predmet dolicny_003_Sestava 1 2/13/17 12:59 PM Stránka 1
PATRICIA CORNWELLOVÁ PŘEDMĚT
DOLIČNÝ KNIÎNÍ KLUB
PREDMET DOLICNY_2017
30.1.2017
11:32
Stránka 5
PROLOG
13. srpna, KEY WEST Drah˘ M, ubûhlo tfiicet dní, poãasí je lehce promûnlivé a já stále pfiíli‰ pfiem˘‰lím a nezdají se mi Ïádné sny. Vût‰inu odpolední trávím na terase v Louisovû restauraci. Pí‰u a pozoruji pfiitom mofie. Voda nad písãit˘mi mûlãinami hraje odstíny smaragdovû zelené a smûrem do hloubky pfiechází v syt˘ akvamarín. Oblohou se pofiád honí nad˘chané bílé mraky pfiipomínající cáry d˘mu a neúnavn˘ vûtfiík kamsi odná‰í hlasy naháãÛ z pláÏe i zvuky z plachetnic kotvících hned za nedalek˘m útesem. Terasa je krytá, a kdyÏ se v pozdním odpoledni pfiiÏene nenadálá boufika, coÏ se stává dost ãasto, zÛstávám u svého stolu, vdechuji vÛni de‰tû a pozoruji, jak ãefií hladinu mofie, jako kdyÏ pohladí‰ koÏe‰inu proti smûru vlasu. Nûkdy pr‰í a souãasnû svítí slunce. Nikdo si mû nev‰ímá a neotravuje mû. Stala jsem se Ïiv˘m inventáfiem restaurace, stejnû jako ãern˘ labrador Zulu, kter˘ skáãe do vody pro házecí talífie, a toulavé koãky, jeÏ ti‰e obcházejí kolem a zpÛsobnû ãekají na zbytky. Louisovi ãtyfinozí chránûnci jedí lépe neÏ mnozí lidé. UklidÀuje mû, kdyÏ vidím, jak zdej‰ímu svûtu vládne mírumilovn˘ fiád, v nûmÏ je postaráno o v‰echny tvory. Na své dny si nemohu stûÏovat. Zato noci mi nahánûjí hrÛzu. Jakmile se mé my‰lenky zaãínají stahovat do temn˘ch zákoutí a spfiádat svoje stra‰idelné sítû, prchám do pfielidnûn˘ch ulic Starého Mûsta, pfiitahována hluãn˘mi bary jako noãní mÛra svûtlem. Walt a PJ vytfiíbili moje noãní zvyklosti do mistrovské dokonalosti. Walt pfiichází do penzionu jako první, uÏ za soumraku, neboÈ u nich ve ‰perkafiské dílnû na Malloryho námûstí mají padla, sotva se setmí. Otevfieme si kaÏd˘ tfietinku piva a ãekáme na PJ. 5
PREDMET DOLICNY_2017
30.1.2017
11:32
Stránka 6
Patricia Cornwellová
Pak táhneme z baru do baru a obvykle skonãíme u Trumfového krále. Jejich vztah mû uÏ dávno nezaráÏí, ostatnû jako vÛbec nic, kromû smrti, s níÏ se setkávám. Oãima vyhubl˘ch, sinal˘ch muÏÛ nahlíÏím do jejich zmuãen˘ch du‰í jako v˘kladních skfiíní. AIDS je hrozba, která se nad tímto ostrÛvkem vzná‰í jako DamoklÛv meã. Zvlá‰tní, mûla bych se mezi vyhnanci a umírajícími cítit jako doma. Pravdûpodobnû mû v‰ichni pfieÏijí. Za nocí, kdy nemohu usnout a naslouchám huãení klimatizace v oknû, mû pronásledují pfiedstavy, jak se to asi stane. VÏdycky kdyÏ sly‰ím zvonit telefon, si na to vzpomenu. PokaÏdé, kdyÏ zaslechnu, Ïe za mnou nûkdo jde, musím se otoãit. KaÏdou noc prohlíÏím skfiíÀ, nakukuji za závûs a pod postel a zaji‰Èuji dvefie Ïidlí. BoÏe, já se nechci vrátit domÛ. Beryl
30. záfií, KEY WEST Drah˘ M, vãera pfii‰el Brent u Louise na terasu a fiekl, Ïe mám telefon. S bu‰ícím srdcem jsem za‰la dovnitfi, ale ve sluchátku bylo sly‰et jen mezimûstské praskání a pak telefon onûmûl. Sevfielo se mi srdce. Musela jsem si vynadat, Ïe se chovám jako paranoik. Kdyby to byl on, jistû by nûco fiekl, aby se mohl popást na mém strachu. NemÛÏe pfiece vûdût, kde jsem. Nemohl mû tu vystopovat. Jeden z ãí‰níkÛ se jmenuje Sloan. Nedávno se tam nahofie roze‰el s pfiítelem a pak se pfiestûhoval sem. Nejspí‰ mu jeho b˘val˘ volal a bylo ‰patné spojení, takÏe to znûlo, jako by chtûl Slámu místo Sloana, a kdyÏ jsem se ozvala já, zavûsil. Nemûla jsem nikomu fiíkat, jakou mám pfiezdívku. Jmenuji se Beryl, fiíká se mi Sláma a mám strach! Knihu je‰tû nemám hotovou, ale uÏ mi docházejí peníze a poãasí se zaãíná mûnit. Dnes ráno je obloha zataÏená ãern˘mi mraky a fouká siln˘ vítr. ZÛstala jsem v pokoji, protoÏe kdybych 6
PREDMET DOLICNY_2017
30.1.2017
11:32
P¤EDMùT
Stránka 7
DOLIâN¯
se pokou‰ela psát u Louise na terase, odletûly by mi papíry do mofie. Pouliãní svûtla svítí a vûjífie palem oh˘bajících se pod nápory vûtru pfiipomínají obrácené de‰tníky. Svût za m˘m oknem skuãí jako poranûné zvífie, a kdyÏ do oken zabu‰í dé‰È, zní to, jako by Key West obsadilo nûjaké cizí temné vojsko. Musím brzy odjet. Bude se mi st˘skat. Budou mi chybût PJ s Waltem. Cítila jsem se s nimi opeãovávaná a v bezpeãí. Nevím, co budu dûlat, aÏ se vrátím do Richmondu. MoÏná bych se mûla hned pfiestûhovat, ale nevím kam. Beryl
7
PREDMET DOLICNY_2017
30.1.2017
11:32
Stránka 9
Vrátila jsem dopisy z Key West do desek z tvrdého papíru, strãila do své ãerné lékafiské bra‰ny jedny chirurgické rukavice a sjela v˘tahem o patro níÏ do márnice. DlaÏdice na chodbû byly je‰tû vlhké, jak je nûkter˘ ze zfiízencÛ setfiel, a v zamãené pitevnû panoval klid a mír. Napfiíã od v˘tahu se matnû leskly tûÏké nerezové dvefie do velké lednice. Sotva jsem je otevfiela, udefiil mû do nosu dÛvûrnû znám˘ zápach. Vozík s tûlem jsem na‰la snadno, ani jsem se nemusela obtûÏovat ãtením jednotliv˘ch visaãek. Bezpeãnû jsem poznala ‰tíhlou nohu vyãuhující zpod bílého prostûradla. Znala jsem kaÏd˘ centimetr tûla Beryl Madisonové. Koufiovû modré oãi na mû bezv˘raznû zíraly ‰tûrbinami víãek, z‰edlou tváfi hyzdila fiada bled˘ch fiezn˘ch ran, vût‰inou na levé stranû. Hrdlo mûla profiíznuté aÏ k pátefii. Na levé stranû hrudníku a levém prsu jsem napoãítala devût blízko sebe umístûn˘ch bodn˘ch ran zpÛsoben˘ch témûfi dokonale kolmo veden˘m úderem. Pfiipomínaly velké ãervené knoflíkové dírky. Bodnutí následovala rychle po sobû a byla vedena takovou silou, Ïe na pokoÏce zÛstaly znatelné otisky po rukojeti zbranû. ¤ezné rány na rukou a pfiedloktí mûfiily od pÛl do deseti centimetrÛ. Celkem jsem, kromû bodn˘ch zranûní a profiíznutého hrdla, napoãítala dvacet sedm fiezn˘ch ran, vãetnû dvou na zádech. V‰echny utrÏila, kdyÏ se snaÏila odvrátit údery ostré ‰iroké ãepele. Nepotfiebovala jsem Ïádné fotografie ani nákresy. Staãilo mi zavfiít oãi a vybavila jsem si obliãej Beryl Madisonové. Pfied vnitfiním zrakem mi vyvstávaly hrÛzné podrobnosti násilí spáchaného na jejím tûle. Levou plíci zasáhly ãtyfii bodné rány. Krãní tepny byly témûfi pfieÈaté; ostfií proniklo i srdeãnicov˘m obloukem, plicní tepnou, srdcem a osrdeãníkem. Ve chvíli, kdy jí ten ‰ílenec témûfi ufiízl hlavu, byla jiÏ prakticky nûkolikanásobnû mrtvá. Pokusila jsem se srovnat si to v hlavû. Beryl nûkdo vyhroÏoval,
1
9
PREDMET DOLICNY_2017
30.1.2017
11:32
Stránka 10
Patricia Cornwellová
Ïe ji zabije. Pfií‰ernû se vydûsila a prchla na Key West. Nechtûla zemfiít. Tu noc, kdy se vrátila do Richmondu, byla zavraÏdûna. Proã ho pou‰tûla do svého domu? Proã, proboha? Upravila jsem prostûradlo a vrátila vozík k ostatním, které stály s nákladem mrtv˘ch tûl vyrovnané podél zadní stûny lednice. Zítra touhle dobou bude její tûlo spálené a zpopelnûné ostatky budou na cestû do Kalifornie. Beryl Madisonová by pfií‰tí mûsíc oslavila ãtyfiiatfiicáté narozeniny. Zdá se, Ïe nemûla Ïádné Ïijící pfiíbuzné kromû nevlastní sestry ve Fresnu. TûÏké dvefie se s tich˘m klapnutím zavfiely. Asfalt parkovi‰tû za budovou Úfiadu hlavního soudního lékafie sálal pfiíjemn˘m, uklidÀujícím teplem; ve vzduchu jsem cítila pach impregnace praÏcÛ blízké Ïelezniãní trati, které se opékaly v na tuto dobu nezvykle sálajícím slunci. Byl pfiedveãer svátku V‰ech svat˘ch, Halloween. Dvojkfiídlá vrata do márnice zela dokofián a jeden ze zfiízencÛ kropil beton pfiíjezdové rampy. V Ïertu nadzvedl hadici a nechal proud vody dopadnout tak, aby mi pár kapek smoãilo kotníky. „Doktorko Scarpettová, vy teì pracujete jako v bance?“ zavolal na mû se ‰irok˘m úsmûvem. Bylo nûco po pÛl páté, a já jsem obvykle neodcházela pfied ‰estou. „Nepotfiebujete nûkam hodit?“ dodal. „Ne, díky, uÏ mám odvoz,“ opûtovala jsem jeho úsmûv. Narodila jsem se v Miami, takÏe jsem dÛvûrnû znala místa, kde se Beryl Madisonová pfies léto ukr˘vala. Zavfiela jsem oãi a pfied vnitfiním zrakem se mi objevily barvy Key West. Spatfiila jsem jasné odstíny zelenû a modfii a západy slunce tak k˘ãovité, Ïe to mohlo projít jen Stvofiiteli. Beryl se nemûla vracet domÛ. Na parkovi‰tû pomalu vjíÏdûl zbrusu nov˘ Crown Victoria, lesknoucí se jako tmavé sklo. Pfiekvapilo mû to, neboÈ jsem oãekávala známého odfieného plymoutha. ¤idiãovo okénko sjelo s tich˘m bzuãením dolÛ. „âekáte na autobus, nebo co?“ Poruãík Pete Marino se snaÏil tváfiit non‰alantnû. V koufiov˘ch sklech nového forda jsem spatfiila svoji udivenou tváfi. Elektronick˘ zámek se s cvaknutím otevfiel. „Teda to koukám,“ prohlásila jsem, kdyÏ jsem se uvelebila na ply‰ovém sedadle. 10
PREDMET DOLICNY_2017
30.1.2017
11:32
P¤EDMùT
Stránka 11
DOLIâN¯
„To patfií k mému pov˘‰ení.“ Protúroval motor. „Není to ‰patné, co fiíkáte?“ Po letech utahan˘ch pivovarsk˘ch valachÛ poruãík koneãnû dostal hfiebce. Sáhla jsem do kabelky pro cigarety a pfiitom jsem si v‰imla otvoru v pfiístrojové desce. „Sem si obvykle strkáte ‰ÀÛru od majáku nebo jen od holicího strojku?“ „Houby s octem,“ zaklel. „Nûjak˘ pacholek mi odtud v myãce ukradl elektrick˘ zapalovaã. Chápete to? Mûl jsem to auto teprve den a zajel jsem ho um˘t. Nemûl jsem ãas ho hlídat, dával jsem totiÏ tûm pacholkÛm v myãce sodu, protoÏe mi kartáãe ulomily anténu...“ Marino mi nûkdy pfiipomínal moji mámu. „... teprve pozdûji jsem pfii‰el na to, Ïe je zapalovaã v tahu.“ Odmlãel se a ‰mátral v kapse, zatímco já hledala v kabelce sirky. „Hele, myslel jsem, Ïe jste se rozhodla pfiestat koufiit,“ pronesl trochu jízlivû a hodil mi do klína svÛj plynov˘ zapalovaã. „Jo, jasnû,“ zamumlala jsem. „Od zítfika.“
Veãer, kdy do‰lo k vraÏdû Beryl Madisonové, jsem trávila s jedním penzionovan˘m soudcem na pfiíli‰ nabubfielé opefie, po níÏ následovalo pozvání na skleniãku do snobské anglické hospody. Jak sklenek pfiib˘valo, stával se soudce ponûkud ménû ctihodn˘m. Nemûla jsem s sebou svÛj pager, takÏe se se mnou z policejního dispeãinku nemohli spojit a museli na místo povolat mého zástupce Fieldinga. Teì to tedy bude poprvé, kdy vstoupím do domu zavraÏdûné spisovatelky. Windsor Farms nebyla z tûch ãtvrtí, kde ãlovûk oãekává, Ïe by se mohlo pfiihodit nûco tak ohavného. Zdej‰í velké domy stojí ponûkud dál od silnice, obklopené skvûle udrÏovan˘mi pozemky. Vût‰ina z nich je vybavena popla‰n˘m zafiízením a v‰echny mají dokonalou klimatizaci, takÏe není tfieba otvírat okna. Za peníze si sice nelze koupit vûãnost, rozhodnû v‰ak jistou míru bezpeãí. Dosud jsem nedûlala na Ïádném pfiípadu vraÏdy, k nûmuÏ by do‰lo ve Windsor Farms. „Vypadá to, Ïe netrpûla zrovna nouzí,“ poznamenala jsem, kdyÏ poruãík zastavil na stopce. 11
PREDMET DOLICNY_2017
30.1.2017
11:32
Stránka 12
Patricia Cornwellová
Kolem pro‰la bûlovlasá dáma venãící snûhobílého maltézského pinãe. Kradmo si nás pfiemûfiila, zatímco pes oãuchal trs trávy a hrdû si jej podepsal. „Podívejte na tu chlupatou pfií‰eru,“ zavrãel Marino a s nevolí se zamraãil. „Nesná‰ím tyhle smetáky. Jenom ‰tûkají jako pominutí a v‰ude dûlají louÏiãky. KdyÏ uÏ si ãlovûk pofiizuje psa, mûlo by to b˘t nûco pofiádného.“ „Nûktefií lidé prostû nechtûjí b˘t sami,“ pokrãila jsem rameny. „Jo,“ pfiik˘vl a pak se vrátil k mé pfiedchozí poznámce. „Beryl Madisonová mûla peníze, vût‰ina jich ov‰em byla vázaná v tom domû. V‰echny svoje úspory zfiejmû utratila tam dole na Floridû. Zatím pofiád tfiídíme její písemnosti.“ „Îe by se ocitla na suchu?“ „To bych nefiek. Zjistili jsme, Ïe si vÛbec nevedla ‰patnû. Vypadá to, Ïe pouÏívala nûkolik pseudonymÛ: Adair Wildsová, Emily Cornová, Edith Montessová.“ Znovu se rozjel. Îádné z tûch jmen mi nebylo povûdomé, jenom Cornová. „Cornie bylo její druhé jméno,“ podotkla jsem. „To moÏná vysvûtluje, proã mûla pfiezdívku Sláma.“ „To a její blonìaté vlasy,“ pfiipomnûla jsem. Beryl byla drobná, s jemnou, odu‰evnûlou tváfií. Její pÛvodnû medovû zlaté vlasy slunce vybûlilo do velmi svûtlého odstínu. ZaÏiva mohla b˘t okouzlující, tûÏko fiíct. Jediná fotografie z té doby, kterou jsem vidûla, byla na jejím fiidiãském prÛkazu. „Podle její nevlastní sestry jí Sláma fiíkali lidé, ktefií jí byli blízcí. AÈ uÏ na Floridû psala komukoli, dotyãná osoba musela podle mû její pfiezdívku znát,“ poznamenal Marino a upravil si v autû sluneãní clonu. „Pofiád mi nejde do hlavy, proã si ty dopisy xeroxovala. No schválnû, kolik znáte lidí, co si pofiizují kopie sv˘ch vlastních soukrom˘ch dopisÛ?“ „Zmínil jste se o tom, Ïe mûla mánii schraÀovat ve‰keré písemnosti,“ pfiipomnûla jsem. „Správnû. A to mi taky nedá spát. Ten v‰ivák ji zfiejmû zastra‰oval uÏ celé mûsíce. Co fiíkal? âím jí hrozil? Nevím, protoÏe si jeho telefonáty nenahrála, ani si nikam nic nezapsala. Ta dáma si dûlá xerokopie vlastní soukromé korespondence, ale o tom, Ïe jí nûkdo vyhroÏoval zabitím, není v jejích záznamech sebemen‰í zmínka. ¤eknûte mi, jestli to dává nûjak˘ smysl.“ „V‰ichni lidé neuvaÏují tak jako my.“ 12
PREDMET DOLICNY_2017
30.1.2017
11:32
P¤EDMùT
Stránka 13
DOLIâN¯
„Jo, nûktefií nepfiem˘‰lejí, protoÏe se do nûãeho zapletli, a nechtûjí, aby se o tom ostatní dozvûdûli,“ zabruãel. Vjeli jsme na pfiíjezdovou cestu a zastavili pfied garáÏí. Trávník byl znaãnû pfierostl˘ a spousty vytáhl˘ch pampeli‰ek se v mírném vûtfiíku k˘valy ze strany na stranu. Vedle po‰tovní schránky stála tabule s nápisem NA PRODEJ. Hlavní dvefie byly je‰tû stále pfielepené Ïlutou policejní páskou. „Její vÛz je v garáÏi,“ prohodil poruãík, kdyÏ jsme vystupovali. „Pûkná ãerná Honda Accord EX. MoÏná Ïe by vás mohly nûkteré podrobnosti ohlednû toho auta zajímat.“ Stáli jsme na prostranství pfied domem a rozhlíÏeli se. ·ikmé sluneãní paprsky mû hfiály na krku a na zádech. Vzduch byl chladiv˘ a jedin˘m zvukem ‰iroko daleko se zdálo vtíravé bzuãení podzimního hmyzu. Zhluboka jsem se nadechla. Náhle na mû dolehla únava. Berylin dÛm se vyznaãoval pfiísnou moderností a jednoduchostí. Prosklené prÛãelí nesené pilífiovou konstrukcí pfiipomínalo loì s otevfienou spodní palubou. Celkov˘ dojem pfiísné strohosti podtrhoval i stavební materiál: pfiírodní kámen a ‰edû mofiené dfievo. Byl to typ domu, jak˘ by si asi zvolil bohat˘ mlad˘ pár – velké místnosti, vysoké stropy, zkrátka spousta drahého a nevyuÏitého prostoru. Stál jako poslední v fiadû, uzavíral Windhamskou ulici, coÏ vysvûtlovalo, proã nikdo nic nevidûl ani nesly‰el. Stavení kryly ze dvou stran duby a borovice a oddûlovaly tak Beryl od nejbliωích sousedÛ zelenou zástûnou. Pozemek za domem prudce spadal do rokle plné hou‰tin a bludn˘ch balvanÛ, která se posléze rozvírala a pfiecházela do roviny porostlé panensk˘m lesem. „Sakra! Vsadím se, Ïe tu mûla i srnky,“ zabruãel Marino, kdyÏ jsme do‰li za dÛm. „To je teda paráda. Kouknete z okna a mÛÏete si klidnû myslet, Ïe máte svût jen pro sebe. Vsadím se, Ïe kdyÏ snûÏí, musí to b˘t úplná senzace. Nûco takového je mÛj sen. V zimû bych si pûknû rozdûlal oheÀ v krbu, nalil si skleniãku bourbonu a jen bych se díval na ten les. Musí to b˘t nádhera, kdyÏ je ãlovûk v balíku.“ „Zvlá‰È kdyÏ se doÏije toho, aby si to mohl uÏít.“ „Moje fieã.“ Zatímco jsme obcházeli západní kfiídlo, ‰ustilo nám pod nohama podzimní listí. Hlavní dvefie byly na stejné úrovni s prostranstvím 13
PREDMET DOLICNY_2017
30.1.2017
11:32
Stránka 14
Patricia Cornwellová
pfied nimi a kukátko uprostfied mi pfiipomínalo malé sklenûné oko. Poruãík típl cigaretu, poslal ‰paãka obloukem do trávy a zaãal se prohrabovat v kapse sv˘ch ‰molkovû modr˘ch kalhot. Sako nechal v autû, takÏe tu stál jen v bílé ko‰ili s krátk˘mi rukávy, rozepjaté u krku a pomaãkané kolem podpaÏního pouzdra, a bfiicho mu pfietékalo pfies opasek. Koneãnû vytáhl klíã se Ïlutou evidenãní visaãkou. Pozorovala jsem ho, jak odemyká bezpeãnostní zámek, a pfiitom mû znovu udivily jeho ruce. Velké, silné a opálené, pfiipomínající rukavice na baseball. Jako hudebník nebo zubafi by se rozhodnû neuÏivil. Padesátník s fiídnoucími ‰ediv˘mi vlasy a obliãejem stejnû o‰oupan˘m jako jeho ‰aty v‰ak svou hfimotnou postavou stále budil dostateãn˘ respekt. Mohutní policisté jako on se jen zfiídka dostávají do ‰arvátek. Pouliãním grázlíkÛm staãí jedin˘ pohled a radûji se stáhnou a nezkou‰ejí si nûjak vyskakovat. Stáli jsme v obdélníku sluneãního svûtla v pfiedsíni a natahovali si chirurgické rukavice. Uvnitfi to zavánûlo prachem a zatuchlinou, jako ve v‰ech domech, které byly del‰í dobu zavfiené. Aãkoli technici richmondského v˘jezdového vy‰etfiovacího t˘mu prohledali v‰e do nejmen‰ího detailu, nebylo s niãím hnuto. Marino mû ujistil, Ïe v‰echno zÛstalo pfiesnû tak, jak to bylo, kdyÏ pfiede dvûma dny na‰li Berylino tûlo. Zavfiel dvefie a rozsvítil svûtlo. „Jak vidíte,“ zadunûl jeho hlas pfiedsíní, „musela vraha sama pustit dovnitfi. Nikde není ani stopy po násilném vniknutí, a navíc je dÛm vybaven jedním z posledních modelÛ zabezpeãovacích zafiízení.“ Ukázal na panel vedle dvefií a dodal: „Momentálnû je vypnuté, ale kdyÏ sem dorazila hlídka, fivalo to jak na lesy. Mimochodem, to je taky dÛvod, proã jsme ji tak brzy na‰li.“ Vysvûtlil mi, Ïe pfiípad byl pÛvodnû policii nahlá‰en jako hlasit˘ alarm. Krátce po jedenácté veãer zavolal jeden z Berylin˘ch sousedÛ na policejní linku tísÀového volání, Ïe u ní spustilo popla‰né zafiízení a uÏ témûfi tfiicet minut houká. Poslali sem tedy hlídku a policista na‰el dvefie dokofián. Pár minut nato uÏ ze své vysílaãky Ïádal o v˘jezd mordparty. V ob˘vacím pokoji byl pûkn˘ binec. Sklenûn˘ konferenãní stolek leÏel povalen˘ na boku, na indickém vlnûném koberci se válely ãasopisy, kfii‰Èálov˘ popelník, nûkolik nádob ve stylu art deco a váza na kvûtiny. Vedle pfiekoceného svûtlemodrého u‰áku 14
PREDMET DOLICNY_2017
30.1.2017
11:32
P¤EDMùT
Stránka 15
DOLIâN¯
se povaloval pol‰táfi patfiící k rozkládací pohovce stejné barvy, jeÏ stála opodál. Na bílé zdi nalevo ode dvefií vedoucích na chodbu byly patrné tmavé skvrny zaschlé krve. „Má to popla‰né zafiízení nûjakou ãasovou prodlevu?“ zji‰Èovala jsem. „Jistû. Po otevfiení dvefií ãeká asi patnáct vtefiin, ãímÏ poskytuje ãlovûku dost ãasu vyÈukat kód, neÏ se spustí alarm.“ „TakÏe Beryl musela otevfiít dvefie, vypnout popla‰né zafiízení, vpustit dotyãného dovnitfi a opût zafiízení zapnout, zatímco tu ta bestie stále byla, protoÏe jinak by se alarm nespustil, kdyÏ vrah odcházel. Zajímavé.“ „Jo,“ u‰klíbl se poruãík, „fakt dûsnû.“ Stáli jsme v ob˘vacím pokoji poblíÏ povaleného konferenãního stolku, celého ãerného od reagenãního prá‰ku, kter˘ technici pouÏívají ke zv˘raznûní otiskÛ prstÛ. âasopisy a literární pfiehledy na podlaze nesly v‰echny datum staré nûkolik mûsícÛ. „Na‰li jste nûjaké ãerstvé noviny nebo ãasopisy?“ zji‰Èovala jsem. „Jestli si koupila zdej‰í noviny, mÛÏe to b˘t dÛleÏitá stopa. Bylo by dobré provûfiit v‰echna místa, která po opu‰tûní letadla nav‰tívila.“ Vidûla jsem, Ïe Marinovi tuhnou ãelistní svaly. Nesná‰el, kdyÏ jsem mu radila, jak má dûlat svoji práci. „Nahofie v poschodí, kde mûla kabelku a kufry, jsme na‰li v˘tisk Miami Heraldu a Keynoteru, to je nûco jako realitní katalog ostrovÛ Key. MoÏná Ïe se chtûla pfiestûhovat dolÛ na ostrovy. Oba v˘tisky jsou z pondûlka, musela si je tedy koupit na leti‰ti cestou sem.“ „Zajímalo by mû, co na to asi fiíkal její realitní agent –“ „Nic,“ skoãil mi Marino do fieãi. „VÛbec pr˘ netu‰il, kde Beryl je, a dÛm v její nepfiítomnosti ukazoval jen jednou, nûjakému mladému páru. Tûm se ale zdála cena pfiíli‰ vysoká. Beryl za nûj totiÏ chtûla rovn˘ch tfii sta tisíc babek.“ Rozhlédl se kolem s neproniknuteln˘m v˘razem ve tváfii. „Poãítám, Ïe teì na tom nûkdo slu‰nû vydûlá.“ „Ten veãer, kdy se Beryl vrátila, jela z leti‰tû domÛ taxíkem,“ drÏela jsem se tvrdo‰íjnû tématu. Vytáhl z krabiãky cigaretu a pouÏil ji jako ukazovátko: „Na‰el jsem úãet na tom stolku u dvefií v pfiedsíni. UÏ jsme vyslechli i fiidiãe, jmenuje se Woodrow Hunnel a je to vÛl jak andûl. Tvrdí, 15
PREDMET DOLICNY_2017
30.1.2017
11:32
Stránka 16
Patricia Cornwellová
Ïe ãekal v fiadû taxíkÛ na leti‰ti. Zamávala na nûj tak kolem osmé. Lilo pr˘ jako z konve, takÏe sem dorazili asi za ãtyfiicet minut. Donesl jí ke dvefiím její dva kufry a pak se odporouãel. Jízdné dûlalo i s tuzérem ‰estadvacet babek. Na leti‰tû se vrátil asi o pÛl hodiny pozdûji a hned nabral dal‰í rito.“ „Tím jste si jist˘, nebo je to jeho verze?“ „Jist˘, jako Ïe dvû a dvû jsou ãtyfii.“ Poklepal cigaretou na kloub levé ruky a poválel filtr mezi palcem a ukazovákem. „Ovûfiili jsme si to. Hunnel mluvil pravdu. On to b˘t nemohl, nemûl na to dost ãasu.“ Sledovala jsem jeho pohled k tmav˘m skvrnám u dvefií. VrahÛv odûv musel b˘t potfiísnûn˘ krví. Je dost nepravdûpodobné, Ïe by taxikáfi v zakrvácen˘ch ‰atech jel na stanovi‰tû pro dal‰í zákazníky. „Nebyla doma moc dlouho,“ shrnula jsem to. „Pfiijela asi v devût a soused volal na policii v jedenáct, to uÏ popla‰né zafiízení houkalo pÛl hodiny, coÏ znamená, Ïe vrah odsud ode‰el asi kolem pÛl jedenácté.“ „Jo,“ pfiik˘vl, „tohle je ten nejzapeklitûj‰í kousek z toho v‰eho. Podle tûch jejích dopisÛ byla vystra‰ená aÏ do morku kostí. TakÏe se do mûsta vrátí tajnû, domÛ se témûfi vplíÏí a zamkne se tu. Dokonce si na kuchyÀsk˘ pult pfiipraví svoji bouchaãku – tu vám ukáÏu, aÏ tam dojdeme. A pak najednou bác! Zazvoní zvonek nebo co? Dál víme, Ïe pustila toho v‰iváka dovnitfi a znovu nastavila popla‰né zafiízení. Musel to b˘t nûkdo, koho znala.“ „Nevzdávala bych se tak úplnû verze o nûjakém neznámém ãlovûku,“ oponovala jsem. „Pokud to dokázal dobfie zahrát, mohla mu uvûfiit a pustit ho z nûjakého dÛvodu dovnitfi.“ „V tuhle dobu?“ ·lehl po mnû pohledem. „To jí jako v deset veãer nabízel tfieba pfiedplatné Humoristick˘ch listÛ?“ Neodpovûdûla jsem. Nemûla jsem tu‰ení. Zastavili jsme se v otevfien˘ch dvefiích do chodby. „Tohle jsou první stopy krve,“ ukázal poruãík na zaschlé cákance na zdi. „Tady jí zasadil první ránu. Poãítám, Ïe utíkala a on se rozhánûl noÏem.“ Vybavila jsem si fiezné rány na Berylinû obliãeji a na rukou. „Podle mû,“ pokraãoval Marino, „ji tady fiízl do levé ruky, do zad nebo do obliãeje. Ty skvrny na zdi pocházejí od krve kanoucí z ostfií. Zasadil jí uÏ alespoÀ jednu ránu a na ãepeli byla krev, 16
PREDMET DOLICNY_2017
30.1.2017
11:32
P¤EDMùT
Stránka 17
DOLIâN¯
a kdyÏ se znovu rozmáchl, odlétlo z ní nûkolik kapek a rozstfiíklo se na zdi.“ Skvrny byly eliptické, mûly asi ‰est milimetrÛ v prÛmûru a smûrem dál vlevo od zárubnû dvefií se znatelnû prodluÏovaly. Celá fiada mûfiila dobré tfii metry. Útoãník se musel rozmachovat s rázností vrcholového tenisty. Cítila jsem emoci toho zloãinu. Nebyl to vztek, ale nûco je‰tû hor‰ího. Proã ho pou‰tûla dovnitfi? „Podle polohy tûch skvrn soudím, Ïe stál tady.“ Poruãík poodstoupil pár krokÛ od dvefií a pak je‰tû trochu doleva. „Rozmáchl se a opût ji zasáhl, a jak nÛÏ proletûl vzduchem, odstfiíklo z nûj nûkolik kapek na zeì. Jak vidíte, zaãínají tady,“ ukázal na první cákance v fiadû, asi tak v úrovni temene jeho hlavy. „Pak klesají dolÛ a konãí necel˘ch pûtadvacet centimetrÛ nad zemí.“ Odmlãel se a vrhl na mne pátrav˘ pohled. „Vy jste ji pitvala. Co myslíte, je ten mizera pravák, nebo levák?“ Tohle chtûjí policisti vûdût vÏdycky. A pfiestoÏe jim stále opakuji, Ïe to je jen pouhá domnûnka, pokaÏdé se zeptají znovu. „To z tûch skvrn nelze jednoznaãnû urãit,“ pokrãila jsem rameny. „ZáleÏí v˘hradnû na tom, kde vzhledem k ní stál. Bodné rány na hrudi mají úhel mírnû zleva doprava, coÏ by ukazovalo na leváka, ale opakuji, Ïe to závisí na jeho pozici vÛãi ní.“ „Jen si myslím, Ïe je zajímavé, Ïe v‰echna zranûní zpÛsobená tím, jak se bránila, jsou na levé stranû tûla. SnaÏila se pfied ním utéct a on na ni útoãil zleva místo zprava. Proto mám podezfiení, Ïe je levák.“ „UÏ jsem fiekla, Ïe záleÏí na vzájemné pozici útoãníka a obûti,“ opakovala jsem netrpûlivû. „No jo,“ zabruãel nespokojenû, „v‰echno na nûãem závisí.“ Podlaha zde byla z tvrdého dfieva a kfiídové krouÏky, jimiÏ technici oznaãili kapky krve, vedly ke schodi‰ti asi tfii metry nalevo od nás. Tudy se snaÏila Beryl uniknout vrahovi. Pfiekvapení a hrÛza byly silnûj‰í neÏ bolest. Na zdi vlevo byla témûfi nad kaÏd˘m schodem krvavá ‰mouha, jak ‰mátrala pofiezan˘mi prsty po táflování ve snaze získat oporu.
Podlaha, stûny i strop byly potfiísnûné tmav˘mi skvrnami. Beryl musela bûÏet na konec chodby v prvním patfie, kde se na chvíli 17
PREDMET DOLICNY_2017
30.1.2017
11:32
Stránka 18
Patricia Cornwellová
ocitla v úzk˘ch. Nasvûdãovalo tomu velké mnoÏství krve. Honiãka pokraãovala poté, co se jí oãividnû podafiilo prchnout do loÏnice. Zde zfiejmû získala nûjak˘ ãas, kdyÏ pfielezla pfies velkou manÏelskou postel, zatímco útoãník ji obcházel. V tu chvíli po nûm buì mr‰tila svou kabelkou, nebo, a to se zdá pravdûpodobnûj‰í, leÏela kabelka na posteli a Beryl ji pfii pfielézání shodila. Policie ji na‰la na koberci dnem vzhÛru, papíry byly rozházené kolem, mezi nimi i ty xerokopie dopisÛ napsan˘ch na Key West. „Jaké dal‰í písemnosti jste tu je‰tû objevili?“ Otoãila jsem se k Marinovi. „RÛzné úãtenky a pár turistick˘ch prÛvodcÛ vãetnû broÏurky s plánkem. Okopíruju vám to, jestli budete chtít.“ „Ráda bych.“ „Tady na toaletním stolku jsme na‰li taky hromádku strojopisn˘ch stránek,“ ukázal. „Jsou to asi ty, co psala dole na ostrovech. Po stranách je plno poznámek tuÏkou. Îádné otisky, co by stály za fieã, jen pár rozmazan˘ch a neúpln˘ch, v‰echny patfiily jí.“ V posteli zÛstaly jen holé matrace. Zakrvácené pro‰ívané deky a povleãení byly odeslány do laboratofie. Beryl se zaãínala pohybovat pomaleji; slábla a ztrácela schopnost ovládat vlastní tûlo. Odbelhala se zpût na chodbu, kde upadla na orientální modlitební kobereãek. Pamatuji si na nûj z fotografií pofiízen˘ch policejním technikem. Na podlaze byly krvavé ‰mouhy a otisky rukou, jak se snaÏila dovléct do loÏnice pro hosty za koupelnou. Tam také nakonec vydechla naposledy. „Podle mû,“ pfieru‰il poruãík tok m˘ch my‰lenek, „vraha bavila ta hra na honûnou. Mohl ji klidnû ãapnout a zabít hned dole u dvefií, ale tím by se pfiipravil o tu zábavu. Zfiejmû se celou dobu pobavenû ‰klebil, zatímco ona krvácela, volala o pomoc a prosila o smilování. A kdyÏ se dostala aÏ sem, zhroutila se. Zábava skonãila, hra je dohrána. A tak to s ní skoncoval.“ Místnost pÛsobila chladnû. Pfievládala zde Ïlutá barva, bledá jako paprsky lednového slunce. Dfievûná podlaha poblíÏ manÏelské postele byla zãernalá krví a krvavé skvrny a cákance na zdi ostfie kontrastovaly s její bílou barvou. Na fotografiích leÏela Beryl na zádech, s rozhozen˘ma nohama a rukama sloÏen˘ma za hlavou, obliãej obrácen˘ k oknu se zataÏen˘m závûsem. Byla nahá. KdyÏ jsem si snímky prohlíÏela poprvé, nedokázala jsem urãit, jak vypadala ani jakou barvu mûly její vlasy. V‰ude byla 18
PREDMET DOLICNY_2017
30.1.2017
11:32
P¤EDMùT
Stránka 19
DOLIâN¯
samá krev. PoblíÏ tûla nalezli policisté zakrvácené khaki kalhoty, ale halenka a spodní prádlo chybûly. „Ten taxikáfi, jak jste o nûm mluvil – Hunnel nebo jak se jmenoval –, nevzpomnûl si, co mûla Beryl na sobû, kdyÏ ji nabral na leti‰ti?“ napadlo mû. „Byla tma,“ pokrãil Marino rameny, „nebyl si moc jist˘, ale snad pr˘ kalhotov˘ kost˘m. Víme, Ïe mûla kalhoty, kdyÏ na ni vrah zaútoãil, ty khaki, které jsme tu na‰li. A v její loÏnici leÏelo pfies Ïidli pfiehozené sako, které k nim patfiilo. Urãitû se po pfiíjezdu domÛ nepfievlékala, jen pfiehodila sako pfies Ïidli. Cokoli dal‰ího mûla na sobû – halenku a spodní prádlo – si vrah odnesl.“ „Suven˘r,“ poznamenala jsem zamy‰lenû. Poruãík upfienû sledoval krví zãernalou podlahu v místech, kde policisté nalezli Berylino tûlo. „Podle mû ji tady dostihl, strhl z ní ‰aty a znásilnil ji, nebo se o to aspoÀ pokusil,“ pronesl. „Pak ji nûkolikrát bodl a skoro jí ufiízl hlavu. Zatracená ‰koda, Ïe nevy‰ly ty v˘tûry,“ dodal po chvíli. Mûl na mysli v˘tûry k získání dÛkazního materiálu, které neprokázaly Ïádné sperma. „Myslím, Ïe mÛÏeme zapomenout na DNA.“ „Pokud ov‰em ãást krve, kterou analyzujeme, nepatfií vrahovi. Jinak se samozfiejmû mÛÏeme rozlouãit s tím, Ïe jeho DNA získáme,“ souhlasila jsem. „A Ïádné vlasy,“ zamumlal je‰tû. „Kromû tûch nûkolika shodn˘ch s Berylin˘mi.“ V domû bylo takové ticho, Ïe v nûm na‰e hlasy znûly nepfiirozenû hlasitû. Kamkoli jsem pohlédla, vidûla jsem ty ohavné skvrny. V duchu jsem si vybavila detaily Berylina mrtvého tûla: bodné rány, otisky po rukojeti zbranû na pokoÏce, roz‰klebená rána v hrdle, jeÏ se rozvírala jako zívající rudá tlama. Vy‰la jsem na chodbu. Prach mi dráÏdil plíce, tûÏko se mi d˘chalo. „UkaÏte mi, kde jste na‰li její zbraÀ,“ poprosila jsem. Policisté, ktefií té noci dorazili na místo, na‰li Berylinu poloautomatickou pistoli ráÏe 9 mm na kuchyÀském pultu poblíÏ mikrovlnné trouby. Byla nabitá a zaji‰tûná. Tûch nûkolik ãásteãn˘ch otiskÛ prstÛ, jeÏ se na ní podafiilo technikÛm nalézt, patfiilo Beryl. „Krabiãku s náboji mûla ve stolku u postele. Pravdûpodobnû tam pfiechovávala i zbraÀ,“ vysvûtloval Marino. „Vidím to tak, Ïe vynesla zavazadla nahoru, vybalila si a vût‰inu obleãení nacpala do ko‰e v koupelnû. Kufry pak uloÏila do skfiínû v loÏnici. 19
PREDMET DOLICNY_2017
30.1.2017
11:32
Stránka 20
Patricia Cornwellová
Nûkdy v té dobû vytáhla i tu bouchaãku. Jasná známka toho, Ïe byla nervózní jako pes. Vsaìte se, Ïe s tou pistolí v ruce prohlédla kaÏdou místnost, neÏ se‰la dolÛ.“ „Vím, Ïe já bych to rozhodnû udûlala,“ podotkla jsem. Rozhlédl se po kuchyni. „Tfieba si sem pfii‰la nûco sníst.“ „MoÏná to mûla v úmyslu, ale rozhodnû nic nesnûdla,“ prohlásila jsem pevnû. „Obsah Ïaludku ãinil asi padesát mililitrÛ hnûdavé tekutiny. AÈ uÏ naposledy snûdla cokoli, bylo to ve chvíli, kdy zemfiela, nebo lépe fieãeno ve chvíli útoku, jiÏ dokonale strávené. Pfii akutním stresu ãi strachu pfiestává trávicí systém pracovat. Kdyby chvilku pfiedtím, neÏ ji vrah pfiepadl, nûco snûdla, zÛstalo by to nestrávené v Ïaludku.“ „Stejnû toho tady k jídlu moc není,“ pronesl, kdyÏ otevfiel ledniãku. Uvnitfi jsme na‰li scvrkl˘ citron, dvû tyãinky másla, kus plesnivûjící eidamské cihly, dochucovací pfiísady a láhev toniku. V mrazáku to vypadalo slibnûji, ale také Ïádná sláva. Bylo tam nûkolik balení kufiecích prsíãek, pár hotov˘ch veãefií a mleté libové hovûzí. Zdá se, Ïe vafiení nepatfiilo k Berylin˘m koníãkÛm, Ïe je naopak povaÏovala za nutné zlo. Její kuchynû pÛsobila tíÏivû neosobním dojmem. Zafiízení bylo moderní a vypadalo nepouÏívanû. V bledém svûtle, jeÏ prosvítalo ‰tûrbinami mezi ‰ed˘mi Ïaluziemi kryjícími okno nad dfiezem, se vzná‰ela zrnka prachu. Odkapávací deska i dfiez byly ãisté a suché. „MoÏná si tu chtûla dát skleniãku,“ pfiem˘‰lel poruãík nahlas. „Test na alkohol byl negativní,“ upozornila jsem ho. „CoÏ neznamená, Ïe na to nepom˘‰lela.“ Otevfiel skfiíÀku nad dfiezem. Na policích nebyl ani kousek volného místa, láhve stály jedna vedle druhé: Jack Daniel’s, Chivas Regal, Tanqueray, rÛzné likéry. Moji pozornost cosi upoutalo. Pfied francouzsk˘m koÀakem na horní poliãce stála láhev patnáctiletého haitského rumu Barbancourt, stejnû drahého jako nemíchaná skotská whisky. Vzala jsem ji do ruky v rukavici a postavila na pult. Nikde Ïádn˘ kolek, a peãeÈ na zlatém uzávûru nebyla poru‰ená. „Mám dojem, Ïe ji nekoupila nikde tady,“ pohlédla jsem na Marina. „Podle mû je z Key West.“ „TakÏe vy tvrdíte, Ïe si ji pfiivezla z Floridy?“ 20
PREDMET DOLICNY_2017
30.1.2017
11:33
P¤EDMùT
Stránka 21
DOLIâN¯
„Je to moÏné. Zdá se, Ïe se vyznala v dobrém pití. Barbancourt je vynikající.“ „Asi bych vám mûl zaãít fiíkat doktorka-znalkynû,“ usmál se. Láhev barbancourtu nebyla zaprá‰ená, pfiestoÏe mnohé láhve v jejím nejbliωím okolí byly. „To by mohlo vysvûtlovat, proã se vydala do kuchynû,“ pokraãovala jsem. „Zfiejmû se‰la dolÛ, aby uloÏila rum k ostatním láhvím. MoÏná Ïe právû pfiem˘‰lela o sklence pfied spaním, kdyÏ nûkdo zazvonil.“ „Ale vÛbec to nevysvûtluje, proã nechala bouchaãku na pultû, kdyÏ ‰la otevfiít. Byla pfiece vystra‰ená, ne? Mám z toho pofiád dojem, jako by nûkoho ãekala, jako by toho v‰iváka znala. Podívejte se na tu sbírku vybraného pití. Îe by to mûla jen pro sebe? Tomu moc nevûfiím. Spí‰ bych fiekl, Ïe tu obãas mûla spoleãnost, nûjakého chlapa. Kruci, moÏná Ïe to byl právû ten ,M‘, kterému psala z Key West. MoÏná Ïe právû jeho ãekala ten veãer, kdy byla zavraÏdûna.“ „Láká vás my‰lenka, Ïe ,M‘ je ten vrah.“ „A vy byste na mém místû uvaÏovala jinak?“ Dostával se do bojovné nálady a mnû zaãínalo jít na nervy, jak v prstech obracel nezapálenou cigaretu. „Vzala bych v potaz v‰echny moÏnosti,“ pfiipustila jsem. „Napfiíklad tu, Ïe nikoho neãekala. Stála v kuchyni, uklízela rum a moÏná pfiem˘‰lela o sklence pfied spaním. Byla nervózní, pistoli mûla na pultû kousek od sebe. Polekalo ji, kdyÏ zazvonil zvonek nebo nûkdo zaklepal na dvefie –“ „Správnû,“ skoãil mi poruãík do fieãi, „byla vydû‰ená, aÏ se tfiásla. Tak proã sakra nechala bouchaãku v kuchyni, kdyÏ ‰la ke dvefiím?“ „Chodila trénovat?“ „Trénovat?“ vyvalil na mû oãi. „A co jako?“ „Stfielbu.“ „Jak to mám sakra vûdût...?“ „ProtoÏe jestli nechodila, nebylo pro ni no‰ení zbranû pfiirozen˘m reflexem, ale aktem vûdomé úvahy. Îeny sice nosí v kabelkách spreje s paralyzujícím plynem, ale kdyÏ je nûkdo pfiepadne, vzpomenou si na nûj vÏdycky, aÏ kdyÏ je pozdû, protoÏe nemají sebeobranu zakódovanou jako reflex.“ „No, já nevím...“ 21
PREDMET DOLICNY_2017
30.1.2017
11:33
Stránka 22
Patricia Cornwellová
Zato já jsem vûdûla. Vlastnila jsem revolver Ruger ráÏe 9 mm s náboji .38 Special+P Silvertip, které patfií k nejúãinnûj‰í munici na legálním trhu. A nosit s sebou zbraÀ jsem si zvykla jen díky tomu, Ïe jsem chodila trénovat. Nûkolikrát mûsíãnû jsem nav‰tûvovala laboratorní stfielnici v suterénu budovy Úfiadu hlavního soudního lékafie. KdyÏ jsem byla sama doma, cítila jsem se mnohem klidnûj‰í se svou „osmatfiicítkou“ neÏ bez ní. ·lo tu v‰ak o nûco jiného. Pfiem˘‰lela jsem o ob˘vacím pokoji, o krbovém náãiní v mosazném stojanu u ohni‰tû. Beryl tam bojovala s útoãníkem, a vÛbec ji nenapadlo ozbrojit se pohrabáãem nebo lopatkou. Nemûla sebeobranu zakódovanou v podvûdomí. Jejím jedin˘m reflexem bylo utíkat, aÈ uÏ do schodÛ ãi na Key West. „MoÏná nebyla na tu zbraÀ zvyklá,“ vysvûtlovala jsem mu. „Byla vystra‰ená, zmatená. Pro‰la ob˘vacím pokojem a podívala se kukátkem ve dvefiích. AÈ uÏ stál za dvefimi kdokoli, dÛvûfiovala mu natolik, Ïe otevfiela. A zapomnûla na revolver.“ „Nebo spí‰ svého náv‰tûvníka oãekávala,“ nedal se Marino. „To je docela dobfie moÏné,“ pfiik˘vla jsem. „CoÏ znamená, Ïe nûkdo vûdûl, Ïe se vrátila do mûsta.“ „MoÏná Ïe on to vûdûl.“ „A moÏná, Ïe on je ,M‘.“ ¤ekla jsem, co chtûl sly‰et, a vrátila láhev rumu na její místo. „Jo, jasnû! Teì to dává mnohem vût‰í smysl, ne?“ Zavfiela jsem skfiíÀku. „Byla zastra‰ovaná, poruãíku. Celé mûsíce jí nûkdo vyhroÏoval. Nechce se mi vûfiit, Ïe by to mohl dûlat nûkdo blízk˘, a ona by ho ani trochu nepodezfiívala.“ Rozmrzele se podíval na hodinky a vytáhl z kapsy dal‰í klíã. Zdálo se nepravdûpodobné, Ïe by Beryl otevfiela nûkomu neznámému, ale je‰tû mnohem nepravdûpodobnûj‰í bylo, Ïe by to mohl udûlat nûkdo, komu vûfiila. Proã ho pou‰tûla dovnitfi? Ta otázka mi nepfiestávala vrtat hlavou. GaráÏ spojoval s domem zastfie‰en˘ prÛchod. Slunce se jiÏ pomalu schovávalo za stromy. „Abyste vûdûla,“ zafunûl Marino, kdyÏ se zámek s cvaknutím otevfiel, „poprvé jsem tu byl tûsnû pfiedtím, neÏ jsem vám volal. Mohli jsme sice ty dvefie klidnû vyrazit v noci, kdy se stala vraÏda, ale nevidûl jsem k tomu Ïádn˘ dÛvod.“ Pokrãil sv˘mi mohutn˘mi rameny, jako by mi tím chtûl dát na srozumûnou, Ïe pro nûj 22
PREDMET DOLICNY_2017
30.1.2017
11:33
P¤EDMùT
Stránka 23
DOLIâN¯
není problém vypofiádat se s dvefimi, stromem nebo s kontejnerem. „Nevstoupila sem od chvíle, kdy odjela na Floridu. Trvalo nám pûknû dlouho, neÏ jsme na‰li ten zatracen˘ klíã.“ Byla to jediná garáÏ s dfievûn˘m obloÏením, kterou jsem kdy vidûla. Drahé italské dlaÏdice se vzorem draãích ‰upin na podlaze jen podtrhovaly celkov˘ dojem. „Opravdu to mûla b˘t garáÏ?“ nevûfiila jsem sv˘m oãím. „Má to pfiece garáÏová vrata, ne?“ u‰klíbl se poruãík a vytáhl z kapsy dal‰í klíãe. „Bezva místo, kam schovat auÈák pfied de‰tûm, co?“ V nevûtrané garáÏi byl cítit prach, ale panovala v ní ãistota a pofiádek. Kromû hrábí a ko‰tûte opfien˘ch o stûnu tu nebylo ani stopy po obvyklém zahradním náfiadí, sekaãkách na trávu a ostatních bûÏn˘ch potfiebách, které by zde ãlovûk oãekával. GaráÏ vypadala spí‰ jako pfiedvádûcí místnost v prodejnû automobilÛ. âerná nabl˘skaná honda stála uprostfied dlaÏdicové podlahy a záfiila ãistotou, jako by právû sjela z v˘robní linky. Marino odemkl dvefie na fiidiãovû stranû a otevfiel je dokofián. „Jste m˘m hostem, posaìte se prosím,“ prohlásil s úsluÏn˘m gestem. Usadila jsem se za volant, pohodlnû se uvelebila na mûkkém sedadle potaÏeném kÛÏí barvy slonové kosti a pohlédla pfiedním sklem na dfievem obloÏenou stûnu pfied sebou. Poruãík poodstoupil od vozu a dodal: „Jen klidnû seìte a vychutnejte ten pocit. Rozhlídnûte se uvnitfi kolem sebe a povûzte mi, co vás napadá.“ „Chcete, abych nastartovala?“ Podal mi klíã. „Tak prosím otevfiete vrata, abychom se tu neudusili.“ Zamraãenû se rozhlédl, na‰el správn˘ vypínaã a stiskl jej. Motor naskoãil na první pokus a zaãal spokojenû pfiíst. Zaãalo hrát rádio a spustila se i klimatizace. Ukazatel stavu paliva hlásil, Ïe nádrÏ je do poloviny plná; tachometr ukazoval, Ïe vÛz má najeto necel˘ch jedenáct tisíc kilometrÛ. Stfie‰ní okénko bylo pootevfiené. Na pfiístrojové desce leÏel útrÏek z ãistírny ze ãtvrtka jedenáctého ãervence. Sukni a sako, které tam Beryl odnesla, si nade v‰i pochybnost nikdy nevyzvedla. Na sedadle spolujezdce se povaloval úãet ze samoobsluhy s datem dvanáctého ãervence, 10.35. Nakoupila tehdy hlávku salátu, rajãata, okurky, 23
PREDMET DOLICNY_2017
30.1.2017
11:33
Stránka 24
Patricia Cornwellová
mleté hovûzí, s˘r, pomeranãov˘ dÏus a roliãku vûtrov˘ch bonbonÛ, celkem za devût dolarÛ a tfiináct centÛ. U pokladny zaplatila desetidolarovou bankovkou. Vedle úãtu leÏela prázdná bílá obálka z banky a oblázkovû Ïluté pouzdro na znaãkové sluneãní br˘le – také prázdné. Na zadním sedadle jsem spatfiila tenisovou raketu znaãky Wimbledon a zmuchlan˘ bíl˘ froté ruãník. Natáhla jsem se pro nûj. Na lemu jsem objevila otisk razítka. Jeho malá modrá písmena hlásala: WESTWOODSK¯ TENISOV¯ KLUB. Stejného nápisu vyti‰tûného na ãervené vinylové sportovní kabele jsem si v‰imla nahofie v Berylinû skfiíni. Marino si svÛj divadelní v˘stup nechával aÏ na konec. Bylo mi jasné, Ïe si v‰echno peãlivû prohlédl a Ïe chtûl, abych to vidûla in situ, na pÛvodním místû. Ne‰lo o doliãné pfiedmûty, neboÈ vrah do garáÏe nevkroãil. Poruãík si se mnou pohrával. Dûlal to uÏ od chvíle, kdy jsme vstoupili do domu. Tenhle jeho zvyk mû vÏdy nebetyãnû ‰tval. Vypnula jsem motor a vystoupila z hondy. Dvefie vozu se za mnou s tlumen˘m bouchnutím zavfiely. Hloubavû se na mû zahledûl. „Mám nûkolik otázek,“ zaãala jsem. „Sem s nimi.“ „Westwood je exkluzivní klub. Byla jeho ãlenkou?“ Místo odpovûdi jen pfiik˘vl. „Ovûfiil jste, na kdy si naposledy rezervovala kurt?“ „Pátek dvanáctého ãervence v devût ráno. Mûla hodinu s trenérem. Chodila jednou t˘dnû trénovat, to bylo její ve‰keré hraní.“ „Pokud si dobfie vzpomínám, odletûla z Richmondu v sobotu tfiináctého ãervence dopoledne a v Miami pfiistála krátce po poledni.“ Dal‰í pfiik˘vnutí. „TakÏe z tenisu jela rovnou na nákup a potom zfiejmû do banky. AÈ uÏ se stalo cokoli, v urãitém okamÏiku, poté co nakoupila, se náhle rozhodla opustit mûsto. Kdyby pfiedem vûdûla, Ïe druh˘ den odjede, nejspí‰ by se nenamáhala s nákupem. Nestaãila v‰echno, co koupila, sníst, ale v ledniãce jsme to nena‰li. To znamená, Ïe aÏ na mleté hovûzí, s˘r a pravdûpodobnû i vûtrové bonbony v‰echno vyhodila.“ „To zní logicky,“ prohlásil Marino nevzru‰enû. 24
PREDMET DOLICNY_2017
30.1.2017
11:33
P¤EDMùT
Stránka 25
DOLIâN¯
„Pouzdro na br˘le a ostatní vûci nechala v autû,“ pokraãovala jsem. „Rádio a klimatizace byly pu‰tûné a stfie‰ní okénko zÛstalo zãásti pootevfiené. Vypadá to, jako by zajela do garáÏe, vypnula zapalování a spûchala do domu se sluneãními br˘lemi na nose. Tak mû napadá, jestli se nûco nepfiihodilo, kdyÏ se vracela z tenisu a dal‰ích pochÛzek...“ „Jo, na to vemte klidnû jed,“ pfiik˘vl poruãík. „Obejdûte to auto a prohlídnûte si ho z druhé strany. Zvlá‰È dvefie spolujezdce.“ Poslechla jsem ho. To, co jsem spatfiila, mû zarazilo. Do lesklého ãerného laku nûkdo vyryl velké srdce s nápisem BERYL. ZÛstala jsem na nû pfiekvapenû zírat. „Bûhá vám z toho mráz po zádech, co?“ „Jestli tohle udûlal, kdyÏ parkovala v klubu nebo pfied samoobsluhou, musel ho pfii tom urãitû nûkdo zahlédnout,“ vypravila jsem ze sebe, stále je‰tû zaskoãená tím, co jsem mûla pfied sebou. „Hm, moÏná to udûlal uÏ dfiív,“ odmlãel se Marino a letmo pfiehlédl obrazec. „Kdy jste si naposled prohlídla dvefie spolujezdce va‰eho auta?“ Mohlo to b˘t pfied nûkolika dny, moÏná pfied t˘dnem. „·la nakupovat,“ pronesl pomalu a koneãnû si zapálil tu zatracenou cigaretu. „Moc toho nebylo.“ Laãnû do sebe vtáhl d˘m. „V‰echno se to asi ve‰lo do jediné ta‰ky, co? KdyÏ má moje Ïena jen jednu nebo dvû ta‰ky, vÏdycky je dává vpfiedu na podlahu nebo na sedadlo spolujezdce. TakÏe Beryl zfiejmû obe‰la auto z druhé strany, aby uloÏila nákup, a teprve tehdy si v‰imla toho vyrytého srdce. MoÏná vûdûla, Ïe to nûkdo musel udûlat toho dne, moÏná Ïe ne. To nehraje roli. Vystra‰ilo ji to. Byla to zfiejmû ona pfiísloveãná poslední kapka. Rozjela se domÛ nebo moÏná do banky pro peníze. Rezervovala si místo v nejbliωím letadle a zdrhla na Floridu.“ ·la jsem za ním z garáÏe zpût k jeho autu. Rychle se stmívalo a zaãalo b˘t chladno. Poruãík nastartoval, zatímco já boãním okénkem mlãky pozorovala Berylin dÛm. Jeho pfiísnû strohé tvary se rozpl˘valy ve veãerních stínech, tmavá okna pÛsobila ponufie. Náhle se rozzáfiila svûtla na verandû a v ob˘vacím pokoji. „Páni,“ zamumlal Marino, „To je ale pfiekvápko.“ „Jo, ãasov˘ spínaã,“ poznamenala jsem su‰e. „Nefiíkejte.“ 25