1
„Toto je nepřípustné. Jak se ta trapná náhražka královského dědice opovažuje dávat Whitworthovým ultimátum!“ Thomas Whitworth byl o pětadvacet let starší než jeho žena, a přestože jeho tvář zdánlivě odolávala zubu času, nestárl právě do krásy. Obličej mu zatím nehyzdily žádné hluboké vrásky a stále si zachovával určité příjemné rysy, ale vlasy mu už zcela zbělaly a trápily ho neustálé bolesti kloubů. Díky pevné tělesné stavbě a vlastní tvrdohlavosti se ve společnosti pořád dokázal držet vzpřímeně a nedat na sobě nic znát, jenže ho to stálo každý ždibec vůle. Žádala si to pýcha a on byl velmi pyšný muž. „Je to oficiálně jmenovaný princ regent. Vládne Anglii a jejím poddaným,“ podotkla Harriet Whitworthová a nervózně si promnula ruce. „A prosím, ztiš se trochu, Thomasi. Jeho vyslanec ještě ani nevyšel ze dveří.“ Sotva však vyslanec opustil místnost, zhroutil se Thomas na pohovku. „Myslíš, že mě zajímá, jestli mě zaslechne?“ zavrčel na svou ženu. „Může být rád, že jsem ho odsud nevykopal.“ Harriet se rozběhla ke dveřím salonu a rychle je zavřela. Pro jistotu. Teprve pak se vrátila k manželovi a zašeptala: „I tak není třeba, aby princ regent věděl přesně, co si o něm myslíme.“ Za Thomase, hraběte z Tamdonu, se vdala velmi mladá. Tehdy byla ve společnosti považována za výbornou partii a oslnivou krásku, a i nyní, ve svých třiačtyřiceti letech s blond vlasy a modrýma očima, neměla ani zdaleka nejlepší roky za sebou. V mládí si myslela, že by mohla manžela, 5
Abych_te_milovala.indd 5
18.4.2017 18:42:10
Johanna Lindseyová kterého jí rodiče vybrali, milovat, ale on se v ní podobné city nesnažil probudit, a tak k tomu nikdy nedošlo. Thomas byl výbušný muž, naučila se však žít po jeho boku, aniž by na sebe jeho vztek přivolávala nebo se dokonce stávala jeho příčinou. Musela se stát stejně tvrdou a bezohlednou jako on, a právě to, že z ní udělal svou kopii, mu nemohla nikdy odpustit. Alespoň že neobracel oči v sloup, kdykoli něco navrhla – naopak, občas její názor dokonce sám vyhledával, což bylo pro muže jeho ražení velmi neobvyklé. Možná mu na ní přece jen záleželo, byť to neuměl dát najevo. Ne že by stále toužila po nějakých projevech citů. Upřímně si spíš přála, aby konečně zemřel a ona se mohla znovu stát sama sebou – pokud vůbec něco z jejího starého já ještě přežilo. Jenže tvrdohlavost Thomase Whitwortha byla tak nesmírná, že mu nedovolovala ani včas zemřít, jak by se slušelo. Položila mu na klín deku a chtěla mu ji zastrčit pod nohy, ale on její ruce odstrčil a upravil si ji sám. Často mu bývala zima, přestože léto bylo za dveřmi a všichni ostatní se začínali potit. Nesnášel své neduhy a bolavé klouby. Většina jeho záchvatů vzteku se poslední dobou soustředila spíše na něj samého, protože už nebyl tím statným mužem jako kdysi. Jeho současný hněv však cílil výhradně na prince regenta. „Nehorázná drzost!“ zaburácel. „Myslíš, že si neuvědomuje, jak o něm celá země smýšlí? Je to hejsek bez zájmu o politiku. Stará se jen o radovánky, které si díky své královské krvi může dovolit. Tohle je spiknutí za účelem získat náš majetek! Jako obvykle je až po uši v dluzích kvůli svým výstřednostem a parlament mu to už odmítá financovat.“ „Tím si nejsem jistá,“ oponovala Harriet. „Jeden souboj by mohl přehlédnout, navzdory tomu starému zákazu, který nám vyslanec tak ochotně připomněl. Dva souboje by možná vyvolaly menší pozdvižení, ale pořád by se nad nimi dalo mávnout rukou vzhledem k tomu, že nikdo nebyl zraněn. Jenže třetí souboj, který Robert s tím seveřanem vedl, byl 6
Abych_te_milovala.indd 6
18.4.2017 18:42:10
Abych tˇe milovala příliš veřejný a vyvolal obrovský skandál. Náš syn si za to může sám. Mohl odmítnout.“ „A získat pověst zbabělce? Ovšemže nemohl odmítnout. Aspoň že tentokrát Dominika Wolfa skoro zabil. Ten bastard na to zranění ještě pořád může zemřít, čímž by jeho nesmyslná vendeta konečně skončila a zhatilo by to i pokusy prince regenta ji proti nám využít.“ „Podle tebe princ Jiří blufuje? Myslíš, že nijak nezasáhne, když budeme ignorovat jeho požadavky na spojení s lordem Wolfem? Já se obávám, že to nejsou plané výhrůžky. Jeden souboj je věcí cti, ale tři jsou už pokus o vraždu a vyšší kruhy mají duelů dost – v tomhle šlechta prince podpoří. Já se vůbec nebráním tomu to tímhle způsobem ukončit. Nebo si snad přeješ, aby náš syn znovu riskoval život? Musím ti připomínat, že byl v těch soubojích také zraněn?“ „To mi připomínat nemusíš, ženo. Ale princ regent je stejný blázen jako jeho otec, jestli si myslí, že manželství mezi našimi rodinami Dominikovu pomstu utne. Tvoje dcera může stejně tak dobře skončit ve vlkově posteli jako mrtvá jeho rukou.“ Harriet sevřela rty. Rozčilovalo ji, že se o své dceři nikdy nevyjadřoval jako o své, ale vždy pouze jako o její. Jenže tak to bylo ode dne, kdy se Brooke narodila. Thomas přelétl svou překrásnou dceru netečným pohledem, zavrčel a odvrátil se. Chtěl syny, mnoho synů, a ne ukňourané ženy. Harriet mu ale dala jen dvě děti, ačkoli z nedostatku snahy ji vinit nemohl – dalších pět nedonosila. Nyní však řekla přesně to, co si přál slyšet, a pronesla to stejně tvrdým tónem, jaký by zvolil on. „Radši ona než Robert. Robert je tvůj dědic. Brooke je v tomto domě jen další hladový krk.“ Právě v tu chvíli otevřel dědic Whitworthova jmění dveře do salonu a připojil se k nim. Očividně její poslední slova zaslechl, protože na ně znuděně navázal. „Pošli ji tam hned. Vlk ji odmítne a přijde o všechen majetek i titul, zatímco 7
Abych_te_milovala.indd 7
18.4.2017 18:42:10
Johanna Lindseyová my poslušně vyhovíme princovu ‚návrhu‘ na spojení našich rodin.“ Harriet od Roberta nic jiného neočekávala, k sestře nechoval nejvřelejší city. S necelým metrem osmdesát dosahoval Robert otcovy výšky a byl i stejně pohledný a okouzlující jako kdysi Thomas. Měl své chyby, ale Harriet ho přesto milovala. Obě děti po Thomasovi zdědily jeho původně černou hřívu a světle zelené oči. Brooke dokonce matku o pár centimetrů přerostla. Naneštěstí byl Robert stejný floutek jako princ regent a v pouhých třiadvaceti letech už jejich domem v Leicestershiru a Londýně prošla pěkná řádka milenek. Jak by taky ne, když Robert dokázal být okouzlující – bohužel jen když něco chtěl. Jinak po otcově vzoru s lidmi jednal přezíravě, ať už šlo o přátele nebo služebnictvo. Thomase ale tahle záležitost vytočila natolik, že protentokrát nehodlal Robertův lhostejný postoj ignorovat. „Jestli ses namočil do podobné šlamastyky, jakou jsme museli řešit loni… Jestli jsi porušil slovo –“ „Neporušil,“ zarazil ho rychle Robert. „Nazval jsi tyhle souboje malichernými, ale urputnost, s jakou se ti ten chlap chce pomstít, hovoří o něčem jiném. Cos mu u všech ďasů udělal?“ „Nic. Setkal jsem se s ním v Londýně jen párkrát. Ať už se mě snaží zabít z jakéhokoli důvodu, rozhodně se se mnou o něj nepodělil. Nejspíš na mě žárlí, nebo jde o nějakou urážku natolik směšnou, že to ani nechce veřejně přiznat.“ „Pak jsi měl dobrý důvod ty souboje odmítnout.“ „Myslíš, že jsem to nezkusil? Označil mě za lháře! To jsem nemohl nechat být, nebo ano?“ Harriet syna dobře znala. Neštítil se upravovat fakta, když mu pravda nevyhovovala. Jenže Thomas mu věřil. Ovšemže ano. Za nic na světě by svého drahocenného synka nepotrestal. Thomas se trochu uklidnil a začal celou situaci hodno8
Abych_te_milovala.indd 8
18.4.2017 18:42:10
Abych tˇe milovala tit prakticky. „Věděl jsi o tom, že se princ chystá tenhle nehorázný požadavek vznést?“ „Známí mě varovali, proto jsem se taky vrátil z Londýna. Ta banda ufňukaných patolízalů, co si říkají rádci, prince upozornila, že mu docházejí finance. Spoléhá na to, že budeme to jeho absurdní ‚doporučení‘, abychom ukončili spory a nastolili mír, ignorovat a on shrábne naše jmění. Předpokládám, že mu v tomto směru radost neuděláš?“ „Takže ty to taky nepovažuješ za planou hrozbu?“ „Naneštěstí ne. Napoleon kosí Angličany na kontinentě a regentovi poradci se domnívají, že morálce národa škodí, když se šlechtici zabíjejí i doma. Princ se může přetrhnout, aby tohle přesvědčení sdílela celá společnost, a já se obávám, že pokud se mu vzepřeme, postaví se šlechta na jeho stranu.“ Thomas si povzdechl a pohlédl na manželku. „Kde je ta holka? Nejspíš bychom jí měli sdělit radostnou novinu, že se bude vdávat.“
2
Teď ji začnou hledat. Brooke se rychle zvedla z podřepu, opustila úkryt pod otevřeným oknem do salonu a rozběhla se ke stájím. Slyšela každé slovo, včetně toho, co rodičům přijel vyřídit princův vyslanec. Byla právě na cestě ke stájím, když ten muž dorazil ve svém honosném kočáře, a zvědavost ji donutila zůstat a zjistit, proč přijel. Rodiče přijímali návštěvy jen zřídka. Doma se do společenského života příliš nezapojovali, to jen když jeli do Londýna, a proto měli v kraji relativně málo známých. Navíc jí nikdy nic neříkali, a proto si zvykla je odposlouchávat. 9
Abych_te_milovala.indd 9
18.4.2017 18:42:10
Johanna Lindseyová Nejdřív ji budou hledat v ložnici, potom v zimní zahradě a nakonec ve stájích – to byla její tři útočiště. Ještě neměla chuť se nechat najít, a proto se nezastavila u poraněného hřebce, aby se mu podívala na podvrtnutou nohu, ani u nového hříběte, a namísto toho popoháněla štolbu, aby rychle osedlal její klisnu – Rebelku. Pojmenovala ji tak, protože byla taky rebelka. Přinejmenším hluboko v srdci. Na svém životě nesnášela snad úplně všechno a nic si nepřála víc než ho změnit. Naneštěstí byla ale zcela bezmocná a časem se to naučila akceptovat. Na podkoního, který si odskočil na oběd, nečekala. Beztak byl jeho doprovod zbytečný, poněvadž měla zakázáno opustit pozemky Whitworthů. A že to byly rozsáhlé pozemky. Obrovská ovčí farma, díky níž Whitworthovi bohatli na obchodu s vlnou už celá desetiletí, zabírala pouhou čtvrtinu. Ne že by někdo z její rodiny dokázal správně ostříhat ovci… Zbytek pozemků byl otevřený nebo zalesněný, ideální pro rychlý cval, což bylo přesně to, co dnes potřebovala. Chtěla si utřídit myšlenky a zpracovat vyslechnuté „novinky“, než se to s ní rodiče rozhodnou probrat. Její první reakcí bylo nesmírné zklamání – Robertovy souboje ji právě připravily o letní sezónu v Londýně, kterou jí rodiče slibovali. Díky plánování toho výletu strávila s matkou víc času než za několik let dohromady. Kdyby Brooke matku neznala lépe, mohla by si i myslet, že se Harriet taky těší. Brooke měla všechno připravené a brzy se mohla do Londýna vydat. Dokonce měla i zavazadla a novou garderobu, kterou se do nich chystala sbalit. Harriet Brooke umožnila strávit sezónu v Londýně z jednoho prostého důvodu. Nebylo to proto, že by sama chtěla, nebo aby dceři udělala radost, ale protože to společnost očekávala. A Harriet vždycky dělala to, co se od ní očekávalo. Brooke se nikdy na nic netěšila tolik jako na tenhle slíbený výlet. Tolik ke slibům. Vzápětí ji přepadl strach. Bude se muset vdát za napros10
Abych_te_milovala.indd 10
18.4.2017 18:42:10
Abych tˇe milovala tého cizince! Postupně se jí to však rozleželo v hlavě, a když s Rebelkou cválala přes louku, uvědomila si, že je to dokonce nečekané požehnání, protože jí to umožní rychle a nadobro opustit rodinu. Předtím se bála, že do londýnské společnosti kvůli nedostatku zkušeností nezapadne, a tudíž si žádného manžela nenajde. S tímhle už si nemusela dělat starosti. Pořád cítila strach a zklamání, přesto se nedokázala ubránit úsměvu. Tak protichůdné emoce ještě nikdy nezažila – očividně obavy z neznámého muže, který ji stejně tak dobře mohl zabít jako zprznit a žil daleko odsud, nepřebily radost z odjezdu. Dávala by přednost něčemu příjemnějšímu než být předhozena vlkovi, ale cokoli bylo koneckonců lepší než život s rodinou, která ji nemilovala. Docválala k lesu, přitáhla uzdu a pomaleji koně navedla na stezku, po níž chodívala se svou komornou Alfredou, když šly sbírat bylinky. Při svých častých výletech do hlubin lesa tyhle stezky samy vyšlapaly. Na malé mýtině zalité slunečním svitem sesedla, vzhlédla k nebi a nejdříve vykřičela svůj vztek, pak vyplakala strach a nakonec se rozesmála úlevou, protože se jí naskytla možnost uniknout z područí bezcitných lidí, s nimiž měla společnou jen krev. Bože, po tomhle místě a lidech se jí opravdu stýskat nebude… no, snad s výjimkou služebnictva. Alice, komorná v horním patře, Brooke věnovala pro pobyt v Londýně krabici plnou ručně vyšívaných stuh. Když si Brooke uvědomila, kolik ji to muselo stát času a námahy, vyhrkly jí do očí slzy. Kuchařka Mary pro ni vždycky měla vřelé objetí a sušenky. A podkoní William se vždycky mohl přetrhnout, aby Brooke rozesmál, když ji přepadly chmury. Chybět jí budou všichni, ale bez své komorné si cestu do Yorkshiru nedokázala představit. Opustit Alfredu Wichwayovou by jí zlomilo srdce. Když bylo Brooke teprve týden, přestalo se Harriet tvořit mléko, a tehdy najali jako kojnou Alfredu, která o vlastní dítě přišla, a Alfreda už s Brooke zůstala. Nejprve jako její chůva a pak i komorná. 11
Abych_te_milovala.indd 11
18.4.2017 18:42:11
Johanna Lindseyová Nyní bylo Alfredě třiatřicet, měla černé vlasy a oči tak tmavé, že se rovněž daly označit za černé. Nejenže pro Brooke byla více matkou, než kdy mohla Harriet doufat, ale zároveň jí byla i nejdražší přítelkyní. Alfreda se před nikým neponižovala, stála nohama pevně na zemi, často si nebrala servítky a uměla být i pěkně panovačná. Kolik času jen Brooke strávila v zimní zahradě, aby měla Alfreda celý rok přesně ty bylinky, které potřebovala? Vesničané z Tamdonu na Alfrediny léčitelské schopnosti spoléhali. Pokaždé se objevili v kuchyni, přes tamní personál Alfredě vzkázali, co je trápí, a ona jim stejnou cestou výměnou za peníze poslala bylinnou směs. Pomáhala jim už tak dlouho, že podle Brooke musela mít našetřenou solidní sumičku. Lidé ji sice místo za „léčitelku“ označovali za čarodějnici, ale to jim nebránilo v tom, aby její pomoc neustále vyhledávali. Alfreda nebyla čarodějnice, těžila jen ze znalosti léčivých vlastností bylin a rostlin, které její rodina shromažďovala po celé generace. Před pány domu však Alfreda své vědomosti tajila, protože se bála, že by ji nařkli z čarodějnictví a vyhnali. „Ke křiku a pláči míváš důvod často, ale proč se směješ? Co tě rozveselilo, srdíčko? Ten výlet do Londýna?“ Brooke se rozběhla k Alfredě, která vykročila na louku z lesa. „Do Londýna ne, ale výlet to přece jen bude. Musím se s tebou podělit o jednu víceméně dobrou zprávu.“ Alfreda se zasmála. „Víceméně? Copak jsem tě o nebezpečí protimluvů nic nenaučila?“ „V tomhle případě se to jinak říct nedá. Mám se vdát za bratrova soka – samozřejmě ne dobrovolně, ale na žádost prince regenta.“ Alfreda povytáhla obočí. „Královská rodina nikdy nežádá – nařizuje.“ „Přesně! A pokud tohle nařízení nesplníme, budeme čelit vážným následkům.“ „Ty bys odmítla poslechnout?“ 12
Abych_te_milovala.indd 12
18.4.2017 18:42:11
Abych tˇe milovala „Já ne, to rodiče. Nakonec se ale rozhodli, že nebudou nic riskovat a raději mě tomu muži pošlou. Podle Roberta svatbu odmítne on, takže si ho možná nakonec nebudu muset vzít.“ „Pořád nechápu, co tě na tom tak pobavilo.“ „Bez váhání bych se za něj provdala, kdyby mi to zaručilo únik z téhle rodiny. A navíc v jeho prospěch mluví jedna zásadní věc – už třikrát se pokusil zabít mého bratra. Už tím je mi sympatický.“ „Jde o ty souboje, o kterých tví rodiče mluvili?“ „Ano.“ „Cti většinou učiní zadost jeden souboj. Zjistila jsi, proč byly tři?“ Brooke se usmála, protože Alfreda dobře věděla o jejích sklonech poslouchat za dveřmi a pod oknem. „Matka se Roberta ptala, když byl posledně doma, ale on ji odbyl s tím, že jde o nějakou trivialitu, nic důležitého. Očividně jde o něco víc, ale otec se ho dnes taky ptal, čím na sebe přivolal hněv toho lorda, a Robert prohlásil, že netuší. Jenže obě víme, jaký je Robert lhář.“ Alfreda přikývla. „Přinejmenším máš s tímhle vynuceným nápadníkem něco společného. To je dobrý začátek.“ „To ano, sdílíme nenávist k mému bratrovi, ale navzdory tomu, z čeho mě Robert obvinil, když jsme byli dětmi, já se ho zabít nepokusila,“ pronesla Brooke rozhodně. „Tvrdil, že jsem ho z těch schodů shodila úmyslně, jenže my se jen honili, já zakopla a omylem do něj strčila. Mně se podařilo zachytit o zábradlí, zatímco on spadl. Byla to nehoda. Ale rodiče věřili jemu, jak jinak, a zamkli mě do pokoje, dokud se Robert neuzdraví a nebude se zase cítit dobře. Přísahám, že to hrál a nechal se s tím vyvrtnutým kotníkem obskakovat o několik týdnů déle, než musel, a to jenom protože věděl, jak mi vadí být zamčená. Je mi fuk, co si myslí. Sama dobře víš, že mě nenáviděl dlouho před tou nehodou.“ Alfreda Brooke objala kolem ramen a pevně ji k sobě při13
Abych_te_milovala.indd 13
18.4.2017 18:42:11
Johanna Lindseyová vinula. „Naštěstí se toho nenávistného chlapce konečně zbavíš.“ Brooke by do toho prohlášení zahrnula i ostatní členy rodiny, ale mlčela. „Možná budu muset odjet už tenhle týden. Pojedeš se mnou? Prosím, slib mi, že pojedeš!“ „Ovšemže ano.“ „V tom případě bychom měly nasbírat co nejvíc bylinek do zásoby a několik vzít i s kořínky, abychom je mohly přesadit. Nemůžeme si být jisté, jestli na severu seženeme všechno, co potřebuješ.“ „Kde na severu?“ „Netuším. Já to vlastně oficiálně ještě nevím, jen jsem –“ Alfreda se rozesmála. „Však já dobře vím, jak sháníš informace.“
3
Brooke celé odpoledne pomáhala Alfredě sbírat její oblíbené bylinky, a domů se tak vrátila až za soumraku. Plánovala se proplížit do pokoje, převléknout se z jezdeckých šatů a navečeřet, než se vydá napospas rodině. Pokud za ní někoho poslali, aby ji na vyjížďce našel, očividně ho nenapadlo prohledat les. Jenže rodiče s ní nepotřebovali mluvit hned. Pravděpodobně se jí o plánovaném manželství hodlali zmínit až v den, kdy ji naloží i s kufry do kočáru, a ani o minutu dříve. Tak málo jim záleželo na jejích citech. Proběhla vstupní halou a minula dveře do jídelny, kde v tuto hodinu nejspíš rodiče s bratrem večeřeli. Ona tam nikdy nejídávala. Připomínáš mu, že nikdy nedostal vytouženého druhého syna, tak ho tvou přítomností radši moc nepopouzejme. 14
Abych_te_milovala.indd 14
18.4.2017 18:42:11
Abych tˇe milovala Matně si vzpomínala, že jí tohle matka řekla, když byla Brooke dost velká na to, aby přestala jíst v dětském pokoji. Byla to jedna z mála laskavostí, kterou jí matka za celý život prokázala, protože Brooke s nimi beztak jíst nechtěla. Raději sedávala v kuchyni se služebnictvem – tam vždycky panovala přátelská atmosféra, všichni se smáli a vzájemně škádlili. Pár lidem v domě na Brooke záleželo a jistě jim bude smutno, až odjede, avšak její rodina se k nim neřadila. Brooke se potichu vydala nahoru, ale třetí schod zavrzal, a vzhledem k tomu, že v jídelně v tu chvíli zrovna nikdo nemluvil, zaslechli to. „Děvče!“ zahulákal otec. Bezděčně sebou trhla a bez váhání přešla k jídelně a se sklopenou hlavou zůstala stát ve dveřích. Byla poslušná dcera. Alespoň oni si to mysleli. Nikdy neporušovala pravidla – jen pokud si byla stoprocentně jistá, že ji nikdo nechytí. Nikdy neoponovala, nezvyšovala hlas ani se nevzpírala přímému rozkazu, i když si to přála. Bratr ji nazýval zakřiknutou šedou myší. Otec jí dával jasně najevo, že by neměla být slyšet, jen vidět… a ideálně vlastně ani to. Těch několik málo projevů vzpoury, k nimž se v dětství odhodlala, jí pokaždé vyneslo jen pár facek, nebo něco horšího. Rychle se naučila působit poddajně, ačkoli hluboko v nitru kypěla vzteky. „To jsem tě tak dlouho neviděl, nebo jsi vyrostla přes noc, sestro? Rozhodně už nevypadáš jako myš.“ Pohlédla mu do očí. Na něj se mohla klidně dívat zpříma. Nezasluhoval si její úctu a ona mu ji nehodlala nikdy věnovat. Navíc celou tuhle situaci a roli, kterou v ní měla Brooke sehrát, způsobil on. Nepochybovala o tom, že provedl něco strašného, čímž rozzuřil toho cizího lorda ze severu natolik, aby ho vyzval na souboj ne jednou, ale hned třikrát. „Od našeho posledního setkání uběhlo už pár let, takže máš pravdu – je to dlouho,“ odvětila monotónně. Ve tváři se jí nezračila jediná emoce. Už dávno se naučila 15
Abych_te_milovala.indd 15
18.4.2017 18:42:11
Johanna Lindseyová skrývat své city, aby na ní nemilující rodina nikdy nepoznala, jak moc ji jejich lhostejnost bolí. Otec ji sice zavolal, ale zatím stále mlčel. Možná i jeho překvapilo, že už není tou malou dívenkou, kterou občas v domě zahlédl. Dala si záležet na tom, aby mu nechodila na oči. Jejich venkovské sídlo bylo velké, a jakmile rozpoznala otcovu obvyklou rutinu, bylo snadné se mu vyhýbat. Stejně jako Robert i otec trávil donedávna většinu času v Londýně, než ho začala trápit bolest kloubů. Matka ho občas do Londýna nedoprovázela, a to byly jediné chvíle, kdy se o Brooke zajímala, mluvila s ní a trávily čas společně, jako by měly normální vztah. Brooke matčino chování mátlo. Předpokládala, že se možná bez Thomase a Roberta cítí osamělá, nebo je spíš trochu pomatená, protože jakmile se otec s Robertem vrátili, začala se Harriet opět chovat, jako by Brooke neexistovala. Robert se postavil, odhodil ubrousek do talíře a řekl jí: „Promluvíme si později. Už jsem vymyslel plán, který by ti mohl pomoct.“ Pomoct jí? Raději by si k hrudi přitiskla jedovatou zmiji, než by důvěřovala nabídce pomoci od svého bratra. Oficiálně však stále nevěděla, proč ji do jídelny zavolali, a tak jen tiše stála a čekala, až jí někdo odhalí její budoucnost. Nakonec se toho ujala matka a vysvětlila vše, co Brooke už dávno věděla. Jiná dcera by nejspíš kladla tucty otázek, snad by i protestovala. Brooke ne. „Proč jsi mi neřekla, že už je ve věku na vdávání?“ přerušil v jeden moment Thomas manželčin monolog. „Mohli jsme domluvit zásnuby s někým příhodnějším a nemuseli teď řešit tuhle nehoráznou frašku.“ Brooke se v duchu usmála. Matka ji na manželský život připravila dobře, neboť nechtěla, aby Brooke rodinu zesměšnila svou neznalostí. Sice se nemohla účastnit rodinných společenských aktivit v Londýně, ale měla k dispozici všemožné učitele – ježdění na koni, hudby, tance, jazyků, umě16
Abych_te_milovala.indd 16
18.4.2017 18:42:11
Abych tˇe milovala ní, stejně jako nepostradatelného čtení, psaní a aritmetiky. Neočekávalo se od ní, že bude v něčem z toho vynikat, a tak ji ani nikdo nechválil, přestože si vedla nadmíru dobře. „Za měsíc jí bude osmnáct a tohle léto měla strávit sezónu v Londýně,“ vysvětlila Harriet. „Nabídky by se jí jen hrnuly. Říkala jsem ti to, Thomasi. Jen jsi zapomněl.“ Namísto odpovědi cosi zabručel. Ve svém věku nejspíš zapomínal spoustu věcí, vždyť Brooke by mohla klidně být jeho vnučka. Při každém pohybu sebou škubl bolestí. Alfreda by mu od ní nepochybně mohla ulevit bylinkami, jenže by ji pravděpodobně vyhnal z domu, sotva by mu to nabídla. I Brooke by mu mohla pomoct. Trávila s Alfredou spoustu času a za tu dobu toho o rostlinách a jejich účincích dost pochytila. Dobrému, slušnému muži by se dalo pomoct – třeba i tajně přidáním bylinek do jídla a pití. Chladný a bezcitný muž si ale zasloužil vše, co mu věk a příroda přinášely. Harriet Brooke sledovala s vyčkávavým pohledem a Brooke došlo, že možná čeká na její reakci ke zmínce o výletu do Londýna. Ačkoli už znala smutnou odpověď na otázku, již se chystala položit, přesto se zeptala. „Takže sezóna v Londýně nebude?“ „Ne, tohle manželství je důležitější. Služebnictvo už začalo balit tvé věci. Za úsvitu odjíždíš s doprovodem a gardedámou.“ „Tou budeš ty?“ „Ne. Tvůj otec se necítí dobře a já s ním musím zůstat, a kdyby s tebou jel Robert, pravděpodobně by to skončilo jen dalším soubojem, takže to nepřichází v úvahu. Dominik Wolfe pochází z význačné a zámožné rodiny, která v Yorkshiru sídlí už celé generace. S jeho matkou se od vidění známe, ale neudržujeme blízké vztahy. Jejího syna jsem nikdy nepotkala. Vím o něm jen to, že má titul vikomta z Rothdale a dává přednost yorkshirské divočině před společností v Londýně. Pokud tě odmítne, tím lépe. Onen příslovečný meč, který nad námi všemi visí, pak dopadne jen 17
Abych_te_milovala.indd 17
18.4.2017 18:42:11
Johanna Lindseyová na jeho hlavu a ty se budeš moct vrátit domů a žít dál, jako by se nic nestalo. V žádném případě však nesmíš ty odmítnout jeho. Všichni Whitworthové důsledně plní přání prince regenta, aby nám nemohl nic vytknout.“ „Vikomt našeho postavení nedosahuje,“ zabručel Thomas. „Ale dobře mě poslouchej, děvče. Odmítnout manželství s vlkem by bylo šílenství. Pokud bys to udělala, musel bych tě poslat do ústavu pro choromyslné a nechat tě tam do konce života.“ Brooke připadalo neuvěřitelné, že má osud celé rodiny ve svých rukou, otcova výhrůžka však její pocit zadostiučinění prudce zchladila. Neměla pochyb o tom, že by ji splnil, kdyby kvůli ní přišel o titul a majetek. Ale pro ni byla tohle příležitost od nich utéct. Nemínila lorda Wolfa odmítnout. Vysekla drobné pukrle a vycouvala z místnosti. Teprve pak se dokázala opět volně nadechnout. Zítra. Nečekala, že bude muset odjet tak brzy, ačkoli na druhou stranu čím dříve, tím lépe.
4
„Okouzli ho, miláčku. Když se do tebe upřímně zamiluje, budeš se s ním mít dobře,“ zašeptala jí Harriet do ucha těsně před tím, než Brooke nastoupila do kočáru. Následujících několik hodin Brooke ten šok vstřebávala. Matka ji nazvala „miláčkem“ a radila jí? Už tak byla dost překvapená, že ji matka přišla osobně vyprovodit, když noc předtím místo sebe poslala do její ložnice majordoma, aby jí předal peníze na cestu. Z Harrietiných slov na rozloučenou by se dalo soudit, že jí na Brooke záleží, jenže její předchozí chování vždy vypovídalo o opaku. Proč se matka musela 18
Abych_te_milovala.indd 18
18.4.2017 18:42:11
Abych tˇe milovala chovat tak nepředvídatelně? Proč Brooke stále mátla těmito záblesky matky, kterou si v ní Brooke tolik přála vidět, přestože se tak Harriet chovala zřídkakdy? Pokud se vlkovi ze severu zalíbí, bude před ním Harrietin milovaný Robert konečně v bezpečí. Brooke nebyla blázen. V téhle rodině se v teple rodičovské lásky vyhřívalo jen jedno dítě a Brooke nepochybovala o tom, že by otec s matkou řekli a udělali cokoli, aby Roberta ochránili – včetně toho, že by bez skrupulí lhali jediné dceři, aby se snažila okouzlit muže, který její rodinu nenáviděl stejně jako ona! Před hlavním vchodem zastavil kočár s rodinným erbem. Pýcha nejspíš rodiče nutila ji vyslat k nepřítelovu prahu ve velkém stylu. Kromě kočího ji doprovázeli ještě dva lokajové. Před odjezdem navštívila stáje, aby se rozloučila s koňmi a informovala podkoního, že Rebelku si vezme s sebou. Nechtěla tu nechat nic, na čem jí záleželo, pro případ, že by se už nevrátila, v což upřímně doufala. Většina personálu se s ní přišla rozloučit osobně. Kvůli rodině a opuštění domova neprolila jedinou slzu, ale plakala pro lidi, s nimiž vyrůstala a kterým na ní skutečně záleželo. Podkoní William jí dokonce věnoval vlastnoručně vyřezanou dřevěnou figurku koně a řekl, že jí snad bude připomínat Rebelku. Nepřipomínala, poněvadž William ve vyřezávání nebyl příliš zručný, ale i tak ji bude Brooke s láskou opatrovat. Její doprovod dostal přesné instrukce. Kdyby ji vlk odmítl vpustit na své panství, měli ji okamžitě přivézt zpátky domů. V opačném případě ji měli s Alfredou nechat na místě a vrátit se i s kočárem do Leicestershiru. Brooke doufala, že ji Dominik Wolfe zpátky nepošle a že na něm kromě sdílené nenávisti k Robertovi najde ještě něco sympatického. Bylo však možné, že nic takového neobjeví, ba dokonce ani nepřekročí jeho práh. Princův vyslanec navštívil nejprve Whitworthovy, a teprve potom se vydal na panství lorda Wolfa poblíž Yorku, 19
Abych_te_milovala.indd 19
18.4.2017 18:42:11
Johanna Lindseyová kam to z Leicestershiru bylo půl týdne cesty. Před Brooke měl jen jednodenní náskok, tudíž lord Wolfe o ničem z toho stále ještě nevěděl. Brooke by se ani trochu nedivila, kdyby ho ta zpráva rozzuřila, jen ji trochu zneklidňovalo, že bude mít Dominik před jejím příjezdem pouze jeden den na vychladnutí. Logičtější by bylo počkat, jak Dominik na princův požadavek zareaguje, než za ním Brooke vyšlou. Její překotný odjezd vypovídal o strachu – její rodina se možná vztekala a protestovala, ale nedovolila si regentovi odporovat. Případné následky by byly příliš vážné. A její bratr, ten ničema! Když se předchozího večera objevil v její ložnici, měl v očích vypočítavý pohled, který jasně dával tušit, že se jí ten jeho zmiňovaný „plán“ nebude líbit. „Vezmeš si ho a pak ho otrávíš,“ prohlásil jednoduše. „Budeme si moct nárokovat půlku jeho majetku, nebo dokonce celý, pokud nemá žádné další příbuzné. Vím, že měl sestru, ale ta zemřela, a nic moc dalšího se o Dominiku Wolfovi neví.“ „A co když ho začnu mít ráda?“ opáčila Brooke. Mohlo by se to stát. Nedoufala v to, ale mohlo by. „Nezačneš. Zůstaneš věrná rodině a budeš jím pohrdat.“ Sice to nebylo vyloučené, ale pokud bude Brooke Dominikem pohrdat, rozhodně to nebude z věrnosti rodině. Před Robertem však ta slova polkla. Stejně jako nevyjádřila své znechucení z jeho plánu. Věděla, že je bratr zlý a zákeřný, snad dokonce i krutý, ale za vraha ho doposud nepovažovala. A přitom byl tak pohledný! Osud ho obdařil tolika výhodami, vždyť byl dokonce dědicem hraběte. Neexistovala omluva pro to, co se z něj vyklubalo – snad až na to, že byl synem svého otce. Whitworthova rodina byla nešťastným důkazem rčení „jaký otec, takový syn“. Odmítla jeho nehorázný návrh jakkoli komentovat a namísto toho se zeptala: „Co jsi Dominiku Wolfovi provedl, že tě třikrát vyzval na souboj?“ 20
Abych_te_milovala.indd 20
18.4.2017 18:42:11
Abych tˇe milovala Odfrkl si. „Nic, co by ospravedlňovalo takovou urputnost. Neopovažuj se nás v tomhle podrazit, sestřičko. Nechceme, aby se přiženil do naší rodiny. Jedině jeho smrt zabrání princi regentovi v dalším naléhání.“ Pokynula mu ke dveřím. Rozzuřilo ho, že ho Brooke propouští jako sluhu, a vrhl na ni pohled plný tak hluboké zášti, až si na okamžik říkala, jestli ji nezbije. Rozhodně by to nebylo poprvé. Jenže on stále spřádal plány a při odchodu na ni ještě houkl: „Jako vdova budeš mít svobodu. Víc svobody, než by ti mohla dopřát rodina nebo manžel. Na tohle nezapomínej, sestro.“ Nic víc si nepřála! Jenže ne za cenu, kterou on navrhoval. Tím, že bratra vyhodila, ale přišla o možnost dozvědět se víc o muži, za nímž ji posílali. Robert ho znal, mohl jí o něm něco říct. Těsně předtím, než se za bratrem zabouchly dveře, z ní málem vylétla otázka, ale polkla ji. V životě Roberta o nic nepožádala a nemínila s tím začínat. Jediné, co o lordu Wolfovi věděla, bylo, že si přeje Robertovu smrt. Netušila, jestli je mladý, starý, neduživý, ošklivý nebo chladný a bezcitný jako její rodina. Klidně mohl být zasnoubený s jinou dívkou, mohl být zamilovaný… Jeho život se měl obrátit naruby jen proto, že po jejím bratrovi žádal spravedlnost, kterou nemohl vymoct u soudů. Otřesná myšlenka. Už teď jí ho bylo líto! Do oběda byli od panství Whitworthů dál, než se Brooke kdy odvážila. Do večera opustí Leicestershire! Výlet do Londýna měl být její první dlouhou cestou a první příležitostí odjet z kraje. Navštívila Leicester a pár dalších okolních měst, ale vždy se jednalo o krátkou vyjížďku, která nevyžadovala přespání mimo domov. Proto se rozhodla, že nehledě na to, co ji čeká na konci, si tuhle cestu užije dosyta, a většinu prvního dne zírala z okýnka na ubíhající krajinu, kterou nikdy předtím neviděla. Přesto se jí nepodařilo potlačit rozvířené myšlenky 21
Abych_te_milovala.indd 21
18.4.2017 18:42:11
Johanna Lindseyová a obavy. V podvečer se konečně odhodlala Alfredě povědět o Robertově podlém návrhu. Komorná jen lehce povytáhla obočí, evidentně ji to nijak nepřekvapilo. „Jed, hm? Ten kluk je pořád stejná zbabělá sketa. Sám by to neudělal, namísto toho to chce po tobě.“ „Ale bojoval přece v těch soubojích,“ připomněla jí Brooke. „To určitě chtělo odvahu.“ Alfreda se zakabonila. „Vsadím se, že vystřelil dřív, než měl. Zeptej se svého vlka, až ho potkáš. Beztak to potvrdí.“ „Není to můj vlk a nejspíš bychom mu tak neměly říkat jen proto, že ho tak nazývali mí rodiče,“ napomenula ji Brooke, ačkoli mu tak sama taky říkala. „No, tebe by to mohlo lákat.“ „Nazývat ho vlkem?“ „Ne, otrávit ho.“ Brooke zalapala po dechu. „Zbláznila ses? To bych nikdy neudělala.“ „Ne, vím, že ne. Udělám to já, když bude třeba. Jestli je to pruďas a bude na tebe krutý, nebudu nečinně přihlížet.“ Navzdory zlověstnému tématu se Brooke cítila lépe – uklidnilo ji vědomí, jak daleko by Alfreda byla ochotná zajít, jen aby ji ochránila před cizincem, který se již brzy měl stát jejím manželem.
5
Dalšího dne se kočár Whitworthových napojil na Great North Road, která vedla až do Skotska, a cesta začala ubíhat příjemněji. Alfredin kocour Raston si i přes výmoly na silnici jízdu očividně užíval a spokojeně vrněl na sedačce mezi nimi. Raston do domu Whitworthových nesměl, a proto žil dopo22
Abych_te_milovala.indd 22
18.4.2017 18:42:11
Abych tˇe milovala sud v trámoví stájí, kde nikomu nevadil, a kupodivu ani koním. Alfreda mu tam nosila žrádlo, ale podkoní a štolbové mu ho nosili víc, takže se z Rastona časem stala lenivá, obtloustlá koule. „Tvůj otec přikázal kočímu, aby se nikde nezdržoval,“ zabručela Alfreda, když toho rána už potřetí na sedačce nadskočila kvůli nerovné cestě. „Ale tohle přehání. Pochybuju, že si lord Whitworth přál, abys dorazila do Yorku před vyslancem prince regenta. Až dnes zastavíme na oběd, požádám kočího, aby trochu zpomalil. Na zpáteční cestě se můžou hnát dle libosti.“ Brooke se zakřenila. „Vždyť je to zábava. Mně drkotání vlastně ani tolik nevadí.“ „Jen počkej, až tě večer bude bolet celé tělo. Pak změníš názor. Ale jsem ráda, že tě vidím se smát. Můžeš být sama sebou – smát se, kdy chceš, plakat, když budeš mít chuť, nebo dokonce sem tam křičet a zanadávat si. Ten dům z tebe vysával život, srdíčko, a teď už se konečně nemusíš tak hlídat.“ Brooke povytáhla černé obočí. „Navrhuješ, abych svému princem vybranému ženichovi ukázala pravou tvář?“ „Mohla bys. Proč předstírat?“ Brooke se zasmála. „Ani já netuším, kdo jsem.“ „To není pravda. Se mnou jsi vždycky byla sama sebou.“ „Jenže jen s tebou, protože jsi byla jediná, kdo mě měl v tom domě upřímně rád.“ „Tvoje matka –“ „Nesnaž se ji přede mnou obhajovat. Mluvila se mnou, jen když musela, nebo když byli otec s Robertem pryč a ona měla náladu si poklábosit. A i tehdy mě nutila jen sedět a poslouchat, o skutečnou konverzaci neměla zájem.“ Alfreda se Brooke mnohokrát pokoušela přesvědčit o tom, že ji Harriet má ráda, a Brooke si tomu občas sama přála věřit. Když nebyl nikdo jiný poblíž, matka se na ni třeba i usmála, nebo stála ve dveřích studovny a sledovala Brooke 23
Abych_te_milovala.indd 23
18.4.2017 18:42:11
Johanna Lindseyová během hodiny s učitelem. Jednou se Brooke řízla a Har riet poslala Alfredu pryč a ošetřila ji sama. Dokonce Brooke k třináctinám věnovala Rebelku, její nejcennější majetek. Ano, příležitostně se Harriet chovala jako matka, jenže Brooke věděla, jak má vypadat skutečná láska. Vídala ji v Alfrediných očích. V matčiných nikdy. A přesto jí Harriet byla schopná – Robertovi ji rozdávala plnými hrstmi. „Jako by v ní žili dva lidé, Fredo. Většinu času je chladná a lhostejná a sem tam projeví zájem a starost. Občas jsem si říkala… jenže kdybych si dovolila být s ní sama sebou, doplatila bych na to, jakmile by se z ní znovu stala ta chladná bytost. Bolest, kterou mi způsobila, by bývala mnohem větší, kdybych se krmila nadějí, že tomu bude jinak. Ale ty… Ani nevíš, kolikrát jsem si přála, abys byla mojí matkou ty, a ne Harriet.“ „Určitě ne tolik, jako já si přála, abys byla moje dcera. Každopádně tě ve svém srdci za dceru považuju, o tom nikdy nepochybuj.“ Alfreda si odkašlala, jako by ze sebe potřebovala setřást emoce, a dodala o trochu formálnějším hlasem: „Vím, proč ses před svou divnou rodinou ukrývala. Snažila ses chránit před další bolestí a ponižováním. Doufejme, že jsou tyhle dny za námi.“ „Co myslíš, že se stane, pokud mě Dominik Wolfe odmítne a pošle zpátky domů?“ zadumala se Brooke nahlas. „Nejspíš si budeš moct užít tu slibovanou sezónu v Londýně a najít si jiného manžela. Podle mě by ale muselo být s lordem Wolfem něco opravdu v nepořádku, aby odmítl dívku, jako jsi ty, srdíčko.“ „Nenávidí Roberta. Třeba mě kvůli tomu bude nenávidět taky.“ „Pak je to hlupák.“ „Vyloučené to není.“ Brooke si povzdechla. „Věděla jsem, že se nakonec vdám, ale očekávala jsem alespoň nějaké dvoření.“ „Rozhodně by sis ho zasloužila.“ 24
Abych_te_milovala.indd 24
18.4.2017 18:42:11
Abych tˇe milovala „Chtěla bych manžela trochu znát, než dojdeme k oltáři.“ „No, tenhle případ se obvyklým podmínkám dost vymyká. Přesto bys mohla požádat o krátký odklad, abyste se lépe poznali. Pokud je tvůj vlk dobrý muž, možná to neodmítne.“ „Nebo se bude bát prince stejně jako moje rodina a dotáhne mě do kostela hned.“ Alfreda se uchechtla. „A co z toho bys chtěla víc? Být poslána domů, nebo vdaná?“ Brooke si znovu povzdechla. „To si ujasním, až ho potkám. Kéž by se nic z toho nestalo.“ „Poslechni srdce, drahoušku. Tenhle seveřan by mohl být skvělý muž. Třeba ti princ regent právě prokázal obrovskou službu.“ „Nebo mi Robert neplánovaně ještě víc uškodil. Mohla bych kvůli němu zůstat nadosmrti připoutaná k muži, který mnou bude opovrhovat.“ Alfreda zamlaskala. „Možná bychom neměly dělat předčasné závěry.“ „Asi máš pravdu.“ Třetí den cesty se zastavili na oběd v hostinci, kde o Dominiku Wolfovi nikdy nikdo neslyšel. Zato tudy projížděl princův vyslanec a podle hostinského by touhle dobou už mohl být i na zpáteční cestě do Londýna, protože jel ve dne i v noci, spal v kočáře a zastavoval jen na výměnu koní. Večer už byli pouhých několik hodin od sídla lorda Wolfa, ale Alfreda odmítla pokračovat potmě. Chtěla, aby byla Brooke odpočatá, svěží a upravená, až se s vlkem poprvé setká. Zaplatily si nocleh v hostinci a Alfreda šla do přízemí Brooke domluvit koupel a zařídit, aby jim poslali jídlo do pokoje. Když se vrátila, přinášela s sebou i informace o Wolfově rodině. „Nebude se ti to líbit,“ varovala Alfreda Brooke s váhavým pohledem. „Jako bys toho neměla už tak dost… Podle 25
Abych_te_milovala.indd 25
18.4.2017 18:42:11
Johanna Lindseyová všeho rodinu, do které máš povinnost se přivdat, sužuje kletba. Teď se začínám modlit, aby nás odmítli hned u dveří.“ „Jaká kletba?“ „Očividně dost zákeřná. Je stará stovky let a prvorození v každé generaci kvůli ní umírají během pětadvacátého roku života – pokud je do té doby nezabije nemoc nebo nehoda.“ Brooke vykulila oči a zmohla se jenom na: „Žertuješ, že ano?“ „Ne, opakuju ti to, co mi řekli hostinský, kuchařka a jeden z Wolfových vlastních vesničanů, který sem přijel na návštěvu k příbuznému.“ „Ale my… chci říct… já nevěřím na kletby. Ty ano?“ „Ne, ani ne. Jenže jde o to, že mnoho lidí jim věří, včetně těch, kteří jsou údajně prokletí. Když vyrůstáš s vědomím, že v určitém věku beztak zemřeš, můžeš se chovat nezodpovědně a neopatrně, a v závěru si tak tu smrt vlastně přivodit. Ale pochybuju, že dědicové Wolfova rodu padali jako hrušky jen tak, bezdůvodně. Zeptej se toho svého, až na to přijde řeč.“ „Jistě. Určitě existuje jednoduché vysvětlení, o které se rodina s okolím nikdy nepodělila, a tudíž tyhle směšné povídačky nezadusila hned v úvodu, jak měla.“ „Nepochybně.“ „A možná tu fámu nechávají kolovat záměrně… z nějakého důvodu.“ „Mě přesvědčovat nemusíš, srdíčko. Spíš mě zneklidňuje ta část, podle níž je kletba stará ‚stovky let‘. To znamená, že se ta historka šíří už dlouho, a ještě nezmizela, protože prvorození opravdu umírali a přinejmenším několika z nich muselo být tou dobou pětadvacet. Pokud je to jen smůla, pak je to na jednu rodinu pěkná hromádka smůly.“ Brooke se zakabonila, ale zároveň potřebovala zjistit, jestli Alfreda o rodině Wolfových odhalila ještě něco. „Zmínili se nějak konkrétněji o Dominikovi?“ 26
Abych_te_milovala.indd 26
18.4.2017 18:42:11
Abych tˇe milovala „Je mladý. Nikdo jeho věk neuvedl, ale evidentně mu ještě nebylo pětadvacet.“ Brooke obrátila oči v sloup. „Takže věříš na kletby!“ „Ne, jen jsem se pokusila o vtip. Neúspěšně, jak vidím.“ „Robert tvrdil, že měl lord Wolfe sestru, která zemřela. Třeba ani není ve své generaci prvorozený.“ „Což by mohla být dobrá zpráva, kdybychom na kletby věřily, jenže smrt není nikdy dobrá zpráva. Mohl by mít i další sourozence, o nichž Robert neví.“ „Nebo může být posledním svého rodu a je odhodlaný nechat se zabít v souboji, aby kletba zemřela s ním. Kéž bychom o něm věděly víc.“ „No, zaslechla jsem ještě jednu fámu, dokonce absurdnější. Prý se prohání po slatinách ve vlčí podobě a vyje na měsíc.“ Brooke poklesla čelist. „Řekni, že je to další pokus o vtip,“ zaprosila. Alfreda se zakřenila. „Ne, ale sama dobře víš, jak se drby s každým dalším opakováním zveličují. Nakonec jsou tak vzdálené pravdě, že se z nich stanou jen babské povídačky.“ „No, tahle fáma je očividně jen nadpřirozený nesmysl. Vlčí muž? A trolla pod mostem tu nemají?“ Alfreda se zasmála. „V tuhle chvíli by mě už nepřekvapilo asi nic. Na rodině Wolfových ale musí být něco zvláštního, jinak by tyhle fámy nevznikly.“ „Copak vlci v Anglii nevymřeli?“ „Vymřeli.“ „Jenže před několika staletími, kdy pověrčiví lidé začali tyhle směšné báchorky šířit, tu ještě vlci žili,“ usoudila Brooke s přikývnutím. „Nehádám se s tebou, srdíčko. Nicméně vzhledem k tomu, že skuteční vlci vymřeli, nikdo nemůže věřit tomu, že na slatinách vyje skutečný vlk, ale pouze nadpřirozený. Pokud však lidé opravdu slyší vytí, musí jít o zdivočelého psa.“ 27
Abych_te_milovala.indd 27
18.4.2017 18:42:11
Johanna Lindseyová Brooke si odfrkla. „No, zjistila jsi o Wolfových víc, než jsem potřebovala vědět. Myslím, že se radši budu chovat velmi nepříjemně, aby mě odmítl hned u dveří.“
6
Dominik sledoval z okna ložnice kočár, který v dálce drkotal po klikaté cestě k domu. Obočí i vlasy mu zvlhly potem a celé tělo ho bolelo, takže bylo těžké říct, jestli se bolest šíří ze zranění. Předchozího večera se k němu doneslo, že v hostinci pár hodin jízdy od panství se ubytoval nějaký Whitworth. Zpráva k němu ale putovala přes čtyři lidi, tudíž už se nedozvěděl, který z Whitworthových to je. Dominik doufal, že ho jede dorazit Robert, ale pochyboval o tom. Vyslanec prince Jiřího ho totiž ujistil, že Whitworthovi s královským návrhem souhlasí a podřídí se mu. Návrhem! Při vzpomínce na to, jak mu ten návrh byl předán, a na výhrůžky, které po něm následovaly, v Dominikovi stále vřela krev. Princův vyslanec jednal naprosto nevzrušeně – jako by ho vůbec nezajímalo, jak Dominik jeho slova přijme ani jakou katastrofu tenhle návrh způsobí. Jednoduše plnil svou povinnost. Gabriel Biscane stojící vedle něj nesledoval blížící se kočár, ale namísto toho se mračil na Dominika. Modrooký blonďák byl o něco nižší než metr osmdesát vysoký Dominik, a přestože byl oficiálně Dominikovým sluhou, panoval mezi nimi mnohem bližší vztah. Vikomt a majordomův syn vyrůstali společně. Byli stejně staří a měli rádi stejné věci. Nikoho proto nepřekvapilo, že se z nich stali přátelé ještě dřív, než tomu jejich rozdílné společenské postavení mohlo zabránit. Dominikův otec by 28
Abych_te_milovala.indd 28
18.4.2017 18:42:11