Pro naši dceru Unu jedno staré irské požehnání: Nár mille an sioc do chuid prátaí, go raibh duilleoga do chabáiste slán ó chnuimheanna. Kéž ti nepomrznou brambory a v zelí nemáš housenky.
Zazrak–upraveno.indd 5
21/03/17 10:49
K A P I T O L A P RV N Í
Ošetřovat OŠETŘOVAT věnovat potřebnou péči poskytnout pomoc při úrazu starat se o nemocné
Zazrak–upraveno.indd 7
21/03/17 10:49
C
esta nebyla horší, než předpokládala. Vlakem z Londýna do Liverpoolu; parníkem přes noc do Dublinu; pomalou nedělní lokálkou na západ do města Athlone. Vozka už na ni čekal. „Paní Wrightová?“ Lib znávala nejednoho Ira, samé vojáky. Jenže to bylo před lety, nyní musela bedlivě naslouchat, aby řidiči porozuměla. Odnesl jí kufr do dvoukolého kočáru. Irský eufemismus; ten holý a nepohodlný vůz nebyl vzletného názvu „kočár“ hoden. Lib se posadila na jediné sedátko co nejblíže k prostředku, přesto měla nohy k pravému kolu blíže, než by se jí líbilo. Roztáhla deštník s drátěnou konstrukcí, protože mrholilo. Přece jen se však cítila lépe než v přeplněném vlaku. Vozka se posadil na druhou polovinu sedátka, takže se jejich ramena téměř dotýkala, a práskl bičem. „Jedeme!“ Huňatý poník se dal do pohybu. Těch několik málo lidí, jež minuli na makadamové cestě z Athlonu, vypadalo znaveně. Lib to připisovala nechvalně proslulému irskému jídelníčku sestávajícímu z brambor a máločeho jiného. Snad právě kvůli tomu chyběly vozkovi zuby. Utrousil cosi o samotě. „Prosím?“ „V samotným středu, madam.“ Lib čekala, pokoušela se obrnit vůči natřásání vozu. Vozka ukázal dolů. „Jsme tu v samotným středu země.“ 9
Zazrak–upraveno.indd 9
21/03/17 10:49
EMMA DONOGHUE
Plochá pole s pruhy tmavého porostu. Lány červenohnědé rašeliny; neříká se, že se na blatech líhnou nemoci? Sem tam šedé trosky chalup, téměř zarostlé plevelem. Nic, co by Lib mohla popsat jako malebné. Irské vnitrozemí očividně tvořila proláklina, v níž se sbírala voda jako v malém kroužku ve středu podšálku. Dvoukolový kočár zatočil na užší štěrkovou cestu. Pleskání dešťových kapek o deštník přešlo v nepřetržité bubnování. Stavení bez oken; Lib si představila, jak se v každém schovává před deštěm rodina i se zvířaty. Čas od času z cesty odbočovala jiná, směřující ke shluku střech, tvořícímu jakousi vesnici, k žádné z nich však nezatočili. Lib si říkala, že se měla vozky zeptat, jak dlouho jim bude cesta trvat. Zatím se neodvažovala, aby se jí nedostalo odpovědi: Eště hodně dlouho. Vrchní sestra jí v nemocnici prozradila jen tolik, že si žádají na dva týdny zkušenou ošetřovatelku do soukromé domácnosti. Náklady na pobyt a cestu do Irska a zpět budou uhrazeny, stejně tak stravování. O O’Donnellových nevěděla Lib vůbec nic, soudila však, že půjde o zámožnou rodinu, pokud si poslala pro lepší ošetřovatelku až do Anglie. Teprve nyní ji napadlo, jak mohou vědět, že bude pacient potřebovat její péči pouze čtrnáct dnů. Snad má posloužit jen jako dočasná náhrada. V každém případě dostane za námahu slušně zaplaceno a celá ta věc pro ni představovala něco nového, tudíž zajímavého. V nemocnici její výcvik oceňovali, a zároveň nad ním ohrnovali nos, vykonávala pouze základní úkony: krmení, převlékání, stlaní postelí. Odolala nutkání vytáhnout zpod pláště hodinky; plynutí času stejně neuspíší, navíc by mechanismus mohl navlhnout. Další stavení bez střechy, stojící stranou u cesty. Štítové zdi jako by obviňovaly oblohu. Tuto zříceninu ještě nestačil 10
Zazrak–upraveno.indd 10
21/03/17 10:49
ZÁZRAK
zarůst plevel. Lib zahlédla v otvoru ve tvaru dveří černou změť; nedávno zde muselo hořet. (Jak může něco chytit v téhle vodou nasáklé zemi?) Nikdo se nenamáhal odklidit zčernalé trámy, natož postavit novou doškovou střechu. Jsou Irové skutečně tak nepřístupní jakémukoli pokroku? O kus dál stála u cesty žena ve špinavém čepci s kanýry a v křoví za ní se krčilo hejno dětí. Rachocení vozu je vylákalo ven, napřahovaly ruce s dlaněmi pokrčenými do tvaru misky, jako by chytaly déšť. Lib se rozpačitě odvrátila. „Je hladový období,“ utrousil kočí. Ale vždyť je přece léto v plném proudu! Jak by mohli právě nyní trpět nedostatkem? Boty měla Lib potřísněné blátem a štěrkem odletujícími od kol. Vůz několikrát projel louží tak hlubokou, že se Lib musela držet sedátka, aby ji to nevymrštilo ven. Další chalupy, některé s třemi nebo čtyřmi okny. Stodoly, chlévy. Patrový statek, a další. Dva muži, kteří nakládali na vůz, se za nimi otočili a něco si říkali. Lib se na sebe podívala: je snad na jejím cestovním úboru něco nezvyklého? Možná se ale místní tak nudí, že by přestali v práci a okukovali kohokoli, kdo není zdejší. V dálce před nimi shlížela z návrší bíle omítnutá stavba se špičatou střechou a křížem nahoře, jakási katolická kaple. Teprve když vozka přitáhl koně, uvědomila si Lib, že vjeli do vesnice, ačkoli na anglický standard šlo o pouhý zuboženě vyhlížející shluk domů. Tentokrát se Lib na hodinky podívala: bylo téměř devět, ale slunce ještě nezašlo. Poník sklopil hlavu a začal okusovat trs trávy. Zdálo se, že vsí vede jen jediná ulice. „Máte se hlásit v koloniálu.“ „Prosím?“ „Hospoda s koloniálem U Ryana.“ Vozka kývl nalevo k budově bez nápisu. 11
Zazrak–upraveno.indd 11
21/03/17 10:49
EMMA DONOGHUE
Nepochybně omyl. Lib byla po cestě celá ztuhlá, chytila se proto bez dalších debat nabízené ruky a sestoupila. Oklepala z deštníku vodu, svinula voskované plátno a deštník zapnula. Ruku si utřela do vnitřní strany pláště, poté vstoupila do obchodu s nízkým stropem. Uvítal ji zápach hořící rašeliny. Kromě ohně doutnajícího pod obrovským komínem osvětlovaly místnost jen dvě lucerny, nějaká dívka právě zasouvala velkou plechovku mezi ostatní vysoko na polici. „Dobrý večer,“ pozdravila Lib. „Nevím, jestli jsem tu správně.“ „Vy budete ta Angličanka,“ prohlásila dívka zbytečně hlasitě, jako by Lib byla nahluchlá. „Chcete si dát rovnou něco k večeři? Tak běžte dozadu.“ Lib se ovládla. Pokud tu žádný lepší hostinec nemají a pokud rodina O’Donnellových nemůže nebo nechce ubytovat ošetřovatelku, kterou si zaplatili, u sebe, nemá smysl si stěžovat. Prošla dveřmi vedle komína a ocitla se v malé místnosti bez oken, zařízené dvěma stoly. U jednoho seděla řádová sestra, jejíž tvář nebylo pod naškrobenými záhyby pokrývky hlavy téměř vidět. Pokud se Lib nepatrně ušklíbla, pak protože něco takového už léta neviděla; v Anglii jeptišky v podobných hábitech nechodily, aby neprovokovaly protikatolické smýšlení. „Dobrý večer,“ pozdravila civilně. Řádová sestra místo odpovědi uklonila hlavu. Možná mají sestry z jejího řádu zapovězeno hovořit s těmi, kdo k nim nepatří, nebo dokonce složily slib mlčení. Lib se posadila k druhému stolu, k jeptišce bokem, a čekala. V žaludku jí kručelo – doufala, že ne tak hlasitě, aby to slyšel ještě někdo jiný. Zaslechla tiché chřestění vycházející zpod černých záhybů ženina roucha: známé korálky růžence. 12
Zazrak–upraveno.indd 12
21/03/17 10:49
ZÁZRAK
Když dívka konečně přinesla podnos s večeří, jeptiška sklopila hlavu a začala cosi šeptat; modlitba před jídlem. Ženě mohlo být kolem padesátky, měla velké, poněkud vypoulené oči a široké dlaně zemědělce. Na podnose se nacházela zvláštní směsice pokrmů: ovesný chléb, zelí, jakási ryba. „Vidíte, čekala bych brambory,“ řekla Lib dívce. „Na ty si eště tak měsíc počkáte.“ Nyní už Lib chápala, proč je v Irsku hladová sezona – brambory se sklízejí až na podzim. Všechno chutnalo po rašelině, přesto celou večeři snědla. Od Skadaru, kde byly příděly ošetřovatelek stejně chudé jako příděly vojáků, Lib nedokázala plýtvat. Z koloniálu se ozval hluk, vzápětí se do jídelny nacpala čtyřčlenná skupina. „Bůh vám všem žehnej,“ pravil první muž. Lib nevěděla, jak odpovědět, tak jen přikývla. „I vám,“ odvětila tiše jeptiška a přitom se prsty dotkla čela, prsou, levého a pravého ramene. Vzápětí opustila místnost – Lib netušila, jestli proto, že už ze své skrovné porce snědla dost, nebo chtěla přepustit stůl nově příchozím. Byla to hlučná partička, farmáři s manželkami. Že by už někde popíjeli celé nedělní odpoledne? Hovor se točil kolem jakéhosi neobyčejného zázraku, jemuž nemohli uvěřit, přestože jej viděli na vlastní oči, zřejmě byli někde na pouti. „Povídám vám, že sou za tim ty druhý,“ prohlásil vousatý chlapík. Jeho žena jej šťouchla loktem, on se však nedal. „Obskakujou ji od rána do večera.“ „Paní Wrightová?“ Lib otočila hlavu. Cizí člověk ve dveřích se plácl do vesty. „Doktor McBrearty.“ Vzpomněla si, že tak se jmenuje lékař O’Donnellových. Vstala a podala mu ruku. Muž měl řídké bílé licousy a velmi 13
Zazrak–upraveno.indd 13
21/03/17 10:49
EMMA DONOGHUE
málo vlasů, na sobě omšelé sako, ramena posetá lupy, v ruce vycházkovou hůl s kulatou hlavou. Mohlo mu být kolem sedmdesátky. Farmáři a jejich manželky si je se zájmem prohlíželi. „Oceňuji, že jste překonala tak dalekou cestu,“ pronesl lékař, jako by Lib byla platící návštěvnice a ne uchazeč o zaměstnání. „Bylo to náročné? Už jste dojedla?“ pokračoval, aniž by jí dal šanci odpovědět. Následovala jej vedle do obchodu. Dívka, jež ji prve obsluhovala, zvedla lampu a vedla je po úzkém schodišti nahoru. Pokoj byl maličký a Libina truhla zabrala větší část podlahy. Má snad absolvovat pohovor s doktorem McBreartym zde? V domě jiné volné místo není, nebo je dívka příliš neotesaná a nedokáže věci zařídit s ohledem na to, co se sluší? „Výborně, Maggie,“ pochválil ji lékař. „Jak je na tom otec s tím kašlem?“ „Už je to lepší.“ „Dobrá, paní Wrightová,“ pravil, jakmile dívka zmizela, a ukázal Lib na jedinou židli. Lib by byla ocenila deset minut o samotě, aby mohla použít nočník a posléze umyvadlo. Irové však prosluli neotesaností. Lékař se opřel o hůl. „Kolik je vám let, smím-li se ptát?“ Nezbývalo jí než se podrobit pohovoru na místě, přestože jí dali na srozuměnou, že ji přijali. „Bude mi třicet, pane doktore.“ „Jste vdova, ano? Začala jste se věnovat ošetřovatelství, když jste se ocitla, jaksi, bez vlastních prostředků?“ Ověřuje si snad, jestli jsou informace získané od vrchní sestry pravdivé? Lib přikývla. „Ani ne rok po svatbě.“ Narazila na článek o tisícovkách vojáků, kteří utrpěli různá zranění nebo se nakazili cholerou a nebylo, kdo by se o ně staral. V Timesech psali, že se vybralo sedm tisíc liber, 14
Zazrak–upraveno.indd 14
21/03/17 10:49
ZÁZRAK
aby bylo na Krym možné poslat skupinu Angličanek jako ošetřovatelky. Proč bych se nemohla přihlásit také, usoudila tehdy Lib se směsicí obav a pocitu zvláštní kuráže. Již toho ztratila tolik, že přestala myslet na opatrnost. Doktoru McBreartymu však řekla jen: „Bylo mi pětadvacet.“ „Nightingalka!“ pronesl uctivě. Ach tak, vrchní sestra mu tedy pověděla i toto. Lib se o té slavné dámě bavila nerada a vadilo jí, že všechny dívky, jež slečna Nightingaleová vyškolila, získaly ono označení, jako by byly jen panenky odlité z její hrdinské formy. „Ano, měla jsem tu čest pod ní sloužit ve Skadaru.“ „Ušlechtilá práce.“ Zdálo se hloupé říci, že ne, a arogantní odpovědět ano. Lib začínala mít dojem, že právě jméno Nightingaleová bylo důvodem, proč rodina O’Donnellových podstoupila celou tu šlamastyku a nechala si ošetřovatelku přepravit až přes Irské moře. Poznala, že by starý Ir rád slyšel více o kráse její učitelky, o její přísnosti i spravedlivém rozhořčení. „Byla jsem odborná ošetřovatelka,“ řekla místo toho. „Dobrovolnice?“ Chtěla to upřesnit, ale on ji stačil pochopit špatně a Lib vzplály tváře. Proč by však měla cítit třeba jen špetku studu? Jak jim slečna N. neustále připomínala, to, že dostávají zaplaceno, nijak nesnižuje jejich altruismus. „Ne, myslela jsem tím, že jsem patřila k ošetřovatelkám vzdělaným v oboru, ne k těm obyčejným. Můj otec byl urozeného původu,“ dodala poněkud malicherně. Sice nebyl zámožný, ale přesto. „Ach tak, výborně. A jak dlouho už pracujete v nemocnici?“ „V září to budou tři roky.“ Pozoruhodné samo o sobě, protože většina zdravotních sester nevydržela déle než pár měsíců; samá nezodpovědná paní Gampová jako od 15
Zazrak–upraveno.indd 15
21/03/17 10:49
EMMA DONOGHUE
Dickense, věčně loudící na správci příděly navíc. Ne že by Lib nějak zvlášť oceňovali. Zaslechla, jak vrchní sestra označuje veteránky krymského tažení slečny N. jako nafrněné. „Po Skadaru jsem pracovala v několika rodinách,“ dodala, „a pečovala o své smrtelně nemocné rodiče.“ „A ošetřovala jste někdy dítě, paní Wrightová?“ Lib to vyvedlo z míry, ale jen na okamžik. „Předpokládám, že to bude v zásadě stejné. Je mým pacientem dítě?“ „Mhm, Anna O’Donnellová.“ „Nikdo mi o jejích potížích nic nepověděl.“ Doktor vzdychl. Jde tedy o něco smrtelného, usoudila Lib. Avšak pomalého, jestliže dítě ještě nepodlehlo. V tomhle vlhkém podnebí nejspíš úbytě. „Není vysloveně nemocná. Vaší jedinou povinností bude ji hlídat.“ Zajímavé slovo. Ta strašná ošetřovatelka v Janě Eyrové, obviněná z věznění šílené ženy ukryté v podkroví. „Nechali jste mě sem přijet, abych… hlídala?“ „Nevyjádřil jsem se přesně, budete ji pozorovat.“ Jenže pozorování je jen první dílek skládačky. Slečna N. své ošetřovatelky učila pacienty bedlivě pozorovat, aby chápaly, co nemocný potřebuje, a poskytly mu to. Nikoli léky – to byla starost lékaře –, ale věci, jež byly podle ní k uzdravení zásadní: světlo, vzduch, teplo, čistotu, odpočinek, pohodlí, výživu a konverzaci. „Jestli vám dobře rozumím…“ „Obávám se, že zatím ne, což je jen má vina.“ McBrearty se opřel o kraj mycího stolku, jako by jej opouštěly síly. Lib by mu ráda nabídla svou židli, obávala se však, aby se neurazil. „Nechci vás nijak podceňovat,“ pokračoval lékař, „ale mohu vás ujistit, že jde o nanejvýš neobvyklý případ. Anna 16
Zazrak–upraveno.indd 16
21/03/17 10:49
ZÁZRAK
O’Donnellová tvrdí – nebo spíše její rodiče tvrdí –, že od svých jedenáctých narozenin nepozřela ani sousto.“ Lib se zamračila. „Pak tedy musí být nemocná.“ „Netrpí žádnou známou nemocí. Tedy alespoň mně známou,“ opravil se lékař. „Zkrátka nejí.“ „Myslíte tím, že nejí tuhou stravu?“ Lib už slyšela o sklonech vytříbených moderních slečen žít jen z amarantového či hovězího vývaru kolikrát i několik dnů za sebou. „Nepozře vůbec nic,“ upřesnil lékař. „Nemůže nic než čistou vodu.“ Nemůže znamená nechce, říkávalo se v ošetřovatelství. Leda by… „Netrpí to ubohé dítě nějakým žaludečním problémem?“ „Přinejmenším žádným, který bych dokázal odhalit.“ Lib byla v koncích. „Kruté nevolnosti?“ Věděla o těhotných ženách, jimž bylo tak zle, že v žaludku neudržely vůbec nic. Lékař zavrtěl hlavou. „Je melancholická?“ „To bych neřekl. Tichá zbožná dívka.“ Ach tak, jde tedy možná o náboženské zanícení, nikoli o zdravotní potíže. „Katolička?“ Mávl rukou, jako by říkal: Co jiného? Tak daleko od Dublinu byli zřejmě katolíci v podstatě všichni. Možná i sám lékař. „Jistě jste jí osvětlil, jak je půst nebezpečný,“ nadhodila. „Pochopitelně. Domlouvali jí i rodiče, ale Anna je neoblomná.“ Táhla jsem se přes moře kvůli dětskému rozmaru, pomyslela si Lib rozčarovaně. O’Donnellovi se museli vyděsit hned prvního dne, kdy jejich dcera ohrnula nos nad snídaní, a okamžitě poslali telegram do Londýna, v němž požadovali ne jen tak nějakou ošetřovatelku, ale jednu z těch nových, dokonalých: Pošlete nám nightingalku! 17
Zazrak–upraveno.indd 17
21/03/17 10:49
EMMA DONOGHUE
„Jak je to dlouho, co měla narozeniny?“ zeptala se. McBrearty se zatahal za licousy. „Měla je v dubnu. Dnes to budou čtyři měsíce!“ Lib by se, nebýt výcviku, rozesmála. „Pane doktore, to by to dítě muselo být mrtvé.“ Čekala nějaký náznak, že je to absurdní i podle něj: spiklenecké mrknutí, klepnutí do nosu. Lékař však přikývl. „Je to záhada.“ Lib by zvolila jiný výraz. „A je alespoň… upoutaná na lůžko?“ Zavrtěl hlavou. „Dělá totéž co jiná děvčata.“ „Podvyživená?“ „Vždycky byla drobná, ale nezdá se, že by se od dubna nějak změnila.“ Bylo znát, že mluví upřímně, ovšem Lib to celé připadalo nehorázné. Jsou snad ty jeho vodnaté oči napůl slepé? „Po fyzické stránce jí nic neschází,“ dodal McBrearty. „Dokonce je natolik energická, že přesvědčila i rodiče, že dokáže žít bez jídla.“ „Neuvěřitelné.“ To slovo jí vyšlo úst příliš uštěpačně. „Nepřekvapuje mě, že jste skeptická, paní Wrightová. I já byl.“ Byl? „Chcete mi ve vší vážnosti tvrdit, že…“ Nenechal ji domluvit, rozhodil hubenýma rukama. „Nabízí se zcela evidentní vysvětlení, že jde o podvod.“ „Ano,“ přisvědčila Lib s úlevou. „Jenže tohle dítě… je docela jiné než ostatní děti.“ Čekala, co přijde dál. „Já vám to nejsem schopen osvětlit, paní Wrightová, sám mám jen otázky. Poslední čtyři měsíce mě užírá zvědavost, jako nyní jistě i vás.“ Ne, Lib nehořela zvědavostí, nýbrž touhou ukončit tento rozhovor a dostat toho člověka ze svého pokoje. „Pane doktore, věda nám říká, že není možné žít bez potravy.“ 18
Zazrak–upraveno.indd 18
21/03/17 10:49
ZÁZRAK
„Copak snad nejnovější objevy v historii civilizace nepůsobily zpočátku vždy nepravděpodobně, téměř až neskutečně?“ Hlas se mu mírně zachvíval rozrušením. „Od Archiméda po Newtona se všem velikánům podařilo způsobit průlom tím, že zkoumali a prověřovali určité jevy bez předsudků. Proto vás žádám o jediné: až se zítra s Annou O’Donnellovou setkáte, ponechte si otevřenou mysl.“ Lib sklopila oči, styděla se za něj. Jak se mohl lékař nechat vtáhnout do hříčky malého děvčete a ještě se jedním dechem řadit mezi velikány? „Mohu se zeptat, jestli je to dítě výhradně ve vaší péči?“ Formulovala otázku zdvořile, ve skutečnosti se však ptala, jestli nepovolali lepšího odborníka. „Ano, je,“ odpověděl McBrearty. „Dokonce jsem to byl já, kdo se rozhodl celý ten příběh sepsat a poslat do Irish Times.“ O nich Lib nikdy neslyšela. „Zdejší noviny?“ „Mhm, ty nejnovější, proto jsem doufal, že by jejich vydavatelé mohli být méně zaslepení sektářskými předsudky,“ vysvětlil zamyšleně. „Otevřenější novému a neobyčejnému, ať je to cokoli. Chtěl jsem se o fakta podělit s širší veřejností v naději, že by je někdo dokázal vysvětlit.“ „A povedlo se to někomu?“ Lékař potlačil povzdech. „Přišlo pár zanícených dopisů prohlašujících Annin případ za učiněný zázrak. Dále několik zajímavých návrhů, že možná čerpá z dosud neobjevených výživových zdrojů, řekněme z přitažlivosti či vůně.“ Vůně? Lib se musela kousnout do tváří, aby se neusmála. „Jeden smělý dopisovatel navrhoval, že možná přeměňuje sluneční světlo v energii, jako to dělají rostliny. Nebo žije ze vzduchu,“ dodal a jeho vrásčitá tvář se rozzářila. „Vzpomínáte si na tu posádku ztroskotaných námořníků, kteří údajně vydrželi několik měsíců jen o tabáku?“ 19
Zazrak–upraveno.indd 19
21/03/17 10:49
EMMA DONOGHUE
Lib sklopila oči, aby v nich neviděl pohrdání. McBrearty se vrátil k věci. „Ale drtivá většina odpovědí obsahovala urážky.“ „Dítěte?“ „Dítěte, rodiny i mě. Komentáře nejen v Irish Times, ale i v různých britských plátcích, které se případu chytily čistě za účelem výsměchu.“ Nyní Lib konečně pochopila. Urazila dlouhou cestu, aby se nechala najmout jako ošetřovatelka-podvodnice-žalářnice, a to vše jen kvůli zraněné pýše provinčního lékaře. Proč jen z vrchní sestry nevypáčila víc podrobností, než místo přijala? „Většina těch, co napsali, se domnívá, že jsou O’Donnellovi podvodníci a potají dítě krmí a tropí si ze světa blázny.“ Lékařův hlas zněl nyní příkře. „Jméno naší vesnice se stalo synonymem pro pověrčivou zaostalost. Někteří z místních významných mužů mají pocit, že je v sázce čest celého okresu, dokonce snad i celého irského národa.“ Copak se lékařova lehkověrnost rozšířila mezi těmito významnými muži jako horečka? „Byl tedy sestaven výbor, který se usnesl najmout odborný dohled.“ Takhle to tedy je, vůbec pro ni neposlali O’Donnellovi. „Který by měl dokázat, že dítě přežívá nějakými výjimečnými prostředky?“ Snažila se vyvarovat ironického tónu. „Ne, kdepak,“ ujistil ji McBrearty, „zkrátka aby odhalil pravdu, ať už je jakákoli. U Anny se budou střídat dvě ošetřovatelky, po čtrnáct dnů ji budou střežit ve dne v noci.“ Nepovolali ji sem tedy kvůli zkušenostem s těžkými či nakažlivými případy, ale čistě kvůli přísnému výcviku. Ona komise očividně doufala, že když vezme na palubu jednu ze svědomitých nových ošetřovatelek, propůjčí tím šílené 20
Zazrak–upraveno.indd 20
21/03/17 10:49
ZÁZRAK
historce O’Donnellových důvěryhodnost. Aby ze zdejšího primitivního zapadákova udělali div světa. V Lib vzkypěla zlost. A navíc pocit soudržnosti s tou druhou ženou, již vlákali do této pasti. „Tu druhou ošetřovatelku asi neznám, že?“ Lékař se zamračil. „Copak jste se se sestrou Michaelou neseznámily u večeře?“ Ona nemluvná jeptiška; mohlo ji to napadnout. Zvláštní, jak si řádové sestry dávaly jména po mužských světcích, jako by se vzdávaly samotného ženství. Ale proč se jí jeptiška nepředstavila? Ten úklon hlavy – naznačoval, že jsou v té šlamastyce společně? „Ona byla také na Krymu?“ „To ne, poslali nám ji z Domu Božího milosrdenství v Tullamoru,“ odpověděl McBrearty. Jedna z těch putujících jeptišek. Lib s některými z jejího řádu sloužila ve Skadaru. Přinejmenším jsou spolehlivé a dobře pracují, pomyslela si. „Rodiče požadovali, aby alespoň jedna byla naše…“ O’Donnellovi tedy požádali o katoličku. „Vyznáním.“ „A národností,“ dodal, jako by to chtěl poněkud zmírnit. „Jsem si plně vědoma, že v téhle zemi nejsou Angličané právě v oblibě,“ pronesla Lib s napjatým úsměvem. „To snad trochu přeháníte,“ uklidňoval ji McBrearty. A co ty tváře, které se obracely za drkotajícím kočárem, v němž přijela do vesnice? Jenže ti muži o ní mluvili, protože ji tu čekali, došlo jí v tom okamžiku. Nebyla jen nějaká Angličanka; byla ta, která připlula, aby dohlížela na jejich vesnického mazlíčka. „Sestra Michaela má dítěti dodat pocit blízkosti, nic víc,“ dodal McBrearty. Už jen ta představa, že pocit blízkosti je nezbytná nebo dokonce přínosná kvalifikace hlídače! Ovšem jako druhou ošetřovatelku vybrali jednu ze slavné brigády slečny N., aby 21
Zazrak–upraveno.indd 21
21/03/17 10:49
EMMA DONOGHUE
stráž vypadala dostatečně svědomitě, přinejmenším v očích britského tisku. Lib měla sto chutí velmi chladně pronést: Pane doktore, vidím, že jste mě sem vylákali v naději, že by má spojitost se slavnou dámou mohla nehoráznému podvodu propůjčit zdání úctyhodnosti. Nehodlám se toho účastnit. Kdyby vyrazila hned ráno, za dva dny bude zpátky v nemocnici. Ta vyhlídka ji skličovala. Představila si, jak se pokouší vysvětlit, že se zaměstnání v Irsku ukázalo být neslučitelné s jejími mravními principy. Jak by se vrchní sestra pošklebovala. Prozatím tedy potlačila své pocity a zaměřila se na praktickou stránku věci. Pouze pozorovat, tvrdil McBrearty. „Pokud by naše svěřenkyně někdy vyjádřila třeba jen malé přání, i kdyby jen v náznacích, že chce něco sníst…,“ začala opatrně. „Pak jí pochopitelně vyhovíte,“ přerušil ji lékař dotčeně. „My přece nechceme mučit děti hlady.“ Lib přikývla. „My, ošetřovatelky, vám tedy máme po čtrnácti dnech podat hlášení?“ Zavrtěl hlavou. „Jako Annin lékař – a člověk zatažený do těch nepříjemností v tisku – bych mohl být považován za podjatého. Proto podáte svědectví pod přísahou před celým výborem.“ Na to se Lib těšila. „Vy a sestra Michaela, každá zvlášť,“ upřesnil a zvedl kloubovitý prst. „Bez předchozí porady. Chceme slyšet, k jakému závěru každá z vás nezávisle na té druhé dojde.“ „Výborně. Mohu se zeptat, proč celá ta stráž neprobíhá v místní nemocnici?“ Pokud tedy v tomhle samotném středu ostrova nějakou mají. „Když jsem se O’Donnellovým zmínil, že bychom jejich holčičku odvezli do okresní nemocnice, k smrti je to vyděsilo.“ 22
Zazrak–upraveno.indd 22
21/03/17 10:49
ZÁZRAK
Tím se to pro Lib zpečetilo; sedlák a jeho žena si chtějí dceru nechat doma, aby jí mohli podstrkovat jídlo. Nebude trvat ani dva týdny, než se všechno provalí. Obezřetně volila slova, protože lékař měl mladou podvodnici očividně v oblibě. „Pokud bych našla důkaz, že Anna tajně přijímá potravu, dříve než za čtrnáct dnů – mohu to nahlásit komisi rovnou?“ Tváře s licousy se zkrabatily. „V takovém případě by asi nemělo smysl pokračovat, bylo by to mrhání peněz a času všech.“ Mohla by tedy nastoupit na loď zpět do Anglie během několika dnů, jen co se tato výstřední kapitola uzavře k její spokojenosti. Navíc pak celostátní tisk vysloví ošetřovatelce Elizabeth Wrightové uznání za odhalení podvodu, všichni zaměstnanci nemocnice si toho budou muset všimnout. A kdo jí pak bude říkat nafrněná? Snad jí to nakonec přinese něco dobrého; pozici, jež by více odpovídala jejím schopnostem a byla by zajímavější. Méně omezený život. Zakryla dlaní náhlé zívnutí. „Raději půjdu,“ řekl McBrearty. „Už bude pomalu deset.“ Lib zatáhla za řetízek u pasu a zvedla hodinky. „Já už mám deset osmnáct.“ „Ale tady u nás jsme o pětadvacet minut pozadu, vy máte ještě anglický čas.“ Vzhledem k okolnostem se Lib vyspala dobře. Slunce vyšlo těsně před šestou, to už měla na sobě nemocniční stejnokroj: šedé tvídové šaty, vlněný kabátek, bílou čapku (tato jí alespoň padla, ve Skadaru patřil k nedůstojnému zacházení i standardní stejnokroj – sestry menší postavy se v těch svých topily, Lib naopak vypadala jako usmrkanec, který povyrostl a všechno je mu malé). 23
Zazrak–upraveno.indd 23
21/03/17 10:49
EMMA DONOGHUE
Posnídala sama v malém lokálu vedle obchodu. Vejce byla čerstvá a žloutky jako slunce. Obsluhující dívka – Mary? Meg? – měla na sobě stejnou špinavou zástěru jako předchozího večera. Když přišla odnést tác, oznámila, že pan Thaddeus čeká. Než jí však Lib stačila povědět, že nikoho toho jména nezná, byla pryč. Lib vešla do obchodu. „Přál jste si se mnou mluvit?“ otázala se muže, jehož tam uviděla. Nebyla si jistá, jestli nemá dodat pane. „Dobré ráno, paní Wrightová, doufám, že jste se dobře vyspala.“ Pan Thaddeus se vyjadřoval mnohem vybraněji, než by podle jeho zašlého kabátu čekala. Měl růžový, nijak zvlášť mladistvý obličej, rozpláclý nos, a když smekl klobouk, odhalil černou kštici. „Mám vás dovést k O’Donnellovým, pokud jste připravená.“ „To skutečně jsem.“ Zřejmě mu neušlo, jak se jí zachvěl hlas, neboť dodal: „Náš dobrý lékař se domníval, že bude nejlepší, když vás rodině představí přítel.“ To Lib zmátlo. „Nabyla jsem dojmu, že doktor McBrearty jejich přítelem je.“ „To ano, ovšem největší důvěru chovají O’Donnellovi ke svému knězi.“ Knězi? Tedy jde o duchovního v civilu. „Omlouvám se, mám vám říkat otče Thaddeusi?“ Pokrčil rameny. „Takové jsou dnešní způsoby, ale my si tu s podobnými věcmi hlavu nelámeme.“ Bylo těžké představit si tohoto milého člověka coby zpovědníka celé vesnice, muže, jenž střeží její tajemství. „Nenosíte kolárek ani…“ Ukázala mu na prsa, nebyla si jistá, jak se vlastně černý talár správně jmenuje. „Všechny tyhle věci mám v truhle, samozřejmě je oblékám o svátcích,“ usmál se pan Thaddeus. 24
Zazrak–upraveno.indd 24
21/03/17 10:49
ZÁZRAK
Obsluhující dívka přiběhla zpátky do obchodu a utřela si ruce. „Tady máte ten tabák,“ řekla knězi, zamotala konec papírového sáčku a posunula jej přes pult. „Bůh ti žehnej, Maggie, ještě si vezmu krabičku sirek, že ano, sestro?“ Díval se za Lib. Ta se otočila a spatřila opodál stojící jeptišku; kdy vklouzla dovnitř? Sestra Michaela pokývla knězi, poté Lib, přičemž jí zacukaly koutky snad v úsměvu. Ochromená ostýchavostí, soudila Lib. Proč nemohl McBrearty poslat pro dvě nightingalky, když už byl u toho? Lib napadlo, že zřejmě žádná z těch padesáti – ať už světských či zbožných – nebyla takhle narychlo dostupná. Je snad ona jediná sestra z Krymu, která si za uplynulých pět let nedokázala najít dobré místo? Jediná příhodně bezprizorní, aby skočila na otrávenou návnadu v podobě tohoto zaměstnání? Všichni tři vyšli ven a zatočili doleva na ulici zalitou bledým sluncem. Lib svírala svou koženou brašnu, mezi knězem a jeptiškou se necítila právě nejlépe. Zdejší domy byly natočené na různé strany, jako by spolu navzájem nemluvily. Za oknem jednoho z nich seděla stařena, před sebou stolek plný košíků – prodává zboží přímo ze svého pokoje? Nikde žádný pondělní ruch, jaký by se dal očekávat v Anglii. Minuli muže obtěžkaného pytlem, jenž si s panem Thaddeusem a sestrou Michaelou vyměnil požehnání. „Paní Wrightová pracovala pro slečnu Nightingaleovou,“ oznámil kněz jeptišce. „Slyšela jsem.“ Po chvíli sestra řekla Lib: „Musíte mít velké zkušenosti s chirurgickými zákroky.“ Lib pokud možno skromně přikývla. „Potýkaly jsme se také s cholerou, úplavicí a malárií. A v zimě pochopitelně 25
Zazrak–upraveno.indd 25
21/03/17 10:49
EMMA DONOGHUE
s omrzlinami.“ Ve skutečnosti trávily anglické ošetřovatelky většinu času pěchováním matrací, mícháním ovesné kaše a obsluhou koupacích kádí, Lib však nechtěla, aby ji jeptiška měla za nekvalifikovaného poskoka. To nikdo nikdy nechápal: k záchraně života často stačí vyčistit odtok latríny. Nikde ani stopa po trhu, jaký by se našel v kterékoli anglické vesnici. Jedinou nově vyhlížející budovou byl křiklavě bílý kostelík. Těsně před ním zahnul pan Thaddeus doprava a pokračoval po blátivé pěšině kolem hřbitova. Mechem porostlé křivé náhrobky nebyly rozmístěny do řad, nýbrž zcela náhodně. „Dům O’Donnellových leží mimo vesnici?“ zeptala se Lib, zvědavá, proč rodina neměla alespoň tolik zdvořilosti, aby pro ošetřovatelky poslala vozku. „Je to jen kousek,“ odpověděla tichým hlasem jeptiška. „Malachy chová krávy,“ dodal kněz na vysvětlenou. Vybledlé slunce hřálo více, než by Lib čekala; pod pláštěm se potila. „Kolik dětí v té domácnosti žije?“ „Jen to jedno děvče, protože Pat je nadobro pryč, Bůh mu žehnej,“ pravil pan Thaddeus. Kde pryč? Lib se zdálo pravděpodobné, že v Americe nebo v Británii, možná dokonce v koloniích. Irsko, krkavčí matka, vyhnalo dobře polovinu svých vychrtlých potomků do ciziny. O’Donnellovi tedy měli jen dvě děti; Lib to připadalo smutně málo. Minuli omšelou chatrč s kouřícím komínem. Z cesty odbočovala užší k další chalupě. Lib se rozhlížela po rašeliništi před sebou, zda neuvidí O’Donnellovic usedlost. Mohla by se kněze zeptat na víc než holá fakta? Najali je s tím, že si mají udělat vlastní závěry. Jenže pak Lib napadlo, že má nyní možná jedinou příležitost promluvit s tímto přítelem rodiny. „Pane Thaddeusi, jestli se mohu ptát, věříte v upřímnost O’Donnellových?“ Krátká odmlka. „Jistě, nemám důvod o ní pochybovat.“ 26
Zazrak–upraveno.indd 26
21/03/17 10:49
ZÁZRAK
Lib ještě nikdy nehovořila s katolickým knězem a nedokázala rozluštit Thaddeusův diplomatický tón. Řádová sestra upírala oči před sebe. „Malachy toho moc nenamluví,“ pokračoval kněz. „Je abstinent.“ To Lib překvapilo. „Neměl ani kapku od té doby, co složil slib, ještě než se narodily děti. Jeho žena je vůdčí osobností farnosti, velmi aktivní v Družině Panny Marie.“ Tyto podrobnosti neměly pro Lib velký význam, přesto pochopila. „A Anna O’Donnellová?“ „Báječné děvčátko.“ V jakém smyslu? Je dívka zbožná? Výjimečná? Očividně se jí podařilo všechny okouzlit. Lib se zadívala na knězův profil. „Radil jste jí někdy odmítat jídlo, například jako nějaké náboženské cvičení?“ Rozmáchl rukama na protest. „Paní Wrightová. Vy asi nesdílíte naši víru, že?“ Lib opatrně volila slova. „Pokřtili mě v anglikánské církvi.“ Jeptiška zdánlivě sledovala kolem letící vránu. Nezapojuje se do hovoru, aby nebyla pošpiněna? „Inu, mohu vás ujistit, že od katolíků se žádá hladovění nanejvýš v délce hodin,“ pronesl pan Thaddeus. „Například od půlnoci do přijímání následujícího rána. Také nejíme maso ve středu, v pátek a během půstu. Umírněné postění tlumí tělesné touhy, chápejte,“ dodal stejně nenuceně, jako by mluvil o počasí. „Myslíte tím chuť k jídlu?“ „Mimo jiné.“ Lib upírala oči do bláta pod svýma nohama. „Vyjadřujeme tím také bolest nad utrpením našeho Pána, dělíme se o ně,“ pokračoval kněz. „Půst je prospěšné pokání.“ 27
Zazrak–upraveno.indd 27
21/03/17 10:49
EMMA DONOGHUE
„Čili pokud se člověk potrestá, jeho hříchy budou odčiněny?“ nadhodila Lib. „Nebo hříchy druhých,“ ozvala se tiše jeptiška. „Přesně jak říká sestra,“ přitakal kněz. „Pokud nabídneme vlastní utrpení velkodušně, může být připsáno na účet někoho jiného.“ Lib si představila ohromnou účetní knihu plnou inkoustem psaných dal a má dáti. „Hlavní ale je, že se půst nikdy nesmí dostat do extrému a poškodit zdraví.“ Tuhle kluzkou rybu těžko ulovit. „Proč si v tom případě myslíte, že Anna O’Donnellová porušuje pravidla své vlastní církve?“ Kněz pokrčil širokými rameny. „Za poslední měsíce jsem jí nejednou domlouval, prosil ji, aby něco snědla. Ona si ale nedá říct.“ Co je zač tahle rozmazlená slečinka, které se povede zapojit do své komedie všechny dospělé kolem sebe? „A jsme tu,“ zamumlala sestra Michaela a ukázala na konec stěží viditelné cesty. Tohle snad přece nemůže být jejich cíl? Chalupa by potřebovala čerstvě omítnout; šikmá došková střecha se svažovala nad třemi malými skleněnými čtverci. Na druhém konci se pod stejnou střechou nacházel chlév pro krávy. Lib okamžitě pochopila pošetilost svých domněnek. To, že ošetřovatelky najala komise, ještě neznamenalo, že je Malachy O’Donnell hmotně zajištěný. Podle všeho se tato rodina zemědělců lišila od ostatních v okolí jedině tvrzením, že jejich dcerka žije z čirého vzduchu. Lib se zadívala na nízkou střechu O’Donnellových. Kdyby se doktor McBrearty neunáhlil a nenapsal do Irish Times, zpráva by se nikdy nedostala dál než za tuto podmáčenou půdu. Kolik jeho významných přátel investovalo peníze a své 28
Zazrak–upraveno.indd 28
21/03/17 10:49
ZÁZRAK
jméno do tohoto bizarního podniku? Sázejí na to, že obě ošetřovatelky po čtrnácti dnech poslušně odpřisáhnou zázrak, aby se z téhle vesničky stal div křesťanství? Myslí si, že si mohou koupit jejich podporu, kombinaci úctyhodnosti milosrdné sestry a nightingalky? Pustili se po cestě – vedoucí kolem hromady hnoje, jak si Lib všimla ke své nelibosti. Tlusté zdi chalupy se u země rozšiřovaly. Rozbitá tabulka v nejbližším okně byla ucpaná hadrem. Dveře byly ze dvou dílů, horní zůstal otevřený, podobně jako v koňském stání. Pan Thaddeus strčil do spodní poloviny, která zaskřípěla, a pokynul Lib, aby šla první. Vstoupila do tmy. Jakási žena zvolala pár slov jazykem, jemuž Lib nerozuměla. Chvíli jí trvalo, než oči uvykly. Pod nohama měla udusanou hliněnou podlahu. Dvě ženy v čepcích s kanýry, které se v Irsku zřejmě neodkládaly, právě odklízely sušák na prádlo, postavený před ohništěm. Prádlo naházely do proutěného koše, vzápětí se k nim starší z obou žen přihnala a potřásla si s knězem rukou. Odpovídal jí stejným jazykem – zřejmě gaelštinou – poté přešel do angličtiny. „Rosaleen O’Donnellová, se sestrou Michaelou jste se seznámily už včera.“ „Dobré ráno, sestro.“ Žena jeptišce stiskla ruce. „A toto je paní Wrightová, jedna z těch slavných ošetřovatelek z Krymu.“ „Propána!“ Paní O’Donnellová měla široká hubená ramena, oči šedé jako břidlici a v jejím úsměvu chyběly zuby. „Bůh vám žehnej, že jste přijela až z takový dálky, madam.“ Mohla by být tak neznalá a myslet si, že na Krymu stále zuří válka a Lib právě dorazila, celá od krve, z bitevního pole? „Hnedka bych vás uvedla do lepšího pokoje,“ vyhrkla Rosaleen a kývla ke dveřím vpravo vedle krbu, „ale máme návštěvu.“ 29
Zazrak–upraveno.indd 29
21/03/17 10:49
EMMA DONOGHUE
Když se Lib zaposlouchala, zjistila, že se z místnosti line tichý zpěv. „Tady to bude stačit,“ ujistil ji pan Thaddeus. „Tak se posaďte, dáme si alespoň kapku čaje,“ naléhala paní O’Donnellová. „Židle jsou všecky vedle, takže vám můžu nabídnout leda štokrlata. Manžel šel kopat rašelinu pro Séamuse O’Lalora.“ Štokrlata byly zřejmě dřevěné stoličky, které žena přistrčila svým hostům téměř do plamenů. Lib na jednu usedla a pokusila se odsunout od ohniště, avšak paní domu se zatvářila dotčeně; místo přímo u ohně se zřejmě považovalo za nejlepší. Lib to vzdala, jen svou tašku položila na chladnější stranu, aby se jí neroztekly masti. Rosaleen O’Donnellová se posadila a pokřižovala se, stejně jako kněz a jeptiška. Lib napadlo udělat totéž, ale ne, bylo by směšné začít místní napodobovat. Zpěv z takzvaného lepšího pokoje jako by nabýval na objemu. Lib si teprve nyní všimla, že je ohniště otevřené na obě strany, proto do kuchyně doléhají zvuky. Zatímco služebná sundávala syčící konvici z ohně, paní O’Donnellová a kněz si povídali o včerejším dešti a jak neobvykle teplé je letošní léto. Jeptiška naslouchala a chvílemi tiše přitakala. Ani slovo o dceři. Lib se v uniformě začínala potit. Připomínala si, že pro pozornou ošetřovatelku není žádný čas ztracený. Všimla si prostého stolu, přistrčeného k zadní stěně bez oken. Malovaného příborníku, jehož spodní část měla jen dvířka, ale uvnitř byla prázdná a neměla police ani dno. Dvířek zasazených do stěn; že by zapuštěné kuchyňské skříňky? Přitlučených závěsů ze starých pytlů od mouky. Vše poměrně primitivní, ale přinejmenším uklizené, rozhodně ne zanedbané. Zčernalý komín nad ohništěm byl opleten proutím. Po obou stranách ohniště se nacházel hranatý 30
Zazrak–upraveno.indd 30
21/03/17 10:49
ZÁZRAK
výklenek a v něm, jak Lib usoudila, škatulka se solí. Na polici kolem komína stál pár mosazných svícnů, krucifix a jakási malá daguerrotypie za sklem v černém lakovaném rámečku. „Jak se daří Anně?“ zeptal se konečně pan Thaddeus, když všichni včetně služky popíjeli silný čaj. „Díky Bohu dobře.“ Paní O’Donnellová se úzkostně ohlédla k lepšímu pokoji. Zpívá tam snad dívka žalmy s návštěvníky? „Snad byste mohla tady dámám povědět o její minulosti,“ navrhl pan Thaddeus. Žena se zatvářila nechápavě. „Copak má děcko nějakou minulost?“ Lib se střetla s pohledem sestry Michaely a ujala se vedení. „Paní O’Donnellová, jak byste popsala zdravotní stav vaší dcery do letošního roku?“ Zamžikání. „No, ona byla vždycky křehoučká, ale zase žádná fňukna. Když se někdy odřela nebo potloukla, brala to jako malou oběť Pánu.“ „A co chuť k jídlu?“ pokračovala Lib. „Copak o to, nikdy nebyla nenažraná ani vybíravá. Prostě zlatá holka.“ „Jaká je povahově?“ zeptala se jeptiška. „Nemám nač si stěžovat,“ odpověděla paní O’Donnellová. Tyto nekonkrétní odpovědi však Lib neuspokojovaly. „Chodí Anna do školy?“ „Můžu říct, že pan O’Flaherty na ni nedal dopustit.“ „Vona přece vyhrála tu medaili, ne?“ Služka ukázala na krbovou římsu tak prudce, že jí ze šálku vyšplíchl čaj. „To je pravda, Kitty,“ přikyvovala paní O’Donnellová jako matka kvočna. Lib vyhledala očima vyznamenání, malý bronzový kotouček ve vitrínce vedle fotografie. 31
Zazrak–upraveno.indd 31
21/03/17 10:49
EMMA DONOGHUE
„Jenže pak ve škole chytila ošklivej kašel, tak jsme si řekli, že bude lepší nechat naši děvenku doma,“ pokračovala matka. „Ve škole je přece jen špína a okna věčně rozbitý, mají tam průvan.“ Děvenku; tak říkali Irové snad každé dívce. „Copak se doma neučí stejně pilně, když má všude kolem sebe knížky? Pro střízlíka je každý hnízdo dost velký, jak se u nás říká.“ Toto úsloví Lib neznala. Naléhala, protože ji napadlo, že by Annina pošetilá lež mohla mít základ v pravdě. „Netrpěla od té doby, kdy onemocněla, nějakými nevolnostmi?“ Zajímalo ji, jestli prudký kašel nemohl dítěti nějak poškodit orgány. Paní O’Donnellová však nasadila úsměv a zavrtěla hlavou. „Zvracení, zácpa, průjem?“ „Ne víc než jednou za čas, zkrátka normálně.“ „Do jejích jedenácti byste tedy dceru popsala jako křehkou, jinak ji nic netrápilo?“ ujišťovala se Lib. Žena semkla olupující se rty. „Sedmýho dubna, včera to byly čtyři měsíce, najednou nechtěla vůbec nic, ani polívku, jen Boží vodu.“ Lib pocítila vlnu odporu. Pokud by to byla skutečně pravda, která matka by tuto skutečnost oznamovala s takovým nadšením? Ale pochopitelně to pravda není, připomněla si. Buďto se Rosaleen O’Donnellová na podvodu podílí, nebo se Anně povedlo matku ošálit, v každém případě, ať už byla žena cynická, nebo naivní, neměla důvod se o dítě obávat. „Nezaskočilo jí před narozeninami nějaké sousto? Nesnědla něco zkaženého?“ Paní O’Donnellová se naježila. „V týhle kuchyni byste nic zkaženýho nenašla.“ „Prosila jste ji, aby jedla?“ „Bylo to dočista marný.“ 32
Zazrak–upraveno.indd 32
21/03/17 10:49
ZÁZRAK
„A uvedla Anna nějaký důvod, proč jídlo odmítá?“ Žena se nahnula blíž, jako by jí svěřovala tajemství. „Nepotřebuje.“ „Nepotřebuje uvádět důvody?“ žasla Lib. „Nepotřebuje to,“ prohlásila Rosaleen a odhalila v úsměvu chybějící zuby. „Myslíte jídlo?“ upřesnila jeptiška sotva slyšitelně. „Ani drobeček. Je živoucí zázrak.“ Muselo jít o důkladně připravené představení. Až na lesk v ženiných očích, který Lib připadal pozoruhodně přesvědčivý. „A vy tvrdíte, že během posledních čtyř měsíců se vaše dcera těší stále stejnému zdraví?“ Rosaleen O’Donnellová se napřímila, mávla řídkými řasami. „V tomhle domě se s žádnými falešnými tvrzeními ani podvody nesetkáte, paní Wrightová. Naše domácnost je skromná, ale to byl i požehnaný chlév.“ Lib překvapeně přemítala o hospodářských zvířatech, než jí došlo, jak to žena myslela: Betlém. „Jsme obyčejní lidé, můj muž a já,“ pokračovala zapáleně paní domu. „Neumíme to vysvětlit, ale naše dcera prospívá z vůle Všemohoucího. Nejsou snad jeho možnosti neomezené?“ otočila se k jeptišce. Sestra Michaela přikývla. „Kráčí po nevyzpytatelných stezkách,“ řekla tiše. Přesně proto chtěli O’Donnellovi řádovou sestru, Lib si tím byla téměř jistá. A proto jim lékař vyhověl. Všichni předpokládali, že stará panna zaslíbená Kristu bude spíše než kdokoli jiný ochotná uvěřit v zázrak. Nebo spíše náchylnější k pověrám, jak by to nazvala Lib. Pan Thaddeus vše bedlivě sledoval. „Ale jste s Malachym ochotní nechat tyhle dobré ošetřovatelky, aby u Anny sedávaly po dva týdny, viď, Rosaleen? Aby pak mohly svědčit před komisí?“ 33
Zazrak–upraveno.indd 33
21/03/17 10:49
EMMA DONOGHUE
Paní O’Donnellová rozpřáhla hubené paže tak široce, že jí málem spadl kostkovaný šál. „Jsme víc než ochotní, aby všichni viděli, že jsme stejně dobří jako někdo z Corku nebo Belfastu.“ Lib se málem rozesmála. Taková starost o pověst v téhle chudé chalupě jako v nějakém sídle… „Nemáme co skrejvat,“ pokračovala žena. „Copak už jsme neotevřeli dveře poutníkům z celýho světa?“ To byla na Lib silná slova. „Když už je o tom řeč,“ ozval se kněz, „myslím, že naši hosté odcházejí.“ Zpěv ustal, aniž to Lib zaznamenala. Vnitřní dveře byly pootevřené a pohupovaly se v průvanu. Lib vstala a nahlédla do mezery. Lepší pokoj se od kuchyně lišil především prázdnotou. Kromě skříňky s několika talíři a hrnky za sklem a několika vyplétaných židlí tu nebylo nic. Nějakých šest lidí stálo otočených do kouta místnosti, kam Lib neviděla, s vykulenýma očima, jako by sledovali nějakou oslnivou výstavu. Lib se pokusila zachytit, co říkají. „Děkujeme, slečno.“ „Několik svatých karet do vaší sbírky.“ „Vezměte si, prosím, tuto ampuli oleje, jejž nechal náš bratranec požehnat Jeho Svatostí v Římě.“ „Jen pár květin, nařezaných ráno na zahradě.“ „Tisíceré díky, mohla byste ještě políbit naše dítě, než půjdeme?“ Poslední žena se hrnula do kouta i s uzlíkem v náručí. Lib připadalo trýznivé, že nemůže zahlédnout ten neobyčejný zázrak – tak to říkali farmáři včera v obchodě, ne? Ano, nepochybně rozprávěli právě o tomhle: nikoli o dvouhlavém teleti, nýbrž o Anně O’Donnellové, neobyčejném zázraku. Očividně sem každý den přicházely zástupy a plazily se tomu dítěti u nohou; jak vulgární! 34
Zazrak–upraveno.indd 34
21/03/17 10:49
ZÁZRAK
Jeden farmář včera pronesl cosi jízlivého o těch druhých, co ji obskakují od rána do večera. Myslel snad návštěvníky, kteří se nemohou dočkat, až si dítě pohladí? Co je to všechny popadá, dělají z malé holky světici, protože si nechali namluvit, že se povznesla nad běžné lidské potřeby? Lib to připomínalo procesí v Evropě, sochy v noblesních šatech, nošené páchnoucími ulicemi. Hlasy všech návštěvníků zněly irsky; paní O’Donnellová jistě přeháněla, když mluvila o celém světě. Dveře se otevřely dokořán a Lib ustoupila. Návštěvníci se šourali ven. „Paní, za ochotu.“ Muž v kulatém klobouku podával Rosaleen O’Donnellové minci. No vida! Kořen všeho zla. Jako ti solventní turisté, kteří zaplatí zemědělci za to, že pózuje s houslemi u dveří své chalupy. Lib usoudila, že se O’Donnellovi musejí podvodu účastnit z nejpředvídatelnějšího důvodu: pro peníze. Matka však schovala ruce za zády. „Pohostinství je přece samozřejmost.“ „Pro tu milou dívenku,“ nedal se návštěvník odbýt. Rosaleen O’Donnellová však vrtěla hlavou. „Trvám na tom,“ prohlásil muž. „Pane, dejte to do kasičky pro chudé, jestli musíte.“ Kývla k železné bedýnce na stoličce u dveří. Lib se v duchu napomenula, že si jí nevšimla dřív. Návštěvníci nasypali do kasičky mince cestou ven. Některé se podle zvuku zdály poměrně těžké. Dívka byla očividně atrakcí placenou stejně dobře jako kterýkoli vyřezaný kříž či menhir. Lib silně pochybovala, že O’Donnellovi předají třeba jen penci těm méně šťastným. Čekala, až se uvnitř vyprázdní. Přistoupila ke krbové římse a prohlédla si daguerrotypii. Tmavá fotografie z doby, než syn emigroval. Rosaleen O’Donnellová jako nějaký impozantní totem. Hubený výrostek, který se po ní téměř 35
Zazrak–upraveno.indd 35
21/03/17 10:49
EMMA DONOGHUE
válí, otec s malou holčičkou na klíně. Lib mhouřila oči, aby lépe viděla. Anna O’Donnellová měla vlasy tmavé asi jako Lib, dlouhé po ramena. Na pohled se nezdála ničím výjimečná. „Můžete k ní do pokoje, než vám ji tam pošlu,“ pobídla Rosaleen O’Donnellová sestře Michaele. Lib strnula. Má snad žena v úmyslu připravit dceru a předvést jim ji jako na pouti? Náhle nedokázala vystát zápach doutnající rašeliny. Zamumlala něco v tom smyslu, že potřebuje na vzduch, a vyšla ven. Spustila ramena a zhluboka se nadechla. Vzduch byl cítit hnojem. Pokud tu zůstane, znamená to přijmout výzvu a odhalit ten ubohý podvod. Stavení mohlo mít nanejvýš čtyři pokoje a Lib pochybovala, že jí potrvá déle než jednu noc, než dívku přistihne, jak se tajně krmí, ať už to dělá na vlastní pěst, nebo jí někdo pomáhá. Paní O’Donnellová? Její manžel? Jejich zřejmě jediná služebná? Nebo samozřejmě všichni. To by znamenalo, že i přes dlouhou cestu sem dostane mzdu jen za jediný den. Pochopitelně by méně poctivá ošetřovatelka nepromluvila, dokud neuplyne čtrnáct dnů, aby dostala zaplaceno za celé dva týdny. Libinou největší odměnou by však bylo prohlédnout jejich léčku a postarat se, aby zdravý rozum zvítězil nad nesmysly. „Raději vyrazím za svými dalšími ovečkami,“ ozval se za ní růžolící kněz. „Sestra Michaela se nabídla, že bude držet stráž jako první, jistě jste ještě unavená po cestě.“ „Ale kdepak, jsem připravená začít,“ oponovala Lib. Vlastně se nemohla dočkat, až se s dívkou setká. „Jak si přejete, paní Wrightová,“ zaslechla za ním jeptiščin šepotavý hlas. „Vrátíte se tedy za osm hodin, sestro?“ zeptal se Thaddeus. „Za dvanáct,“ opravila jej Lib. 36
Zazrak–upraveno.indd 36
21/03/17 10:49