Issuu

AUTORSKÝ KOLEKTIV

TIR Á Ž • AUTORSKÝ KOLEKTIV

DĚJIN Y ČESK ÝCH ZEMÍ Autorský kolektiv PhDr. Jan Randák, Ph.D. (vedoucí autorského kolektivu) Mgr. Robert Antonín, Ph.D. PhDr. Jiří Hrbek Mgr. Denisa Nečasová, Ph.D. PhDr. Václav Petrbok, Ph.D. Doc. PhDr. Vladimír Salač, CSc. PhDr. Libor Vykoupil, Ph.D. Fotograﬁe Kompletní seznam zdrojů obrázků a fotografií je uveden na konci knihy. Mapy Doc. PhDr. Vladimír Salač, CSc.; technické zpracování Michal Ptáček, TypoText, s. r. o. (pravěk); prof. PhDr. Eva Semotanová, DrSc., technické zpracování ing. Marcela Havelková, AECOM CZ, s. r. o. (ostatní období).

Autorský kolektiv Vedoucí autorského kolektivu

Autoři

PhDr. Jan Randák, Ph.D., působí v Ústavu českých dějin FF UK v Praze. Zabývá se především obdobím formování novodobého českého národa v první polovině 19. století, obdobím let 1848/49 v českých zemích a historickými a národními mýty české společnosti v průběhu 19. a 20. století. Je autorem monografie Kult mrtvých. Smrt a umírání v revoluci 1848, Praha 2007. Spolu s P. Kourou vydal v roce 2008 sborník Hrdinství a zbabělost v české politické kultuře 19. a 20. století, společně s A. Novákem editoval v roce 2008 publikaci K čemu dnes humanitní vědy.

Mgr. Robert Antonín, Ph.D., působí jako odborný asistent středověkých dějin v Ústavu historických věd FPF SU v Opavě a jako jako výzkumný pracovník Výzkumného střediska pro dějiny střední Evropy: prameny, země, kultura při HU FF MU v Brně. Zabývá se především dějinami vrcholného středověku ve střední Evropě 12.–13. století, česko-polskými vztahy, filozofií dějin a středověkými narativními prameny. Je autorem publikací Panovnické vjezdy na středověké Moravě, Brno 2009 (společně s T. Borovským) a Zahraniční politika Václava II. v letech 1283–1300, Brno 2009, a řady odborných článků.

PhDr. Jiří Hrbek je doktorandem Ústavu českých dějin FF UK v Praze. Zabývá se převážně obdobím baroka a osvícenství, a to především problematikou panovnického majestátu, politickou filozofií té doby a dějinami šlechty. Je autorem publikace České barokní korunovace, Praha 2010.

Rodokmeny Jana Jůzlová Odpovědná redaktorka Ivana Nováková Korektury Pavel Urbánek Technická redaktorka Růžena Hedrichová Obálka Diana Delevová Počet stran 432

Hlavní redaktorka Vydala Euromedia Group, a. s. – Knižní klub v edici Universum Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2016 jako svou 8647. publikaci Sazba TypoText, spol. s r. o., Praha Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání druhé

ISBN 978-80-242-5503-3

Naše knihy distribuuje knižní velkoobchod Euromedia Group, a. s. – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246

Mgr. Jana Jůzlová vystudovala historii na FF UK v Praze. Od roku 1999 působí v nakladatelství Knižní klub jako redaktorka všeobecné encyklopedie Universum (www.universum.cz) a jako odpovědná redaktorka naučných publikací. Je spoluautorkou populárně naučné knihy Velcí panovníci Evropy, Praha 2008 (s R. Diestlerem).

Mgr. Denisa Nečasová, Ph.D., působí v Historickém ústavu FF MU v Brně. Specializuje se na soudobé dějiny, zejména na poúnorové Československo. Mezi její odborný zájem patří rovněž dějiny žen a gender history. Studie věnované daným otázkám publikuje v odborných historických časopisech, např. Dějiny-Teorie-Kritika, Matice moravská. Jako spolueditorka se podílela na vzniku publikace Člověk na Moravě v druhé polovině 20. století, Brno 2011. Působí také jako členka Centra pro výzkum neziskového sektoru.

Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.bux.cz

004-005 tir&aut.indd 4

19.08.16 11:20

PRVNÍ LIDÉ NA NAŠEM ÚZEMÍ

od lopatek, hrotů a takzvaných náčelnických holí přes vrhače oštěpů a sekyry až po kopáče. Objevuje se i první umění – sošky lidí i zvířat z kosti nebo z hlíny, rytiny zvířat na kostech i kamenech. Archeologické kultury – szeletien, aurignacien, gravettien, pavlovien, bohunicien, magdalénien.

MEZOLIT   př. n. l.

můžeme. Známa jsou stanoviště v jeskyních (Kůlna, Šipka, Švédův stůl) i na otevřených prostranstvích (Bečov u Mostu, Bořitov). Škála kamenných nástrojů se rozšířila a ustálily se jejich typy – například hroty či drásadla. Typickým nástrojem této doby je takzvaný pěstní klín. Prvně lze konkrétněji užívat pojem archeologické kultury – například taubachien, acheulléen, moustérien.

Mezolit, tedy závěrečný úsek lovecké a sběračské etapy vývoje člověka, se zdá být s ohledem na předchozí paleolit velmi krátký. Přesto trval dvojnásobně dlouho než celý náš letopočet. Na počátku odezněla poslední doba ledová, výrazně se oteplilo a nastaly zhruba dnešní klimatické poměry (holocén). Bohužel je zřejmé, že dnešní stav představuje pouhou dobu meziledovou a je jen otázkou času, kdy nastane další doba ledová… S novým klimatem vyhynula stáda velkých býložravců (například mamuti), či se přesunula do oblastí stepí a tunder. Prudce se rozrostly zalesněné plochy, ve kterých žila lovná zvěř rozptýleněji, člověk byl tedy nucen změnit strategii obživy. Zaměřil se na méně vydatné, avšak spolehlivější zdroje potravin – rybolov, sběr mušlí, semen, plodů a podobně. To umožnilo vést usedlejší způsob života. Sídliště se nemusela vázat pouze na koridory dálkových tahů velkých zvířat, a tak je kromě nížin (například Hořín u Mělníka) nacházíme i na Šumavě (Horní Planá), v Labských pískovcích (Srbská Kamenice) či v podhůří Orlických hor (Sobotice, Tatenice v okrese Ústí nad Orlicí). Pro toto období jsou typické velmi malé kamenné nástroje, které byly zasazovány do dřevěných držadel a byly velmi účinné.

Mladý paleolit (40 000–10 000 př. n. l.) Na počátku se u nás objevil člověk dnešního typu (Homo sapiens), který sídlil v jeskyních (např. Mladeč, Koněpruské jeskyně), ale stále častěji i v otevřené krajině (např. Předmostí, Hranice na Moravě, Lubná u Rakovníka, Hostim u Berouna). Některá sídliště jsou označována za sídliště lovců mamutů – např. Stadice u Ústí nad Labem či světoznámé Dolní Věstonice u Mikulova. Známé jsou desítky nalezišť, některá z nich dala pojmenování archeologickým kulturám – Pavlov, Brno-Bohunice. Z kamene se vyráběla široká škála typizovaných nástrojů, např. rydla, vrtáky, čepelky, škrabadla. Také druhy kostěných a parohových nástrojů jsou početnější,

Nejstarší doklady pobytu člověka na našem území byly objeveny při stavbě dálnice D5 poblíž Berouna a jsou staré asi 1 000 000 let. Nejedná se ovšem o přímé pozůstatky (pra)lidí, ale o velmi hrubé kamenné nástroje. Nejstarší pozůstatky člověka jsou staré asi 50 000 let. Známá je čelist dítěte z jeskyně Šipka u Štramberka, kosti (nikoliv celé kostry) byly dále zjištěny v Kůlně a Švédově stolu v Moravském krasu. Stáří nejstarších kosterních nálezů moderního člověka (Homo sapiens) se odhaduje na 35 000 let. Pocházejí z jeskyně u Mladče na Olomoucku. Z období lovců mamutů

012-013 prvolide.indd 13

NAŠE NEJSTARŠÍ NÁLEZY

UŽITEČNÝ NÁSTROJ Pěstní klín představoval univerzální nástroj. Tento pochází z období středního paleolitu z Polanky nad Odrou.

(asi 30 000–20 000 let) jsou nálezy l lidských kostí početnější, nechybějí a celé kostry či skutečné hroby (naani p příklad Brno-Červený kopec, Předmostí u Přerova, Dolní Věstonice).

NEČEKANÉ SCHOPNOSTI Archeologický výzkum výrazně změnil naše poznání. Například obraz paleolitických lovců žijících výhradně v jeskyních je mylný, většina sídlišť se nacházela na volných prostranstvích. Již od středního paleolitu byly skalní převisy doplňovány zídkami a stěnami z kůží a mívaly také ohniště. V mladém pa leolitu jsou již doloženy různé stanové příbytky (například Dolní Věstonice a Milovice). Představy o primitivním charakteru dávných lidí také berou za své. Již v mladém paleolitu máme u nás doloženo několik regulérních pohřbů. Pohřbívání zemřelých spolu s výrobou standardizovaných nástrojů dokazuje, že se člověk již v paleolitu zcela vyčlenil ze světa zvířat. Rovněž pálení keramiky (na sošky) bylo již známo. Překvapivě byly zjištěny i otisky nití a tkanin na vypálené hlíně, které ukazují, že objev textilu je mnohem starší, než se dosud soudilo.

PO PŘÍCHOD SLOVANŮ

Střední paleolit (300 000–40 000 př. n. l.) Tehdy u nás pobýval předchůdce dnešního člověka, takzvaný neandrtálec, který se někdy z hlediska biologického považuje za slepou uličku vývoje. Z hlediska vývoje lidské kultury jej však za našeho prapředka chápat

Troj Tr ojjhr hrob ob ve Vě V st ton onic ic cíc ch V evropském měřítku představuje hrob tří jedinců nalezený v roce 1986 v Dolních Věstonicích výjimečný nález. V hrobě byly v natažené poloze pohřbeni dva muži, mezi nimiž se nacházela pravděpodobně žena. Na dvou skeletech byla patrná poranění, která zřejmě způsobila smrt. Jedná se tedy nejspíše o odraz nějaké tragické události. Zemřelým byla v každém případě prokázána mimořádná pocta v podobě regulérního pohřbu. Těla byla pečlivě uložena do mělké jámy v natažené poloze a byla překryta spálenými smrkovými větvemi a poleny. Stáří hrobu bylo radiokarbonovou metodou určeno na 26 640 (±110) let. Hrob se nacházel přímo na sídlišti, pohřební areály tehdy se sídlištními ještě splývaly.

18.08.16 10:09

RANÝ STŘEDOVĚK

V Z N I K P R A Ž S K É H O B I S K U P S T V Í A P O Č ÁT K Y C Í R K E V N Í S P R ÁV Y

Vznik pražského biskupství a počátky církevní správy Od 9. století se v pramenech setkáváme s informacemi o prvních křtech „Čechů“. V této fázi bylo však přijetí křesťanské víry spíše politickou zbraní v rukou knížat, na jejichž vůli byli církevní hodnostáři víceméně závislí. Příslušníci nižších vrstev společnosti se museli přijetí křtu podvolit. Krokem k samostatné organizační struktuře české církve bylo založení pražského biskupství v roce 973 a vysazení prvních benediktinských klášterů. PRVNÍ KŘTY A VÝZNAM CHRISTIANIZACE Prehistorie počátků křesťanství na českém území sahá k roku 845, kdy se dne 13. ledna dostavila do Řezna ke králi Ludvíku Němci skupina čtrnácti knížat Čechů a nechala se zde i se svými družinami pokřtít. Toto přijetí křesťanské víry nelze chápat jako projev proměny osobního náboženského myšlení

Sv.. Vo Sv Vojt j ěc jt ěch (a ěch (asi si 95 57 7–9 – 97 7) Postavu biskupa Dětmara v českých dějinách zcela zastínila osobnost druhého pražského biskupa Vojtěcha, který se díky svým životním osudům a mučednické smrti stal po sv. Václavovi a sv. Ludmile třetím českým světcem. Vojtěch byl knížetem a českými předáky provolán biskupem roku 982. Od počátku svého úřadu se však střetával s Boleslavem II. Důvodem sporů byla především neslučitelnost Vojtěchových představ o ctnostném křesťanském životě s českou realitou 10. století. Dalším důvodem neladu mezi biskupem a knížetem byl i Vojtěchův slavníkovský rodový původ. Vojtěch se sice vyhnul vyvraždění většiny svých příbuzných v roce 995 (pobýval v Římě), avšak tato událost prohloubila propast mezi biskupem a Čechy. Nedlouho po té se Vojtěch vypravil na misijní výpravu do pohanských Prus, kde 23. dubna roku 997 zahynul mučednickou smrtí. Jeho ostatky byly uloženy v polském Hnězdně.

dotčených knížat. Mělo mít především politický dopad – Čechové se tak snažili zamezit vpádům východofranckých vojsk na svá území přestoupením na stejnou víru. Současně můžeme soudit, že přijetím křtu usilo-

052-053 biskupstvi.indd 52

vala kmenová knížata o posílení své autority v rámci domácích poměrů. Šíření křesťanské víry (tj. christianizace) představovalo jeden z prostředků ovládnutí české raně středověké společnosti, v níž dosud přežívala rezidua rodového uspořádání, jediným vládcem. Podobně jako na jiných místech Evropy tak měla christianizace v Čechách obrovský význam pro utváření politicko-hospodářské správní jednotky v čele s knížetem a jeho družinou, označované dnes termínem raně středověký stát. Oproti pohanskému polyteismu přinášelo křesťanství nový výklad světa, za jehož stvoření a chod byl zodpovědný jediný Bůh. Analogicky s tímto univerzálním řádem měla fungovat lidská společnost, které vládl jediný panovník. V náboženské rovině tak přebral moc mnoha pohanských bohů jediný Bůh křesťanský a v rovině lidského života vystřídal autoritu rodových stařešinů jediný kníže. Křesťanství se stalo hlavní ideologií knížecí vlády nejen v Čechách, ale v celé Evropě. Prvním Přemyslovcem, který pochopil jeho význam, byl zřejmě Bořivoj I., jenž přijal křest na Svatoplukově velkomoravském dvoře a následně se pokusil o prosazování křesťanské víry. Pohanská reakce tehdejších

BŘEVNOVSKÝ KLÁŠTER V PRAZE Vůbec prvním mužským klášterem na našem území bylo benediktinské opatství na Břevnově. Zdejší mnišská komunita v čele s prvním opatem Anastasiem přišla podle legendy z Říma s druhým pražským biskupem sv. Vojtěchem roku 993.

Čechů a Bořivojovo vyhnání však ukazují nejen na to, že soudobá česká společnost nebyla ještě na novou víru připravena, ale prozrazují i fakt, že výše připomínaný první křest Čechů v Řezně byl již dávno zapomenut. Myšlenka christianizace společnosti se tak prosadila až za vlády Bořivojových synů a zejména vnuků – sv. Václava a Boleslava I.

VZNIK PRAŽSKÉHO BISKUPSTVÍ Je pravděpodobné, že již Boleslav I. usiloval o založení vlastního – pražského – biskupství. Po celou dobu jeho vlády náležela česká církev do diecéze řezenského biskupa, což do značné míry narušovalo možnosti českého knížete zasahovat do církevních záležitostí. Snad i to byl jeden z důvodů, proč dal Boleslav I. přenést ostatky svého bratra sv. Václava do kostela sv. Víta v areálu tehdejšího

18.08.16 10:10

1197–1378

VRCHOLNÝ STŘEDOVĚK Po časech útlumu společenského, hospodářského a kulturního rozvoje Evropy byl na počátku 11. století na západě křesťanského světa odstartován proces proměny. Evropa se zalidnila, christianizovala a expandovala. Pokryta sítí měst se prostřednictvím italských, severoněmeckých i ﬂanderských kupců zapojila do dálkového obchodu. Současně s vytvořením nábožensko-etického kodexu rytíře a zformulováním programu reformních proudů v církvi se křesťanský svět vymezil vůči světu bezvěrců na východě. Střet o vládu nad tímto „novým“ světem, jenž probíhal mezi císařem s papežem, vyústil v jejich oslabení. Rostla moc králů a vliv tzv. „národních“ monarchií. Ve středoevropském prostoru se od počátku 13. století prosadili Přemyslovci. Opírajíce se o hlubokou proměnu společnosti, přinášející do českých zemí nebývalý hospodářský růst, přistoupili přemyslovští králové k velkorysé expanzivní politice, na niž navázali jejich nástupci z rodu Lucemburků, kteří spojili své državy do svazku zemí Koruny české.

064-065 kapitola-3.indd 65

18.08.16 10:11

KR ÁLOVST VÍ POSLEDNÍCH PŘEMYSLOVCŮ

Refo Re form fo rmní rm ní úsi s lí Vác ácla lava va a II..

PRAŽSKÝ GROŠ

walleského – posílil svůj vliv na západ od Chebu. Úspěšné období Přemyslovy vlády však skončilo roku 1273, kdy stanul na vrcholu své moci a podle některých pramenů očekával již jen nabídku koruny římskoněmeckých králů. Tu však získal jihoněmecký hrabě Rudolf Habsburský, jenž následně zbořil vše, co Přemysl postavil. Někteří autoři vidí příčinu Otakarova pádu také v jeho problematickém vztahu s českou šlechtou, která jej údajně hned dvakrát zradila, což zapříčinilo mimo jiné i Přemyslovu hrdinskou smrt v bitvě na Moravském poli, dne 26. srpna roku 1278. S Přemyslem Otakarem II. odešel schopný panovník, který se zasadil o založení celé řady českých a moravských měst, rozsáhlou kolonizaci země i zdomácnění rytířství v našich zemích. Jeho osobnost však byla mnohými českými historiky přeceňována na úkor jeho otce Václava I. a syna Václava II. Zapomíná se přitom na celou řadu Přemyslem prohraných bitev, stejně jako na jeho neschopnost sladit zájmy království se zájmy silných šlechtických skupin. Neprávem se mu připisuje založení zemského soudu (fungoval jako kolektivní orgán již od 12. století), podobně jako je s jeho vládou spojováno založení četných měst a hradů, které přitom spadá ještě do doby vlády Václava I.

066-069 kralprem.indd 69

ČESKÉ KRÁLOVSTVÍ ZA VÁCLAVA II. A VÁCLAVA III.

skému králi Albrechtovi I. Habsburskému úřad správce rozsáhlé a bohaté míšeňské obSlabiny Přemyslovy vlády odhaluje i stav lasti. Do roku 1300 Václav II. obsadil většinu krize, do níž země upadla na pět let bezprotehdejšího piastovského Polska a stal se polstředně po jeho smrti, kdy v Čechách půsoským králem. V téže době zúročil celkovou bil jako zemský správce Ota V. Braniborský, hospodářskou prosperitu země a její nerostné zatímco Moravu si pod svou správou podržel bohatství. Začal razit kvalitní stříbrný pražPřemyslův přemožitel Rudolf I. Habsburský. ský groš a nechal sestavit známý horní zákoník Ius regale montanorum. Český král se v tu chvíli stal jedním Ó neslýchané soužení hladu! Jedna matka, z nejbohatších monarzapomínajíc na mateřský cit, zabila nemluvně chů v Evropě. Roku u svých prsou, aby nasycena jeho tělem mohla na chvilinku 1301 získal pro svého stejnojmenného syna prodloužit bídný život. … Většina lidí jedla mršiny koní i uherskou korunu. a ostatních zvířat ohryzujíc je jako psi s kostí syrové a nesoTo Přemyslovce přilené, a tím prudčeji umírajíce padali hromadně, čím více, vedlo do ostrého sporu s papežem Bonifánuceni hladem, se obraceli k nezvyklé stravě… cem VIII. a posléze Zbraslavská kronika o hladomoru po smrti Přemysla Otakara II. i s dosavadním spojencem Albrechtem I. Václav II. byl nucen Vedle politických nepokojů zasáhl tehdy odvézt syna z Uher, avšak v Čechách se názemi velký hladomor, při němž docházelo poru vojska římského krále ubránil. Poté podle kronikářů i k případům kanibalismu. však zemřel. Dědic českého království Václav II. byl Jeho syn Václav III. jej záhy následoval. internován na Bezdězu a následně převezen Okolnosti jeho skonu jsou všeobecně znádo Braniborska. A právě tehdy se poprvé promé – byl zavražděn 4. srpna roku 1306 jevila proměna mentality české šlechty, která v Olomouci. Kým, se dodnes neví. Jeho si po vleklých jednáních vymohla v roce 1283 smrtí končí i přemyslovská sága v českých návrat Václava do země. Zprvu musel mladý dějinách. král čelit silné pozici panské kliky rodu Vítkovců, zosobněné postavou Záviše z Falkenštejna. Ten okouzlil Václavovu matku Kunhutu a vetřel se nejprve do jejího lože, aby s ní následně uzavřel i nerovný sňatek. Po několika letech se však jej i Vítkovců král zbavil. Vítkovce postupně sesadil z dvorských i zemských úřadů a Záviše dal zajmout a posléze i setnout při obléhání hradu Hluboká, jehož se jeho bratr Vítek nechtěl vzdát. Následoval mohutný výkon přemyslovské expanzivní politiky. V 90. letech 13. století BEZDĚZ získal český král díky Královský hrad Bezděz byl vybudován v letech 1264–78. V roce 1279 zde byl několik měsíců vězněn osmiletý Václav II. se svou matkou Kunhutou. svým vztahům k řím-

1197–1378

Ačkoli se nejznámějším českým králem konce přemyslovské epochy stal Přemysl Otakar II., je třeba zdůraznit význam jeho syna Václava II. pro vnitřní chod českých zemí. Václav dokázal velice pružně reagovat na podněty, které s sebou přinášela doba, v níž žil. Roku 1300 využil bohatství kutnohorských stříbrných dolů a vytvořil zde v tzv. Vlašském dvoře centrální mincovnu a začal v ní razit české groše – stabilní stříbrnou minci. Za účelem této reformy pozval do Čech ﬂorentské odborníky Aparda, Rinieriho a Cyna, kteří celou akci řídili. Podobně pak nechal italským právníkem Gozziem z Orvieta sestavit i horní zákoník Ius regale montanorum. Prameny zmiňují též Václavovu snahu o vytvoření civilního zákoníku a založení vysokého učení v Praze. V obojím mu však zabránila šlechtická obec mající v rukou tvorbu zemského práva. Není náhodou, že se Karel IV. ve svém životopise k odkazu Václava II. otevřeně hlásil.

18.08.16 10:12

M A R K R A B S T V Í M O R AV S K É V E  . S TO L E T Í

MARKRABSTVÍ NA POČÁTKU . STOLETÍ K zásadnímu posunu při vytvoření moravského markrabství došlo v důsledku dohody mezi Přemyslem Otakarem I. a Vladislavem Jindřichem v roce 1197, na základě které měl Vladislav vládnout jako markrabě na Moravě. Jeho titul byl však víceméně formálním příslibem a rozdělení mocii v českých zemích nelze považovat za definitivní. Vládu Vladislava Jindřicha v zemi bylo třeba pevně ukotvit. o. Jeho první kroky vedly na Znojemsko. Zde vládl v roce 1197 kníže Spytihněvv ý, z linie brněnských Přemyslovců, který, ejak se zdá, byl již roku 1198 zajat a oslení pen. Vladislav Jindřich se tak ujal jižní části Moravy, kde započal úspěšné bu-dování země. Jednal tak v souladu se společenskými proměnami, k nimž tehdy v českých zemích docházelo. O osudech olomouckých knížat Vladimíra a Břetislava v této době mnohoo

072-073 markrmor.indd 73

nevíme. Můžeme říci jen to, že oba zemřeli kolem roku 1200. Jediný pokračovatel olomoucké linie, Břetislavův syn Sifrid, se následně vzdal světské kariéry, aby prožil řel roku svůj život jako kanovník (zemřel 1227). Až na samém počátku 13. století byly tedy odstraněny nároky moravských Přemyslovců na vládu. Přesto se Morava nedostala markraběti Vladislavu Jindřichovi ve své úplnosti, neboť severní část si podržel Přemysl pod svou přímou správou. K sjednocení Moravy v markrabství došlo až kolem roku 1212.

MARKRABSTVÍ OD SMRTI VLADISLAVA AVA JINDŘICHA DO KONCE CE PŘEMYSLOVSKÉ VLÁDY Po smrti Vladislava Jindřicha v roce 1222 se moravské markrabství stalo působištěm mladších synů Přemysla Otakara I. První z nich, Vladislav, byl moravským markrabětem ustaven snad v červenci roku 1224. O jeho vládě na Moravě však mnoho

nevíme, jelikož již v roce 1227 zemřel. Následujícího roku 1228 se novým moravským markrabětem stal nejmladší syn Přemysla Otakara I. – Přemysl, který na Moravě OLOMOUCKÝ BISKUP

1197–1378

Oproti těžko uchopitelnému a prosazovanému systému závislosti na základě údělů se tak Bedřich pokusil prosadit v Olomoucku – dosud ne i na jižní Moravě, kde vládl jeho spojenec Konrád II. Ota – markraběcí systém. Tento záměr se mu však nezdařil a jeho vláda, a tím pádem i vláda markraběte Přemysla na Olomoucku, byla v roce 1182 smetena povstáním Čechů, kteří proti Bedřichovi nastolili znojemsko-brněnského knížete Konráda II. Otu. Ten se však po zásahu císaře Friedricha I. do českých poměrů musel smířit s držbou Moravy a začal se nazývat markrabětem. Prostřednictvím této změny titulatury se stával moravským zeměpánem, jakkoli závislým na moci českého knížete. Tak vidíme, že si Konrád například nárokoval právo obsazovat olomoucké biskupství, jakkoli byli k vládě v Olomoucku po roce 1182 opět přizváni Vladimír a Břetislav – synové Oty III. Olomouckého.

Pečeť Bruna ze Schauenburka, v letech 1245–81 olomouckého biskupa.

panoval až do své smrti 16. října 1239. Přemysl se několikrát (v letech 1233 a 1237) postavil proti zásahům svého bratra krále Václava I. do moravských poměrů. Václav zde přidělil část země – Břecllavsko – do správy Oldřichovi Sp Sponheimskému z rodu korutansk tanských vévodů. Tento krok král podnik v souladu se svou politikou podnikl vůči rakouským Babenberkům, při níž jej Sponheimovci podporovali. Po roce 1238, kdy se markrabě Přemysl vrátil z uherského exilu, byla jeho vláda omezena na severozápad země. Vedle zmíněných povstání proti královskému bratrovi se Přemysl zapsal do dějin především podporou své matky královny Konstancie při založení kláštera cisterciaček v Předklášteří u Tišnova. Zde byl po své smrti též pochován. V následujících letech se moravskými markrabaty stali synové Václava I. – Vladislav (do roku 1247, kdy zemřel) a Přemysl (pozdější Přemysl Otakar II.). Po Václavově smrti v roce 1253 titul moravského markraběte splynul s titulem českého krále. Přemysl Otakar II. i Václav II. zajížděli na Moravu, kde vykonávali zeměpanské funkce náležící ke správě země. Nárazové cesty získaly za vlády Václava II. jistou pravidelnost, neboť můžeme doložit, že král pobýval na Moravě na konci zimy a počátku jara téměř každoročně. Tento stav přetrval do konce přemyslovské vlády v českých zemích. PŘEMYSL OTAKAR II. Stránka z tzv. Gelnhausenova kodexu zobrazuje Přemysla Otakara II. jako moravského markraběte.

18.08.16 10:15

POZDNÍ STŘEDOVĚK

ZEMĚ KORUNY ČE SKÉ V POHUSITSKÉ DOBĚ

Země Koruny české v pohusitské době V dsledku husitské revoluce prodělaly české země jednu z největších proměn svých dějin. Došlo k vytvoření stavovské společnosti založené na principech dvojvěří, uzákoněného kompaktáty. To se odrazilo v nárůstu politické moci stavů a plném prosazení zásad volitelnosti českých králů po smrti Ladislava Pohrobka, kdy byl králem zvolen český šlechtic Jiří z Kunštátu a Poděbrad. VZNIK STAVOVSKÉ SPOLEČNOSTI V revolučních časech došlo k mocenskému prosazení šlechty i měst, ať již husitských, jež se spojovala do politicko-válečných svazů, či těch, která jako katolická vzdorovala husitské bouři (zejména velká města na Moravě: Olomouc, Brno, Znojmo, Jihlava). Tyto společenské skupiny se zformovaly do politických jednotek: tzv. stavů, které zasedaly na zemském sněmu a spolurozhodovaly o osudech celé země. V Čechách, kde byl husity téměř zničen církevní majetek, se vytvořily pouze tři stavy: panský (vysoká šlechta), rytířský (nižší šlechta) a městský (zástupci královských měst). Každý šlechtic měl na sněmu jeden hlas. Oproti tomu město s několika tisíci obyvatel mělo také pouze jeden hlas. Hlasy se navíc tzv. vážily, tedy záleželo na tom, jak významný byl jeho nositel. Na Moravě, kde si církev udržela silnější pozici, byl vytvořen i čtvrtý stav prelátský.

HOSPODÁŘSKÉ DŮSLEDKY REVOLUCE

116

Na konci revolučních let 1431–34 postihla Čechy nepřízeň počasí a následná neúroda, po níž přišel hladomor, a šířily se epidemie. Na husitské revoluci nejvíce vydělala vyšší a zejména nižší šlechta, jejíž příslušníci, působící pro své bojové zkušenosti mnohdy jako hejtmani husitských vojsk, dokázali nashromáždit slušné jmění.

PO SMRTI KRÁLE ZIKMUNDA Přes vyhlášení jihlavských kompaktát a přijetí katolického krále docházelo mezi Čechy a Zikmundem k řadě konfliktů, které se vyhrotily po střetu krále a arcibiskupa Jana Rokycany. Spory však nevyústily v novou válku, neboť Zikmund zemřel 9. prosince 1437 na cestě do Uher. Po jeho smrti zvolili umírnění husité ve spolupráci s katolickými pány českým králem rakouského vévodu a moravského markraběte Albrechta. S tím však nesouhlasila většina radikálněji smýšlející šlechty, zejména východočeští husité a arcibiskup Rokycana, podporující volbu polského prince Kazimíra. Následný souboj vyzněl ve prospěch umírněných sil, které ovládly Prahu, kam však mezitím dorazila zpráva o Albrechtově náhlé smrti 1439. Přestože se již tehdy vědělo, že

Husitská revoluce prohloubila hospodářskou krizi, v níž se české země nacházely před jejím vypuknutím. Od nástupu radikálů k moci se české kotlině vyhýJedn Je d ot dn ota a br brat atrs at rská rs k ká baly zahraniční obchodní trasy. Na několik let ustala kutnohorská těžba Ještě před nástupem Jiřího z Poděbrad stříbra. Současně poklesla řemeslná vznikla první samostatná církev evi zemědělská produkce – z řemeslropské reformace, Jednota bratrská. níků a venkovanů se stali bojovníci Čerpala z myšlenek jihočeského ﬁlove jménu kalicha. Majetek církve, zofa Petra Chelčického (kol. 1390 až k jehož vydrancování (zejména v Čekol. 1460), který nesouhlasil s násilným chách) a přerozdělení v rukou šlechty řešením konﬂiktů a prosazováním víry. Na přímluvu Jana Rokycany se Jednota došlo již v první fázi revoluce, tento usadila v roce 1457 ve vsi Kunvald, kde propad sice zpočátku pozdržel, po její členové v čele se sborem starších několika letech se však polní vojska usilovali o život v souladu s biblickými dostávala do situace, kdy je neměl ideály. Stoupenci Jednoty byli prokdo živit. V důsledku toho dochánásledováni jak katolíky, tak kališníky, zelo k rabování českého venkova. i Jiřím z Poděbrad, pro nějž představovali heretiky.

116-117 pohusitstvi.indd 116

královna Alžběta očekává narození potomka, zvolili na počátku roku 1440 volitelé vybraní ze stavů zúčastněných na zemském sněmu českým králem bavorského vévodu Albrechta. Tato volba byla prvním případem následné praxe, podle které volili českého krále pouze čeští stavové zastoupení na českém zemském sněmu. Zástupci vedlejších zemí Koruny české včetně Moravy vyjadřovali souhlas s osobou krále pouze prostřednictvím jeho přijetí. Bavorský vévoda Albrecht svou volbu odmítl a obsazení českého trůnu zůstalo následně otevřené. V téže době se Alžbětě narodil syn Ladislav, nazývaný Pohrobek. Na jeho nárocích na český trůn se po několikaletých jednáních shodla většina šlechty. Ladislav však vyrůstal v Rakousku a jeho poručník, římskoněmecký král Friedrich III., jej nechtěl na výchovu do země kacířů vydat.

LANDFRÝDY V nastalém bezvládí spravovala zemi vojensko-politická seskupení – tzv. landfrýdy (zemské míry), které vznikaly v jednotlivých částech království. Představovaly dohodu politických činitelů o zachování míru a potlačování všech jeho narušitelů. Zatímco na Moravě přistupovali zástupci stavů k jednotnému zemskému landfrýdu, v Čechách byla situace složitější, neboť mezi jednotlivými krajskými seskupeními panovalo otevřené nepřátelství. Vedle odlišných politických snah v nich stále doutnaly spory na náboženské úrovni. Hlavními soupeři v boji o moc nad zemí se ve 40. letech stalo seskupení umírněných utra-

ILUSTRACE ZE SPISU P. CHELČICKÉHO SIEŤ VIERY PRAVÉ

18.08.16 10:15

JAGELLONSKÝ VĚK V ČE SKÝCH ZEMÍCH

120-121 jagellovek.indd 121

1378–1526

jich stykům s předNa počátku 16. století se oba šlechtické staviteli budínského stavy pokusily oslabit moc měšťanů i na …túž také hodinu na Novém Městě obce s svými dvora z časů Matyáúrovni změny zákonodárství. Roku 1500 konšely šermovaly, ale mnohem ukrutněji. Neb šovy vlády na Moravě. vyšel nový zemský zákoník (dnešní ústava), Pro české země tak tzv. Vladislavské zřízení zemské, jehož text vskočivše do rathúzu, písaře, kterýž jest bránil, aby nešly do poprvé nadešla doba, radní síně, toho nejprve zabili sú, a kteréž nalezly v světnici, plně respektoval požadavky šlechty. Městům, kdy český král sídlil která se na jeho sepsání nepodílela, zákoník ty všude zsekaly, že krve bylo v světnici na některý žbeřík … zásadně omezoval jejich práva. V prvé řadě dlouhodobě mimo a zsekavše, smetali je okny ven… pražskou rezidenci, popíral platnost hlasu měst na zemském v uherském Budíně. sněmu, ve druhé pak umožňoval zemskému Staré letopisy eské o náboženských nepokojích 1483 V Čechách se král soudu zasahovat do městských záležitostí objevil do konce své spadajících od počátku městského zřízení vlády již jen u příleživ Čechách pouze do okruhu městského KONFLIKTY MEZI STAVY tosti dvou několikaměsíčních pobytů v roce práva. Uzavření náboženských střetů, při nichž 1502 a 1509–1510. Následně se mezi městy a šlechtou rozhonebylo pohlíženo na sociální postavení, ale řel spor, který panovník pod vlivem Zdeňka NÁBOŽENSKÉ NEPOKOJE konfesijní příslušnost zúčastněných, a dlouLva z Rožmitálu rozhodl roku 1502 v neproA KUTNOHORSKÝ SNĚM hodobá absence panovnické moci v Čechách spěch měst. O jedenáct let později hrozilo Jakkoli se olomoucké úmluvy žádným způvedly po roce 1490 k rozporům uvnitř české napětí přerůst v ozbrojený konflikt. V roce sobem nedotýkaly náboženských otázek, vystavovské obce. Do role protivníků se tento1513 uzavřela města obranný spolek, do jehož cítili čeští katolíci, že s příchodem mladého krát postavily šlechtické stavy proti stavu čela se postavil vnuk Jiřího z Poděbrad Barkrále, jemuž bylo husitské vyznání cizí, jim městskému. Rozpory měly několik příčin. toloměj Münsterberský. K otevřené válce se svitla naděje na zvrat situace nejen ve proDominovala mezi nimi jednak vzájemná šlechtou však nedošlo, neboť král Vladislav spěch své víry, ale zejména svého stavovská řevnivost, vycházející z nadřazetentokrát města podpořil. Následovala opět m p politického postavení. I sám ného postoje uplatňovaného šlechtou vůči jednání, která po smrti krále (1516) vyústila měš nům – zde sehrávalo svou roli Vladislav by se jistě rád měšťa roku 1517 v kompromisní řešení, na jehož tr zbavil nálepky krále katradiční středověké vnímání rodové znění měl zásluhu česko-moravský šlechtic u cířů. Cesta k přesunutí urozenosti šlechty, stavící ji nad Vilém z Pernštejna. Výsledkem byla dohoda mocenského těžiště ostatní členy společnosti. Spory mezi městy a šlechtou, nazývaná Svatovácvedla, stejně jako ve vyvolávané touto příčinou vyústily lavská smlouva. Města na jejím základě zís40. letech, přes ovládkala zpět svá politická práva a soudní pravoLUDVÍK JAGELLONSKÝ nutí Prahy. Zde se zámoci, šlechtě však již nic nebránilo v podniJagellonští panovníci byli nejen českými králi, ale stupci katolické strany kání na jejích dominiích. i uherskými. Na snímku uherská mince Ludvíka Jagellonského, který v Uhrách vládl jako Ludvík (Lajos) II. ů dohodli s většinou konšelů tí JAGELLONSKÝ EPILOG pražských měst na převzetí Po smrti Vladislava Jagellonského nastoupil vlády nad městem. Kališnická strana však ve snahu šlechty vytlačit městský stav z proroku 1516 na český trůn jeho syn Ludvík. Popřipravovaný puč odhalila a 24. září roku cesu rozhodování na zemském sněmu a dedobně jako jeho otec trávil i on většinu času 1483 propuklo, v předstihu před zamýšleným valvovat tak politickou roli, již města získala v Uhrách. V Čechách tak zatím rostla moc katolickým převratem, povstání stoupenců v průběhu husitské revoluce. Vedle stavovské stavů a vlivných šlechtických kalicha. Konšelé na Starém Městě, Malé řevnivosti šlo o i spory skupin. Poměry v království Straně i Novém Městě při něm byli popravov hospodářské oblasti. Uzav Uz a ír av írán án ní st stav avů av ů se komplikovaly i díky vlně váni či zabíjeni – opakovaly se i defenestračZde šlechta porušovala tzv. novoutrakvismu, náboní praktiky roku 1419. stará privilegia královSoučasně s projevem stavovské ženského směru, který spojoNa základě těchto událostí zavrhli katoských měst a na svých řevnivosti mezi městy a šlechtou val kališnické názory s lutelíci myšlenku ozbrojeného svržení kališníků. vlastních dominiích docházelo v Čechách k tzv. uzavíránstvím. V roce 1526 hrozilo, Na zemském sněmu v Kutné Hoře roku 1485 (ve svých poddanských rání šlechtických stavů – tj. stavu že krize v českém království, uznali i katoličtí stavové kompaktáta jako městech) provozovala vyšší šlechty (panského) a stavu vyvolaná tlaky mezi skupizemský zákon při posuzování náboženských živnosti, které spadaly nižší šlechty (rytířského). Od roku nami šlechty a měst, mající otázek. Usnesení kutnohorského sněmu popod ochranu mílového 1501 začaly platit striktně stanovené podmínky pro vstup do pannavíc rozměr náboženského tvrdilo výsledek husitské revoluce v rámci práva. Jako nejvíce ského stavu, kam měly v ideálním střetu, opět přeroste v ozbročeského království a ukončilo období poliproblematické se připřípadě náležet pouze starobylé jený konflikt. V tomtéž roce ticko-náboženských zápasů. Čechy se staly tom jevilo přestuporody české šlechty. Pro rytířský 29. srpna zemřel král Ludvík na několik desetiletí zemí relativní náboženvání várečného práva, stav probíhal tento proces pomaJagellonský, když opouštěl ské tolerance – nadkonfesijního křesťanství, tj. práva vařit pivo, leji, ale i sem museli být noví člepo prohrané bitvě s Turky bokteré se zde prosadilo až do druhé poloviny které přinášelo nové uváděni a později jejich členjiště u Moháče. Vláda Jagel16. století. Podobně na tom byla v otázkách i v době pozdního ství podléhalo přijetí. Na Moravě lonců v zemích Koruny české víry i Morava, jakkoli v této době pod vlástředověku téměř proběhl tento proces dříve – již skončila. dou katolíka Matyáše Korvína. okamžitý zisk. v roce 1480 tu panský stav tvořilo 14 starobylých rodů.

121

18.08.16 10:16

PA N OV N I C K Ý D V Ů R A Č E S K Á Š L E C H TA

Hudba zněla rovněž při okázalých slavnostech, koňských baletech a karuselech, do kterých byli zapojeni také sami dvořané včetně panujícího páru. Propracovaná scénografie a choreografie na motivy antických bájí byly součástí oslav narozenin či jmenin. Bouřlivě se slavilo i každé narození potomka, zejména chlapce. Slavnosti se stávaly součástí panovnické finanční kapitál. Pokud se mu nepovedlo každodennosti, jejich průběh upravovaly vstoupit rovnou k císařskému dvoru, mohl ceremoniální předpisy. Odrážela se v nich si vybrat ještě dvůr císařovny či některého dvorská hierarchie, neboť sled alegorických z arcivévodů. Tyto „postranní“ dvory se stávozů při karuselu i pořadí v průvodu do něvaly často líhní budoucích významných pokterého z vídeňských kostelů podléhaly přísstav monarchie, přechod mezi dvory byl totiž nému schvalování. Barokní císaři z habsburského rodu stejně poměrně běžným jevem. Velmi lukrativní jako jejich předkové milovali své sbírky, pro mladé šlechtice se stávalo především v nichž se vyskytovaly předměty různé ceny okolí následníka trůnu. Jakmile totiž kdokoli a kvality. Leoz Habsburků zepold I. také polomřel, došlo k rozpuštění jeho Kdo chce být svatý, opustí dvůr žil základy rodinné knihovny dvora a k hro(Exeat aula, qui vult esse pius). a se svým knihovmadnému úprku Marcus Annaeus Lucanus, 493–494 níkem Petrem na některý Lambeckem vedl z okolních dvorů. dlouhé učené rozVe vysoce konkuhovory. Během své mise v Benátkách posílal renčním prostřední to byla však jen jedna císaři jeho přítel Humprecht Jan Černín cesta, jak mohla skončit slibně se rozvíjející z Chudenic, stavitel proslulého šlechtického kariéra některého z českých či rakouských paláce na pražských Hradčanech, do Vídně šlechticů. Intriky a všudypřítomná přetvářka mohly způsobit podobný krach. Pozice každého z dvořanů proto nikdy nebyla příliš stabilní, a čím výše dotyčný stál, tím bolestivější byl jeho pád.

SLAVNOSTI A MECENÁT Italské manželky Ferdinanda II. a Ferdinanda III. pocházející z mantovského rodu Gonzaga přinesly v průběhu 17. století do Vídně četné kulturní impulzy z Apeninského poloostrova. Ferdinand III. i jeho nástupci si zamilovali především hudbu, italskou operu i hudbu duchovní, již dokonce sami skládali.

172-173 dvorslechta.indd 173

nejen italské víno, ale především umělecké předměty od obrazů přes vzácné knihy až po libreta oper. Šlechta přejímala vkus vídeňského dvora a snažila se napodobit životní styl císaře. Především v oblasti architektury tak došlo v několika případech k angažování stavitelů pracujících pro císaře i při šlechtických zakázkách. Česká šlechta si ale nechávala stavět své paláce také přímo ve Vídni – nedaleko centra moci, císařského Hofburgu, tak stojí Lobkovický palác; na konci Panské ulice

1620 –1800

CÍSAŘOVA PŘÍTELKYNĚ Marie Anna Pignatelli, provdaná z Althannu (1689–1755), byla manželkou nejvyššího štolmistra císaře Karla VI. Jana Michaela z Althannu. Císař si krásnou italskou šlechtičnu oblíbil a naslouchal jejím radám. Věděli to i cizí vyslanci, kteří neváhali obětovat vysoké sumy, aby si její vliv na císaře koupili.

ČESKÁ DVORSKÁ KANCELÁŘ Budova navržená Johannem Bernardem Fischerem z Erlachu stojí dodnes na vídeňském Judenplatzu. Česká dvorská kancelář se roku 1624 natrvalo usídlila ve Vídni a plnila funkci spojnice mezi dvorem a pražským místodržitelstvím. Nejvyšší kancléř tak byl jakýmsi „ministrem pro české země“. Na přelomu 17. a 18. století tuto funkci obsazovali pravidelně představitelé rodu Kinských.

palác Kinských. Podobně jako během svého života chtěli být někteří šlechtici svému panovníkovi nablízku i po smrti. Nechávali se proto pohřbít buď ve dvorském kostele u augustiniánů, kde se nacházejí také kanopy se srdci barokních Habsburků, nebo v nedalekém kostele svatého Michala. Vyjádřili tak svou oddanost panovnickému rodu, jež šla až za hrob… VE VYHNANSTVÍ Zámek v Roudnici nad Labem se stal posledním útočištěm Václava Eusebia z Lobkovic (1609–1677), který byl roku 1674 v důsledku intriky sesazen z postu nejvyššího hofmistra a vyhnán ode dvora.

173

19.08.16 15:30

ABSOLUTISTICKÁ MONARCHIE

KDE JE ZEMĚ ČE SK Á , DOMOV MŮJ…?

Kde je země česká, domov můj…? Reformy císae Josefa II. zasáhly radikálním způsobem do života každého z obyvatel českých zemí. Centralizační tendence vídeňského dvora společně s hrozícím nebezpečím ze strany revoluční a napoleonské Francie vedly celou řadu intelektuálních špiček v rakouské monarchii k úvahám o postavení jednotlivých zemí vůči trůnu i vztahu mezi zeměmi a jejími obyvateli, politicky privilegovanými (šlechtou) i neprivilegovanými (měšťanstvem, poddanými). České země v tom nebyly výjimkou. PROČ ÚVAHY O ČESKÉM PATRIOTISMU? Od osmdesátých let 18. století se v českých zemích úvahy o vztahu člověka, jazyka, který používá, a místa, jež obývá, staly důležitým tématem soudobých akademických rozprav, polemik, pamfletů, stejně jako básní, povídek i divadelních her, korespondence i úředních dokumentů. Česky, německy, ba dokonce ještě i v latině se přetřásaly možnosti dalšího soužití obyvatel různého etnického, stavovského i náboženského původu a přesvědčení. Myšlenka zemského vlastenectví, nazývaného v českém prostředí bohemismus, představovala důležitou, ač nevyužitou alternativu k prosazujícímu se konceptu jazykového nacionalismu. Touto alternativou je přesto důležité se zabývat přinejmenším kvůli rozšíření převážně národního pojetí českých dějin a kultury, které převládlo právě rozšířením a přijetím jazykově nacionálního hlediska, jež naše povědomí o české kultuře formuje do dnešních dnů.

STADICE Pomník na Králově poli u Stadic byl postaven na místě, odkud podle pověsti odešel Přemysl, zakladatel stejnojmenné české panovnické dynastie, s Libušiným poselstvem do Prahy, aby se ujal vlády. V roce 1841 dal hrabě Nostic postavit vysoký žulový sokl podle návrhu architekta Franze Stammanna s nápisy a litinovými reliéfy (Vyslání poselstva k Přemyslu Oráči a Příchod poselstva do Stadic) od Josefa Maxe, nahoře byl umístěn bronzový pluh. Pomník bývá chápán jako projev zemského patriotismu české (böhmisch) šlechty.

188

188-189 kde je.indd 188

BERNARD BOLZANO Bernard Bolzano (1781–1848), kněz, univerzitní profesor a nonkonformní politický i náboženský myslitel, zastával v problematice česko-německých vztahů pozice zemského patriotismu.

HISTORICKÝ A TERITORIÁLNÍ BOHEMISMUS V Čechách rozeznáváme dva směry zemského patriotismu: starší vychází z pojetí politického národa Čechů – politicky oprávněných obyvatel obývající království české bez ohledu na jejich jazykově-etnický původ. Tento směr starého stavovského vlastenectví se objevuje například v takzvaných desideriích (požadavcích) českých stavů předložených císaři Leopoldu II. v roce 1791. V reakci na centralizační reformy Josefa II. šlechta tehdy vystupovala na obhajobu zemských práv

jako „hlas národa“, aniž by brala ohledy na většinu obyvatel, nemající politická práva. Navrhované zemské zřízení bylo chápáno jako smlouva mezi „národem“ a panovníkem. Nepřekvapí přitom, že od přelomu 18. a 19. století je právě v případě aristokracie pojem vlasti velmi neurčitý. Šlo o zemi, kterou obýváme? Či o monarchii, jejímiž jsme příslušníky? Nebo o součást širšího kulturního a společenského prostředí, vymezeného již odnepaměti Svatou říší římskou? Zastánce druhého směru zemského patriotismu, Bernard Bolzano, hájil prioritu zemského prvku. Jako bystrý pozorovatel soudobého narůstajícího napětí mezi obyvateli obou jazyků si byl vědom, že existence užívání dvou řečí znesnadňuje vzájemný styk mezi obyvateli země. Řešení chtěl hledat v oblasti eticko-náboženské. Jakkoliv mu bylo jasné, že odlišnost dvou jazyků uvnitř jedné země a jednoho národa vyvolává i rozdíly v myšlení a cítění, chápal – na rozdíl od svých současníků propagujících německo-, resp. českojazyčnou kulturní (a později i společenskou) hegemonii – dvojjazyčnost jako výhodu.

18.08.16 10:16

DLOUHÉ STOLETÍ

V METTERNICHOVĚ STÍNU

V Metternichově stínu Francouzská revoluce spolu s Napoleonovou vládou a několikaletými boji změnily tvář Evropy. Před panovníky a jejich diplomaty proto nutně stála otázka, co se starým kontinentem po Napoleonově porážce. Odpovědi přinesl velkolepě pojatý kongres ve Vídni, během něhož jasně vysvitla hvězda rakouského kancléře Metternicha. VELKOLEPÁ VÍDEŇ Od podzimu roku 1814 se hlavní město habsburské monarchie pro několik příštích měsíců stalo přechodným domovem mnoha státních špiček a celé řady více i méně důležitých diplomatů a politiků. Finančně stále vyčerpané Rakousko pořádalo kongres jednající o nové architektuře a dalším vývoji evropského kontinentu po Napoleonově porážce. Jednání doprovázené i mnoha společenskými akcemi bylo sice přerušeno Napoleonovým návratem z jeho vyhnanství na ostrově Elba, ale po definitivní porážce Korsičana u Waterloo v červnu 1815 mohl kongres jednat dál. Na zřeteli měl především jedno – ustavit v Evropě předrevoluční po-

postupně přidaly další evropské „pomazané hlavy“. Především pod Metternichovou taktovkou měly být evropské mocenskopolitické poměry de facto zakonzervovány a průběžně potvrzovány během několika dalších kongresů Svaté aliance.

MOCNÝ STÁT Pro habsburskou monarchii měl Vídeňský kongres obrovský význam. Na nějakou dobu se stala prvořadou evropskou mocností. Rakouské císařství se sice vzdalo nároků na území Belgie, ale o to více se nyní soustředilo na své panství na Apeninském poloostrově a v prostoru německých států – rakouský panovník stál v čele nově ustaveného

V roce 1826 se nejvyšším českým purkrabím stal Karel Chotek, který se nesmazatelně vepsal do tváře Prahy. Díky svému předsevzetí Čechy hospodářsky povznést se v průběhu výkonu své funkce do roku 1843 postaral o to, že se zemské hlavní město proměnilo z provinčního sídla v moderní evropské velkoměsto. O to se zasloužil především rozsáhlou výstavbou a zlepšováním městské infrastruktury. Z jeho popudu byly v Praze dlážděny ulice, upravena byla městská kanalizace i městské osvětlení. Zakládány byly sady či budovány silnice, mimo jiné i ta spojující Malou Stranu s Hradčany, která dodnes nese jeho jméno. Z Chotkovy iniciativy došlo rovněž k výstavbě řetězového mostu spojujícího oba vltavské břehy mezi dnešním Národním divadlem a Újezdem. Vedle veřejných prostranství se staral i o budovy. O tom svědčí i přestavba Staroměstské radnice, která již kapacitně nestačila k vykonávání úřední agendy. Graﬁcký list Vincence Morstadta zobrazuje tzv. Chotkovu silnici v roce 1950.

200

měry a jednou provždy zamezit jakýmkoliv nečekaným zvratům a revolucím. To však byl problém. Evropou již obcházelo „strašidlo“ občanských práv, osvícenských ideálů či národních hnutí. Všechno nové, tedy podezřelé, škodlivé a podvratné, chtěla udržet na uzdě Svatá aliance, tedy společenství především rakouského císaře, ruského cara a pruského krále, k němuž se

200-201 metternich.indd 200

Německého spolku coby svazku jednotlivých vládců německých států utvořených v hranicích původní říše. Kongres ovšem neposílil podunajskou monarchii pouze zahraničněpoliticky. Císařská moc byla prostřednictvím kancléře Metternicha posilována i uvnitř státu. Veškerý vývoj se ubíral směrem k byrokratizaci a centralizaci. Právě úředník-byrokrat se stal symbo-

lem vnitřního vývoje Rakouska v dalších desetiletích. Nad veškerým děním dbal bedlivým okem kníže Metternich, původně ministr zahraničí, po Vídeňském kongresu kancléř určující politiku monarchie v několika desetiletích mezi lety 1809 a 1848. Tento pružný a protřelý politik chtěl rakouský stát uchránit před novými politickými či sociálními tendencemi. Byl protivníkem nových liberálních myšlenek, odpůrcem demokratismu i národních hnutí. Na zřeteli měl stabilitu vnitropolitických poměrů. Záštitou „spokojeného“ a „klidného“ vývoje a prevence vůči všem nemilým překvapením se v jeho podání stala armáda zatěžující finanční rozpočet císařství. Ostatně s financemi se potýkalo Rakousko neustále. Vedle armády připravené potlačit všechny otevřené projevy nespokojenosti se Metternich spoléhal i na další nástroje. Prim v jeho plánech na udržení vnitřního klidu hrála především stále sílící policie dohlížející nad všemi podezřelými domácími i cizími „živly“. Prostředkem myšlenkové kontroly společnosti se kancléři stala cenzura nesmlouvavě potírající sebemenší náznak jakýchkoliv myšlenkových novot. Obava ze všeho nového zapříčinila zpožďování monarchie za hospodářským rozvojem především západní části Evropy. Metternich i oba ponapoleonští císaři – František I. i jeho syn Ferdinand I. – pokládali rozvoj průmyslu a zakládání továren za zdroj možných sociálních nepokojů. Někdejší reformní aktivitu josefínské vlády měla tudíž nahradit

18.08.16 10:17

DLOUHÉ STOLETÍ

F R A N T I Š E K PA L AC K Ý  OT E C N Á RO DA

františek palacký – otec národa český historik a politik *1789 †1876

„Sotva který jiný národ může se vykázat mužem, jenž by s jeho životem tak srostlý byl jako náš Palacký. Nazýváme jej Otcem národa a dojista zasluhuje čestného příjmí toho více než kdo jiný. Palackému děkujeme za vzkříšení, jemu zavázáni jsme neskonalou vděčností za to, že učinil nás národem.“ František Jaroslav Peřina, 1872 MLÁDÍ

FRANTIŠEK PALACKÝ

František Palacký se narodil do rodiny protestantského učitele v moravských Hodslavicích. Zde také prožil první roky života a záhy začal projevovat neobvyklé nadání. Prý již v pěti letech četl Bibli a přemýšlel nad jejím obsahem. První školní krůčky absolvoval ve škole v Kuníně, kde byl navýsost spokojený – jednalo se o zařízení podporující nadané žáky. Jeho otec se však obával, že se pod vlivem zdejší výuky z Františka stane katolík, což protestantský učitel nemohl připustit. Proto nasměroval kroky mladého studenta ze severní Moravy do uherského Trenčína. Na zdejší evangelické škole se ale František necítil dobře. Toužil po vzdělání a rozhledu a zatím se mu dostalo spíše bezduchého memorování. Učení ho přestalo bavit, nenacházel v něm žádný impulz pro vlastní duševní růst. Vytouženou změnu mu přineslo až stěhování na evangelické lyceum v Prešpurku, dnešní Bratislavě

V moderních českých dějinách nenajdeme mnoho osobností, které dokázaly svým jednáním a dílem dalekosáhle ovlivnit nejen současníky, ale i generace následující. Palacký si označení „Otec národa“ bezesporu zaslouží.

STUD A DUŠEVNÍ ZRÁNÍ

218

Trenčín měl pro Palackého přes všechno negativní jeden význam – právě v tomto městě byl vystaven trapnému okamžiku, díky němuž se rozhodl s větší intenzitou studovat češtinu. Jak málo přitom stačí. Když totiž v létě 1813 postihla město povodeň, bydlel krátký čas u měšťana Bokoše. Ten jednou požádal mladého Františka, aby mu vysvětlil význam některých českých slov, jimž sám nerozuměl. Jenže ouha, mladý student, nota bene z Moravy, rozuměl ještě méně. V ten okamžik se prý Palacký zařekl, že nic podobného se již nesmí opakovat a vrhnul se do pilného studia obrozujícího se českého jazyka a do čtení nové české literatury. Vůbec měl pobyt na Slovensku, především v Prešpurku, pro Palackého zásadní význam.

218-219-palacky.indd 218

Kromě studií získával zkušenosti a společenské ostruhy jako vychovatel ve šlechtických rodinách. Prožil zde i první citové vzplanutí ke starší Anně Zerdahelyové, jíž sám nebyl lhostejný. Ale hlavně neúnavným samostudiem pronikal do tajů věd a lidského poznání. Intenzivněji se zajímal především o filozofii, politiku a historii. Právě tehdy objevil ideál vysoce kultivované lidské duše, která se nespokojí s průměrným poznáním světa, ale chce pro sebe získat stále víc. Odsud pramenila Palackého ojedinělá touha po vzdělání a potřeba aktivního a činorodého jednání. Palacký bezmezně toužil po sebeuplatnění, které by ale neukojilo pouze jeho individuální potřeby, ale jež by naopak stálo ve službách kolektivu – mladého českého národa. Pomyslnou odpovědí na všechny jeho duševní pocity a potřeby se stalo rozhodnutí věnovat se v budoucnu profesně českým dějinám. V nich totiž viděl svůj příspěvek STĚŽEJNÍ DÍLO V díle o českých dějinách naservíroval Palacký nejen svým současníkům národní historii na stříbrném podnose. Už ze samotného názvu Dějin mělo být jasné, že český národ byl nejen v Čechách, ale i na Moravě. Názor ve své době rozhodně nesamozřejmý…

ve prospěch české vědy a možnost aktivně se podílet na procesu formování novodobého českého národa. K této věci sám jednou napsal, že od mládí neměl jinou touhu, než českým jazykem a v českém duchu sepsat mladému národu jeho dějiny, aby Češi konečně viděli, kým v minulosti byli a na co mohou být pyšní.

VE VÍRU DĚJIN Jak si usmyslel, tak se i stalo. Bylo tomu tak po jeho příchodu do Prahy v roce 1823. Tady se nadaného mladého muže ujal patriarcha české vědy a osvícenský kritik Josef Dobrovský. Jeho prostřednictvím začal Palacký poznávat prostředí zdejších šlechtických salonů, v n v n v němž se stal brzy známou a ceně něnou postavou. Zaměstnání našee nejprve jako archivář v rodišel n Šternberků a projevil se jako ně v vskutku schopný historik. V roce 1 1827 tak přišla nabídka českých s stavů, aby se stal oficiálním stav vovským historiografem. Pal lacký po jistém váhání přijal, čímž se zároveň postavil před nelehký úkol – nově a především odborně sepsat syntézu českých dějin. Úkolu se ovšem chopil s vervou a po několika letech přípravných prací začala od roku 1836 vycházet německojazyčná řada Geschichte von

18.08.16 10:18

Č E S K Á Š L E C H TA V . S TO L E T Í

ce 18. a první poloviny 19. století (společně s dalšími aktivitami, které jim určoval nepsaný „kodex“ cti a povinností) rovněž osvětová a charitativní činnost, obecně vůbec povinnost „zastat se slabšího“. Za české národní snahy se proto postavili zásluhou Františka Palackého i další příslušníci české šlechty, například Lev hrabě Thun, který se v roce 1848 stal prezidentem gubernia (zemské vlády). Požadavky vznikající české politické reprezentace se mu ale zdály předčasné a unáhlené, což měly potvrdit i svatodušní bouře, kdy se Thun sám stal rukojmím vzbouřených studentů. Po těchto události se zdálo, že české národní hnutí a česká šlechta již spolu nemohou dále spolupracovat.

ŠLECHTA A KONSTITUČNÍ ŽIVOT K politickému sblížení českých politiků a šlechty znovu došlo počátkem 60. let na proslulém setkání Palackého a Riegra s představiteli české historické šlechty Jindřichem Jaroslavem Clam-Martinicem, Bedřichem Schwarzenberkem a Lvem Thunem. Společný důraz na české státní právo, vyjádřené požadavkem korunovace císaře za českého krále, však stále více narážel na odpor liberální politické reprezentace českých Němců a uherských poliMARŠÁL RADECKÝ Jan Václav Radecký z Radče (1766–1858), nejznámější rakouský vojevůdce 1. poloviny 19. století, polní maršál. V rakouských službách bojoval proti Osmanské říši, revoluční Francii, Napoleonovi i proti italským revolucionářům a sardinským vojskům.

226-227 slechta.indd 227

tiků, kteří v něm viděli snahu o prosazení české hegemonie v Čechách i celém Rakousku. Jakkoliv císař několikrát slíbil, že se korunovat dá, nakonec sám zpochybnil své postavení i v očích Čechů – ke korunovaci nedošlo. I nadále česká šlechta a měšťanská reprezentace spolupracovaly, jakkoliv měšťanští zástupci byli znevýhodněni nespravedlivým volebním censem (váha voličů byla posuzována podle jejich příjmu z daní nebo majetku). Jejich společné návrhy však mnohdy nebyly v říšské radě přijaty, na některá důležitá zasedání poslanci z Čech ze vzdoru nepřišli (např. na uzákonění prosincové ústavy z roku 1867). Situace se nadále vyhraňovala: šlechta ústy knížete Karla III. Schwarzenberka (1824–1904) tvrdila, že při českých právech chce stát „až do těch hrdel a statků“. Po porážce v zemských volbách bylo zahájeno dlouhé období pasivní rezistence, kdy Češi vstoupili na český sněm a říšskou radu až na konci 70. let. Tím byl v podstatě potvrzen názor mladočechů, kteří považovali boj za státní právo, výrazný

1800 –1918

prvek politiky české šlechty, za beznadějný, a přimlouvali se za opuštění trpného odporu. Přes některé úspěchy ve volbách však moc šlechtického velkostatku nadále klesala, až v roce 1891, po ztroskotání česko-německých jazykových nařízení, takzvaných punktací, zvítězila drtivou většinou mladočeská strana, strana nové české měšťanské elity.

ZÁMEK HLUBOKÁ Schwarzenberský zámek Hluboká byl v letech 1841–71 pronikavě přestavěn vídeňským architektem Franzem Beerem a později Ferdinandem D. Deworetzkym v duchu romantické gotiky podle anglického zámku ve Windsoru. Rozsáhlý objekt obsahuje řadu reprezentačních místností a divadelní sál, součástí zámeckého komplexu je i dům panského úřednictva ve stejném, „imperiálním“ stylu, zimní zahrada a s ní spojená jízdárna. V bývalém podhradském dvoru byl založen rozsáhlý anglický park. Hluboká patřila Schwarzenberkům takřka tři století.

AŽ K HOŘKÉMU KONCI Po uzákonění všeobecného volebního práva (1907), které s „těžkým a krvácejícím srdcem“

PLÁČ KORUNY ČESKÉ Pláč Koruny české (1870) Jakuba Arbesa patří k nejbojovnějším publicistickým projevům, zaměřeným proti politickému a společenskému působení české šlechty.

nakonec odsouhlasil i vůdce konzervativních sil panské sněmovny František Thun, bývalý pražský místodržitel, bylo již zřejmé, že nastává období, kdy politickou moc definitivně kromě měšťanských kruhů přebírá i stav čtvrtý, zastoupený sociálně demokratickou a agrární stranou. I nadále však byla do čela rakouské vlády jmenována osoba šlechtického původu, až na Heinricha Lammasche, který se stal posledním ministerským předsedou Předlitavska 27. října 1918. Po vzniku Československa došlo ke dni 18. prosince 1918 ke zrušení šlechtictví; podle § 6 zákona 243/1920 Sbírky bylo dokonce používání šlechtických titulů trestné.

227

18.08.16 10:18

SOKOL ANEB ZBROJ V K A ŽDÉ PĚ STI

TĚLO JAKO DŮKAZ V nacionalizovaných představách 19. století bylo tělo vnímáno jako zosobnění národní společnosti a symbol jednoty. V souvislosti s tělesnou aktivitou měla výkonnost, efektivita či rychlost jednoho cvičence zrcadlit sílu a schopnosti celého národa. Tužení jednoho těla přeneseně znamenalo vzdělávání a sílení

TUŽME SE! Výrazným atributem sokolů bylo pěstování fyzické síly, proto na mnoha fotograﬁích nalezneme odhalená těla cvičenců. Vypracovaná muskulatura měla budit respekt a zároveň zlákat nové zájemce k tělesné aktivitě.

Zakladatelé Fügner ügner a Tyrš Miroslav Tyrš (1832–1884),), český historik umění, estetik a spoluzakladatel Sokola. Od mládí měl zdravotní problémy. Na radu lékaře se proto rozhodl pravidelně cvičit. Tato potřeba ho ve spojení s vlastenectvím pomyslně přivedla do řad zakladatelůů Tělocvičné jednoty Sokol, pro níž vypracoval Základy tělocviku a stanovil zásady sokolokolského chování. Relativně v pozdním věku se oženil s Renátou, Renátou, dcerou přítele a spoluzakladatele adatele Sokola – Jindřicha Fügnera.. Tyrš zahynul tragickou smrtí – během ozdravného pobytu utonull v jedné z říček Tyrolských Alp.

národního kolektivu – národního těla. Společné tělocvičené aktivity představovaly posilování národního vědomí a pocitů sounáležitosti cvičenců. I proto deklaroval Tyrš ve zmiňovaném textu jasný požadavek po zapojení nejlépe všech členů společnosti do sokolských aktivit. Jeho cílem byl ideál celého cvičícího národa – neaktivní část společnosti znamenala pro národní budoucnost hrozbu úpadku a zkázy.

NÁRODNÍ STRÁŽ Jedním z hlavních aspektů, jejichž prostřednictvím je třeba hodnotit činnost Sokola, bylo tudíž pěstování síly pro národní účely.

228-229 sokolove.indd 229

1800 –1918 LETOPOČET

národ zdravým a silným tak měla vést Čechy sama dějinná nutnost – jen mravně zachovalý, zdravý a silný národ se mohl podle dobových představ udržet. Do hledáčku českého národního hnutí se tak dostaly i kolektivní sportovní aktivity a organizované cvičení.

Jindřich Fügner (1822–1865), J původně obchodník, pracovník v pojišťovnictví a spoluzakladatel Sokola, jehož chod po několik let ﬁnanc coval. Byl prvním starostou c SSokola, navrhl mimo jiné tykání k mezi členy organizace a oslovování „bratře“ či nošení a o červených garibaldiovských košil. červ Díky jeho zásluze byla postavena první sokolská tělocvična v Praze so v Sokolské ulici čp. 1437.

vislostech měl Sokol představovat vycvičenou hráz obklíčeného národa proti, podle vyjádření Renáty Tyršové, „nepřátelské cizotě, samohybnost národa našeho příbojem napořád bezohlednějším ohrožující“. Někteří ze sokolských autorů hovořili přímo o sokolském úkolu vychovat národní vojsko pro obranu vlasti a dobytí v minulosti pohřbené svobody a samostatnosti! VŠESOKOLSKÉ SLETY První všesokolský slet se konal v roce 1882 na Střeleckém ostrově v Praze. Na snímku odznak k příležitosti V. všesokolského sletu v roce 1907 včetně stálé vstupenky.

kol S heslem „Tužme se!“ Sokol vědeklaroval, že národní sebevěSPOLEČNĚ ZAŽIVA ZA  SPOLEČNĚ PO SMRTI domí pramení v mužném Mezi mnoha výz významnými představiteli českého sebevědomí jedince – národa 19. století odpočívajícími na Olšanských právě i v jeho cvičeném, v Praze nalezneme i společný hrob Jinhřbitovech v Pra pěstěném, utuženém těle. Tyrše a Renáty Tyršové. dřicha Fügnera, Miroslava M odpočinku vypovídá Místo jejich posledního posle n Řečeno jasně s Tyršem: „Jen o důležitosti, jaké se v české společnosti těšili. m názdravý národ je též branným rodem. Zbroj v každé pěsti!! Zřízení válečné! Stokrát, tisíckrát to budiž řeFormulace sokolského počeno. Avšak k nástroji a ústrojí je zapotřebí slání plyne z naznačepředevším též zdatné a náležité junáky ných představ o žia muže! Kdo v dobách války hodlá votě i soupeření ubránit svůj národ, ten musí již národů. Aktivitu v čase míru stát na stráži proti vší a vyjadřování Sovloudilé životní zkáze, ten plakolů ovlivňoval tomenným mečem upíry a netopýry tiž pocit ohrožení drť a rozprašuj na každém poli. vyvolaný především Vpřed!“ Ačkoliv však Tyrš a jiní procesem německého sokolští představitelé mobilizovali, národního sjednocení vyzývali a pomyslně bili na poplach, vrcholícím na počátku před očima měli spíše aktivní přiSOKOLSKÝ ZNAK 70. let 19. století. pravenost k obraně – s odkazy na Dnešní Česká obec sokolská je příkladem V aktuálních meziná- kontinuity spolkového života české sponěmecké ohrožení se stalo cvičení rodněpolitických sou- lečnosti 19. století. životní otázkou.

229

18.08.16 10:19

DLOUHÉ STOLETÍ

ČESK Á ZEMĚ  ČESKÝ PROSTOR?

Česká země – český prostor? Jist lze diskutovat o tom, co je národ. V současné době však mezi vědci převládá názor, že národy nejsou ničím stálým a jejich podoba se odvíjí od možností jejich zobrazení a vyjádření. Mezi ty patří různé symboly, pomníky, oslavy i státní svátky.

o platí o národních hnutích v 19. století, stejně jako pro nacionalismy století minulého. Mezi významné znaky, ba předpoklady samotné existence národa, tedy i toho českého, patřily představy o vlastním území a jeho vzhledu, s tím i nároky na jeho vlastnictví.

ČESKÁ ZEMĚ  KRÁSNÁ A NAŠE Z dnešního pohledu se snad jedná o věc přirozenou. Nezapomínejme však, že již od středověku žilo ve zdejším prostoru německojazyčné obyvatelstvo. To si, stejně jako Češi, také kladlo nároky na obývané území. Především v 2. polovině 19. století se stupňoval konfliktní potenciál soužití Čechů s Němci

230

230-231 prostor.indd 230

sech se na počátku 80. let 19. století rozpoutal tzv. Grenzlandkampf – boj o jazykovou hranici a zároveň i vnější národní tvář těchto oblastí. V reakci na situaci v „ohrožených územích“ západočeského a severočeského pohraničí vznikaly národní organizace – místní Slovanské besedy, či odbory Národní jednoty pošumavské, popřípadě Národní jednoty severočeské, s cílem burcovat národní lhostejnost či, tehdejšími slovy, vést boj, aby „opětně vráceny byly kraje, kdysi zcizené, do rukou pravých vlastníků“. Podle

na společném teritoriu. Pro národní hnutí a nacionalismy 19. století přitom představovala vlast jeden ze základních atributů národa. Vlast, otčina, byla spojena s národní mytologií, byla citově prožívána. Stačí se zaposlouchat do české hymny, abychom poznali, v jaké zemi Češi žijí: „Voda hučí po lučinách, bory šumí po skaPrah Pr a a – sy ah ymb mbol ol a veř eřej ejný ej ný ý pro rost st tor linách, v sadě stkví se jara květ, zemský ráj to na pohled!“ Národní Do řady symbolů českého národního hnutí 19. století patřila prostor byl českým hnutím vnímán Praha – centrum minulého a slavného života českého jako domov s ideální podobou. Za národa. V jejím veřejném prostoru docházelo k prezentaci všechny hlasy zmiňme názor publia manifestaci české národní identity. Bylo tomu tak například cisty Václava Štecha z roku 1895: v průběhu revolučního roku 1848, kdy její ulice, náměstí i hos„Naše vlast je země krásná. Některé pody opanovala česká řeč, české písně, české letáky, jež vtiskly části směle závodí s rozhlášenými městu vlastenecký ráz. Pozdějším příkladem využití veřejného prostoru byly od 60. let 19. století tábory lidu, slavnosti končinami ciziny. (…) Naše vlast je odhalení pamětních desek či soch nejčastěji věnovaných země úrodná. Český lid prací svou některým ze zemřelých vlastenců, případně významným povznesl plodnost půdy své na tahistorickým postavám národních dějin. Sochami, názvy ulic, kový stupeň, že vlast naše v tomto do prostoru zasazenými významnými budovami a s nimi sváohledu zaujímá místo nejčestnější.“ zanými symboly a mýty měla být Praha přivlastněna českému Naši předci proto ostražitě sledonárodu. vali přítomnost českých Němců na území, jež měli v představách zafixované jako zemi tradičně českou, dobových hlasů měla být v pohraničí vytvov níž jsou jiní národové pouze hosty. Němci řena hráz proti vzedmutým vlnám germánvnímaní jako etnikum, s nímž se Češi, alesského oceánu s jeho údajnou plemennou poň podle Palackého vyjádření, tradičně protičeskou záští a přirozenou rozpínavostí „stýkali a potýkali“, byli s postupem času zuřivě útočící s krutou bezohledností na chápáni velkou částí české společnosti jako český národ. národní nepřátelé. V 2. polovině 19. století Tyto poměry byly přitom podávány nálelze tudíž hovořit o stupňujícím se latentním J žitě vyhroceným slovníkem. Jakub Arbes donapětí, které se v určitých chvílích proměnilo m vyhlazovacím konce hovořil o protičeském v násilné konfrontace. boji! Česká představiSPORY O PROSTOR vost pracovala i s vizí A V PROSTORU násilí a fyzického střetu. Etnicko-jazykové chápání národů produStačí nahlédnout do kovalo české nepřátele vně i uvnitř českých jedné z výpravných pub„státně-národních hranic“ – šlo o řeč. Předelikací věnovaných pražvším v severočeských a západočeských okreské Jubilejní výstavě roku 1891, kde je na úvodních ŘÍP stránkách připomenuta Charakteristická silueta české národní hory Řípu nápadně pověst o plamenném meči vystupuje z okolní, spíše rovinaté krajiny. Podle pověsti na Říp ukrytém v Karlově mostě. vystoupil praotec Čech a kmen Čechů se poté usadil v okolí. Tato ohnivá zbraň se prý Z toho důvodu byl Říp v 19. století cílem mnoha poutí a táobjeví ve chvíli, kdy bude borů lidu. Roku 1868 zde byl také vyzvednut jeden ze základních kamenů Národního divadla. národu nejhůře a „Češi ne-

18.08.16 10:19

DLOUHÉ STOLETÍ

SPOR O RUKOPISY

232

Sláva obou Rukopisů se však rychle šířila i za hranice Čech, byly pořízeny překlady do němčiny (už v roce 1818), ruštiny, polštiny, později například do angličtiny, maďarštiny Jsou Rukopisy pravé, či nikoliv? Tato otázka zaměstnávala českou odbora italštiny. Roku 1840 vznikl první vědecký nou, ale postupně i širší veřejnost dlouhou část 19. století. Urputný boj odvýklad a edice Rukopisů v knize Die ältesten Denkmäler der böhmischen Sprache, podepůrců a obránců Rukopisů není pouze historickou kuriozitou, ale výmluvně přený autoritou slavisty P. J. Šafaříka a hissvědčí i o kultuře dialogu, ochotě poslouchat druhého při vlastním pevném torika F. Palackého. Značný význam měly stanovisku, stavu české žurnalistiky, politické kultuře obecně a samozřejmě Rukopisy pro rozvoj literárního jazyka celé i o odborné úrovni ﬁlologických a historických věd. řady českých spisovatelů (F. L. Čelakovský, K. J. Erben, CO PATŘÍ MEZI TAKZVANÉ K. H. Mácha), jejich RUKOPISNÉ PODVRHY? tematika inspirovala Od počátku života svého v těchto vlastech musí Památky, které se řadí do skupiny takzvavrcholná díla manárod náš zápasiti o existenci svou a Kralovodvor- lířského (M. Aleš, ných rukopisných podvrhů, jsou kromě ský rukopis není, a co objeven byl ve starém sklepení, nebyl bez zmiňovaných Rukopisů zelenohorského J. Mánes), sochařa královédvorského rovněž nejstarší nález ského (J. V. Myslzuřivých nepřátel. Při tom nejsmutnější jest, že nejen cizáci, z roku 1816 – Píseň vyšehradská, dále Milostbek) a hudebního jimž o naše bezživotí jde, než i domácí synové zrádní propůjčují ná píseň krále Václava, Evangelium Janovo, (B. Smetana) uměse vykonávat práce Milotovy. Kromížské noviny 2. 3. 1886 ní 19. století. české glosy (poznámky) a miniatury v rukopise Mater verborum a Libušino proroctví. Pro domnělou Je důležité poznamenat, že spory o prademokratičnost OČ ŠLO VE SPORU vosti jednotlivých památek probíhaly různě. staročeské společnosti se Rukopisů často vyO RUKOPISY? O Evangeliu Janovu a o Rukopisu zelenohoružívalo jako politického argumentu v revoNaprostá většina tehdejších českých intelekském se vyjádřil jako o falzu již Josef Doblučních událostech 1848–49 a státoprávních tuálů – dokonce obou zemských jazyků – rovský, Milostnou píseň krále Václava (tzv. bojích v 60. letech. Odpůrci Rukopisů byli přijala Rukopisy s nadšením. Po zveřejnění Jelen) označili po paleografické a chemické v české společnosti vnímáni jako cílená akce Rukopisu zelenohorského se však objevily zkoušce za padělek v roce 1857 i renomovavídeňské tajné policie proti české vědě a kulprvní pochyby. Josef Dobrovský, přední vění členové muzejní komise Karel Jaromír tuře. V roce 1858 například byl decká autorita, uznal sice pravost RukoErben, Václav Bolemír Nebeský, Pavel Josef Václav Hanka přímo označen pisu královédvorského, ale Rukopis zeŠafařík, Václav Vladivoj Tomek a Jan Erazim v anonymních článcích, lenohorský označil za padělek Vocel. Píseň vyšehradská vzbuzovala svými vycházejících v pražském a rovněž naznačil i jejich možného jazykovými a grafickými zvláštnostmi podeníku Tagesbote aus původce, čímž si znepřátelil řadu chybnosti již od počátku, kdy byla Josefem Böhmen, za autora bývalých žáků a přátel (napříLindou nalezena v knize nájemců bytu, kde Rukopisu královédvorklad Josefa Jungmanna, který bydlel. Domnělé staročeské přípisky ve střeského. Majitel novin ho označil za „slavizujícího dověkém latinském naučném slovníku Mater David Kuh odmítl Němce“). verborum zpochybnil renomovaný badatel autora (knihovníka Adolf Patera, knihovník Národního muzea, pražského Klementikterý sám patřil k obhájcům Rukopisu králona) uvést, byl odsouJAROSLAV GOLL Jaroslav Goll byl vysokoškolský pedagog a zaklavédvorského. zen, ale poté samotným datel české historické školy. Na popud O složitosti problematiky svědčí mimo císařem omilostněn. OdOtakara Hostinského vystoupil jiné i ta skutečnost, že řada osobností borné polemiky moravského v rukopisných bojích článkem spojených s rukopisnými spory svůj Němce Julia Feifalika se zastánHistorický rozbor básní rukopisu názor měnila, a ne vždy pouze ci pravosti Josefem Jirečkem, Vincencem Královédvorského: Oldřicha, Beneše Heřmanova a Jaroslava, z takticko-politických či prestižBrandlem a dalšími, v nichž odmítl mimo kde zpochybnil jejich praních důvodů. Například Jan jiné autenticitu Milostné písně krále Václava, vost. Odporoval snahám Gebauer, univerzitní profesor česká žurnalistika zesměšňovala a poukazoobránců i odpůrců o poličeského jazyka na pražské univala přitom na Feifalikův německý původ. tizaci sporu. verzitě a přední odpůrce podO tom, že tyto konflikty nebyly pouze vrhů, byl zpočátku velkým něja kým akademickým krasořečněním, ale JULIUS GRÉGR Julius Grégr byl mladoobhájcem Rukopisu královépředevším prestižními záležitostmi, které slečeský politik, novinář dvorského. Václav Flajšhans, dovala celá společenost českých zemí – včeta spoluvlastník Národních zkušený vydavatel a znalec staně českých Němců – vypovídají i mnohdy listů. Po počátečním váhání ročeské literatury, čtyřikrát změosobní tragédie jejich účastníků: Antonín se aktivně zapojil do bojů nil názor na rukopisné podvrhy, Vašek, otec pozdějšího básníka Petra Bezo Rukopisy na straně jejich obránců. až nakonec se stal jejich odpůrcem. ruče, zasloužilý národní pracovník ve Slez-

Spor o Rukopisy

232-233 rukopisy.indd 232

18.08.16 10:19

DĚLNICKÉ HNUTÍ

PŘELOMOVÉ SCHŮZE I přes organizovaná shromáždění a vznik dělnického tisku chybělo hnutí něco zásadního – sjednocení v jednotné organizaci. Stále chyběl jednotný a zastřešující program jak českého, tak ale i celorakouského dělnictva. Prvním pokusem o překonání tohoto handicapu byla schůzka dělnických předáků z jednotlivých průmyslových center monarchie v dubnu 1874 v rakouském Neudörfelu. Z hlediska českých pracujících však byla důležitá legendární schůzka o čtyři roky později, v dubnu 1878, v hostinci U Kaštanu na pražském Břevnově, kde byla konečně založena domácí strana – Českoslovanská sociálně demokratická strana dělnická. V prostředí nacionalizujícího se českého národa přitom mohla nová organizace působit jako nevítaný a cizorodý element – sociální demokracie byla stranou dělnickou a především internacionální! I proto se v posledních desetiletích dlouhého století stala snadným terčem domácích nacionalistů a měšťanských politiků a tisku.

JEDNOTNÍ A V POLITICE S nevolí a nedůvěrou se sociální demokracie, coby strana reprezentující stále ještě podezřelé a podvratné dělnické živly, setkávala nejen ze strany veřejnosti, ale i státních orgánů. Hnutí však již nemohly zastavit ani soudní perzekuce. Stát se proto snažil alespoň eliminovat vliv nové strany s jejími lákavými idejemi svou sociální politikou ve

238-239 delhnuti.indd 239

V mnohem větší míře však mohla sociální demokracie zabodovat až na počátku století následujícího díky dalekosáhlé volební reformě, zavádějící od roku 1907 všeobecné volební právo. V předvečer Velké války patřila sociální demokracie k již etablovaným a především nejmasovějším politickým stranám rakouského státu. Sama česká organizace mohla tehdy počítat s více jak sto tisíci členy.

1800 –1918

prospěch dělnictva. V průběhu 80. let tak vstoupila v platnost různá zákonná opatření, upravující například podmínky tovární práce. Byla stanovena maximální délka pracovní doby, zpřísnění se dočkaly předpisy zakazující dětskou práci. Uzákoněno bylo nemocenské a úrazové pojištění pracujících. I přes všechna pragmatická státní opatření získávalo hnutí na síle a postupně i na politickém významu. Byla zde však jedna věc, s níž se strana nedokázala jednoznačně vypořádat. Národnostní otázka stále znemožňovala hladké sjednocení jednotlivých národních organizací v jeden celostátní stranický celek. K němu došlo až na přelomu let 1888–1889 na celorakouském sjezdu strany v rakouském Hainfeldu. V čele jednotné organizace stanul vídeňský lékař Viktor Adler. Na vstup do praktické politiky si však musela strana počkat až do roku 1897, kdy poprvé získala parlamentní zastoupení.

JOSEF BOLESLAV PECKA Dalším ze zakladatelů české sociální demokracie byl novinář Josef Boleslav Pecka (1849 až 1897). Byl redaktorem dělnických listů v Praze, Vídni a Prostějově. Roku 1885 emigroval do USA.

MAY DAY

Sjednocená rakouská sociální demokracie nebyla činná pouze na domácím poli, ale aktivně se angažovala i v rámci mezinárodní Druhé internacionály. A právě na tomto fóru zaznělo v červenci 1889 z popudu francouzských odborářů rozhodnutí slavit v budoucnu 1. květen coby mezinárodní Svátek práce. I přes veškerou Svár Sv á ov ár ovsk sk ká st stáv ávka áv k ka perzekuci, která dělnické hnutí v habsburské monarchii stíhala, V době liberálního kapitalismu byl rozhodující zisk. Tomu odpovínebyly prvomájové oslavy v Radaly podmínky dělnického života: nadměrná pracovní doba, nekousku zakázány. Stát se však dostatek času k regeneraci, špatná strava, nízký výdělek, dětská na první květnový den roku 1890 a ženská práce. Nemocný, zestárlý či zmrzačený pracovník neměl pečlivě připravil. Byla vyhlášena šanci. Dělníci přitom neměli příliš možností, jak se tlaku zaměstvojenská pohotovost, ctihodní navatelů bránit. Rozbíjení strojů bylo záležitostí minulosti. Novou měšťané v očekávání revoluce strategií byla protestní vystoupení. Symbolem dělnické otázky 2. poloviny 19. století se stala svárovnakoupili zásoby potravin ská stávka. Ve Svárově v Jizerských horách stávkovalo několik tisíc a v onen den raději nevycházeli. českých i německých dělníků Liebiegových textilek za zvýšení Jan Neruda ve svém slavném femezd a zkrácení pracovní doby. Průběžné protesty vyvrcholily jetonu poznamenal, že kdo jej co 31. března 1870, kdy proti stávkujícím zasáhlo vojsko. Usmrceni muž dozrálý, myslivý prožil, do byli čtyři pracující, několik desítek jich bylo zraněno. Protesty se dnů svého života na něj nezapoodehrály ještě v době, kdy byly stávky pokládány za zločin, stávmene. Jak Neruda dodal, toho kujícím tedy podle trestního zákona z roku 1852 hrozil trest ve dne nepotkal na pražské ulici výši až tří měsíců. Rakouská vláda však nemohla svárovské mrtvé žádné pány, žádné dámy, žádné jen tak přejít. Již 7. dubna 1870 byl proto vydán tzv. koaliční zákon, ekypáže, ba ani drožky. Podle jímž nebyly dělnické protesty pokládány automaticky za nezájeho slov to měl být nejen nejpakonné srocování a staly se legálními akty nesouhlasu. mátnější 1. květen lidských dějin, Liebiegova tkalcovna ve Svárově u Tanvaldu ale přímo nejpamátnější den lidských dějin vůbec! Průmyslová centra podunajského státu patřila v ten den dělnictvu, do té doby věc nevídaná! Ve Vídni se shromáždilo kolem sta tisíc pracujících, v Praze „jen“ zhruba třicet tisíc dělníků. Všichni přitom demonstrovali svou sílu, věděli, kým jsou. Toho dne dali jasně najevo, že s nimi ostatní musí počítat.

239

18.08.16 10:20

P O S TAV E N Í A R O L E Ž E N V . S TO L E T Í

Soukromé dívčí gymnázium Minerva bylo nejstarším dívčím gymnáziem v Rakousku-Uhersku. Ačkoliv vzniklo v roce 1890, právo maturity získalo až roku 1907. Do té doby musely absolventky maturovat na chlapeckém ústavu. Zakladatelkou školy byla Eliška Krásnohorská. Na obrázku je dobová satira z časopisu Kopřivy z roku 1910.

období sice ženám přinesly nové možnosti angažování se ve společenském dění, ze své ženské role však české dámy vystoupit neměly. Politika a samostatné rozhodování měly i nadále patřit mužům. Ti sice ve svých provoláních požadovali větší aktivitu českých žen a zvýšení jejich zájmu o politické otázky a některé mužské výzvy dokonce formulovaly představu ženy aktivně bojující za nové svobody se zbraní v ruce, v pozadí všech těchto výzev však ve skutečnosti stála potřeba české ženy pouze využít a přimět je k podpoře nových společenských a politických poměrů roku 1848. Typickými ženskými projevy mělo zůstat i v průběhu politicky převratného jara 1848 ostentativní nošení národních symbolů – červenobílých kokard, stuh či slunečníků, debaty o podobě ideálního ženského národního oděvu, vyšívání a drobné práce pro ná-

240-241 zeny.indd 241

Bohu Bo h sl hu slav av va Ra Rajs jská js k (18 ká 1817 17 7–1 185 8 2) Bohuslava Rajská, vlastním jménem Antonie Reissová, symbolizuje svým životním osudem dobovou roli českých žen. V mládí se pokoušela psát básně, později se věnovala vychovatelské práci – absolvovala učitelský kurz a stala se první českou učitelkou. Ve svém osobním životě však nebyla šťastná. Zamilovala se sice do slovenského romantického básníka Samuela Hroboně, o její přízeň se ovšem ucházel i ovdovělý a o osmnáct let starší „zasloužilý“ vlastenec František Ladislav Čelakovský. Ačkoliv ji srdce vábilo k mladému romantikovi, nakonec zvolila rozumově Čela-

kovského. Na nátlak okolí, mimo jiné i Boženy Němcové, se Antonie vzdala vlastní práce a přijala roli pečovatelky o rodinné blaho. Mrzutému a hašteřivému Čelakovskému pomáhala vychovávat děti a tvořila zázemí pro jeho vědeckou práci. V oběti pro vyšší národní zájmy, ale osobně nešťastná zemřela v pouhých pětatřiceti letech.

lečně s Karolinou Světlou. Jiná spisovatelka, Eliška Krásnohorská, stála při zrodu Spolku pro ženské studium Minerva. Důležitou roli plnil také Ženský výrobní spolek. Ženské organizace symbolizovaly poNejvzdělanější žena nemá ani stín toho práva, stupné emancipační snahy českých dívek které má každý i nejnevzdělanější muž! a dam, především těch Sociální demokrat Bohumír Šmeral, středostavovských. Byť komentář k volební reformě z roku 1907 byly ženské organizační aktivity ze strany mužů někdy podporovány, CESTOU SPOLKŮ často však spíše tolerovány, odehrávaly se Jednou z typických charakv přesně vymezených mezích „tradiční“ teristik 19. století byl vznik a očekávané ženské role ve společnosti. spolků. To se týkalo i české Charakteristický je v tomto případě osud společnosti ve 2. polovině prvních absolventek dívčího gymnázia Mi19. věku. Vedle různých zpěnerva – mnohé z nich žily po absolvování váckých, tělocvičných, oststudia samy a působily v pozicích vychovarostřeleckých a dalších telek, učitelek či úřednic. Nebylo mnoho spolků postupně od 60. let mužů, kteří by toužili po vzdělané a sebevznikaly i organizace ženské, vědomější ženě. neboť i ženy se chtěly orgaPŮLKA NEVOLÍ nizovat a účastnit veřejného České emancipační hnutí šlo cestou ženskédění. Důležitou roli mezi ho vzdělání, o politice se mohlo „něžnému ženskými spolky hrály ty pohlaví“ jen zdát. Na počátku století, v roce vzdělávací. Mezi nejvýznam1905 se však začalo s přípravami volební renější organizace patřil Ameformy v Rakousku. České ženy vytušily přírický klub dam, který vznikl ležitost a vytvořily Výbor pro volební právo roku 1865 z iniciativy Vojty žen, v němž se angažovala například Alice Náprstka po jeho několikaMasaryková. Výsledná podoba volební reletém pobytu ve Spojených formy z roku 1907 však byla z ženského postátech. Klub založil spohledu zklamáním. Všeobecnost rovného hlasovacího práva v západní části monarchie se vztahovala jen na muže. Půlka společnosti ŽENY CVIČENKY tak zůstávala stále němá. České ženy se voPo celé 19. století byl sport a tělovýlebního práva dočkaly až v rámci samostatchova mužskou záležitostí. Cvičením prý ženy ztrácely přirozený půvab. ného Československa.

1800 –1918

MINERVA

rodní gardy, studentské oddíly či podíl na různých slavnostech, například na svěcení praporů ozbrojených sborů. Tedy opět žena opatrovatelka…

241

18.08.16 10:20

NA SKLONKU EPOCHY

VOLNÝ ČAS

se vařila vztekem. Opět jednou vzrostlo už beztak prakticky na každém kroku citelné česko-německé napětí. V Praze došlo i na pěsti a pouliční národnostní nepokoje. Obě národnosti se obviňovaly z provokací. Jako již po několikáté, a rozhodně ne naposled, musel být v zemském hlavním městě vyhlášen výjimečný stav.

VŠICHNI MUŽI K URNÁM! Mladočeský návrh volební reformy ve prospěch zavedení všeobecného volebního práva se neobjevil jako blesk z čistého nebe. Naopak, Kramář a spol. přesně vystihli náladu a potřeby své doby. Jejich nenaplněný požadavek z poloviny 90. let se stal opět aktuálním na přelomu století. Tehdy však za ním nestála jen jedna měšťanská strana. Nyní se demokratizace volební reformy stala obecným politickým požadavkem rakouských středních a nižších společenských vrstev. Tlaku ulice i některých politických stran v čele se sílící sociální demokracií nemohla Vídeň dlouhodobě vzdorovat. Ostatně požadavkům na demokratizaci voleb přidávala na síle i buržoazně-demokratická revoluce v Rusku roku 1905, která přišla mimo jiné také s volební reformou. Výsledek byl jednoznačný, od ledna 1907 probíhaly volby do vídeňského parlamentu podle všeobecného a rovného hlasovacího práva. Volit mohli muži starší 24 let. Volební reforma představovala krok na cestě k demokratizaci habsburského státu. Pro českou politickou scénu však měla jeden významný dopad – hned první volby podle nových pravidel v květnu 1907 ukázaly, že dosud vůdčí mladočeši ztratili své vedoucí postavení. Žádná z českých politických stran přitom nezískala od voličů tolik hlasů, aby si mohla ob-

254-255 sklonek.indd 255

dobnou vedoucí roli nárokovat. Rok 1907 tak znamenal mimo jiné definitivní konec koncepce jedné české národní politické strany.

ČESKONĚMECKÝ PAT Trvalé česko-německé soupeření se z ulic a náměstí obcí a měst či ze stránek tehdejšího tisku přeneslo v plné síle i do praktické politiky. Národnostní pře a oboustranná neochota k ústupkům proměnily český zemský sněm v Praze v pomyslné bojiště, kde se křičelo, nadávalo, vyhrožovalo i fyzicky inzultovalo. Ačkoliv měl sněm projednávat praktické záležitosti důležité pro fungování Čech, pro svou neschopnost v klidu řešit i ty nejběžnější věci musel být nakonec uzavřen. Češi se s českými Němci prostě nedokázali dohodnout, jakákoliv domluva mohla být vykládána jako zrada národních zájmů. Dlouhé 19. století bývá označováno také jako století národů a nacionalismu, poměry v Čechách na přelomu 19. a 20. věku to bezezbytku potvrzují. Od července 1913 tak musela vídeňská vláda přistoupit k razantnímu, ale vlastně logickému a nevyhnutelnému kroku. Místo neschopného českého zemského sněmu začala v Čechách fungovat Vídní dosazená provizorní zemská správní komise. Nikdo tehdy nemohl tušit, že o rok později se díky válečnému konfliktu stane z provizoria definitivní tečka za českým zemským sněmem. Ten se totiž už nikdy nesešel.

1800 –1918

ZAHRADNÍ RESTAURACE Doba přelomu století byla také dobou obrovského rozmachu restaurací, kaváren a výletních restaurací. Na snímku z roku 1910 zahradní Böhmova restaurace U Vostrovských v Praze.

Bylo by však chybné domnívat se, že veškerý český život konce dlouhého století představovala jen politika, českoněmecké spory, popřípadě projevy antisemitismu vrcholící v Hilsnerově aféře. Češi, především ti středostavovští, ale postupně i ti z dělnického prostředí, se uměli bavit a dokonale užívali tehdejší „vynález“ – volný čas. Byla to ta část dne určená k obnovení fyzických i duševních sil. Zprvu byl vlastní jen privilegovaným vrstvám, průběžně však onen čas určený svobodné volbě činností spojených s příjemnými prožitky získaly i neprivilegované měšťanské vrstvy. Konečně v roce 1905 byl v monarchii uzákoněn čtyřiadvacetihodinový nedělní klid, který poskytl chvíle odpočinku i dělnictvu. Tehdejší člověk měl přitom na výběr, jak se svým volnem naloží. Nabízela se kultura, posezení v kavárně či výletní restauraci někde za městem. Oblíbenou náplní volna se na sklonku století stal i sport, ať už aktivně pěstovaný, či jen pasivně sledovaný a často i řádně komentovaný. Popu-

FOTBAL Fotbal je od konce 19. století nejoblíbenějším kolektivním sportem. Na snímku zápas odvěkých pražských rivalů AC Sparta a SK Slavia na Letné v roce 1907.

lární byly především kolektivní sporty v čele s fotbalem, který dokonale učaroval především mladým mužům – samozřejmě přes odpor učitelů i rodičů. Mimo jiné i v reakci na okna rozbitá v zápalu nějakého fotbalového matche zakázal pražský magistrát v roce 1891 hry, při kterých se něco házelo. Od práce či politiky si musel člověk prostě odpočinout.

255

18.08.16 10:21

MEZI SVĚTOVÝMI VÁLKAMI

V Z N I K S A M O S TAT N É H O Č E S KO S L O V E N S K A

Vznik samostatného Československa Vyhlášení samostatného Československa máme spojeno s datem 28. října 1918, což však nutně neznamená, že onoho dne Československo vzniklo. To, co se dnes jeví jako samozřejmost, na sklonku Velké války samozřejmým nebylo a předpokladů, které pro vznik československého státu musely být splněny, bylo mnoho – od zániku Rakousko-Uherska až po souhlas spojenců.

akousko-Uhersko zaniklo především proto, že nebylo schopno další samostatné existence. V průběhu války to vycházelo najevo stále více a vrcholem se stala tzv. Sixtova aféra. Při ní se provalilo, že rakouský císař prostřednictvím rodiny své ženy tajně za zády svého německého spojence vyjednává s nepřítelem. Následkem toho ztratil německý císař Vilém II. v Karla I. důvěru a dosadil své lidi do vedení rakouských továren stejně jako do velení rakouským plukům. Rakouská monarchie se stala pouhým přívěskem Německa. Vojensky deptané Rakousko se potácelo v problémech, národnostně rozervané, hospodářsky vyčerpané a politicky vyžilé. Jenže ani hůře použitelné Turecko nezmizelo z mapy jen tak. Dokud Rakousko-Uhersko bylo nějak platno ve středu Evropy, třeba jako nárazníkový stát,

nikdo jeho existenci nezpochybňoval. Až po Sixtově aféře bylo zřejmé, že jeho další existence neposiluje střed Evropy, ale pouze Němce v onom středu, a to nebylo žádoucí. Proto se Britové i Francouzi přiklonili k myšlence, že takový stát nepotřebují. Teprve pak začali být ochotni naslouchat hlasům politiků, jako byl Tomáš Garrigue Masaryk.

ROZHODUJÍCÍ SLOVO MĚL MASARYK Právě on to byl, kdo spojencům už od roku 1914 objasňoval, proč má býti Rakousko-Uhersko rozbito a co padá v úvahu postavit na jeho místo. Svým dokumentem Independent Bohemia předešel tradiční britské nechuti k malým zemím. Bylo zásluhou Masaryka, že vysvětlil velmocím, jak může vznik ČSR přispět stabilitě Evropy nebo přinej-

menším jejího citlivého středu. Sehrála v tom nepochybně značnou roli i pozice amerického prezidenta Woodrowa Wilsona, zastánce práva národů na jejich sebeurčení. Z tohoto státní hranice České republiky Československo po roce 1918 připojená území do roku 1921

N Ě M E C K O be La

odstoupená území do roku 1921 úpravy hranic v letech 1921–1924: Děčín

připojená území

Liberec

Ústí n. Labem

odstoupená území

Jizera

Ml. Boleslav

Ohře

Náchod

Hlučínsko 28. 6. 1919 od Německa

Karlovy Vary Hradec Králové

Cheb Praha ka oun Ber

Plzeň Vlt ava

Ostrava ava

Zlín

L už n

Žilina

Hladovka a Suchá Hora 1924 od Polska

ice

C K O

Český Krumlov

Břeclav

Prešov

Dunaj R A K O U S K O

Wien

Trenčín

Košice

Banská Bystrica

POD

S L O V E N S K O

Valticko od Rakouska 10. 9. 1919 s platností od 31. 7. 1920

ÚZEMÍ REPUBLIKY ČESKOSLOVENSKÉ ČESKOSLOVENSKA S ÚPRAVAMI HRANIC V LETECH 

264-265 vznik.indd 264

část Oravy 28. 7. 1920 Polsku část Spiše 28. 7. 1920 Polsku

Javorina 1923 od Polska

Zvolen Nitra

KAR

PAT SKÁ RUS

Susa 1922 Maďarsku

Bratislava

Tisa

Somoskő a Somoskőújfalu 1924 Maďarsku

Petržalka 1920 od Rakouska

264

LS KO

h Vá

Znojmo

část Vitorazska od Rakouska 10. 9. 1919 s platností od 31. 7. 1920 Inn

Brno

a lav Jih

M České Budějovice Vl ta va

a rav Mo

Ě Duna j

M O R A V A

tka Svra

N Jihlava

Lipnica Vielka 1924 Polsku

ra Od

Olomouc

Otav a

část Těšínska 28. 7. 1920 Polsku

Labe Pardubice

Č E C H Y Sáz

oblasti plebiscitu k určení státních hranic v letech 1919–1921 zemské hranice mezi Slovenskem a Podkarpatskou Rusí určené územní komisí Nejvyšší rady spojenců administrativní hranice mezi Slovenskem a Podkarpatskou Rusí stanovená československou vládou 18. 11. 1919

K O A R S M A Ď

Dunaj

Velká Palata a Fertesalmaš 1921 od Rumunska

Valea Seacă a Valea Francisc 4. 5. 1921 Rumunsku

K O R U M U N S

Budapešť

18.08.16 10:35

MEZI SVĚTOVÝMI VÁLKAMI

Č E Š I A SLOVÁC I , N E B O Č E SKOSLOV EN SK Ý N Á RO D?

Češi a Slováci, nebo československý národ? Hlavním úkolem eskoslovenských politik bylo vysvětlit Evropě a světu, že nový stát není Rakousko-Uhersko v malém. K tomu sloužila idea československého politického národa, pod niž se jako pod pohodlný klobouk měli schovat vedle Čechů i Slováci, Němci, Poláci, Maďaři, Rusíni i Židé. Slováci v tom spatřovali podvod, jehož prostřednictvím jim Češi ukradli jejich podíl na společném státě.

estliže měli Češi ve chvíli vypuknutí Velké války za sebou nejméně půlstoletí aktivního politického působení, Slovensko bylo v tuto chvíli politicky daleko méně zralé. Hrstka jeho politických představitelů neměla jasno v další orientaci slovenské politky a ti jasnozřivější z nich si uvědo-

Jenže Masaryk, který pocházel z moravsko-slovenského pomezí a smíšené rodiny, byl přesvědčen, že Češi a Slováci tvoří dvě větve logicky jednotného československého kmene a prosadil svoji verzi názvu s tím, že si svět zvykne. (Svět si skutečně zvykl natolik, že pojem Czechoslovakia se stal jakousi ochrannou známkou, jež přežila existenci stejnojmenného státního útvaru).

VSTÁVEJ, SLOVENSKO Národní rada československá se tak stala prvním orgánem budoucí společné republiky. V domácím prostředí se požadavek spojení obou národů poprvé objevil v zahajovacím státoprávním prohlášení českých poslanců říšské rady 30. května 1917. Nebylo to však z iniciativy Slováků.

BRATISLAVSKÝ HRAD VE . LETECH . STOLETÍ

Největší podporu našel Šrobár u Antonína Švehly, kterého zaujala myšlenka, že Slovensko je zemí povýtce agrární. Jenže ještě 24. května 1918 se na důvěrné poradě Slovenské národní strany, konané v Martině, řešila jako hlavní otázka: „Mají jít Slováci nadále s Čechy, nebo s Maďary?“ Nejradikálnější se ukázali ľuďáci, za něž Andrej Hlinka jasně konstatoval: „Neobcházejme otázku a povězme si otevřeně, že jsme pro orientaci československou. Tisícileté manželství s Maďary se nevydařilo. Musíme se rozejít.“ V tomto duchu bylo formulováno i závěrečné usnesení: „Slovenská národní strana stojí na stanovisku bezpodmínečného práva na sebeurčení slovenského národa a na tomto základě požaduje pro slovenský

LEGIE V BRATISLAVĚ Legionáři pochodují před bratislavským divadlem u příležitosti přesunutí ministerstva s plnou mocí pro Slovensko (které nahradilo prozatímní vládu pro Slovensko) do Bratislavy 4. února 1919.

270

movali, že Slovensko a jeho problémy nikoho nezajímají. Poměrně jasně, i když poněkud necitlivě to dal v lednu 1916 najevo Milan Rastislav Štefánik oponující Tomáši G. Masarykovi. Masaryk navrhoval pro nejvyšší orgán naší zahraniční reprezentace název Československá národní rada (v Paříži), zatímco Štefánik byl pro to, aby se jejich instituce nazývala jen Česká národní rada. Byl totiž toho názoru, že připojením termínu „slovenská“ se celá věc pro cizinu jen zbytečně zatemní.

270-271 cesi-slovaci.indd 270

Česko-Slovenská Dohoda, uzavretá v Pitt sburghu, Pa., dňa 30. mája 1918. Schvaľujeme politický program usilujúci sa o Spojenie Čechov a Slovákov v samostatnom štáte z Českých Zemí a Slovenska. Slovensko bude mať svoju vlastnú administratívu, svoj snem a svoje súdy. Slovenčina bude úradným jazykom v škole, v úrade a vo verejnom živote vôbec. Několik bodů z Pittsburské dohody mezi českými a slovenskými krajanskými organizacemi

Jediným angažovaným z jejich strany byl tehdy MUDr. Vavro Šrobár, který se více než svému povolání lékaře vojenské nemocnice v Ružomberku věnoval politice v Praze.

národ účast na utvoření samostatného státu pozůstávajícího ze Slovenska, Čech, Moravy a Slezska.“ Bylo to nejjasnější, nejprecizněji formulované stanovisko slovenské politiky

18.08.16 10:36