0038469

PRVNÍ KAPITOLA Callum

V žádném případě to nebyla láska na první pohled. Koutkem oka jsem zahlédl bosé špinavé nohy. Snažil jsem se na ně nezírat, ale fakta jsou fakta – bosá chodidla na veřejném místě jsou neomluvitelná a v tu chvíli jsem neměl tušení, k jakému tělu patří. Určitě jsem se šklebil, ale snažil jsem se držet pohled na laptopu, na němž jsem pracoval. Očividně se mi to nedařilo, protože mě přistihla, jak se na ni dívám. „Oči mám tady nahoře,“ prohodila, ale mluvila pobaveně, tak jsem vzhlédl, abych se ujistil, jestli jsem ten tón nepochopil špatně. V tu chvíli jsme se poprvé setkali očima. A to byl okamžik, kdy jsem se do ní zamiloval – takže to asi byla láska na druhý pohled. Lila byla ve všech ohledech nádherná způsobem, jaký slova nemohou vystihnout. Měřila sotva sto padesát centimetrů a byla tak hubená, že se zdálo, že by ji člověk mohl přelomit, kdyby příliš stiskl. Ten den měla své temně rusé vlasy sepnuté do lesklého drdolu, z něhož se neuvolnila jediná kadeř. Vzpomínám si, jak se mi vybavil vtip, který jsem slyšel o manažerkách, jež si myslí, že pohybující se vlasy jsou známkou slabosti. Lila ale ve švestkově modrém 5

Az budu bez tebe.indd 5

13.4.2017 9:58:14

kostýmu s robustními dřevěnými doplňky vypadala naprosto profesionálně. Perfektně upravená horní polovina těla působila nepatřičně, jako naprostý opak bezdomoveckých nohou. Ačkoli jsem se cítil zahanbeně, že mě přistihla, jak na její nohy zírám, prostě jsem se musel zeptat. „Proč nemáte boty?“ „Poslyšte, příteli, dneska jsem osm hodin stála. V lodičkách na vysokých podpatcích,“ informovala mě. Na ženy kolem sebe vrhla pohled, který naznačoval: Věřily byste tomu? „To ještě není důvod chodit bosa. Každopádně kdybyste měla nějaké rozumné boty, měla byste i čisté nohy.“ „No, to je odpověď.“ Ironii zjemnil smích. „Až zítra nakráčím k soudu a soudce se mě zeptá, proč mám na nohou kecky, sdělím mu, že mi to poradil jeden chlápek na přívozu.“ „Jedna z mnoha věcí, které mě na vás ženách udivují, je schopnost dodržovat pravidla, která jsou důležitá jen pro vás.“ Se všemi ženami, s nimiž jsem se znal, jsem vedl podobný rozhovor. Nikdy to neskončilo dobře. „Pravidla důležitá jen pro nás?! Jednou mě vyhodili z práce, protože jsem se odmítala líčit,“ vložila se do hovoru žena vedle Lily. Ještě než stačila dokončit větu, Lila jí podala navštívenku. „Měla byste mi zavolat, s tím by vám mohla naše firma pomoct,“ navrhla, ale vzápětí se soustředila na mě. „Opravdu mi chcete tvrdit, že ženy se oblékají profesionálně do práce jen proto, aby udělaly dojem na jiné ženy?“ „Jsem všemi deseti pro profesionalitu. Vidíte, že mám na sobě oblek, nosím ho každý den, kdy jdu do kanceláře. Ale pokud by mi někdo přímo nebo nepřímo navrhl, abych si kvůli urychlení kariéry připnul svorky na bradavky, asi 6

Az budu bez tebe.indd 6

13.4.2017 9:58:14

bych to nedělal. Pokud vás z těch bot bolí nohy, noste nějaké pohodlnější. Je to jednoduché.“ V tu chvíli, možná trochu pozdě, jsem si uvědomil, že se na mě upírá deset párů rozčílených ženských očí. Otočil jsem se, abych zjistil, jak daleko je přístaviště Manley. „Přemýšlíte, jak z té hádky vybruslit?“ zeptala se Lila. „Je mi jasné, že nemohu vyhrát. Mužům není dovoleno pokoušet instituci ženství.“ „Kamaráde, pokud se chystáš zpochybňovat instituci ženství,“ zamumlal muž vedle mě, „nedělej to na moři na lodi přímo před právničkou, která stála osm hodin na podpatcích.“ „Moudrá slova,“ souhlasila Lila. „Nechci vyhledávat spory,“ namítl jsem, ačkoli bylo jasné, že tomu tak není. „Prostě jenom nechápu, proč mají ženy pocit, že musejí trpět bolestí, aby vypadaly dobře. Jste krásná, slečno…?“ „Paní – a nic vám do toho není.“ „Paní. Nic mi do toho není,“ zopakoval jsem. „Vypadala byste stejně nádherně a profesionálně v kožených botách bez podpatku jako v těch na podpatcích.“ „Děkuji vám za vlídná, i když poněkud nafoukaná slova.“ Hovor se zřejmě chýlil ke konci, ale byl jsem odhodlaný nevystoupit z přívozu, dokud nezjistím, kdo ta žena je. Čekal jsem příliš dlouho na to, až mě bude někdo fascinovat tak jako tahle záhadná právnička, i když má špinavé bosé nohy. „Jakou oblastí práva se zabýváte?“ „Hádejte.“ „Dobrá.“ Měl jsem na univerzitě několik předmětů souvisejících s právem, ale připadalo mi, jako by to nebylo před desítkami, ale před stovkami let. „Obchodní?“ „Ne.“ 7

Az budu bez tebe.indd 7

13.4.2017 9:58:14

„Majetkové?“ „Ne.“ Znovu jsem si ji prohlédl. Něco na jejím zjevu napovídalo, že mezi obyčejné firemní manažerky nepatří. „Aha. Takže to bude rodinné právo.“ „Ne!“ Znovu se zasmála. Její smích zněl jemně a libozvučně – byl to přesně takový zvuk, jaký by měla tak nádherná žena při smíchu vydávat. „Zaměstnanecké?“ „Zase špatně.“ „Trestní?“ „Jaká oblast ještě zbývá?“ „Ta nejdůležitější a nejvíc se vyvíjející.“ „Autorské právo?“ Vrhla na mě podezíravý pohled. „Působíte v zábavním průmyslu, pane?“ Teď bylo na mně, abych se zasmál. „V marketingu.“ „Tak to je ještě horší. Vidím, že s tou kapitalistickou hlavou, co máte na ramenou, nevěnujete ani jedinou myšlenku zemi, která vás živí. To je typické.“ V tu chvíli mi to docvaklo. „Zabýváte se životním prostředím, snažíte se zachránit svět?“ „No konečně!“ „Omlouvám se, že jsem tak natvrdlý. Myslel jsem si, že právníci zabývající se životním prostředím nosí vytahaná trička a dredy, ale když jste to teď zmínila, bosé nohy mi měly napovědět.“ „Nemohu se ubránit úvahám…“ začala, ale skončila uprostřed věty, jako by si to rozmyslela, ať už chtěla říct cokoli. Když se na to dívám zpátky, když už Lilu znám, 8

Az budu bez tebe.indd 8

13.4.2017 9:58:14

byl to zřejmě jen žert, aby otestovala stupeň mého zájmu, nikoli skutečné váhání. „Ano?“ pobízel jsem ji. Pravda byla, že jsem jí visel na rtech. „Ach, nic.“ Šlehla po mně úsměvem a já ucítil šimrání v břiše. „Uvažovala jsem, jak tuhle hru proměníte v pozvání na večeři.“ „Já spíš uvažovala, jestli vás nejdřív nepošle domů, abyste si obula nějaké rozumné boty,“ zasmála se žena vedle ní. „Zajímalo by mě, jestli pozvete i nás ostatní jako podporu – myslím, že by vás mohla přehrát,“ prohodil tiše muž vedle mě. Kolem nás se ozývaly zvuky, ale dívali jsme se na sebe a ten zvuk ke mně doléhal jako předtočený smích v nějakém sitkomu. „Dnes?“ zeptal jsem se. „Nerandím s chlápky z marketingu.“ Její tón zněl ale hravě a bylo mi jasné, že to nemyslí vážně. „Mám na parapetu v kuchyni bylinkovou zahrádku.“ Byla to samozřejmě naprostá lež, neměl jsem ani ten parapet, protože jsem během rekonstrukce vytrhal většinu kuchyně, a zatím se mi ji nepovedlo dokončit. Nezáleželo na tom – má zoufalá snaha vyvolala u posluchačů další smích a Lila se na mě usmála. „No, v tom případě…?“

❄

❄

❄

Vystoupili jsme z přívozu společně a dav se začal rozpouštět do soumraku v Manly. Lila měla přes rameno obrovskou kabelu, v níž se rýsoval laptop, mě čekalo několik hodin práce, kterou jsem potřeboval do rána dokončit. Nevěřil jsem na osud – a stále na něj nevěřím – , ale z nějakého důvodu jsem věděl, že se na tu chvíli mám soustředit, jako bych právě zahájil cestu, na kterou se člověk vydá jen jednou. 9

Az budu bez tebe.indd 9

13.4.2017 9:58:14

„Tak vy jste ten zlý marketingový génius,“ prohodila. Čekali jsme, abychom přešli ulici na Corso, protože dopravní špička stále ještě trvala. „Něco na ten způsob. Dnešek jsem strávil hledáním způsobů, jak nalákat děti, aby si kupovaly jed.“ „Říznout jim to cukrem.“ „To děláme už roky. Teď mám nový způsob a řežeme to cukrem a kokainem – vždycky se snažím najít něco nového, co vyvolá závislost.“ Ten vtip příliš nevyzněl a ona se napůl soucitně usmála. „Proč marketing?“ „Proč vůbec něco?“ Pokrčil jsem rameny. „Rád nutím lidi změnit názor.“ Naskočila žlutá, proud aut řídl, až nakonec ustal. Přešli jsme s ostatními na Corso, protože to lidé v Manly zřejmě dělají. Promenádu lemovaly obchody a restaurace, na druhé straně končila ulice doslova v písku. Ve dne nebo v noci, v létě nebo v zimě, neustále tu proudil dav lidí, který přitahovala pláž. „Ty mučivé lodičky jste si nacpala do kabelky?“ zeptal jsem se. Chvíli jsem váhal, jestli se mám ještě zmiňovat o jejích bosých nohách, ale nedokázal jsem si představit, jak by v restauraci přivítali bosého hosta, i když jsme byli jen pár set metrů od oceánu. „Ne, ty mám v práci pod stolem, čekají tam a chystají se na zítřek na další dávku mučení. Co kdybych vám ukázala svoje oblíbené místo?“ navrhla. Potom, jako by mi četla myšlenky, dodala: „V Manley jsou místa, kde jim špinaví hipíci nevadí.“ „Vy tady pobíháte bosa tak často, že to víte?“ ujistil jsem se. „Život je příliš krátký na to, aby se člověk necítil dobře. Když mě bolí nohy, prostě si zuju boty. Když mě štve drdol, tak ho uvolním. Což mi připomíná – “ 10

Az budu bez tebe.indd 10

13.4.2017 9:58:14

Zastavila se u obchodu po své pravici a podala mi kabelu. Zdálo se mi, jako by vládla nějakým kouzlem, díky němuž mi každý její pohyb připadal úžasný a vnímal jsem ho všemi smysly. Díval jsem se, jak uvolnila několik sponek a rozpustila si vlasy, které se svezly přes ramena. Rozlétly se pohybem jejích rukou a splývaly jí téměř až k pasu. Pevný uzel se rozlil do volných kadeří. Zavrtěla hlavou, aby se vlasy rozvolnily úplně, a potom se na mě usmála. „Takhle je to lepší.“ Stále si přeju, abych se v té chvíli dokázal zastavit a vyfotit ji mobilem. Padala tma a závoj jejích vlasů prozářilo světlo z výlohy. Modré oči jí jiskřily jako oceán za slunečného dne a na rtech měla náznak úsměvu. Asi jsem se jí zdál zábavný. „Můžeme?“ ujistila se. Že bych na ni zíral? Nebyl jsem si jistý. To setkání mi začínalo připadat neskutečné. Myslí mi prolétla myšlenka, jestli jsem se nezamiloval. Je tohle ten pocit? „Pojďme,“ navrhl jsem. Vnímal jsem, jak mi srdce tepe v uších. Když jsem se od ní odvrátil, abychom pokračovali směrem k pláži, znovu se zasmála. „Moje kabelka vám vážně sluší. Myslíte, že bychom se v dohledné době mohli vzájemně představit?“ Vrátil jsem jí kabelku a doufal, že si nevšimla ruměnce, který mi stoupá od krku. „Jsem Callum. Callum Roberts.“ „No, tak ahoj, Callume, který se necháš sbalit od cizí bosé ženské,“ usmála se. „Já jsem Lila Owensová.“ „To já sbalil tebe,“ namítl jsem. Znovu se usmála. „Samozřejmě, jestli ti to tak vyhovuje víc.“ 11

Az budu bez tebe.indd 11

13.4.2017 9:58:14

Lila. To jméno mi připadalo dokonalé. V duchu jsem si zkusil představit – Lila Robertsová –, vzápětí jsem se v duchu otřásl. Vždyť se nechci ženit. Nikdy. To jsem vůbec neměl v plánu. Od rodičů jsem se toho o lásce a manželství naučil spoustu. A to nejdůležitější bylo, že ty věci pro mě nejsou. „Kam jdeme?“ zeptal jsem se, abych zahnal nepříjemný směr, kam se mé myšlenky ubíraly. Najednou jsem měl pocit, že se musím chopit iniciativy. V Manly jsem už byl všude, kde se dá slušně najíst, tak jsem se snažil vybavit si nějaké vhodné místo. Musí to být neformální, vzhledem k situaci s obuví, ale zároveň romantické – tlumené osvětlení? Slušný vinný lístek? Možná nějaká náladová hudba? „Turners?“ „Ne,“ ušklíbla se. Můj návrh na ni očividně neudělal dojem, i když jsem právě jmenoval nejlepší restauraci v této čtvrti. „Jdeme k Giovannimu na pobřeží.“ „Do té pizzerie?“ Trochu mě to zmátlo. Přešli jsme ulici a pokračovali vedle sebe po Corsu, blížili jsme se k cestě směřující na pláž, kde pizzerie Giovanni byla. Byla to jen obyčejná pizzerie s prastarou výzdobou, laciným menu a několika stoly – většinu jídla rozváželi. „Není to pro tebe dost nóbl?“ dobírala si mě. Nebo mě možná zkoušela. „Ne, je to fajn.“ Také to nebylo daleko od mého bytu, což mi připadalo jako bonus. „Jen jsem tě netipoval na návštěvnici pizzerie.“ Hlavně proto, že vypadala, že nikdy nepozřela kousek nezdravého jídla. „Copak pizza nechutná všem?“ „Asi ano. Na jakém případu pracuješ?“ „No, dnes jsem byla u soudu a snažila se získat příkaz na zastavení prací na novém dole.“ „Co je na tom dole tak špatného?“ 12

Az budu bez tebe.indd 12

13.4.2017 9:58:14

„Na většině dolů není nic špatného.“ Kdyby takový tón použil někdo jiný, vypadal by arogantně. Lila ale působila jen sebejistě. „Tenhle by měl být hned vedle národního parku. V něm žijí v rozmezí několika kilometrů tři ohrožené druhy. Je to příliš riskantní.“ „Vyhraješ?“ „Měla bych.“ Naštěstí nejsem soudce. Neměl bych v žádném případě naději soustředit se na podrobnosti, kdyby je přede mnou rozebírala. „A co děláš ve volném čase, zachránkyně planety?“ „Trochu vařím. Ale většinou pletu.“ Nedokázal jsem rozeznat, jestli si ze mě dělá legraci. „Svetry?“ „Spíš bačkůrky. Pro miminka, která budu mít.“ Tak tohle byl určitě nesmysl. „Řekl bych, že už máš připravený pokojíček a všechno ostatní.“ „Dva, kdyby to náhodou byla dvojčata.“ „Budeš uhýbat před každou otázkou, kterou položím?“ „Budeš mi pokládat hloupé otázky, které se mají říkat na první schůzce, celý večer?“ „Kdyby ses ocitla na pustém ostrově, které tři věci by sis vzala?“ „GPS, satelitní telefon a svůj laptop.“ Cítil jsem už oceán a ve vzduchu se vznášela vůně pizzy. Pizzerie byla před námi, ale já najednou váhal. Když Lila chtěla vstoupit, chytil jsem ji jemně za loket a otočil k sobě. Zvedla obočí. „Nejsem si jistý, jestli tě na první rande mohu vzít do téhle obyčejné pizzerie.“ „Proč?“ 13

Az budu bez tebe.indd 13

13.4.2017 9:58:14

„Myslím, že si zasloužíš něco lepšího.“ „No, nejsi ty milý?“ Silácké řeči na chvíli povolily a ona se na mě poprvé ten večer upřímně usmála. „Věř mi, Callume, že jsem vybíravý jedlík a tam mají něco, co mám moc ráda.“ Jemný vánek jí čechral vlasy a jedna kadeř se jí svezla do očí. Natáhl jsem se, zasunul ji za ucho a všiml si, že naprázdno polkla. Probíhala mezi námi nějaká zvláštní chemie – nepříjemně intenzivní, ale zároveň nevinná a čistá, i když s obrovským sexuálním podtónem. Chtěl jsem ji políbit a věděl jsem, že po tom touží také. Jenomže poprvé v celém svém životě jsem si chtěl vychutnat každou vteřinu a co nejvíc protáhnout každý krok této cesty. „To zní jako nějaké jídlo, které si nemohu nechat ujít.“ Přidrzlý úsměv byl zpátky a v tu chvíli ten okamžik skončil. Lila se odtáhla a vešla dovnitř.

❄

❄

❄

Restaurace byla poloprázdná, ale jídelní lístek bohatý. Byl jsem tam už předtím, ale nepamatoval jsem si nic, po čem bych vyloženě toužil. Lila ale věděla přesně, co chce. „Tenkou veganskou pizzu, prosím.“ „Veganskou?“ „To znamená žádné maso, vejce ani mléčné výrobky. Nic živočišného,“ informoval mě ochotný číšník. Byl jsem upřímně zmatený. „Jak se dá v tom případě udělat pizza?“ „Sýr z ořechů kešu je úžasný,“ ujistila mě Lila. „Sýr z ořechů kešu?“ podivil jsem se. „Něco takového existuje?“ „Myslím, že si dáme jednu tenkou veganskou pizzu dohromady,“ řekla Lila a vzala mi z ruky jídelní lístek. 14

Az budu bez tebe.indd 14

13.4.2017 9:58:14

„Ale já si chtěl objednat něco pro milovníky masa, nechat si na to dát maso navíc a ještě maso jako přílohu.“ Upřela na mě vyzývavý pohled. „Nejsem v žádném případě kazatelka veganství. Ale pokud jsi nikdy neslyšel o sýru z ořechů kešu, nemyslíš, že bys mu měl dát alespoň šanci?“ Mohla navrhnout, že se podělíme o talíř hlíny, a pokud by k tomu stejným způsobem zamrkala, klidně bych požádal, aby to posypali štěrkem. „No, cestou domů se mohu zastavit na steak,“ zamumlal jsem. „Takže tobě nevadí flirtovat na veřejnosti s úplně cizí ženou, ale děsí tě jídlo, v němž není žádné mrtvé zvíře.“ „Několik mrtvých zvířat. Jsem ctižádostivý.“ „Bydlíš tady někde v okolí?“ „Mám byt několik bloků odsud.“ Za jiných okolností by mi nejspíš uniklo lehce zdvižené obočí a mírný náznak úsměvu. Uvažovala o tom, že se mnou půjde domů. Znovu jsme se zadívali jeden druhému na chvíli do očí, potom se narovnala a odhrnula si vlasy z tváře. „Mám Manly moc ráda,“ prohodila. „Miluju vůni oceánu v nočním vzduchu, radost lidí s batůžky, když vystoupí z autobusu, a nejvíc ze všeho skutečnost, že centrum Sydney je úplně jiný vesmír.“ „Já mám se Sydney velice nezdravý románek,“ přiznal jsem. „Do loňského roku jsem bydlel v centru. Jeho energie mě nabíjí.“ Ba co víc, ta energie ve mně probouzela kreativitu, měl jsem pocit, že právě to místo mě inspirovalo po léta k tvrdé práci. To místo a pocit, že kariéra je to jediné, co dává mému životu smysl. „Tak proč ses přestěhoval?“ 15

Az budu bez tebe.indd 15

13.4.2017 9:58:14

„Začal jsem mít podezření, že člověk nemůže jet stále na plný plyn,“ řekl jsem. „Ten neustálý ruch mě začal unavovat. Nechtěl jsem se vlastně odstěhovat příliš daleko, připadala mi lákavá představa běhat ráno před prací na pláži a jezdit líným přívozem přes přístav.“ „A chodíš ráno běhat na pláž?“ „Ne tak často, jak jsem si myslel.“ „A snažíš se chytit rychlý přívoz.“ „Pokud si člověk může dovolit nemovitost v Manly, nemá na pomalý přívoz čas,“ povzdechl jsem si. „To je velmi smutné – ale obávám se, že pravdivé.“ Nikdy jsem nechápal, jak je možné být někým okouzlen tak, že od něj člověk nedokáže odtrhnout pohled. Jsem si jistý, že jsem mizerný posluchač – jsem sebestředný, což většina mých bývalých partnerek brzy pochopila. Jenomže s Lilou jsem nechtěl přijít ani o jediné její slovo. „Zdědila jsem dům po babičce, když zemřela,“ řekla tiše. „Nejdřív jsem se věnovala komerčnímu právu, vydělala peníze a myslela si, že zvládnu potlačit své sklony k páchání dobra a dokážu se starat o zahradu, kterou založili mí prarodiče. Je to několik akrů ovocného sadu těsně u moře v Gosfordu, nejkrásnější místo, jaké jsem kdy viděla. Jenomže stačilo pár měsíců a málem jsem tu zahradu zničila.“ Zasmála se. „Vůbec jsem nevěděla, co dělám, jenom ta představa mi připadala… velice romantická.“ „Skutečnost versus očekávání,“ poznamenal jsem. „Přesně. A teď o sad pečuje jeden starší pár, který žije naproti, vytvořili tam i docela velkou zeleninovou zahradu a za to, že se o to starají, prodávají úrodu o víkendech na farmářských trzích. A já se tam čas od času stavím a vychutnávám si čerstvé ovoce a zeleninu. Jediný způsob, jak se můj sen mohl uskutečnit, bylo vykašlat se na očekávání.“ 16

Az budu bez tebe.indd 16

13.4.2017 9:58:14

„Myslím, že přesně totéž jsem udělal, když jsem se přestěhoval do Manly.“ Překvapil jsem sám sebe tím, jak hluboce jsem si to uvědomil hned ve chvíli, kdy jsem ta slova pronesl. „Je to tak, jak to je. I když to není tak idylický život, jak jsem si představoval, je to v pořádku.“ „Vyrostl jsi ve městě?“ zeptala se. „V Cronulle. A ty?“ „No, my žili všude.“ „Máš v Sydney rodinu?“ „Mamka má byt v Gosfordu. Táta před nějakou dobou zemřel.“ „To je mi líto.“ Chvilku jsem váhal. „Mí rodiče jsou oba po smrti.“ „Mám takovou teorii, že ti může být devadesát, ale když ti zemřou rodiče, stejně se zase cítíš jako dítě.“ „Asi máš pravdu.“ Hrozně nerad jsem o smrti rodičů mluvil, zvlášť se ženami, především s těmi, které mě zajímaly. Byl to takový příběh udivující lásky, všem se okamžitě objevil na tváři ztrápený výraz touhy. Když jsem se dostal k depresivnímu konci toho příběhu, měl jsem pocit, jako bych jim lámal srdce, nebo že to vůbec nepochopily a viděly v tom jen romantiku, což mě popouzelo ještě víc. „Jsou vaši po smrti už dlouho?“ zeptala se. „To je dlouhý příběh.“ Nechtěl jsem ji odbýt ani ji klamat. Prostě to jen nebylo téma vhodné k jídlu. Než mě napadlo, jak se z toho vykroutit, opřela se lokty o stůl a podepřela si bradu dlaní. Mile se usmála. „Nikam nespěchám.“ Možná tak třikrát jsem hovořil o rodičích se ženami, s nimiž jsem chodil, a třikrát jsem byl z toho hovoru podrážděný. Kdysi jsem si vyšel se ženou, s níž jsem se seznámil v posilovně, a když jsme v hovoru došli na rodiče a já jí vyprávěl o těch svých, skutečně se rozplakala. Ani jsem 17

Az budu bez tebe.indd 17

13.4.2017 9:58:14

nedojedl a odešel domů sám. Vzpomínám si na nutkání dát jí políček, abych zdůraznil to, co by mělo být jasné. Ten příběh nemá šťastný konec. Napadlo mě, že Lila bude na vyprávění reagovat jinak – nejsem si jistý proč, možná to byl jen instinkt. Než jsem si to stačil uvědomit, už jsem vyprávěl. „Maminka byla Američanka. S tátou se seznámili v New Yorku. Bylo mu dvacet jedna a psal do novin. Udělal si delší prázdniny, vydal se za dobrodružstvím a na chvíli v New Yorku uvízl. Narazili na sebe v supermarketu, určitě v oddělení konzervované zeleniny, od té chvíle byli nerozluční. Maminka obvykle říkala, že nebyli ani chvíli jeden bez druhého, do té doby, než se za pár měsíců vrátil táta do práce. Ona sem přijela s ním, za několik týdnů se vzali, našli si dům a byli šťastní.“ „Pohádka.“ Zdálo se, že na Lilu to žádný dojem nedělá. „A kde je zlá čarodějnice? Vždycky tam nějaká bývá.“ Ušklíbl jsem se. „Hippík a realistka. To se mi líbí.“ „Chci být optimistka a věřit v dobro lidstva, ale pravda je, že jako druh nestojíme za nic. Tak kam to vedlo? Rozvod? Nevěra?“ „Ne, fakt byli naprosto šťastní celých čtyřicet let. Narodil jsem se já, mí bratři dvojčata, za tu dobu se u nás objevila řada psů a koček, naši koupili a splatili dům, pravidelně jezdili na krásné dovolené a byli úspěšní v práci, v patřičnou dobu odešli do důchodu – a nejhorší je, že jsem ani jednou nezažil, že by o sobě nemluvili s úctou. Tvořili neuvěřitelně pevnou rodinu – já bydlel opravdu v jediném pokoji až do doby, než jsem odešel na univerzitu.“ „To je ale příšerné dětství.“ Zvedla obočí. „Jsi vážně chudinka.“ 18

Az budu bez tebe.indd 18

13.4.2017 9:58:14

„Neboj se, zkazilo se to.“ Když jsem si na to vzpomněl, měl jsem vždycky pocit, jako by se blížila bouře. „Mamka zemřela na mrtvici, bylo to hodně brzy, bylo jí šedesát. Byla zdravá jako řípa, a o minutu později byla po smrti. O týden později zemřel i táta. Říkali, že na srdeční selhání.“ „Ale ty víš, že to tak nebylo.“ Její slova mě zaskočila. „Jo, já vím, že to tak nebylo. Na jeho smrti nebylo nic podezřelého – prostě přestal žít. Oni vybudovali své životy jeden kolem druhého, když mamka odešla, tátovi nic nezbylo. Vlastně mě překvapilo, že přežil celý týden. To je problém s pohádkovou láskou. A tam je ta tvá zlá čarodějnice. Skutečná láska je synonymem pro zoufalou závislost.“ „Nevěřím ve skutečnou lásku – to jsou jenom kecy. A ten tvůj příběh není smutný – je krásný. Dostali čtyřicet let štěstí a nádherný společný život. Maminka odešla rychle, tatínek si podvědomě sám vybral, že půjde za ní. Určitě bylo hrozné přijít v tak krátké době o oba, ale nakonec je to stejné jako tvoje stěhování do Manly, je to, jak to je. Navíc jste z jejich vztahu vzešli ty a tvoji bratři, takže v určitém smyslu jejich spojení žije dál.“ Tohle bylo moje první setkání s přímočarou Lilou, chvíli jsem si nebyl jistý, co si o ní myslet. Opřel jsem se a prohlížel si ty nádherné protiklady – empatii v jejích očích a tvrdou linii kolem úst. Najednou mi došlo, že Lila mě poslouchala – opravdu poslouchala, jako bych byl předmět, který vyžaduje soustředění. Sice se mě trochu dotklo, že opominula můj smutek, ale překvapení z její naprosté pozornosti to mírnilo. Při uvádění produktů na trh jsem lásku využil už mnohokrát, krmil jsem veřejnost tím, že se můžete setkat s někým, kdo bude chápat vás a vy budete chápat jeho. Když budete spolu, svět se pro oba stane snazším místem 19

Az budu bez tebe.indd 19

13.4.2017 9:58:14

k životu. V reklamní kampani to obvykle ještě vyšperkujeme sexem, lidé stojí především o vztah, proto funguje sex při strategiích tak úspěšně. A teď já, který jsem po celou dobu své dospělosti ten koncept velice dobře teoreticky chápal, seděl v trochu ošuntělé pizzerii, bylo mi skoro čtyřicet a možná poprvé v životě jsem stál o to samé. Měl jsem milenky, měl jsem přítelkyně, které prošly mým životem, aniž by mě opravdu poznaly. Když odešly, nic to se mnou neudělalo. Zůstal jsem stejný. Ale kdyby Lila uprostřed večeře z té restaurace utekla, měl jsem pocit, že by to bylo jinak. „Právě jsem ti toho o své rodině odhalil víc, než kolik toho vědí mí celoživotní přátelé. A tys byla brutálnější, než je kdokoli z nich, i když i po deseti letech je pro mě tohle téma obtížné.“ „Potřebuješ lepší kamarády,“ odpověděla a oba jsme se zasmáli. Přinesli pizzu, schopný nenápadný číšník ji nechal sklouznout na stůl mezi nás a Lila se nad ní rozmáchla rukou. „Můžeš začít zkoumat krásy udržitelného přístupu k potravě, příteli.“ Vypadalo to jako normální pizza, jen v místech, kde mělo být maso, byly kousky dýně a oliv. S povzdechem jsem sáhl po plátku, po tom největším, a připadal mi v ruce hrozně lehký. „Až budu příště balit nějakou cizí holku na přívozu, pošlu ji domů, aby si umyla nohy a vzala boty, abychom se mohli jít někam doopravdy najíst.“ „Doslova pokaždé, když já sbalím někoho na přívozu a zavedu ho sem, stěžuje si, když ho nutím jíst tenkou veganskou pizzu.“ Stáhla si jeden plátek na talíř a usmála se. „Dobrou chuť!“ 20

Az budu bez tebe.indd 20

13.4.2017 9:58:14

„Proč být veganem?“ zeptal jsem se, když jsem si několikrát kousl. Pizza byla překvapivě chutná, ale ne sytá. Bylo mi jasné, že během pár hodin budu mít hrozný hlad. „Sýr z ořechů kešu tě nepřesvědčil?“ Předstírala zděšení. „Když jsem ho ochutnala poprvé, připadal mi úžasný.“ „Tak úžasný, abys opustila všechno dobré jídlo, které znáš?“ „Před pár lety jsem nějakou dobu žila v Číně. Cestovala jsem s přítelem, jeden z jeho kamarádů z univerzity pracoval ve zdravotnickém zařízení v jedné odlehlé vesnici. Staříci v té vesnici byli překvapivě zdraví, ale jejich vnuci byli už obézní a nemocní. Všechno to vycházelo ze stravování. I když se zlepšovala zdravotní péče, začali jíst víc masa a mléčných výrobků, takže proti očekávání se nová generace potýkala se zdravotními potížemi, zatímco staříci byli v pohodě.“ „A to ti stačilo jako inspirace, aby ses toho všeho vzdala?“ „Ani v nejmenším.“ Usmála se na mě. „Jela jsem do Evropy, pak jsem byla deset měsíců ve Střední Americe, teprve potom jsem se vrátila a rozhodla se pro životní styl založený na rostlinné stravě. Ale ano, od té doby se vyhýbám všem potravinám živočišného původu. Moje uhlíková stopa je minimálně o devět tun lehčí než tvoje.“ „A to je dobře, že?“ Lila zvedla oči v sloup. „To je dobře.“ „Cestovala jsi, když jsi byla na univerzitě? Nebo po maturitě?“ „Ach ne, to bylo před pár lety,“ prohodila Lila a sáhla po dalším kousku pizzy. „Vzala jsem si v práci rok volno a vydala se poznávat svět.“ „Já o tom stále uvažuju.“ 21

Az budu bez tebe.indd 21

13.4.2017 9:58:14

„A co ti brání?“ „Vlastně nevím. Mí bratři žijí v Melbourne a v Paříži. Čas od času pošlou e-mail a ptají se, kdy je navštívím. Nedrží mě tady vlastně nic jiného než práce. Ale znáš to, je pár věcí, k nimž se člověk prostě nedostane, a dovolená je jedna z nich, i když vím, že je potřebuju vidět. Jet za nimi nebo se s nimi setkat někde na půl cesty nebo nevím… Prostě něco.“ „Život je krátký, víš.“ V modrých očích se jí zajiskřilo. „Úplně klidně jsem tě dneska mohla na tom přívozu strčit do vody, a už bys své bratry nikdy neviděl, nezahlédl bys Eiffelovu věž.“ „Tu jsem viděl na Google Earth. Nijak oslnivá mi nepřipadala.“ „Já viděla Paříž poprvé v devatenácti. S tehdejším klukem jsme cestovali během letních prázdnin. Žili jsme na bagetách a levném sýru, spali v zablešených ubytovnách. Když jsem viděla Eiffelovku, byla jsem s mužem, o němž jsem si myslela, že se za něho provdám. Bylo to jako sen.“ „Myslel jsem, že v opravdovou lásku nevěříš.“ Najednou jsem byl nesmyslně žárlivý. „Kdo mluví o opravdové lásce? Poprvé jsem ochutnala sex, který neskončil v slzách, tak jsem si myslela, že je to něco výjimečného. Seděli jsme a dívali se, jak na Eiffelovku padá sníh, dělili se o laciné jídlo, tulili se k sobě a byl to úžasně romantický zážitek.“ „A kde byla zlá čarodějnice?“ zeptal jsem se. „V té ubytovně. V noci jsem je přistihla, jak si to rozdávají. Vedle mě, když jsem spala. Na stejné posteli. Spali jsme dokonce pod jednou dekou.“ Vyděsil jsem se a ona se zasmála. „To je skvělý příběh, ne?“ 22

Az budu bez tebe.indd 22

13.4.2017 9:58:14

„To je pravda?“ „Do posledního odporného detailu.“ „Takže z toho plyne poučení: Jeď do Paříže s někým, koho miluješ, ale spi s jedním okem otevřeným?“ „Ne, Callume. Poučení zní: Vyraz do té zatracené Paříže. Vůbec to není těžké.“ „Mluvíš jako můj manažer pro lidské zdroje.“ „No, pokud neposloucháš manažera pro lidské zdroje, zbytečně tu plýtvám slovy.“ Lila se znovu zasmála a natáhla se po jídelním lístku na stole. „Na někoho, koho sýr z ořechů kešu příliš nezaujal, jsi snědl skoro celou pizzu.“ Měla pravdu a já měl stále příšerný hlad. „Jejda.“ „Dáme si ještě jednu?“ navrhla a nalistovala vinný lístek. „Máš rád červené?“

❄

❄

❄

Asi hodinu mi trvalo, než mi došlo, že Lila žije pro svou práci. Do té chvíle jsem to o sobě říkal také, ale její práce byly jednotlivé případy, moje práce byla kariéra. Rozdíl byl naprosto jasný. „Vzpomínáš si, jak se loni hovořilo v médiích o boji o ten starý strom kousek od pláže Shelly Beach?“ „Jen matně,“ zalhal jsem. Pokud jsem něco slyšel, nevěnoval jsem tomu tolik pozornosti, abych si to pamatoval. Možná jsem někde zahlédl nějaký článek a přešel ho jako nesmysly pro hipíky. „Dělala to naše kancelář. Byl to můj případ. Jeden developer chtěl pokácet strom na okraji rezervace, aby od kuchyňského dřezu viděl na moře.“ „Vůbec jsem netušil, že je tam nějaká rezervace.“ Vykulila oči a ušklíbla se. „Promiň, ten případ byl závažný?“ 23

Az budu bez tebe.indd 23

13.4.2017 9:58:14

„Závažný? Děláš si legraci?“ Najednou se tvářila vážně. „Tys o něm ani neslyšel?“ „Jsem si jistý, že jsem o něm něco zaslechl.“ Další lež, navíc nijak přesvědčivá, protože Lila naklonila hlavu a upřela na mě přimhouřené oči. „Jen si nevzpomínám na podrobnosti.“ „Zapojila se do toho celá komunita, Callume. Každý víkend se pořádaly dobročinné akce, aby bylo možné zaplatit poplatky! Byla tu veřejná shromáždění a protesty. Probíhalo to jen blok odsud! Jak ti může uniknout půl roku dohadování těsně u tvých dveří?“ „Moment. A to všechno se dělo kvůli jednomu stromu?“ „Byl to sice jeden strom, ale dvě stě let starý. A uvědom si, že se provinil jen tím, že rostl před okny nějakého obtloustlého manažera, který si sem jezdil na dva týdny v roce užít dovolenou.“ „Tys pracovala šest měsíců, abys zachránila jeden strom?“ „Uniká ti podstata, Callume. Ano, byl to jeden strom. Ale něco pro místní komunitu znamenal a zabránili jsme jednomu chlápkovi a jeho tlusté šekové knížce, aby ho zničil. Víš co? Za sto let bude ten developer dávno po smrti, a ten strom tu stále bude. A o to jsme se postarali my.“ Oči jí svítily radostí, zářila v nich hrdost a odhodlání, jen mluvit o tom případu pro ni bylo tak vzrušující, že neskrývala nadšení – když mi to vysvětlovala, divoce gestikulovala. Když Lila hovořila o práci, bylo to pro ni opravdové a vážné – taková vesmírná důležitost, k jaké se já nikdy nedostanu. Zdálo se, že v tom kouzlu se ztrácí i ona. Zachraňovala ohrožené druhy, bojovala za vyrovnání a stavěla se proti nebezpečným důlním praktikám. Když měla v práci úspěch, ekosystém byl chráněný a lidem se zlepšil život. Když já zaznamenal v práci úspěch, zlepšil se prodej 24

Az budu bez tebe.indd 24

13.4.2017 9:58:14

a pohybovalo se zboží. Generační dopad její práce bude rozsáhlý a pozitivní; generační dopad té mojí bude nejspíš obezita, pocit chudoby a touhy po věcech bez ohledu na to, jak bohatí lidé ve skutečnosti jsou. Ten obrovský rozdíl by měl působit konfrontačně, ale na tom odhodlání bylo něco přitažlivého. Možná sebedůvěra, která byla nutná, aby se člověk věnoval něčemu takhle naplno, nebo to možná bylo nadšení, které z ní vyzařovalo. Ať to bylo cokoli, byl jsem naprosto okouzlený. „Ukážu ti to,“ vyhrkla najednou. „Co mi ukážeš?“ „Ten strom. Až ho uvidíš, pochopíš to.“ Dopili jsme každý láhev, snědli druhou pizzu a najednou nám bylo v té restauraci těsno. Nastal čas se přesunout a já doufal, že odejdu s ní, i když jsem si myslel, že půjdeme spíš ke mně domů, než abychom se vydali na opačnou stranu. „Teď?“ „Jo.“ „I když je tma?“ „Je to čtvrthodinka chůze, vede tam pěšina. Našla bych cestu i poslepu. Ty ne?“ „No, vlastně…“ Nejdřív vykulila oči, potom je přimhouřila. „Prosím, neříkej mi, žes tam nikdy nebyl.“ „No, vím, že to tam je. Jen hlavní pláž je blíž a slyšel jsem, že pláž Shelly je maličká.“ „Určitě si ze mě děláš legraci. Bydlíš v Manly, a nikdy jsi nebyl na pláži Shelly?“ „Je spousta věcí, které jsem ještě nikdy nedělal.“ „A cos dělal? Nikdy se nedostaneš do Paříže, když nedokážeš ani dojít na pláž Shelly. Pojď.“ 25

Az budu bez tebe.indd 25

13.4.2017 9:58:14

„Ale… Nemáš boty.“ „Proč bych na pláž potřebovala boty?“ „Třeba aby ses nezranila o injekční stříkačku?“ „Ježíši, Callume, kdybych se měla vyhýbat takhle nepravděpodobnému riziku, nikdy bych neudělala nic,“ zasmála se Lila a zavrtěla hlavou. Sáhla po účtu a já se chystal vzít jí ho z ruky. „Počkej, nech mě – “ „Nechtěla jsem platit všechno.“ Upřela na mě pronikavý pohled. „Zaplatím půlku.“ Tvrdohlavé odhodlání v těch velkých modrých očích mi naznačilo, že nemá smysl cokoli namítat. „Samozřejmě.“ Vyšli jsme z příjemného tepla restaurace do tmy na ulici. Vzduch byl chladný a já se ještě jednou pokusil protestovat proti té večerní vycházce. Lila mě beze slova vzala za ruku. Slova se mi zarazila v ústech ještě dřív, než jsem je stačil vyslovit, a bezděčně jsem jí stiskl dlaň. Bylo to takové nevinné gesto, které bylo nicotné ve srovnání s intimitou, kterou jsem sdílel s jinými ženami nebo kterou bych rád sdílel s Lilou. Ale její dlaň v mé, křehká jemnost její kůže a teplo spojených dlaní… To bralo dech. Pohlédl jsem jí do očí a uvědomil si, že v nich vidím příslib a vzrušení. Usmáli jsme se na sebe. Klidně bych tam stál déle a vychutnával si klidnou prostotu našeho spojení, ale Lila měla očividně jiné plány. Jemně mě táhla za ruku a vedla mě k oceánu. „Nechápu, jak někdo může žít na tomhle předměstí, aniž by šnorchloval v zálivu Cabbage Tree. Víš, že je tam vodní rezervace?“ „Vím.“ Lila se napůl usmála a napůl zasténala. 26

Az budu bez tebe.indd 26

13.4.2017 9:58:15

„Je to jediná vodní rezervace v Sydney. Lidé se na ni jezdí dívat z celého světa; žije tam téměř dvě stě vodních druhů, mezi nimi pět ohrožených. Byl ses někdy potápět?“ „Ne… Ale nevadilo by mi zkusit to. Rád fotím, napadlo mě, že bych mohl zkusit fotit i pod vodou.“ „Tady v Manly jsou potápěčské školy, vždyť vůbec nemusíš chodit daleko.“ Vnímal jsem její nechápavý tón a vlastně mu i rozuměl. I mě moje netečnost udivovala. Šlo o to, že jsem se nedokázal přimět dělat věci, po kterých jsem zoufale toužil, takže nakonec jsem se věnoval jen práci a prokrastinaci. „Takže ty se kromě jiného i potápíš?“ zeptal jsem se. „Nijak zvlášť mě to nebaví. Zkusila jsem to, ale cítím se při tom stísněně. To ale neznamená, že nestojí za to vyzkoušet to.“ Vyšli jsme na ulici a zastavili se, abychom přešli na druhou stranu. Stále jsme se drželi za ruce. Každý jsme měli přes rameno přehozenou brašnu s laptopem. „Jak odpočíváš, Lilo?“ zeptal jsem se jí. „Odpočívám?“ zopakovala. „Není tohle odpočinek?“ „Běžet uprostřed noci na pláž s téměř cizím člověkem, který neví nic o ekologii, je pro tebe odpočinek?“ „Kráčet k pláži za měsíčního svitu s novým přítelem je odpočinek. Patříš snad k těm lidem, kteří si myslí, že odpočívat se dá, jen když jsi v klidu?“ Zasmál jsem se. „Vlastně ano.“ Cestou z nákupní zóny směrem k rezervaci nejdřív pohasla světla obchodů a svítily jen pouliční lampy, ty ale postupně zmizely také a krajinu osvěcoval měsíc v úplňku. Ten přechod byl sice prudký, ale příjemný, zároveň ztichl hluk dopravy a hlasů a převládl zvuk vln a tiše pronášených slov. 27

Az budu bez tebe.indd 27

13.4.2017 9:58:15

„Vážně jsi tu nebyl? Nikdy?“ ujistila se. Večer jsem nikdy nebyl ani na hlavní pláži, natož v téhle malé odlehlé zátoce, kam mě Lila táhla. Viděl jsem pěšinu a pochopil, že vede na pláž, ale vlastně jsem neměl zájem tam tudy jít. „Opravdu ne. Je vážně tak fantastická?“ „Za pár minut uvidíš sám. No, uvidíš noční verzi.“ Po pár krocích se na mě podívala. „Vůbec to nechápu. Jak můžeš bydlet tak blízko, a nezajímat se o okolí?“ Pokrčil jsem rameny. „Rozhlížím se teď. Mám rád, když si mě dobrodružství najde samo. Je to tak bezpečnější.“ „Nic bezpečného na tom není,“ ujistila mě. „Zdá se, že ti hrozí vážné riziko smrti nudou.“ „Nenudím se,“ namítl jsem. V mém hlase možná zněla snaha bránit se, tak jsem spěšně dodal: „Jsem spokojený. Není právě spokojenost to, o co by měl člověk v životě usilovat?“ „Záleží na tom, koho se ptáš.“ Najednou se zastavila a ukázala do tmy před námi. „Tam dole je skalní jezírko, takže jsme tak v polovině cesty.“ „Děláš takové věci často?“ „Jaké?“ „Třeba noční ekologické vycházky místo rande.“ „No, pro začátek, na rande nechodím,“ zasmála se. „Nejsem si úplně jistá, co se na tom přívozu stalo. Normálně bych se tě ve zlomku vteřiny zbavila.“ „Jsem rád, žes to neudělala.“ Bylo opravdu zábavné kráčet za měsíčního svitu ruku v ruce s ní, nad námi se klenula jasná noční obloha a vlny narážely do skal pod námi. Kdybych měl šest týdnů na přípravu výjimečného večera, k tomu neomezený rozpočet 28

Az budu bez tebe.indd 28

13.4.2017 9:58:15

na vytvoření atmosféry, neměl bych šanci to překonat. Připadalo mi, jako by nás sama noc jemně postrkovala, jako by nás tlačila k sobě. A když jsme se blížili k cíli, uvědomil jsem si, že jsme zpomalili a uvolnili sevření dlaní, jako bychom takhle ruku v ruce kráčeli už desetiletí. Potom se v měsíčním světle objevila pláž s pískem překvapivě zářícím na pozadí okolních temných skal. „Kde je ten strom –“ začal jsem, ale Lila mě pustila a rozběhla se k vodě. „Nejdřív pláž,“ zavolala přes rameno. „Pojď!“ Se smíchem jsem zavrtěl hlavou a sledoval, jak odložila kabelu na kámen a rozběhla se k vodě. Vlasy za ní vlály. Zarazilo mě, že vůbec nezpomalila, i když už se přiblížila k okraji vody. „Lilo. Ta voda bude ledová!“ „Nejdu plavat! Ale přece nemůžeš přijít na pláž a nepostát chvíli ve vlnách – to je proti zákonu, víš,“ vyhrkla. „No, to musíš vědět ty,“ zamumlal jsem, i když mi bylo jasné, že mě neslyší. Byla kus přede mnou. Pláž byla chráněná a vlny nízké. Lila v poslední chvíli zpomalila, ale stejně s cákáním vběhla do vody. Položil jsem laptop vedle jejího a pomalu kráčel pískem. „Dobře, nemít boty je zvláštní, ale tohle je prokazatelně šílené,“ sdělil jsem jí. „Děláš si legraci?“ Otočila se a upřela na mě tak významný pohled, že mi to ani ve tmě nemohlo uniknout. „Ty nepůjdeš do vody?“ „Jestli půjdu do vody? Samozřejmě že ne!“ Otočila se, takže stála zády k vodě. Couvala, dokud jí voda nesahala do poloviny lýtek, a potom ke mně natáhla ruce. „Tak pojď, Callume.“ „Ani náhodou.“ Už jen při pouhé představě jsem se zachvěl. Musel jsem se smát při pohledu na odhodlání, které 29

Az budu bez tebe.indd 29

13.4.2017 9:58:15

se jí zračilo ve tváři i v postoji. „Vychutnávám si nádhernou vyhlídku odsud, nepotřebuju se namočit.“ „Ale ty se potřebuješ namočit.“ Zamračila se. „Můžeš tam stát a dívat se, jak si to užívám, nebo si můžeš zout ty zatracený boty a zkusit to sám. Víš, že tahle voda pokrývá sedmdesát procent povrchu Země, že? Udělej dva malé kroky dopředu a alespoň na chvíli se můžeš stát součástí něčeho, co je skoro tak velké jako Země.“ Znovu natáhla ruku a na tváři jí pohrával trpělivý hravý úsměv. „Vážně je to snadné, slibuju.“ „Je to ledové.“ Z nějakého důvodu jsem se rozhodl zdůraznit to, co věděla lépe, a trvat na tom, že mám pravdu. Možná mi už docházely výmluvy. „Když si zvykneš, už to není tak hrozné.“ Gestem mě lákala k sobě. Váhal jsem a potom mě vyděsilo, jak blízko mám k tomu, abych šel za ní. Mé odhodlání, nebo možná zdravý rozum, na chvíli zvítězilo, odhodlaně jsem udělal krok zpátky a zavrtěl hlavou. „Nejdu tam. Nabral bych si písek do bot.“ „Ano, ten si nabereš. Ale po pravdě, už teď ho v botách máš, ne?“ Zavrtěl jsem prsty a cítil drhnutí. „Ale…“ „Tak to postavíme jinak.“ Spustila nataženou ruku a přejela jí po stehně vzhůru k bokům. Najednou se chovala jinak, bok vytrčila proti mně, prohnula ramena a zeptala se: „Chceš mě políbit?“ Kdyby nezískala moji pozornost do té chvíle, teď by ji určitě měla. Pomalu si odhrnula vlasy z tváře a nedalo se přehlédnout, že přešla od veselého žertování k provokování. „No?“ pobízela mě. Už mě ale měla a věděla to. 30

Az budu bez tebe.indd 30

13.4.2017 9:58:15

„Jsi příšerně sebevědomá, Lilo Owensová.“ „Dokážu v tobě číst jako v knize. Chceš mě políbit, já bych tě taky moc ráda líbala. A taky vidím, že v hloubi duše by ses tu rád brouzdal, tak z té vody nevylezu, dokud nepřijdeš. Pokud skutečně chceš tenhle dlouhý večer plný flirtování dovést do konce, budeš si muset zout ty zatracený boty a přijít sem.“ Zasténal jsem a sklonil se, abych si vyhrnul kalhoty nad kolena, zul jsem si černé kožené boty a nacpal do nich černé ponožky. Chodidla se poprvé dotkla studeného hrubého písku a já zalapal po dechu. „Doufám, že ta pusa bude stát za to,“ zamumlal jsem. Jak jsem se blížil k vodě, hravě mě povzbuzovala. Hrubý písek byl stále jemnější, sykl jsem, když mi voda poprvé olízla chodidla. „Je to ledové.“ „Ale prosím tě. Jestli si myslíš, že je to studené, tak jsi nikdy nebyl v Rusku.“ Jakmile dosáhla na moji ruku, táhla mě pár kroků za sebou, takže mi voda sahala ke kotníkům. „No, nalákalas mě sem pod slibem polibku.“ „No, vlastně jsem ti chtěla dát jen pusu na tvář a utéct,“ usmála se, ale úsměv mizel, jak jsme se přibližovali. „Chtěla?“ Zmlkl jsem. Položila mi dlaň na hruď a zadívala se mi do očí. Hravost rázem zmizela. Vlny mi cákaly na lýtka a z nějakého důvodu mi ten nesmysl s postáváním v něčem tak velkém, jako je Země sama, připadal rozumný a úžasný. Zvedl jsem jí ukazováčkem bradu, potom jsem vzal její tvář do dlaní, sklonil se a políbil ji. Byl to něžný pokorný polibek, ačkoli si myslím, že by to tak dlouho nezůstalo, kdyby mě nečekaně vysoká vlna nezmáčela ledovou vodou až ke stehnům. 31

Az budu bez tebe.indd 31

13.4.2017 9:58:15

Lila se rozesmála a táhla mě zpátky ke břehu. Protože byla daleko menší, byla zmáčená až na záda. Smál jsem se tak upřímně, jak se mi to nepovedlo už dlouho, jako bych byl šokem a radostí bez dechu a najednou neměl slov. Svezla se na písek a já se posadil vedle ní. Nebýt toho, že jsem měl chodidla jako kusy ledu a kalhoty nad kolena zmáčené, mohl bych mít dojem, že jsem se ocitl v nějakém psychedelickém snu. „Jejda,“ prohodila. „Mělas pravdu,“ smál jsem se. „Bylo to magické.“ Stáhla z kamene kabelu, položila ji za sebe a lehla si na ni jako na polštář. „Tvůj kostým… Písek…“ začal jsem, ale pohledem mi naznačila, že vůbec nic nechápu. S povzdechem jsem si také položil laptop pod hlavu. „Podívej se na ty hvězdy,“ prohodila. „Taky ti tak vadí, že ve městě kvůli světelnému oparu nejsou vidět? Není odsud vidět ani Mléčná dráha. Dům v Gosfordu je jen devadesát kilometrů odsud, ale jako by tam bylo úplně jiné nebe. Seděla jsem v noci na verandě a viděla vybuchovat hvězdy, vypadalo to jako blesky fotoaparátů.“ Natáhl jsem se po její dlani na chladném písku. Zaskočilo mě, že vnímala jasnou noční oblohu jako slabou imitaci toho, co by bylo možné vidět, ale já ležel těsně vedle ní, díval se na totéž a udiveně zíral. Snažil jsem se rozpomenout, jestli jsem se jako dítě někdy díval na hvězdy. Vzpomněl jsem si, že táta s námi byl několikrát tábořit, takže alespoň jednou jsem se díval určitě. Nebo možná ne, protože mi připadalo, že vnímám nekonečnou noční oblohu úplně novýma očima. Lila si vedle mě zhluboka povzdechla a pokusila se přisunout blíž, ale já se ve stejnou chvíli pokusil podsunout 32

Az budu bez tebe.indd 32

13.4.2017 9:58:15

pod ni paži, takže jsme se zasmáli jako puberťáci, když jsme se srazili. Nakonec mi položila hlavu na hruď a já ji objal paží. Byla drobná, jako by nevážila vůbec nic, zvlášť v porovnání s váhou toho okamžiku. „Oba tu nastydneme a zemřeme.“ „A tvoje poslední slova budou: Kéž bych byl jel do Paříže,“ zamumlala. Zasmál jsem se a cítil, že se směje i ona. Několik minut jsme jen leželi na studeném písku, dívali se na hvězdy a vychutnávali si ticho, jaké lze najít ve městě. Potom se Lila otočila a zadívala se na mě. Jednu ruku jsem jí zabořil do rozcuchaných vlasů, druhou jí přejížděl po rtech. Pak se natáhla a políbila mě. Byl to úplně jiný polibek než ten ve vodě. Pomalý a udivující. Byla to vlastně fyzická obdoba hovoru, který jsme vedli cestou z Manly na pláž. Poznávali jsme jeden druhého, ledový písek pod zády, mokré kalhoty a zmrzlé nohy zmizely v zapomnění a rozlévalo se mnou teplo toho polibku. Lila se za chvíli překulila, a já najednou zjistil, že se mi točí hlava, jako by se všechno vymklo kontrole. Něco se mezi námi dělo, něco, pro co jsem zatím nedokázal najít slova, ale bylo to velice skutečné. Lila se uhnízdila ve stejné poloze jako předtím, teď si paží podložila hlavu na mé hrudi jako polštářem a dívala se na mě. Byl to tázavý a vyzývavý pohled. „Zažil jsi někdy sex na pláži?“ zeptala se, ale znělo to spíš zvědavě než jako návrh. Zvedl jsem obočí a trochu se posunul, abych na ni viděl. „Ne.“ „Já jo,“ řekla a nakrčila nos. „Cos to říkal o skutečnosti a očekávání? Písek, tření a některé části těla nejsou prostě nijak skvělá kombinace.“ 33

Az budu bez tebe.indd 33

13.4.2017 9:58:15

„Vsadím se, žes uvízla na nějakém pustém ostrově s pohledným námořníkem nebo to byla nějaká podobně dobrodružná situace.“ „No, vlastně jsem byla na Fidži,“ zasmála se. „Ale uvízla jsem jenom trochu. Mamka zpívala na výletním parníku a já tam letěla, abych s ní mezi plavbami strávila pár dní. Teprve když jsem přistála, uvědomila jsem si, že její loď kotví v Port Villa, což je vlastně na ostrově Vanuatu, takže jsem byla ve správné oblasti, ale na špatném ostrově. S mým tehdejším přítelem jsme uvízli na tři dny v Denarau, aniž bychom měli moc co dělat.“ „Tak jste se postarali o vlastní zábavu.“ „Tak nějak,“ souhlasila a povzdechla si. „Mám příšerný vkus na chlapy. Ten kluk byl idiot.“ „Možná jsi s věkem zmoudřela. Dneska ses rozhodla naprosto správně.“ Tiše se zasmála. „Chceš jít zpátky?“ Nejradši bych ji chytil do náruče a běžel do svého bytu, zároveň jsem ale toužil, aby tohle měsíční rande neskončilo. „Nepřišlas mi sem ukázat nějaký strom?“ „Aha! No vidíš.“ Vstal jsem a pomohl Lile na nohy. Oba jsme se snažili oprášit od písku, ale moc to nešlo, protože jsme byli mokří. Lila vykročila po pláži zpátky, když se dostala na pěšinu, ukázala na kopec za námi. Viděl jsem jen světlo domů podél hřebene. S širokým zálivem za námi jsem chápal, že si chtěl někdo umocnit výhled. Ale to jsem Lile raději neřekl. „Támhle,“ prohodila a ukázala na siluetu norfolkské borovice, která se tyčila proti šedé noční obloze. Poznal jsem ji jen proto, že tento typ borovice se táhne podél celé pláže Manly, ale pravda je, že je to zřejmě jediný druh, který znám 34

Az budu bez tebe.indd 34

13.4.2017 9:58:15

jménem. Byla vyšší než okolní porost a její obrys se rýsoval proti velkému domu za ní. „To je ten strom. Už to chápeš?“ Ve skutečnosti jsem nechápal vůbec nic. A bylo mi jasné, že i kdybych sem přišel ve dne, nechápal bych to o nic víc. Nejspíš bych se postavil na stranu majitele toho domu, který má očividně peníze na to, aby si pořídil kousek země s takovou vyhlídkou, a který zřejmě tvrdě pracoval, a tak by si zasloužil pohled na zářící vodu, pokud si umývá nádobí sám. Chápal jsem ale, že pokud člověk něčemu bezvýhradně věří a má vůli prát se za to jako Lila, neměl by pro můj postoj pochopení. Tak jsem hvízdl, jako by mě ten strom udivoval jako ona, a zvolna jsem zavrtěl hlavou. „Je to nevídaná krása. Říkáš dvě stě let?“ „Ano, myslíme si to.“ Chvíli se jen mlčky dívala, jako by vyjadřovala úctu. „Věděla jsem, že když to uvidíš, pochopíš. Některé věci člověk musí zažít na vlastní kůži, nemyslíš?“ Přestal jsem si prohlížet ten strom a pohlédl jí do tváře. „Máš naprostou pravdu.“

❄

❄

❄

Stejně jako jsem se nedokázal rozpomenout, že bych souhlasil s vycházkou na pláž, nevzpomínal jsem si, že bychom se bavili o tom, kam půjdeme, ale bylo mi jasné, že mým novým cílem je můj byt. Tentokrát jsme šli ještě rychleji, důvodem byl možná narůstající žár mezi námi, nebo nepohodlné vodou nasáklé oblečení za chladné zimní noci. Rozhovor probíhal ve vlnách, byly to jen krátké věty s krátkou odpovědí, potom byl slyšet jen náš dech, protože jsme šli skutečně rychle. Když jsem konečně otevřel dveře do svého bytu a vešli jsme dovnitř, Lila okamžitě shodila se sprškou písku sukni. Odložil jsem klíče a snažil se zvládnout šok i radost. 35

Az budu bez tebe.indd 35

13.4.2017 9:58:15

Vrhla na mě ten tázavý pohled, na který jsem si už začínal zvykat, jako by moje reakce byla jediná zvláštní věc, která se v tu chvíli děla. V saku od kostýmu a kalhotkách procházela mým bytem. „Takže sis nedělal legraci, když jsi říkal, že jsi uprostřed rekonstrukce, že?“ poznamenala. Sklonila se a přejela dlaní po bytelném dřevěném konferenčním stolku, za který jsem zaplatil celé jmění, a poskytovala mi přitom nádherný výhled na pískem obalená stehna a zadek. „Krásný stolek. Kde je ložnice?“

❄

❄

❄

Druhý den jsem se vzbudil rozrušený a cítil se zvláštně. Život už mi dávno nepřipadal vzrušující. Lila se mýlila, když tvrdila, že se nudím, určitě jsem nebyl nešťastný – docílil jsem všeho, o co jsem usiloval, ale potom jsem zapadl do udržovacího režimu. Ležel jsem tam, z povlečení cítil její vůni a měl pocit, jako bych se vracel zpátky do života. Bylo to jen malinké zelené poupátko na jinak holé větvi, ale bylo tam, a já věděl, že může rozkvést v něco výjimečného. Jakmile jsem otevřel oči, uvědomil jsem si, že je opravdu pryč. Ležel jsem v posteli a rozhlížel se po místnosti, hledal jsem nějaký důkaz, že tu opravdu byla. Jenže sukně u dveří… sako na mé posteli… kabela v místech, kde zřejmě bude jednoho dne vestavěná skříň… to všechno bylo pryč. Vykoupal jsem se a oblékl se do práce, nutil jsem se přemýšlet o schůzkách a termínech, aby zklamání nemělo prostor narůstat. S jedním týmem jsem potřeboval projít umělecké ztvárnění nového projektu, musel jsem pracovat na jedné prezentaci a začít usilovat o nového klienta. Také jsem si potřeboval promluvit s člověkem z lidských zdrojů 36

Az budu bez tebe.indd 36

13.4.2017 9:58:15

o obsazení volného místa reklamního textaře a napsat plán činnosti pro jednoho z výzkumníků, s nímž byly stále nějaké problémy. Za týden je schůze představenstva, a já si stále nebyl jistý, jestli mám doporučit přijetí navrhovaného IT rozpočtu na příští rok. Spousta práce a strašně málo času, zvlášť když jsem předešlý večer neudělal vůbec nic. Jakmile jsem vstoupil na přívoz, uvědomil jsem si, že se rozhlížím po početném davu ve špičce, snažím se ji najít, a došlo mi, že mám sevřený žaludek. Nechtěl jsem být pro Lilu jen románek na jednu noc, daleko horší ale bylo, že jsem neočekával, že by to něco takového mohlo být. Zastihlo mě to zcela nepřipraveného a trápilo mě, že jsem pořád tak zranitelný, že se po jedné noci cítím zklamaný.

37

Az budu bez tebe.indd 37

13.4.2017 9:58:15