik pozornosti se tomu obrazu dostává?“ „Nedostižná láska je nejvýznamnější umělecké dílo, jaké jsme měli v Monachorum to potěšení prodávat,“ odtušil. „Podle mnohých odborníků je ten obraz jen skica a odhad ceny vůbec neodpovídá jeho významu,“ pokračovala Marina. „Dovolte, abych na vaši otázku odpověděl jinou: Podle čeho se vlastně cení umělecké dílo? Rozhodně to nemá nic společného s váhou barvy a plátna, ani rámu, v němž je zasazený. Ne, cenu uměleckého díla určuje touha: kdo ho chce vlastnit a jak moc.“ „Myslíte si, že tento malý obraz opravdu má cenu desítek milionů liber?“ „Ne, má cenu stovek milionů.“ „Jak to víte?“ „Já o ceně nerozhoduji. Mým úkolem je předložit obraz v nejlepším světle. Cenu určí aukce.“ Hrabě se usmál. „Je tohle poprvé, kdy je nějaký obraz nabízen zároveň se světovým turné, biografií, mobilní aplikací, vlastní webovou stránkou a hraným i dokumentárním filmem?“ tázala se Marina. „Považovali jsme za důležité zdůraznit jeho historii s použitím nejrůznějších moderních technologií. Jedná se totiž o obraz, jenž spustil umělecké hnutí, které změnilo dějiny umění. A také má jedinečný původ: patříval několika nejmocnějším postavám v dějinách. To plátno bylo svědkem velikosti i ukrutností, vášně a nenávisti. Kdyby tak jen mohlo mluvit.“

Nedostizna laska.indd 20

31/10/17 11:52

„Jenomže ono mluvit nemůže,“ podotkla Marina. „Toho jsem si vědom,“ opáčil hrabě se zdrcující blahosklonností. „Ale ti, kdo aspoň něco málo vědí o minulosti, si umějí představit, jaké zářné události, jaké významné osobnosti byly s tímto skvostným klenotem spojovány. A šťastný nový majitel bude s touto historií nerozlučně spjat.“ Marina se rozhodla zatlačit trochu víc. „Dnes večer jsem mluvila jen s jednou osobou, M. Power Dub-Boxem, jemuž se ten obraz skutečně líbí. Všichni ostatní ho zřejmě chtějí z jiného důvodu,“ vykládala. „Francouzský ministr kultury a jeho velvyslanec říkají, že má velkou důležitost pro národ. Ředitel Národní galerie mi řekl, že francouzské obrazy z osmnáctého století jsou na Trafalgar Square nedostatečně zastoupené. Takrisové ho chtějí pro své nové muzeum v Singapuru. Steve Brent ho chce pro své nové kasino ve Vegas. Ten seznam je hodně dlouhý. Myslíte si, že v dnešní době je láska k umění nepodstatná, že obrazy prostě jen jiným způsobem stavějí na odiv bohatství?“ „Právě přicházejí někteří opravdu důležití hosté. Musím je přivítat,“ vymluvil se Beachendon hladce. „Ještě poslední otázka!“ volala Marina. „Kolik doufáte, že obraz dnes večer přinese?“ „Věřím, že bude vytvořen nový světový rekord. A teď mě laskavě omluvte…“ Věda, že toho řekl příliš, se hrabě Beachendon rychle vracel do přijímací linie, aby přivítal emíra a šajchu z Alwabbi.

O půl hodiny později, jakmile dorazili všichni velcí hráči a byli bezpečně spárování se svými opatrovníky, proklouzl hrabě za velké dvoukřídlé mahagonové dveře do vnitřní svatyně dražební místnosti. Opřel se o stupínek z tmavého dřeva a prohlížel si řady prázdných židlí pod sebou i baterie telefonů v zadní části sálu. Toto byl jeho amfiteátr, jeho aréna, a přesně za dvacet minut povede jednu z nejzuřivějších bitev v dějinách umění. Dražitelé budou mít v arzenálu libry, dolary a další měny. Jeho jedinou zbraní bude kladívko a autoritativní hlas. Bude muset zklidňovat útočníky, protahovat jejich nejlepší kroky a zabránit frakcím, aby se příliš rychle

Nedostizna laska.indd 21

31/10/17 11:52

zničily navzájem. Věděl, že když jsou emoce tak rozbouřené, jako tomu bylo dnes večer, když je v sázce mnohem víc než jen pýcha a peníze, když blízko sebe sedí obrovská ega a staré rány, může se toho hodně zvrtnout. Pohlédl na svou tajnou černou knížku, kde měl poznámky o všech kupujících, kde kdo sedí a kolik nejspíš bude ochoten přihodit. Na okrajích si udělal seznamy telefonních dražitelů a těch, kdo trvali na anonymitě. Během odpoledne se zaregistrovalo čtrnáct nových adeptů a jeho kolegové museli vyštrachat reference z bank a další záruky. Už měl dalšího přihazujícího, který zaručil dvě stě padesát milionů liber. Rekord tu byl ještě předtím, než přišla první veřejná dražební nabídka. Pokud tuto částku nikdo nepřekoná, licitátor odklepne příhoz anonymnímu kupci na telefonu. Beachendon si udělal cvičné kolečko, vyvolával imaginární nabídky z prázdných židlí a telefonů, u nichž nikdo neseděl. „Sedmdesát milionů, osmdesát milionů dvě stě tisíc, devadesát milionů tři sta tisíc, sto milionů čtyři sta tisíc. Nejvyšší nabídka je na telefonu. Ne, je v sále. Teď je to na vás, pane. Dvě stě padesát milionů pět set tisíc.“ Později bude každá nabídka současně převáděna na dolary, eura, jeny, jüany, rupie a indonéské rupie přímo na velkých obrazovkách. Hrabě mluvil klidně a pečlivě, ale v jeho nitru to vřelo. Před o málo víc než sto lety patřil ten obraz jednomu členovi rodiny jeho matky, samotné královně Viktorii. Jeho odprodej byl jen dalším příkladem nezadržitelného úpadku jeho urozené linie. Teď se jeho pohádková cena a proslulost Beachendonovi vysmívaly, připomínaly mu, co všechno bylo ztraceno: devadesát tisíc akrů ve Wiltshiru, Skotsku a Irsku, kusy země v Karibiku, spolu s velkými obrazy od van Dycka, Tiziana, Rubense, Canaletta a da Vinciho. Kdybychom si jen udrželi tento jeden obraz, pomyslel si hrabě smutně při pohledu na nevelké plátno spočívající v pouzdře z neprůstřelného skla. Představoval si pro sebe jiný život, v němž by nebyla severní trasa metra, poklonkování absurdně bohatým a hejnům jejich nohsledů, obchodních zástupců, rádců, agentů, kritiků a odborníků, kroužících kolem majetných velryb jako štítovci ve vodách mezinárodního uměleckého světa. Během půl hodiny bude sál pod ním plný právě těchto týpků a bude na hraběti Beachendonovi, aby z nich vyloudil

Nedostizna laska.indd 22

31/10/17 11:52

nejlepší ceny. Utěšoval se aspoň tím, že jak obraz osobně objevil, je důkazem, že ačkoliv rodina Beachendonů přišla o majetek, nepřišla o dobrý vkus. Spolu se zbytkem světa uvažoval, co ten malý obrázek přinese. I při nejnižších odhadech to bude dost na zakoupení několika sídel na Mayfair, panství ve Skotsku a Karibiku, vykoupení hráčských dluhů syna a dědice vikomta Draycotta a zajištění slušných bytů pro každou z pěti dcer, lady Desdemonu, Cordelii, Juliet, Beatrice, Cressidu a Portii Halfpennyovy. Ač nevěřil v boha, byl pragmatik a k nebesům vyslal krátkou modlitbičku. Byl tak zabraný do soukromých představ, že si nevšiml mladého muže čínského původu, oblečeného jako člen obsluhy, zkoumajícího sametem potažený podstavec. O mnoho hodin později, až ochranka a policie prohlédnou záběry z bezpečnostních kamer, budou všichni žasnout, jak mohl jeden člověk provést něco tak troufalého přímo před mazaným hrabětem, tichými kamerami a ostrahou. Většina předpokládala, že to je prostě něčí syn, který se potřebuje otrkat, jeden ze zástupů mladých lidí, kteří ani nedostávají plat, jen je těší práce pro velkou aukční síň a potřebují něco, co by jim oživilo životopis. Hlavy oddělení lidských zdrojů a ostrahy pochopitelně nalehly na meče a okamžitě rezignovaly, ale to už bylo pozdě. Příliš pozdě.

Nedostizna laska.indd 23

31/10/17 11:52

Hannah Rothschildová NEDOSTIŽNÁ LÁSKA Z anglického originálu The Improbability of Love, vydaného nakladatelstvím Bloomsbury Publishing Plc v Londýně v roce 2015, přeložila Dana Krejčová Obálku zhotovila Soňa Šedivá Redigovala Lucie Krátká Odpovědný redaktor Boris Hokr Technický redaktor Jiří Staněk Počet stran 432 Vydala Euromedia Group, a. s. – Knižní klub, Nádražní 30, 150 00 Praha 5, v roce 2017 jako svou 9504. publikaci Sazba TYPOSTUDIO, s. r. o., Praha Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz

Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz.

Nedostizna laska.indd 432

31/10/17 11:52