001-003 Arcivevodkyne Zofie_Sestava 1 6/21/17 10:41 AM Stránka 3
Anna Ehrlichová Christa Bauerová
Arcivévodkyně
Žofie Silná žena na Vídeňském dvoře
Anna Ehrlich, Christa Bauer ERZHERZOGIN SOPHIE Die starke Frau am Wiener Hof Copyright © 2016 by Amalthea Signum Verlag, A-Wien Lic.: Agentur Dr. Ivana Beil, Schollstr. 1, D-69469 Weinheim www.amalthea.at Translation © 2017 by Jiří Vodvárko
ISBN 978-80-249-3364-1
Arcivevodkyne Zofie.indd 4
20.5.2017 12:14:03
OBSAH
Předmluva
9
DĚTSTVÍ A MLÁDÍ RODIČE A SOUROZENCI
11
Vévoda bez země se z Napoleonovy milosti stává králem, Žofiini sourozenci
DOMÁCÍ PROSTŘEDÍ 23 Mnichov, Nymphenburg, Tegernsee
RODINNÝ ŽIVOT
27
Dětské dopisy, Výchova, Náboženství
SŇATKOVÉ PLÁNY A ZASNOUBENÍ
33
Žofiin odjezd, Finanční záležitosti a dary, Svatba, Stesk po domově
PRVNÍ LÉTA VE VÍDNI NOVÝ DOMOV
41
REZIDENCE 42 Hofburg, Zámek Schönbrunn, Zámek Laxenburg, Baden u Vídně
ŽOFIINA NOVÁ RODINA
45
„Dobrý císař František“, Císařská rodina, Chudák arcivévoda Ferdinand, Císařovi bratři, Napoleonův syn, Princ Gustav Vasa
PŘEDREVOLUČNÍ RAKOUSKO
56
Šedá eminence Metternich, Rakouské finance, Biedermeier
Arcivevodkyne Zofie.indd 5
20.5.2017 12:14:03
SPOLEČENSKÝ ŽIVOT
63
Hudba a divadlo, Reprezentační povinnosti, Cestování
RODINNÉ UDÁLOSTI
69
Smrt krále Maxmiliána, Nešťastná brazilská císařovna, Svatba arcivévody Jana, Neippergova smrt, Svatba Ludviky, Smrt Henrietty Nasavské, Nový úkol pro Františka Karla, V radostném očekávání
LEDOVÁ HRÁZ A POVODEŇ
81
TĚHOTENSTVÍ 83 Volba chůvy, Rána pro Žofiinu ctižádost, Porod
MLADÁ MATKA MOROVÝ POPLACH
91
BOŽSKÝ KOJENEC 93 UHERSKÝ KRÁL 96 MATEŘSKÉ ŠTĚSTÍ CHOLERA ŘÁDÍ DÁL
99 105
RODINNÉ ŠTĚSTÍ A TRÁPENÍ
107
Rodina se rozrůstá, Zlovolné pomluvy, Úmrtí, Obavy o korunního prince, Historky o dětech, Císařova smrt, Císařova závěť
ŽOFIE A METTERNICH 124 „Choleru Francouzům“, Tři regenti a jedna nula, Nový císař, První místo u dvora
RODINNÉ PŘÍRŮSTKY, VÝCHOVA A VŠEDNÍ DEN 130 Anička a Bubi, Výchova dětí, Denní režim, Všední den u dvora, Nemoc a společenský život, Rodinné záležitosti
Arcivevodkyne Zofie.indd 6
20.5.2017 12:14:03
TĚŽKÉ ZTRÁTY
141
Květinka uvadá, Smrt matky
TECHNICKÝ A HOSPODÁŘSKÝ VÝVOJ 144 ZLOM 147 Odvrácená strana romantiky, Interregnum suverenity, Národnostní otázka, František Josef vstupuje na politickou scénu
REVOLUCE 156 Bouře propuká, Ten ubohý milý muž!, František Josef vyráží na cesty, Klidné dny v Innsbrucku, Korespondence, Jen počkejte, brzy se vrátíme, Útěk do Olomouce, Nový císař, „Vražedkyně“ Žofie
MATKA CÍSAŘE KONEC REVOLUCE
179
Porážka Uher v roce 1849, Návrat k absolutismu, Žofiin vliv na císaře
HRDÁ A STAROSTLIVÁ MATKA
185
Atentát, Hledání nevěsty, Krymská válka, Tchyně Žofie, Spor o dětský pokojíček
DOBOVÉ UDÁLOSTI
207
Konkordát z roku 1855, Stavba Ringstraße
OSTATNÍ ŽOFIINI SYNOVÉ
211
Maxmilián, Karel Ludvík, Ludvík Viktor
SELHÁNÍ CÍSAŘOVNY
220
Alžběta na cestách, Korunní princ Rudolf
CESTA K ÚSTAVĚ
225
Válka s Pruskem, Rakousko-uherské vyrovnání, Ústava z roku 1867
POSLEDNÍ ROKY 233 Mexická tragédie, Truchlící matka, Německo-francouzská válka, Poslední rok, Nemoc a smrt
Arcivevodkyne Zofie.indd 7
20.5.2017 12:14:03
Dodatek
249
Poznámky Chronologie
251 254
Prameny a literatura 256 Odkaz k ilustracím 258 Jmenný rejstřík
Arcivevodkyne Zofie.indd 8
259
20.5.2017 12:14:03
P Ř E D M L U VA
Princezna Žofie Bavorská, matka císaře Františka Josefa I., byla nepochybně mimořádná žena. Byla však – a doposud je – hodnocena velmi protichůdně. Už Žofiini současníci posuzovali její charakter a politický vliv rozdílně. Jisté je, že byla mimořádně inteligentní a ctižádostivá a živě se zajímala o politiku. Okolí ji vnímalo jako chladnou a stavovsky povýšenou, nicméně je doloženo, že udržovala kontakty i s několika ženami z nižších sociálních vrstev. Její nejbližší ji hodnotili jako vřelou ženu a nikdo o ní nemluvil negativně – s výjimkou snachy Alžběty. Obraz „zlé tchyně“, jak jej později prezentovaly různé romány a filmy, se opírá prakticky výhradně o Alžbětiny výroky. Politických nepřátel měla Žofie víc než dost, vesměs však šlo o lidi, kteří ji neznali osobně. Pravda je, že již od dětství měla panickou hrůzu z revolucí, a proto ji musíme zařadit do konzervativního tábora. Tento její postoj se promítl i do výchovy nejstaršího syna; teprve po mnoha letech a hořkých zkušenostech se císař František Josef I. dokázal z tohoto vlivu alespoň částečně vymanit. Kdo chce porozumět charakteru a motivaci tohoto monarchy, měl by se zabývat životopisem jeho matky. Anna Ehrlichová a Christa Bauerová
9
Arcivevodkyne Zofie.indd 9
20.5.2017 12:14:03
DĚTSTVÍ A MLÁDÍ RODIČE
A SOUROZENCI
Žofie a její sourozenci vyrůstali ve velmi harmonické a tolerantní rodině. Šťastné dětství jí dalo pevný základ pro celý další život. Své rodiče hluboce milovala a udržovala s nimi kontakt i poté, co se provdala. Obzvlášť blízká jí byla její matka. Bavorský král Maxmilián I. Josef (1756–1825), nazývaný Max, a jeho druhá choť Karolína Friederika Vilemína Bádenská (1776–1841) se vroucně milovali a každé odloučení nesli těžce. Vévoda bez země se z Napoleonovy milosti stává králem Když přišel Žofiin otec Max na svět, nedalo se předpokládat, že jednoho dne bude vládnout Bavorsku. Pocházel totiž z vedlejší falcké větve Wittelsbachů. Jeho otec, Friedrich Michael z rodu Falc-Birkenfeld-Bischweiler (1724–1767), velel – podobně jako jeho předci – francouzskému regimentu; během sedmileté války ale vstoupil do rakouských služeb a konvertoval kvůli tomu ke katolicismu. Jeho matce, Marii Františce Dorotě z Falce-Sulzbachu (1724–1794), vynesl vášnivý milostný románek s jedním hercem v roce 1760 pobyt v klášterním vězení. O výchovu Maxe a jeho staršího bratra Karla Augusta (1746–1795) se pak staral jejich strýc a poručník Christian IV., vévoda z Birkenfeld-Zweibrückenu (1722–1775), který chlapcům naplánoval vojenskou kariéru. Své učitele Max později označil za „velmi nadané a schopné“ muže, kteří „rovnoměrně rozvíjeli ducha i tělo, aniž by ho zbytečně zatěžovali přemírou poznatků, jimiž jsou často hlavy princů naplňovány v takové míře, že tím je udušen všechen jejich přirozený cit“. 11
Arcivevodkyne Zofie.indd 11
20.5.2017 12:14:03
ARCIVÉVODKYNĚ ŽOFIE
Král Maxmilián I. Josef
Max byl údajně pohledný chlapec přátelské a dobrotivé povahy, velkorysý a upřímný, vybavený zdravým selským rozumem. Zcela nediplomaticky a někdy i s pomocí peprných výrazů otevřeně říkal, co si myslel. Někdy mu chyběla rozhodnost, což ale dokázal kompenzovat výběrem schopných poradců. Maxův učitel, francouzský důstojník Agathon de Guynement Chevalier de Keralio (1723–1788), svému svěřenci vštěpoval: „Nikdy nezapomínejte, že jste velkou nadějí významného rodu.“1 Byl malému Maxovi nejen učitelem, ale i otcovským přítelem, který kladl větší důraz na žákovy charakterové vlastnosti než na zvládnutí dvorských způsobů. Jedné z Maxových tet Keralio napsal: Ve společnosti se nad očekávání dobře ujal, neboť jsem ho nevedl k přílišné zdvořilosti z obavy, že bych tím u něho vypěstoval sklon k přetvářce.2 V roce 1770 Max vstoupil do otcových šlépějí tím, že převzal velení alsaského regimentu, který byl v té době podřízen 12
Arcivevodkyne Zofie.indd 12
20.5.2017 12:14:03
DĚTSTVÍ
A MLÁDÍ
francouzskému králi. Pobýval převážně ve Štrasburku, kde vedl typický život mladého důstojníka šlechtického původu. Se ženěním Max nespěchal, i když pro něj jeho poručník vybral nevěstu již v době, kdy mu bylo pouhých šestnáct let. Ale teprve v roce 1785 jako téměř třicetiletý a jen pod velkým nátlakem přistoupil na to, že si vezme protestantskou princeznu Augustu Vilemínu z Hesenska-Darmstadtu (1765–1796). V rozporu s běžnými zvyklostmi té doby nemusela Augusta konvertovat; stačilo, když se zavázala k tomu, že bude své děti vychovávat v katolické víře. Když v roce 1795 zemřel jeho starší bratr Karel August, stal se Max vévodou ze Zweibrückenu. V té době však obsadila území, jemuž měl vládnout, francouzská revoluční vojska. Max uprchl i s rodinou na zámek Rohrbach nedaleko Heidelbergu. Tam Augusta Vilemína následujícího roku zemřela a zanechala po sobě čtyři malé děti. Útěk pokračoval do Mannheimu, a když se boje přiblížily i tam, Max – nyní vévoda bez vévodství – přesídlil s dětmi a doprovodem do Ansbachu v Prusku. Tam se ve stejné době uchýlil také bádenský korunní princ Karel Ludvík (1755–1801) s rodinou. Jeho choť Amálie Hesensko-Darmstadtská (1754–1832), Maxova sestřenice, přivedla na svět sedm dětí – jednoho chlapce a šest dívek. Nejstarší sestry, Karolína Friederika Vilemína (1776–1841) a Amálie Christiane (1776–1823) byly dvojčata. Obě byly velmi hezké a sebevědomé, především Karolína. Když čtyřicetiletý vdovec Max poznal o dvacet let mladší dívku, bezhlavě se do ní zamiloval. „Jsem zamilovaný blázen. V mém věku je to směšné, ale nedá se s tím nic dělat!“3 Karolína byla méně nadšená. Nápadník se jí zdál příliš starý, ale pod matčiným vlivem nakonec souhlasila se sňatkem. Podobně jako Maxova první manželka si mohla ponechat svoji protestantskou víru pod podmínkou, že společné děti bude vychovávat v katolickém duchu. Obdržela za to slib, že „jako nastávající choť bude požívat úplnou svobodu svědomí a nikdy, na žádném místě a za žádných okolností jí nebude bráněno ve vykonávání protestantského náboženství“.4 Svatba se konala 1. března 1797 v Karlsruhe; dvacetiletá Karolína se tak stala nevlastní matkou čtyř dětí, dvou chlapců a dvou dívek. 13
Arcivevodkyne Zofie.indd 13
20.5.2017 12:14:04
ARCIVÉVODKYNĚ ŽOFIE
Královna Karolína
Maxův nejstarší syn Ludvík byl jen o deset let mladší než ona. V říjnu roku 1797 se rodina usadila v Mannheimu. O několik měsíců později jeli Max a jeho nová manželka do Mnichova navštívit kurfiřta Karla Theodora (1724–1799). Max byl jeho nejbližší příbuzný a tím pádem také nástupce. Sedmdesátiletý Karel Theodor neměl legitimního syna a nic na tom 14
Arcivevodkyne Zofie.indd 14
20.5.2017 12:14:04
DĚTSTVÍ
A MLÁDÍ
nezměnil ani jeho sňatek s osmnáctiletou Marií Leopoldinou Rakouskou-Este (1776–1848). Když kurfiřt 16. února 1799 zemřel, na okamžik se zdálo, že Max vyjde přece jen na prázdno, neboť Marie Leopoldina byla těhotná. Mladá vdova však s šokující otevřeností přiznala, že otcem dítěte není zesnulý Karel Theodor, a Max se stal kurfiřtem. Lid přijal tuto zprávu s nadšením – všichni od nového vládce očekávali reformy, náboženskou svobodu a konec absolutistického způsobu vládnutí. Při Maxově příjezdu mu jeden občan podal do kočáru ruku se slovy: „To je dobře, Maxi, že už jsi tady!“ Max naděje svých poddaných nezklamal. Společně se svým rádcem Maxmiliánem de Montgelas (1759–1838) zavedl řadu vnitropolitických reforem a v roce 1808 (a potom ještě v roce 1818) vydal liberální ústavu napsanou v osvícenském duchu, díky čemuž se Bavorsko mohlo vyvíjet směrem k modernímu státu. Karolína byla Maxovi dobrou rádkyní, která se navíc intenzivně věnovala charitativní činnosti. Neodmítla nikoho, kdo trpěl nouzi. Mezi lidmi se pak říkalo: „Když je ti bídně, běž ke Karolíně.“ V době přesídlení do Mnichova byla Karolína těhotná, dítě – chlapeček – se však narodilo mrtvé. Další syn zemřel brzy po narození. Teprve dcery, mezi nimi i dvě dvojčata, prokázaly plnou životaschopnost. Alžběta a Amálie se narodily v roce 1801, Marie Anna Leopoldina a Žofie v roce 1805. Pro hrdého otce byl jejich příchod na svět „slavný“ a „plod spořádaného, bohabojného života“. Následovaly ještě Ludovika (1808) a Maxmiliána (1810). Maxmiliánův mnichovský rodinný život tak zpestřovalo deset potomků. V průběhu koaličních válek se Max sblížil s Francií. Hrozilo totiž, že se Bavorsko během třetí koaliční války ocitne mezi dvěma mlýnskými kameny – Francií a Rakouskem. Francouzský císař Napoleon (1769–1821) však Maxovi slíbil nejen zachování Bavorska, ale v případě úspěšného průběhu války i některá nová území. Po porážce Rakouska tak došlo k rozšíření bavorských hranic. Kromě toho propůjčil Napoleon svému důležitému spojenci titul krále, čímž došel naplnění odedávný sen Wittelsbachů – byť se tak stalo způsobem, který nikdo nepředpokládal. Ceremoniál proběhl 1. ledna roku 1806 15
Arcivevodkyne Zofie.indd 15
20.5.2017 12:14:04
ARCIVÉVODKYNĚ ŽOFIE
v mnichovské rezidenci. Od veřejné korunovace a pomazání Max vzhledem k částečně protifrancouzským náladám obyvatelstva upustil. Navíc nebyla k dispozici žádná královská koruna. Z Mnichova se tak stala královská rezidence a všichni princové a princezny královského domu směli napříště používat titul Královská výsost. Max, věrný své příslovečné skromnosti, údajně poznamenal: „Zůstaneme takoví, jací jsme byli doteď.“ V cizině přijali zprávu o zrodu nového království velmi zdrženlivě. Bavorští králové („upečení Napoleonem“) nebyli považováni za rovnocenné. Vídeňský list Wiener Zeitung informoval o královské inauguraci v Mnichově teprve s měsíčním zpožděním. Max pochopitelně nedostal titul krále zadarmo. Bavorsko muselo dát Napoleonovi k dispozici vojenské jednotky a došlo i na vynucenou svatbu. Žofiini sourozenci Žofiina nevlastní sestra Augusta Amálie (1788–1851), označovaná za „nejkrásnější princeznu své doby“, se brzy po Maxově povýšení na krále musela na Napoleonův příkaz provdat za Eugèna de Beauharnais (1781–1824), adoptivního syna francouzského císaře. Královna Karolína i korunní princ Ludvík proti takovému svazku protestovali, leč marně. Celá záležitost byla o to trapnější, že Augusta svého nastávajícího tchána nenáviděla; Napoleon dal totiž v monstrózním procesu obvinit z velezrady a k smrti odsoudit prince Condého, vévodu z Enghienu (1772–1804), její velkou lásku z mládí. Vynucený sňatek byl uzavřen 14. ledna roku 1806 v mnichovské rezidenci. Napoleon poslal nevěstě velkorysé dary, mimo jiné „zlatem protkané šaty, čepce a mnoho květin“. Navzdory obtížnému startu bylo manželství velmi šťastné a požehnané osmi potomky. Po Napoleonově pádu jmenoval Max svého zetě vévodou z Leuchtenbergu a knížetem z Eichstättu. Když Eugène v roce 1824 předčasně zemřel, pochovali ho v mnichovské Michaelskirche. 16
Arcivevodkyne Zofie.indd 16
20.5.2017 12:14:04
DĚTSTVÍ
A MLÁDÍ
Žofiina druhá nevlastní sestra, Charlotta Augusta Karolina, se v roce 1808 provdala za württemberského korunního prince Viléma. Pro Charlottu to rozhodně nebyla výhra v loterii; Vilém si ji vzal jen proto, aby se vyhnul dalšímu vynucenému sňatku, který Napoleon plánoval i pro něj. Královna Karolína o tom napsala: Její muž je ledově chladný. Chápu, že nemůže být zamilovaný. Ale proč si ji bral, když se k ní nechce ani přiblížit? Nepodal jí ani ruku, natož aby ji objal.5
Císařovna Karolina Augusta
Arcivevodkyne Zofie.indd 17
20.5.2017 12:14:04
ARCIVÉVODKYNĚ ŽOFIE
Manželé žili „ceremoniálně, aby zachovali vnější zdání“. Jinými slovy: manželství se nikdy nenaplnilo. Po Napoleonově pádu byl sňatek v srpnu roku 1814 „kvůli nesplnění základních požadavků“ prohlášen za neplatný a v roce 1816 anulován i papežem Piem VII. Charlotta se tak mohla provdat podruhé. Její bratr Ludvík pro ni vyhlédl toskánského velkovévodu Ferdinanda III. (1769–1824), bratra rakouského císaře Františka I. (1768–1835). Rakouský kancléř kníže Metternich (1773–1859) však chtěl bavorskou nevěstu získat pro samotného císaře, který v té době ovdověl poté, co zemřela jeho třetí choť Marie Ludvika (1787–1816). Podle všeho směla do výběru svého manžela promluvit i sama Charlotta, neboť její nevlastní matka Karolína jí napsala: Zvažte, který z obou pretendentů by se k Vám hodil lépe. Císař nechce v žádném případě podniknout nic, co by uškodilo zájmům jeho bratra. Držíte tedy svůj osud ve vlastních rukou; nechť Vás při tom vede Bůh, abyste jednoho z nich učinila tak šťastným, jak si to přeji.6 Volba nakonec padla na rakouského císaře. Obřad proběhl 29. října 1816 v mnichovské dvorské kapli a císaře Františka I. při něm zastupoval Charlottin bratr Ludvík. Král Max označil tento den za nejšťastnější ve svém životě. Nepochybně pro něj bylo velkým zadostiučiněním, že jeho dcera, v prvním svazku manželem tak ponižovaná, se nyní stala rakouskou císařovnou. 9. listopadu téhož roku se ve Vídni, v kostele augustiniánů, obřad opakoval, tentokrát s pravým ženichem. Jako rakouská císařovna používala Charlotta jméno Karolina Augusta. Manželství zůstalo bezdětné, bylo však – navzdory velkému věkovému rozdílu – šťastné. Nová císařovna se věnovala především charitativní činnosti a stejně jako její choť byla obecně vnímána jako skromná a sympatická. Žofiin nevlastní bratr korunní princ Ludvík Bavorský (1786 až 1868) byl již od dětství připravován na svůj panovnický úřad. Rozkaz a poslušnost mu vštěpovali jako nejvyšší ctnosti. K Francii necítil žádné sympatie a spojenectví s Napoleonem mu bylo trnem v oku. Od narození byl nedoslýchavý, v důsledku čehož měl i jisté problémy s mluvením. O Ludvíkově vzhledu poznamenal hrabě Karl von Nostitz, diplomat 18
Arcivevodkyne Zofie.indd 18
20.5.2017 12:14:04
DĚTSTVÍ
A MLÁDÍ
v ruských službách na vídeňském kongresu v roce 1814: „Bavorský korunní princ je nevzhledný muž, nevýrazná postava.“ V říjnu roku 1810 se Ludvík oženil s protestantskou princeznou Terezou Sasko-Hildburghausenskou (1792–1854). Její jméno nese dodnes louka, na které se každý rok koná slavný Oktoberfest. Manželství požehnané devíti dětmi považovali současníci za vcelku šťastné, navzdory Ludvíkovým občasným záletům. Nejmladším dítětem z Maxova prvního manželství byl Karel Theodor Maxmilián August (1795–1875). Ke své nevlastní matce Karolíně si vytvořil velmi hluboký citový vztah, nepochybně i proto, že když se ujala role jeho druhé matky, byly mu teprve dva roky. I s otcem vycházel velmi dobře a lidé u dvora ho měli v oblibě pro jeho veselou a nekomplikovanou povahu. Jelikož uzavřel stavovsky nerovný sňatek s Marií Annou-Sophií Petinovou (1792–1838, svobodná paní z Bayrstorffu), musel se vzdát nástupnických práv pro sebe i pro obě své dcery. Řeckou korunu, která mu byla nabídnuta v roce 1831, odmítl. První Karolínina dcera, Alžběta Ludvika (1801–1873), se provdala za pruského korunního prince Friedricha Viléma (1794 až 1861). Byl to – v těchto kruzích spíše neobvyklý – sňatek z lásky. Alžběta si směla ponechat svoji katolickou víru a v omezené míře praktikovat své náboženství; slíbila však, že bude ochotná konvertovat, pokud ji k tomu dovede vnitřní přesvědčení. A v roce 1830 skutečně přestoupila k protestantství. Její sestra-dvojče Amálie Augusta (1801–1877) se v roce 1822 provdala za saského prince Jana (1801–1873), s nímž se seznámila v Mnichově, kde udělal zastávku při návratu z Itálie. Když Amálie jela na svatbu, uvítal ji v Saské Kamenici: „Moje nevěsta na sobě měla červený plášť lemovaný kožešinou a první polibek mi dala hned v kočáře.“7 Jan usedl na trůn poté, co jeho starší bratr Friedrich August II. (1797–1854) zemřel, aniž by zanechal potomky. Ale víc než vládnutí ho zajímala literatura; pod pseudonymem Philalethes přeložil mimo jiné 19
Arcivevodkyne Zofie.indd 19
20.5.2017 12:14:04
ARCIVÉVODKYNĚ ŽOFIE
Danteho Božskou komedii. I toto manželství, z něhož vzešlo devět potomků, bylo šťastné. Žofiina sestra-dvojče Marie Anna Leopoldina (1805–1877) se stala manželkou právě zmíněného krále Friedricha Augusta II. To byl velmi inteligentní a vlídný muž, který se o politiku zajímal stejně málo jako o vojenství. Po revoluci z let 1848/49 prosadil reformy v justici, osvobodil rolníky od roboty a zrušil cenzuru. Ještě v průběhu roku 1849 však některé z těchto reforem opět zrušil, a když v květnu téhož roku propukly v Drážďanech nové nepokoje, nařídil dokonce střílet do demonstrantů. Friedrich zemřel na následky nehody, když se v tyrolském Oberinntalu převrátilo jeho spřežení. Král přitom vypadl z kočáru tak nešťastně, že ho do hlavy zasáhl kopytem splašený kůň. Friedricha ještě odnesli do nedalekého hostince, kde ale na následky vážného poranění zemřel. Princezna Ludovika Vilemína (1808–1892), v rodině nazývaná Luisa, měla jako jediná ze všech dcer nepříliš šťastný život. Přes vážné pochybnosti její matky byla provdána za vévodu Maxmiliána Bavorského (1808–1888), jehož záliby – herectví a cirkus – se pramálo hodily k jeho stavu. Vztah mezi manželi, kteří nemohli být povahou odlišnější, proto byl od samého počátku velmi napjatý. Ludovika ještě ve vysokém věku vzpomínala na to, že ani jeden z nich si toho druhého nechtěl vzít. Během zimních měsíců bydlela rodina v Mnichově, léto trávili na zámku Possenhofen u Starnberského jezera. Manželé se stýkali tak málo, jak to jen bylo možné. Přesto však zplodili deset potomků, včetně pozdější rakouské císařovny Alžběty („Sisi“). Žofiina nejmladší sestra, Maxmiliána Josefa Karolina (1810 až 1821), ostatními něžně nazývaná Nini, se stala miláčkem všech, především své matky: „Byla mému srdci nejbližší.“8 Když královna Karolína oznámila po dlouhé nepřítomnosti, že se konečně vrací z vídeňského kongresu do Mnichova, Žofie jí 24. ledna 1815 napsala: Nini měla nepopsatelnou radost, když jsme jí řekli, že maminka už brzy přijede. Poskakovala 20
Arcivevodkyne Zofie.indd 20
20.5.2017 12:14:04
Žofie (vpředu) se sestrami Ludovikou a Marií
Arcivevodkyne Zofie.indd 21
20.5.2017 12:14:04
ARCIVÉVODKYNĚ ŽOFIE
v pokoji jako kůzle a byla štěstím bez sebe. když jí Rotbergová9 nedávno řekla: „Já mám vaši maminku taky moc ráda“, Nini protestovala: „To ne, ty smíš mít maminku ráda jen trochu, protože moc ráda ji mám já!“ Včera běhala po místnosti s papírovými křídly na zádech. Když se jí Rotbergová zeptala, co to dělá, Nini odpověděla: „Letěla jsem do Vídně a maminka ti posílá pusu!“ Všichni jsme se tomu dlouho smáli a Nini se smála taky. Maxmiliána zemřela v dětském věku na tyfus.
22
Arcivevodkyne Zofie.indd 22
20.5.2017 12:14:05
DOMÁCÍ
PROSTŘEDÍ
Mnichov Po skončení koaličních válek učinil Max z dynamicky se rozvíjejícího města královskou rezidenci. Kolem roku 1810 měl Mnichov odhadem 40 000 až 45 000 obyvatel, v roce 1824 to bylo již 62 000. Plánovitou výstavbou města Max pověřil Karla von Fischera (1782–1820), prvního profesora architektury na nově založené Akademii výtvarných umění. Ten založil městské zahrady a parky, rozšířil ulice, nechal postavit chodníky lemované stromovím a vybudovat kanalizaci a vodovod. Královská rodina trávila zimní měsíce v mnichovské rezidenci postavené na sklonku 14. století původně jako pevnost. Během následujících staletí se komplex průběžně rozšiřoval a byl doplněn o zahrady a nádvoří. Za Maxovy vlády neproběhlo další rozšiřování, došlo však k řadě stavebních úprav a změn v interiéru, jelikož královské rodině připadala rezidence příliš nevlídná a temná. Karolina si v dopise matce posteskla, že tam „není jediný kus moderního nábytku“. Královna Karolína, která kladla velký důraz na reprezentaci, obývala zahradní pokoj s přilehlými komnatami, které dala přepychově zařídit v empírovém stylu. Kromě toho měla vlastní hudební místnost a malířský kabinet. Milovala hudbu, ráda a často malovala a zbožňovala činoherní divadlo – stejně jako později její dcera Žofie. Královy reprezentační pokoje se nacházely v západním křídle, v takzvaných kamenných místnostech, které byly v 17. století bohatě obložené mramorem a štukovým mramorem. Soukromé pokoje měl v nově zbudovaném mezipatře v horní části někdejšího slavnostního sálu. Jejich prosté zařízení připomínalo 23
Arcivevodkyne Zofie.indd 23
20.5.2017 12:14:05
ARCIVÉVODKYNĚ ŽOFIE
spíš měšťanskou než královskou domácnost. Ve stejném patře měly své pokoje i Žofie a její sestry. Nymphenburg Každý rok se rodina počátkem května přesunula na zámek Nymphenburg, královo nejoblíbenější místo. Max pověřil tehdejšího předního zahradního umělce Friedricha Ludwiga Sckella (1750–1823) úkolem přetvořit starou francouzskou zahradu Nymphenburgu v duchu přirozeného zahradního vkusu, jinými slovy, přebudovat ji na anglickou zahradu. Ta pak platila za nejkrásnější zahradu v celém Bavorsku. Největší část zahrady byla přístupná veřejnosti, královská rodina si však vyhradila několik soukromých oblastí, například takzvanou Princovu zahrádku, v níž si děti mohly hrát v idylických selských staveních, pěstovat květiny a strávit mnoho příjemných hodin. V menažérii chovali především opeřence, které král miloval, jen málo čtyřnohých zvířat a žádné dravce. Říši „čtyřnohých zvířat“ však zastupovalo několik zajímavých exemplářů – lama, dva vačnatci, dvě gazely, „okřídlená veverka“ a dva klokani. Max si nechal přímo pod svými soukromými pokoji zbudovat zahradu, které říkal „mon bijou“. Tam měl své oblíbené květiny a zvířata, především papoušky. Ti si na něho tak zvykli, že neuletěli. Jednoduše seděli na stromech. Jednoho černého papouška často nosil u sebe pod vestou, aby udělal radost dětem. Největší oblibě celé rodiny se však těšila opička Coco, která byla neustále nablízku a dělala společnost hlavně dívkám. Král nechal v Nymphenburgu postavit velké skleníky – především pro tropickou vegetaci, ale i pro jiné rostliny ze všech pěti světadílů. Mnohé z nich obdržel darem z Vídně, od velkého milovníka rostlin a amatérského zahradníka císaře Františka I. Na zámku vládla klidná, pohodová atmosféra, žádný spěch nebo shon. Královna Karolína popsala každodenní procházky v parku těmito slovy: Jdeme podél kanálu až k Badenburgu, abychom nakrmili kachny, husy a labutě. Pak si odpočineme u sochy, kterou dal král postavit na skále, z níž tryská voda. Socha 24
Arcivevodkyne Zofie.indd 24
20.5.2017 12:14:05
DĚTSTVÍ
A MLÁDÍ
Mnichovská rezidence v 18. století
je vytesaná z bělostného mramoru a představuje antického boha Pana hrajícího na flétnu, jemuž leží u nohou koza. Přímo naproti soše se nachází lavička, na kterou obvykle usedám. Pak se vracíme domů po úzké pěšině. 10 Další oblíbenou kratochvílí princezen byly pravidelné návštěvy bálů: Mohu Ti sdělit jen tolik, že jsem se skvěle bavila s řadou tanečníků a pochutnala si na dobrých bonbonech, napsala Žofie své matce. Mými tanečníky byli: kníže Hohenzollern, pan von Tacher, pan von Magerl (který mi ošklivě šlápl na nohu) a pan von Wittmann. Tegernsee V létě byl často navštěvovaným výletním místem někdejší klášter Tegernsee. Král ho koupil v roce 1817, dal ho přestavět na zámek a odpovídajícím způsobem zařídit. Žofie a její 25
Arcivevodkyne Zofie.indd 25
20.5.2017 12:14:05
ARCIVÉVODKYNĚ ŽOFIE
sestry tam měly loutkovou jizbu, která sestávala ze dvou pokojíků vybavených nábytkem, nádobím a potravinami z lepené papírové kaše. Král žil na zámku Tegernsee jako zámožný statkář a soukromník. Nevyhýbal se kontaktům se svými poddanými a princezny podnikaly pravidelné vyjížďky do okolí ve vozech tažených poníky, takže je každý dobře znal. Občas přijeli na zámek i významní hosté, například car Alexandr I. (1777–1825) nebo rakouský císař František I., o čemž dochovala svědectví pamětní deska umístěná v zámeckém kostele.
26
Arcivevodkyne Zofie.indd 26
20.5.2017 12:14:06
Anna Ehrlichová, Christa Bauerová ARCIVÉVODKYNĚ ŽOFIE Silná žena na Vídeňském dvoře Z německého originálu Erzherzogin Sophie. Die starke Frau am Wiener Hof, vydaného nakladatelstvím Amalthea Signum Verlag ve Vídni v roce 2016, přeložil Jiří Vodvárko Fotografie na obálce obraz od Josepha Karl Stielera, 1832 Obálku podle originálu zhotovila Jana Šťastná Redigoval Michal Chvojka Odpovědná redaktorka Ivana Parkmanová Technická redaktorka Lenka Gregorová Počet stran 264 Vydala Euromedia Group, a. s. – Ikar, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2017 jako svou 9127. publikaci Sazbu zhotovil Vladimír Fára Vytiskly TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz
Arcivevodkyne Zofie.indd 264
20.5.2017 12:14:29