podsvětí_Sestava 1 20.02.17 16:39 Stránka 5
Prolog
PODSVĚTÍ NeNÍ PeklO. Obě tyto říše leží pod skutečným světem, ale je mezi nimi podstatný rozdíl. Do pekla přijdou jen špatní. Ti, co svůj život prožili ve hříchu. V pekle neskončí každý. Ovšem do podsvětí musí všichni bez rozdílu. Podsvětí je země, z níž není návratu. konečná stanice pro všechny. Rozsáhlé místo bez radosti, plné žalu a smutku, ponuré a temné. Hrdinové zde skončí stejně jako největší zrádci a zbabělci. A jako prázdné schránky zde budou na věky věků bloudit. Přesně takové mu metro připadalo. Za svými tunely, stanicemi a zákoutími mu nejvíce připomínalo podsvětí. Všude kolem kámen jako v chrámových chodbách, světla jako louče a podivně studená temnota. A stále do něj denně proudily tisíce lidí, pospíchající za něčím neuchopitelným. Ztracené duše, jakou byl i on sám. Světu nad svou hlavou, na povrchu, už se dávno odcizil. Patřil jen sem. Posvítil si baterkou na kabely seřazené na tunelové zdi. Různě tlusté a barevně označené se jevily, jako by vedly odnikud nikam. Jako zkamenělí hadi se táhly všemi tunely metra. každý měl svůj účel. Rozváděly proud pro osvětlení, vlaky, protipovodňové brány nebo kamery. Blahodárné žíly pro říši pod povrchem. Muselo se předejít jejich selhání. kdyby se tak stalo, říše pod městem by zkolabovala. kráčel temným tichem tunelu. Přes rty si potichu počítal kabely a mhouřil oči při kontrole, zda jsou všechny v pořádku. Na tuhle práci měl už sice lidi, ale nikdy se to-
5
podsvětí_Sestava 1 20.02.17 16:39 Stránka 6
ho zvyku nezbavil. Stále žil svou starou prací a znal každý tunel. Možná právě proto mu přezdívali Haďák. když tady před skoro čtyřiceti lety začínal, měl přehled o všech tunelech na svém úseku. Všichni ostatní používali plány, kde bylo zapsáno přesné zapojení a jejich vedení, ale on si vše pamatoval. Měl na to svůj zvláštní systém. Specifický systém kreseb a rozcestníků. Nyní byl vedoucím techniků, kteří hlídali zdraví tunelů a celého metra. Se svými kolegy měl jistit, aby nic neselhalo. Byl vlastně takovým strážcem metra, ochráncem, i když jeho platové ohodnocení tomu moc neodpovídalo. Na něm a jemu podobných stál celý chod této stavby. A kdyby chtěl, mohl ji kdykoliv zničit. Jenže proč by metro ničil? Vždyť by mu pak vlastně nic nezbylo. Tunel před ním se náhle rozšířil. Přišel do komory odpojovačů. Pomocí odpojovačů se přerušovala dodávka proudu, aby mohla práce proběhnout v klidu a neohrozilo se zdraví pracovníků. Díky jednotlivým odpojovačům se mohl přerušit jen daný tunel nebo úsek, aniž by zkolaboval celý sektor stanice. Zkontroloval je. Vše bylo v pořádku. Vtom ho zaujal roh komory. Na zemi se totiž válelo několik svíček. Takových, jaké se dávaly na hroby. A jak ho plápolající plameny osvětlovaly, připomínala mu komora síň. Síň chrámu. Na stěně bylo barvou nebo snad sprejem napsáno. DELFY. Od svého povýšení v tunelech už moc nebyl. Nyní cítil, že se změnily. Že něco bylo jinak. Jako tehdy… Ucítil na krku závan větru. HAĎÁKUUUU… kdosi ho chytil za rameno. Nelekl se. Podíval se do zarostlé tváře a vykulených očí. Stál před ním jeho hubený kamarád Ruda. Ruce měl překřížené přes montérky podniku. Na to, že mu bylo přes padesát
6
podsvětí_Sestava 1 20.02.17 16:39 Stránka 7
jako jemu, vypadal tak na pětatřicet. Haďák už měl břicho, vlasy šedivé, líce nafouklé a obrovské kruhy pod očima. Vzezření mu záviděl. Ale nezáviděl mu povahu. Ruda byl roztěkaný blázen z Ostravy, který věřil na všelijaké povídačky a úkazy ještě víc než on. Ukázal mu zeď a ještě víc vykulil oči. „Ciwe… to je… Dyž jsem přišel, bylo to tu. Uplně jako kdysi,“ koktal. Roztřesenýma rukama si vyndal z kapsy malou červenou tubu. Vysypal si na dlaň dvě tabletky a nalačno je spolknul. Haďák se nadechl. Už chápal, co celé tohle divadlo mělo znamenat. Vystřelili si z nich pochůzkáři na trati. Dobře je oba znali, zvlášť pověrčivého a všemu věřícího Rudu. Takové vtípky byly běžné. „kvůli tomu jsi mě volal až sem? Huh, vždyť je to jen sranda! Zase si z nás někdo vystřelil. Pojď, jdeme.“ kamarád ho zastavil a ukázal na zeď. „Podivej se pořadně!“ Přimhouřil oči. Jen škrábance. Rýhy vyryté v betonu. Jako od nože nebo drápů. Plno škrábanců. I když ve středu zdi nevypadaly škrábance tolik chaoticky. Přejel po nich konečky prstů. Potom zašmátral v kapse kalhot a vytáhnul bloček s tužkou. Rýhy obkreslil. Objevil se před ním znak ve tvaru X. Tohle už na fór od kolegů nevypadalo. Spíš na vandalismus. Ten byl dole dost běžný. Poškozená vzduchotechnika, vagóny, graffiti. Nějaké děti si tady značily svůj údajný rajón. „Jo, řeknu to bezpečákům, aby se podívali na kamery. Vandaly tady nechci! By mě zajímalo, jak se dokázali dostat až sem,“ otočil se k odpojovačům a začal je znovu a pečlivěji kontrolovat. Jenže Ruda si stál za svým. „To nejsou vandalove. Už jsme to viděli, ciwe. Ty ryhy už jsme viděli. Viděls je, Haďaku.“ Zbystřil. „Jak to myslíš – viděli?“
7
podsvětí_Sestava 1 20.02.17 16:39 Stránka 8
„O povodnich. V tunelech. Ony… chtěly nas sežrat.“ „Huh! Nech si ty báchorky! Nezačínej s tím zas!“ Ruda k němu přiskočil. Stále na něj kulil svoje velké, zmatené oči. A táhl z něj rum. „To, co se posledni dobou děje…“ Odsunul ho od sebe. „Co by se mělo jako dít?“ Za pár posledních pracovních šicht akorát vypadávalo víc kamer. Nic zvláštního, když se měnil celý kamerový systém, obvyklé neduhy nového zařízení. Také na stanicích shořelo víc žárovek v osvětlení, než na co byli normálně zvyklí. A silnější otřesy na některých stanicích byly zase kvůli výkopům na povrchu. Jenže Ruda byl z něčeho stále nesvůj. I někteří další technici a kontroloři byli v poslední době takoví. Haďák to přisuzoval jen špatné náladě a nervozitě z toho, co se dělo nahoře. Svět nahoře totiž šílel. „Od doby, co se rube Dečko je všechno tady… jine. Co začali kopat, tak ty tunely… ty tunely…“ „Co tunely?“ „Jako kdyby se dívaly… dívaly na nás.“ Nyní pro změnu chytil Haďák za ramena svého kamaráda. „Uklidni se, ti říkám! Někdo si z nás jenom udělal srandu! Tyhle nápisy a škrábance nic neznamenají! Vzpamatuj se!“ „Něco… něco se děje. Něco… tam je!“ Jakmile to dořekl, z tunelu se zase ozvalo několik kovových úderů. Roznesly se tunelem a projely kolem obou techniků. A hned za nimi se neslo podivné vrčení. Nejdřív bylo tiché, ale rychle se k nim přibližovalo. Oba upřeli zrak k tunelu. Haďák za ta léta znal všechny zvuky, co se mohly nést metrem. Ale tohle bylo něco jiného. To nebyla vrtačka, ani lokotraktor čistící koleje. To neznělo jako stroj. Spíš jako zvíře. „Slyšiš to?“ hlesl Ruda a chytl se za krk, jako by po něm měl skočit nějaký pes. S otevřenou pusou začal couvat pryč. To Haďák si zachoval klidnější hlavu. Popadl baterku
8
podsvětí_Sestava 1 20.02.17 16:39 Stránka 9
a vyšel k tunelu. Světla z místnosti odpojovačů ubývalo a on opatrně přešel až na hranici temnoty. Vrčení se stále blížilo. Divné vrčení. Zbývala hodina do rozjezdu prvních ranních souprav. Všude bylo mrtvo a jen techničtí pochůzkáři kontrolovali tratě. Nikde nic nemělo být. Tedy nikde nic nemělo dělat takový zvuk. A potkani přece takhle nevrčeli. Zadíval se do tunelu. Udělal krok do temnoty. Vsadil by se, že se to vrčení ozývalo jen nějakých deset metrů od něj, ale nic neviděl. Před ním jen hustá tma. Zcela určitě to v ní slyšel. HAĎÁKUUU… Slyšel zvíře, které bylo na lovu, přichystané skočit mu po krku. Napřáhl ruku s baterkou a rozsvítil. koleje. kabely. Beton. Dál nic, jen temnota. A prázdný tunel. Haďák se vzpamatoval, sklopil baterku a otočil se na Rudu. „Ještě začnu na starý kolena blbnout jak ty,“ zasmál se sám sobě. Nic tam nebylo. Co by tam vlastně mělo být jiného než černota a zvuky metra? Holt se na nich jejich práce podepsala po svém. Tma dělala divy. Podíval se na papír a založil si ho do kapsy. Potom přešel ke zdi a chystal se uhasit svíčky. když ho ozářily, všiml si, jak vrhá zvláštní stín na odpojovače. Stál tam, jako by vyloženě čekal, až bude moct odpojit celý sektor. Jako by jeho stín něco chystal. Haďák si znovu přečetl nápis na stěně. „Delfy… Delfy…“ Antická věštírna. Podle pověstí střed antického věta. Věštil se tam osud pro celý tehdy známý svět. Byl to důležitý bod pro všechny okolní státy. A také pro bohy. „kde teď stojíme?“ řekl do stěny. „Co?“ „kde teď stojíme? U jaký stanice?“
9
podsvětí_Sestava 1 20.02.17 16:39 Stránka 10
Moc dobře to věděl. Jen potřeboval, aby to řekl někdo jiný. „No, přece kousek od Muzea, kousek od koně… Vaclavaku.“ Muzeum. Václavské náměstí. Socha svatého Václava. Pro všechny střed města, střed republiky. Všechny mezníky země se děly u Muzea, na Václaváku pod koněm. Dějiny národa se psaly u Muzea. Důležitý bod pro stát. Ne, byl to jen vtip. Nějaký vtip od vandalů. Vandalové totiž neviděli metro stejně jako on. Nemohli. Protřepal si hlavu. „Pojď, jdem na kafe, než se tady z toho zcvoknem.“ Vzal kamaráda kolem ramen a vyšli do temného tunelu, vstříc svoji kanceláři.
10
podsvětí_Sestava 1 20.02.17 16:39 Stránka 11
Stigma
VlAk ZASTAVIl NA PeRóNĚ s půlhodinovým zpožděním. To ještě šlo, vzhledem k tomu, co za hrůzy se dělo na hranicích. Počkala, až ze soupravy všichni vystoupí. Nechtěla se s ostatními lidmi tlačit na chodbě vagónu nebo před dveřmi. Takové otírání o cizí jí vadilo. Toho si dost užila přes víkend v Benátkách. Benátky byly pěkné město – ale jen na pohled. když se tlačila úzkými ulicemi naplněnými až k prasknutí lidmi, stála frontu před kavárnou na dort nebo se tísnila na sedačce v přeplněné aule – iluze ji brzo přešly. Benátky byly malé město s hodně lidmi, kteří se neohlíželi jeden na druhého. Jenom ostré lokty a přísné obličeje. Proto nyní radši počkala a dívala se, jak z vlaku vyskakují lidi jako posedlí. Jako by před něčím utíkali. Nebo za něčím. lidé pořád jen utíkali. Popadla cestovní kufřík na kolečkách a vykročila z vlaku. Hlavní nádraží. Nasála tu pachuť oceli a historické duše staré nádražní haly. Praha byla také svým způsobem malé město plné lidí. Ale byla jiná. Jako jediná z vlaku při cestě podchodem zvedla hlavu k obrovské kupoli Fantovy budovy – původní staré haly nádraží. Nádherně vymalované stěny, ozdobené pestrými barvami a bílými antickými sochami. Dřív si někdo dal tu práci postavit takovou krásu, aby se jí každý mohl pokochat. Funkčnost veskrze žádná, ovšem nádhera veliká. To šedivě lesklý průchod, kterým procházela, měl jen jedno poslání – dostat lidi ven nebo dovnitř nádraží. Nic víc.
11
podsvětí_Sestava 1 20.02.17 16:39 Stránka 12
A taková byla celá Praha. Na povrchu vyzdobená domy a katedrálami, ale uvnitř protkána šedými tunely jako žílami. Ještě před odbavovací halou zamířila do trafiky pro krabičku mentolových cigaret. Strhala obal a podívala se na nápis. KOUŘENÍ JE VYSOCE NÁVYKOVÉ, NEZAČÍNEJTE S NÍM. Na takové upozornění bylo trochu pozdě. Navíc nápis měl pravdu jen napůl. Nevěděla, jak někdo může být závislý čistě na kouření, to ona do sebe potřebovala dostat spíš nikotin. Nikotin se váže na nikotinové acetylcholinové receptory. Díky tomu vyvolává stav pohody a stimuluje myšlení a pozornost. Nikotin není pro člověka škodlivý, pouze návykový. Teprve při závislosti a nedostatku nikotinu nastává podrážděnost, deprese nebo pocení. Dobře to věděla. V pátek v pět hodin večer byla hala plná lidí odjíždějících na víkend pryč. Seděli na lavičkách ve fastfoodech a kavárnách nebo postávali před velkými informačními tabulemi odjezdů. Všem zářily oči, jak vyhledávali svůj vlak. Zářila i kachlíčková podlaha pod nepříjemným žlutým osvětlením, zářily všudypřítomné pohyblivé reklamy a zářili snad i celí lidé. Hala byla jako nebeská brána, kde všechno svítilo. Venku už to bylo horší. Na tohle roční období jí přišlo nějak sychravo. Proto raději postála blízko u dveří. kufřík si přidržovala a jen si přála, aby ji nepožádal o cigaretu žádný z obejdů, co posedávali na lavičkách. Sice se považovala za silnou ženu, ale vždycky, když se přepravovala přes město, připadala si hrozně křehká. Byla maličká, opravdu maličká. Zastavil se jí dech. Jeden z umouněných chlapů se zvedl a namířil si to k ní. Hned se ale otočil, když uviděl, jak kolem pomalu prochází silně vyzbrojená hlídka policie. Oddechla si a praskla kapsli v cigaretě. Dívala se na okenní tabule nad hlavou, jak září do temného parku. Nejvíce ji ale opět zaujala prosklená zaoblená schodiště vedoucí až nad nádraží. Dvě stála přímo
12
podsvětí_Sestava 1 20.02.17 16:39 Stránka 13
před vchodem. Vypadalo to, že tvoří bránu. Taky jí ta schodiště připomínala falusy. No jo, bylo jasné, že tohle stavěli chlapi, ti si ten svůj penis vystavovali všude. Všechno musí být mohutné a musí to být vidět. Dělalo jim to dobře na ega. Cinkl jí mobil. Zase jí napsal. – Dojela si dobre? Jestli mas naladu, muzem jeste nekam zajit :- ) – Vzdychla. Ona měla co nadávat na chlapy. Jela s kolegou na služební cestu do Benátek, po přednášce si dali na pokoji víno, on řekl pár slov a najednou ho měla nahého na sobě. kruci! Jak to, že se nechala ukecat? Ona se nenechávala ukecat! Vždyť byla ta nejzodpovědnější a nejmoudřejší osoba v práci, jak ji pořád všichni přesvědčovali. Ona měla důvěru a byla schopná. Rodiče ji nevychovali jako holku, co se napije a hned leží před chlapem na lopatkách. kruci! Neodepsala mu. Nechala ho podusit, i když nevěděla, jestli odolá po další zprávě. Naposledy si popotáhla, zklidnila mozek a vešla zpátky do haly. když tak mířila ke vstupu do metra, napadlo ji, že celá hala není ve skutečnosti vůbec pěkná. Sice se leskla jak boží znamení, ale tím všechny jen mátla. Obchody, cedule, kufry, lidi a ten nepřirozený lesk. Falešný lesk. Nádraží bylo jako falešná cetka. Upřímně pěkné bylo jen dvoupatrové knihkupectví uprostřed haly. Takový nadějný ostrůvek, kde se mohla schovat. Chtěla si koupit knihu, jenže už měli zavřeno. Navíc k čemu by jí byla? Neměla by na ni čas. Ona byla samá práce. Sešla do stanice metra. Na schodech teprve zjistila, jak má těžký kufr. Schod po schodu ho snášela dolů, vrávorala. Dvakrát do ní někdo vrazil. Ostatní lidi kolem jen profičeli. Vždycky pospíchali na vlak, jako by měl být poslední, nebo v něčem rozhodující. A kvůli tomu obyčejnému vlaku, který právě odjížděl, ji jeden mladík na konci schodů srazil na zem. Zavadil zezadu o její rameno a ona se nekontrolovatelně sesunula na kolena. Natloukla si jenom lehce, nic co by nevydržela.
13
podsvětí_Sestava 1 20.02.17 16:39 Stránka 14
Jen ji naštvalo, jak se k ní zachoval. A že jí spadly vlasy do obličeje. Pomalu se zvedla. kolem už nebyl nikdo, kdo by jí pomohl, všichni nastoupili do vlaku. Všichni až na mladíka, který ji shodil. Stál na samém okraji nástupiště, téměř už padal na koleje, ruce opřené o kolena a těžce oddechoval. Chtěla mu vynadat, ale nakonec jenom přešla na opačnou stranu nástupiště, aby od něj byla co nejdál. Mladík stále těžce dýchal a vypadal, že co nevidět zkolabuje. Žádný sportovec, spíš ajťák, jemuž chybělo pohodlí domova. Teď právě potřeboval více kyslíku. kyslíku do plic, do srdce, do svalů. Bez včasného okysličení dojde ke křeči, kolapsu, smrti. Hltal vzduch, jak jen mohl. Ale tady dole, pod nádražím, byl vzduch jiný, jakoby nepřátelský. Aspoň jí to tak vždycky přišlo. kluk si sundal batoh ze zad a vytáhl z něj malou, červenou tubičku. Vysypal si do dlaně prášek a spolkl ho. Hned nato se mu zvolnil dech a dokonce se začal usmívat. Okamžitě poznala, co si to vzal. Odvrátila pohled na zeď. Jenže tam to bylo taky. Velký reklamní panel. Na něm muž a žena ve sportovním oblečení, se sluchátky na uších a v lehkém poklusu. krásní, vysportovaní, usměvaví. Pod nimi svítila ta červená tubička. PRO LEPŠÍ SPORTOVNÍ POŽITEK. NOVÉ TABLETY BECKLUND. BĚHEJTE DLOUHO A DÁL NEŽ KDYKOLIV PŘEDTÍM. Sklopila hlavu k zemi. Moc dobře to všechno znala. Práce ji nepustila ani doma, ani na zšedivělé stanici metra. Nemohla s tím nic dělat, když pracovala v jedné z největších farmaceutických firem v zemi a tuhle sportovní tabletku stvořila ona se svými kolegy v laboratoři. V Benátkách o tom měla přednášku. Byla biochemičkou a docela úspěšnou. Solidní výplata, práce v prestižní firmě se solidním zázemím a PR, profesionální personál – vypadalo to pěkně. Jenže pěkné to nebylo. Navenek to vypadalo jako nádraží – pozlacené, ale při bližším pohledu jen šeď.
14
podsvětí_Sestava 1 20.02.17 16:39 Stránka 15
Měla si ty cigarety dát dvě, aby si mozek uklidnila pořádně. Naštěstí přijel další vlak. Počkala, až se všichni prorvou přes dveře k sedadlům, a pak si stoupla k tyči. Jela jednu stanici na Florenc. Přestup na žlutou linku B. Tam už všude byly k jejímu štěstí eskalátory, takže se nemusela s kufrem tak tahat. Stejně by jí zase nikdo nepomohl. Další vlak chytila přesně. Souprava jedoucí směr Černý Most. Mohla si sednout. Jak se podívala po vagónu, litovala, že si tu knihu na nádraží nemohla koupit. Hodně lidí četlo. Většina mladých ze čteček a tabletů, starší v dlaních muchlali knihy. Čtení bylo v metru populární, vlastně netušila proč. Všude jinde by se dalo číst v klidu a tichu. Možná to tady tak frčelo skrze pocit, že se někam posouváte, jako se posouváte i v příběhu. To spojení s knihou bylo pak magičtější. Nebo ne? každopádně bylo lepší hledět do písmenek než do vlastního odrazu ve skle. Do toho temného obrazu, když vám přes obličej projížděly všechny kabely uchycené ke zdi tunelu. Zadívala se na sebe. Byla vážně pěkná, což o to, to dávno věděla. Spousta lidí jí říkala, že nechápe, jak může být tak pěkná a ještě k tomu chytrá. Ale spíš než by to nechápali, jí to záviděli. Dlouhé plavé vlasy, sepnuté do culíku, vysoké čelo, malé rty a nos. Výrazné, modré oči. Rodiče jí vždycky říkali, že to jsou magické oči. Ale podle ní byly prostě jen hodně modré. Taky jí říkali, že má antickou postavu. Všechno oblé. Pěkná prsa, tak o velikosti mužské dlaně, což si docela nedávno vlastně potvrdila. Širší boky a větší stehna, která chtěla shodit, i když se to chlapům líbilo, když ji měli prý kde pořádně chytit. Chytit ji a pak ji pod sebou spolknout, protože byla hodně maličká. Maličká a mladá. Dvacet šest bylo ještě málo. Jak se tak na sebe dívala ve skle, viděla jakoby i dovnitř sebe. Tam už to tak pěkné nebylo. Nebo to byla spíš nuda. Denně deset až dvanáct hodin v práci, o víkendech jen posilka a nějaká diskotéka nebo vinotéka. Rozhodně nic ke chlubení. Navenek byla zajímavá, uvnitř si připadala
15
podsvětí_Sestava 1 20.02.17 16:39 Stránka 16
prázdná. Jako chodba nebo tunel, s hladkou černou stěnou a dvěma východy. – Halooo uz si teda dojela Nino? – Nedal jí pokoj. kruci! Otravní chlapi, co si jdou za svým. A jak schválně napsal její jméno, aby ji zpráva ještě víc zaujala. Jemu se její jméno líbilo. Jí ani tak ne, připadlo jí, že se k ní nehodí. Přesto vždycky, když říkal její jméno, visela mu na rtech. Jak ji to štvalo. Jak ji to těšilo. Jenže to celé nemělo budoucnost. Anebo mělo? Nevěděla. Chvíli si praskala klouby ve snaze odolat něco naťukat na displej. Neodolala. Odepsala. Ovšem ne jemu, ale kolegyni, za kterou nyní jela, aby si vyzvedla svého kocoura, kterého jí hlídala. NINOOO… Vlak divně hučel, když přijížděla na Palmovku. Ani jí to nepřišlo divné. Tahle stanice se jí nikdy nelíbila. Působila tak vyčpěle a prázdně. Jako cela. A hrozně smrděla. Jako mokrý hadr vytažený z popelnice. Tady se nechtěla zdržovat takhle na večer. Vyjela eskalátorem a ve vestibulu se prohnala kolem ocelového soukolí. Bylo to zvláštní umělecké dílo, připomínající šneka nebo nějakou škebli z oceli. Tohle normalizační umění nikdy moc nechápala, přitom ho metro bylo plné. Šla dál k podchodu. Pohled měla přilepený na podlaze. Nechtěla jím zavadit o nikoho kolem sebe. Vždycky měla na téhle stanici pocit, že ve stínech čekají predátoři. Pořád cítila jejich pohledy. Pohledy připravené skočit jí po krku. Už se blížila k východu, když se náhle zastavila a zavrávorala na jedné noze. Málem totiž šlápla na holuba. Holubi se normálně procházeli některými vestibuly stanic, protože pro ně byly jako otevřená spižírna. Hledali drobky, vrkali si a poletovali mezi kamennými stěnami jako v jeskyni. Ale vždycky vás obešli nebo uletěli, když jste procházeli kolem. Tenhle neuhnul. Ani nemohl.
16
podsvětí_Sestava 1 20.02.17 16:39 Stránka 17
klekla si k němu. Namodralý holub měl roztažená křídla a plácal se na boku. krk měl nepřirozeně nafouknutý. Svíjel se v hrozné agonii. Otevíral zobák, snažil se snad nadechnout, ale nešlo mu to. Dusil se. Vzala ho do dlaní. Pták se trochu uklidnil. Cítil blízkost jiné živé bytosti. Byl rád, že není teď ke konci sám. Umíral. Poznala to v jeho očích. Černě svítily smrtí. A byl rád, že cítí naposledy život. ležel jí v dlaních a lapal po dechu. Za chvíli dodýchal úplně. Bylo jí těžko. Polkla v sobě žal, avšak rychle se z něj oklepala. Bylo to jen zvíře. Zaváhala. Nevěděla, jestli ho nechat ležet na zemi, nebo ho hodit do koše. Nakonec ho nechala tam, kde umřel. Zvedla se a popadla kufr. Jenže když se podívala na cestu k východu, zarazila se znovu. lidé, kteří šli ven nebo na vlak, je obcházeli. Nebo si je fotili na mobily. kousek od Niny ležel druhý mrtvý holub. A dál od něj třetí. Měli stejně roztažená křídla a nafouknuté krky jako první holub. Umřeli úplně stejně jako on. A kousek od těch tří ležel další. A další dva. A další tři. Celkem jich napočítala dvacet. Všichni byli mrtví. Zaraženě na to hleděla. Tohle v životě neviděla.
Vešel do kanceláře. Byla útulná. Správné doupě pro starého pracanta. Stůl, pár skříní, telefony, umyvadlo, lednička a varná konvice. Stalo se tu toho hodně na to, jak malá kancelář to byla. A to zde pobýval ještě s jedním vedoucím techniků. Ten seděl vyvalený ve svém křesle u počítače. končila mu šichta a Haďák ho střídal na svoji noční. „Venku je fakt hnusně. Tenhle měsíc je vážně divný,“ odfoukl si Haďák, když si položil brašnu na stůl. „Jako by to bylo někdy jiný,“ pravil suše kolega od svého stolu. Projížděl si na počítači zprávy.
17
podsvětí_Sestava 1 20.02.17 16:39 Stránka 18
Haďák převrátil oči a sedl si. Pecan nadával vždycky na všechno. Byl rád, že i když jsou stejně staří a mají i stejné pracovní pozice, nechová se jako on. Otráveně a kousavě. Jako by po padesáti měl život skončit. Jako by ho v tomhle věku mělo absolutně všechno štvát. Jako by měl mít pocit, že se proti němu všechno spiklo. Že by měl mít posraný život už jen z přesvědčení. Na rozdíl od Pecana on aspoň měl právo trochu si zanadávat. Ale to on nedělal. Všiml si, že má na stole úřední lejstro. Zamračil se a přečetl si záhlaví. DOPRAVNÍ PODNIK PRAHA – BEZPEČNOSTNÍ OPATŘENÍ – ÚPRAVA. Jak četl dál, měl pocit, že si z něj někdo dělá srandu. Zpropadený úřednický šiml. „Co to má být?“ ukázal papír Pecanovi. Ten už dobře věděl, o co jde, tutéž kopii měl na svém stole. „Novinka vod šéfa,“ odpověděl bez emocí Pecan a dál hleděl do počítače. Měl už po šichtě a mohl jít domů, ale vždycky tu strávil další hodinu projížděním všech zpravodajských portálů. „Tady se píše, že od pondělí máme na každé kontrolní obchůzce zkontrolovat všechny odpadkové koše v sektoru.“ „To jo. Technik má zkontrolovat, jestli v něm neleží nebezpečnej vobsah, a teprve pak k němu může pustit uklízečky,“ řekl přesný obsah zprávy. „Co to je za blbost?“ nechápal Haďák. „Dobrá píčovina, co? Teď se ještě ke všemu budem rýpat v odpaďácích. Jak houmlesáci. Dobře s náma zametaj! Za ty prachy paráda!“ Haďák četl dál. „Huh, tady se píše, že tuhle činnost budeme vykonávat ve k tomu určených… pomůckách. Co to je?“ Pecan převrátil oči a konečně se k němu otočil. Ukázal na protější stěnu. Tam visely dvě žluté vesty. Ale nebyly to obyčejné, reflexní vesty – tyhle byly baculaté a hned od pohledu dosti těžké. „Protistřepinová vesta. kdyby tam byla bombička, tohle tě má vochránit,“ zasmál se.
18
podsvětí_Sestava 1 20.02.17 16:39 Stránka 19
Haďák si myslel, že si z něj střílí. Chlapi občas dělali podobné fóry, že dávali ostatním na stůl absurdní vyhlášky a pak se bavili nad tím, jak dotyčný začal zmatkovat. Jenže tohle vtip nebyl. Tohle mělo oficiální razítko a podpis. „Bombička? Jak… jak mě to má jako ochránit?“ „Je to vesta, co mívaj pyrotechnici. Já už si ji zkoušel. Celkem dobrý.“ „Dobře, ale ta bomba mi dřív urazí hlavu. k čemu mi pak bude nějaká debilní vesta?!“ „No, aby ti to přece nepoškrábalo chlupy na hrudníku, vole,“ smál se Pecan. „Prostě nová vopatření. Jako bys na to za ty roky už nebyl zvyklej. Pořád se něco vymýšlí skrz ty průsery, co se dějou venku.“ „Proč si někdo myslí, že magor musí hodit bombu dycky do koše? Tu stačí položit vedle něj. A ty protibombové koše budou stejně na hovno. Nebo ji může dát vedle eskalátoru. Nebo ji stačí odpálit přímo v mašině… Proč si úředníci myslí, že všichni musí přemýšlet stejně?!“ Pecan se poškrábal v rozkroku: „Mohli bychom třeba fasovat bouchačky. To by bylo aspoň užitečný! Mohli bychom se před vším tím póvlem bránit!“ „Abychom po sobě všichni stříleli? Já nevím, nezdá se ti to venku už tak dost šílený? Jsem dneska jel tramvají, a někdo na ni házel kameny! Ještě že to byl jen kámen. Teď si vem, kdyby měl bouchačku.“ „Jde to všechno do sraček! Samé vyhlášky, ale nic se doopravdy neřeší! Ale hlavně že si ti nahoře maj kdy nakrást. Teď čtu, že obvinili dalšího politika z korupce. Jednoho! Jako by tam nekradli všichni! Ale pravý problémy se neřešej!“ Haďák odložil úřední papír. Musel se nad to povznést. To, že byl někde napsaný nějaký příkaz, hned neznamenalo, že ho musí ctít jako svatý zákon. Uměl ještě používat hlavu. Celé nařízení byl jinak samozřejmě nesmysl. Ale nesmysl hrozně rychle schválený a uvedený do praxe, jako by se nad tou absurditou nikdo ani nezamyslel. Naskočila mu z toho husí kůže.
19
podsvětí_Sestava 1 20.02.17 16:39 Stránka 20
Bláznovství. Jako by se kolem něj všichni zbláznili. „Ono je teď nějaký zvýšený nebezpečí útoku?“ zeptal se. „Nevím. Pořád je zvýšený riziko. Pořád se něco děje… Samý sračky. Však nedávno byl mega průser ve Francii. Se doma nedíváš na televizi?“ „Já už si televizi nepustil tak pět let.“ „V novinách to bylo taky.“ „Noviny si nekupuju.“ „Tak co teda děláš?“ podíval se na něj Pecan nechápavě. Jako na primitiva. „Čtu knihy a tak…“ „Jo, vlastně, ty tvoje knihy,“ odfoukl si Pecan. „Co se stalo ve Francii?“ „No… možná to byla Itálie… nebo Švédsko? To je jedno. Nasadili tam i armádu s tanky. Zas vyhodili do luftu nějakou trafiku. Padesát mrtvejch nebo tak.“ „Trafiku?“ „No, trafiku. Stopro trafiku.“ „kdo ji odbouchl?“ „Nevím… beztak nějací uzenáči. Nebo anarchisti.“ „A kvůli jedné trafice musíme prohledávat koše v neprůstřelný vestě?“ Neodpověděl. Haďák už nad tím mávl rukou. Na co řešit takové problémy? Stejně by akorát zbytečně přišel o nervy. Srovnal si fotku rodiny na stole. Byla stará přes dvacet let. To se tam ještě se ženou hezky smáli. Syn před pubertou ještě nezlobil. Malá dcerka s krásnými kukadly se k němu nadšeně lepila. Jenže dnes byl po rozvodu, manželka se znova vdala, syn mu občas zavolal z kanady a dceru vídával pro samou práci jen párkrát do roka. Zůstal sám v malém ušmudlaném bytě na Malé Straně. Pecan by už začal nadávat, jak je život strašně nespravedlivý. Jenomže Haďák to měl jinak. Mohl si za to všechno sám. Nějak nezvládnul stárnutí. Asi. Jak jinak si vysvětlit, že začal být sprostý na manželku, díval se po jiných ženských a toulal se po ulicích a barech? Vždycky
20
podsvětí_Sestava 1 20.02.17 16:39 Stránka 21
si myslel, že krize středního věku je kec. Jenomže ona to byla pravda. Blbnul úplně stejně, jako blbnul jeho otec a děda. A taky začal víc chlastat. To bylo asi tou proklatou ostravskou krví. Ale na ni se taky nemohl vymlouvat. Posral si to sám, to musel uznat. Ještě že ho bavila práce. Užíval si každou šichtu. Tedy nebýt vyhlášek a buzerace od řídícího. Ale jinak to bylo pěkné. Chladné tunely. Ta vůně v nich. Vůně starých časů, oleje a ocele. Zkontroloval si rozpis práce. Zase se zamračil. „Oprava světel na dé dvacítce je hotová?“ zvedl hlavu k Pecanovi, který něco nadšeně sepisoval do počítače. Dej starému psovi novou hračku, a on se prostě pomine. „No, jak se to veme. Včera se to vopravilo,“ odpověděl nepřítomně. „Tak to je dobře.“ „Ale dneska už je zas polovina světel v hajzlu. Poslal jsem tam četu.“ „Co se to tam děje?! Okruh by se tam neměl přetěžovat, aby to likvidovalo žárovky. A navíc po tuctech! To jsem ještě nezažil.“ „Jo, už se to tady všechno sere! Náš hlavní sklad nestačí. Třeba dneska mi volali z Motolské, že potřebujou světla do stanice i tunelů. Všechno maj vypráskaný.“ „A to nemají vlastní náhradní světla?“ „To byly náhradní, co se jim vypráskaly.“ „Motol ale patří k těm novějším stanicím! To není jak náš pravěký Florenc. Tam by neměli mít žádný problémy se světly jako u nás! Ani tam neprobíhají žádné výkopy nebo rekonstrukce!“ „No, ale stejně se jim vypráskala stanice… a z Můstku mi psali o celou sadu do vestibulu už včera. Jako by jim to světlo něco žralo nebo co…“ „Z Můstku? Žralo? Jak žralo?“ „Tak mi to řekli. Všechno je cáklý na hlavu. O Vltavské slyšels, ne?“ „Že tam měli havárku skrz vodu? Jo, to jsem slyšel.“ „Ale neslyšels, jak tam ta voda natekla. Začala stejkat
21
podsvětí_Sestava 1 20.02.17 16:39 Stránka 22
ze zdí a ze stropů. Chlapi říkali, že to vypadalo, jako kdyby se ze stanice stala ponorka, co praská a dostává se do ní voda. Jako by něco velkého celou stanici svíralo. A proto se tam ta voda vobjevila.“ „Divný ale je, odkud se ta voda vzala. Řeka je bokem. Nikde by voda být neměla. Nikde kolem stanice. To je… nelogický,“ poškrábal se Haďák na hlavě. „Mi povídej! Ty opravy se začínaj čím dál víc prodlužovat. Jo, a třeba na Muzeu říkali, že se jim tam samovolně zapínaj sirény.“ Haďák zastříhal ušima. „Na Muzeu?!“ „Jo. Jako by troubily na nějaký duchařský svolávání nebo co…“ „Svolávají, jak se svolávaly kněžky… jako kněžky v Delfách,“ zamumlal si Haďák pro sebe. „Cože?“ „Ale nic.“ „Se vším je akorát víc práce! To je tak, když se na všem šetří a všechno se rozkrádá. A politikům je to u prdele! Ti si metrem nejezdí, protože metro je jen pro socky a turisty… Pomalu jsme tady už jako v nějaký zasraný, temný hrobce! Politikům bude jedno, až nám to tady spadne na hlavu.“ „Tak já napíšu taky o nová světla, a rovnou o dvakrát víc,“ pokýval hlavou Haďák a už si zapínal počítač. „Řídící tě zabije.“ „Ále…“ Pecan se konečně zvedl k odchodu. „No nic, valím do toho parádního počasí, do prdele! Už se těším v sobotu na chatu. Doufám, že nebude chcát. Nebo snad i sněžit. V tomhle státě je možný všechno.“ Oblékl si kabát a ze stolu vzal velký modrý blok pro své zápisy. Z kraje stolu popadl zvláštní bílý papír. Haďák se zarazil. Značku nakreslenou na ušmudlaném papíře nedávno viděl. „Co to je?“ zeptal se nenápadně. „Tohle? Asi desítka. Římská,“ řekl klidně Pecan a pa-
22
podsvětí_Sestava 1 20.02.17 16:39 Stránka 23
pír mu ukázal. Nic na něm obkreslené nebylo. Znak byl namalovaný rudou barvou. „Nějakej nováček neví, jak se značí zkontrolovaný světla.“ „Světla? kdes to našel?“ „Přinesli mi to kluci. Prej to viselo na Můstku, přímo u tunelu ve stanici na hlavních světlech. Musím si pak se všema promluvit, kdo to takhle značí… Desítka. Desítka se ničím neznačí. Ti volové.“ „Nebylo u toho něco napsaného nebo vyrytého?“ „Vyrytého?“ „Ale nic…“ Pecan si papír schoval do kapsy a při odchodu mu zasalutoval. Haďák si oddychl, že se ho zbavil a může se začít věnovat svojí práci. Ještě předtím ale vytáhl z tašky obrovskou knihu. Antická mytologie. Pořád si ji četl a pořád v ní něco nacházel; byla to jeho oblíbená kniha. Nalistoval rozečtenou stránku a vytáhl z ní odložený papír. Tlustá kniha už ho slušně vylisovala. Podíval se na něj. Znak ve tvaru X. Nyní už věděl, že to nebyl náhodný šprým. když se tytéž znaky objevily na dvou různých místech, žádná legrace to nebyla. Možná ještě zavolá vedoucím z dalších sektorů, jestli na to nenarazili taky. Měl pocit, jako by se jim někdo něco snažil říct. Nebo něco? Ne, ne. Spíš někdo. Rozhodně někdo.
Nebylo mu špatně od žaludku, prostě se začal dávit. Měl v krku knedlík. Opřel se o umyvadlo a snažil se to vykašlat. Břicho se mu svíjelo, vlastně i krk. Připadal si jako starý tuberák, co se chystá vyvrhnout svoje černé plíce. Nadechl se. Vyrazily mu slzy. kůže po těle ho podivně svrběla, jako by ji měl potrhanou. Nakonec to natřikrát vyhodil. Žlutý obsah žaludku se
23
podsvětí_Sestava 1 20.02.17 16:39 Stránka 24
rozprskl po bílé míse. Otřel si pusu a ještě vyplivnul zkyslé sliny. Zvedl hlavu k zrcadlu. Černé vlasy nakrátko střižené strojkem, hranatá tvář se strništěm, popraskané rty, velký nos a obrovské kruhy pod zelenýma očima. Takhle vypadal každý chlap ze severních Čech. Nebyl nijak výjimečný. Do toho ještě mohutná postava měřící sto devadesát. Takhle vážně vypadali všichni z jeho kraje. Drsné lesy, drsná města a jejich periferie, drsní lidé. Praha byla oproti tomu nic, takže když sem přišel, neměl strach, že by to tady nezvládl. Jenže tohle město mělo divnou duši. Jinou. Otrávenou. A ta duše se podepsala na té jeho. Jak se tak díval do zrcadla, vedle jeho hlavy se objevila další. A pak se objevila třetí hlava. To ale vypadáme pěkně! Mohlo by to být lepší… Bude to lepší, neboj. Už brzo. Jen nás musí pustit. Chceme ven! „Buďte zticha!“ Rozhlédl se. Řval tady na sebe do zrcadla, a přitom kolem běžně chodili lidé. Ovšem teď se nikomu na placené veřejné záchodky moc nechtělo. Byl tu sám. I když vlastně ne úplně. Chrstl si do obličeje vodu a zadíval se znovu do zrcadla. Proč je tak naštvaný? Možná kvůli ní. Ta nás zradila. A zdrhla od nás! Nechápala nás! Ale my se jim všem pomstíme! Žádný z nich si ani nic jiného nezaslouží! Nevydržel to a udeřil pěstí do skla. Puklo, ale nevysypalo se. „Držte hubu!“ Teď viděl v rozpraskaném skle tak deset svých obličejů. Ale ani jeden z nich na něj nemluvil. konečně zmlkly. Vydechl a odešel od rozbitého zrcadla. Cestou kývl na
24
podsvětí_Sestava 1 20.02.17 16:39 Stránka 25
hajzlbábu za okýnkem a vystoupil do průchodu v severní části Hlavního nádraží. Tam už ho čekal kolega. Statný padesátník, s velkým břichem a extrémně unaveným obličejem. kývl na něj. „Jdem, kerbere?“ Poupravil si pásek s pistolí a obuškem, srovnal bundu s nápisem POLICIE a nasadil si černý baret. Vešli do odbavovací haly Hlavního nádraží. Šli pomalu a rozhlíželi se kolem sebe. Ne moc nápadně, stačil jen nudný obličej budící u okolních lidí odpor. Většina cestujících je spíše ignorovala. To vágusové a pochybné existence klopili zrak, aby jim dali pokoj. Stačil dotaz na doklady, a byli nahraní. Ovšem takové lidi většinou nechávali na pokoji, pokud nedělali bordel. Hlavní bylo projít se kolem a vzbudit u obyčejných lidí pocit bezpečí a u živlů respekt. Vlastně to byla jen psychologie. Patřili k elitním pochůzkářům pořádkové policie. To znamenalo, že více chodili a měli u sebe širší spektrum vybavení než běžný policista. Taktická vesta, prostředky k pacifikaci, lékárnička, pouta, nejmodernější vysílačka, osobní počítač a pistole s pěti zásobníky. Byli připraveni okamžitě řešit konflikt. Byli navlečeni do boje, skoro jako do války. Poslední dobou to bylo třeba kvůli zvýšeným bezpečnostním opatřením. Oficiálně spadali pod běžné policejní oddělení, ale jejich rajónem byla zejména veřejná prostranství, a hlavně metro. líbilo se mu to, i když u jeho kolegů tyhle pochůzky nebyly moc populární. Vyvstávalo z toho větší riziko. Prakticky ob den nějaký policista končil na pohotovosti. Ale kerber měl tohle chození radši než ježdění po ucpaném městě nebo vysedávání v kanclu a zapisování přestupků. Takhle se cítil silnější. Se svým parťákem se cítili dobře. Hlavně tam dole. V hale byl klid. Vyšli zadem ven do večera a obcházeli celé nádraží, zejména park. „Dneska je to v pohodě. Těch parchantů tu ani moc není. kam se ti bezďáci stáhli?“ zeptal se kerber, aniž by se na staršího parťáka podíval.
25
podsvětí_Sestava 1 20.02.17 16:39 Stránka 26
„Vím já? Třeba zase zalízaj dolů. Je zima.“ „Budem je muset odtamtud dostat.“ „Ále… na běhání v tunelech jsem už starej. Oba jsme na to staří. Ať si je vodtamtud vytáhne někdo jinej. Po té svatyni už toho mám dost.“ „Svatyni? Co tím myslíš?“ „Tak teď říkám Skalce. Víš, jak jsme před pár měsíci odtamtud museli vykouřit ty fetky.“ „Jo, nějací squateři. Slzákem jsme je vykouřili z tunelů. Co je na tom?“ Starej se zasmál. Uštěpačně. kerberovi se to nelíbilo. „Sám jsi viděl, že to byla bitva! Ten tunel si s náma hrál. Vůbec nešlo poznat, jestli se oháníš po stínu, nebo po skutečným chlapovi. Tenkrát jsem si natáhl sval na zádech!“ kerber znuděně sledoval, jak si jeho parťák masíruje staré zranění. „No, to se stalo. Co je na tom?“ „Teď jsem jel nedávno kolem, a měls vidět ty oltáře! Před stanicí i vevnitř. Udělali si z toho zasranej pomník! Pomník nějakým fetkám. Fetky mají vlastní svatyni… už tam jsou zase. Celá ta akce byla zbytečná. lidi ty blbé squatery ucítívají! Do prdele práce!“ „Oni neuctívají ty lidi.“ Přesně tak! Uctívají něco většího! Mohutného! Gigantického! „Co uctívají?“ naklonil se k němu Starej. „Ale nic.“ „No, každopádně my jsme se tam dole naběhali už dost. Vzpomínáš? Prakticky celý metro jsi kdysi od smažek a bezďáků vyčistil ty.“ „Nemám rád, když je dole někdo, kdo tam nemá být.“ Starej se zadíval do nebe. „Ale ani se nikomu nedivím, že leze dolů. komu by se chtělo v tomhle počasí sedět venku? Takové počasí jsem teda nikdy nezažil.“ Tenhle Starej, jak se mu říkalo, byl jeho učitelem. když začali chodit spolu, všechno mu vysvětlil. A hlavně platili na služebně za staré vlky po svých starých čistících
26
podsvětí_Sestava 1 20.02.17 16:39 Stránka 27
akcích v metru. Starej byl kerberova mentální podpora. Docela mu taky nahrazoval otce, který nyní beztak vysedával v nějaké nalévárně v jeho domovině a nadával, na co mohl – jako všichni z jeho kraje. Došli před halu, která žlutě svítila do města, a stále do ní vcházeli lidé. Jak včely ve svítícím úlu. Všichni mu připadali stejní. Bylo jedno, jak byli oblečení, co za sebou táhli za kufr, ženy i muži byli jako stejné figuríny. Dívat se na člověka skrz zevnějšek bylo zbytečné. Hlavní bylo sledovat oči – ty prozradily vždycky všechno. Jak se zadíval do záře skel haly, unavené oči ho rozbolely. Byl zvyklý spíš na šero a tmu. Přiložil si k obličeji dlaň. „Copak? Včera si moc slavil?“ zeptal se ho Starej. „Ani ne. Byl jsem doma. Nemám poslední dobou náladu chodit ven.“ „No jo, už začínají ty stařecké móresy… když ti táhne na čtyřicet.“ „k tomu mám ještě daleko… ve třiceti.“ „Hahaha! No jasně. Tak když se na třicet cítíš…“ Z jedné lavičky se zvedl zbídačený chlap. kerber na něm viděl, že míří sockovat k nějaké mladé ženě pokuřující u vchodu. lehce k němu zdvihl ruku. Otrhanec hned pochopil, že si má raději sednout na zadek a nijak neprovokovat. kerber díky svým pravidelným pochůzkám znal většinu známých čísel z nádraží a okolí. S těmihle lidmi jednal bez obalu a na rovinu, takže už věděli, že když má službu kerber, mají být raději v klidu. „Co tvoje stará? Mluvíš s ní už konečně?“ ptal se dál Starej, když se zase vraceli do haly. „Zdrhla ode mě. Od tý doby jsem ji neviděl.“ „Ty vole, už je to pěkně dlouho! To by ses mohl vzpamatovat konečně…“ „Jsem v pohodě.“ „Vypadáš strašně.“ „Tak možná jsem trochu nachcípaný. Poslední dobou mám pocit… nemáš takový pocit?“ „Jakej pocit?“
27
podsvětí_Sestava 1 20.02.17 16:39 Stránka 28
„Že se něco děje.“ Starej se opět zasmál. „Ty mě bavíš, kerbere!“ Zadíval se do země jako malý kluk. když se po gymplu nedostal na výšku, zbyla mu jediná možnost – jet za prací. A práce byla jen v Praze. Tak sem se svými dvěma kamarády přijel, pronajal si byt a začal brigádničit. Nejdřív ve stánku, pak hospoda, potom zase stánek, nato vyhazovač v bordelu. Jenže to šlo odnikud nikam. Praha mu sice dala slušné peníze, ale hned si je zase chytře vzala. Chlast, holky, jídlo, nájem. Zbývala práce ve státním sektoru. Šel k policajtům. Našel si holku. Začal s ní bydlet. Měli se rádi. První kamarád se zabil na dálnici, když zfetovaný nezvládl svoje auto. koupil si s holkou psa. Druhý kamarád se po třech letech na práci policajta vykašlal a šel sbírat jablka do Anglie. kerber začal víc pracovat. Chodil se Starým dolů. Dole šichty ubíhaly, čas plynul jinak. Práce ho bavila. Už se chystal požádat svoji holku o ruku. Jenže jednoho dne přišel domů, a věci byly pryč. Byt celý rozbitý a podivně poškrábaný. Holka od něj utekla. Zůstal sám, doma ho nic dobrého nečekalo, kamarádi byli roztahaní všude možně, jet někam do zahraničí se mu nechtělo – co by tam sám dělal? Takže byl teď a tady v téhle situaci. Zvykl si na to. A začal to mít rád. „Tady se nic neděje. Půjdem dolů,“ řekl, když se poněkolikáté rozhlédl po odbavovací hale. „Už jsem si myslel, že to neřekneš. Áááá, bude pohodička!“ Přejeli na Muzeum a přešli na linku A. Všude klid, i na Prahu divný. Šli pomalu dál a prohlíželi si našedlý nádech stanice. Tady už nebylo tolik světla jako na nádraží, to mu vyhovovalo. Viděl mnohem lépe lidem do očí. A hlavně na jejich obrysy na zdech. Hele, s tamtou budou problémy. S jakou? Ta s tím psem, za sloupem u hodin. Podíval se tam. Uviděl malou blonďatou ženu, jak zá-
28
podsvětí_Sestava 1 20.02.17 16:39 Stránka 29
pasí s velkým hnědým psem na obojku. Pes s ní vyloženě cloumal, vypadalo to, že jí chce utéct. Navíc nebezpečně skákal i na okolní cestující. kerber hned viděl práci. Drbl do parťáka a ten jen převrátil otráveně oči. „Vážně chceš tohle řešit?!“ „Je to naše poslání.“ „Poslání? Ježiši, kerbere… Dobře, ale mluvíš s ní ty!“ Přešli k ní. Žena se nejprve při pohledu na jejich černé uniformy zhrozila, ale pak se v její tváři objevilo opovržení. Tohle vídával u všech lidí, když k nim přišel policajt. Nejdřív obavy a pak zhnusení. „Dobrý den, paní… tady na toho psa musíte mít náhubek,“ řekl slušně. „Ale jemu se to nelíbí,“ štěkla po něm pisklavým hlasem, zatímco se jí pes snažil stále vyškubnout. „To je sice možný, ale podle vyhlášky musí mít každý pes při přepravě v hromadné dopravě náhubek. Navíc ohrožuje i ostatní. Máte náhubek?“ Tyhle předpisové kecy neměl nikdy rád, ale musel je říkat. Slušně, naučeně, žádný nátlak, prostě po dobrém. Ženská se na něj dívala jako na malého kluka, co si na ni sprostě otevírá hubu. „Ale von nekouše. Já mu náhubek dávat nebudu!“ „koupila jste mu lístek?“ ozval se Starej. „Člověk platí nehorázné prachy za jízdenky a za daně, aby ho tady ještě zbytečně šikanovali!“ pískla zas. kerberovi se začalo zase dělat špatně. „Paní, nikdo vás tady nešikanuje!“ „Nemáte nic lepšího na práci? Byste měli být někde na hranicích a hlídat nás před… před těmi všemi…“ „Jen chceme vidět lístek za psa a chceme, aby dostal podle zákona náhubek. kvůli bezpečnosti ostatních cestujících,“ pokračoval kerber. Nebav se s ní tak slušně! Přetáhni tu krávu po hlavě! Pusť jí žilou! „A nemá žádat lístek jen revizor?“ snažila se je ženská odpálkovat.
29
podsvětí_Sestava 1 20.02.17 16:39 Stránka 30
„Můžeme to i my.“ „Pche!“ kerber si položil dlaň na pouzdro od pistole. „Dáte tomu psovi náhubek?“ začal zvyšovat hlas. „To má být rozkaz?!“ Beru to zpátky. Přetáhnout ji něčím po hlavě bude málo. Rovnou jí tu přebarvenou palici ustřel! Začíná nás srát! A o jednu blbou krávu bude na světě míň. Vlastně tím uděláme světu službu. Ti lidi si myslí, že můžou všechno. Však už jim v tom brzo udělají přítrž. „Ticho!“ „Prosím?“ vykulila na něj oči žena. I Starej překvapeně zvedl obočí. Odepnul si krytí na pažbě pistole. Žena vykulila oči. „kerbere,“ šeptal umírněně Starej. „Chci… jen… vidět… ten… lístek,“ hlesl hluboce. Nato už žena začala pátrat po lístku v kabelce. Přísnější postoj na ni platil. Ovšem jak začala hledat, pes se jí vytrhl a běžel na konec nástupiště k tunelu. „Maxi!“ zakřičela. Pes se zastavil u tunelu a začal u něj čichat. kerber kývl, že pro něj zajde, zatímco Starej stále čekal na lístek. Prošel kolem několika lidí čekajících na vlak. Pes začal naštvaně štěkat do tunelu. „Pocem!“ křikl a hned ho chytil pravačkou za obojek. Na psa dopadl kerberův stín. Pes přestal štěkat a začal sebou škubat, párkrát zakňučel, jako by ho přetáhl obuškem. Náhle kerber ucítil podivný záchvěv vzduchu na těle. Připadalo mu to, jako by přijížděl vlak. Ale žádný nejel a ani další dvě minuty jet neměl. Jako by na něj něco zafunělo. Něco velkého. Přímo z temného tunelu. Pes začal kňučet ještě víc. A rozklepal se strachem. Hubené nohy mu jenom poskakovaly na místě. Pes v tunelu něco slyšel, protože stáhl uši.
30
podsvětí_Sestava 1 20.02.17 16:39 Stránka 31
Potom to uslyšel i kerber. A uslyšela to celá stanice. Rozlehlo se to jako siréna. Pustil psa, který ho stačil pomočit, protože ze zvuku málem ohluchl. Ze začátku to znělo jako přejíždějící souprava, ale ihned to přešlo do něčeho hlubšího, strašidelnějšího. Jako by se v tunelu probudil drak. Obrovský řev velkého zvířete se nesl celou stanicí Muzeum. kerber cítil, jak mu naskočila husí kůže. Otočil se k lidem za sebou. Drželi se za uši stejně jako on. Chvěly se mu vnitřnosti. Dokonce se snad chvěla i celá stanice. KERBEREEE… „TICHOOOOOO!“ Jakmile zařval, vše přestalo. Jako by ho tunel poslechl. lidé kolem se otřepávali, hleděli po sobě, zvedali ramena, někteří se tomu začínali smát. „Ty vole, to byl nějakej klakson?“ „Mně to spíš připadalo jak zvíře.“ „Já to tenhle měsíc slyšela už podruhé! Je to opravdu jako zvíře.“ „Takový zvíře teda neznám.“ „A kde by se tady vzalo? To byla vrtačka nebo tak něco.“ „Ne. To byla asi nějaká siréna.“ „Nebo spíš bojový roh. Nepřipadalo ti to tak? Jako ohlášení bitvy.“ „Ale vypadalo to jak zemětřesení. Hustý!“ Starej přišel ke kerberovi. Psa i ženskou nechali být. „V pohodě?“ zeptal se ho. „Jo… jo… ono… to,“ vykoktal a podíval se na svoji pomočenou nohavici. Potom se ještě upřeně zahleděl po okolí. Viděl, jak většina hlavních světel blízko tunelu zhasla, a svítilo jen nouzové osvětlení. „kurva, to byl poplach?! Málem jsem ohluchl!“ nadával Starej. „Poplašné sirény znějí jen ve stanici. Tohle vycházelo… z tunelu…“
31
podsvětí_Sestava 1 20.02.17 16:39 Stránka 32
„Tak co to mělo znamenat?“ „Nevím. Já… tohle… to jsem nikdy v životě neslyšel.“ Nelži. Už jsi to slyšel. V bytě. I doma, když měl otec blbou náladu. Ve sklepě. Tam dole. Ve studni. Moc dobře to znáš. Takhle volají. Volají tebe. I ostatní. Volají nás. Protřepal si hlavu. Ignoroval to. Chvíli tam stáli, než přijel vlak. Přijel přesně na čas. Jako by se vůbec nic nestalo.
32