Vune andela_001 az 003_Sestava 1 1/3/18 1:41 PM Stránka 3
Martha Brookhart Halda
Vůně anděla Moje cesta na věčnost a zpět
VunaAndelaKor2
11/28/17 6:34 PM
Stránka 1
VÒNù ANDùLA
VunaAndelaKor2
11/28/17 6:34 PM
Stránka 3
Martha Brookhart Halda
VÒNù ANDùLA Moje cesta na vûãnost a zpût
VunaAndelaKor2
11/28/17 6:34 PM
Stránka 4
PfieloÏila Olga Koleãková Citace z Bible pocházejí z âeského ekumenického pfiekladu.
Der Duft des Engels – Meine Reise in die Ewigkeit und zurück by Martha Brookhart Halda Copyright © 2015 sorriso Verlag GmbH, Radolfzell am Bodensee, Germany All Rights Reserved. Translated through mediation of Maria Pinto-Peuckmann, Literary Agency, World Copyright Promotion, Kaufering, Germany Translation © Olga Koleãková, 2018 ISBN 978-80-7549-511-2
VunaAndelaKor2
11/28/17 6:34 PM
Stránka 5
Tato kniha je vûnována Bohu. Nedaroval jsi mi proÏitek blízkosti smrti, ale vûnoval jsi mi pfiedchuÈ vûãnosti. Mému otci Rayi F. Brookhartovi, kterému pfiátelé fiíkali Popos. Ty jsi mi dovolil sdílet svou víru, nikdy jsi mû neodsuzoval, byl jsi vÏdy velice siln˘, ale zároveÀ jsi zÛstal láskypln˘m dÏentlmenem. Uãil jsi mû dobru. Tû‰ím se na den, kdy za tebou pfiijdu do nebe. A m˘m synÛm, Aaronu G. Haldaovi a Nathanu C. Haldaovi, s láskou. Dûkuji vám za podporu a povzbuzení v tûÏk˘ch ãasech. Doufám, Ïe vám budu umût vÏdycky projevit svou velkou lásku.
VunaAndelaKor2
11/28/17 6:34 PM
Stránka 7
PROLOG: SKOK Z ÚTESU
Tající, neposkvrnûn˘ sníh, kter˘ stékal z Himálaje nedaleko Ri‰iké‰e, je‰tû i v bfieznu hodnû studil, ale jasná, tfipytivá voda Gangy, v tûchto místech neuvûfiitelnû ãistá, lákala ke hrám. Dál po proudu vypadala jinak. Právû jsem totiÏ nav‰tívila kremaãní gháty ve Váránasí, kde hinduisté zpopelÀují své mrtvé a popel rozpra‰ují do fieky. Teì jsme v‰ak byli na horním toku Gangy, na úpatí Himálaje. Toho dne jsem mûla tfiiapadesáté narozeniny a rozhodla jsem se podniknout plavbu na raftu po Ganze. Divokou vodu jsem povaÏovala za skvûl˘ nápad, i kdyÏ m˘ch asi dvacet spolucestujících mé nad‰ení naprosto nesdílelo. Nikoho se mi nepodafiilo pfiemluvit, dokonce ani kdyÏ jsem se nabídla, Ïe jim projíÏìku zaplatím. „Taková ‰ance se naskytne jednou v Ïivotû,“ snaÏila jsem se je pfiesvûdãit. „Îivot oslavíte nejlépe tak, Ïe nepropásnete Ïádné dobrodruÏství.“ Ale nikdo se nedal zlákat. Taky dobfie. Byla jsem pevnû rozhodnutá, Ïe si pfii raftingu i sama vychutnám krásu bfiehÛ Gangy, kolem nichÏ budu projíÏdût, pokud se mi podafií na fieku dostat. Z první plavby, kterou jsem si rezervovala, mû vylouãili kvÛli pohlaví. Jsem bûlo‰ka a mûfiím metr osmdesát. Navíc blond˘na. Nebyla jsem tedy právû nenápadná. Pracovníci z cestovní kanceláfie nevûdûli, co se mnou, protoÏe podobnou situaci je‰tû mockrát nefie‰ili. Indické Ïeny se na plavbu raftov˘m 7
VunaAndelaKor2
11/28/17 6:34 PM
Stránka 8
ãlunem vydají jen v˘jimeãnû, a jiÏ vÛbec ne samy nebo s cizími muÏi, které neznají. Podruhé jsem v‰ak mûla ‰tûstí. Dvû sestry ze Skotska se v poslední minutû rozhodly, Ïe také chtûjí vidût Ri‰iké‰ z Gangy. Obû byly stejnû vysoké jako já, mohlo jim b˘t nûco pfies dvacet a touÏily po dobrodruÏství. No koneãnû! Teì uÏ mûla cestovní kanceláfi dokonce tfii bláznivé dámy, které mohla poslat po proudu fieky. S mil˘m prÛvodcem, na jehoÏ nikdy nemizející vesel˘ úsmûv dodnes ráda vzpomínám, jsme se pÛl hodiny plavili nádhernou krajinou. Potom jsme pfiestoupili do ãlunu a vzápûtí sklouzli k ohybu fieky, kde proud získával sílu a pefieje se zvût‰ovaly. V porovnání s Green River v Utahu, s níÏ mám zku‰enosti, bych fiekla, Ïe jsme bojovaly s pefiejemi stupnû 3 a 4, tedy s mírnû tûÏk˘mi a tûÏk˘mi pefiejemi. Nûkolik minut jsme celkem plynule pádlovaly. Pak jsme potkaly ãlun se ‰esti statn˘mi Indy, ktefií nás vyhecovali k závodu na vodû. Mûli na své stranû atletick˘ vzrÛst, mládí a svaly a byli samozfiejmû mnohem silnûj‰í neÏ my. Pfiesto jsme závod vyhrály! Nበusmûvav˘ prÛvodce jásal nad‰ením. V tom okamÏiku vûdûl, Ïe mu vítûzství jeho posádky s tfiemi bíl˘mi Ïenami zajistí mezi kamarády nûkolik mûsícÛ slávy. Pfiedstavovaly jsme pro nûj majlant v jeho „bance oblíbenosti“. Hladce jsme propluli kolem meandru. „Tak co, dámy, chcete si je‰tû zaskákat z útesÛ?“ zeptal se Ïertem. Sice jsem nevûdûla, o jak vysok˘ útes jde, ale mûla jsem narozeniny a ráda v ten den proÏívám vûci, na které stojí za to vzpomínat. „Ano,“ ozvala jsem se. Zíral na mû, jako bych teì uÏ opravdu nemûla v‰ech pût pohromadû, a poznamenal: „To byl jen vtip.“ „Ale já to myslím váÏnû.“ „VÏdyÈ ani nevíte, jak je ta skála vysoká,“ snaÏil se mû od mého plánu odradit. 8
VunaAndelaKor2
11/28/17 6:34 PM
Stránka 9
„To je jedno. Zvládnu to,“ uji‰Èovala jsem ho. Obepluly jsme dal‰í zákrut. Pfied námi se zvedal patnáct metrÛ vysok˘ útes. Na jeho okraji stálo nûkolik muÏÛ, ktefií se stále dívali dolÛ a zvaÏovali, jak hluboko budou padat. Samozfiejmû pokud skoãí. Pfii té humorné scénce jsem si vzpomnûla na bollywoodsk˘ film, na kter˘ jsme ‰li s m˘m milovan˘m Bobem pfied dvûma mûsíci o Vánocích do kina v sanfranciské ãtvrti Haight-Ashbury. Tihle muÏi se navíc navzájem fotografovali. Ostatnû mi i jinak pfiipadalo, Ïe nejmilej‰í zábavou v‰ech IndÛ je zvûãnit kaÏdou vtefiinu svého bohatého Ïivota na videu v mobilu. Pfii‰el mÛj okamÏik. PrÛvodce mi fiekl, abych si nazula tenisky a vzala si helmu a plovací vestu. Nejdfiív jsem protestovala, ale kdyÏ mi striktnû oznámil, Ïe jinak skákat nebudu, respektovala jsem bez reptání bezpeãnostní pfiedpisy a potom jsem vystoupila ze ãlunu. Vy‰plhala jsem na útes, pfiidala se k muÏÛm, ktefií tam stáli, vyslechla si nûkolikaminutovou diskusi na téma „Kdo bude skákat první“ a pfielezla kolem nich k nejbliωímu skalnímu v˘ãnûlku. Postoupila jsem na okraj – a skoãila. MuÏi zÛstali stát jako ztuhlí. KdyÏ jsem se ponofiila do vody, asi dvacet párÛ oãí se za mnou dívalo nevûfiícn˘m pohledem. ÚÏasn˘ pocit! Je‰tû jednou! Rychle jsem vy‰plhala nahoru, pro‰la kolem muÏÛ k nejvy‰‰ímu bodu a vrhla se do propasti. Pfii tfietím skoku jsem pfiemluvila jednu ze skotsk˘ch sester, aby se ke mnû pfiidala. KdyÏ jsme do‰ly k muÏÛm, jeden z nich se koneãnû odváÏil ke skoku. Za nûkolik vtefiin jsme jiÏ obû dvû katapultovaly svá dlouhá tûla pfies okraj útesu. KdyÏ jsme se vynofiily, jeden muÏ na nás seshora zavolal: „Vy skáãete z útesu profesionálnû?“ Ani netu‰il, jakou mi svou otázkou udûlal radost. „Prostû jsem jen skoãila!“ odpovûdûla jsem mu. „Navíc jsem urãitû minimálnû tak stará jako va‰e matka.“ 9
VunaAndelaKor2
11/28/17 6:34 PM
Stránka 10
Skoro jsem se nedoÏila tfiiapadesáti. Ani jedenaãtyfiiceti. Tfiináct let pfied skokem z útesu do Gangy mû po tûÏké nehodû, pfii které jsem skonãila pod sv˘m autem, tfiikrát prohlásili za klinicky mrtvou. KdyÏ jsem pfiestála urgentní operaci a sedm t˘dnÛ v umûlém spánku, fiekli lékafii mému muÏi, obûma synÛm a celé rodinû, Ïe mÛj mozek asi zÛstane po‰kozen˘ a já uÏ nikdy nebudu chodit. Od té doby jsem se opût nauãila chodit a mluvit. Ov‰em aÏ po nekoneãnû dlouhém období rekonvalescence. Potom jsem v‰ak také ubûhla maraton, protrpûla si tûÏk˘ rozvod, zvládla nové profese a pfii‰la o dÛm. Vrhla jsem se opût do studia, zamilovala se a zaãala psát. JiÏ nûkolik let pfiedná‰ím rÛznû velk˘m skupinám lidí s velmi odli‰n˘m zpÛsobem víry o svém proÏitku blízkosti smrti. Jistû znáte rãení: „Îij kaÏd˘ den, jako by mûl b˘t tvÛj poslední…“ Pokud se ãlovûk ocitne na pokraji smrti nebo – jako já – tuto hranici pfiekroãí, vnímá pak skuteãnû kaÏd˘ okamÏik nebo záÏitek, jako by mûl b˘t tím posledním na zemi. Já to tak v kaÏdém pfiípadû mám. Byla jsem na svÛj v˘kon hrdá. Vûdûla jsem, Ïe za dva dny zase uvidím svého drahého muÏe, kter˘ se bude nepochybnû v‰ude chlubit m˘mi skokansk˘mi kousky. (Od té doby ubûhly jiÏ tfii roky a on se o nich stále je‰tû zmiÀuje.) Má zvlá‰tní nadání rozpoznat vlastnosti a zvlá‰tní rysy druh˘ch lidí a dostat se na kloub jejich skuteãn˘m pfiíbûhÛm, které pfiedstavují mosty k srdcím a du‰ím. Vûdûla jsem, Ïe nad m˘m kaskadérstvím bude vrtût hlavou stejnû jako kdysi, kdyÏ jsem jako teenager sjíÏdûla na skateboardu strmé kopce nebo se ho snaÏila pfiemluvit k jízdû na nervy drásající horské dráze a jeho odpovûdí bylo rozhodné „Ne“. JenÏe já tuhle atrakci prostû miluju. Byla jsem tak vdûãná, Ïe Ïiju a mÛÏu své narozeniny oslavit zdoláním této vzru‰ující v˘zvy – skokem z útesu. Urãitû to nebylo chování typické pro ãerstvou tfiiapadesátnici. 10
VunaAndelaKor2
11/28/17 6:34 PM
Stránka 11
KdyÏ jsem pfiistála v San Francisku, vydrÏel Bob celou hodinu o mém ‰íleném kousku mlãet. Pfiesnû hodinu to totiÏ trvalo, neÏ jsme potkali nûkoho, koho jsme je‰tû neznali. Bob mû zavedl do útulné restaurace a tam jsem koneãnû zase po ãtyfiech t˘dnech dostala americké jídlo. KdyÏ jsem mu – je‰tû vyãerpaná z cesty – vyprávûla o skoku z útesu, sledoval lidi u vedlej‰ího stolu. ManÏelé ze St. Louis, kter˘m mohlo b˘t kolem pûtatfiiceti. Staãil jedin˘ pohled a Bob jiÏ tu‰il, Ïe v té dobû pravdûpodobnû proÏívali spí‰ dobrodruÏství sv˘ch mal˘ch dûtí. „Umíte si pfiedstavit, Ïe ona právû skoãila z patnáctimetrového útesu do Gangy?“ Oba se po nás udivenû ohlédli. „Opravdu?“ Pfiik˘vla jsem. Pak Bob spustil. „Má totiÏ podivn˘ zpÛsob, jak slavit narozeniny. A tohle si darovala k tfiiapadesátinám – skok do Gangy.“ (Îena neb˘vá obvykle právû nad‰ená, kdyÏ se cizí lidé dovûdí, kolik je jí let, ale Bob mÛj záÏitek prezentoval jako neuvûfiiteln˘ v˘kon.) ManÏelé ze Stfiedozápadu na mû s úÏasem zírali. ·koda Ïe jsem si tenkrát jejich ‰okované obliãeje nevyfotila. Kdepak vlastnû jsou v‰ichni ti mladí Indové se sv˘mi fotoaparáty v mobilech, kdyÏ je ãlovûk potfiebuje? Nakonec muÏ odvedle pronesl: „Neumím si pfiedstavit, Ïe bych se sám nûãeho takového odváÏil, ale vy jste pfiece skoro ve vûku mé matky, a zvládla jste to.“ I kdyÏ mû po ãtyfiiadvaceti hodinách v letadle hroznû pálily oãi, musela jsem se usmívat. V duchu jsem si stále opakovala: MÛÏu, chci, budu! MÛÏu tancovat ve svûtle ramp, chci Ïít a zvládnout svÛj Ïivot a budu se vyhfiívat na v˘sluní sv˘ch schopností. Potom jsem se zasmála a odpovûdûla: „KaÏd˘ okamÏik se poãítá. Mûla jsem z toho prostû dobr˘ pocit.“ A právû tak dobr˘ pocit mám pfii psaní této knihy. 11
VunaAndelaKor2
11/28/17 6:34 PM
Stránka 12
NEHODA
8. fiíjen 1999
Z u‰í mi teãe krev a rozmazává se po obliãeji. Teplá tekutina se rozlévá v hrudníku i v bfii‰e, celé moje tûlo tûÏkne. V nohách cítím svrbûní. LeÏím na silnici s levou nohou zaklínûnou pod trupem, takÏe chodidlo vyãnívá nad mou hlavou. Pfied nûkolika vtefiinami jsem vyletûla do vzduchu jako panenka a potom moje tûlo ztûÏka dopadlo na píseãnou, ale hodnû tvrdou cestu. Hlava se mi zvrátila s takovou silou, Ïe teì m˘m zátylkem projíÏdí bodavá bolest. Sípavû d˘chám. A teì uÏ se nemÛÏu ani nadechnout. V nedalekém pomeranãovém háji o‰etfiují zemûdûl‰tí dûlníci stromy a pozorují, co se dûje. „Auto té Ïeny letûlo vzduchem a nûkolikrát se pfievrátilo. Vymr‰tilo ji to ven a pak auto spadlo pfiímo na ni. Potom se skutálelo po svahu aÏ k pomeranãovníkÛm a Ïena zÛstala leÏet na silnici,“ líãili pozdûji nûktefií dûlníci policistÛm. Zakusila jsem to, co vût‰ina lidí oznaãuje jako „proÏitek blízkosti smrti“. Já tomu fiíkám také pfiedchuÈ vûãnosti. Stalo se to na Pauma Heights Road. Místní ji ãasto naz˘vají Stfiední stupeÀ nebo Tfietí brána. Tato silnice s mnoha pfiíkr˘mi stoupáními se vine kousek od na‰eho tehdej‰ího domu smûrem na sever od okresu San Diego a nabízí úchvatné pohledy na horu Palomar Mountain s její slavnou observatofií. Pauma Heights Road je lemována rozsáhl˘mi avokádov˘mi a pomeranãov˘mi háji a ranãi. Kroutí se strm˘12
VunaAndelaKor2
11/28/17 6:34 PM
Stránka 13
mi, skalnat˘mi vrcholky a tûÏká nákladní auta si jen tûÏko poradí s úzk˘mi zatáãkami a mnohastupÀov˘mi stoupáními. Celá cesta byla tehdy vydláÏdûná, kromû asi stometrového úseku kolem soukromého pozemku. Tam se zvedají pfies dvacet metrÛ vysoké skály. Tohle nebyl terén pro bûÏce, chodce nebo cyklisty. (I kdyÏ já bych se zamlada urãitû spustila dolÛ na skateboardu.) Není to vhodná cesta ani pro auta, ledaÏe má fiidiã zvlá‰È dobrodruÏnou povahu nebo nezná Ïádnou alternativní trasu, pfiípadnû se chce – jako tomu bylo v mém pfiípadû – co nejrychleji seznámit s okolní pfiírodou. Veãerní slunce se nemilosrdnû opíralo do silnice. V jeho svûtle ani sluneãní br˘le moc nepomáhaly. V fiíjnu slunce záfií nad vrcholky jiÏní Kalifornie nejjasnûji, zvlá‰tû kdyÏ je vzduch such˘ a obloha bez mráãku a stíny blíÏícího se soumraku se prodluÏují. Nûkdy mi pfiipadá, jako by nás v fiíjnovém slunci chtûlo naposledy obejmout léto, neÏ bude muset ustoupit zimû. Toho dne jsem v‰ak nemûla filozofickou náladu. S Pauma Heights Road jsem se stále je‰tû úplnû neskamarádila – stejnû jako moje SUV, gigantická truhla na koleãkách, mnohem vût‰í neÏ vozy stfiední tfiídy, na které jsem byla zvyklá. I kdyÏ se jednalo o model z vychvalované limitované série, nebyla jsem jím nijak nad‰ená, protoÏe auto se mi zdálo nemotorné jako obrovsk˘ náklaìák. Na Batesovû ofiechové farmû, kde jsem ãasto vypomáhala, jsem si uÏ dfiíve dûlníkÛm stûÏovala: „To auto je opravdu záludné, vÛbec si s ním nevím rady.“ JiÏ nûkolikrát jsem po Pauma Heigths Road jela, protoÏe jsem tamtudy vozila star‰ího syna Aarona do ‰koly, kter˘ pfied mûsícem nastoupil na stfiední. S nepfiíjemn˘m pocitem nûkde vzadu v hlavû jsem vyjela na pfiíkr˘ kopec a oslnilo mû ostré svûtlo fiíjnového slunce. Dostala jsem strach, Ïe se 13
VunaAndelaKor2
11/28/17 6:34 PM
Stránka 14
ãelnû srazím s protijedoucím autem a uhnula jsem doprava, ke skaliskÛm. Navíc jsem vûdûla, Ïe se nûkolik chlapcÛ ze stfiední ‰koly vrací touto dobou právû po této silnici domÛ z fotbalového tréninku, a nechtûla jsem je v Ïádném pfiípadû ohrozit. Prudké svûtlo zaslepilo celé mé pfiední sklo. BohuÏel jsem si nebyla jistá ani silnicí, ani nov˘m vozem. Musela jsem se rozhodnout. Chci riskovat moÏnou ãelní sráÏku s autem, které nevidím? Nebo mám jet dál po pravé krajnici a doufat, Ïe nenajedu na skálu a nezdemoluju nov˘ vÛz? Rozhodla jsem se pro druhou moÏnost a narazila do skalnaté stûny. Auto dostalo smyk a pfievrhlo se – se mnou za volantem. Pfievrátilo se tak rychle, Ïe vzniklá odstfiedivá síla se stra‰livou vehemencí zacloumala m˘m tûlem. Oslnûna sluncem jsem nevidûla vÛbec nic. Svírala jsem volant a doufala, Ïe zranûní nebude aÏ tak hrozné. JenÏe situace vypadala beznadûjnû. Volala jsem: „BoÏe, BoÏe, pomoz mi prosím!“ Modlitba stoupala z hloubi mé du‰e. Ztratila jsem stabilitu. Síla nárazu mû vymr‰tila z vozu. Proletûla jsem oknem na stranû fiidiãe? Vyrazily se dvefie? Proplachtila jsem pfiedním sklem? Dodnes to nevím a jsem pfiesvûdãená, Ïe to pfiesnû neví ani nikdo jin˘. Zásadnû jezdím pfiipoutaná, a pfiesto jsem byla katapultována do vzduchu. Lékafii mi pozdûji fiekli, Ïe modfiiny a odfieniny na h˘Ïdích mohly b˘t zpÛsobeny jedinû m˘m bezpeãnostním pásem. Najednou jsem leÏela na silnici. A tady zasáhla Prozfietelnost. Dfiíve jsem byla pfiesvûdãená, Ïe v‰echny neoãekávané situace a zmûny v Ïivotû jsou dílem pouhé náhody. Nehoda v‰ak zásadnû zmûnila mé sm˘‰lení. 14
VunaAndelaKor2
11/28/17 6:34 PM
Stránka 15
Slovník definuje Prozfietelnost jako „svûtu vládnoucí moc, která neovlivniteln˘m nebo nevypoãitateln˘m zpÛsobem urãuje a fiídí lidsk˘ Ïivot“. Náhoda je proti tomu „nûco, co ãlovûk pfiedem netu‰il, co nebylo zam˘‰leno a stalo se neoãekávanû“. Dnes na náhody nevûfiím. V‰echno, co se v Ïivotû dûje, pÛsobí Prozfietelnost. Pokud se na Ïivot díváme tímto zpÛsobem, je v‰echno mnohem snadnûj‰í. Jsem vdûãná, kdyÏ se BÛh lehce dotkne mého ramene. JiÏ nepotfiebuji gigantická znamení, aby mû varovala pfied nehodami, zklamáními a zlomen˘m srdcem. Jak k tomu do‰lo, Ïe jsem jela právû po té silnici? Tehdy odpoledne mi Aaron o pÛl páté zavolal, abych ho vyzvedla z fotbalového tréninku. Druhého syna, jedenáctiletého Nathana, jsem nechala doma. Najednou ho rozbolelo bfiicho a já jsem mûla ‰patné svûdomí, Ïe ho musím zanechat samotného. Sebevûdomû mi pfiipomenul, Ïe uÏ je pfiece jedenáctilet˘ ‰esÈák. „Mami, musí‰ mû koneãnû nauãit samostatnosti.“ Hm. Jeho slova na mû udûlala dost velk˘ dojem, Nathan v‰ak povaÏoval za nutné je je‰tû zdÛraznit, takÏe obrátil oãi v sloup a dramaticky si povzdechl, naãeÏ odkráãel chodbou do svého pokoje. A tak jsem se rozhodla dopfiát mu víc prostoru. AlespoÀ pro dne‰ek. Plánovala jsem si, Ïe vyzvednu Aarona, vrátím se domÛ – cesta totiÏ trvá jen dvacet minut –, pfiipravím veãefii a pak pojedu je‰tû jednou na stadion stfiední ‰koly ve Valley Center. Veãer se tam mûl hrát zápas, kam jsem se pfiihlásila na dobrovolnou v˘pomoc do snackbaru. Vyjela jsem a nechala Nathana v posteli. Stále znovu si pfiedstavuju, co by se s ním asi stalo, kdyby jel se mnou. V duchu si pfiehrávám moÏn˘ scénáfi a Ïasnu, jaké jsem mûla ‰tûstí, Ïe byl Nathan nemocn˘ a musel zÛstat 15
VunaAndelaKor2
11/28/17 6:34 PM
Stránka 16
doma. Kdyby se mnou sedûl v autû, moÏná by jiÏ neÏil. A já bych nikdy nezakusila jeho lásku a podporu, kter˘mi mû mÛj syn díkybohu dodnes obdarovává. Ale zpátky k mé nehodû: Do událostí zasáhl V‰emohoucí. Philip, kter˘ bydlel nedaleko nás, jel právû manÏelãin˘m autem pfies kopec. KdyÏ dojel k místu nehody, zavolal ambulanci, coÏ v roce 1999 nebylo vÛbec samozfiejmé, protoÏe mobil tehdy je‰tû zdaleka nemûl kaÏd˘. Na venkovû byl navíc signál vût‰inou velmi slab˘, pokud vÛbec nûjak˘. Já jsem v ten den na tomto místû zaÏila vÛbec poprvé, Ïe mobil fungoval. Mám povaÏovat za náhodu, Ïe se Philip dovolal? Popojel tenkrát o kus dál, zastavil a snaÏil se vzpomenout si, kam jeho Ïena Marianne zastrãila nov˘ mobil. (Marianne mi o tom vyprávûla aÏ o ãtrnáct let pozdûji, kdyÏ jsem pfii její hodinû náboÏenství vyprávûla ÏákÛm ãtvrté, páté a ‰esté tfiídy v katolickém kostele ve Valley o své cestû do nebe.) Pfiestûhovali se s Philipem na venkov teprve nedávno a Marianne se tam stále je‰tû cítila nejistá. Proto si pofiídila mobil. Mûla v‰ak strach nechávat ho nûkde na sedadle, v‰em na oãích, aby jí náhodou jen kvÛli telefonu nevykradli auto. TakÏe ho peãlivû schovávala. KdyÏ vÛz zastavil, Philip usilovnû pfiem˘‰lel, kam ho asi tak mohla zastrãit. Pozdûji mi vyprávûl, Ïe cítil energii, která vedla jeho ruku k místu, kde byl ukryt˘. Zavolal záchranku. Jedna ambulance uÏ byla na cestû. Prozfietelnost, nebo náhoda? Potom Philip zamával na protijedoucí auto. KdyÏ zastavilo, povûdûl fiidiãi o nehodû a upozornil ho, Ïe jsem tûÏce zranûná. „Nezdá se, Ïe by to mohla zvládnout,“ fiekl mu. Sly‰ela jsem jeho slova, i kdyÏ jsem leÏela o padesát metrÛ dál. Z nûjakého dÛvodu se mÛj sluch zbystfiil. Ale nebylo mi to nic platné. Nemohla jsem se pohnout, sotva jsem d˘chala. 16
VunaAndelaKor2
11/28/17 6:34 PM
Stránka 17
V tom okamÏiku znovu zasáhla Prozfietelnost. ¤idiã druhého auta byl Rob, nበrodinn˘ pfiítel a fotbalov˘ trenér na stfiední ‰kole ve Valley Center. Ve dnech, kdy se hrálo, Rob zpravidla jezdil domÛ. Naveãefiel se a pak nalistoval v Bibli pasáÏ, která by motivovala jeho t˘m k vítûzství. Text vybíral tak, Ïe se zavfien˘ma oãima otevfiel Bibli na náhodném místû a potom pfieãetl ver‰e, na které mu padl zrak. Obvykle to skuteãnû funguje tak, Ïe touto metodou narazíme v Bibli na ver‰, kter˘ nám pomÛÏe nebo poskytne útûchu. V Robovû pfiípadû to v‰ak bylo tentokrát naopak. ¤ádky v Bibli ho zneklidnily. âetl odhodlanû dál, protoÏe byl pevnû pfiesvûdãen, Ïe ho k tomuto textu dovedl BÛh. NeboÈ ty jsi zachránil moji du‰i pfied smrtí. Biblick˘ ver‰ zapÛsobil na Roba spí‰e depresivnû, neÏ aby mu pfiinesl útûchu. Jak má, pro v‰echno na svûtû, zabudovat tuto vûtu do svého motivaãního projevu pfied zápasem? Nemûl tu‰ení, ale vûfiil, Ïe ho na cestû po Pauma Heigts Road nûco napadne. KdyÏ pfiijel k místu nehody, nepoznal mû. MÛj obliãej byl potfiísnûn˘ krví a ‰pínou. BûÏel zpátky ke svému nákladnímu autu pro deku, kterou chtûl zahfiát ubohou zranûnou Ïenu. Mezitím jsem se zaãala tfiást po celém tûle. Mûla jsem ‰ok. Oãi se mi protoãily, takÏe bylo vidût jen bûlmo, a lapala jsem po dechu. Rob se vrátil s pfiikr˘vkou a ‰okovanû se zadíval na mé zkroucené tûlo. Celá noha byla zaklínûná pod trupem, takÏe mi nad hlavou vyãnívalo chodidlo, jako by z mé lebky najednou vyrostly prsty. Mám dlouhé nohy, vlastnû proto se mé tûlo dokázalo zkroutit do této pozice. Ov‰em o podobnou jógovou ásanu bych se uÏ nikdy v Ïivotû pokou‰et nechtûla. Rob vÛbec nechápal, Ïe se lidské údy mohou takhle stoãit, a nejradûji by byl mou nohu vrátil do normální polohy. 17
VunaAndelaKor2
11/28/17 6:34 PM
Stránka 18
NeodváÏil se mû v‰ak dotknout, protoÏe se bál, Ïe by mi tím jen u‰kodil a zpÛsobil je‰tû vût‰í bolesti. Zaãal se za mû modlit… Vlastnû ne za mû, ale za neznámou tûÏce zranûnou Ïenu. Vûdûla jsem, Ïe se modlí, protoÏe jsem jeho slova cítila ve svém nitru. Jeho zrak padl na zdemolované auto. „Vypadá jako Marthino nové auto,“ zamumlal si pro sebe. Sehnul se, aby mi setfiel z obliãeje krev a ‰pínu – a poznal mû. Nedovedu si pfiedstavit, co se odehrávalo v jeho hlavû, kdyÏ mû vidûl popadat dech a bojovat o Ïivot. Bez ustání se modlil – a já cítila jeho modlitby v kaÏdé nitce svého bytí, které se jiÏ ubíralo na vûãnost.
18
VunaAndelaKor2
11/28/17 6:34 PM
Stránka 222
OBSAH
Prolog: Skok z útesu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Nehoda . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12 Let bez záchranného vrtulníku . . . . . . . . . . . . . . . 19 Náhle v nebi: Ohlédnutí za Ïivotem . . . . . . . . . . . 26 Fotbal a Prozfietelnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 33 BoÏí svûtlo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 Nebesk˘ závoj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 53 Péãe o nemocné . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 72 V‰ední den na rehabilitaãní klinice . . . . . . . . . . . 84 První kroky do nového Ïivota . . . . . . . . . . . . . . . 95 Pfiená‰ení hor . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 105 Nejvût‰í dar . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115 Vlny a moudrost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 123 Nov˘ zaãátek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130 Malé kroky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 147 Ztracená . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 159 Vdûãnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 167 Nová láska, nov˘ Ïivot . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 177 Láska . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 187 Zpátky do ‰kolních ‰kamen . . . . . . . . . . . . . . . . 204 Shledání na pláÏi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 216 Podûkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 220
VunaAndelaKor2
11/28/17 6:34 PM
Stránka 224
Martha Brookhart Halda
VÒNù ANDùLA Moje cesta na vûãnost a zpût Z nûmeckého originálu Der Duft des Engels. Meine Reise in die Ewigkeit und zurück, vydaného nakladatelstvím sorriso Verlag (Radolfzell am Bodensee) roku 2015, pfieloÏila Olga Koleãková. Obálku navrhla SoÀa ·edivá. Odpovûdná redaktorka Iva DaÀková Technická redaktorka RÛÏena Hedrichová Poãet stran 224 Vydala Euromedia Group, a. s., v edici Pragma, NádraÏní 30, 150 00 Praha 5, v roce 2018 jako svou 9490. publikaci. Sazba Olaf ·najder Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Na‰e knihy na trh dodává Euromedia – kniÏní distribuce, NádraÏní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz