Issuu

001-003 Kazde dite ma talent_Sestava 1 6/21/17 11:08 AM Stránka 3

Gerald Hüther Uli Hauser

Jak rozvíjet vrozené nadání

Gerald Hüther, Uli Hauser JEDES KIND IST HOCH BEGABT Die angeborenen Talente unserer Kinder und was wir aus ihnen machen Copyright © 2012 by Albrecht Knaus Verlag a division of Verlagsgruppe Random House GmbH, München, Germany Alle Rechte vorbehalten Translation © 2017 by Eva Špačková ISBN 978-80-7549-325-5

KAZDE DITE MA TALENT.indd 4

17.5.17 15:16

„Když mi bylo pět let, říkávala mi matka, že klíčem k životu je štěstí. Když jsem pak chodil do školy, ptali se mě, čím chci být, až vyrostu. Napsal jsem „happy“. Tvrdili, že jsem nepochopil zadání, a já na to, že oni nepochopili život.“ John Lennon

KAZDE DITE MA TALENT.indd 5

17.5.17 15:16

OBSAH

1 NEŽ ZAČNEME.................................................................... 9 2 VÍC NEŽ ZÁZRAK JAKÁ NADÁNÍ SI NAŠE DĚTI PŘINÁŠEJÍ NA SVĚT.........................27 Láska a náklonnost............................................................... 31 Otevřenost a zvídavost.........................................................37 Kreativita a chuť tvořit.........................................................43 Důvěra a naděje.....................................................................47 Vytrvalost a umíněnost........................................................53 Bdělost a soucítění.................................................................58

3 SPRÁVNÁ PODPORA MÍSTO ZÁMĚRNÉHO UČENÍ JAK SPRÁVNĚ ROZVÍJET NADÁNÍ DĚTÍ.......................................65 Vznik nadání..........................................................................67 Rozvoj nadání........................................................................76

KAZDE DITE MA TALENT.indd 7

17.5.17 15:16

4 BOHUŽEL ČASTO PROMARNĚNÉ CO UDĚLÁME Z NADÁNÍ NAŠICH DĚTÍ........................................87 Zhrzená láska.........................................................................93 Zmařená radost z objevování............................................102 Utlumená kreativita............................................................109 Zneužitá důvěra...................................................................115 Zlomená svéhlavost.............................................................125 Potlačené soucítění.............................................................129

5 PRO ŽIVOT V PLNOSTI CO NAŠE DĚTI SKUTEČNĚ POTŘEBUJÍ.......................................135

UŽITEČNÉ INFORMACE..............................................................149 O AUTORECH............................................................................150

KAZDE DITE MA TALENT.indd 8

17.5.17 15:16

•1• NEŽ ZAČNEME

Jaké to asi je, může-li člověk prostě jen být? A může dělat to, co chce? Ráno vstane a otevře okno, nadechne se čerstvého vzduchu a je šťastný. Šťastný, že žije? Šťastný, že je na světě? Šťastný, že má přátele, rodiče, rodinu. Jaké by to bylo, kdybychom si dokázali vzpomenout na ten okamžik, kdy jsme poprvé spatřili světlo světa? Kdy jsme poprvé pohlédli do očí matky, do očí otce. Jak blaženě jsme se cítili v jejich náručí, usmívali se, žvatlali, slintali. Jak nám tehdy bylo jedno, že jsme tak bezbranně nedokonalí! Co bychom dali za to, kdybychom mohli znovu prožít, jak jsme najednou byli vrženi ze tmy do světla, do toho napínavého dobrodružství, kterému se říká život? Všechno bylo tak velkolepé, tak nové, a zdálo se, že neexistuje prostor ani čas. Bylo fantastické jen tak být. Bez velkých nároků, jen dýchat, jíst, pít, spát. Když jsme byli unavení, usnuli jsme. Když nám bylo smutno, rozplakali jsme se. A stačilo, že se na nás někdo usmál, a měli jsme radost.

KAZDE DITE MA TALENT.indd 9

17.5.17 15:16

K A Ž D É D Í T Ě MÁ TA L E N T

Co bychom dali za to, kdybychom se na svět mohli podívat z perspektivy dítěte, kterým jsme kdysi sami byli? Kdy jedna senzace střídala druhou a my nevycházeli z údivu, příliš vzrušení, než abychom mohli usnout, ale znavení všemi těmi dojmy. Byli jsme doslova okouzleni novými zvuky a vůněmi a vším, co naše smysly vnímaly. Fantazírovali jsme, vynalézali, hrou jsme vrůstali do života. Byli jsme králové, ne služebníci. Snili jsme o to, že jsme na Měsíci a pluli jsme časem. Bylo to, jako by druzí čekali, že dobudeme vesmír. Vítej, špunte! Jak jednoduché to bylo! A jak těžkým se mezitím stal život. Lehkost je tatam, všechno je obtížné. Kam se podělo tehdejší nadšení? A pocit, že každá vteřina přináší něco nového, každá minuta vzrušující pohyby, každá hodina jiný pohled na skutečnost? Ale my jsme již dětství odrostli a nad ničím nežasneme. Vše co bylo, je zasuto pod nánosem povinnosti, zodpovědnosti a zvyku. Co bylo prosté, se zkomplikovalo, pomalé se zrychlilo a co bylo veliké, ztratilo na své velikosti. Už ne máme na nic čas, čas nás polapil. Točíme se v kole. Jsme unavení a vyčerpaní, cítíme se vyhořelí a přetížení. Svět práce nám diktuje rytmus všedního dne, určuje naše kontakty i myšlení, zasahuje nám do vztahů. Dennodenně zakoušíme pocit bezradnosti v důsledku technického pokroku, společenských změn a životního tempa. Život se stal testováním, kolik stresu dokážeme unést, neboť ho musíme zefektivnit a dovést až k dokonalosti, takže je třeba ho ne ustále optimalizovat. Všechno musí mít smysl a účel, naše bytí je jedna analýza. Hodnotíme a jsme hodnoceni, soutě-

KAZDE DITE MA TALENT.indd 10

17.5.17 15:16

N E Ž Z AČ N E M E

živost nás pohltila v každém ohledu. Při volbě partnera, při narození dítěte, v práci i ve volných chvílích. Jsme sesíťo vaní a spoutaní kabely, v hlavě nám víří obrazy. Jen stěží se dostaneme k tomu, abychom je utřídili. Máme potřebu se ke všemu vyjadřovat, ale na nic nemáme čas. Myslíme na to, co bylo a co bude. Řítíme se bytím a zapomněním, se samozřejmostí se skláníme před každým nutkáním, aniž bychom se nad ním pozastavili, a vydáváme se napospas systému, který ovládají tři slova: Já. Všechno. Hned. To je štvavá trojice našich dnů. Zabýváme se vším a každým. Ale co s naším vlastním životem? Kdo jsme a co chceme? Kolikrát jste si již položili otázku, proč jste takoví, jací jste? Kdo vás nejvíce ovlivnil a které zkušenosti vás utvářely? Jste takoví, jací byste chtěli být? Nebo spíše takoví, jací byste být měli? Dokážete si vzpomenout, zda jste to byli vy, kdo rozhodl o nasměro vání životní cesty, kterou jste se vydali? A skutečně jste se posunuli díky úsilí, které jste vynaložili, abyste v životě dosáhli úspěchu? Nebo byste snad raději volili cestu plnou oklik, skýtající možnost sbírat nové zkušenosti? V tom případě byste si asi osvojili jiné schopnosti. A možná by se u vás rozvinula i další nadání. Těžko říci, co ve vás bylo, když jste byli ještě docela malí. O čem jste snili, co ve vás vzbuzovalo nadšení. Co vás pohánělo kupředu. A jaká nadání jste si na svět při nesli. Uvažovali jste již někdy o tom, že některé z vašich nadání možná leží ladem a nehraje ve vašem životě doposud žádnou roli? A tušíte, jaké talenty dřímají ve vašich dětech? Co skutečně dokážou, a co ne?

KAZDE DITE MA TALENT.indd 11

17.5.17 15:16

K A Ž D É D Í T Ě MÁ TA L E N T

Položme si otázku: Co je to vlastně talent neboli zvláštní nadání? Jak vzniká? Jsou talenty vrozené? Jak poznáme, jestli je v našem dítěti uloženo něco, co ostatní děti ne mají? A co bude s takovým nadáním, pokud ho nikdo neobjeví a nepostará se, aby ho dítě mohlo rozvíjet? Nebude-li tu nikdo, kdo ho povzbudí a podpoří, kdo mu dodá odvahu? Pak talent pravděpodobně zakrní. To by byla škoda. Jak chudý by byl svět, kdybychom se nemohli těšit z jeho velkých talentů? Jsme vděčni všem hrdinům lidské historie, jejichž nadání nezůstalo skryto. Armstrong a Chaplin, Dalí a Disney, Mozart a Wagner. Jejich tvorba překlenula čas. Uposlechli niterné volání a zpětně nemůže nikdo říct, kdy je zaslechli poprvé, co přesně se stalo, že je rozpoznali a byli rozpoznáni. Co by se stalo, kdyby Einsteinovi rodiče svému plachému potomkovi vyhnali z hlavy jeho fantazie a zakázali mu, aby celé hodiny stavěl domečky z karet? Kdyby jeho učitelé nepřiznali, že Albert při vyučování hodinu váhá s odpovědí na otázku a nedo káže se nic naučit zpaměti? A jak překvapivý byl pozdější názor světového myslitele na tajemství vlastního úspěchu! Není si vědom žádného zvláštního nadání, tvrdil tento muž ve vytahaném plášti, prý je jen „vášnivě zvědavý“. Skvělé. Ale jak lze tedy poznat, která nadání a talenty jsou skryty v mém dítěti? Vždyť nadání se bezprostředně neprojevuje ani mimořádným výkonem, ani zvláštními schopnostmi či dovednostmi. Nadání či talent je nejprve jen možností osvojit si později zvláštní schopnosti a podat výkony, které se výrazně liší od toho, čeho jsou v dané oblasti schopni dosáhnout ostatní lidé.

KAZDE DITE MA TALENT.indd 12

17.5.17 15:16

N E Ž Z AČ N E M E

Existují experti zvaní hledači talentů, kteří dokážou rozpoznat, zda se v dítěti takový zvláštní potenciál sku tečně skrývá. V oblasti závodního sportu působí již řada takových hledačů. Všímají si dětí již velmi záhy, pozorují jejich pohyby, hodnotí jejich volní schopnosti a výsledkem je pak celkové posouzení. Tito „skauti“ pravděpodobně na základě tělesné stavby dítěte odhadnou, zda má v dané oblasti odpovídající předpoklady, aby v budoucnu mohlo podávat špičkové výkony. Jestliže však uvážíme, že velcí sportovci, jako třeba světoznámý fotbalista Lionel Messi, jsou spíše menšího vzrůstu, je zřejmé, jak nespolehlivé jsou takové prognózy. Vytipovat talent proto není nijak snadné a je ještě obtížnější, jde-li o včasné rozpoznání nadání hudebního, tvůrčího či intelektuálního. Zde je zapotřebí jemnějšího vhledu. Například Thomas Alva Edison, jeden z největších vynálezců dějin, býval ve třídě vždy nejhorší. Učitelům Marcela Prousta připadaly jeho slohové práce k pláči. Pablo Picasso si zase nedokázal vzpomenout, v jakém pořadí jdou hlásky v abecedě. Giacomo Puccini opako vaně propadl při zkouškách a Paul Cézanne nebyl přijat ke studiu na výtvarné škole. Rovněž není snadné rozpoznat ony talenty, díky kterým se dítě později chopí vůdčí role v politice či hos podářství nebo se stane osobností vyvolávající u všech velký respekt a stává se měřítkem humanismu a angažovanosti. Kdo by si pomyslel, že z malého školáka Nelsona Mandely bude jednou velká postava světových dějin, srovnatelná snad s Mahátmou Ghándím. Tím Ghándím,

KAZDE DITE MA TALENT.indd 13

17.5.17 15:16

K A Ž D É D Í T Ě MÁ TA L E N T

který o letech strávených ve škole hovořil jako o „nej nešťastnějším období svého života“? Dalo se tušit, že chudá albánská dívka z rolnické rodiny se coby Matka Tereza stane zachránkyní těch nejubožejších? Nebo cvalík Winston velkým Churchillem? Tito lidé jsou svědectvím toho, co všechno je možné. Jsou to nepřekonatelní géniové, jako byl Beethoven v hudbě a Henry Ford coby moderní podnikatel. Smíme-li věřit tomu, co se povídá, pak Henry Ford již v sedmi letech rozebíral a znovu skládal hodinky. A nedělal nic jiného, než že bádal, kutil a stavěl, až jednoho dne stál v jeho garáži motorový stroj na čtyřech kolech. Auto. Zaměříme-li se na dobu, kdy se zjistilo, že někdo byl schopen podat mimořádné výkony nebo zastávat vysoce exponované pozice, fakta nás dovedou k vystřízlivění. Právě tito lidé nevynikali mimořádnými výkony ani jako děti ve školce, ani ve škole a ani na univerzitě, pokud ji vůbec studovali. Právě naopak, většina z nich byla nápadná spíše tím, že jak ve školce, tak ve škole i na pracovišti jako by nebyli na svém místě. Norský skladatel Edvard Grieg řekl: „Škola ve mně rozvinula jen to špatné, toho dobrého se ani nedotkla.“ Géniové bývají nezřídka nemotivovaní a frustrovaní studenti, kteří možná školu ani nedokončili. Mohou to být nepřizpůsobiví samotáři i originální myslitelé, bořící zaběhaná schémata. Při studiu nevykazují zvláštní úspěchy, nedosahují výji mečných povolání a hvězdných pozic, nemohou se chlubit vynikajícími akademickými hodnostmi. Mnozí z těch, kdo obohatili náš současný život, to v dětství měli těžké.

KAZDE DITE MA TALENT.indd 14

17.5.17 15:16

N E Ž Z AČ N E M E

Johna Lennona vyhodili z mateřské školky a Woody Allen měl zase problémy ve škole, protože sledoval všechno možné, jen ne to, co říkali učitelé. To, co dnes u těchto lidí obdivujeme jako mimořádné schopnosti, se projevilo až ve chvíli, kdy dělali to, co pro ně bylo důležité, a ne to, co se od nich očekávalo. Salvador Dalí celé dny kreslil a Pablo Picasso odmítal naučit se počítat. Malovali, bádali, snili. A sice tak důsledně, kompetentně a úspěšně, jak by to od nich jejich rodiče, vychovatelé, učitelé, mistři a docenti nikdy nečekali. Přesvědčili svým charakterem, byli vytrvalí, kreativní a svéhlaví. Tak dlouho si kladli otázky, až našli odpovědi. Byli prostě sami sebou a dostáli svým vlastním nárokům. S nižší laťkou se nespokojili. Ovšem ve škole se svéhlavost a charakter nehodnotí. Úkolem učitelů je vyžadovat od žáků dříve formulované poznatky a vzájemně je porovnat. K tomu účelu je tady v ysvědčení a na jeho základě se vypočítá průměr. Má-li se průměr vylepšit, je třeba přidat především v těch předmětech, které člověka nebaví, kde má největší slabiny. Rodiče proto zajistí doučování francouzštiny, aby z pětky byla čtyřka. Je to absurdní systém, musí-li se člověk zabývat tím, co mu nejde. Potom již nemůže investovat čas do toho, co mu jde, aby v tom vynikl. V systému školství jde koneckonců jen o jedno jediné – prokázat přijatelný průměr. Ten, kdo si do té chvíle myslel, že život je od toho, aby dosáhl něčeho vyššího, se rychle dozví, že je třeba se zaměřit na průměrný výkon. Snad je pravdou, co o škole tvrdil Bohem nadaný osvícenec a satirik Georg Christoph Lich-

KAZDE DITE MA TALENT.indd 15

17.5.17 15:16

K A Ž D É D Í T Ě MÁ TA L E N T

tenberg: „Obávám se, že naše přepečlivá výchova vyprodukuje pouze zakrnělé ovoce.“ Tento vzdělávací systém fungoval v uplynulých desetiletích víceméně špatně. Bylo stanoveno, co má žák vědět, a za každou odpověď pak dostal známku. Kdo nenosil domů právě nejlepší známky, stal se zámečníkem nebo autoopravářem, kdo chtěl být lékařem, musel se biflovat. Na rozvoj svébytných osobností mnoho času nezbývalo a na rozpoznání potenciálu teprve ne. Jako například u dětí, o kterých se kvůli genetickému defektu trisomie 21 ještě před několika lety tvrdilo, že jsou nevzdělatelné. Protože svým vzhledem připomínají mongolské etnikum, říkalo se jim „mongoloidní“. Nebo se používalo i hanlivé označení „idioti“. Pojem „idiot“ totiž v lékařství a psychologii dlouhou dobu označoval člověka s těžkým mentálním postižením. Dnes již některé tyto děti udělaly maturitu, a dokonce pokračují ve studiu. Svého genetického defektu se sice nezbavily, ale měly štěstí, že jejich učitelé neuvěřili, že se pro ně nedá nic udělat. Přistupovaly k těmto dětem s respektem a akceptovali jejich zvláštnosti, aniž by z nich měli strach. Pochopili, že jsou to žáci velmi citliví, a dodávali jim odvahu i ve zdánlivě bezvýchodných situacích. Také se nechali nadchnout jejich radostnou a vstřícnou povahou, a tak bylo najednou možné, co se donedávna jevilo jako nemožné. Zpravidla však naše školy mají s rozvíjením potenciálu jen málo společného. A skutečností, že stále ještě mnoho dětí a mladistvých platí za nenadané a neschopné, se osobnosti zodpovědné za naše školství zjevně neznepokojují.

KAZDE DITE MA TALENT.indd 16

17.5.17 15:16

N E Ž Z AČ N E M E

Na čem jim především záleží, jsou žáci s dobrými výsledky. Vždyť jde o to, aby se produkovalo dost takzvaných výkonných kádrů, které převezmou vedení. Určitý počet neschopných žáků unese každý vzdělávací systém, jen když je k dispozici dostatečný počet elitních žáků a univerzitních studentů, kteří budou jednou schopni obsadit rozhodující pozice v oblasti hospodářství, vědy a politiky. Tento názor sdílela donedávna většina vzdělaných občanů naší země. Proto také náš vzdělávací systém zůstal takový, jaký je. A stejně jako dříve se i nadále zaměňuje nadání s dobrými známkami. Empatie či umění naslouchat nejsou kategorie, které by na vysvědčení nebo při přijímacím řízení hrály nějakou roli. Kdo se chce stát lékařem, musí být zdatnější v matematice než v soucítění s trpícím. To je ovšem staré myšlení, s nímž se už dnes nikam nedostaneme. Naše školy jsou zastaralé. Náš antikvární vzdělávací systém s jeho výběrovými kritérii nedorostl nárokům současnosti. Ba co více: stále častěji se ukazuje, že hvězdní studenti, zvaní High Perfomer, jsou nakonec nuly. Premianti oslňují své okolí samými jedničkami a skvělou maturitou. Bravurně zvládají všechny zkoušky a jdou přímo za svým cílem, tudíž míří vysoko. Vždyť již brzy zaujmou vedoucí pozice. A přece pod tíhou nároků, které na ně profesní život klade, nakonec mnozí z nich ztroskotají. Pečlivě připravená a do života postavená elita – tito jedničkáři – najednou nezvládají a zklamou veškerá očekávání. Jak je možné, že se hroutí pod nároky svého povolání?

KAZDE DITE MA TALENT.indd 17

17.5.17 15:16

K A Ž D É D Í T Ě MÁ TA L E N T

Že nejsou schopni jim dostát? Sice se naučili osvojit si efektivně a v co nejkratším čase všechno, co od nich stu dium vyžadovalo, ale nenaučili se řešit komplexní problémy a vypořádat se s nejistotou a rizikem. Byli vždy jen úspěšní, nikdy sami o sobě nepochybovali, nikdy neztroskotali, a proto se neumí vypořádat s neúspěchem. Ne naučili se pracovat v týmu a nedovedou inspirovat své spolupracovníky. Perfektně se přizpůsobili systému, který se orientuje jen na výkonnost a přesně udává, co je třeba udělat. Ale nedokážou improvizovat a nejsou empatičtí. Chybí jim vášeň a nadšení, tolik potřebné, má-li se nadání skutečně rozvinout, i ochota tvrdošíjně a trpělivě hledat nové cesty a vlastní řešení. Nejsou to špičkové vůdčí osobnosti, stali se z nich plniči povinností. Ale ty již dnešní svět nepotřebuje. A osobnosti, kterým záleží jen na sobě, také ne. Doba egoistů minula. Ve stále komplexnějším světě již není důležité hrát nějakou roli, nýbrž být sám sebou. Rozpoznat své vlohy i schopnosti a spolupracovat s ostatními. Nevyčleňovat se. Navazovat vztahy. Vyhledávat kontakty. Překročit vlastní stín. Trénovat rozpínání, nikoli ohýbání. Otevřít se, ne se uzavřít. Být přístupný novým řešením. Kombinovat informace stále znovu a novým způsobem. Umíněnost, kreativita, originální myšlení a sociální kompetence – to jsou schopnosti, které mají v dnešní době mnohem větší význam než v minulosti. Nelze se je ovšem naučit zpaměti ani poměřovat testováním výkonnosti. Na pěstování těchto zvláštních schopností však naše školy a univerzity nejsou připraveny.

KAZDE DITE MA TALENT.indd 18

17.5.17 15:16

N E Ž Z AČ N E M E

Personalisté globálně operujících podniků a korporací byli zřejmě první, kdo poznali, že se při výběru nejna danějších uchazečů – absolventů vysokých škol a uni verzit, nemohou spolehnout jen na známky a diplomy. Sice i nadále preferují absolventy Harvardu, Oxfordu či Cambridge, ale dříve než je zaměstnají, pošlou je nejdříve na rok do veřejné školy, pokud možno v chudé čtvrti. Tam tito elitní studenti dostanou za úkol vyučovat v běžné třídě. Vlastně ani ne v běžné, spíše v takové, kam si pomalu netroufá vkročit ani učitel. Sedí tam děti, které mají jiné starosti než sledovat výuku. Mají co dělat, aby se vypořádaly samy se sebou a s životem svých rodičů. Ale jsou ještě ochotné nechat se nadchnout, pokud si všimnou, že to s nimi někdo myslí vážně. V takových školách se tedy tito úspěchem rozmazlení Young Leaders učí pro život. Jejich úkolem je dát perspektivy dětem a mladistvým, kteří ztratili chuť k učení. Vytvářet týmy. Dodávat odvahu. Podněcovat k činorodosti. A nevzdávat se, když přijde nezdar. Tento program, který se nazývá Teach first, staví na zkušenostech, a nikoli na známkách. Rovněž „Nadace na podporu studia německé mládeže“, což je líheň vysoce nadaného dorostu, zjistila, že vynika jící známky ve škole ještě nejsou zárukou špičkových v ýsledků ve vědě a technice. Proto udílí stipendia raději uchazečům, kteří měli sice průměrné studijní výsledky, zato ale získali cenu v soutěži „Mladí badatelé“. A můžeme již tušit, že tito mladí, angažovaní vědci a vynálezci to dotáhnou dál než snaživci se samými jedničkami. Stále více podnikatelů též klade důraz na sociální kompetence.

KAZDE DITE MA TALENT.indd 19

17.5.17 15:16

K A Ž D É D Í T Ě MÁ TA L E N T

Máme tedy co dělat s problémem, jaký jsme tu ještě neměli. Náš vzdělávací systém nejenže nabízí stále méně šancí „žákům s nižším nadáním“, má také stále větší potíže s těmi domněle „velmi nadanými“. Nefunguje to dobře ani „dole“, ani „nahoře“, protože už nevycházejí takoví absolventi, jaké bychom dnes potřebovali. Někteří experti na vzdělání si toho jsou vědomi a mnozí vysocí představitelé ekonomiky si dělají starosti. Dokonce i řada politiků vnímá tyto obtíže. Ale nemají žádný plán, jak by se dosavadní systém dal reformovat. Je těžké změnit historicky zbudované struktury, jako je náš školský a vzdělávací systém se všemi směrnicemi, předpisy a správními nařízeními. Nemá smysl na něj vztekle útočit. Spíše bychom měli klást otázky – ty správné otázky – a nespokojit se s pohodlnými odpověďmi. Především bychom měli přezkoumat to, co se až doposud zdálo samozřejmé a usadilo se nám v hlavě jako předsudek: Že totiž existují jednak více „nadané“ a jednak méně „nadané“ děti a mladiství, a je proto nutné je od sebe oddělit, abychom jejich nadání mohli „optimálně“ rozvíjet. Co je tedy na té několik staletí staré koncepci nadání pravdivého? Co z ní je ještě dnes smysluplné a co již jen slouží k udržování zastaralých organizačních struktur a selektivních kritérií dávno překonaného vzdělávacího systému? Jak dlouho ještě chceme lpět na ideologii nadání, která je základem tohoto systému? A můžeme si to vůbec ještě dovolit? To jsou otázky, které v této knize klademe. Chceme

KAZDE DITE MA TALENT.indd 20

17.5.17 15:16

N E Ž Z AČ N E M E

hledat cesty, jak se dostat z této slepé uličky, do které nás zavedla naše dosavadní koncepce nadání. Podíváme-li se na něco z druhé strany, uvidíme většinou i něco jiného. Proto pozor! Neboť by se mohlo stát, že jste si právě pořídili knihu, ve které objevíte něco, co zboří váš dosavadní obraz toho, co dítě k rozvoji svého jedinečného nadání potřebuje, a co jsme my jako rodiče a pedagogové pod pojmem výchova a vzdělání až dosud chápali.

Proto se pohodlně usaďte, zhluboka se nadechněte a pokuste se zapomenout na všechno, co vám kdo na téma podpora a rozvíjení nadání dítěte namluvil. Nebo jaké představy o tom máte vy sami. Snad se vám dokonce podaří vrátit se na chvíli zpět do doby, kdy jste sami byli dětmi. Snad si vzpomenete, jak jste se tehdy cítili, jak jste vnímali a uvažovali. Že jste někdy toužili stát se princem či vílou a v tom okamžiku jste se ztratili a prožívali onen stav, po kterém my dospělí, kteří se nedokážeme oprostit od minulosti a budoucnosti, tolik toužíme. Pablo Casals, slavný španělský violoncellista, jednou řekl: „Každá vteřina, kterou prožíváme, je v celém vesmíru jedinečný okamžik, který se nebude nikdy opakovat…“ A co učíme naše děti? Učíme je, že dvě a dvě jsou čtyři a že Paříž je hlavním městem Francie. Kdy je budeme učit, kým jsou? Každému z nich bychom měli říct: Víš, kdo jsi? Jsi zázrak. Jsi jedinečný. Za celé ty roky, které uplynuly, tady nebylo takové dítě jako ty. Tvoje nohy, ruce, šikovné prsty, způsob, jakým se pohybuješ. Z tebe by mohl být Shakespeare,

KAZDE DITE MA TALENT.indd 21

17.5.17 15:16

K A Ž D É D Í T Ě MÁ TA L E N T

ichelangelo nebo Beethoven. Vším bys mohl být. Ano, M jsi zázrak. A až vyrosteš, mohl bys ublížit někomu, kdo je stejný zázrak, jako ty? Musíš na tom pracovat – my všichni na tom musíme pracovat – aby byl svět svých dětí hoden.“ Dokážete si vzpomenout na podobné chvíle niterného doteku? Kdy jste své dítě poprvé drželi v náručí a pro zázrak života nenacházeli dostatečně velká slova? Štěstím jste oněměli a radovali se z každé známky života, z kaž dého jeho pohybu? Jen se na vás dítě usmálo, dojalo vás to k slzám. Jak jste byli uneseni tímto okamžikem a snad jste si uvědomovali, že s každým novým člověkem vzniká i nový svět. Podívejte se nyní na to své nebo vám svěřené dítě ještě jednou. Zcela uvolněně, bez vnitřního napětí, bez předsudků, aniž byste je hodnotili, když je pozorujete. Pokud si myslíte, že ten, koho máte před sebou, je dejme tomu nevychované dítě, musíme vás požádat, abyste postupo vali znovu od začátku. Vždyť to už by bylo hodnocení. Takže: Ještě jednou se pohodlně opřete a snažte se zapomenout, jaké představy vy nebo druzí máte o tom, jaké by dítě mělo být. Možná budete muset tohle cvičení třikrát nebo čtyřikrát zopakovat. Ale pak pochopíte, kdo před vámi stojí: dítě, které se snaží najít své místo v životě. Tak jako kdysi vy, když jste byli ještě malí, a jak se o to neustále snažíte i teď. Dítě, které chce žít, touží být šťastné a být milováno stejně jako vy. A chce, abyste ho viděli takové, jaké je, a ne jaké by podle vás mělo být. Vaše dítě, vlastně každé dítě ve skutečnosti hledá přesně to, co si i vy sami v hloubi duše přejete. Neboť to

KAZDE DITE MA TALENT.indd 22

17.5.17 15:16

N E Ž Z AČ N E M E

je naše touha: být rozpoznáni. Chceme se poznat v našem bytí se svými silnými i slabými stránkami a jako takoví být milováni. Čím obtížnější vám připadá pohlížet na dítě s takovou otevřeností, tím větší máme radost z toho, že se vám naše kniha dostala do rukou. Vždyť to jsou, upřímně řečeno, především vaše starosti a úzkosti, spojené s nadějí a očekáváním, skrze které se na své dítě díváte. Tyto úzkostné představy s sebou nevláčíte jen tak pro nic za nic. Je to proto, že vám osud vašeho dítěte tolik leží na srdci. Je jedno, zda jste matkou nebo otcem a nesete břímě zodpovědnosti za úspěch jeho budoucího života, nebo zda jako prarodiče starostlivě přihlížíte, co z vašich vnoučat vyroste. Nebo jste se jen rozhodli doprovázet dítě na cestě do školky a do školy a chvílemi jste nešťastní z toho, že je tolik dětí, které jsou zcela jiné, než byste si přáli. Možná pracujete v terapeutickém zařízení a snažíte se pomáhat dětem, které se obtížně vyrovnávají s nároky rodičů, školky či školy. Nezáleží na tom, jak a v jaké roli dítě na jeho cestě do života doprovázíte. Čím složitější je svět, ve kterém naše děti vyrůstají, tím spíše jsou odkázány na kompetentní podporu. Není ovšem nic nového, že názory na to, jak má taková podpora vypadat, se diametrálně rozcházejí. Byly doby, kdy byly děti vystavovány velké krutosti a strádání, aby tak byly připraveny pro život. A byly doby, kdy dostaly všechno, co chtěly. Oba výchovné systémy se dokázaly zaštítit dostatkem argumentů. Rodiče, kteří v dětství sami zakusili tvrdost a odříkání, se samozřejmě snažili své vlastní děti takového utrpení ušetřit, a měli

KAZDE DITE MA TALENT.indd 23

17.5.17 15:16

K A Ž D É D Í T Ě MÁ TA L E N T

spíše tendenci své děti rozmazlovat. A naopak, z otců a matek, kteří jako děti směli všechno, se často stali velmi přísní rodiče. Takže to, co nazýváme výchovou, se stále mění. Ale byly to vždy jen představy dospělých, které určovaly, jak bude „správná“ a „optimální“ výchova vypadat. Jak budou děti pro život připraveny, záviselo vždy na tom, co jejich rodiče, vychovatelé a učitelé považovali za správné. Zřídkakdy na tom, co by snad pro ně mohlo být dobré. A jestli vůbec někdo poznal, co potřebují, v co doufají a po čem touží. Děti musely poslouchat, někdy více, někdy méně. A měly fungovat, někdy více, někdy méně. Dnes toho však o vývoji člověka víme více než kdy jindy. Dozvídáme se, co všechno děti od samého začátku umí. Již ve čtyřech měsících dokážou miminka rozlišit cizí jazyky, o dva měsíce později vnímají rozdíl mezi dobrým a zlým. V devíti měsících začínají chápat záměrné jednání a jen o několik měsíců později tuší, co a jak se k sobě hodí. Až v několika uplynulých desetiletích se vědci začali důkladně zabývat dětskými schopnostmi a vyvíjet postupy, které by jim umožnily poznat, co se v dětské hlavičce děje. A přece toho víme pořád málo. Například teprve nyní angličtí vědci dokázali, že plod v matčině těle dokáže již mezi třicátým pátým a třicátým sedmým týdnem těhotenství vnímat příjemné pocity i bolest. Ještě před pětadvaceti lety byla nedonošená miminka opero vána bez narkózy. Tehdy jsme to lépe neuměli. Proto vás vyzýváme, abyste hledali odpovědi na otázky, které si knihy o výchově a vzdělávání dětí vůbec nekla-

KAZDE DITE MA TALENT.indd 24

17.5.17 15:16

N E Ž Z AČ N E M E

dou. Naše otázky tam ale také nepatří, neboť nám jde o něco jiného. Chceme vás vybídnout, abyste se s námi vydali hledat skrytý poklad, potenciál. Abyste vytušili nové ideje, jak by to mohlo jít jinak, a rozvíjeli je. A nespoléhali se na všechny ty vymoženosti a počítačové programy, na rady takzvaných expertů, výchovných poradců a rádoby vzdělavatelů. Vždyť, co když žádná optimální výchova ani optimální vzdělání neexistuje, a v rámci toho, čeho chceme dosáhnout, je to pouhá idea, představa, která se v průběhu staletí často měnila. A pravděpodobně tomu ani v budoucnosti nebude jinak. Nedokážeme zabránit tomu, aby si každá generace dospělých vždy znovu nenamlouvala, že ví, jak správně vychovávat a vzdělávat děti. Příslušníci lidského spole čenství před námi si to mysleli také – představitelé anti autoritativních hnutí kolem roku 1968 stejně jako komunisté či národní socialisté. A vždy byly předkládány výchovné metody a vzdělávací programy, které měly sloužit co nejefektivnějšímu uskutečnění představ o tom, jak by nastupující generace měla být formována. Proto není rozhodující, jak by děti a mladí lidé měli být vychováváni, nýbrž s jakým cílem. Je ostatně klidně možné, že naše dnešní předpoklady a představy o tomto cíli, tedy na čem bude v jejich životě jednou záležet, jsou mylné. Možná není vůbec důležité, aby co nejlépe fungovali a co možná nejvíce věděli. Možná bude budoucnost potřebovat takové jedince, kteří právě nebudou fungovat stejně jako všichni ostatní. Takové, kteří se nezastaví a nebudou čekat na další pokyn. A těm třeba všechno to vědění, které

KAZDE DITE MA TALENT.indd 25

17.5.17 15:16

K A Ž D É D Í T Ě MÁ TA L E N T

by si měli osvojit ve školce, ve škole či na univerzitě, nebude k ničemu. Život je víc než jen honba za dobrými známkami. Život je víc, než příprava k nějaké zkoušce. Děti dokážou víc než pošilhávat po vysvědčení. Ponižujeme je, redukujeme-li jejich výkonnost jen na známky, kterých ve škole dosáhly. Stále více rodičů se považuje za trenéry či manažery svých dětí. Tento postoj pramení z domněnky, že děti jsou snad v jádru defektní. Protože jim něco chybí, musí zasáhnout rodiče. Ale děti už mají dost toho, že jsou neustále korigovány a kritizovány, vždyť si to také nezaslouží. Jsou kompetentní a chtějí převzít plnou zodpovědnost za sebe a možná i za druhé. Jsou to odmalička osobnosti s vlastními potřebami. Mají vlastní vzpomínky a nasbíraly zkušenosti, osvojily si schopnosti a dovednosti. Nepatří nikomu, jen samy sobě. Jsou to orli, a ne slepice na polévku. Aby naše děti mohly rozvíjet svá nadání, která v nich dřímou, měli bychom na ně pohlížet bez strachu a starostí a také bez předem připravených představ a záměrů. Za tím účelem bychom k nim měli mít opravdový, rovný vztah. Nikoli vztah, tak jak ho známe – mezi nadřízeným a podřízeným či mezi vzdělaným a nevzdělaným. Měl by to být vztah, ve kterém se potkávají dva lidé, kteří, ač odlišní, jsou ochotni se jeden od druhého učit. Kteří mají chuť společně objevovat a přetvářet svět. Měli bychom se proto naučit setkávat se se svými dětmi v rovině očí. Nevadí, že si k tomu někdy sedneme do dřepu.

KAZDE DITE MA TALENT.indd 26

17.5.17 15:16

•2• V ÍC NEŽ ZÁZRAK JAKÁ NADÁNÍ SI NAŠE DĚTI PŘINÁŠEJÍ NA SVĚT

Hovoříme-li o mimořádně nadaných jedincích, máme na mysli takové, kteří vykonali něco, co obdivujeme a o čem si myslíme, že by to „normální“ člověk nikdy nedokázal. Nedovedeme si představit, že by někdo byl schopen tak mimořádných výkonů, kdyby se s takovým talentem již nenarodil. Předpokládáme totiž, že talent musí být vro zený. Protože nevíme, jak došlo k probuzení takového vrozeného nadání, přisuzujeme ho genetickým vlohám. Výsledek považujeme za šťastnou náhodu a jsme si jistí, že velkolepá životní díla, jako bylo to Mozartovo či Einsteinovo, Alexandra von Humboldta či Pabla Picassa, se nemohou opakovat, byť by kdo o to usiloval a cvičil se v tom oboru sebevíc. To je naše pevné přesvědčení, a tak se jako rodiče a vychovatelé snažíme již v raném věku zjistit, zda dítě nevykazuje známky nějakého mimořádného nadání, abychom mu dali možnost je optimálně rozvíjet. Na první pohled to zní zcela logicky a přesvědčivě. Na druhý ovšem již méně.

KAZDE DITE MA TALENT.indd 27

17.5.17 15:16

K A Ž D É D Í T Ě MÁ TA L E N T

Začněme s tím, že si položíme otázku, zda Picasso, Einstein či Mozart by byli svými současníky považováni za mimořádně nadané i v jiných kulturách a v jiných dobách. Brali by je za takové třeba amazonští Indiáni či australští domorodci nebo dejme tomu obyvatelé střed ního Německa za časů křížových výprav? Je velmi pravděpodobné, že za mimořádně nadané by tam tehdy spatřovali zcela jiné osoby. Měřítkem toho, co určitá kultura považuje v danou dobu za mimořádné nadání, není vždy a všude totéž. Vždy záleží na tom, co lidé tam, kde právě žijí, mají za obzvlášť důležité a cenné. Dříve bylo spíš důležitější umět obdělávat pole. Dnes zase práce s počítačem. Zjevně tedy to, co považujeme za mimořádné nadání, nemá absolutní platnost. Tato okolnost zpochybňuje celé naše pojetí zvláštního nadání. Jestliže nějaké dítě extrémně dobře leze po stromech a šplhá, není proto stejně nadané jako dítě, které již v základní škole řeší matematické úkoly, s nimiž si dospělí nevědí rady? V tomto ohledu musíme na našich představách ještě zapracovat. A především si musíme položit otázku, jaké dopady mají naše, duchem doby utvářené názory na to, co považujeme za mimořádné nadání. A jaké dopady mají na ty, kdo v tomto směru posuzují a rozhodují o tom, kdo je nadaný a kdo méně. Pro objekty takového posuzování, tedy pro děti, má obojí velmi neblahý důsledek: Jedni se považují za lepší a hodnotnější členy naší současné spo lečnosti. Druzí se zase vnímají jako méněcenní a cítí se vyloučeni. Není to dobré ani pro jednu skupinu.

KAZDE DITE MA TALENT.indd 28

17.5.17 15:16

VÍC NEŽ ZÁZRAK

Dalším, spíše z teoretické stránky zajímavým argumentem, proč jsou naše představy o zvláštním nadání pochybné, je okolnost, že molekulární biologové přes veškerou snahu a enormní finanční podporu nebyli schopni vystopovat byť jednu jedinou genetickou konstelaci, která by byla zodpovědná za to, že se u dítěte rozvine mimo řádné nadání. Ačkoli nám to přijde zatěžko, budeme si muset přiznat, že neexistuje speciální „mozartovský“ nebo „einsteinovský“ gen. Dokonce ani ve struktuře mozku zesnulých osob, které jsme podle našich měřítek měli za mimořádně nadané, nebyla prokázána zvláštní stavba či speciální způsob propojení nervových vláken. Co ale jiného by mělo být tím, co v našich očích uplatňuje genetické vlohy mimořádně nadaných osob než mimořádně strukturovaný mozek? To je další problém, nad kterým je třeba se zamyslet. Většina badatelů v oblasti vysokého nadání se v současné době snaží vysvětlit tento fenomén jako výsledek zvláštní souhry dosud nezjištěných genetických vloh s dosud neznámými „faktory životního prostředí“. A proto se některé děti rodí nadanější než jiné. Takové vysvětlení však není ničím jiným než doznáním expertů, že skutečně nemají žádné zdůvodnění, proč některé děti rozvinou určité schopnosti a jiné ne. Vzhledem k této všeobecné bezradnosti o původu mimořádného nadání a k celkové pochybnosti o tom, co jsme až doposud považovali za mimořádné nadání, se dá vyvodit jen jediný závěr: Každé dítě má nějaké nadání.

KAZDE DITE MA TALENT.indd 29

17.5.17 15:16

K A Ž D É D Í T Ě MÁ TA L E N T

Jedno na to, druhé na ono, ale žádné dítě s tím nemá problém. Jsme to my, kdo z toho dělá problém. Proto nám může pomoci, podíváme-li se blíže, jaká nadání si dítě při narození přináší na svět a co z nich uděláme.

KAZDE DITE MA TALENT.indd 30

17.5.17 15:16

Gerald Hüther, Uli Hauser KAŽDÉ DÍTĚ MÁ TALENT Jak rozvíjet vrozené nadání Z německého originálu Jedes Kind ist hoch begabt. Die angeborenen Talente unserer Kinder und was wir aus ihnen machen, vydaného nakladatelstvím Albrecht Knaus Verlag a division of Verlagsgruppe Random House GmbH v Mnichově v roce 2012, přeložila Eva Špačková Obálku navrhla Jana Šťastná Odpovědná redaktorka Ivana Parkmanová Technická redaktorka Lenka Gregorová Počet stran 152 Vydala Euromedia Group, a. s. v edici Esence, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2017 jako svou 9146. publikaci Sazbu zhotovila Helena Hyanová Tisk EUROPRINT a. s., Praha Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz

KAZDE DITE MA TALENT.indd 152

28.6.17 15:16