Issuu

Erich Maria

Remarque

ÄŒernĂ˝ obelisk

CERNY OBELISK_3

19.4.2017

16:24

Stránka 2

CERNY OBELISK_3

19.4.2017

16:24

Stránka 3

Nezlobte se, Ïe tentokrát mluvím o star˘ch ãasech. Je‰tû se nerozpt˘lil pach krve a prach poslední zkázy, a na svût opût dopadá sinalé svûtlo apokalypsy. Laboratofie a továrny znovu pracují na plné obrátky, aby udrÏely mír vynalézáním nov˘ch zbraní, jimiÏ se dá vyhodit do povûtfií celá zemûkoule. Svûtov˘ mír! Nikdy se o nûm tolik nemluvilo a nikdy se pro nûj neudûlalo ménû neÏ v na‰í dobû. Nikdy nebylo tolik fale‰n˘ch prorokÛ, lÏí, smrti, zkázy a slz neÏ v na‰em dvacátém století pokroku, techniky, civilizace, masové kultury a masového vraÏdûní. Proto se nezlobte, Ïe se vracím do pohádkov˘ch let, kdy nad námi je‰tû vlála nadûje jako vlajka a my vûfiili v tak podezfielé vûci, jako je lidskost, spravedlnost, sná‰enlivost – a také v to, Ïe jedna svûtová válka musí staãit k pouãení jedné generace.

CERNY OBELISK_3

19.4.2017

16:24

Stránka 5

/I/

o kanceláfie firmy s náhrobky Jindfiich Kroll a synové svítí slunce. Je duben roku 1923 a obchod jen kvete. Jaro nás nezklamalo, prodáváme na plné obrátky, a pfiitom chudneme. Ale co se dá dûlat – smrt je neúprosná, nedá se zahnat a lidsk˘ smutek uÏ zase touÏí po pomnících z pískovce, mramoru a – trápí-li nûkoho pocit viny ãi jde-li o pofiádné dûdictví – dokonce i po drahé ãerné ‰védské Ïule, nabl˘skané ze v‰ech stran. Podzim a jaro jsou nejlep‰í dobou pro obchodníky se smuteãními potfiebami, protoÏe umírá mnohem víc lidí neÏ v létû a v zimû. Na podzim proto, Ïe ub˘vá mízy, a na jafie proto, Ïe se míza probouzí a stravuje oslabené tûlo jako moc tlust˘ knot pfiíli‰ tenkou svíãku. Tohle aspoÀ tvrdí ná‰ nejãipernûj‰í agent, hrobník Liebermann z mûstského hfibitova, a ten se pfiece vyzná. Je mu osmdesát let, zakopal pfies deset tisíc mrtvol a za provizi z pomníkÛ si koupil u fieky dÛm se zahradou a pstruhovou líhní. Jeho povolání z nûho udûlalo náramného ochlastu, kter˘ v‰echnu svou nenávist zamûfiil na mûstské krematorium. Je to nekalá konkurence. V tom jsme s ním zajedno, protoÏe na urnách se nic nevydûlá. Podívám se na hodinky. Za chvíli bude poledne, a protoÏe je sobota, balím fidlátka. Na psací stroj dám plechov˘ poklop, rozmnoÏovaã „Presto“ odnesu za záclonu, shrnu vzorky kamenÛ a vytáhnu z ustalovaãe fotky váleãn˘ch pomníkÛ a umûleck˘ch ozdob. Nejsem u firmy jen ‰éfem reklamy, kresliãem a úãetním; uÏ rok jsem také jejím jedin˘m úfiedníkem, a to prosím nejsem ani z oboru.

CERNY OBELISK_3

19.4.2017

16:24

Stránka 6

PoÏitkáfisky vytáhnu ze zásuvky doutník, ãern˘ brazil. Ráno mi ho dal cesÈák z württemberské továrny na kovové zboÏí a vzápûtí se mi pokusil vpálit sadu bronzov˘ch vûncÛ. Doutník je tedy jedna báseÀ. Hledám zápalky, ale jako vÏdycky jsou kdovíkde. Kamna je‰tû na‰tûstí nevyhasla. Stoãím desetimarkovou bankovku, pfiidrÏím ji u Ïhavého uhlí a zapálím si doutník. Topit v kamnech koncem dubna je vlastnû holá zbyteãnost. Je to jen takov˘ obchodní trik mého chlebodárce Jifiího Krolla. Domnívá se, Ïe truchlící pozÛstalí pustí chlup spí‰e pûknû v teplouãku, neÏ kdyÏ jim jde pára od úst. UÏ ze smutku pr˘ zebe du‰e, a kdyÏ k tomu je‰tû zebou nohy, dá se z nich jen tûÏko vyrazit slu‰ná cena. V teple roztávají oni i jejich prkenice. Proto je na‰e kanceláfi pfietopená a na‰im agentÛm jsme vtloukli do hlavy jako zásadu v‰ech zásad, Ïe nelze sjednávat obchod na hfibitovû, kdyÏ pr‰í nebo je ‰patné poãasí. VÏdycky jen v teple pod stfiechou a pokud moÏno po jídle. Smutek, zima a hlad jsou ‰patn˘mi obchodními partnery. Hodím zbytek desetimarkovky do kamen a napfiímím se. Vtom zaslechnu, jak se v protûj‰ím domû rozlétne okno. Nemusím se tam ani dívat, stejnû vím, oã jde. Opatrnû se skloním nad stolem, jako bych je‰tû nûco kutil na psacím stroji. Pfiitom se pooãku dívám do malého zrcátka, které jsem si postavil tak, abych mohl pozorovat okno. No ov‰em, je to jako vÏdycky Líza, Ïena koÀského fiezníka Watzka. MÛÏeme se dívat jeden na druhého a ona to ví. Proto tu stojí. Pojednou se za‰klebí velkou papulou, vycení v‰echny zuby a ukáÏe na zrcátko. Objevila je sv˘ma jestfiábíma oãima. Mám vztek, Ïe mû pfiistihla, ale dûlám jakoby nic a couvám v oblaku d˘mu do kanceláfie. Za chvilku se vracím. Líza se ‰klebí. Vykloním se z okna, ale jí si vÛbec nev‰ímám. Dûlám, jako bych mával nûkomu na ulici. Nádavkem je‰tû posílám do prázdna polibek. Líza na to naletí. Je zvûdavá a vykloní se, aby se podívala, kdo to je. Venku není ani noha. Teì se zase ‰klebím já. ZaÈuká si zlostnû prstem na ãelo a zmizí.

CERNY OBELISK_3

19.4.2017

16:24

Stránka 7

Vlastnû ani nevím, proã tuhle komedii hraju. Líza je to, ãemu se fiíká kus, a já znám spoustu lidí, ktefií by rádi vyklopili pár milionÛ, jen aby si mohli dopfiát kaÏdé ráno takovou podívanou. Dopfiávám si ji také, ale pfiesto mû ‰tve, Ïe si je tahle líná krÛta, která vylézá z postele aÏ v poledne, sama sebou tak nestydatû jistá. Nenapadne ji ani ve snu, Ïe by se s ní nechtûl kaÏd˘ hned vyspat. Pfiitom jí to je v hloubi du‰e celkem jedno. Stojí u okna s ãernou ofinou a drz˘m nosem a pohupuje párem prsÛ z prvotfiídního kararského mramoru jako teta, která tfiepe pfied kojencem chfiestítkem. Kdyby mûla dva balonky, vystrãila by je ven stejnû vesele. Ale protoÏe je právû nahá, vystrkuje ven svoje prsy; je jí to úplnû jedno. Raduje se prostû z toho, Ïe Ïije a Ïe se do ní poblázní kaÏd˘ muÏsk˘, a pak na to v‰echno zapomene a vrhne se svou hltavou papulou na snídani. Mezitím koÀsk˘ fiezník Watzek zabíjí staré, utahané droÏkáfiské herky. Líza se znovu objeví. Pfiilepila si fale‰n˘ knír a je z toho duchaplného nápadu celá pryã. Zdraví po vojensku a já mám dojem, Ïe si ta nestyda dûlá legraci ze starého penzionovaného ‰ikovatele Knopfa, kter˘ bydlí vedle. Ale pak si vzpomenu, Ïe Knopfova loÏnice má pouze jedno okno do dvora. A Líza je dost mazaná, aby vûdûla, Ïe na ni není z tûch nûkolika sousedních domÛ vidût. Náhle, jako by se protrhly hráze zvuku, rozezní se zvony Mariánského kostela, kter˘ stojí na konci ulice. Údery duní, jako by sem do místnosti padaly pfiímo z nebe. ZároveÀ vidím druh˘m oknem kanceláfie holou lebku svého chlebodárce, která klouÏe po dvofie jako tajemn˘ meloun. Líza klackovitû zamává a zavfie okno. Zase jednou jsem odolal kaÏdodennímu poku‰ení svatého Antonína. Jifiímu Krollovi je ãtyfiicet let, ale hlava se mu uÏ bl˘ská jako kuÏelník v Bollovû zahradní restauraci. Svítí mu, co ho znám, a to uÏ je pfies pût let. Bly‰tí se tak, Ïe v zákopech, kde jsme spolu slouÏili u stejného pluku, platil zvlá‰tní rozkaz, Ïe Jifií musí nosit ocelovou pfiilbu, i kdyÏ je na

CERNY OBELISK_3

19.4.2017

16:24

Stránka 8

frontû úpln˘ klid. Jeho ple‰ by byla zlákala i toho nejdobráãtûj‰ího nepfiítele, aby se pfiesvûdãil, není-li to obrovská biliárová koule. Srazím paty a hlásím: „Hlavní stan firmy Kroll a synové ! ·táb pozoruje nepfiítele. Podezfielé pohyby v prostoru koÀského fiezníka Watzka.“ „Aha,“ fiekl Jifií. „Líza provádí ranní rozcviãku. Pohov, svobodníku Bodmere! Proã si nechráníte dopoledne cudnost klapkami na oãi jako kÛÀ, kter˘ tahá buben v jezdecké kapele? Copak neznáte tfii nejvzácnûj‰í vûci Ïivota?“ „Jak je mám znát, pane vrchní státní návladní, kdyÏ se je‰tû pídím po samotném Ïivotû?“ „Ctnost, prostota a mládí,“ káÏe Jifií. „Kdo je ztratí, nikdy je uÏ nezíská! A co je beznadûjnûj‰ího neÏ zku‰enost, stáfií a holá inteligence?“ „Chudoba, nemoc a samota,“ odpovídám a dám si pohov. „To jsou jen jiné názvy pro zku‰enost, stáfií a scestnou inteligenci.“ Jifií mi vezme z úst doutník, chvilku si jej prohlíÏí a pak ho urãí jako sbûratel mot˘lka. „Kofiist z továrny na kovové zboÏí.“ Vytáhne z kapsy krásnû zakoufienou, zlatohnûdou ‰piãku z mofiské pûny, zastrãí do ní brazil a koufií, jako by se nechumelilo. „Nemám nic proti zabavení doutníku,“ poznamenám. „Je to hrubé násilí a jako b˘val˘ poddÛstojník ses od Ïivota nic jiného nenauãil. Ale naã ta ‰piãka? Copak mám syfla?“ „A jsem snad já teplou‰?“ „Jirko, kdyÏ jsem za války ukradl v kuchyni hrachovku, ‰rotovals ji mou lÏící. A tu lÏíci jsem mûl zastrãenou ve ‰pinavé holínce a jakÏiv jsem ji nemyl.“ Jifií pozoruje popel brazilu, kter˘ je bíl˘ jako sníh. „UÏ je ãtyfii a pÛl roku po válce,“ pouãuje. „Tehdy se z nás díky nesmírnému ne‰tûstí stali lidi. Dneska z nás bezohledná honba za majetkem udûlala znovu lupiãe. Abychom to zamaskovali, musíme pfiedstírat jisté zpÛsoby. Ergo! Ale posly‰, nemá‰ je‰tû jeden brazil? Tahle továrna

CERNY OBELISK_3

19.4.2017

16:24

Stránka 9

se nikdy nepokou‰í podplatit zamûstnance pouze jedním doutníkem.“ Vytáhnu ze zásuvky druh˘ doutník a dám ho Jifiímu. „Tak se mi zdá, Ïe inteligence, zku‰enost a stáfií jsou pfiece jen k nûãemu dobré.“ Za‰klebí se a podá mi krabiãku cigaret, ve které jich ‰est chybí. „Co bylo jinak?“ ptá se. „Nic. Ani jeden zákazník. Ale musím tû naléhavû poÏádat o zv˘‰ení platu.“ „UÏ zas? Zv˘‰il jsem ti ho pfiece vãera.“ „Kdepak vãera. Dnes ráno v devût. Mizern˘ch osm tisíc marek. Koneãnû, dnes ráno v devût to je‰tû nûco bylo. JenÏe mezitím vy‰el nov˘ kurs dolaru a já si za to mÛÏu koupit místo nové kravaty leda láhev laciného vína. Ale potfiebuju kravatu.“ „Kolik teì stojí dolar?“ „Dnes v poledne tfiicet ‰est tisíc marek. Ráno stál jen tfiicet tisíc.“ Jifií Kroll si prohlíÏí doutník. „·estatfiicet tisíc! Letí to, jako kdyÏ se páfií koãky! Jak to jenom skonãí?“ „V‰eobecn˘m úpadkem, pane polní mar‰ále,“ odpovím. „Ale zatím musíme Ïít. Pfiinesls peníze?“ „Na dne‰ek a zítfiek jen mal˘ kuffiík. Tisícovky, desetitisícovky, dokonce nûkolik balíãkÛ star˘ch mil˘ch stovek. Asi pût liber bankovek. Inflace teì letí tak, Ïe ¤í‰ská banka nestaãí tisknout. Nové stotisícovky obíhají sotva ãtrnáct dní a uÏ se budou muset tisknout milionovky. Kdy se dostaneme k miliardám?“ „Za pár mûsícÛ, kdyÏ to pÛjde takhle dál.“ „BoÏe mÛj,“ povzdychne si Jifií. „Kde jsou ty krásné klidné ãasy roku 1922? Tehdy stoupl dolar za rok ze dvou set padesáti pouze na deset tisíc. A to nemluvím o roce 1921 – tehdy to bylo mizern˘ch tfii sta procent.“ Dívám se z okna, které vede na ulici. Naproti stojí Líza v hedvábném Ïupanu, poti‰tûném papou‰ky. Povûsila si zrcátko na okenní kliku a ãe‰e si hfiívu. „Tak se podívej,“ fiíkám trpce. „Neseje to, nesklízí, a pfiece to Ïiví otec nebesk˘. Tenhle Ïupan je‰tû vãera

CERNY OBELISK_3

19.4.2017

16:24

Stránka 10

nemûla. Hedvábí, celé metry hedvábí! A já nemÛÏu schrastit prachy ani na kravatu.“ Jifií se zazubí. „Ty jsi obyãejná obûÈ doby, kdeÏto Líza pluje na vlnách nûmecké inflace pln˘mi plachtami. Je to krásná Helena ‰melináfiÛ. Z náhrobkÛ se teì, hochu, nezbohatne! Proã rad‰i nek‰eftuje‰ se slaneãky nebo s akciemi jako tvÛj pfiítel Willy?“ „PonûvadÏ jsem sentimentální filozof a zÛstávám vûrn˘ náhrobkÛm. Tak co je s tím zv˘‰ením platu? I filozofové potfiebujou skromn˘ pfiíspûvek na garderobu.“ „NemÛÏe‰ si toho mot˘lka koupit zítra?“ „Zítra je nedûle. A zítra ho potfiebuju.“ Jifií pfiinese z pfiedsínû kufr s penûzi. Sáhne dovnitfi a hodí mi dva balíãky. „Staãí?“ Vidím, Ïe to jsou vût‰inou stovky. „Pfiidej tûch tapet je‰tû pÛl kila,“ povídám. „Tohle je nejv˘‰ pût tisíc. Tolik dávají pfii nedûlní m‰i na talífi ‰melináfii, a to se je‰tû stydí, Ïe jsou takoví krkouni.“ Jifií se podrbe na holé lebce. Je to u nûho atavistické, nesmyslné gesto. Pak mi podá tfietí balíãek. „ZaplaÈpánbÛh, Ïe je zítra nedûle,“ fiíká. „AspoÀ nebudou Ïádné dolarové kurzy. Na jeden den v t˘dnu se inflace zastaví. Tohle BÛh jistû nemûl v úmyslu, kdyÏ stvofiil nedûli.“ „Jak si vlastnû stojíme?“ ptám se. „Jsme na mizinû, nebo se topíme v blahobytu?“ Jifií dlouze potáhne ze ‰piãky z mofiské pûny. „Myslím, Ïe tohle o sobû dnes v Nûmecku neví nikdo. Ani boÏsk˘ Stinnes. V‰ichni stfiádalové jsou samozfiejmû na mizinû. A právû tak dûlníci a v‰ichni, co jsou odkázáni na mzdu. Stejnû je na tom vût‰ina mal˘ch obchodníkÛ, i kdyÏ ti to nevûdí. Skuteãn˘ blahobyt mají pouze lidé s devizami a akciemi nebo s velk˘mi vûcn˘mi hodnotami. Staãí to k tvému osvícení?“ „Vûcné hodnoty!“ Hledím na zahradu, kde máme skladi‰tû. „Moc uÏ jich skuteãnû nemáme. Zbyl nám hlavnû pískovec a ta litá vete‰. Ale mramor a Ïulu bys spoãítal na prstech. A tu tro‰ku, co máme, prodává tvÛj bratr se ztrátou. Nejlíp by bylo neprodávat vÛbec nic, Ïe?“

CERNY OBELISK_3

19.4.2017

16:24

Stránka 11

Není tfieba, aby Jifií odpovídal. Venku zazvoní zvonek kola a po star˘ch schodech se blíÏí kroky. Je sly‰et ha‰tefiiv˘ ka‰el. Je to ne‰tûstí rodiny, Jindfiich Kroll mlad‰í, druh˘ majitel firmy. Jindfiich je mal˘, zavalit˘ muÏík se slámov˘m knírkem a zaprá‰en˘mi pruhovan˘mi kalhotami, které má dole sepnuté cyklistick˘mi sponkami. S mírnou nelibostí klouÏe oãima z Jifiího na mne. PovaÏuje nás za kanceláfiské krysy, které se cel˘ den poflakují, zatímco on je muÏem ãinu, na jehoÏ bedrech leÏí sluÏba v terénu. Nic ho nezdolá. Jakmile nám agenti, hrobníci a uãitelé dají hlá‰ku o mrtvole, uhání kaÏd˘ den pfii rozednûní k nádraÏí a potom objíÏdí na kole nejzapadlej‰í vesnice. Není neobratn˘. Jeho obtloustlost pÛsobí dÛvûryhodnû, a proto si ji pilnû udrÏuje ranními a veãerními Ïejdlíky. Sedláci mají radûji malé tlou‰tíky neÏ hubeÀoury s hladov˘mi obliãeji. A pak je tu jeho oblek. Nenosí ãern˘ svrchník jako konkurence od Steinmayera ani modr˘ vycházkov˘ oblek jako cesÈáci od Hollmanna a Klotze, protoÏe ãern˘ kabát pfiíli‰ prozrazuje fiemeslo a vycházkov˘ oblek neprojevuje dost úãasti. Jindfiich Kroll nosí nevtíravé spoleãenské ‰aty, pruhované kalhoty s marengov˘m sakem, k tomu staromódní tvrd˘ stojat˘ límec s ohnut˘mi rohy a tlumenou kravatu s pfievládající ãerní. KdyÏ si pfied roky tento oblek objednával, chvilku zaváhal. Rozm˘‰lel se, zda by mu líp nesedûl Ïaket, ale pak jej zavrhl, protoÏe je prcek. Bylo to ‰Èastné fie‰ení. I Napoleon by vypadal smû‰nû s vla‰tovãími krovkami. Takhle, v dne‰ní v˘stroji, vypadá Jindfiich Kroll jako mal˘ pfiednosta pfiijímací kanceláfie milého Pánaboha. A pfiesnû tak to má b˘t. Cyklistické sponky doplÀují celek idylicky, a pfiitom rafinovanû. KaÏd˘ si myslí, Ïe od lidí, ktefií je nosí, mÛÏe ve vûku auÈákÛ nakoupit za babku. Jindfiich odloÏí klobouk a otfie si kapesníkem ãelo. Venku je dost chladno a na ãele nemá ani kapku potu. Dûlá to jen proto, aby nám ukázal, jak˘ je dfiíã proti nám inkoustÛm.

CERNY OBELISK_3

19.4.2017

16:24

Stránka 12

„Prodal jsem pomník s kfiíÏem,“ fiíká s pfiedstíranou skromností, za kterou ti‰e five ohlu‰ující jásot. „Kter˘? Ten mal˘ z mramoru?“ ptám se s nadûjí. „Ten velk˘,“ odpoví Jindfiich je‰tû ledabyleji a nespou‰tí ze mne oãi. „CoÏe? Ten ze ‰védské Ïuly s dvojit˘m podstavcem a s bronzov˘mi fietûzy?“ „Samozfiejmû Ïe ten! Nebo snad máme je‰tû nûjak˘ jin˘?“ Jindfiich bezpochyby vychutnává svou pitomou otázku jako vrchol sarkastického humoru. „Ne, jin˘ uÏ nemáme. To je právû ten malér. Tenhle byl poslední. Na‰e gibraltarská skála.“ „Zaã jsi ho prodal?“ ptá se Jifií Kroll. Jindfiich se protahuje. „Za tfii ãtvrtû milionu, bez nápisu, bez dopravného a bez obruby. To v‰echno se je‰tû pfiipoãítá.“ „PaneboÏe!“ zdûsíme se s Jifiím souãasnû. Jindfiich nás ob‰Èastní nadut˘m pohledem. Tak se nûkdy tváfií mrtvé skvrnité tresky. „Byl to tûÏk˘ boj,“ povídá a bÛhvíproã si opût nasadí klobouk. „KéÏ byste ho byl prohrál,“ povzdechnu si. „CoÏe?“ „Prohrál! Ten boj!“ „CoÏe?“ opakuje Jindfiich podráÏdûnû. Staãí málo, abych ho rozãilil. „Byl by rad‰i, kdybys ho neprodal,“ objasÀuje Jifií. „CoÏe? Co to má znamenat? Krucinál, ãlovûk se plahoãí od rána do veãera, udûlá senzaãní obchod, a pak za to místo podûkování dostane v téhle boudû je‰tû vynadáno. Choìte si sami po vesnicích a zkuste –“ „Jindfiichu,“ pfieru‰í ho mírnû Jifií. „Víme, Ïe se dfie‰. Ale Ïijeme dnes v dobû, kdy se prodejem chudne. UÏ léta máme inflaci. Od konce války, Jindro. A tenhle rok inflace fiádí jako tubera. Proto uÏ ãísla nemají Ïádnou cenu.“ „To vím taky, nejsem pfiece idiot.“ Jifií i já mlãíme jako ryby. Takhle mohou mluvit jen idioti a odporovat jim nemá smysl. Znám to ze sv˘ch nedûlí v blázinci. Jindfiich vytáhne poznámkov˘ blok. „Ten

CERNY OBELISK_3

19.4.2017

16:24

Stránka 13

pomník s kfiíÏem jsme koupili za padesát tisíc. âlovûk by fiekl, Ïe tfii ãtvrti milionu jsou docela slu‰n˘ v˘dûlek.“ UÏ se zase cachtá v sarkasmu. Myslí si, Ïe to na mne platí, protoÏe jsem b˘val uãitelem. Hned po válce jsem uãil devût mûsícÛ v jedné zapadlé vesniãce ve vfiesovi‰ti, aÏ jsem nakonec utekl, za patami zimní osamûlost, vyjící jako pes. „Je‰tû víc bychom vydûlali, kdybyste místo toho nádherného pomníku prodal ten zatracen˘ obelisk, co stojí venku pfied oknem,“ povídám. „KdyÏ vá‰ neboÏtík otec pfied ‰edesáti lety zaloÏil firmu, koupil ho za babku. Podle toho, co se fiíká, stál asi padesát marek.“ „Obelisk? Proã do toho pletete obelisk? Ten pfiece není na prodej, to ví kaÏdé dûcko.“ „Právû proto,“ fiíkám. „Nebyla by ho ‰koda. Ale toho kfiíÏe je ‰koda. Budeme ho muset znovu koupit za tûÏké prachy.“ Jindfiich Kroll krátce zafuní. Má v tlustém nose polypy a staãí malé rozãilení, aby mu zdufiely. „Chcete mi namluvit, Ïe dneska stojí pomník s kfiíÏem tfii ãtvrti milionu?“ „To se brzy dovíme,“ praví Jifií Kroll. „Zítra pfiijede Riesenfeld. Musíme udûlat u Odenwaldsk˘ch Ïulov˘ch závodÛ novou objednávku. Sklad uÏ máme skoro vybílen˘.“ „Máme je‰tû obelisk,“ poznamenávám poÈouchle. „Proã ho neprodáte sám?“ vyprskne Jindfiich. „Tak zítra pfiijde Riesenfeld. ZÛstanu doma a taky si s ním jednou promluvím! AspoÀ uvidíme, jak to s tûmi cenami vypadá!“ Jifií a já na sebe mrkneme. Je nám jasné, Ïe Jindfiicha musíme drÏet Riesenfeldovi od tûla, i kdybychom ho mûli opít, nebo mu namíchat do ranního nedûlního Ïejdlíku ricinov˘ olej. Solidní a staromódní obchodník by Riesenfelda k smrti otrávil vzpomínkami z války a historkami ze star˘ch dobr˘ch ãasÛ, kdy marka byla je‰tû markou a vûrnost jádrem cti, jak to v˘stiÏnû pravil ná‰ milovan˘ polní mar‰ál. Na takové Ïvásty naletí snad Jindfiich, ale ne Riesenfeld. Pro Riesenfelda je vûrnost to, co vyÏaduje od druh˘ch, i kdyÏ na to doplácejí, ale od sebe jen tehdy, kdyÏ to nûco nasype.

CERNY OBELISK_3

19.4.2017

16:24

Stránka 14

„Ceny se mûní kaÏd˘ den,“ ujistí ho Jifií. „Tady není o ãem mluvit.“ „Ták? Ty si taky myslí‰, Ïe jsem prodal za babku?“ „Pfiijde na to. Má‰ prachy?“ Jindfiich se na Jifiího upfienû zadívá. „Prachy? Co zase má‰? Jak mÛÏu pfiinést prachy, kdyÏ jsme je‰tû nedodali? To pfiece není moÏné!“ „Je to moÏné,“ povídám. „Dneska je to dokonce bûÏné. ¤íká se tomu placení pfiedem.“ „Placení pfiedem!“ JindfiichÛv tlust˘ frÀák se opovrÏlivû zachvûje. „Co vy o tom víte, uãit˘lku? Copak mÛÏeme v na‰em obchodû chtít, aby se platilo pfiedem? Od truchlících pozÛstal˘ch, kdyÏ vûnce na hrobû je‰tû nezvadly? Chcete peníze za nûco, co jsme je‰tû nedodali?“ „Samozfiejmû! Kdy jindy? To jsou právû poddajní a spí‰ vyklopí prachy na dlaÀ.“ „To Ïe jsou poddajní? Máte vÛbec pfiedstavu? V tu chvíli jsou tvrd‰í neÏ ocel. Po v‰ech tûch v˘lohách za lékafie, za rakev, za pastora, za hrob a kvûtiny a za hostinu. Nevyrazíte z nich pfiedem ani deset tisíc, mladíku! Lidi se musí napfied vzpamatovat! A neÏ zaplatí, musí to, co si objednali, vidût na hfibitovû, a ne jenom v katalogu, i kdyÏ jste ho namaloval ãínskou tu‰í, nápisy obtáhl prav˘m pozlátkem, a navíc pfiismolil pár truchlících pozÛstal˘ch.“ Jindfiich si zase jednou pustil hubu na ‰pacír. Ale se mnou to nehne. Je pravda, Ïe jsem pomníky do na‰eho katalogu nejen nakreslil a rozmnoÏil, ale pro zv˘‰ení pÛsobivosti také vybarvil a dodal jim atmosféru smuteãními vrbami, záhony mace‰ek, cypfii‰i a vdovami ve smuteãních závojích, zalévajícími kvûtiny. KdyÏ jsme s touto novinkou pfii‰li, konkurence div nepukla závistí, protoÏe mûla jen obyãejné fotky skladu. I Jindfiich byl tehdy z toho nápadu cel˘ pryã, zvlá‰È kdyÏ jsem pouÏil pozlátka. Aby totiÏ byl dojem co nejpfiirozenûj‰í, vyzdobil jsem nar˘sované a vybarvené náhrobky nápisy z pozlátka, rozpu‰tûného ve fermeÏi. Byly to pro mne nádherné chvíle. Nechal jsem umfiít kaÏdého, kdo mi byl protivn˘, a je‰tû jsem mu namaloval náhrobek. Napfiíklad poddÛstojníkovi, kter˘

CERNY OBELISK_3

19.4.2017

16:24

Stránka 15

mû prohánûl jako nováãka a kter˘ je‰tû dnes spokojenû Ïije, jsem napsal: Zde odpoãívá po dlouhém, nekoneãnû strastiplném utrpení stráÏník Karel Flümer, následuje tak v‰echny své milé, ktefií jiÏ na‰li ve smrti vykoupení. Mûl jsem k tomu dÛvod. Ten chlap ze mne dfiel kÛÏi a v poli mû poslal dvakrát na hlídku, kterou jsem pfieÏil pouze náhodou. To uÏ mûl ãlovûk právo pfiát mu v‰elicos. „Pane Krolle,“ povídám, „dovolte, abych vám je‰tû jednou struãnû objasnil dne‰ní dobu. Zásady, v nichÏ jste vyrostl, jsou u‰lechtilé, ale teì vedou k bankrotu. Vydûlat peníze dnes umí kaÏd˘, ale skoro nikdo nedokáÏe udrÏet jejich hodnotu. Není dÛleÏité prodávat, ale nakupovat a co nejrychleji dostat zaplaceno. Îijeme v dobû vûcn˘ch hodnot. Peníze jsou iluzí. KaÏd˘ to ví, ale spousta lidí tomu pfiesto nevûfií. Dokud bude tenhle stav trvat, bude inflace pokraãovat aÏ k absolutnímu Nic. âlovûk Ïije z pûtasedmdesáti procent z fantazie a pouze z pûtadvaceti procent ze skuteãnosti. V tom tkví jeho síla i slabost, a proto je‰tû existují v tomhle ãarodûjnickém reji ãísel ti, co vyhrávají, i ti, co prohrávají. Je nám jasné, Ïe nemÛÏeme stoprocentnû vyhrávat, ale nechtûli bychom patfiit k tûm, co prohrávají v‰ecko. Dostaneme-li aÏ za dva mûsíce ty tfii ãtvrti milionu, za které jste dneska prodal pomník, nebudou mít vût‰í cenu neÏ dne‰ních padesát tisíc marek. Proto –“ Jindfiich zrudne v obliãeji jako pivoÀka. Skoãí mi do fieãi. „Nejsem Ïádn˘ idiot,“ prohla‰uje podruhé. „Nemusíte mi tady dûlat takové hloupé pfiedná‰ky. Vím toho o praktickém Ïivotû víc neÏ vy. A chci rad‰i se ctí zahynout, neÏ abych za svou existenci vdûãil pochybn˘m ‰melináfisk˘m metodám. Dokud jsem u téhle firmy vedoucím prodeje, bude se obchodovat slu‰nû a postaru! A tím to hasne! Já vím svoje! Tak to ‰lo aÏ dosud a tak to pÛjde dál! Je to hnus, kazit ãlovûku radost z úspû‰ného obchodu! Proã jste rad‰i nezÛstal tím zasran˘m kantorem?“ Chytne klobouk a práskne za sebou dvefimi. Vidíme ho, jak dupe na sv˘ch zavalit˘ch nohou do X pfies dvÛr; vypadá s cyklistick˘mi sponkami skoro jako voják. Pochoduje ke svému stolu v Blumeho hostinci.

CERNY OBELISK_3

19.4.2017

16:24

Stránka 16

„Tenhle mû‰Èáck˘ sadista chce mít radost z obchodu,“ povídám vztekle. „Je‰tû tohle! Copak se dá ná‰ obchod dûlat jinak neÏ se zboÏn˘m cynismem? Copak bychom si jinak ochránili du‰i? Ale tenhle pokrytec chce mít radost z ãachrování s mrtvolami a je‰tû to povaÏuje za své dûdiãné právo!“ Jifií se smûje. „Seber si prachy a koukej, aÈ vypadnem! Chtûl sis pfiece koupit kravatu, ne? Tak jdem! Dneska se uÏ plat zvy‰ovat nebude!“ Vezme kufr s bankovkami a nedbale ho postaví do vedlej‰ího pokoje, kde spí. Srovnám své balíãky s penûzi do kornoutu, na kterém je nápis: Kellerovo cukráfiství poslouÏí nejjemnûj‰ím peãivem. Dodáváme aÏ do domu. „Opravdu pfiijede Riesenfeld?“ ptám se. „Ano, telegrafoval.“ „Co chce? Peníze? Nebo prodávat?“ „To uvidíme,“ fiekne Jifií a zamkne kanceláfi.

CERNY OBELISK_3

19.4.2017

16:24

Stránka 17

/ II /

ycházíme ze dvefií. Zaplaví nás prudké slunce pozdního dubna, jako by se vylila obrovská zlatá mísa plná svûtla a vûtru. Zastavíme se. Zahrada hofií zelen˘mi plameny, jaro ‰umí v mladém listí topolÛ jako harfa a rozkvétá první ‰efiík. „Inflace!“ podotknu. „Tady ji má‰ taky, a nejdivoãej‰í ze v‰ech. Jako by i pfiíroda vûdûla, Ïe se poãítá uÏ jenom v desetitisících a milionech. Podívej se, jak vyvádûjí ty tulipány! A tamhle naproti se v‰ecko bûlá a ãervená a v‰ude samá ÏluÈ. A jak to voní!“ Jifií pfiik˘vne a zatáhne z brazilu. Pfiíroda se mu zdá dvojnásobnû krásná, kdyÏ pfiitom mÛÏe pokufiovat doutník. Na tváfiích cítíme slunce a hledíme na tu nádheru. Zahrada za domem nám zároveÀ slouÏí jako v˘stavi‰tû pro pomníky. Stojí tu jako rota vedená ‰tíhl˘m poruãíkem, obeliskem Ottou, kter˘ má stanovi‰tû hned vedle dvefií. Právû ten jsem Jindfiichovi radil prodat, ten nejstar‰í pomník firmy, její znak a vrchol nevkusu. Hned za ním stojí laciné malé mohylky z pískovce a litého betonu, náhrobky pro chudáky, ktefií se lopotili a slu‰nû Ïili, a tak to samozfiejmû nikam nedotáhli. Následují vût‰í, s podstavci, ale pofiád je‰tû laciné, urãené tûm, co by chtûli b˘t alespoÀ ve smrti nûãím lep‰ím, kdyÏ uÏ jim to nevy‰lo v Ïivotû. Prodáváme jich víc neÏ tûch docela jednoduch˘ch a ãlovûk neví, má-li tuhle opoÏdûnou ctiÏádost pozÛstal˘ch pokládat za dojemnou nebo absurdní. Dal‰í jsou pískovcové mohylky se zapu‰tûn˘mi deskami z mramoru, ‰edého syenitu nebo z ãerné ‰védské Ïuly. Ty jsou uÏ moc drahé pro ãlovûka, kter˘ Ïil z práce sv˘ch rukou. Kupují je malí

CERNY OBELISK_3

19.4.2017

16:24

Stránka 18

obchodníci, mistfii, fiemeslníci, ktefií mûli vlastní dílnu, a samozfiejmû vûãn˘ smolafi, mal˘ úfiedníãek, kter˘ musí vÏdycky pfiedstírat, Ïe je nûãím víc neÏ ve skuteãnosti, tenhle hodn˘ proletáfi se stojat˘m límcem, o kterém nikdo neví, jak mÛÏe je‰tû dnes existovat, kdyÏ mu plat zvy‰ují vÏdycky aÏ s kfiíÏkem po funusu. V‰echny tyhle pomníky jsou jenom takzvaná drobotina. Teprve za nimi je vidût pofiádné kusy z mramoru a Ïuly. Pfiední, jen zãásti le‰tûné, mají ãelní plochy hladké, boky a zadní plochy hrubû otesané a podstavce drsné na v‰ech stranách. To uÏ je tfiída pro zámoÏnûj‰í stfiední stav, pro zamûstnavatele, obchodníka, pro majitele lep‰ího krámu a samozfiejmû pro stateãného smolafie, vy‰‰ího úfiedníka, kter˘ musí stejnû jako mal˘ úfiedníãek zaplatit za smrt víc, neÏ v Ïivotû vydûlal. NeboÈ dekorum se musí zachovat. Ov‰em ‰lechtou mezi náhrobky je mramor hlazen˘ na v‰ech stranách a ãerná ‰védská Ïula. Ty uÏ nemají hrubé boky ani zadní strany, v‰echno se bl˘ská jako zrcadlo, i tam, kde to není vidût, dokonce i podstavce. A to neb˘vá jen jeden nebo dva, n˘brÏ ãasto je‰tû tfietí, ‰ikm˘, a nad tím v‰ím, jde-li skuteãnû o ukázkov˘ kus, je‰tû mohutn˘ kfiíÏ z téhoÏ materiálu. Nûco takového si ov‰em mohou dnes dovolit pouze bohatí sedláci, zazobaní majitelé vûcn˘ch hodnot, ‰melináfii a mazaní obchodníci, ktefií pracují s dlouhodob˘mi smûnkami a tyjí tak z ¤í‰ské banky, jeÏ to v‰echno zaplatí nov˘mi a nov˘mi nekryt˘mi bankovkami. Hledíme na jedin˘ z tûch ukázkov˘ch kouskÛ, kter˘ byl je‰tû pfied ãtvrt hodinou majetkem firmy. Stojí tu ãern˘ a nabl˘skan˘ jako lak nového auÈáku, kolem nûho voní jaro, kvûty ‰efiíku se k nûmu sklánûjí, je to nóbl dáma, chladná, nedotãená a je‰tû na hodinu panenská. Pak jí vtesají do úzkého bfiicha zlacenou latinkou jméno majitele dvora Heinricha Fleddersena, písmeno za osm set marek. „·Èastnou cestu, ãerná Diano!“ fiíkám. „UÏ je s tebou ámen!“ a smeknu klobouk. „Básník jakÏiv nepochopí, Ïe i dokonalá krása je podfiízena zákonÛm osudu a Ïe ji nemine bídná smrt! ·Èastnou cestu! Teì se z tebe stane

CERNY OBELISK_3

19.4.2017

16:24

Stránka 19

nestydatá reklama pro du‰i toho darebáka Fleddersena, kter˘ vyrval chud˘m vdovám z mûsta poslední desetitisícovky za pfiedraÏené, margarínem fal‰ované máslo. A to nemluvím o jeho ‰melináfisk˘ch cenách za telecí fiízky, vepfiové kotlety a hovûzí peãenû! ·Èastnou cestu!“ „Kruãí mi z tebe v bfii‰e,“ prohlásí Jifií. „Jde se do Walhally! Nebo si musí‰ napfied koupit toho mot˘lka?“ „Ne, dost ãasu, neÏ zavfiou obchody. V sobotu odpoledne se uÏ dolarov˘ kurz nemûní. Od dne‰ního poledne do pondûlního rána zÛstane na‰e mûna pevná. Jak je to vlastnû moÏné? V tom je asi nûco pofiádnû shnilého! Jak to, Ïe marka koncem t˘dne neklesá? Copak ji drÏí BÛh?“ „PonûvadÏ se na burze nedûlá. Má‰ je‰tû nûjaké dotazy?“ „Jistû. Îije ãlovûk zevnitfi ven, nebo zvenãí dovnitfi?“ „âlovûk Ïije. Teãka. Ve Walhalle mají gulá‰ek. Gulá‰ s bramborama, s okurkou a se salátem. Cestou z banky jsem vidûl jídelníãek.“ „Gulá‰!“ Utrhnu petrklíã a zastrãím si ho do knoflíkové dírky. „Má‰ pravdu, ãlovûk Ïije. Kdo se ptá dál, je ztracen˘. Pojì, na‰tveme Eduarda Knoblocha!“ Vstupujeme do velké jídelny hotelu Walhalla. Jakmile nás spatfií Eduard Knobloch, majitel hotelu a tlust˘ obr s hnûdou parukou a vlajícím sváteãním kabátem, u‰klíbne se, jako by kousl v srnãím hfibetû do broku. „Dobr˘ den, pane Knobloch,“ pozdraví Jifií. „To je dneska poãasíãko! AÏ se ãlovûku sbíhají sliny!“ Eduard pokrãí nervóznû rameny. „Pfiejídat se není zdravé. ·kodí to játrÛm, Ïluãníku, v‰emu.“ „U vás to neplatí, pane Knobloch,“ prohodí Jifií srdeãnû. „U vás se jí zdravû.“ „To jo. Ale moc zdraví mÛÏe taky ‰kodit. Podle nejnovûj‰ích vûdeck˘ch v˘zkumÛ je moc masa –“ Zarazím Eduarda lehk˘m ‰Èouchnutím do mûkkého pupku. Ucukne, jako by mu nûkdo sáhl na pfiirození. „Nech toho a podrob se osudu,“ domlouvám mu. „V‰ak tû nevyÏerem. Co dûlá poezie?“

CERNY OBELISK_3

19.4.2017

16:24

Stránka 20

„Chodí po Ïebrotû. Copak mám ãas? V dne‰ní dobû!“ Tahle po‰etilost mi není k smíchu. Eduard není jenom hostinsk˘, je taky básník. Ale tak lacino mi nevyklouzne. „Kdepak je nûjak˘ stÛl?“ ptám se. Knobloch se rozhlíÏí. Obliãej se mu najednou rozjasní. „Je mi dûsnû líto, pánové, ale jak tak koukám, je v‰ude obsazeno.“ „To nevadí. Poãkáme.“ Eduard se znovu rozhlédne. „Mám dojem, Ïe se hned tak nûco neuvolní,“ poznamená s rozzáfien˘m obliãejem. „Panstvo je vesmûs teprve u polívky. Snad byste to dneska mohli zkusit ve Staromûstském dvofie nebo v NádraÏním hotelu. Tam pr˘ se taky obstojnû jí.“ Obstojnû! Dne‰ek zfiejmû pfiekypuje sarkasmem. Napfied Jindfiich a teì Eduard. Ale my budeme o gulá‰ bojovat, i kdybychom mûli ãekat hodinu. Je to specialita na jídelníãku Walhally. JenÏe Eduard není zfiejmû pouze básníkem, ale i ãtenáfiem my‰lenek. „Nemá smysl ãekat,“ fiekne. „Gulá‰e nemáme nikdy dost, vÏdycky se po nûm jen zaprá‰í. Nemáte chuÈ na nûmeck˘ biftek? Mohli byste si ho sníst tady u pultu.“ „To rad‰i smrt,“ povídám. „Dostaneme gulá‰, i kdybychom tû do nûj mûli rozsekat.“ „VáÏnû?“ Eduard se u‰klíbne a vypadá jako tuãná triumfující pochybnost. „To si pi‰!“ odpovím a znovu ho ‰Èouchnu do pupku. „Pojì, Jifií, tamhle máme stÛl.“ „Kde?“ vybuchne Eduard. „Tamhle jak sedí ten pán, co vypadá jako ‰atník. Jo, ten zrzek s tou elegantní dámou. Ten, co právû vstal a k˘vá na nás. MÛj pfiítel Willy, Eduarde. Po‰li nám ãí‰níka, objednáme si jídlo!“ Zamífiíme k Willymu a za sebou sly‰íme syãiv˘ zvuk, jako kdyÏ praskne pneumatika. Vychází z Eduarda.

♦

CERNY OBELISK_3

19.4.2017

16:24

Stránka 21

Celé tohle divadlo hraje Eduard z prostého dÛvodu. Pfied ãasem zavedl pfiedplatné na jídlo. âlovûk si koupil blok s deseti známkami a jednotlivá jídla mu tak pfii‰la o nûco levnûji. Eduard to tehdy udûlal proto, aby pozvedl obchod. Ale v posledních t˘dnech mu udûlala inflaãní lavina ãáru pfies rozpoãet. Mûlo-li první jídlo je‰tû cenu pfiedplatného, které se za nûj zaplatilo, pak u desátého jídla ta cena podstatnû klesla. Proto Eduard od pfiedplatních lístkÛ upustil. Moc na nich prodûlával. JenÏe tentokrát jsme byli mazaní. Doslechli jsme se vãas o jeho plánu, a tak jsme pfied ‰esti t˘dny nakoupili ve Walhalle za cel˘ obnos z prodeje váleãného pomníku jídelní známky ve velkém. Aby to Eduarda hned netrklo, pouÏili jsme k nákupu rÛzn˘ch lidí, jako rakváfie Wilkeho, hfibitovního hlídaãe Liebermanna, na‰eho sochafie Kurta Bacha, Willyho, nûkolika jin˘ch kamarádÛ z války a obchodních pfiátel, a dokonce i Lízy. Ti v‰ichni pro nás nakoupili u pokladny bloky se známkami. KdyÏ potom Eduard pfiedplatné zru‰il, oãekával, Ïe bude za deset dnÛ po v‰em, protoÏe kaÏd˘ blok mûl pfiece jenom deset lístkÛ, a on se domníval, Ïe kaÏd˘ rozumn˘ ãlovûk bude mít tou dobou pouze jediné pfiedplatné. Ale my jsme mûli kaÏd˘ pfies tfiicet blokÛ. KdyÏ jsme za ãtrnáct dní po zru‰ení pfiedplatného pofiád je‰tû platili známkami, Eduard zneklidnûl. Po ãtyfiech t˘dnech podlehl lehkému záchvatu paniky. Tehdy jsme uÏ jedli za poloviãní cenu a po ‰esti t˘dnech za cenu deseti cigaret. Pfiicházeli jsme den co den a odevzdávali své známky. Eduard se zeptal, kolik jich je‰tû máme, a my jsme odpovûdûli vyh˘bavû. Pokusil se známky zakázat a my jsme si pfií‰tû pfiivedli advokáta, kterého jsme pozvali na vídeÀsk˘ fiízek. Pfii dezertu advokát Eduarda pouãil o právních dÛsledcích smluv a závazkÛ a zaplatil jídlo na‰í známkou. V Eduardovû lyrice se ozval temn˘ tón. Pokusil se s námi o dohodu; odmítli jsme. Napsal didaktickou báseÀ V bezpráví se dobru nedafií a poslal ji do místního deníku. Redaktor nám ji ukázal. Eduard ji pro‰pikoval ostr˘mi naráÏkami na hrobafie lidu, objevovaly se v ní i náhrobky a v˘raz „‰melináfi Kroll“. Pozvali jsme na‰eho advokáta

CERNY OBELISK_3

19.4.2017

16:24

Stránka 22

do Walhally na vepfiovou kotletu. Vysvûtlil Eduardovi pojem vefiejné uráÏky a její následky a zaplatil zase na‰í známkou. Eduard, je‰tû donedávna nûÏn˘ lyrik, zaãal psát básnû plné Ïluãi. To bylo také v‰echno, co mohl dûlat. Boj zufií dál. Eduard den ze dne doufá, Ïe nám zásoby koneãnû dojdou. Netu‰í, Ïe máme známky je‰tû aspoÀ na sedm mûsícÛ. Willy vstává. Má na sobû nov˘ tmavozelen˘ oblek z prvotfiídní látky a vypadá v nûm jako zrzavá rosniãka. Kravatu mu zdobí perla a na ukazováãku pravé ruky má tûÏk˘ peãetní prsten. Pfied pûti lety byl pomocníkem zásobovacího poddÛstojníka na‰í roty. Je mu stejnû jako mnû pûtadvacet let. „Dovolíte, abych vás pfiedstavil?“ ptá se Willy. „Mí pfiátelé a kamarádi z války Jifií Kroll a Ludvík Bodmer – sleãna Renée de la Tour z Moulin Rouge v PafiíÏi.“ Sleãna Renée de la Tour pfiik˘vne zdrÏenlivû, ale nikoli nepfiívûtivû. Civíme na Willyho a on hledí py‰nû na nás. „Posaìte se, pánové,“ fiíká. „Jak vidím, nechtûl vám Eduard dopfiát ani sousto. Gulá‰ je prima, chtûl by jen víc cibule. Jenom pojìte, rádi se kapánek smáãkneme.“ Sesedneme se kolem stolu. Willy ví o na‰í válce s Eduardem a sleduje ji se zájmem rozeného hráãe. „âí‰níku!“ kfiiknu. âí‰ník, kter˘ se ãtyfii kroky od nás batolí na ploch˘ch nohou, je pojednou hluch˘. „âí‰níku!“ kfiiknu znovu. „Jse‰ barbar,“ prohla‰uje Jifií Kroll. „UráÏí‰ toho muÏe jeho povoláním. Naãpak dûlal v roce 1918 revoluci? Pane vrchní!“ ·klebím se. Je fakt, Ïe nûmecká revoluce v roce 1918 byla nejnekrvavûj‰í na svûtû. Revolucionáfii dostali sami ze sebe takov˘ strach, Ïe si honem povolali na pomoc pohlaváry a generály staré vlády, aby je ochránili pfied záchvaty vlastní odvahy. A ti jim také velkomyslnû vyhovûli. Hromadu revolucionáfiÛ potloukli, kníÏata a dÛstojníci dostali pûknû nové tituly, z fiídících uãitelÛ se stali studijní radové, ze ‰kolních inspektorÛ ‰kolní radové, ãí‰níkÛm bylo udûleno právo, aby se naz˘vali vrchními

CERNY OBELISK_3

19.4.2017

16:24

Stránka 23

ãí‰níky, z b˘val˘ch stranick˘ch tajemníkÛ se staly excelence, sociálnû demokratického ministra obrany blaÏilo, Ïe smí dávat na svém ministerstvu pfiíkazy skuteãn˘m generálÛm, a nûmecká revoluce se utopila v rudém ply‰i, bodrosti, u hospodsk˘ch stolÛ a v touze po uniformách a rozkazech. „Pane vrchní!“ opakuje Jifií. âí‰ník je pofiád jako pafiez. Je to EduardÛv star˘ dûtinsk˘ trik. Dal ãí‰níkovi pfiíkaz, aby nás neobsluhoval, a tak se snaÏí zlomit ná‰ odpor. „Vrchní! Copak, chlape, nemáte u‰i?“ ozve se náhle jídelnou hromov˘ hlas ostfiíleného pruského zupáka. OkamÏitû zapÛsobí jako signál polnice na staré bitevní ofie. âí‰ník strne, jako by mu nûkdo vpálil kulku do zad, a pak se otoãí. Ze strany se pfiifiítí dal‰í dva ãí‰níci, kdosi nûkde srazí podpatky, kousek od nás muÏ s vojensk˘m vzezfiením fiekne ti‰e: „Bravo.“ Dokonce i Eduard pfiibûhne s vlajícími ‰osy, aby pátral po tom hlasu z vy‰‰ích sfér. Je mu jasné, Ïe ani Jifií, ani já takhle komandovat neumíme. Beze slova se ohlíÏíme po Renée de la Tour. Sedí tu pokojnû jako dûvãátko, jehoÏ se to v‰echno vÛbec net˘ká. A pfiitom to mÛÏe b˘t jen ona. Willyho hlas pfiece známe. U stolu stojí vrchní. „Co panstvo porouãí?“ „Dvakrát nudlovou polívku, gulá‰, r˘Ïov˘ nákyp,“ odpoví Jifií. „A hoìte sebou, nebo vám profouknem u‰i, vy slepej‰i!“ Pfiistoupí Eduard. Nechápe, co se dûje, a zabloudí oãima pod stÛl. Ale tam není Ïivá du‰e a Ïádn˘ duch pfiece nemÛÏe takhle hulákat. My také ne, to je mu jasné. Má dojem, Ïe jde o nûjak˘ trik. „Pfiece jen bych velmi prosil,“ fiekne koneãnû, „abyste mi tady nedûlali takov˘ kravál.“ Nikdo ani necekne. Tupû na nûj zíráme. Renée de la Tour se pudruje. Eduard se otoãí a mizí. „Hostinsk˘! Kde se zase couráte!“ zahfimí za ním náhle tent˘Ï hromov˘ hlas jako pfied chvílí. Eduard se otoãí jako ãamrda a upfienû na nás civí. Na‰e huby pofiád je‰tû vûnãí bezduch˘ úsmûv. Zavrtá se oãima do Renée de la Tour. „To jste byla vy, kdo právû –?“

CERNY OBELISK_3

19.4.2017

16:24

Stránka 24

Renée zaklapne pudfienku. „Co, prosím?“ zeptá se nûÏn˘m sopránem, jasn˘m jako stfiíbro. „Copak si pfiejete?“ Eduard vyvaluje oãi. Teì uÏ neví, co si o tom má myslet. „Není toho na vás trochu moc, pane Knobloch?“ ptá se Jifií. „Zfiejmû vás trápí pfieludy.“ „Ale vÏdyÈ tady právû nûkdo –“ „Jse‰ doãista blázen, Eduarde,“ povídám. „V‰ak taky ‰patnû vypadá‰. Vem si dovolenou. Nestojíme o to, abychom tv˘m pozÛstal˘m prodali lacin˘ náhrobek z imitace italského mramoru. Za víc totiÏ nestojí‰ –“ Eduard zamrká jako star˘ v˘r. „Vy jste zfiejmû zvlá‰tní ãlovûk,“ usoudí Renée de la Tour flétnov˘m sopránem. „ObviÀujete své hosty z toho, Ïe va‰i ãí‰níci nesly‰í.“ Zasmûje se. Je to rozko‰n˘ bublající klokot, pln˘ stfiíbra a melodie, jako lesní potÛãek v nûjaké pohádce. Eduard si sáhne na ãelo. Jeho poslední pfiedpoklad se hroutí. To dûvãe to také nemohlo b˘t. Kdo má tak komisní hlas, ten se nemÛÏe takhle smát. „MÛÏete jít, Knobloch,“ prohla‰uje nedbale Jifií. „Nebo si snad chcete pfiisednout?“ „A nejez tolik masa,“ povídám. „Tfieba to má‰ z toho. Copak jsi nám je‰tû pfied chvílí nevysvûtloval, Ïe podle nejnovûj‰ích vûdeck˘ch v˘zkumÛ –“ Eduard se otoãí a odcválá. Poãkáme, aÏ je dost daleko. Pak se Willyho rozloÏité tûlo rozechvûje tich˘m fiehotem. Renée de la Tour se mírnû usmívá. Oãi jí záfií. „Willy,“ fiíkám. „Jsem jen povrchní ãlovûk, a proto byl tohle jeden z nejkrásnûj‰ích okamÏikÛ mého mladého Ïivota. Ale teì kápni boÏskou! Co v tom vlastnû vûzí?“ Willy se chvûje potlaãovan˘m smíchem a ukazuje na Renée. „Excusez, mademoiselle,“ snaÏím se. „Je me –“ Pfii mé francouz‰tinû se Willy rozfiehtá na celé kolo. „Povûz mu to, Lotko,“ vyprskne. „Co?“ zeptá se Renée se zpÛsobn˘m úsmûvem, ale tich˘m duniv˘m basem. Hledíme na ni s otevfienou pusou. „Je umûlkynû,“ vyklopí ze sebe Willy. „Duetistka. Zpívá dueta. Ale sama.

CERNY OBELISK_3

19.4.2017

16:24

Stránka 25

Jednu sloku vysoko, druhou hluboko. Jednu sopránem, druhou basem.“ Koneãnû nám svítá. „Ale co ten bas?“ ptám se. „Talent,“ vysvûtluje Willy. „A samozfiejmû píle. Mûli byste ji sly‰et, kdyÏ imituje manÏelskou hádku. Lotka je bájeãná!“ S tím souhlasíme. Objevuje se gulá‰. Eduard krouÏí kolem na‰eho stolu a zdálky nás pozoruje. Má jednu chybu: vÏdycky chce lehce pfiijít na kloub v‰emu, co se dûje. Kazí to jeho lyriku a prohlubuje nedÛvûru k lidem. Právû teì si láme hlavu tím tajemn˘m basem. A to neví, co ho je‰tû ãeká. Jako kavalír staré ‰koly poprosil Jifií Kroll Renée de la Tour a Willyho, aby byli na oslavu vítûzství jeho hosty. Po obûdû zaplatí Eduardovi, kter˘ bude skfiípat zuby, za v˘born˘ gulá‰ ãtyfimi papírky, za nûÏ by ãlovûk dnes dostal sotva pár kostí s tro‰kou masa. Pomalu se stmívá. Sedím u okna svého pokoje nad kanceláfií. DÛm je sam˘ kout, nízk˘ a star˘. Jako celá tato ãást ulice patfiil kdysi kostelu, kter˘ stojí na nedalekém námûstíãku, kde konãí ulice. Bydlívali v nûm knûÏí a chrámoví zamûstnanci. Ale teì patfií uÏ ‰edesát let firmû Kroll. Jsou to vlastnû dva nízké domy, které od sebe oddûluje portál a vchod. Ve druhém domku Ïije se svou Ïenou a tfiemi dcerami penzionovan˘ ‰ikovatel Knopf. Pak je tu krásná stará zahrada s v˘stavou na‰ich náhrobkÛ a vzadu vlevo jakási dvoupatrová dfievûná kÛlna, kde v pfiízemí pracuje ná‰ sochafi Kurt Bach. Modeluje truchlící lvy a vzlétající orly pro pomníky padl˘ch, které prodáváme, a kreslí nápisy na náhrobky, jeÏ pak vytesávají kameníci. KdyÏ má volno, hraje na kytaru, potuluje se a sní o zlat˘ch medailích pro slavného Kurta Bacha pozdûj‰ího období, které nikdy nenastane. Je mu dvaatfiicet let. Poschodí nad ním jsme pronajali rakváfii Wilkemu. Je to hubeÀour, o kterém nikdo neví, jestli má ãi nemá rodinu. Ná‰ vztah k nûmu je pfiátelsk˘, jak uÏ vztahy zaloÏené na vzájemném prospûchu b˘vají. Jakmile se domákneme

CERNY OBELISK_3

19.4.2017

16:24

Stránka 26

nûjakého ãerstvého neboÏtíka, kter˘ je‰tû nemá rakev, doporuãíme Wilkeho nebo mu dáme echo, aby se postaral sám. Dozví-li se on o mrtvole, kterou je‰tû neodvlekly konkurenãní hyeny, zachová se stejnû. NeboÈ o neboÏtíky se bojuje tvrdû a na ostfií noÏe. CesÈák Oskar Fuchs od na‰í konkurence Hollmann a Klotz pracuje dokonce s cibulí. NeÏ vstoupí do domu smutku, vytáhne z kapsy nûkolik rozkrájen˘ch cibulí a ãichá k nim tak dlouho, aÏ mu oãi plavou v slzách. Vpochoduje dovnitfi, pfiedstírá soucit s drah˘m zesnul˘m a snaÏí se udûlat obchod. ¤íká se mu proto Slzav˘ Oskar. Je to zvlá‰tní, ale kdyby pozÛstalí vûnovali nûkter˘m neboÏtíkÛm zaÏiva aspoÀ zpolovice takovou péãi, jakou jim vûnují teì, kdyÏ uÏ z toho nic nemají, jistû by se mrtvoly zfiekly i toho nejdraÏ‰ího mauzolea. Ale takov˘ uÏ je ãlovûk: doopravdy si váÏí jen toho, co nemá. Do ulice ti‰e klesá prÛhledn˘ opar soumraku. Líza uÏ svítí, ale záclony jsou tentokrát staÏené, coÏ znamená, Ïe je koÀsk˘ fiezník doma. S jejím domem sousedí zahrada obchodníka s vínem Holzmanna. Pfies zeì se sklání ‰efiík a ze sklepa je cítit ãerstv˘ octov˘ pach sudÛ. Z vrat na‰eho domu vychází penzionovan˘ ‰ikovatel Knopf. Je jako tyãka, na hlavû má ãepici se ‰títkem a v ruce hÛl. Pfies své povolání vypadá jako Nietzsche, i kdyÏ kromû V˘cvikového fiádu nepfieãetl v Ïivotû jedinou knihu. Jde dolÛ po Hakenstrasse a na rohu Marienstrasse odboãí doleva. Kolem pÛlnoci se bude zase vracet, tentokrát zprava, ãímÏ skonãí svou obchÛzku po mûstsk˘ch hospodách, kterou provádí metodicky, jak se na starého vojáka slu‰í. Knopf pije pouze kofialku, a to Ïitnou, nic jiného. Je na ni také odborníkem bez konkurence. Ve mûstû jsou asi tfii nebo ãtyfii firmy, které pálí Ïitnou. Pro nás jsou jejich kofialky skoro v‰echny stejné, ov‰em pro Knopfa nikoliv. Rozpozná je uÏ podle vÛnû. âtyfiicet let neúnavné práce mu zjemnilo jazyk tak, Ïe u stejného druhu Ïitné urãí dokonce hospodu, kde se ãepuje. Tvrdí, Ïe kaÏd˘ sklep je jin˘ a Ïe to podle nûho pozná. To ov‰em neplatí pro Ïitnou v lahvích, ale jen v sudech. Takhle uÏ vyhrál nejednu sázku.

CERNY OBELISK_3

19.4.2017

16:24

Stránka 27

Vstanu a rozhlédnu se po pokoji. Není velk˘, strop je nízk˘ a zkosen˘, ale mám tu v‰echno, co potfiebuju. Postel, poliãku s knihami, stÛl, pár Ïidlí a star˘ klavír. KdyÏ jsem byl pfied pûti lety na frontû, nebyl bych uvûfiil, Ïe to je‰tû nûkdy budu mít tak dobré. LeÏeli jsme tehdy ve Flandrech, kde za velkého útoku na Kemmelberg zafivaly tfii ãtvrtiny na‰í roty. Jifiího Krolla odvezli druh˘ den ráno do lazaretu s prostfielen˘m bfiichem, ale trvalo skoro tfii t˘dny, neÏ se mi strefili do kolena. Pak jsme kapitulovali a já se stal koneãnû uãitelem, jak si to pfiála moje matka a jak jsem jí to slíbil, je‰tû neÏ zemfiela. Byla na smrt nemocná, a tak se domnívala, Ïe mne nic zlého nepotká, budu-li mít doÏivotní úfiednické povolání. Umfiela pár mûsícÛ pfied koncem války, ale já jsem pfiesto sloÏil zkou‰ku, a pak mû poslali do nûkolika vesnic na vfiesovi‰ti. Brzy mi lezlo krkem nalévat dûtem do hlavy, ãemu jsem sám dávno nevûfiil, a b˘t zaÏiva pohfiben se vzpomínkami, na které jsem chtûl zapomenout. SnaÏím se ãíst, ale poãasí tomu nepfieje. Jaro mû zneklidÀuje a v soumraku se snadno ztrácím sám sobû. V‰echno jako by spl˘valo, hranice mizí a ãlovûk ztrácí dech i jistotu. Rozsvítím a hned mám vût‰í pocit bezpeãí. Na stole leÏí Ïluté desky s básnûmi, které jsem vyÈukal ve tfiech prÛklepech na psacím stroji Erika. Obãas jich nûkolik po‰lu do ãasopisÛ. Buì mi je vrátí, nebo jim vÛbec nestojím za odpovûì. VyÈukám nové prÛklepy a zkou‰ím to znova. Jen tfiikrát mi nûco otiskli v mûstském deníku, ov‰em díky Jifiímu, kter˘ zná lokálkáfie. I to v‰ak staãilo, abych se stal ãlenem werdenbrückého Klubu básníkÛ, kter˘ zasedá jednou t˘dnû u Eduarda Knoblocha ve Staronûmecké jizbû. Nedávno se Eduard pokou‰el, kdyÏ mû oznaãil kvÛli známkám na jídlo za morálnû vadn˘ element, o mé vylouãení, ale klub proti jeho hlasu rozhodl, Ïe jednám nanejv˘‰ poãestnû, zrovna tak, jak po léta jedná ve‰ker˘ prÛmysl a obchodní svût na‰í milované vlasti – a kromû toho nemá pr˘ umûní s morálkou nic spoleãného. Odkládám básnû. Pojednou se mi zdají prázdné a dûtinské jako v‰echny podobné pokusy, které jednou v Ïivotû

CERNY OBELISK_3

19.4.2017

16:24

Stránka 28

dûlá skoro kaÏd˘ mlad˘ ãlovûk. Zaãal jsem s tím v poli, ale tehdy to mûlo smysl. Básnûní mû na chvilku odpoutávalo od toho, co jsem vidûl, byla to malá ch˘‰ka odporu a víry, Ïe je‰tû existuje nûco jiného neÏ niãení a smrt. Ale to uÏ je dávno pryã. Dnes vím, Ïe kromû toho existuje je‰tû spousta vûcí, a vím také, Ïe oboje mÛÏe b˘t dokonce vedle sebe. Své básnû uÏ nepotfiebuju, v m˘ch poliãkách s knihami je to v‰echno fieãeno mnohem líp. Ale kam by to s námi do‰lo, kdyby uÏ tohle staãilo, abychom se na nûco vyka‰lali? Kde bychom v‰ichni byli? A tak pí‰u dál, ale skoro vÏdycky mám dojem, Ïe je to bezbarvé a suchopárné oproti veãernímu nebi, které se teì v barvû zralého jablka klene nad stfiechami, zatímco do ulic uÏ padá popelav˘ dé‰È fialového soumraku. Sestupuji po schodech do zahrady kolem setmûlé kanceláfie. Domovní dvefie ke KnopfÛm jsou otevfiené. Jako v pekelné v˘hni sedí tam ve svûtle u ‰icích strojÛ tfii Knopfovy dcery a pracují. Stroje bzuãí. Mrknu na okno vedle kanceláfie, je v nûm tma. Jifií se uÏ tedy nûkam vypafiil. Taky Jindfiich zakotvil v útû‰livém pfiístavu svého hospodského stolu. Procházím se po zahradû. Nûkdo ji pokropil, zemû je vlhká a pronikavû voní. Wilkeho rakvárna je prázdná a také u Kurta Bacha je ticho. Okna jsou dokofián, na podlaze se choulí nedodûlan˘ truchlící lev, jako by ho bolely zuby, a vedle nûho stojí pokojnû dvû prázdné láhve od piva. Náhle se rozezpívá pták. Je to drozd. Sedí na ‰piãce pomníku, kter˘ Jindfiich za‰antroãil, a ãlovûk by nevûfiil, Ïe taková malá ãerná kuliãka se Ïlut˘m zobáãkem dovede tak zpívat. Jásá a nafiíká, aÏ se mi srdce chvûje. Vtom mi prolétne hlavou, Ïe jeho píseÀ, která je pro mne symbolem Ïivota, budoucnosti, snÛ a v‰eho neznámého, podivného a nového, pro ãervy kolem pomníku, ktefií se právû prodírají z vlhké zahradní pÛdy, znamená bezpochyby stra‰liv˘ signál smrti dûsn˘mi ranami zobáku. Pfiesto si nemohu pomoci, jeho píseÀ mû uná‰í, v‰echno ve mnû povoluje a já tu pojednou stojím bezmocn˘ a ztracen˘ a Ïasnu, Ïe se neroztrhnu nebo Ïe nevzlétnu k veãernímu nebi jako balon.

CERNY OBELISK_3

19.4.2017

16:24

Stránka 29

Koneãnû se vzpamatuji a klop˘tám zpátky zahradou a vÛní noci vzhÛru po schodech ke klavíru, uhodím do kláves a pak je hladím a snaÏím se b˘t také takov˘m drozdem a vyzpívat a vytfiást ze sebe, co cítím. Ale nakonec z toho není nic neÏ hromada arpeggií a pár útrÏkÛ slaìáck˘ch ‰lágrÛ a národních písniãek, kousek z RÛÏového kavalíra a z Tristana, v‰echno dohromady páté pfies deváté, aÏ nûkdo kfiikne z ulice: „Hergot, chlape, nauã se napfied pofiádnû hrát!“ Pfiestanu, jako kdyÏ utne, a plíÏím se k oknu. Ve tmû mizí ãerná postava. Je uÏ moc daleko, abych jí mohl nûco hodit na hlavu. Ale proã bych to dûlal? VÏdyÈ má pravdu. Neumím pofiádnû hrát ani na klavír, ani v Ïivotû, nikdy, nikdy jsem to neumûl, vÏdycky jsem byl moc zbrkl˘, vÏdycky moc netrpûliv˘, vÏdycky mi do toho nûco pfii‰lo, vÏdycky ‰lo v‰echno k ãertu. Ale kdo vlastnû umí pofiádnû hrát, a i kdyÏ umí, co z toho má? Je snad proto hluboké temno ménû temné, nezodpovûdûné otázky ménû beznadûjné, jsme snad ménû zoufalí z toho, Ïe jakÏivi nedosáhneme tam, kam bychom chtûli, dá se tak vÛbec nûkdy Ïivot vyloÏit a popadnout a osedlat jako ochoãen˘ kÛÀ, nebo je vÏdycky jako obrovská plachta v boufii, která nás nese a která nás smete do vody, jakmile se jí chceme pfiidrÏet? V takovou chvíli se nûkdy pfiede mnou rozevfie propast, která jako by sahala aÏ do stfiedu Zemû. Co ji vyplÀuje? Touha? Zoufalství? ·tûstí? A jaké? Únava? Rezignace? Smrt? Proã Ïiju? Ano, proã Ïiju?

CERNY OBELISK_3

19.4.2017

16:24

Stránka 384

Erich Maria Remarque âERN¯ OBELISK Z nûmeckého originálu Der schwarze Obelisk, vydaného nakladatelstvím Kiepenheuer & Witsch, Köln – Berlin v roce 1956, pﬁeloÏil Jan Scheinost Obálku navrhl Ivan BrÛha Odpovûdná redaktorka Ivana Parkmanová Technická redaktorka Lenka Gregorová Poãet stran 384 Vydala Euromedia Group, a. s. – Ikar, NádraÏní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2017 jako svou 9070. publikaci Sazbu zhotovila Helena Hyanová Vytiskly TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání tﬁetí Na‰e knihy na trh dodává Euromedia – kniÏní distribuce, NádraÏní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniweb.cz