PostmortemKor1
12/8/16 3:08 PM
Stránka 7
1
V pátek 6. ãervna v Richmondu pr‰elo. Neúnavn˘ liják se spustil za svítání, oãesal lilie na holé stonky, okvûtní lístky pokryly chodníky i asfaltov˘ povrch vozovek. Na ulicích vznikly fiíãky, na hfii‰tích a trávnících rybníãky. Usínala jsem za bubnování kapek do bfiidlicové stfiechy, a kdyÏ se páteãní noc pfiehoupla do mlhav˘ch pfiedjitfiních sobotních hodin, zdál se mi hrÛzn˘ sen. Za sklem biãovan˘m de‰tûm jsem spatfiila beztvar˘ nelidsk˘ obliãej, podobn˘ nestvÛrn˘m tváfiím panenek, jaké se podomácku vyrábûly z nylonov˘ch punãoch. Obliãej se najednou pfiitiskl k temnému oknu loÏnice, ìáblÛv zvûd nahlédl dovnitfi. Procitla jsem a slepû civûla do tmy. Nevûdûla jsem, co mû probudilo, dokud telefon znovu nezazvonil. Po sluchátku jsem sáhla najisto. „Doktorka Scarpettová?“ „Ano.“ Natáhla jsem ruku k lampiãce a rozsvítila. Byly dvû hodiny tfiicet tfii minuty. Rozbu‰ilo se mi srdce. „Tady Pete Marino. Jsme na Berkley Avenue 5602. Rad‰i hned pfiijeìte.“ Obûtí se stala tfiicetiletá Ïena bílé pleti Lori Petersenová, pokraãoval. ManÏel na‰el její tûlo pfied pÛl hodinou. Detaily nemusel uvádût. V okamÏiku, kdy jsem zvedla sluchátko a poznala hlas serÏanta Marina, jsem vûdûla, co se stalo. Odhadla bych zhruba i ãas, kdy telefon zazvonil. Lidé, ktefií vûfií na vlkodlaky, se bojí úplÀku. Já se odnedávna obávám doby mezi pÛlnocí a tfietí hodinou ranní z pátku na sobotu, kdy mûsto spí. Normálnû se na místo ãinu pfiivolává soudní lékafi, kter˘ má právû pohotovost. JenÏe tahle situace je krajnû nenormální. Od druhého pfiípadu jsem si sama vymínila, Ïe se – pokud dojde k dal‰í vraÏdû – obrátí pfiímo na mne. Marino tím nebyl zrovna nad‰en˘. Od mého jmenování hlavní soudní lékafikou státu Virginie pfied dvûma lety ustaviãnû dûlá 7
PostmortemKor1
12/8/16 3:08 PM
Stránka 8
Patricia Cornwellová
potíÏe. Netu‰ím, jestli nemá rád Ïeny, anebo prostû nemá rád mû. „Berkley Avenue v Berkley Downs, Southside,“ dodal blahosklonnû. „Víte, jak se sem dostanete?“ Pfiiznala jsem, Ïe ne, a poznamenala si itineráfi do bloku, kter˘ neustále leÏí u telefonu. Zavûsila jsem a spustila nohy na podlahu, neboÈ adrenalin rázem zjitfiil mÛj nervov˘ systém jako silná dávka espresa. V domû bylo ticho. Popadla jsem ãern˘ lékafisk˘ kuffiík, za léta uÏívání odfien˘ a otluãen˘. Noãní vzduch pfiipomínal vychladlou saunu, v oknech sousedních domÛ se nesvítilo. KdyÏ jsem couvala tmavomodr˘m kombíkem po pfiíjezdové cestû, zadívala jsem se k osvûtlenému krytému vchodu a k oknu pokoje pro hosty, kde spala má desetiletá netefi Lucy. Zase pfiijdu o jeden den Ïivota toho dítûte. Vyzvedla jsem ji na leti‰ti ve stfiedu veãer. U stolu jsme se dosud se‰ly minimálnû. S provozem jsem se setkala, aÏ kdyÏ jsem vyjela na dálnici. Za pár minut jsem pfiejela James River. Daleko pfiede mnou se ãervenala koncová svûtla nûjakého automobilu, silueta mûstského centra se pfiízraãnû r˘sovala ve zpûtném zrcátku. Po obou stranách se rozkládala temná pláÀ, místy ozdobená matn˘mi prstenci svûtel. Tfieba tady nûkde Ïije ten ãlovûk, pfiem˘‰lela jsem. MÛÏe to b˘t kdokoli, muÏ, kter˘ chodí vzpfiímenû, kter˘ má stfiechu nad hlavou a na konãetinách obvykl˘ poãet prstÛ. Je to pravdûpodobnû bûloch a mnohem mlad‰í neÏ já, ãerstvá ãtyfiicátnice. Ve vût‰inû ohledÛ obyãejn˘ ãlovûk, kter˘ nejspí‰ nevlastní BMW, neutrácí v kasinech a nekupuje si znaãkové módní obleãení v luxusních obchodech na hlavní tfiídû. Ale na druhou stranu proã ne, mohl by. Stále je to kdokoli a zároveÀ nikdo. Pan Nikdo. Typ ãlovûka, kterého si nezapamatujete, i kdyÏ jste s ním o samotû jeli dvacet pater v˘tahem. 8
PostmortemKor1
12/8/16 3:08 PM
Stránka 9
P O S T M O RT E M
Stal se samozvan˘m vládcem noci ve mûstû a okolí, pfiízrakem pro tisíce lidí, které nikdy nevidûl, pfiízrakem pro mû. Pan Nikdo. ProtoÏe vraÏdy zaãaly pfied dvûma mûsíci, mÛÏe b˘t nedávno propu‰tûn˘m vûznûm nebo pacientem psychiatrické léãebny. Tak se uvaÏovalo minul˘ t˘den, ale verze se neustále mûní. Já se drÏím od zaãátku své vlastní. Jsem pevnû pfiesvûdãená, Ïe ve mûstû nepob˘vá dlouho, pfiedtím provádûl totéÏ nûkde jinde a nestrávil jedin˘ den ve vûzeÀské cele ãi v jakékoli izolaci. Nepostupuje nesystematicky, není to amatér a témûfi urãitû to není ani blázen. Druh˘ svûteln˘ prstenec vlevo je Wiltshire, Berkley první vpravo za ním. Záblesky modr˘ch a ãerven˘ch majákÛ jsem spatfiila uÏ zdaleka. Pfied domem ãíslo 5602 na Berkley Avenue bylo svûtlo jako na místû rozsáhlé katastrofy. Vedle sanitky s hluãnû brumlajícím motorem stála dvû neoznaãená auta kriminálky s rozsvícen˘mi svûtlomety a tfii bílé hlídkové policejní vozy s naplno záfiícími svûteln˘mi rampami. Právû dorazil i zpravodajsk˘ ‰táb televizní stanice Channel 12. V okolních domech se rozsvûcovalo a nûkolik lidí v pyÏamech a Ïupanech vy‰lo na verandy. Zaparkovala jsem za zpravodajskou dodávkou, kameraman zrovna cupital pfies ulici. Se sklonûnou hlavou a po u‰i vyhrnut˘m límcem nepromokavého plá‰tû barvy khaki jsem sviÏnû zamífiila po cihlovém chodníãku ke vchodu. Nerada se na sebe dívám ve veãerním zpravodajství. Od doby, co v Richmondu zaãal pÛsobit ‰krtiã, útoãí na mÛj úfiad stále stejní novináfii a kladou pofiád dokola tytéÏ nesmyslné otázky. „Doktorko Scarpettová, jestli je to mnohonásobn˘ vrah, dá se pfiedpokládat, Ïe udefií znovu?“ 9
PostmortemKor1
12/8/16 3:08 PM
Stránka 10
Patricia Cornwellová
Jako by si pfiáli, aby znovu udefiil. „Je pravda, Ïe jste na poslední obûti objevila stopy po kousnutí?“ Nebyla to pravda, ale na mé odpovûdi vÛbec nezáleÏelo, nemohla jsem vyhrát. „Bez komentáfie,“ fieknu, a oni si to vyloÏí jako potvrzení svého dohadu. „Ne,“ prohlásím pfií‰tû a v nejbliωím vydání se doãtu: „Doktorka Kay Scarpettová popírá, Ïe na tûlech obûtí objevila stopy po kousnutí...“ Vrah, kter˘ ãte noviny jako kaÏd˘ jin˘, získá novou inspiraci. Zpravodajství bylo v poslední dobû kvûtnaté a dûsivû podrobné. Daleko pfiekroãilo chvályhodn˘ úmysl varovat obãany mûsta. Îeny, zvlá‰È osamûlé, Ïijí ve strachu. Prodej stfieln˘ch zbraní a bezpeãnostních zámkÛ se závorou stoupl v t˘dnu po tfietí vraÏdû o padesát procent a lidé si z útulku Spolku pro ochranu zvífiat rozebrali témûfi v‰echny bezprizorné psy – zprávy o tom se pochopitelnû taky dostaly na titulní stránky. Nechvalnû známá a novináfisk˘mi cenami ovûnãená kriminální reportérka Abby Turnbullová vãera znovu demonstrovala svou neomalenost, kdyÏ se dostavila do mého úfiadu a mávala zamûstnancÛm pfied nosem zákonem o svobodû informací v marné snaze vymámit z nich pitevní protokoly. Kriminalita v Richmondu, virginské metropoli o 220 000 obyvatel, je velmi vysoká, pomûrem vraÏd k poãtu obyvatel figurujeme ve statistikách FBI za loÀsk˘ rok ve Spojen˘ch státech na druhém místû. Není neobvyklé, Ïe v mém úfiadû stráví mûsíc skupina soudních patologÛ ze zemí Britského spoleãenství národÛ, aby si roz‰ífiili znalosti o stfieln˘ch ranách. A není neobvyklé, Ïe profesionální policisté jako Pete Marino opou‰tûjí bûsnící New York ãi Chicago, aby záhy zjistili, Ïe z bláta ‰lápli v Richmondu do povûstné louÏe. Sexuální vraÏdy tu donedávna byly vzácností. PrÛmûrného obãana pfiíli‰ nevzru‰ují pfiestfielky mezi pfiekupníky 10
PostmortemKor1
12/8/16 3:08 PM
Stránka 11
P O S T M O RT E M
drog ãi znesváfien˘mi ãleny gangÛ nebo opilci, ktefií se pobodají noÏem nad lahví pálenky. JenÏe zavraÏdûné Ïeny byly kolegynû z práce, pfiítelkynû, s nimiÏ nakupujeme nebo chodíme na skleniãku, na‰e známé, s nimiÏ se bavíme na veãírcích, ty, s nimiÏ stáváme ve frontû u pokladny v supermarketu. Nûãí sousedky, manÏelky, sestry, dcery, milenky. Byly doma, spaly ve vlastní posteli, kdyÏ do jejich domovÛ pronikl jedním z oken Pan Nikdo. Dva stráÏníci stfieÏili do‰iroka otevfiené vstupní dvefie, pfiehrazené Ïlut˘m pásem s varovn˘m nápisem: MÍSTO âINU – NEVSTUPOVAT. „Prosím, paní doktorko.“ Chlapec v modré uniformû, kter˘ na schodech ustoupil stranou a nadzvedl pás, abych podlezla, by mohl b˘t m˘m synem. V uklizeném, pohodlnû zafiízeném ob˘vacím pokoji pfievládala teplá starorÛÏová barva. V úhledné skfiíÀce z tfie‰Àového dfieva v koutû stál televizor a pfiehrávaã kompaktních diskÛ. Vedle na stojanu leÏely noty a na poliãce housle. Pod oknem se zataÏen˘mi závûsy, které jinak nabízelo pohled na trávník pfied domem, spoãívala rohová sedací souprava a na konferenãním stolku se sklenûnou deskou leÏela peãlivû urovnaná hromádka ãasopisÛ. Mezi nimi jsem zahlédla Scientific American a New England Journal of Medicine. Za ãínsk˘m kobereãkem s draãím motivem a rÛÏov˘m medailonem v béÏovém poli se tyãila knihovna z ofiechového dfieva. Dvû police zaujímala základní medicínská literatura. Otevfiené dvefie vedly do chodby protínající cel˘ dÛm. Vpravo se nacházelo nûkolik pokojÛ, vlevo kuchynû, kde Marino a mlad‰í detektiv rozmlouvali s nûjak˘m muÏem, nejspí‰ s manÏelem. Mlhavû jsem vnímala nale‰tûn˘ pult, linoleum a kuchyÀské pfiístroje ve zvlá‰tním odstínu bílé, kterou v˘robci oznaãují za „mandlovou“, i svûtle Ïluté tapety a závûsy. 11
PostmortemKor1
12/8/16 3:08 PM
Stránka 12
Patricia Cornwellová
Mou pozornost upoutal stÛl. Na jeho desce spoãíval ãerven˘ nylonov˘ batÛÏek, z nûhoÏ policie vyloÏila obsah: stetoskop, tuÏkovou baterku, krabici z umûlé hmoty, v níÏ bylo pfiedtím zfiejmû jídlo, a poslední ãísla ãasopisÛ Annals of Surgery, Lancet a Journal of Trauma. Zneklidnûla jsem víc neÏ jindy. KdyÏ jsem do‰la ke stolu, Marino si mû chladnû zmûfiil a seznámil mû s Mattem Petersenem, manÏelem zavraÏdûné. Petersen sedûl sklesle na Ïidli, ve tváfii vepsan˘ ‰ok. Byl mimofiádnû hezk˘, témûfi krásn˘, s dokonale vymodelovan˘m obliãejem, smolnû ãern˘mi vlasy, hladkou a opálenou pokoÏkou. Mûl ‰iroká ramena, ‰tíhlé, bezchybnû tvarované tûlo, byl obleãen˘ v bílé ko‰ili s krátk˘m rukávem a ve vybledl˘ch modr˘ch dÏínách. Oãi upíral na podlahu, ruce mûl sloÏené v klínû. „To patfiilo jí?“ zajímala jsem se. Lékafisk˘ obsah batohu mohl patfiit manÏelovi. „Ano,“ potvrdil Marino. Petersen pomalu zvedl oãi. Hluboké, modré a zarudlé. Jakmile se na mne podíval, jako by v nich svitla úleva. Pfiijel lékafi, paprsek nadûje v fií‰i beznadûje. Mluvil nezfietelnû, v útrÏkovit˘ch vûtách, ochromená mysl se zmohla jen na zlomky my‰lenek. „Hovofiil jsem s ní telefonicky. Vãera veãer. ¤ekla, Ïe pfiijde domÛ po sluÏbû asi v pÛl jedné. Pracuje na pohotovostní stanici úrazové chirurgie Virginského medicínského centra. Pfiijel jsem, v domû se nesvítilo, myslel jsem, Ïe uÏ ‰la spát. Pak jsem ‰el tam...“ Hlas mu pfieskoãil, zajíkl se a musel se zhluboka nadechnout. „Ve‰el jsem tam, do loÏnice.“ Z oãí pln˘ch zoufalství se fiinuly slzy, úpûnlivû se na mû zadíval. „Prosím vás! Nechci, aby ji lidi takhle vidûli, okukovali ji. Prosím vás!“ „Musím ji prohlédnout, pane Petersene,“ ozvala jsem se jemnû. Jeho pûst náhle prudce dopadla na desku stolu; v˘buch 12
PostmortemKor1
12/8/16 3:08 PM
Stránka 13
P O S T M O RT E M
hnûvu v‰echny zaskoãil. „Já vím!“ Divoce koulel oãima. „Ale jde mi o policajty a v‰echny ty okolo!“ Hlas se mu roztfiásl. „Vím, co se stane! Nahrnou se sem novináfii a vÛbec leckdo. Nechci, aby ji oãumoval kdejak˘ hajzlík a sviÀák!“ Marino nepohnul brvou. „Koukejte, taky mám manÏelku, Matte. Chápu, o co vám bûÏí. Zaruãuju vám, Ïe se jí dostane úcty. Stejn˘ úcty, jakou bych pro ni poÏadoval, kdybych sedûl na va‰em místû.“ LeÏ zní sladce. Mrtví jsou bezbranní a násilí na této Ïenû jako pfiedtím na ostatních teprve zapoãalo. Vûdûla jsem, Ïe neskonãí, dokud Lori Petersenovou nezobracíme naruby, nepofiídí se detailní fotografická dokumentace a ve‰keré materiály se neposkytnou znalcÛm, kriminalistÛm, státním zástupcÛm, advokátÛm, soudcÛm a ãlenÛm poroty. Stane se terãem rÛzn˘ch úvah a poznámek o jejích fyzick˘ch pfiednostech ãi nedostatcích. Na úãet obûti se bude cynicky vtipkovat, jako by pfied soudem stála ona a ne vrah, budou se rozebírat v‰echny stránky její osobnosti a zpÛsob Ïivota, bude zkoumána, prohlíÏena, souzena a nûkdy moÏná i uráÏena. Násilná smrt je vefiejnou událostí, a právû tato stránka mé profese se mi stra‰nû pfiíãí. Dûlám, co mÛÏu, abych uchránila dÛstojnost obûtí. Ale jakmile se zavraÏdûná osoba stane pfiípadem s ãíslem jednacím a jedním z dÛkazÛ, kter˘ putuje z ruky do ruky, dokáÏu jen málo. Stejnû dokonale jako Ïivot zniãí vraÏda i soukromí obûti. Marino mû odvedl z kuchynû, jeho kolega pokraãoval ve v˘slechu Petersena. „UÏ jste v‰echno vyfotografovali?“ zeptala jsem se. „Zrovna to tam prosívají technici,“ charakterizoval ãinnost v˘jezdového vy‰etfiovacího t˘mu na místû ãinu. „Nafiídil jsem jim, aÈ se zdaleka vyh˘bají obûti.“ Zastavili jsme se v chodbû. 13
PostmortemKor1
12/8/16 3:08 PM
Stránka 14
Patricia Cornwellová
Na stûnách viselo nûkolik pûkn˘ch akvarelÛ, soubor fotografií, zachycující manÏele v rÛzn˘ch situacích, a jeden umûleck˘ barevn˘ snímek mladého páru ãelícího na pláÏi pfiíbojov˘m vlnám, s kalhotami vyhrnut˘mi nad l˘tka, vlasy rozcuchan˘mi vûtrem a obliãeji do ãervena seÏehnut˘mi sluncem. Byla to zaÏiva pûkná blond˘nka s jemn˘mi rysy a odzbrojujícím úsmûvem. Studovala na Brownu, potom na lékafiské fakultû Harvardovy univerzity. I manÏel studoval na Harvardu. Tam se nejspí‰ seznámili, on je pravdûpodobnû mlad‰í neÏ ona. Ona. Lori Petersenová. Brown. Harvard. Skvûlá dráha. Tfiicet let. Naplnil se její sen. Po nejménû osmi letech vyãerpávajícího studia se stala lékafikou. To v‰echno zniãil v nûkolika minutách pro své ukojení neznám˘ deviant. Marino mi stiskl loket. Odvrátila jsem se od fotografií a zamûfiila pozornost na otevfiené dvefie vlevo pfied námi. „Tudy se dostal do domu,“ fiekl. Podlahu v malé koupelnû pokr˘valy bílé dlaÏdice, stûny byly modfie vytapetované. Uvnitfi byla vana, umyvadlo, záchod a slamûn˘ ko‰ na ‰pinavé prádlo. Okno nad záchodovou mísou bylo otevfiené, temn˘m ãtvercov˘m otvorem pronikal dovnitfi chladn˘ vlhk˘ vzduch a povlával bílou na‰krobenou záclonkou. Za ním, ze tmy a hust˘ch stromÛ, se oz˘val jednotvárn˘ zpûv cikád. „SíÈ proti hmyzu je vyfiíznutá.“ Marino se na mne podíval, tváfi prostou jakéhokoli v˘razu. „PfiiblíÏil se k domu zezadu. Kousek od okna stála laviãka. Vypadá to, Ïe si ji pfiitáhl k oknu, aby mohl vlézt dovnitfi.“ RozhlíÏela jsem se po podlaze, záchodové míse, umyvadle. Nikde Ïádné blátivé ‰mouhy nebo ‰lápoty, ale z místa, kde jsem stála, jsem nemohla vidût v‰echno a nechtûla jsem riskovat, Ïe po‰kodím jakoukoli stopu. 14
PostmortemKor1
12/8/16 3:08 PM
Stránka 15
P O S T M O RT E M
„Bylo okno zaji‰tûné?“ zeptala jsem se. „Zdá se, Ïe ne. Ostatní okna jsou zavfien˘ a zaji‰tûn˘. Zkontrolovali jsme je. Pfiitom by ãlovûk ãekal, Ïe nejvût‰í pozor si dají právû na tohle okno. Je ze v‰ech nejzranitelnûj‰í, leÏí pomûrnû nízko a nikdo nevidí, co se dûje vzadu za domem. Vymyslel to líp, neÏ kdyby lezl oknem rovnou do loÏnice. Choval se ti‰e, nesly‰ela, jak vyfiízl síÈ proti hmyzu a soukal se dovnitfi. LoÏnice je aÏ na konci chodby.“ „Co dvefie? Byly zamãené, kdyÏ se manÏel vrátil domÛ?“ „Pr˘ ano.“ „Pak vrah asi ode‰el tudy, kudy pfii‰el,“ usoudila jsem. „Vypadá to tak. Dost ãistotnej kocourek, co?“ Opfiel se o rám dvefií a naklonil se dovnitfi, ale nevstoupil. „Nikde nic, jako kdyby po sobû vytfiel, nezanechal ‰lápoty na podlaze ani na míse. A to cel˘ den pr‰elo.“ Bezv˘raznû se na mû zahledûl. „Pfiinejmen‰ím mûl mít mokr˘, moÏná zablácen˘ podráÏky.“ Netu‰ila jsem, kam Marino mífií. âlovûk se v nûm tûÏko vyzná a já je‰tû nepfii‰la na to, jestli je dobr˘m hráãem s kamennou tváfií, nebo mu to prostû pomalu myslí. Patfií k tomu druhu detektivÛ, kter˘m se pokud moÏno vyh˘bám – chová se nevypoãitatelnû a naprosto odtaÏitû. Táhne mu na padesátku, Ïivot mu zbrázdil obliãej, dlouhé pro‰edivûlé vlasy na skráních si umnû vyãesává tak, aby zakryly ple‰ na temeni. Mûfií nejmíÀ sto osmdesát centimetrÛ a po desetiletích nasávání bourbonu nebo piva mu narostlo bfiicho. Staromódní ‰irokou ãervenomodfie pruhovanou kravatu má kolem uzlu upocenou a uma‰tûnou. Marino je typem tvrdého, ostrého chlapíka – obhroublého, omezeného ãmuchala, kter˘ má doma pfiisprostlého papou‰ka a na konferenãním stolku se mu válejí pornoãasopisy. Vykroãila jsem chodbou a zastavila se pfied loÏnicí. Ne Ïe by se mi moc chtûlo dovnitfi. 15
PostmortemKor1
12/8/16 3:08 PM
Stránka 16
Patricia Cornwellová
Jeden technik sypal na ve‰keré pfiedmûty v místnosti ãern˘ reagenãní prá‰ek, dal‰í natáãel cel˘ prostor videokamerou. Lori Petersenová leÏela na posteli, modrobíl˘ pfiehoz visel z dolního ãela postele. Pfiikr˘vku skopala dolÛ a shrnula pod nohama, prostûradlo se uvolnilo a odhalovalo matraci, zmaãkané pol‰táfie se kupily vpravo od její hlavy. Postel se stala ohniskem v˘buchu násilí uprostfied nedotãené úhlednosti stfiedostavovské loÏnice, zafiízené nábytkem z le‰tûného dubu. Byla nahá. Na shrnuté pestrobarevné pfiedloÏce vpravo od postele leÏela svûtle Ïlutá bavlnûná noãní ko‰ile. Útoãník ji rozfiízl od límce po dolní lem stejnû jako v pfiedchozích tfiech pfiípadech. Na noãním stolku poblíÏ dvefií spoãíval telefon, ‰ÀÛru patrnû pachatel vytrhl ze zdi. Dvû lampiãky nad postelemi nesvítily, elektrické ‰ÀÛry od nich odfiízl. Jednou z nich jí svázal ruce v zápûstí za zády. Druhou ‰ÀÛru pouÏil k ìábelsky vynalézavému spoutání, rovnûÏ stejnému jako v pfiedchozích tfiech pfiípadech. Utvofiil smyãku, kterou jí natáhl na krk, provlékl ‰ÀÛru za zády pouty na zápûstích a nakrátko ji uvázal k nohám u kotníkÛ. Pokud mûla kolena pokrãená, smyãka zÛstávala volná. Jakmile nohy natáhla, aÈ uÏ v reflexivní reakci na bolest, nebo protoÏe na ni nalehl plnou vahou, smyãka na krku se stáhla jako oprátka. Smrt zadu‰ením trvá jen nûkolik minut. CoÏ je ale velmi dlouho, kdyÏ se po tu dobu kaÏdá buÀka v lidském tûle zoufale domáhá vzduchu. „MÛÏete se do toho pustit, paní doktorko,“ fiekl technik s videokamerou. „V‰echno jsem uÏ natoãil.“ Opatrnû, abych ne‰lápla, kam nemám, jsem se pfiiblíÏila k posteli, poloÏila kuffiík na podlahu a vytáhla chirurgické rukavice. Pak jsem se chopila fotoaparátu a pofiídila nûkolik zábûrÛ mrtvoly v pÛvodní poloze. Obliãej vypadal grotesknû, 16
PostmortemKor1
12/8/16 3:08 PM
Stránka 17
P O S T M O RT E M
otekl˘ k nepoznání a rudofialov˘ krevní podlitinou, zpÛsobenou za‰krcením. Z nosu a úst se jí vyfiinula krev a potfiísnila prostûradlo. Slámové blond vlasy mûla rozcuchané. Byla stfiednû vysoká, tak kolem sto ‰edesáti osmi centimetrÛ, a ponûkud silnûj‰í neÏ v mlad‰ím vydání, zachyceném na fotografiích v chodbû. Jejímu fyzickému vzezfiení jsem vûnovala zvlá‰tní pozornost, nepodobnost obûtí se totiÏ stala pfiíznaãnou. âtyfii zardou‰ené Ïeny nemûly fyzicky nic spoleãného, nebyly dokonce ani téÏe rasy. Tfietí obûtí byla velmi ‰tíhlá ãerno‰ka. První buclatá rusovláska a druhou maliãká bruneta. Odli‰ovalo je i povolání – uãitelka, spisovatelka na volné noze, sekretáfika a teì lékafika. Îily v rÛzn˘ch ãástech virginské metropole a nejbliωím okolí. Vytáhla jsem z kuffiíku dlouh˘ chemick˘ teplomûr, zmûfiila teplotu v loÏnici a potom teplotu tûla. Vzduch mûl 22 a tûlo 34 stupÀÛ. âas úmrtí se urãuje obtíÏnûji, neÏ si vût‰ina lidí myslí. Zcela pfiesnû ho lze konstatovat jen podle v˘povûdi pfiímého svûdka nebo pokud se obûti v tom okamÏiku zastavily hodinky. Lori Petersenová v‰ak nezemfiela dfiíve neÏ pfied tfiemi hodinami. Tûlesná teplota klesala o pÛl aÏ jeden stupeÀ za hodinu a v mal˘ch svalech nastala posmrtná ztuhlost. Hledala jsem nápadné usvûdãující stopy, které nûkdy nepfieÏijí transport do márnice. Na pokoÏce nebyly Ïádné vlasy ãi ochlupení, ale na‰la jsem mnoho textilních vláken, vût‰inou nepochybnû z loÏního prádla. Sesbírala jsem jejich vzorky pinzetou, nûkterá nepatrná a bílá, jiná pravdûpodobnû z tmavomodré nebo ãerné látky. UloÏila jsem vlákna do mal˘ch kovov˘ch pouzder na drobné doliãné pfiedmûty. Zarazil mû v˘razn˘ piÏmov˘ pach, ale vzhledem k rozmazan˘m zbytkÛm spermatu, prÛhledn˘m a zaschl˘m jako lepidlo na vrchní i spodní ãásti stehen, mû nijak nepfiekvapil. 17
PostmortemKor1
12/8/16 3:08 PM
Stránka 18
Patricia Cornwellová
Sperma se na‰lo ve v‰ech pfiípadech, bohuÏel postrádalo obvyklou sérologickou hodnotu. Útoãník má to ‰tûstí, Ïe patfií k dvaceti procentÛm populace nesekretivního typu. To znamená, Ïe jeho krevní antigeny se nenajdou v jin˘ch tûlesn˘ch tekutinách, napfiíklad ve slinách, spermatu nebo potu. Jin˘mi slovy, bez vzorku krve nelze zjistit jeho krevní skupinu. MÛÏe mít A, B, AB nebo 0. Je‰tû pfied pár lety znamenal vrah nesekretivního typu pro soudní lékafiství ránu pod pás. Dnes ho ov‰em anal˘za DNA dokáÏe vydûlit z celého lidstva, ov‰em za pfiedpokladu, Ïe ho policie nejdfiív chytí a opatfií si jeho biologické vzorky, a pokud dotyãn˘ nemá jednovajeãné dvojãe. Marino stál v loÏnici za mnou. „Ne‰Èastn˘ okno v koupelnû,“ pronesl a podíval se na mrtvolu. Ukázal palcem ke kuchyni. „Podle manÏela nebylo zaji‰tûn˘, protoÏe ho pfied t˘dnem sám otvíral.“ Zpozornûla jsem. „Pr˘ tuhle koupelnu skoro nepouÏívají, jedinû kdyÏ mají hosty. ManÏel o víkendu dával do okna síÈ proti hmyzu a fiíká, Ïe pak asi zapomnûl okno zajistit. A v t˘dnu tam nikdo ani nepáchnul.“ Znovu se zadíval na mrtvolu. „Nenapadlo ji tam zajít na kontrolu, myslela si, Ïe je okno zaji‰tûn˘.“ Odmlãel se. „Zajímav˘ je, Ïe vrah se zamûfiil jen na tohle okno, u jin˘ch to ani nezkou‰el. Zrovna na to nezaji‰tûn˘. Sítû proti hmyzu na ostatních jsou nepo‰kozen˘.“ „Kolik oken je v zadní ãásti domu?“ zeptala jsem se. „Tfii. Od kuchynû, od komory a to od koupelny.“ „A v‰echna mají kromû kliãek i bezpeãnostní západky?“ „Správnû.“ „TakÏe kdyÏ si ãlovûk zvenãí posvítí na západku baterkou, pravdûpodobnû uvidí, jestli je zasunutá, ne?“ „MoÏná.“ Zase ten tup˘, nepfiátelsk˘ pohled. „Ale jedinû kdyÏ vyleze na okno. Ze zemû by západku nevidûl.“ 18
PostmortemKor1
12/8/16 3:08 PM
Stránka 19
P O S T M O RT E M
„Zmínil jste se o laviãce,“ pfiipomnûla jsem mu. „PÛda za domem je pûknû promáãená. Nohy laviãky by zanechaly v trávníku otisky, kdyby ji pachatel pfiistavil pod jin˘ okna a vylezl nahoru, aby se podíval. Moji chlapi to tam proãesali. Pod ostatními okny nejsou Ïádné stopy. Vrah se k nim podle v‰eho ani nepfiiblíÏil. Vypadá to, Ïe ‰el rovnou k oknu od koupelny.“ „Co kdyÏ ‰el vrah rovnou k nûmu, protoÏe bylo nedovfiené?“ „Tfieba,“ pfiipustil Marino. „V‰echno je moÏn˘. JenÏe kdyby bylo nedovfien˘, nejspí‰ by si toho bûhem t˘dne pfiece jen manÏelka v‰imla.“ MoÏná. A moÏná ne. Zpûtnû se snadno konstatují chyby. Vût‰ina lidí ov‰em nevûnuje moc pozornosti kaÏdému detailu svého obydlí, zvlá‰È ne v místnostech, které vyuÏívá zfiídka. Pod oknem se zataÏen˘mi závûsy, smûfiujícím do ulice, leÏely na psacím stole dal‰í ochromující pfiipomínky toho, Ïe Lori Petersenová a já máme stejnou profesi. Na psací mapû se povalovalo nûkolik lékafisk˘ch ãasopisÛ a Základy chirurgie. Vedle stolní lampy s ohebn˘m ramenem leÏely dvû poãítaãové diskety. Na ‰títky napsal kdosi fixem pouze datum 1. 6. a oãísloval je fiímsk˘mi I a II. Byly to obyãejné, IBM-kompatibilní diskety o dvojnásobné hustotû. Pravdûpodobnû obsahovaly nûco, na ãem pracovala ve Virginském medicínském centru, pfiípadnû na lékafiské fakultû, kde je studentÛm a lékafiÛm k dispozici mnoho poãítaãÛ. V domû se osobní poãítaã nenacházel. Na proutûném kfiesle v koutû, mezi oknem a prádelníkem, leÏely bílé bavlnûné dámské kalhoty, ãervenobíle pruhovaná halenka s krátk˘mi rukávy a podprsenka. Souãásti odûvu byly trochu pomaãkané, jako by je nûkdo po celodenním no‰ení jen tak odloÏil, coÏ dûlávám taky, kdyÏ jsem pfiíli‰ unavená na to, abych je povûsila. 19
PostmortemKor1
12/8/16 3:08 PM
Stránka 20
Patricia Cornwellová
Letmo jsem nahlédla do ‰atny a velké koupelny. AÏ na postel byla loÏnice uklizená a nedotãená. Souãástí vrahova modu operandi podle v‰eho není pfievrátit dÛm naruby a loupit. Marino pozoroval technika, kter˘ prohledával zásuvky prádelníku. „Co je‰tû víte o manÏelovi?“ zeptala jsem se Marina. „Postgraduálnû studuje v Charlottesvillu, pfies t˘den tam bydlí, v pátek v noci pfiijíÏdí domÛ. ZdrÏí se pfies víkend, do Charlottesvillu se vracívá v nedûli veãer.“ „Co studuje?“ „Tvrdí, Ïe literaturu,“ odpovûdûl Marino a díval se po v‰em moÏném kromû mne. „Chce získat doktorát filozofie.“ „Z ãeho?“ „Z literatury,“ slabikoval peãlivû. „Z jaké literatury?“ Koneãnû na mnû jeho hnûdé oãi prázdnû spoãinuly. „Mnû tvrdil, Ïe z americk˘. Ale mám dojem, Ïe se hlavnû zajímá o drama. Do jednoho je zfiejmû momentálnû zaÏran˘. Do hry od Shakespeara. Jmenuje se Hamlet. Údajnû taky hodnû hrál, dokonce i nûjak˘ ‰tûky ve filmech, co se natáãely tady, objevil se i v televizních reklamách.“ Technici skonãili práci v loÏnici. Jeden z nich se otoãil a zvedl ‰tûtec do vzduchu. Marino ukázal na diskety na psacím stole a pronesl dostateãnû nahlas, aby si získal v‰eobecnou pozornost: „Musíme se mrknout, co je na tûch krámech. Co kdyÏ na nû pí‰e hru?“ „MÛÏeme se na nû podívat u mû v kanceláfii. Máme poãítaãe kompatibilní s IBM,“ nabídla jsem. „Poãítaãe,“ protáhl posmû‰nû. „Pche. Kam se hrabou na mÛj ãern˘, masivní psací stroj s ‰irok˘m válcem a dvoubarevnou páskou.“ 20
PostmortemKor1
12/8/16 3:08 PM
Stránka 21
P O S T M O RT E M
Technik vytáhl cosi ze dna zásuvky plné sloÏen˘ch svetrÛ. Byl to vojensk˘ nÛÏ s dlouhou ãepelí a kompasem, zabudovan˘m do konce ãerné stfienky, a mal˘m brouskem, zastrãen˘m v kapse pochvy. SnaÏil se pfiedmûtu co nejménû dot˘kat a vloÏil ho do plastikového sáãku. Ve stejné zásuvce technik objevil balíãek prezervativÛ, coÏ mû ponûkud pfiekvapilo a hned jsem na to Marina upozornila, neboÈ Lori Petersenová, jak jsem si v‰imla v hlavní koupelnû, pouÏívala antikoncepãní pilulky. Marino a ostatní policisté si neodpustili oãekávané cynické poznámky. Stáhla jsem rukavice a uloÏila je do kuffiíku. „MÛÏete ji odvézt,“ fiekla jsem. MuÏi naráz zmlkli, jako bych jim pfiipomnûla, Ïe na zválené posteli leÏí znásilnûná, zavraÏdûná Ïena. Rty mûla staÏené, jako by se do nich bolestí kousala, oteklá víãka zúÏila prostor pro slepû zírající oãi ve ‰tûrbiny. Marino pfiivolal vysílaãkou osádku sanitky a za chvilku ve‰li dva zdravotníci v modr˘ch kombinézách s nosítky pokryt˘mi ãist˘m bíl˘m prostûradlem a pfiistoupili s nimi tûsnû k posteli. Podle m˘ch pokynÛ pfies Lori Petersenovou pfiehodili lÛÏkoviny a zvedli ji, ruce v rukavicích se nedotkly její pokoÏky. Jemnû ji uloÏili na nosítka a zakryli ji celou prostûradlem, aby se neztratil ani nepfiibyl Ïádn˘ dÛkaz. Suché zipy zapraskaly, kdyÏ je rozevfieli a zajistili jimi bílou kuklu. Marino za mnou vy‰el z loÏnice a k mému pfiekvapení oznámil: „Doprovodím vás k autu.“ Matt Petersen stál v chodbû. Tváfi mûl zsinalou a zoufale na mne upíral skelné oãi, neboÈ jen ode mne mohl sly‰et, co potfieboval. Slova útûchy. A uji‰tûní. O tom, Ïe jeho Ïena zemfiela rychle a netrpûla. Îe ji spoutal a teprve umírající znásilnil. Nic takového jsem mu nemohla fiíct. Marino mû provedl ob˘vacím pokojem a vy‰li jsme z domu. 21
PostmortemKor1
12/8/16 3:08 PM
Stránka 22
Patricia Cornwellová
Pfiední zahradu zalilo svûtlo reflektorÛ televizního ‰tábu, v pozadí hypnoticky blikala ãervená a modrá. Padala lehká mlha a mÏilo, odosobnûné hlasy z vysílaãek se mísily do vrãení motorÛ. Reportéfii s bloky a magnetofony byli v‰ude a netrpûlivû ãekali, aÏ budou sná‰et mrtvolu ze schodÛ a zasunou ji zadními dvefimi do sanitky. Televizní ‰táb se ãinil na ulici, Ïena v elegantním pfiepásaném nepromokavém plá‰ti hovofiila s váÏnou tváfií do mikrofonu, kamera ji zabírala „na místû ãinu“ pro sobotní veãerní zpravodajství. Právû dorazil nejvy‰‰í státní zástupce Bill Boltz a vystoupil z auta. Vypadal témûfi námûsíãnû, ospale, ale rozhodnû odmítl novináfie. Nemûl jim co fiíct, protoÏe je‰tû nic nevûdûl. Kdo ho asi vyrozumûl? MoÏná Marino. Policisté pfiecházeli sem tam, nûktefií systematicky proãesávali trávník siln˘mi pfienosn˘mi svítilnami, jiní postávali ve skupinkách u hlídkov˘ch vozÛ a debatovali. Boltz si zapnul vûtrovku aÏ ke krku, zaznamenal mû a letmo mi pok˘vl, naãeÏ rychle vykroãil po chodníãku. Náãelník policie a starosta sedûli v neoznaãeném béÏovém autû, v nûmÏ se svítilo, mûli pobledlé tváfie, prÛbûÏnû pfiikyvovali a sdûlovali své názory reportérce Abby Turnbullové. Nûco jim fiíkala otevfien˘m okénkem. Poãkala, aÏ vyjdeme na ulici, a rozbûhla se za námi. Marino ji odbyl mávnutím ruky a slovy: „Dneska bez komentáfie,“ pronesen˘mi tónem odpovídajícím spí‰ vûtû: „Trhni si nohou!“ Zrychlil krok. Jeho pfiítomnost mû skoro uklidÀovala. „Není to blázinec?“ pronesl zachmufienû a za‰átral po cigaretû. „To uÏ je tfietí repríza. Prokristapána!“ Dé‰È mi ochlazoval tváfi, Marino mi podrÏel dvefie auta. KdyÏ jsem nastartovala, sklonil se k okénku a familiárnû mi poradil: „Jeìte opravdu opatrnû, paní doktorko.“ 22