DANIEL COLE
KONEC HRY
Hadrovy panak - 3 - KONEC HRY.indd 1
5.2.2020 14:41:58
ENDGAME Copyright © Daniel Cole 2019 Translation © Lenka Faltejsková, 2020
ISBN 978-80-242-6454-7
Hadrovy panak - 3 - KONEC HRY.indd 2
5.2.2020 14:41:58
Milí čtenáři, „nechci na konci každé knihy všechno rekapitulovat jako v jednotlivých dílech Simpsonových“. Tuhle věc opakuji od prvních úmorných rozhovorů v rámci propagace Hadrového panáka. Ovšem tentokrát je to ještě více na místě, protože jsem právě dokončil třetí knihu celé trilogie, v níž se objevují narážky a souvislosti s minulostí. Myslím, že se mi u postav podařilo dosáhnout hloubky a vykreslit jejich vztahy tak, jak by to v samostatných románech nebylo možné. A ačkoli jsem se v Loutkáři i v Konci hry snažil brát ohledy i na nové čtenáře, nedá se nic dělat, knihy vám budou dávat větší smysl, pokud celý příběh sledujete od začátku. Jsem tak trochu podivín a rád hledám ve svých oblíbených filmech a seriálech skrytá „velikonoční vejce“ a nenápadné narážky, které můžou zaregistrovat jen nejvěrnější fanoušci. Fiktivní svět se pak stává skutečnějším, proto jsem jimi prošpikoval i své knihy. Tímhle Hadrový panák ani omylem nekončí. Vždycky jsem chtěl, aby první tři romány vyprávěly o tomto konkrétním vyšetřovacím týmu v této konkrétní době. Překrývají se. Jejich příběhy se proplétají. Je to trilogie… Ale tak to ve skutečném světě nefunguje – život má sklony vracet se a povolovat úpravné kličky, které jsme tak pečlivě uvázali. Už teď mám na papíře koncept čtvrté knihy a jsem neuvěřitelně natěšený, baví mě, jakým směrem se nová série vydává. Všechno je koneckonců jen jeden velký příběh. Jako vždycky vřelé díky vám, čtenářům, a ještě vřelejší omluva za to, že nejsem schopen interakce na sociálních sítích; zkrátka na tyhle věci nejsem. Ale díky vám mám práci. Tahle knížka
Hadrovy panak - 3 - KONEC HRY.indd 3
5.2.2020 14:41:58
4
Daniel Cole
je pro vás a upřímně doufám, že si ji užijete tak jako já, když jsem ji psal. Takže bez dalšího zdržování: Dámy a pánové, poslední část trilogie Hadrový panák, Konec hry… Daniel Cole
Hadrovy panak - 3 - KONEC HRY.indd 4
5.2.2020 14:41:58
„Nepleť si mě s hrdinou… Zabil bych poslední živou duši, abych tě zachránil.“
Hadrovy panak - 3 - KONEC HRY.indd 5
5.2.2020 14:41:58
PROLOG
Pondělí 4. ledna 2016 11.13
„Bylo, nebylo. . .
Už není.“ Za špinavými okny se míhalo zasněžené předměstí, slabé slunce zahřívalo kožený interiér. Blížili se k cíli. „Ale jste to vy, ne?“ ozval se muž za volantem. „Jste William Fawkes?“ „Někdo to být musí,“ vzdychl Wolf s upřímnou lítostí. Tmavé oči ho pozorovaly ve zpětném zrcátku, příležitostně zalétly k silnici před nimi. „Je to tamhle nalevo.“ Černé taxi zastavilo, motor zaprotestoval, když přejeli cizí příjezdovou cestu. Wolf zaplatil v hotovosti, ne že by na tom ještě záleželo, a vystoupil ven, do tiché ulice. Než za sebou stačil zavřít dveře, auto se prudce rozjelo a ohodilo ho ledovou břečkou. Vzápětí zmizelo za rohem. Wolf zalitoval, že dal tomu otravnému zvědavci dýško. Asi bylo naivní myslet si, že ta libra a třicet čtyři pencí mu zajistí mužovo mlčení. Otřel si kalhoty rukávem dlouhého černého kabátu, který původně patřil Lethanielu Masseovi – vrahovi z případu Hadrového panáka –, suvenýr z minulého života, svým způsobem trofej a připomínka všech lidí, kterým měl pomoct.
Hadrovy panak - 3 - KONEC HRY.indd 7
5.2.2020 14:41:58
8
Daniel Cole
Úspěšně rozmazal mokré skvrny do špinavých šmouh. Uvědomoval si, že ho sledují. Sice zhubl čtrnáct kilo a narostl mu působivý neupravený plnovous, ale jeho značná výška a modré oči ho i tak každému dostatečně všímavému pozorovateli musely prozradit. Z protější strany ulice na něj civěla nějaká žena a skláněla se při tom ke kočárku a pravděpodobně k dítěti ukrytému někde pod hromadou peřinek. Vytáhla mobilní telefon a zvedla ho k uchu. Wolf k ní vyslal smutný úsměv, otočil se zády a prošel branou. Na štěrkovém plácku trůnil jakýsi mercedes, rozpoznatelný jedině podle znaku vyčuhujícího ze sněhu. Dům, který tak dobře znal, jako by se od jeho poslední návštěvy o třetinu zvětšil. Věděl, že zamčeno nebude, s klepáním se neobtěžoval. Odupal sníh z bot a vešel do haly, která se topila v zasmušilém šeru, ačkoli venku byla obloha jako vymetená. „Maggie?“ zavolal a hlas se mu zadrhl už jen proto, že je zpátky, lačně vdechuje vzduch uvnitř – prostoupený odérem umírajících knih, květinového parfému, mleté kávy a stovky dalších věcí. Ty pachy v něm vyvolávaly nežádoucí vzpomínky na jednodušší a šťastnější časy. Protože tady byl víc doma než kdekoli na světě, šlo o jedinou konstantu, na niž se mohl spolehnout od té doby, co se přistěhoval do hlavního města. „Maggie?!“ Shora se ozvalo zavrzání. Začal stoupat po schodech, vzápětí se ozvaly spěšné kroky po dřevěné podlaze nahoře. „Maggie?!“ Otevřely se dveře: „Wille…? Wille!“ Sotva vyšel nahoru, vrhla se mu kolem krku tak prudce, že málem přesunula celé shledání zpátky dolů do haly. „Panebože! Vážně jsi to ty!“ Svírala ho tak pevně, že se téměř dusil. Když se rozplakala s hlavou na jeho prsou, dokázal ji jen obejmout. „Věděla jsem, že přijdeš,“ vzlykala a třásl se jí hlas. „Nemůžu uvěřit, že už tu není, Wille. Co si mám bez něj počít?“
Hadrovy panak - 3 - KONEC HRY.indd 8
5.2.2020 14:41:58
Konec hry
9
Vyprostil se z její náruče, podržel ji kus od sebe, aby s ní mohl mluvit. Ta jindy dokonale upravená žena, které se po tvářích roztékal make-up a na sobě měla mdlé černé oblečení, pro jednou skutečně vypadala na svých pětapadesát. Tmavé vlnité vlasy si nechala rozpuštěné, ačkoli je jindy nosila vyčesané v retro stylu, který se nevyhnutelně vrátil do módy. „Nemám moc času. Kde… kde byl?“ vypravil ze sebe první z mnoha nepříjemných otázek, na něž potřeboval znát odpověď. Roztřesenou rukou ukázala k rozštípnuté zárubni v té části chodby, kde neležel koberec. Přikývl a jemně ji políbil na čelo, pak přešel do nově přistavěné části domu. Maggie se držela zpátky, postávala na prahu prázdné místnosti. Wolf si hrdě prohlédl přítelovo poslední dílo, perfektní jako všechno, co vyráběl pro svá vnoučata. Pokoj měl sloužit jako herna, až přijedou na návštěvu, aby s nimi mohl trávit víc času, když už odešel do penze. Uprostřed místnosti ležela převrácená dřevěná židle, porézní dřevěnou podlahu pod ní hyzdila tmavě červená skvrna. Wolf do té doby přesvědčoval sám sebe, že si dokáže zachovat odstup a prohlédnout místo činu s chladnou výkonností jako kterékoli jiné… Pochopitelně se pletl. „Měl tě rád, Wille,“ ozvala se ode dveří Maggie. Už nedokázal zadržovat slzy. Když si utíral oči, ozvalo se zvenčí křupání štěrku. „Měl bys jít,“ pobídla ho, na zdvořilé zaklepání nereagovala. „Wille?“ Vchodové dveře vrzly, někdo vešel dovnitř. Maggie pospíchala ke schodům, aby návštěvníka zadržela. Vzápětí se nahoře objevil blonďák s krysí tváří a jí se ulevilo. „Jakeu!“ oddechla si. „Myslela jsem, že jste… No, to je jedno.“ Wolf podezíravě sledoval, jak se ti dva objali jako staří přátelé. „Přinesl jsem vám něco na zub,“ řekl ten muž a podal jí nákupní tašky. „Můžu si s ním promluvit?“ zeptal se pak. Nemělo smysl předstírat, že jde o pouhou společenskou návštěvu. „Jen klidně běž, Maggie,“ řekl Wolf.
Hadrovy panak - 3 - KONEC HRY.indd 9
5.2.2020 14:41:58
10
Daniel Cole
S rozpačitým výrazem odešla dolů uklidit nákup. „Saundersi,“ přivítal Wolf svého bývalého kolegu, který za ním vešel do prázdného pokoje. „Wolfe. Dlouho jsme se neviděli.“ „Jo, potřeboval jsem být chvíli sám,“ opáčil. Zaslechl, jak venku na ulici zastavilo auto. „Nevěděl jsem, že jste se znali.“ „Neznali.“ Saunders pokrčil rameny, přes nekonfliktní průběh rozhovoru raději udržoval bezpečnou vzdálenost. „Až do… tohohle všeho.“ Ztěžka vzdychl. „Ta věc s Finlayem mě vážně mrzí, příteli. Věřte mi.“ Wolf přikývl a opět upřel oči na zakrvácenou podlahu. „Co tady děláte?“ zeptal se Saunders bez obalu. „Potřeboval jsem to vidět.“ „Co?“ Wolf kvůli Maggie ztlumil hlas. „Místo činu.“ „Místo činu?“ Saunders si unaveně zamnul obličej. „Byl jsem tady, příteli. Našli jsme ho samotného… v zamčeném pokoji… ležel vedle zbraně.“ „Finlay by se nezabil.“ Saunders na něj smutně pohlédl. „Lidi nás vždycky něčím překvapí.“ „Když už jsme u toho, dostal jste se sem zatraceně rychle.“ „Byl jsem na cestě sem ještě předtím… než vás nahlásili.“ Dokud spolu pracovali, Wolf toho hlučného detektiva konstábla nikdy neměl rád. Teď ho začínal vidět v novém světle. „Děkuju, že se o ni staráte.“ „Jo, to nic.“ „No a… kolik jich tam venku je?“ zeptal se Wolf, jako by zjišťoval, kolik je hodin. Atmosféra v místnosti se okamžitě změnila. Saunders zaváhal. „Dva vepředu, dva vzadu. Jeden je dole s Maggie, a jestli se nepletu, jeden je asi metr od nás za touhle zdí.“ Otočil se k otevřeným dveřím: „Kdo je nadrženej, ať se ozve!“ Od schodiště cvaklo zasunutí zásobníku do poloautomatické pušky.
Hadrovy panak - 3 - KONEC HRY.indd 10
5.2.2020 14:41:58
Konec hry
11
Omluvně se usmál a vytáhl z kapsy pouta. „Slíbil jsem jim, že se nepokusíte o útěk. Neudělejte ze mě idiota, prosím.“ Wolf přikývl a pomalu si klekl. Zvedl paže, propletl prsty za hlavou a zahleděl se zasněženým oknem ven – stejným oknem se díval před smrtí jeho učitel. „Promiňte,“ řekl Saunders a šel mu nasadit želízka. „Podezřelý zajištěn!“ „Wille?!“ zavolala Maggie z kuchyně, když do domu vpadli ozbrojení policisté. Těžké boty duněly na schodech, za nimi Maggiiny kroky. „Uděláte pro mě něco?“ požádal Wolf a podíval se na Saun derse a na Maggie, zatímco se dovnitř vyraženými dveřmi nahrnuli poslední policisté a za štěkání povelů se ho chystali odvést. „Zatím jí neříkejte, že jsem se vrátil.“ „Ale Wille,“ zvolala Maggie nešťastně, ani teď však nedokázala vkročit do místnosti, kde našli jejího manžela. „To nic, Maggie. To nic,“ uklidňoval ji. „Už neutíkám.“
Hadrovy panak - 3 - KONEC HRY.indd 11
5.2.2020 14:41:58
KAPITOLA 1
Pondělí 4. ledna 2016 11.46 Thomas Alcock si připravoval čaj, ale nechal se rozptýlit televizí, ačkoli byl vypnutý zvuk. „Idiote!“ zašeptal, protože rozlil vroucí vodu po kuchyňském pultu a opařil si ruku. „No to mě poser!“ Zkřivil obličej bolestí, ale trpěl mlčky a nespouštěl oči z obrazovky. Ve Sky News právě kroužil vrtulník kolem místa katastrofy, která před čtrnácti dny zasáhla hlavní město. Jeho tmavý stín se míhal po troskách dole na zemi. Kolem se pohybovaly minimálně dva další – supi slétající se k čerstvé mršině. Zjevně už povolili přístup do vzdušného prostoru. Zákaz nevýslovně zkomplikoval celé období svátků. Teď mohl svět konečně spatřit tu zkázu v plném rozsahu. Mnohem větší katastrofě se o fous vyhnuli, ale nebylo to zadarmo. Po výbuchu, který se omezil na podzemní záchodky nahoře na Ludgate Hillu, proběhla rutinní evakuace okolních budov, dokud statikové neprovedou kontrolu. Když si pak jeden turista s ostřížím zrakem všiml čerstvých prasklin v západním průčelí katedrály svatého Pavla, byly zahájeny restaurační práce. Jenže ještě než vůbec vztyčili lešení, severní věž se zřítila dolů na beton. V průběhu dalších tří dnů se ulamoval jeden pilíř
Hadrovy panak - 3 - KONEC HRY.indd 13
5.2.2020 14:41:58
14
Daniel Cole
za druhým jako nohy podklesávající pod tou tíhou, až se celý ohromný portál nakonec rozpadl – ikonický památník, pomalu podléhající utrženým zraněním. Byl to bizarní pohled, jako na skládačku, které kus chybí. Thomasovi chvíli trvalo, než pochopil, že barevný lem obklopující celé to místo je ve skutečnosti hora věnců a květin navršená kolem plotu: pocta těm, kdo se z Piccadilly Circus nedostali, konstáblyni Kerry Colemanové a všem, kdo zemřeli na Times Square – v mrazivých teplotách dojemné, leč pomíjivé gesto. Usrkl čaje. Blikající světlo se rušivě odráželo na obrazovce přes žluté titulky, torzo vánočního stromku ve vedlejším pokoji připomínalo, že je ještě tu, navíc s hromadou nerozbalených dárků pod vrstvou borového jehličí. Thomas nepřítomně pohladil Echa a v duchu se snad posté vrátil k sobeckým myšlenkám: jak je vděčný, že mezi těmi mrtvými a raněnými nebyl nikdo, koho by znal, jaké je štěstí, že se jeho přítelkyně vrátila celá. A i když se za to styděl, navíc tajně doufal, že když se hrůzy uplynulého měsíce, které vyvrcholily incidentem celostátního významu, sečtou s předčasnou smrtí drahého přítele, mohlo by to Baxterovou přesvědčit, aby byla vděčná za to, co má, a aby se spokojila se svým údělem. Na kuchyňském stole začal hlasitě bzučet její telefon. Thomas se vrhl přes pokoj, přijal hovor a rozčileně zašeptal: „Emilyin telefon… Bohužel ne. Ještě spí. Můžu jí něco… Středa… v devět ráno… Povím jí to… Dobře. Na shledanou.“ Pro jistotu položil telefon na kuchyňské chňapky, kdyby začal znovu zvonit. „Kdo to byl?“ ozvala se Baxterová ze dveří. Vylekala ho. Na sobě měla jeden z jeho vytahaných svetrů a kostkované kalhoty od pyžama. Tenhle domácký model představoval u pětatřicetileté vrchní vyšetřovatelky oproti obvyklému ustrojení vítanou změnu. Thomas si ji prohlédl a znovu se mu udělalo zle, když viděl, jakou daň si vybralo povolání na ženě, kterou
Hadrovy panak - 3 - KONEC HRY.indd 14
5.2.2020 14:41:58
Konec hry
15
miluje. Horní ret měla sešitý. Dva prsty přivázané k dlaze, ruka jí trčela z pásky, kterou neochotně nosila, aby ulevila poraněnému lokti. Většinu šrámů a strupů na obličeji skrývaly rozcuchané tmavě hnědé vlasy. Přinutil se k nepřesvědčivému úsměvu. „Dáš si snídani?“ „Ne.“ „Jen omeletu?“ „Ne. Kdo volal?“ zeptala se znovu a podívala se svému příteli do očí. Nepochybovala, že to ke kapitulaci bude stačit. „Volali ti z práce,“ vzdychl, rozčilený sám na sebe. Čekala, až to rozvede. „Mike Atkins, mám ti vyřídit, že vás ve středu ráno čeká schůzka s FBI.“ „Aha,“ hlesla roztržitě a poškrábala na hlavě Echa, který vyskočil na linku a chtěl si s ní hrát. Thomas nemohl vystát, jak křehce a zuboženě vypadá. Šel ji obejmout, ale nebyl si jistý, jestli jeho náruč, v níž zůstala bezvládně viset, vůbec vnímá. „Volala dneska Maggie?“ zeptala se. Pustil ji. „Ještě ne.“ „Zajedu k ní… Za chvíli.“ „Odvezu tě,“ nabídl se. „Můžu počkat v autě nebo si dojít na kafe, než…“ „Nemusíš,“ odmítla. Ta strohá odpověď ho kupodivu trochu vzpružila. Hluboko pod rozbitou fasádou zůstával její známý nepřátelský tón. Pořád je to ona. Jen potřebuje čas. „Dobře,“ přikývl a mile se usmál. „Půjdu…“ Dokončila větu mávnutím ruky k hornímu poschodí. „Ale jsem v pořádku,“ zamumlala a vrátila se na chodbu s Echem v patách. „Jsem v pořádku.“ Ten živý plot by vypadal jako kterýkoli jiný živý plot, nebýt záblesků zářivě zrzavé srsti, které se za ním co chvíli objevily a zase zmizely.
Hadrovy panak - 3 - KONEC HRY.indd 15
5.2.2020 14:41:58
16
Daniel Cole
Prvním úkolem Alexe Edmundse v úloze soukromého vyšetřovatele byl prostý případ, který ho zavedl na pohřebiště nákupních vozíků, pustý plac naproti místní pobočce supermarketu Sainsbury’s. Ovšem když teď měl sledovaný objekt přímo na očích a jedinou únikovou cestu blokoval jeho tým, vrátilo se vítané vzrušení z lovu. Pohnul se vpřed. Jeho cíl se vymrštil rychleji, než čekal, a rozběhl se přímo do pasti. „Detektive číslo dvě!“ zavolal do vysílačky z dětské sady Malý detektiv. „Detektive číslo dvě, připravte se na zadržení!“ „Musím?“ „Prosím!“ zafuněl Edmunds a sledoval, jak se plán odvíjí jako dobře secvičená choreografie. Jeho snoubenka se vynořila před nimi a zablokovala jim cestu kočárkem. Jejich potenciální odměna zabrzdila, nakrátko zaváhala a pak se začala škrábat vzhůru po zřejmě nejvyšším stromě v celém Londýně. Zmizela z dosahu, přičemž je zasypávala sněhem z horních větví. „Sakra!“ ušklíbl se Edmunds. V ruce držel klacek a díval se vzhůru. „Detektive číslo jedna, fretky umí lézt po stromech,“ oznamoval mu Tiin deformovaný hlas, zatímco tlačila Leilu k němu. „Co teď?“ zeptala se už bez vysílačky. „Tohle… Všechno v pohodě,“ prohlásil Edmunds sebejistě. „Je v pasti.“ „Vážně?“ opáčila, vyndala z košíku pod kočárkem přepravku na kočky a postavila ji na zmrzlou zem. „Tak dobře, vylezu nahoru,“ rozhodl Edmunds a čekal, že bude jeho snoubenka protestovat. Marně. „Je to vážně hodně vysokej strom,“ upřesnil. Přikývla. „Tak jo,“ přikývl on. „Radši se držte stranou, kdybych náhodou spadnul… a umřel.“
Hadrovy panak - 3 - KONEC HRY.indd 16
5.2.2020 14:41:58
Konec hry
17
„A co takhle kdybych šla domů?“ navrhla Tia. „Jasně,“ pokrčil rameny, ačkoli nechápal, že si chce nechat ujít všechno to vzrušení. Došel ke stromu a chytil se tlusté větve nad hlavou. „Ale je to zábava, ne? Taky teď můžeme být víc spolu!“ Tia nereagovala. „Říkal jsem…,“ zkusil to znovu poté, co z kmene sklouzl zpátky. „Aha, ty už jsi pryč.“ Byla už v půli cesty podél břehu. „Aspoň mně to jako zábava připadá,“ zabručel pro sebe. „Tak jo, ty prašivino,“ zavolal nahoru do větví. „Tvoje hrůzovláda končí!“ Wolf hlasitě chrápal. Byl zavřený ve výslechové místnosti na hornseyské policejní stanici už přes tři hodiny, z toho dvě a půl strávil nejvydatnějším spánkem za poslední týdny. Když na chodbě bouchly dveře, probudil se. Nakrátko ho zmátlo neradostné prostředí, ovšem želízka, která mu za zády cvakla o kovovou židli, mu rychle osvěžila paměť. To bezohledné prásknutí dveřmi ho trochu podráždilo, jenže teď se zoufale potřeboval vymočit a aspoň pár minut chodit po tom omezeném prostoru, aby se mu prokrvila zdřevěnělá levá polovina zadnice. Pokusil se protáhnout přicházející křeč. Chodbou se k němu blížilo klapání podpatků. Pak se dveře otevřely a dovnitř vešel pohledný padesátník v obleku šitém na míru, který se mezi hnědé stěny vůbec nehodil. „No ne,“ uvítal toho švihácky oblečeného muže. „Myslel jsem, že jste ženská.“ Bělovlasý pán se zatvářil zaskočeně, na čele se mu objevily hluboké vrásky. „Což ale nejste,“ uklidnil ho Wolf. Mužovou tváří se mihl úsměv. „Jak vidím, bylo zbytečné se obávat, že jste na útěku přišel o své detektivní schopnosti.“ Odtáhl si židli a posadil se.
Hadrovy panak - 3 - KONEC HRY.indd 17
5.2.2020 14:41:58
18
Daniel Cole
„Když už jsme u toho,“ spustil Wolf, kterému se náhle cosi vybavilo, „nechci, aby to vyznělo nějak malicherně, ale než se… stala celá ta věc s Massem, zbývalo mi patnáct dnů z roční dovolené. Šlo by to nějak…“ Muž se pobaveně usmál, zarazil ho v půli věty. Jeho sněhobílé zuby oproti dooranžova zbarvené pleti vysloveně svítily. „Jo, asi máte pravdu, probereme to jindy,“ přikývl Wolf a nafoukl tváře. Rozhostilo se napjaté ticho. „Vy mě nepoznáváte, Wille, že ne?“ „Ehmmm….“ „Toto je komisař Christian Bellamy,“ oznámil ode dveří nepříjemně známý hlas. Do místnosti vešla komandérka Geena Vanitová. Na své poměry měla na sobě poměrně vkusný úbor: černé sáčko zakrývalo ucházející množství svršků, které se tloukly pod ním. Možná to přeháněl se sledováním televize přes den, nebo se právě nacházel v podivném rozpoložení, ale kdyby měl její model někam zařadit, vybral by si označení „pohřební šat pro Teletubbies“. Mluvila dál. „Pardon, co jste říkala?“ zeptal se Wolf. Nevnímal, protože se v myšlenkách zatoulal k mnohem naléhavějšímu problému: teletubbie Dipsy – předávkovaný heroinem. „Říkala jsem: byla jen otázka času, než vás chytíme,“ zopakovala ta drobná žena. „A pamatujete si, že jste mě ve skutečnosti nechytili, viďte?“ opáčil Wolf. „Protože já si matně vzpomínám, jak jsem se vzdal.“ Vanitová pokrčila rameny, v duchu už formulovala prohlášení o jeho dopadení pro tisk. „Vy o koze, já o…“ „Nestoudné propagandě?“ navrhl. „Poslyšte, nejsme vaši nepřátelé, Wille,“ vložil se do toho Christian, než mohli pokračovat v hašteření. Tváří v tvář tomu nelítostnému souboji však své stanovisko přehodnotil: „Já ne jsem váš nepřítel.“
Hadrovy panak - 3 - KONEC HRY.indd 18
5.2.2020 14:41:58
Konec hry
19
Wolf zafuněl. „My dva už jsme se setkali,“ pokračoval Christian. „Připouštím, je to hodně dávno. A…“ Ten nevtíravě příjemný muž poprvé neovládl své city. „Oba jsme tento týden přišli o drahého přítele. Nemyslete si, že jste jediný.“ Wolf na něj upřel skeptický pohled. „Takže…,“ spustila Vanitová, „Williame Olivere Layton-Fawkesi.“ Ušklíbl se. „Když jsme vás teď dopadli…“ „Vzdal jsem se!“ zaúpěl. „… čeká vás hezky dlouhé odnětí svobody za skutečně pozoruhodný seznam všech vašich prohřešků.“ Wolf si všiml, jak se Christian na svou podřízenou nesouhlasně zamračil. Pokračovala. „Zadržování důkazů, křivé svědectví, neuposlechnutí rozkazu, když jste se měl dostavit, ublížení na zdraví…“ „Nanejvýš napadení,“ oponoval. „A ten seznam pokračuje dál a dál,“ dopověděla Vanitová a spokojeně si založila paže. „Za ty roky se vám mockrát podařilo vyhnout trestu, ale tentokrát vás vaše hříchy dostihly. Můžete k tomu něco říct?“ „Ano.“ Čekala. „Nemohla byste mě poškrábat na nose?“ požádal ji. „Prosím?“ „Na nose,“ zopakoval přívětivě a zachřestil želízky za zády. „Mohla byste?“ Vanitová si vyměnila pohled s Christianem a zasmála se. „Slyšel jste vůbec něco z toho, co jsem říkala, Fawkesi?“ Wolfovi začínaly slzet oči. „Půjdete do vězení na hodně dlouho.“ „No tak, prosím vás,“ naléhal Wolf a neúspěšně se pokusil zamnout si nos o rameno. Vanitová vstala. „Na tohle nemám čas.“
Hadrovy panak - 3 - KONEC HRY.indd 19
5.2.2020 14:41:58
20
Daniel Cole
Než stačila dojít ke dveřím, Wolf promluvil: „Léo… Antoine… Dubois.“ Zarazila se, jednou nohou už stála venku. Velmi pomalu se otočila. „Co s ním?“ „Nejdřív nos,“ zkusil to Wolf. „Ne! Co je s Duboisem?“ „Omluvte mou nevědomost,“ vložil se do toho Christian, „ale… kdože?“ „Léo Dubois,“ zafuněla Vanitová. Vybavila si fiasko hned několika policejních složek, na které si naštěstí už několik let nevzpomněla. „Byl to velký případ našeho oddělení: vražda, obchodování s lidmi, pašování drog. Vyšetřování se účastnil i Fawkes, takže není divu, že to skončilo katastrofálně.“ Wolf hlasitě zívl a ona se k němu otočila. „Tak co je s Duboisem?“ „Vím, kde ho najdete, mám jména a fotky celé jeho sítě, čísla účtů, název lodi, která je na cestě k našim břehům, napěchovaná budoucími prostitutkami…“ Mimoděk zacouvala zpátky do místnosti. „Jo! Taky státní poznávací značky aut,“ pokračoval, „podniky, kde pere peníze… a vím naprosto jistě, že se někomu naboural do účtu na Netflixu.“ Vanitová zavrtěla hlavou: „Zoufalé sliby dopadeného muže.“ „Vzdal jsem se,“ připomněl jí. Christian mlčel, ale postřehl, jak se vystupování jeho kolegyně okamžitě změnilo. „Vidím, že jsem se ve vás strašně spletla, Fawkesi,“ pronesla Vanitová dramaticky. „Skeptik ve mně měl celou dobu podezření, že jste utekl, abyste si zachránil krk, protože jste si objednal služby sériového vraha. A ukazuje se, že vy jste mezitím vlastnoručně dostal na kolena pána podsvětí!“ Zasmála se vlastnímu vtipu. „Tohle je absurdní! Nemůžete přece čekat, že vám někdo uvěří…“ „Čekám, že mi uvěříte vy,“ přerušil ji, „že jsem od chvíle, kdy jsem opouštěl soudní síň, začal dávat dohromady opatření, abych
Hadrovy panak - 3 - KONEC HRY.indd 20
5.2.2020 14:41:58
Konec hry
21
svůj život získal zpátky. Že jsem se připravoval přesně na tuhle chvíli, abych vám mohl dát něco, co nebudete moct odmítnout.“ „Jenže já to odmítám,“ odsekla, očividně zapomněla, že mezi přítomnými v místnosti nemá nejvyšší postavení. „Takže Dubois ani omylem nepoznal chlapa, co se ho pokoušel dostat tolik měsíců? Neměl sebemenší podezření?“ „Podezření měl hromadu,“ řekl na to Wolf. „Ale není nic lepšího, než když se váš obličej objeví ve všech celostátních novinách. Dá se to výborně využít… A teď už vážně potřebuju, abyste mi poškrábala nos.“ Chtěla odmítnout. „Poškrábejte mu ten nos, ano?“ vyštěkl Christian, který chtěl slyšet pokračování. Vanitová se zatvářila rozhořčeně. Vytáhla z kapsy drahé pero a napřáhla ho směrem k Wolfovi. Nijak se nenamáhala zakrýt odpor. „Trochu doprava,“ naváděl ji. „Trochu víc. Jo, to je ono. Víte, že jste se minula povoláním?“ prohlásil. Vzápětí dodal: „Což je mimochodem jen konstatování, které s ničím nesouvisí, ani s vaší schopností škrábat.“ Opřel se a vítězoslavně se usmál. Vanitová upustila své oblíbené pero na stůl, aby ho sebral někdo jiný. „Co chcete, Fawkesi?“ procedila přes zaťaté zuby. „Bez trestu odnětí svobody.“ Rozesmála se. „Veřejnost ví, co jste udělal. Nebo aspoň část z toho všeho. Můžete maximálně doufat v soudce, který má rád policisty.“ „Takže nám dělá starosti veřejnost? Proto ten neúnavný hon, který jste na mě uspořádala,“ zazubil se Wolf. „Až na to, že nebyl ani tak neúnavný, jako spíš unavený, a nebyl to ani hon, spíš porozhlížení.“ Vanitová se napjala. „Měsíc. S minimální ostrahou,“ navrhl. „Rok,“ kontrovala, čímž poněkud překračovala popis své práce. Nicméně Christian nic nenamítal, sledoval probíhající vyjednávání jako divák tenisový zápas.
Hadrovy panak - 3 - KONEC HRY.indd 21
5.2.2020 14:41:58
22
Daniel Cole
„Dva měsíce,“ navrhl Wolf. „Šest!“ „Tři… ale mám podmínky.“ Vanitová se odmlčela. „Pokračujte.“ „Že jsem se vrátil, se Baxterová dozví ode mě, od nikoho jiného.“ Vanitová měla takovou radost, že se vyhne jednání se svou popudlivou vrchní inspektorkou, že mu v počátečním nadšení málem ubrala týden z trestu na znamení díků. Místo toho předvedla váhavé přikývnutí. „A…,“ pokračoval, „tohle je asi ideální chvíle informovat vás, že během infiltrace Duboisova gangu jsem sehrál úlohu při skupinovém napadení konkurenčního obchodníka s bílým masem, který skončil ve velmi vážném stavu na jednotce intenzivní péče.“ „Proboha, Fawkesi!“ Vanitová zavrtěla hlavou. „Ale plně se zotavil,“ dodal rychle. „Dobře. S tím se asi vypořádáme.“ „Tak jsme se vrátili a zastřelili ho.“ „Ještě něco?!“ Vanitová byla s trpělivostí u konce. „Ano. Potřebuju nástup k výkonu trestu odložit,“ prohlásil Wolf smrtelně vážně. „No jistě,“ opáčila ironicky. „A jen pro zajímavost, o jak dlouho byste si to představoval?“ „Jak dlouho bude třeba.“ „K čemu?“ „Abych vyřešil poslední případ,“ odpověděl a veškerá samolibost a provokace z jeho hlasu vyprchaly. „Mrháte mým časem, Fawkesi,“ pronesla Vanitová a opět se zvedla k odchodu. „Vydržte,“ ozval se po dlouhé době Christian. Vanitová svého nadřízeného probodla pohledem, ale poslušně se posadila. „Jaký případ, Wille?“ zeptal se Christian. Wolf se ke komisaři otočil. „Případ vraždy detektiva seržanta Finlaye Shawa.“
Hadrovy panak - 3 - KONEC HRY.indd 22
5.2.2020 14:41:58
Konec hry
23
Chvíli všichni mlčeli a zvažovali tu absurdní žádost. Právě když chtěla Vanitová odpovědět, Christian si odkašlal a zvedl ruku. „Wille, byla to sebevražda. Přece víte… Je mi líto, ale žádné vyšetřování, ke kterému byste se mohl přidat, neprobíhá.“ „Byl jste jeho přítel?“ zeptal se ho Wolf. „Nejlepší přítel,“ pronesl Christian pyšně. „Tak mi na něco odpovězte.“ Pohlédl mu zpříma do očí. „Napadá vás nějaký představitelný scénář, ve kterém by Finlay opustil Maggie?“ Vanitová pochopila, že teď už se jí rozhovor netýká. Mlčela. Nevěděla ani jistě, jestli byl Finlay ženatý. Christian ztěžka vzdychl a zavrtěl hlavou. „Ne. Ani jeden. Ale důkazy jsou… nezpochybnitelné.“ „Jako jeho příteli vám přece určitě nebude vadit, když to ověřím nade vši pochybnost. A pak jsem váš.“ Komisař se tvářil rozpolceně. „Přece o tom nemůžete vážně přemýšlet?“ žasla Vanitová. „Mohla byste zmlknout?“ obořil se na ni a otočil se zpátky k Wolfovi. „To byste vážně chtěl podrobit Maggie něčemu takovému?“ „Pochopí to… když to budu já.“ Christian se stále nezdál přesvědčený. „No tak. Co můžete ztratit?“ zeptal se Wolf a poprvé na něm bylo znát zoufalství. „Potvrdím, že šlo o sebevraždu, a vy dostanete Duboise.“ Sledoval, jak to komisař zvažuje. „Dobře. Beru to.“ Vanitová se zvedla a vyřítila se z místnosti, nechala ty dva o samotě. „Nechám vám sem přinést spis a podepsanou kopii naší… dohody,“ usmál se Christian a v očích mu jen hrálo. Poplácal Wolfa přátelsky po zádech, zrovna jako to dělával Finlay. Nepochybně mu zůstane modřina, na jakou by byl i jeho učitel pyšný. „Tak kde začneme?“ „Začneme?“
Hadrovy panak - 3 - KONEC HRY.indd 23
5.2.2020 14:41:58
24
Daniel Cole
„Myslíte si, že vás to nechám dělat samotného? Mluvíme tu o Finovi!“ Wolf se usmál. Finlayův nejstarší přítel se mu začínal zamlouvat. „Tak kde začneme?“ zeptal se Christian znovu. „Na začátku.“
Hadrovy panak - 3 - KONEC HRY.indd 24
5.2.2020 14:41:58
KAPITOLA 2
Pondělí 5. listopadu 1979 Noc pálení ohňů 17.29 Christian otevřel oči a okamžitě ho oslepilo jasné světlo odrážející se od zrezivělé střechy. Přenesl váhu, přetočil se a cítil, jak se pod ním prohýbá podlaha. Zvedl ruku k bolavé čelisti a uhodil se do obličeje těžkou boxerskou rukavicí. Všechno se mu začínalo vracet kousek po kousku: zápas se soupeřem… těžce prohrával, pokusil se zasadit úder horem… a minul. Vybavil si, jak se soupeř rozpřáhl k levému háku… a pak černo. Nad ním se objevil Finlayův ošklivý kukuč. Tenhle čtyřiadvacetiletý Skot byl urostlý jako strom a oholenou hlavu měl skoro stejně sukovitou a nesouměrnou. K tomu plochý nos, který po návštěvách tělocvičny měnil směr. „Vstávej, ty princezničko,“ dobíral si ho chraplavým hlasem s glasgowským přízvukem. Christian se s úpěním posadil ve středu ringu. „Máš mě učit, ne mě rozmlátit na kaši!“ Finlay pokrčil rameny. Pod kůží se mu přitom pohnuly svaly a Christianovi to kupodivu připomnělo jeho včerejší rande, mladou policistku s hodností konstábla, která se jen zavrtěla ve spánku, když vyklouzl z jejího pokoje.
Hadrovy panak - 3 - KONEC HRY.indd 25
5.2.2020 14:41:58
26
Daniel Cole
„Já tě učím,“ řekl Finlay s úsměvem. „Příště už uhneš.“ „Jsi hajzl, víš to?“ Finlay se zachechtal a zvedl ho na nohy. „Jak vypadám?“ zeptal se Christian znepokojeně, protože měl v úmyslu pozvat svou pěknou kolegyni na rande znovu, jen co jim skončí série nočních. „Skvěle,“ zazubil se Finlay. „Trochu víc jako já.“ „Proboha! Tos měl moje trápení radši rovnou ukončit,“ opáčil Christian, čímž si vysloužil závěrečnou ránu do ledvin. Byl téměř o tři roky mladší než jeho parťák a představoval pravý opak svého nejlepšího kamaráda: byl hezký a oblíbený. Pískově blond vlasy nosil dlouhé po ramena jako popové hvězdy z televize. Když se mu chtělo, byl docela chytrý, ale taky byl líný a popravdě radši honil holky než zločince. Ti dva však měli něco společného: prošli výchovou otce vojáka, sdíleli averzi vůči novému nadřízenému a oba byli doslova magnet na průšvihy. „Tak jdeme, za hodinu nám začíná směna,“ zamumlal Finlay, který si právě rozvazoval zuby rukavice. „Uvidíme, jakou hovadinu má pro nás šéf na dnešek.“ „Vám to možná připadá jako hovadina,“ prohlásil vrchní inspektor Milligan přes závoj kouře, který visel v místnosti a napodoboval smogem zahalené skotské hlavní město za okny. Prohýbající se sloupek popela na konci jeho cigarety konečně odpadl a skončil mu na kalhotách. „Možná to vypadá jako hovadina… protože to hovadina je,“ navrhl Christian. Milligan si rozmázl popel do šedé skvrny a otočil se k Finlayovi. „Co říká?“ Finlay pokrčil rameny. Milligan se obrátil opět k Christianovi. „Vůbec ti nerozumíme, hochu. Z jaké země že to jsi?“ „Z Essexu,“ odpověděl Christian. Milligan ho chvíli podezíravě pozoroval. „Vy dva sráči máte na dnešek hlídání v loděnici. Tečka.“
Hadrovy panak - 3 - KONEC HRY.indd 26
5.2.2020 14:41:58
Konec hry
27
„Nemůžou tam jít French a Wick?“ protestoval Finlay. „Ne,“ opáčil Milligan, kterého jejich společnost začínala nudit. „Protože French a Wick dostali parkoviště kamionů.“ „Kde se ta akce bude doopravdy odehrávat,“ zabručel Christian. Milligan ho buď ignoroval, nebo mu opět nerozuměl. „Tohle je ztráta času,“ prohlásil Finlay. „V tom případě dostanete vy dva sráči zaplaceno za chrápání na parkovišti. Výhra pro všechny! Můžete jít.“ „Ale…“ „Můžete… jít.“ V sedm dvacet osm večer zaparkoval Finlay před jedním z bočních vchodů do loděnice. Vzhledem k tomu, že auto stálo jen kousek od kovové brány, měli nerušený výhled na osvětlená skladiště, stěnu z barevných nákladních kontejnerů, poskládaných jako nějaké ohromné kostky Lega, a osamělý vysokozdvižný vozík, pro tu noc opuštěné. Jejich odraz se chvěl v tmavých vodách řeky Clyde za nimi. Na čelní okno dopadly první dešťové kapky, barvy stékaly do sebe, tvary se deformovaly, jako když se rozpouští malířské plátno. Sledovali, jak se déšť mění v přívalový liják, ládovali se hamburgery a prvním teplým pivem večera – na hlídkách tradice, stejně jako neoznačený služební ford cortina. Po jedenácti letech ve službě už muselo glasgowské podsvětí ten odřený auťák poznat stejně snadno jako hlídkový vůz se zapnutým majáčkem, ale copak jim příslušelo zpochybňovat moudrost těch, kteří stáli v potravinovém řetězci výš než oni? „To mi řekni,“ ozval se Christian mezi sousty, „proč zrovna my dva vždycky vyžereme tu nejblbější práci?“ „Politika,“ pronesl Finlay moudře. „Někdy prostě musíš v týhle branži vědět, čí zadek líbat. Učíš se… Navíc je Milligan příšernej rasista.“ „Jsem z Essexu!“ Finlay se rozhodl změnit téma. „Jak to jde s tou kadeřnicí?“
Hadrovy panak - 3 - KONEC HRY.indd 27
5.2.2020 14:41:58