Bylo jednou jedno l o u t kov ĂŠ d i va d l o
loutkove divadlo 2016-TISK.indd 3
24.11.16 10:48
loutkove divadlo 2016-TISK.indd 4
24.11.16 10:48
Bylo jednou jedno loutkové divadlo
a bylo to moc hezké divadlo s červenou oponou a se spoustou loutek. Kdyby se někdo za oponu podíval, uviděl by hluboký pohádkový les. Lesem vedla cesta, ale nikdo po ní nepřicházel. Divadlo bylo tiché, nikdo s loutkami nehrál. Děti odjely na návštěvu k babičce. Venku svítí slunce, a to se děti šly jistě koupat. A co loutky, když právě nehrají divadlo?
7 loutkove divadlo 2016-TISK.indd 7
24.11.16 10:48
„Hepčí!“ kýchl Kašpárek. Slunce mu polechtalo nos. „Hepčičí!“ kýchl Kašpárkův koníček. Musel si také kýchnout. Byl kašpárkův a rád dělal všechno po Kašpárkovi. „Pustíme do lesa trochu sluníčka,“ řekl Kašpárek a roztáhl oponu. Hned bylo v pohádkovém lese krásné slunné odpoledne jako v pravém lese. Koníček si poskočil. „Co kdybychom si, koníčku, tak trochu vyjeli?“ řekl Kašpárek. „Co kdybychom si, Kašpárku, tak trochu vyjeli?“ řekl koníček. Kašpárek sedl na koníčka a zazpíval, až se to v lese rozléhalo: „Hop, koníčku, hop a skok, přes kapradí, přes potok,
8 loutkove divadlo 2016-TISK.indd 8
24.11.16 10:48
přes potok a přes pařez, jenom ty mě pěkně nes.“ Kašpárkův koníček, který rád dělal všechno jako Kašpárek, spustil také písničku: „Hop, Kašpárku, hop a skok, drž se, drž se přes potok, přes potok a přes pařez, projedeme celý les.“ Kašpárek se koníčka držel, koníček poskakoval hned sem, hned tam, a přece spolu celý les neprojeli. Kde se vzal, tu se vzal v lese palouk a na palouku sladká zelená tráva. Koníček sehnul hlavu, aby se napásl. „Jen se, koníčku, napas,“ řekl Kašpárek, „ale tamty modré kytičky nech na pokoji. Z těch si neuškubni ani jednu.“
9 loutkove divadlo 2016-TISK.indd 9
24.11.16 10:48
Koníček kýval hlavou, ano, ano, bude se pást jenom na zelené trávě. Kašpárek si lehl do trávy a vymýšlel si pohádku, jakou dětem zahraje, až se vrátí domů. Koníček se pase a rozhlíží se. Copak to tu tak krásně voní? Ach, to voní modré kytičky. Jakpak asi chutnají? A co, povídá si koníček,
10 loutkove divadlo 2016-TISK.indd 10
24.11.16 10:48
jsem poslušný koníček, poslouchám Kašpárka od rána do večera, mluvím jako on, kýchám jako on, i písničky si zpívám jako on. Kdybych jednou, jen jednou jedinkrát neposlechl, snad by se tolik nestalo. Uškubnu si modrou voňavou kytičku, a když mi nebude chutnat, tak si modrých kytiček ani nevšimnu. A koníček si k modré kytičce čichne, pak ji olízne, pak ji uškubne a začne ji chroupat. To je vám dobrota. Jaká je tohle dobrota, ani vypovědět se nedá. Koníček schroupe jednu kytičku, pak druhou a pak už nemůže přestat. Ale co to? Oči se mu zavírají, zdálky slyší líbeznou hudbu. Maličko si odpočinu, myslí si koníček. Lehne si do trávy a jen ulehne, už spí. „Koníčku, probuď se,“ volá ho Kašpárek. Ale kdepak koníček! Spí a spí, jen kopýtkem ze sna pohne. Zdá se mu, že s Kašpárkem uhání hop a skok přes kapradí, přes potok.
11 loutkove divadlo 2016-TISK.indd 11
24.11.16 10:48
„Ty můj neposlušný koníčku,“ lituje Kašpárek koníčka. „Že ses napásl kouzelných modrých kytiček! Teď budeš spát a spát a kdo ví, kdy se mi probudíš.“ Co měl Kašpárek dělat? Počkat, až koníček přestane spát? A tak si lehl vedle něho. Lehl si do měkké hebké lesní trávy a usnul také. A co dál? Už nic? Tohle že je konec? Že zazvonil zvonec? Žádný zvonec nezazvonil. Jenom musíme počkat, až se koníček a Kašpárek prospí.
12 loutkove divadlo 2016-TISK.indd 12
24.11.16 10:48