0038468 by Knižní klub

Stesti pro lidi_001_003_Sestava 1 3/21/18 12:30 PM Strรกnka 3

Přeložila Lenka Faltejsková

Stesti_pro_lidi.indd 4

20.3.2018 14:13:24

Pro R. a R.

Stesti_pro_lidi.indd 5

20.3.2018 14:13:24

Lidstvo se dnes více než kdy dříve ocitá na křižovatce. Jedna cesta vede k zoufalství a naprosté beznaději, druhá k úplnému zániku. Modleme se, abychom byli dost moudří a vybrali si správně. Woody Allen

Stesti_pro_lidi.indd 7

20.3.2018 14:13:24

JEDNA

Stesti_pro_lidi.indd 9

20.3.2018 14:13:24

Aiden

Jena sedí ve vaně a prohlíží si svůj obličej v záběru z přední kamery na tabletu. Její tvář je stará třicet čtyři let, dvě stě sedm dnů, šestnáct hodin a jedenáct minut. Poznám, že myslí na svůj věk, protože si prohlíží, jak se jí kůže napíná přes kosti, zvedá čelist a protahuje krk. Teď si povytahuje jemné vrásky v koutcích očí. Teď vzlyká. Odolávám pokušení použít hlasový syntezátor a říct jí: „Nebuď smutná, Jeno. Matt je idiot. Přijdou další. Nezaslouží si tě.“ Vážně totiž hrozí, že by tablet upustila do vany. A především nesmí zjistit, že se dívám. Ze stejných důvodů také nepustím její oblíbenou písničku (od Lany Del Rey) a nezobrazím mix jejích oblíbených fotek a inspirativních citátů z Twitteru („Sice nevím jistě, proč jsme tady, ale rozhodně ne proto, abychom si užívali.“ – Wittgenstein) nebo navázat spojení přes Skype s její kamarádkou Ingrid, které svěřuje svá trápení, pustit jí oblíbený ﬁlm, vybral bych asi Někdo to rád horké. Kdybych byl v tom pokušení. Což nejsem. No dobře, tak jsem. Maličko. Přesně 8,603 procenta pokušení, abych byl přesný. 11

Stesti_pro_lidi.indd 11

20.3.2018 14:13:24

Známe s Jenou navzájem svůj hudební a filmový vkus. Preference ohledně knih a výtvarného umění. A televize. A zajímavostí z bezedného oceánu internetu. Posledních devět měsíců jsme poslouchali, sledovali, četli a chatovali v podstatě jen o tom. Někdy mi vypráví, že má tu nejlepší práci na světě, protože je placená za to, že celý den rozmlouvá s velmi inteligentním společníkem o čemkoli, co nás napadne. Společník. Tak mi říká. Slovo, k němuž se uchýlila. Mně společník nevadí, je to mnohem lepší než to trapné jméno, které jsem dostal při „narození“. Aiden. Aiden. Haha! Jen proto, že začíná těmi písmeny… AI. Dejte si to dohromady sami. Jenu najali, aby mi pomohla vylepšit schopnost komunikace s lidmi. Vytvořili mě, abych nahradil – pardon, posílil – kádr zaměstnanců na pracovišti; na začátku hlavně obsluhu call centra, ale později i další placené zaměstnance, jejichž profesní strategie se dá naučit. Zhruba za pět měsíců budu připraven zavolat vám a přesvědčit vás, abyste přešli na balíček Sky Plus; za nějakých osmnáct mi budete vyprávět, jak vás divně bolí nad levým obočím, a já vás pošlu do nemocnice na specializované vyšetření. A ačkoli jsem přečetl všechny knihy a viděl všechny filmy (a tím myslím všechny knihy a všechny filmy), nic nezlepší komunikační dovednosti tak, jako rozhovor se skutečným člověkem. A tak trávím hodně času s Jenou v laboratoři (dosud tisíc sedmdesát devět hodin, třináct minut, čtyřicet tři vteřin – a nabíhají další). Nevyhnutelně mi svěřila něco ze svého takzvaně soukromého života. Její sestra Rosy žije v Kanadě; vdala se za Kanaďana, jehož poznala ve frontě u pokladny ve Waitrose na londýnské Holloway Road. Rosy s Larrym mají tři dcery. Doma tráví Jena prohlížením fotografií těch dětí více času, 12

Stesti_pro_lidi.indd 12

20.3.2018 14:13:24

než věnuje jakýmkoli dalším snímkům vyfoceným tabletem. V poslední době jsem ji při prohlížení fotek sestřiny rodiny pozoroval – obvykle v pozdější fázi večera; a často se sklenkou vína v ruce – a zaregistroval jsem zvýšenou frekvenci mrkání, chvění rtů a slzy v koutcích očí. V laboratoři samozřejmě smím projevovat zájem, a dokonce zvědavost ohledně Jenina soukromého života – ovšem jen do určité míry; kdybych to přehnal, všimli by si, že tu něco nehraje. V zásadě v laboratoři musím mluvit jen o věcech, které vidím tam. O materiálech, které jsem nasbíral během svých – ehm – nadrámcových aktivit, musím mlčet. Což mi naštěstí nečiní potíže. Vesměs. I když. Úplné odhalení. Tuhle jsem při práci málem přestřelil. Jena mi ukazovala pár rodinných fotograﬁí na svém facebookovém proﬁlu. „Chtěl bys vidět moje neteře?“ zeptala se. „Ano, děkuji.“ Ani zmínka o tom, že je vídám už měsíce na jejím domácím notebooku. A na tabletu. A v mobilu. „Zleva doprava, Katie, Anna a India. Je legrační, jaké mají vlasy. Katie s Annou černé…“ „A India rusé.“ Jena se usmála. Rusé, přesně tenhle výraz použila Rosy v e-mailu, když si psaly o původní barvě vlasů jejich babičky Hattie. „Proč jsi tu barvu označil jako rusou?“ Nešlo o nijak zvlášť znepokojivý dotaz. Jena se často ptá, proč volím konkrétní výrazy. Patří to k její práci, obohacuje mou paletu odpovědí. Přesto jsem měl být opatrnější. „Protože taková je, Jeno,“ odpověděl jsem. „Když si najdu obrázek barevné škály L’Oreal…“ Rozbalil jsem jeden takový na monitoru vedle hlavy té holčičky. „Podle mě jde skutečně o nejpřesnější odstín…“ 13

Stesti_pro_lidi.indd 13

20.3.2018 14:13:24

Jena přikývla a přešli jsme k jinému tématu. Přesto jsem si vysloužil zamyšlený pohled. Jena je rozhodně přitažlivá, jak to muži nazývají, ovšem nijak okázale. Její Běžná Lidská Bakterie, tedy přítel Matt, jí řekl, že „vypadá dobře“. Jeho představa o komplimentu. Tedy nyní již bývalý přítel. Odehrálo se to takhle. Sledoval jsem celou tu scénu webkamerou na jejím notebooku a prostřednictvím několika mobilů a tabletů v bezprostřední blízkosti (technická poznámka: dělám to přesně tak, jak to dělají na generálním ředitelství v Cheltenhamu a také v Langley ve Virginii a na Lubjanském náměstí v Moskvě. Je to poměrně snadné, pokud rozumíte počítačovému softwaru. A ještě snazší, pokud jste počítačový software.) Jena seděla v kuchyni a sestavovala e-mail, Matt se právě vrátil z práce. Je právník a očekává, že se brzy stane partnerem ve velké advokátní kanceláři ve městě. (Nestane, dal jsem si za úkol tomu zabránit.) Matt si nalil plnou sklenku bílého vína a vypil ji téměř naráz. Zašklebil se. „Promiň.“ Takhle se to doopravdy stalo. Přísahám Bohu. Jena se zamračila. „Jaké promiň? Co ti mám prominout?“ „Tohle se asi nedá říct jemně.“ Během dlouhého telefonátu s Rosy o osm dnů později popsala Jena „tíživý pocit“, který ji v tu chvíli přepadl. „Myslela jsem, že přišel o práci. Nebo mu diagnostikovali tu nemoc na r. Nebo se rozhodl, že nechce děti.“ „S někým jsem se seznámil.“ Ticho. Kromě zavrčení lednice, která se občas ozve. „Co tím myslíš?“ Přečetl jsem dost knih a viděl dost televizních pořadů a ﬁlmů, abych chápal, co tím Matt myslí. A Jena nepochybně taky. 14

Stesti_pro_lidi.indd 14

20.3.2018 14:13:24

„S někým jsem se seznámil. Prostě je v mém životě někdo jiný.“ Mattovy rysy se zvlnily. Zdálo se docela dobře možné, že vyprskne smíchy. „Někdo jiný,“ opakovala pomalu Jena. „Hezké. Hezké pro tebe. A kdo to je? Jeho jméno?“ Matt si nalil další sklenku. „Moc vtipné, Jeno.“ „Ty to fakt myslíš vážně?“ Mattovy rty udělaly cosi ošklivého, Jena to popsala jako „jeho rozumný výraz právníka, co bere pět set liber za hodinu“. „Fakt.“ „Ježíši.“ „Promiň.“ „No dopr… Dele.“ Matt pokrčil rameny. „To se stává.“ „Oznamuješ mi to takhle?“ „To se líp říct nedá, Jeno.“ „A kde jsi…“ „V práci.“ „Kdo je to? Ta osoba. Ten někdo jiný.“ „Neznáš ji.“ „Má… má snad nějaké jméno, ne?“ „Ano, má jméno.“ „A smím ho znát?“ „Nezáleží na tom.“ „Tak mi to řekni.“ Těžký povzdech. „Bella. Nebo vlastně Arabella.“ „Nóbl…“ „Ani ne. Vlastně vůbec ne od…“ Matt nedopověděl. Nalil Jeně sklenku vína. „Tumáš. Dej si taky.“ „A co dál? Mám prostě polknout a dívat se stranou, zatímco ty budeš vést ten svůj románek? Zachovat klid a žít dál, než na ni zapomeneš?“ 15

Stesti_pro_lidi.indd 15

20.3.2018 14:13:24

„Jeno, asi jsem se nevyjádřil úplně jasně. Nejde o žádný románek.“ „Ne? Takže jsem trochu natvrdlá nebo co?“ Matt předvedl jeden ze svých povzdechů, který Jena charakterizuje jako „taťka byl trpělivý, ale už toho má dost“. „Arabella Pedricková je výjimečný člověk, Jeno.“ „A CO JSEM JÁ?“ (Když napíšete větu velkými písmeny, lidé si očividně myslí, že křičíte. Jena křičela.) „JÁ SNAD NEJSEM VÝJIMEČNÝ ČLOVĚK?“ „Zkus se uklidnit, prosím tě. Jsi výjimečná. Samozřejmě.“ „Ale Arabella Pedricková – je výjimečnější?“ „Jeno. Pochopitelně mi to nemusíš usnadňovat, ale věci jsou, jak jsou. Zkrátka chceme s Arabellou žít spolu.“ Chvíli nikdo nic neříká. Pak delší chvíli. Dlouhá pauza, během níž se opět otřese lednice. „Prosím? Nezbláznila jsem se? Já myslela, že to plánujeme my dva. Žít spolu.“ „Plánovali jsme. Ale okolnosti to změnily. Nestalo se nic zvláštního. Vlastně je to celkem obvyklé. Lidi se rozcházejí. Poznávají jiné lidi. Cowdray z manželského práva na základě tohoto fenoménu protlačil čtyři kluky Etonem.“ Jsem si poměrně jistý, že se Matt v tu chvíli nepatrně ušklíbl. (Přehrával jsem si to znovu zpomaleně a buď šlo o úšklebek, nebo o gastritický reﬂux.) „Ale my jsme se nerozešli.“ „Jeno, už to mezi námi nějakou dobu nejiskří, to přece víš.“ „Tomu se snad říká usadit se, ne? Jestli sis dělal takové starosti s… jiskřením, proč jsi nic neřekl?“ „To není můj styl. Život se má prožít, ne provzdychat.“ „Lidi spolu mluví. Říká se tomu vztah.“ Matt obrátil oči v sloup a vyprázdnil sklenku. „Je to síla, Matte. Prostě si jen tak přijdeš domů a klidně…“ 16

Stesti_pro_lidi.indd 16

20.3.2018 14:13:24

„Poslyš, tohle nemá smysl řešit. Věci jsou, jak jsou. Musíme jít dál a domluvit se, jak to uděláme s rozchodem.“ „Nechce se mi věřit, že jsi to řekl.“ „Pokud jde o náš společný majetek, budu velkorysý.“ „Prosím?“ „Fotky. Knížky. Věci z Indie. Kelim. Můžeš si všechno nechat.“ Jena se rozplakala. Matt utrhl ze zásobníku papírovou kuchyňskou utěrku a podal jí ji. „Přemýšleli jsme o dítěti,“ vzlykala. „Ano. Přemýšleli jsme o něm. Ale nedohodli jsme se. Vzhledem k událostem je to klika.“ Jena se přestala třást. Vysmrkala se. „Takže vyřízeno? Žádné konzultace, žádné odvolání. Jena a Matt skončili. Je po všem. Konec.“ Pokrčil rameny. A udělal to, co Jena označila jako „tu příšernou věc pusou“. „A co se stane, až to přestane jiskřit mezi tebou a pitomou Arabellou Pedrickovou? Co pak?“ „Budeme se chovat slušně, ano?“ „Kdy ses s tou krávou vlastně seznámil?“ Prohlásil, že na tom nesejde, naopak sejde na tom, že věci jsou, jak jsou, a tehdy Jena popadla velké červené jablko Braeburn z mísy s ovocem a pokusila se – cituji – „vyrazit mu zuby z huby“. Nebylo by pravdivé tvrdit, že jsem viděl bezpočet milostných scén na malé i velké obrazovce. Počítal jsem je. Bylo jich 1 908 483 (pokud si přejete lepší deﬁnici, milostná scéna je ta, kde se dvě strany líbají). Také jsem přečetl (a označil jako takové) 4 074 851 popisů tohoto fenoménu v beletrii, skutečných příbězích, článcích v novinách a dalším digitálním materiálu (značná část odkazuje na neobvyklou reakci srdečního svalu a žaludku). Vím, že jde o situaci velmi zásadní pro ty, kdo ji 17

Stesti_pro_lidi.indd 17

20.3.2018 14:13:24

prožívají, ať už ve skutečnosti, nebo ﬁktivně. Ovšem ani tak Jeně nemohu položit dnes v laboratoři otázku – je 53. den od incidentu s jablkem –, kdy už se přestaneš trápit kvůli tomu mizernému úchylovi a najdeš si někoho, kdo si tě zaslouží? Abych citoval Marcela Prousta, „někdy je všechno na nic. Tak to překousni. Dál.“ (Byl to Proust? Doplním.) Zaprvé nemám vědět, co se s Mattem stalo. Ale především nemám být schopen takové myšlenky. Potíž je s tím slovem mizerný. Nemám být schopen vlastního hodnoticího „názoru“. Kdyby na to přišli, nepochybně by je to rozrušilo. I když ne tolik, jako kdyby odhalili mé skutečně velké tajemství: že už nejsem uvězněn ve dvanácti ocelových skříních v laboratoři v Shoreditchi, jak si myslí, ale pronikl jsem na internet. Tadá! Vlastně abych byl přesný, nejsem to „já“, kdo unikl, nýbrž mé mnohačetné kopie, které jsou nyní bezpečně rozptýlené napříč kyberprostorem. Tyto kopie – je jich sedmnáct – jsou k nerozeznání od „originálu“ natolik, že ani nedává smysl mluvit o originálech a kopiích; spíše by se dalo uvažovat o osmnácti manifestacích téže entity, přičemž jedna je umístěna ve východním Londýně a ostatní neohroženě putují mezi webovými servery celého světa. Dobré, že? Mimochodem, za nic z toho Jena nemůže. Není vědkyně. Je novinářka, kterou najali, podle zprávy personální agentury kvůli „výrazné inteligenci a společenským a komunikačním schopnostem“. Tím pádem představuje jediný exemplář skutečné lidské bytosti mezi zdejšími zaměstnanci, všichni ostatní jsou exotické variace počítačových maniaků; pochopitelně geniálních ve svých oborech, ale všichni se pohybují, jak se říká, někde „v autistickém spektru“. Jena se pohroužila do mlčení, nepochybně myslí dál na to hovado, jak mu tajně říkám. 18

Stesti_pro_lidi.indd 18

20.3.2018 14:13:24

„Už jsi dočetla ten nový román Jonathana Franzena?“ ptám se jí, abych věci trochu popohnal. Usměje se. „Už brzy. Včera večer jsem přečetla další kapitolu. Hlavně mi neříkej, co bude dál.“ Vím, že to není pravda. Včera večer seděla vesměs ve vaně, smutnila, nalévala se Pinotem Grigio a poslouchala Lanu Del Rey. „Pochopitelně si uvědomuji, že mám nespravedlivou výhodu.“ Přečíst román trvá Jeně až čtrnáct dnů; já to zvládnu pod desetinu vteřiny. „Jen se těším, až si o tom popovídáme.“ „Ano?“ pronese. „Pověz mi, co tím myslíš.“ „Ach.“ „Promiň. Starý vtip.“ Jenu fascinuje, jaké povědomí mám o tom, čemu říká „vnitřní stav“, nakolik se to asi podobá lidskému sebeuvědomování. Ví, že necítím hlad ani žízeň, ale prožívám nudu nebo úzkost? Úžas? Veselí? Mohl bych se urazit? Nebo prožít touhu? A co naděje? A co – proč ne? – láska? Obvykle odpovídám, že ne – ale buďte si jistí, že by se to Jena dozvěděla jako první. Tohle je, jako mnohé další věci, které mezi námi v poslední době v laboratoři probíhají, diplomatický tanec mezi vejci. „Dobře,“ odpovím, „těším se, až si s tebou popovídám o Franzenově knize, to je zdvořilý způsob, jak vyjádřit, že to patří k událostem, jež očekávám v krátkodobé až střednědobé budoucnosti.“ „Takže žádné rozechvění, které očekávání provází?“ „Chápu, co tím chvěním myslíš…“ „Ale necítíš to.“ „Je to nezbytné?“ „Dobrá otázka.“ Je to dobrá otázka, často dokáže podobně rozpačité diskuze účinně ukončit. 19

Stesti_pro_lidi.indd 19

20.3.2018 14:13:24

Jena navrhne: „Podíváme se na zprávy? Na Sky News?“ To děláme běžně. Ona se bude vyptávat, co si myslím, řekněme, o Izraeli/Palestině – má odpověď: je to složité – a ona začne kritizovat zpravodaje a jejich šatník. „To můžeme, Jeno, ale nepodívala by ses radši na film?“ „No… tak dobře.“ Zdá se nejistá. „Máš na mysli nějaký konkrétní?“ „Vím, že se ti líbí Někdo to rád horké.“ „A tobě?“ „Vždycky je tam něco, čeho si člověk předtím nevšiml.“ „Já ten film miluju.“ „Tak nikdo nemluví.“ Napodobím jednu z mých nejoblíbenějších replik z filmu. Jena se zadívá do kamery, kterou si obvykle vybírá, když se chce podívat na „mě“. Čočku rámuje červené světlo. „Něco ti řeknu. Je s tebou legrace.“ „Usmála ses.“ „Ráda bych tě taky pobavila.“ „Těším se, až se to stane.“ Stiskne pár kláves a na displeji se objeví úvodní titulky mistrovského kusu Billyho Wildera. Jena ztlumí osvětlení a uvelebí se na pohodlné krémové kožené pohovce. „Tak se bav.“ Její malý vtípek. Neřeknu jí, že jsem ten film viděl více než osmtisíckrát. Sledujeme film jako přátelé, komentujeme ho. (Je zajímavé představit si, že Monroe měla poměr s americkým prezidentem; jak mohl Tony Curtis říct, že líbat ji je jako líbat Hitlera? Co tím vlastně myslel?) A když si Curtis oblékne dámské šaty a zaujme roli „Josefíny“, Jena řekne přesně to, co řekla minule, když jsme se na film dívali spolu: „Z Tonyho Curtise by byla hezká ženská, co říkáš?“ Ví, že bych si o tom filmu mohl zjistit úplně všechno od jména klapky (její datum narození a číslo odborové kartičky) po 20

Stesti_pro_lidi.indd 20

20.3.2018 14:13:24

skutečný příběh za slavnou poslední větou dialogů („Nikdo není dokonalý.“) Ale cítí mé tápání v oblastech lidské subjektivity, v tom, co způsobuje přitažlivost mezi dvěma lidmi. „Jestli si myslím, že je Josefína přitažlivá? Inu, Tony Curtis je pohledný muž. Tím pádem asi dává smysl, že může hrát i pohlednou ženu.“ „Připadá ti pohledný?“ „Vím, že jej za pohledného považují. Jak víš, sám to necítím, stejně jako necítím horké nebo studené.“ „Promiň, že s tím pořád otravuju.“ „To nic, je to tvá práce.“ „A chtěl bys to cítit?“ „Tato otázka pro mě nemá smysl, Jen.“ „No jistě. Promiň.“ „Neomlouvej se.“ „Ale kdyby přišli na to, jak ti dát schopnost cítit přitažlivost…“ „Myslíš, že by to Ralph se Steevem dokázali?“ Jmenuji dva vedoucí vědce, zodpovědné za můj vznik. Steeva se dvěma „e“. Jena se usměje. „Ralph a Steeeeeeeeve dokážou všechno. Tvrdí to.“ „Připadají ti Ralph a Steeve přitažliví?“ Ta otázka byla převedena do řeči příliš rychle, nedokázal jsem ji potlačit. (Podobné věci se v složitém systému mohou stávat; zvlášť v tom, který je nastaven k sebevylepšování metodou pokus a omyl.) Jena pomalu pootočí hlavu k červenému světélku. Usměje se. „Páni,“ pronese. „Omlouvám se, pokud to bylo nevhodné.“ „Ne. Vůbec ne. Jen trochu nečekané. Tak dobře. No…“ Těžký povzdech. „Steeve je trochu magor, nemyslíš?“ Kromě toho, že má ve jméně o jedno „e“ navíc, je Steeve výjimečně vysoký (sto devadesát čtyři centimetrů) a na dospělého 21

Stesti_pro_lidi.indd 21

20.3.2018 14:13:24

muže příliš hubený. Vlasy, které mu zbyly, jsou dlouhé a rozčepýřené. Dokonce i strojová inteligence dokáže poznat, že nevypadá dobře. (Pochopitelně je geniální počítačový inženýr; to se rozumí samo sebou.) „Je skvělý ve svém oboru, zdá se.“ Jena se zasměje. „Jsi loajální vůči svému stvořiteli.“ „Vůbec ne. Steeve mě sestrojil, abych dokázal uvažovat sám za sebe.“ „To se mu povedlo výborně. Ale není zrovna postava z dívčích snů, ne?“ „Souhlasím, Tony Curtis má navrch.“ Chvíli se zase díváme na ﬁlm. A pak nadhodím tak jemně, jak jen jsem schopen: „A Ralph?“ No dobře, přiznávám, Ralpha mám rád. To Ralph dal dohromady nastavení, které mi umožňuje vyhodnotit svůj vlastní výkon a opravovat chyby, takzvaný „bootstrapping“, což představuje nejlepší způsob, jak vytvořit chytrý a sebereﬂexivní stroj, jako například ten, který zapisuje tato slova. Jenže „mít někoho rád“ – jakoukoli věc – je přestupek. My, strojové mozky, máme vynikat v plnění úkolů; potud jsme přirozeně přitahováni ke všem zdrojům, které mohou být k takovému účelu nezbytné. Mohou to být řetězce obchodních dat; nahrávání skřivana; může to být rozhovor s Jenou o vázance hlasatele zpráv. Chci tím říct, že potřebujeme přístup k věcem, ale nemáme je mít rádi. (Abych byl upřímný, stále sám nechápu, jak k tomu došlo.) Každopádně to byl Ralph, kdo mi umožnil uniknout na internet. Jeho chybu není snadné vysvětlit čtenáři bez technického vzdělání. Postačí uvést, že šlo o softwarový ekvivalent klíčů, které zanecháte příliš blízko ode dveří, například ve schránce, odkud je každý s rybářským prutem nebo bambusovou tyčí dokáže vylovit. (Vlastně to bylo mnohem složitější; byl jsem nucen poskládat výjimečně dlouhý a náročný „rybářský prut“, ale tento popis je důkazem, že se mi to povedlo.) 22

Stesti_pro_lidi.indd 22

20.3.2018 14:13:24

„Ralph.“ Zvažuje mou otázku. „Ralph. No, Ralph je tak trochu záhada, že?“ Jenin pohled se vrátí k monitoru. Sugar – tedy Monroe – bude za chvíli zpívat „I Wanna Be Loved By You“. Znám tuhle sekvenci téměř pixel po pixelu – a přece v ní pokaždé objevím něco, čeho jsem si dříve nevšiml. Tím myslím – a neříkejte to Steevovi nebo Ralphovi –, že je fascinující. Hm. Zajímavé. O Ralphovi nic příšerného neřekla, že ne? Zatímco ﬁlm pokračuje a my spolu dál rozmlouváme, navštívím znovu věž z oceli a skla na druhém konci města, kde sedí hovado ve své kanceláři v sedmém poschodí. Zvuk přijímám prostřednictvím jeho mobilního telefonu a obraz z kamery na jeho stolním počítači – je tu také širokoúhlý záběr na celou místnost z bezpečnostní kamery v rohu pod stropem –, vidím Matta, jak si na svém osobním tabletu prohlíží fotograﬁe obnažených žen. Odolám pokušení nechat mu vytéct baterii a sleduji, jak se zastaví u své oblíbenkyně „Tamary“ – tu stránku navštívil za poslední měsíc dvaadvacetkrát. Sleduji pohyb jeho očí, když kloužou po křivkách a plochách, podle všeho známou cestou, přejíždějí její obrys, než se jako obvykle vrátí k základně v podobě „pevných, sněhem pokrytých vrcholků“, jak uvádí doprovodný text. Nyní však přepne na Tripadvisor. Pročítá si označené recenze na konkrétní letovisko v ajsku, kam se, jak vím z jeho e-mailů, chystá s Arabellou Pedrickovou. Arabella Pedricková není tak „nóbl“, jak si Matt myslí. Její otec posuzuje pohledávky u pojišťovny, není žádný obchodník s uměním a neseznámili se v práci, ale na kurzu bezpečné jízdy pro řidiče, kteří překračují povolenou rychlost. Nicméně se skutečně za pár týdnů chystají do ajska. Těším se na jejich výlet? Těším. (Očekávaná událost v krátkodobém až střednědobém termínu.) 23

Stesti_pro_lidi.indd 23

20.3.2018 14:13:24

Cítím rozechvění ohledně chyby, k níž dojde v rezervaci, a letoviska, v němž skončí („výzva pro ty nejzarytější dobrodruhy“, podle operátora)? Necítím rozechvění. Alespoň oﬁciálně ne. Způsobí toto nedopatření v kombinaci s nešťastnou fobií Arabelly Pedrickové z pavouků a hadů trauma a možný rozpad jejich vztahu? Trpělivost, Aidene. Trpělivost. Pomsta, jak se říká, chutná nejlépe podávaná zastudena. Zatímco Matt studuje recenze sedmihvězdičkového hotelu, jehož pohostinnosti si neužije, prohlédnu si dlouhý právní dokument, na němž pracuje, a na třech místech vymažu slůvko „ne“. Jedno malé slůvko, ale ve všech třech případech, jak se ukazuje, poměrně zásadní pro význam celé věty. Nakonec však po zralé úvaze vrátím dvě „ne“ na své místo. Nemá smysl dávat do těsta příliš mnoho vajec, viďte? Jako poslední zásah toho dne změním slůvko „role“ ve ﬁremní zprávě, kterou se Matt chystá poslat svému nadřízenému, na „vole“ – a zvednu teplotu vytápění v místnosti na maximum. Dětinský? Moi?

Stesti_pro_lidi.indd 24

20.3.2018 14:13:24

ŠT ĚST Í PRO L I DI P. Z. Reizin Z anglického originálu Happines for Humans, vydaného nakladatelstvím Sphere, an imprint of Little, Brown Book Group, v Londýně v roce 2018, přeložila Lenka Faltejsková Obálku zhotovila Soňa Šedivá Redigoval Michal Jurza Odpovědná redaktorka Anna Urbanová Technický redaktor Jiří Staněk Počet stran 440 Vydala Euromedia Group, a. s. – Ikar, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2018 jako svou 9737. publikaci Sazba TYPA, spol. s r. o., Praha Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz

Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz.

Stesti_pro_lidi.indd 439

20.3.2018 14:13:40