Jiří Kahoun
V Dlouhonosech
zlobí čerti Ilustrovala Lucie Dvořáková
Knižní klub
V dlouhonosech_1_112_TISK.indd 5
17.11.16 16:59
Text © Jiří Kahoun, 2016 Illustrations © Lucie Dvořáková, 2016 ISBN 978-80-242-5428-9
V dlouhonosech_1_112_TISK.indd 6
17.11.16 16:59
Co se stalo v Dlouhonosech
Celou noc padal sníh. Všechno, co se neschovalo, přikryl bílou peřinkou. Pole, louky, lesy a také Dlouhonosy. Vesnici u řeky Kejhalky. Komíny na střechách, které nekouřily, měly bílé pletené čepičky a větve stromů háčkované rukavice. Sníh nezapomněl ani na starou kovárnu po kováři Kolkovi ve Zlámance. Ráno se polozbořená chalupa probudila jako nevěsta. Měla krásné bílé třpytivé šaty a na komíně bílý věneček. Z jedné strany plaňkového, místy polámaného plotu tekl potok. Ledové okrajky ho zúžily na potůček a ten si tiše pobublával zimní písničku. Nad vsí vycházelo pomerančové slunce. Mráz namaloval květy na oknech vyhřátých chalup, ale vlezl i do studené kovárny. V zašlé místnosti plné pavučin s pěšinkou mezi hromadami starého železa a vyhaslou výhní bylo ticho. Nikde nešustla ani myška. Matnými tabulkami, které zbyly v rozbitém okně, vklouzl do kovárny pruh slunečních
C o s e sta l o v Dl ou ho no s e c h
V dlouhonosech_1_112_TISK.indd 7
7
17.11.16 16:59
paprsků. Svítil na rezavé podkovy, na těžká kladiva, dlouhé kleště a také na hromadu hadrů u výhně. Najednou se hadry pohnuly, slunce je snad vzbudilo, a hromada se začala pohybovat. Hekala, pokašlávala a pak z ní vykoukla rozcuchaná, rohatá hlava. „Brrr!“ otřepala se a zase zmizela v hadrech. Po nějaké době zase vykoukla a vyhrabal se čert. Pokašlával, přešlapoval a dýchal si na pazoury. „Brrr, to je samec,“ šoural se ke dveřím z kovárny a zakopával o poházená železa. Zvedl závoru, strčil do dveří a oslnil ho třpytivý sníh. Slunce čarovalo a zmrzlý sníh zářil, jako když je ze samých briliantů. Čert si rukou zastínil oči, překvapeně se rozhlížel a vyjekl: „Tóóó je sněhu! Tóóó je sněhu!“ A přibouchl za sebou dveře. Do takové zimy se mi vůbec nechce, křenil se. Ale nedá se svítit. Služba je služba a musím na průzkum. Cestou si aspoň najdu nějaké topení do výhně. Čert se jmenoval Pukavec a v Dlouhonosech sloužil jako pekelný zpravodaj. Měl za úkol projít několikrát za den a jednou v noci vesnicí a okamžitě hlásit události nežádoucí pro peklo. Z téhle vesnice měli čerti až dosud největší radost. Bylo tady nejmíň práce a nikoho nemuseli svádět ke špatnostem. V Dlouhonosech byli totiž všichni lidé zlí. Od malých dětí přes výrostky, rodiče až k bábám a dědkům. Všichni lhali, kradli, škudlili, nadávali a vůbec porušovali celé desatero. Rodiče učili děti už odmalička, aby
8
V dl ou ho no s e c h z l obí č e rt i
V dlouhonosech_1_112_TISK.indd 8
17.11.16 16:59
V dlouhonosech_1_112_TISK.indd 9
17.11.16 16:59
místo zdravení dělaly dlouhý nos a vyplazovaly jazyk. Vzájemně se špehovali, pomlouvali a žalovali na sebe. Tohle se čertům náramně líbilo. Těšili se, že celé Dlouhonosy i s kostelníkem a hrobníkem přijdou rovnou do pekla. Nebudou potřeba žádné dlužní úpisy, půjčky nebo smlouvy podepsané krví. Šup! Všechny dušičky poletí rovnou do pekelné díry. Dlouhonosy byly pro čerty zářný příklad pro budoucnost. Pekelné vedení mělo krásný sen, přemění do téhle podoby všechny samoty, vesnice a města. Čert Pukavec vytáhl z pelechu, kde spal, několik hadrů a omotával si s nimi kopyto. Lidé ve vsi nevěděli, že u nich bydlí čert, a neměli to nikdy zjistit. Domnívali se, že je to bezdomovec, který k nim zabloudil a usadil se v prázdné kovárně. Když ho viděli pajdat po vsi s bakulí na noze, měli za to, že má nejspíš nemoc, které se říká sloní noha. A čert dělal všechno pro to, aby u toho zůstalo. Nikdo si neměl všimnout kopyta nebo rohů. Ty schovával pod špičatým kulichem s bambulí, který si teď napařil na hlavu. Sebral několik igelitových tašek se značkami supermarketů, aby vypadal jako pravý bezdomovec, a vyrazil na průzkum. Zasněžené Dlouhonosy a zamrzlou Kejhalku zalilo oranžové slunce. Přibarvilo bílé střechy chalup, zahrady a ze zlaté báně na věži kostela pouštělo prasátka. V proudech, kde řeka nezamrzla, poskakovalo po hřbítcích vlnek a zkoušelo rozehnat mráz. Jenže čert si zimních zázraků vůbec nevšímal.
10
V dl ou ho no s e c h z l obí č e rt i
V dlouhonosech_1_112_TISK.indd 10
17.11.16 16:59
V rohaté hlavě se mu mlely jiné starosti. Dneska to vezme horní cestou pod lesem a nasbírá si nějaké topení do výhně. V takové zimě se nedá v kovárně přežít. Do jara by tam z něj zbyl jen rampouch. Čert pajdal čerstvým sněhem a nikde nebyla žádná stopa. Až když se otočil, upřel oči na divné šlápoty. Otisk velké boty a vedle kulatá brázda, jako když jednonohý táhne špalek. Co je to za znamení? divil se čert a pak se ťukl do čela. To jsou přece moje stopy. Bota a ovázané kopyto. Poskočil radostí, jak to uhádl, a zrychlil chůzi. Kolem stavení krejčího Máši rychle proběhl. Pobožný krejčí hrál v neděli v ko stele na varhany a čert z něj měl trochu strach. Téhle cestě se vyhýbal, ale dneska ho na ni zavedla zima. Ve stráni hledal čert dříví, ale všechno bylo pod sněhem. Našel jen dvě suché větve, které se zlomily pod bílou tíhou, a nějaké kůry. Přelámal větve na kousky, nacpal do tašky a šel dál. Pod cestou z druhé strany byla Malečkova zahrada, stodola, chlév, dvůr a obytná stavení. Ze statku se ozývaly hlasy a čert zaslechl Malečka: „Růženko, hrozně to klouže. Dej pozor, ať neupadneš!“ S čertem to škublo. Tohle ještě od Malečka neslyšel. Nikdy neřekl ženě Růženko, vždycky jen tlustá Malečková. Z kopečku k hasičské zbrojnici sáňkovaly dvě děti. Vlastík Květů a Láďa Laňků. Za nimi skákal černý voříšek a vesele štěkal na celé Dlouhonosy.
C o s e sta l o v Dl ou ho no s e c h
V dlouhonosech_1_112_TISK.indd 11
11
17.11.16 16:59
„Dobrý den!“ pozdravili kluci a s čertem to zase škublo. Ve vsi ho nikdo nikdy nezdravil. Cesta vedla dál podél mlýna a za ním prohrabával sníh na dvoře jednonohý Zíka. Zahlédl bezdomovce a volal: „Máňo, už jde!“ Zíková vyběhla z chalupy a běžela k bezdomovci. Podala mu vánočku a povídá: „Trochu jsem ji připálila, ale jíst se to dá.“ Čert na ni vyvalil udivené oči, strčil vánočku do tašky a pajdal dál. Něco se děje. Něco se tu děje, říkal si, ale co? Na Drahách, na jednom z konců vsi, stály dva malé domky. V prvním dřevěném bydlel kůžičkář Tatýrek s Tatýrkovou a drželi obecního kozla Bohouše. Sem čert rád chodil, protože to tady i v okolí pěkně smrdělo. Kozel Bohouš hlady pořád mečel, ale teď pomlaskával a pochutnával si na voňavém seně. V čertovi znovu hrklo. U posledního domku starého Řádného se otočil na kopytě a vracel se zpátky. Alík Řádného, který celý rok štěkal u boudy, dneska ani neňafl. Asi je s dědkem u kamen, napadlo čerta. Ale proč? U přívozu vedle prámu vytaženého před zamrznutím z řeky poskakoval houf dětí. Mezi nimi také Pepík Flandera s velkým nosem po tátovi. Děti se radovaly ze sněhu, křičely a koulovaly se. Teď na mě začnou ječet a budou po mně házet koule, přikrčil se čert. Ale děti na něj vůbec nekřičely a jeden po druhém slušně zdravil:
12
V dl ou ho no s e c h z l obí č e rt i
V dlouhonosech_1_112_TISK.indd 12
17.11.16 16:59
„Dobrý den! Dobrý den, pane! Brý ránko!“ pozdravil ho dokonce největší dareba Jarda Měchura. Čerta napadlo, že je v jiné vsi. Nejvíc ho překvapil právě Jarda. Jindy házel po divokých kachnách kameny a střílel po nich prakem. Zato dneska kachny a zatoulanou labuť krmil zbylým knedlíkem.
C o s e sta l o v Dl ou ho no s e c h
V dlouhonosech_1_112_TISK.indd 13
13
17.11.16 16:59
Něco sedí ve vzduchu. Ale co to je? přemýšlel čert. Tohle není samo sebou. Děti, které na něj vždycky vyplazovaly jazyky a křičely: „Strašidlo bezdomáč, nezmůže se na koláč!“ – tak tihle spratci ho dneska slušně zdraví. Čert položil tašky na zapadanou lavičku pod kamenným tarasem a na jednu se posadil. Zvedl hlavu a nenápadně pokukoval po dětech. Třeba se tu ještě něco doví. A taky jo. Z vršíku podél Malečkovy zdi u zahrady přicházel Flandera. Truhlář a srandista s největším nosem v Dlouhonosech. Flandera ho nosil hrdě a říkal: „Největší kos z Dlouhonos má nos jako kabanos.“ „Dobrý den, pane Flandera!“ zdravily děti. „Třikrát nazdar, mládeži!“ salutoval Flandera. „Tak co říkáte sněhu?“ „Dobrý,“ utrousil Opička. „A co Vánoce? Jak se těšíte na Vánoce? Náš Pepík o nich mluví i ze spaní.“ „Moc!“ křičely děti. „A jestlipak už jste psaly Ježíškovi?“ ptal se Flandera. „Já ještě ne,“ povídá Evička Hubatá. „A co bys od něj chtěla?“ zjišťoval Flandera. „Mobil. Chytrý růžový mobil.“ „Tak to Ježíškovi hned zavoláme,“ vytáhl z kapsy telefon Flandera. „Vy na něj máte číslo?“ vykulil oči Vašek Opička. „To se ví,“ přikývl Flandera.
14
V dl ou ho no s e c h z l obí č e rt i
V dlouhonosech_1_112_TISK.indd 14
17.11.16 16:59
„Tak mu zavolejte,“ vyhrkl Vašek, „řeknete mu, že bych chtěl pejska.“ „A jakýho?“ mačkal číslo Flandera. „Toho samýho, jak nám umřel.“ „Haló!“ volal Flandera. „Je to Ježíšek? Tak nazdar Ježíšku. Tady je Flandera. Kdo že volá? No Flandera z Dlouhonos. Já tě taky rád slyším. Ale teď mě dobře poslouchej, jde o vážnou věc. Kolem mě stojí děti z Dlouhonos a mám ti vyřídit, co by chtěly k Vánocům. Vaškovi Opičkovi máš nadělit pejska, co jim umřel. Jo, toho samýho. Evička Hubatá by chtěla růžový mobil. A teď chvíli vydrž, zeptám se dalších dětí.“ Když se dozvěděl, co chtějí, znovu volal: „Haló, Ježíšku! Jsi tam ještě? Tak Jiřík Klapka by si moc přál koně. Jiřík je sirotek, má jenom maminku, tomu musíš koně nadělit. Jarka Konvičková chce hodinky a korále. A Jarda Měchura se ještě nesvěřil. Jardo, co ty bys chtěl?“ „Kolo. Teréňáka.“ „Ježíšku, tak Jarda by chtěl kolo teréňáka.“ Promrzlému čertovi začalo docházet, co se to děje. Blíží se čertí hrůza. Blíží se Vánoce, tak je to! Zvedl se, sebral tašky a pospíchal do kovárny. Chtěl jít Soudkou, kolem hospody Žďánského, jenže tam ho čekalo další překvapení. Bezdíčková s Konvičkovou. Dvě ženské, které se nesnášely a nepromluvily spolu za rok ani slůvko, si spolu přátelsky povídaly a rozhazovaly rukama:
C o s e sta l o v Dl ou ho no s e c h
V dlouhonosech_1_112_TISK.indd 15
15
17.11.16 16:59
„Mařenko, jak se připravuješ na Vánoce? Už pečeš cukroví?“ „Holka, ještě ne. A víš, co je nejhorší? Že nemám ještě žádné dárky.“ Půjdu radši kolem řeky, otočil se čert. Před chalupou na schodech k řece stál poříčný Drnda a s někým mluvil. Stál tam sám a pokyvoval hlavou. Snad se tady všichni nezbláznili, rozhlížel se čert. A teprve když k Drndovi došel, viděl, že drží u ucha mobil. „Taky u vás napadl sníh?“ ptal se Drnda. „Taky, viď, že se ptám. A jak to bude letos s Vánocema? Přijedete k nám? No musíte. My se k vám s mámou nedostaneme.“ Čert ho míjel a Drnda zvedl na pozdrav ruku: „Buďte zdráv!“ a zase se věnoval telefonu. „Máma se těší na vnoučata a už peče cukroví. Hlavně rohlíčky. Ty máte rádi.“ Při slovu Vánoce se čertovi ježily chlupy a strach mu kroutil jazykem. Došlapal až k poslední chalupě na druhém z konců vsi. Celkem měly Dlouhonosy čtyři konce a čtyři začátky. Na dvoře chalupy se oháněla březovým koštětem stará Krajcka. Metla cestu ke kozímu chlívku a ke kurníku. Na rovnala si záda a zvedla hlavu v teplém šátku k bezdomovci: „Dobrýtro! Koukám, že jsi ještě nezmrznul.“ „Dobrej!“ vyhrkl čert. Ještě nikdy, co tu chodil, se nestalo, aby ho bába pozdravila. Pokaždé si jen odplivla a oto-
16
V dl ou ho no s e c h z l obí č e rt i
V dlouhonosech_1_112_TISK.indd 16
17.11.16 16:59
čila se k němu zády. Jenže teď, aby toho nebylo málo, ještě houkla: „Hej, mladej! Posečkej momentík.“ Ometla si boty, opřela koště o futra dveří a vešla do chalupy. Po chvilce se vrátila a podávala mu dvě vajíčka: „Tumáš, ať si pošmákneš. Jsou ještě teplý.“ Čert stál jako opařený. Nikdy se neučil děkovat, tak jen udiveně koulel očima. Strčil vejce do jedné z tašek a mazal pryč. Pospíchal neprošlapanou pěšinou kolem potoka a v duchu brblal: Ta bába je snad čarodějnice. Jako kdyby věděla, že mám rád vejce. Čerti mají divné chutě a Pukavec měl ze všeho nejradši
V dlouhonosech_1_112_TISK.indd 17
17.11.16 16:59
ejce. Ne sice ta čerstvá, ale taková, co začínají posmráv dat. Chroupal je i se skořápkama a chodil je krást. Obcházel kurníky, na které nebylo z chalup vidět, a lidé usuzovali, že to dělá škodná. Kuna, liška nebo tchoř. Čert došel ke kovárně a v hlavě se mu mlelo páté přes deváté. Teď zatápět nebudu. Musím všechno hned nahlásit, než dojde k nejhoršímu. V Dlouhonosech se dějí divné věci, protože se blíží Vánoce. A to prý jsou pro lidi nejhezčí svátky v roce. Všichni se na Vánoce těší, stávají se hodnějšími a nadělují si dárky. To je hrůza, klepal se čert. Koho by v pekle napadlo, že nákaza postihne i Dlouhonosy. Vánoce by mohly zhatit dlouhodobé čertí plány. Pukavec si v kovárně sundal hadry z kopyta a brblal: Aspoň se v pekle trochu ohřeju. Tam mají teploučko a tady bych brzy umrzl. Vyrazil ze dveří a ani je za sebou nezavřel.
18
V dl ou ho no s e c h z l obí č e rt i
V dlouhonosech_1_112_TISK.indd 18
17.11.16 16:59