Tuto knihu věnuji instruktorům vancouverského Klubu pro výcvik poslušnosti psů. Speciální dík si zaslouží mé první instruktorky: Barbara Bakerová, Barbara Merkleyová, Emma Jilgová a Shirley Welchová. Knihu věnuji rovněž jejich báječným psům: April, Mori, Meg, Wylie a Noel. Právě oni byli mým vzorem, podle něhož jsem vychovával svá štěňata. Od prvního vydání této knihy se do našeho týmu připojili další instruktoři: Ward Falkner, Christie Ulmerová a Doug Field. S nimi přišli i jejich skvělí psi: mimo jiné hlavně Slater, Trooper a Elvis. Každý z nich mi přinesl do života radost a v mnohém mě inspiroval. Revidovaným vydáním této knihy jim všem chci vzdát hold.
Inteligence_psu.indd 5
19.3.2017 9:10:50
Předmluva k revidovanému vydání
K
dyž v roce 1994 vyšla tato kniha poprvé, pokoušel jsem se vypořádat s problémem, kterým se tehdy publikace o psech doposud nezabývaly. Existovaly jen příručky veterinářů, knihy zabývající se výcvikem poslušnosti a encyklopedie psích plemen, ale žádná z nich se nezabývala tím, jak psi přemýšlejí. Tyto publikace měly jiný cíl, takže se inteligenci psů nebo jejich mentální kapacitě vůbec nevěnovaly. Doufal jsem, že Inteligence psů pomůže zaplnit mezeru v literatuře tím, že poskytne čtenáři obrázek, jak funguje psí mysl. Jako psycholog, trenér a zapřisáhlý milovník psů jsem se pokusil popsat mentální schopnosti, které jsou přítomny u každého psa. Šel jsem ještě o krok dál; zkoumal jsem, jak se různá plemena liší ve svých schopnostech a chování. Pochopitelně, než jsem se do toho pustil, musel jsem se napřed důkladně připravit. Začal jsem studiem původu psů, protože všechny mentální schopnosti se vytvářejí a jsou vymezeny biologickými a evolučními procesy. Poté mě zajímal názor vědců na mentalitu psa a rozlišil jsem kontroverzní detaily týkající se povahy psího myšlení a vědomí. Nakonec jsem prozkoumal různé typy psí inteligence a popsal, jak mohou majitelé psů skutečně poměřit schopnosti svých svěřencců. Snad jsem dostatečně jasně vyložil, že každé plemeno má své přednosti a hodnotu, zároveň jsem zdůraznil, že ne všechny rasy jsou si rovny, pokud jde o chytrost a mentální schopnosti. Nadšené přijetí prvního vydání naznačilo, že lidé mají zájem o tento druh informací. V následujících letech se našlo dost dalších odborníků na psy, badatelů a spisovatelů, kteří kráčeli v mých
Inteligence_psu.indd 7
19.3.2017 9:10:51
8
I N T EL IGENCE PSŮ
stopách a pokusili se poskytnout informace o myšlenkových pochodech a schopnostech psů. Každý svým způsobem přispěl k hlubšímu poznání psí mysli. Od doby, kdy Inteligence psů vyšla poprvé, proběhla řada nových výzkumů, které nám pomohly lépe pochopit chování a původ našich mazlíčků. Rozhodl jsem se proto původní materiál zaktualizovat. V tomto revidovaném vydání najdete nové texty o volně žijících předchůdcích psů, jak došlo k domestikaci psa, pasáže o psí komunikaci, myšlení, schopnostech řešit problémy a o jejich osobnosti. Navíc jsem zařadil některé nové techniky pro rozšiřování mentální kapacity vašeho psa – stručně řečeno, jak se může váš pes stát ještě chytřejším. Nakonec jsem rozšířil plemena sledovaná kvůli pracovní inteligenci a inteligenci v poslušnosti, takže do tohoto vydání jsem zahrnul sto čtyřicet psích plemen. Tato kniha by nemohla vzniknout bez pomoci mnoha lidí. Zvláště pak musím vyzdvihnout přínos dvou set osmi rozhodčích, kteří posuzují zkoušky poslušnosti. Je to více než polovina celkového množství těchto odborníků v celé Severní Americe. Každý z oněch dvou set osmi rozhodčích si našel čas a vyplnil velice komplikovanou a detailní studii. Vyplněné dotazníky mi poskytly cenné informace, které uvádím. Mnozí z těchto časově vytížených expertů se dále aktivně zapojili a nezávisle na ostatních mě informovali v podrobně rozepsaných pozorováních psí mentality. Více než dvacítka těchto profesionálů rovněž souhlasila s velice dlouhými, náročnými a detailními pohovory. Nutno zdůraznit, že většina rozhovorů trvala celé hodiny. To všechno mi pomohlo vytvořit si komplexní obrázek o pracovní inteligenci psů. K rozhodčím posuzujícím psí poslušnost se ještě připojilo šedesát tři veterinářů, kteří přicházejí se psy do styku a kteří mi odpověděli na otázky týkající se osobnosti psů a zvláštních návyků či zlozvyků u jednotlivých plemen. Další údaje mi poskytlo čtrnáct specialistů na ostrahu a práci s obranářskými psy, kteří mě informovali o svých pozorováních psů, majících zájem o tento specifický druh práce, a také o těch, jimž podobná schopnost chybí. Od prvního vydání této knihy jsem vedl řadu debat a rozhovorů s dalšími vědci, kteří zkoumají chování zvířat, a ti mě zasvětili do nejnovějších poznatků laboratorních výzkumů. Pomyslnou třešničkou na dortu byla osobní setkání s účastníky různých psích soutěží a kontakt s běžnými majiteli společenských
Inteligence_psu.indd 8
19.3.2017 9:10:51
P Ř E D M L U VA K R E V I D O VA N É M U V Y D Á N Í
9
plemen, kteří mě oslovovali a svěřovali se mi s individuálními zážitky a zkušenostmi. Zvláštní osobní poděkování patří vancouverskému Klubu pro výcvik poslušnosti, a to jak trenérům, tak členům, kteří mi posloužili jednak jako velice cenný pramen, ale také jsme se po určitém čase sblížili a stali se z nás dobří přátelé. Nakonec bych chtěl poděkovat své manželce Joan, která přečetla tento rukopis a měla k němu řadu připomínek. Mnohem důležitější však je, že to se mnou vůbec vydržela v domě plném psů, a to jen s občasnými chvilkami hysterie. Její láska a pomoc pro mne znamenají neutuchající podporu a útěchu. Stanley Coren
Inteligence_psu.indd 9
19.3.2017 9:10:51
1 Přemýšlejí psi? Jsme sami, absolutně sami na této nahodile vzniklé planetě; a z mnoha forem života, které nás obklopují, žádná kromě psa s námi nevytvořila spojenectví. MAURICE MAETERLINCK
Z
a pozornost stojí zamyšlení nad tím, že kdybyste žili v době kamenné asi tak před čtrnácti tisíci lety a pozorovali všechno ve stínech plamenů poskakujících v ohništi, zcela určitě byste spatřili psa, který by vypadal skoro stejně jako psi, které vídáte v ulicích našich měst, nebo dokonce jako pes, jenž vám právě odpočívá u nohou. Sto čtyřicet století se člověk a pes dělí svorně o potravu, obydlí a čas. Kdysi psi pomáhali lidem při lovu a hlídání stád. V různých dobách sloužili jako průvodci, hlídači příbytků a požírači zbytků. Tahali náklady, pomáhali při boji a dokonce sloužili jako potrava. Psi se osvědčili jako společníci, baviči, sportovci a psychoterapeuti. Navzdory dlouhému společenství lidstvo vždycky zastávalo a zastává určité konfliktní postoje k těmto všudypřítomným zvířatům. V určitých dobách lidé pokládali psy za věrné, loajální, vznešené, inteligentní, odvážné a společenské. V jistých kulturách a historických epochách lidé pohlíželi na psy jako na světce: společníky bohů, průvodce duší, anděly nebo bohy samotné. Jiné kultury viděly v psech démony, posly smrti, ztělesnění zla. V dalších regionech se historické záznamy zmiňují, že když člověka pes olízl nebo se ho jen dotknul, znesvětil ho nebo nakazil; zatímco na jiných místech se taková pozornost považovala za část uzdravovacího procesu a signalizovala, že příslušný člověk je čistý, počestný a bezchybný. Během dlouhého období, kdy lidstvo žilo ve společenství se psy, by si člověk mohl myslet, že zná odpovědi na všechny hlavní otázky týkající se povahy a chování psů. Přesto je skutečnost taková, že
Inteligence_psu.indd 11
19.3.2017 9:10:51
12
I N T EL IGENCE PSŮ
lidská představa o psech je stále ještě dost komplikovaná a rozporuplná. Můžeme se psy žít, pracovat, hrát si s nimi, nicméně zůstává řada otázek, na které běžní majitelé psů nedokážou odpovědět. Nejvýznamnější jsou otázky související s povahou psí mysli. Jako psycholog, cvičitel psů a majitel psa, který se účastní soutěží obedience, jsem zaznamenal řadu otázek a názorů týkajících se následujících základních okruhů: • Přemýšlejí psi, nebo jsou to prostě jen biologické stroje, které reagují na to, co se kolem nich děje? • Pokud psi přemýšlejí, mají vědomí, které je srovnatelné s lidským vnímáním? • Mají psi vzpomínky na věci minulé a obrazy či anticipace věcí, které teprve nastanou? • Rozumějí psi lidské řeči? • Mají psi systém či prostředky ke komunikaci s námi (nebo například s jinými psy)? • Znají psi pocity, jako je například vina, věrnost, ochranářství, nebo dokonce tak prosté emoce, jako je radost a žal? • Liší se jednotlivá plemena psů v tom, co bychom mohli nazývat inteligencí? Lidé se mě poměrně často ptají na inteligenci psů, na jejich schopnost řešit problémy, na psí vědomí. V této souvislosti si vždy bezděky vzpomenu na jeden příběh z vlastní minulosti. Byl to jeden z oněch parných dnů na konci jara ve Filadelfii. Kombinace horka a vlhkosti způsobovala, že se člověk cítil velice uvolněně až malátně. Za tři až čtyři týdny mě čekaly závěrečné zkoušky (poslední, které jsem měl složit na University of Pennsylvania). Celkově vzato jsem se cítil v pohodě a sebejistě: Už jsem byl přijat na Stanford University k postgraduálnímu studiu psychologie a všechno na světě mi připadalo v pořádku. Když jsem líně scházel po schodech z domu rodičů, moje snění přerušil matčin rozzlobený hlas: „Penny, cos to provedla?“ Penny byla naše fenka, která se mnou prožívala léta na střední i vysoké škole, boxerka, na své plemeno poněkud menší a ne tak papulatá. Také lehce kulhala – následek nehody, při které málem přišla o život, když byla ještě štěně. Od té doby si trochu šetřila
Inteligence_psu.indd 12
19.3.2017 9:10:51
PŘ EM Ý ŠL EJÍ PSI?
13
jednu zadní nohu, takže se při chůzi znatelně kolébala. Penny měla řadu vynikajících vlastností, ale také pár zlozvyků. Jeden z nejpodivnějších byl ten, že si velice oblíbila bourbon, přestože v krajním případě nepohrdla ani žitnou nebo skotskou. Při večírcích nebo společenských setkáních v našem domě jsme museli hosty varovat, aby své drinky nepokládali na podlahu a dávali si pozor na fenku, když odloží sklenku na nízký servírovací stolek. Pohled na boxerku, která je tak trochu namol z toho, že krade hostům alkohol, patří k těm nezapomenutelným. Vešel jsem do kuchyně, kde se právě odehrávalo drama. Penny stála (možná by byl přesnější výraz „choulila se“) vzadu v úzké kuchyni a hleděla na matku, která celá vzteklá řádila uprostřed kuchyně. Maminka patřila mezi nejjemnější duše na světě – asi tak z 99,9 procenct. Zbývající desetinka se občas objevila v podobě záchvatů vzteku, který zpravidla nastartovaly zásadní společenské kalamity: překročení etikety, ostuda nebo porušení tradičních zvyklostí. Výsledek jejích krátkodobých výbuchů zlosti závisel na nahodilých faktorech. Pokud neměla v okolí nic po ruce, tak si jen trochu zakřičela a uklidnila se. Jakmile však mohla něco popadnout, hned toho využila a hříšník (nebo kdokoliv, kdo měl tu smůlu, že stál v danou chvíli poblíž) měl co dělat, aby se schoval. Střely, jež pálila ze svých rukou, zahrnovaly kbelíky s vodou, melouny, misky zmrzliny a další velké množství prapodivných předmětů, které však nikdy nemohly nijak zásadně ublížit. Toho dne držela v ruce kožené pouzdro na klíče, které po Penny mrštila zrovna ve chvíli, kdy jsem vcházel do kuchyně. „Ošklivý pes!“ zakřičela a s neomylnou přesností získanou praxí zasáhla hříšnici. Klíčenka se fence odrazila od zadku, až Penny zakňučela. Matka vypálila z místnosti, pravděpodobně aby dala do pořádku důsledky špatného chování naší fenky, celou dobu mumlala něco o Pennyiných předcích a líčila krušné vyhlídky, jaké ji pravděpodobně čekají v budoucnosti. Nikdy jsem neměl rád, když se zachází se psy hrubě, a protože jsem netušil, co vlastně Penny provedla, došel jsem k nešťastné fence a pohladil ji po hlavě. Strčila do mne čumákem a pohlédla na mě hlubokýma tmavýma očima. „Pojď na chvíli ke mně do pokoje, aspoň budeme mimo palebnou linii,“ navrhl jsem jí a plácl se po stehně, aby mě následovala.
Inteligence_psu.indd 13
19.3.2017 9:10:51
14
I N T EL IGENCE PSŮ
Když jsme procházeli kuchyní, všiml jsem si, že Penny minula velkým obloukem klíčenku, která mé matce posloužila jako nástroj pomsty. Ještě u dveří se zastavila, ohlédla se po problematické klíčence a zdálo se, jako by se na chvíli zadumala. Pak se rozeběhla, chňapla koženou klíčenku a vystřelila kolem mě do obýváku. Trochu zmateně jsem ji pozoroval, jak zamířila ke gauči, pod který velice pečlivě schovala matčin mučicí nástroj. Teprve potom spokojeně vycouvala zpoza velkého kusu nábytku. Náhle byla mnohem uvolněnější. Připojila se ke mně dole u schodiště a následovala mě nahoru do pokoje. Třebaže tento sled událostí nemusí vypadat nijak pozoruhodně, má v sobě určitý hlubší smysl. Kdyby se jako Penny takhle zachovalo malé dítě, řekli bychom, že dítě vnímá koženou klíčenku jako nástroj, který mu způsobil bolest. Navíc bychom mohli hypoteticky uvažovat, že dítě předvídalo, že by tato zbraň mohla být ještě někdy použita. Dítě doufalo, že když ho někam schová, tak tuto možnost vyloučí. Mentální procesy, které bychom dítěti přisoudili, by zahrnovaly anticipaci budoucnosti, plánování, jistou mentální představivost, určité uvažování, nějaké vyvození důsledků pro sebe sama a možná dokonce i schopnost představit si, jak by takovou situaci vnímal někdo jiný. Přestože jsem se tehdy smál tomu, co vypadalo jako dětský pokus o plánování budoucnosti, také jsem si uvědomil, že tady není něco v pořádku. Končil jsem totiž právě univerzitní studium psychologie a věděl jsem, že většina mých profesorů by se nedala tak snadno přesvědčit, že v chování Penny se objevilo uvědomělé uvažování a inteligence. Jednoduše by argumentovali, že psi prostě takovou uvažovací schopnost nemají. Určitě by tvrdili, že uvědomování si sebe sama a anticipace budoucnosti (což by zcela určitě v téže situaci přiznali dítěti) v tomto případě nehrály žádnou roli. Patrně by argumentovali, že antropomorfizuji, tedy že přisuzuji psovi motivace a vědomí, které mají lidé, zvířata však nikoliv. Vzhledem k vědeckému konsenzu té doby převládalo přesvědčení, že zvířatům prostě schází inteligence, která by zahrnovala takové uvažování. Bylo to tak správné? V moderní společnosti nemůže být pochyb o tom, že psi zaujímají významné místo a hrají důležitou roli v životech mnoha lidí. Ve chvíli, kdy toto píši, žije ve Velké Británii téměř devět milionů
Inteligence_psu.indd 14
19.3.2017 9:10:51
PŘ EM Ý ŠL EJÍ PSI?
15
psů a více než šedesát dva milionů jich je v Severní Americe. Průzkumy ukázaly, že zhruba každá druhá rodina ve Spojeném království vlastní domácího mazlíčka, přičemž polovinu z nich tvoří psi. V Severní Americe – a to dokonce i ve městech – třicet šest procent všech lidí tráví svůj život ve společnosti psa. Uvážíme-li, jaká je rozšířenost psů v naší společnosti, je skutečně překvapující, že se nám o psech nedostává žádného řádného vzdělání. Většina současných školských systémů učí na základním stupni psaní, čtení, aritmetiku, zeměpis a dějepis; také probíhá ještě další výchova, jako je například občanská nauka, zásady správné výživy, hygienické návyky, společenské chování a tak podobně. Avšak v přírodních vědách se děti daleko spíše naučí něco o velrybách, sovách a žábách nežli o psech, přestože průměrné dítě vyrůstající ve městě nejspíš za celý život nespatří živou velrybu a mnozí se setkají se sovami a žábami jen při těch několika návštěvách zoologických zahrad nebo akvárií, které v životě absolvují. Platí tu patrně předpoklad, že o psech už všichni všechno vědí, a to z každodenního soužití s domácími mazlíčky nebo se psy ze sousedství, takže v tomto ohledu není zapotřebí žádného formálního vzdělání. Přesto u většiny z nás jsou znalosti o psech poměrně omezené. Když jsme byli ještě hodně malí, rodiče nás učili, jak psa pohladit a ne ho tlouct po hlavě. Když jsme byli starší, možná jsme dostali misku a příkaz „nakrm psa“. Později jsme po něm možná museli uklízet nebo ho vyvenčit. Pak jsme dospěli, odstěhovali se z domova a nejspíš si pořídili vlastního psa. Možná jsme navštěvovali i výcvikový kurz, kde jsme se naučili, že náš pes musí ovládat základní povely: ke mně, sedni, lehni a zůstaň. Přestože jsme tohle všechno absolvovali, nikdo se nikdy nezmiňuje ani slovem o tom, jak psi přemýšlejí nebo komunikují – nanejvýš se dozvíme, že když pes vrtí ocasem, znamená to pozitivní emoce, a když vrčí, projevuje negativní reakci. Třebaže je tomu tak, všichni máme pocit, že psům rozumíme a víme, co si myslí. Takový pocit pramení jednoduše z toho, že psa pozorujeme a sledujeme jeho chování, jak je popsáno v literatuře a v zábavné četbě. Například mnoho velkých humoristů – mimo jiné James Thurber, Will Rogers a Ogden Nash – psalo právě o psech. V těchto knihách je všem autorům společné zejména to, že hrdiny jejich románů jsou právě psi a všechen děj je nahlížen
Inteligence_psu.indd 15
19.3.2017 9:10:51
16
I N T EL IGENCE PSŮ
z psího úhlu pohledu. Tak třeba u Marka Twaina v Aileen Mavourneen vypráví pes: „Můj otec byl bernardýn, matka kolie, ale já jsem presbyteriánka. To mi pověděla matka; já sama tyhle drobné rozdíly moc nerozeznávám.“ Další, mnohem vážnější autoři, například E. B. White, Louis Untermeyer, Eugene O’Neill, John Galsworthy a dokonce i lord Byron sepsali díla, v nichž vystupují psi. Pro mnohé z nás patřil k prvním knížkám Jack London a jeho psi, kteří se hodně podobali vlkům a tahali sáně. Dále pak možná i Albert Payson Terhune a jeho báječné kolie. Ve všech podobných knihách měli psi pocity, dokázali uvažovat a byli inteligentní. Následuje standardní úryvek: Shep poznal, že jeho pán je v nebezpečí. Z roztržené Danovy bundy vytékala krev – do toho místa Dana zasáhl medvěd. Musí rychle sehnat nějakou pomoc. Ale kde? Teď si vzpomněl – starý traper, který má chatrč v údolí, byl na něj moc hodný, když u něj jednou byli. Možná by Shepovi porozuměl, že potřebuje jeho pomoc. Olízl obličej svého pána, aby ho ujistil, že ho neopouští. Psí náklonnost opětoval Dan zesláblým úsměvem. Shep krátce vyštěkl – tak to dělal vždycky, když chtěl Danovi oznámit, že je připravený do práce. Ještě jednou se ohlédl a chlupatý hnědý pes vyrazil sněhem hledat nejbližší možnou pomoc. Pisatelé takové prózy se nás nesnaží přesvědčit, že psi umějí mluvit. Přesto vysílají ke čtenáři jasnou zprávu, že psi mají vědomí a dokážou rozumně uvažovat, analyzovat problémy, plánovat a komunikovat. I kdybychom nepatřili mezi čtenáře těchto knih, mohli jsme se o inteligentních a chytrých psech dozvědět ze sledování filmů a televize. Všechno to začalo Rin Tin Tinem, skutečně krásným německým ovčákem Rintym (tak mu láskyplně říkali jeho lidští kolegové), který se narodil v Německu v roce 1916. Z německého zákopu ho tehdy zachránil kapitán Lee Duncan. Po válce se Rinty se svým novým pánem přestěhoval do Los Angeles a tam ho Duncan začal cvičit pro filmovou kariéru. Ve dvacátých letech 20. století se stal Rin Tin Tin oblíbenou hvězdou němých filmů v takových ságách, jako byly například: Najít svého pána, Souboj vlků, Ocelové čelisti,
Inteligence_psu.indd 16
19.3.2017 9:10:51
PŘ EM Ý ŠL EJÍ PSI?
17
Když Londýn spí. Účinkoval i v některých seriálech, jako třeba Osamělý ochránce, kde je jeho pán zlatokop přepaden ze zálohy a zavražděn na zpáteční cestě z tajného zlatého dolu. Během dalších dvanácti dílů tohoto seriálu, který už byl zvukový, Rinty touží po pomstě, pronásleduje padouchy a pak jeho samotného pronásleduje Cactus Kid a jeho odporný gang kriminálníků. Několik let v této éře byl vlastně Rin Tin Tin hlavním zdrojem příjmů pro Warner Bros. Z toho důvodu dostával Rinty skutečně vysoké honoráře, mnohem vyšší než někteří slavní herci. Scénáře pro filmy, které byly zpravidla směsicí dramatu a komedie a ve kterých nechyběla značná dávka dobrodružství a akce, psali často skuteční mistři svého oboru, jako byl například Darryl F. Zanuck. Zatímco éra němého filmu skončila, což znamenalo konec mnoha filmových kariér, Rintyho energický štěkot fungoval báječně i dál ve zvukovém filmu a hrál hlavní role až do své smrti v roce 1932. Tuto tradici převzalo několik dalších psů. Prvním byl Rin Tin Tin Jr., ale všechny další hvězdičky, které měly zaplnit Rin Tin Tinovo místo, prostě jen těžily ze jména původní filmové hvězdy. Sem patří i několik psů, kteří hráli v týdenních televizních seriálech, kde mohli diváci sledovat, jak se německý ovčák a jeho pán Rusty ženou na západě za skupinkou zloduchů. Rinty byl pravděpodobně jedinou psí filmovou hvězdou, která byla tak výrazná, že o něm byl natočen životopisný film, přestože šlo víceméně o satirickou fikci. Film byl uveden v roce 1976 a nazýval se Won Ton Ton – pes, který zachránil Hollywood. Bylo to poprvé, kdy psí filmová hvězda nenesla Rintyho jméno: hlavní roli si zahrál pes pojmenovaný Augustus von Shumacher. Mnohé filmy o Rin Tin Tinových dobrodružstvích celkem úspěšně přesvědčovaly běžné diváky i milovníky psů, že psi jsou téměř stejně inteligentní jako lidé. Rinty řešil problémy, překonával překážky a vůbec předváděl důmyslné akce. Opatrně přinesl lano svému pánovi, který se topil, odzbrojoval nebezpečné bandity, přinášel přikrývky a jídlo hladovějícím dětem, rozvázal zadrženému šerifovi ruce a tak dále. Málem jsme ho mohli vidět, jak přemýšlí. Skutečnost, že mimo scénu byli trenéři, kteří dávali psovi povely a vedli ho, nebo že filmoví střihači šíleli, aby akce se psem vypadala koordinovaná, přirozená a spontánní, nás nikdy nenapadla. Prostě jsme věděli, že Rinty je velice chytrý. Skoro to vypadalo, že režisér
Inteligence_psu.indd 17
19.3.2017 9:10:51
18
I N T EL IGENCE PSŮ
prostě podal psovi scénář a ten pak udělal vše, co se po něm chtělo, a to inteligentně, uvědoměle a soustředěně. Alespoň tak se to zdálo navenek. A pak přišla Lassie… Pes, který pravděpodobně vykonal nejvíc, aby si lidé mohli psy oblíbit a věřit, že jsou inteligentní. Původně to byla postava, která vznikla v povídce, již napsal Eric Knight v roce 1938. Tuto povídku pak rozšířil na román, který se stal rázem bestsellerem, a v roce 1943 byl převeden do srdceryvného filmu s názvem Lassie se vrací. Lassie, nejznámější kolie na světě, byla nejen oddaná a věrná, ale také odvážná. Pokud šlo o její inteligenci a chápání, chovala se téměř jako člověk. Ve skutečnosti Lassie, jak jsme ji vídali na plátnech kin, vůbec nebyla milující fena, ale spíše klam páchaný dlouhou řadou podvodníků. Po devět generací psi, kteří hráli Lassie, byli všichni potomci – samci – první Lassie, což byl také pes jménem Pal. Pro tuto roli se dávalo přednost samcům kolie, neboť byli větší a v povaze vyrovnanější. Diváci jako by si snad nikdy nevšimli evidentních anatomických rozdílů. V podstatě jsme všichni vnímali jen kolii s bílou lysinkou na hlavě. Drobné změny, když byl jeden pes nahrazen dalším kvůli kaskadérskému kousku nebo triku, to všechno nás prostě míjelo, stejně jako výrazný fakt, který bychom měli snadno poznat: totiž že Lassie je pes. Pal však roli málem nedostal. Režisér Fred M. Wilcox, který si pro film Lassie se vrací pozval na zkoušky více než tři sta kolií, Pala prostě přehlédl, protože měl výhrady k jeho vzezření. Palův trenér Rudd Weatherwax argumentoval, že pes je mimořádně dobře cvičený a že by se mohl hodit do tohoto filmu alespoň pro některé trikové scény nebo kaskadérské kousky. Režisér Wilcox byl v časové tísni, tak se rozhodl natočit část filmových záběrů, aniž by měl vybraného hlavního hrdinu. V jedné scéně měla Lassie plavat v rozbouřené řece a zoufale bojovat o holý život. Wilcox usoudil, že mokré kolie vypadají všechny stejně, takže se rozhodl, že může vystříhat scény, kdy Pal plave ve vodě, a časem je propojit se záběry psa, kterého si později do role Lassie vybere. Byl to právě tento okamžik, kdy Pal prokázal svou citlivost, tak jak jsme si pamatovali u Lassie. Záběr, jak plave ve vodě, vyžadoval skutečně atletický výkon a vypadal efektně, ale finále celého představení všechny
Inteligence_psu.indd 18
19.3.2017 9:10:51
PŘ EM Ý ŠL EJÍ PSI?
19
dostalo. Pal se vynořil z vody, byl evidentně velice vyčerpaný, dokonce mu chyběla i síla, aby si ze srsti vytřepal vodu. Potácel se několik kroků a pak se natáhl jak dlouhý, tak široký přímo před kamerou. Hlavu, ze které mu kapala voda, si položil mezi tlapky a zavřel oči. Tento výkon byl tak přesvědčivý a plný patosu, že Pal dostal ihned hlavní roli a zahájil tak celou dynastii Lassií. Lassie nás všechny přesvědčila o inteligenci psů především proto, jak velkému množství materiálu jsme byli vystaveni. Postupně bylo natočeno devět celovečerních filmů. Následoval rozhlasový pořad, který běžel téměř šest let. (Zajímavé je, že přestože Pal v rozhlase skutečně štěkal, kňučení, zrychlené dýchání, bručení a vrčení prováděli lidští herci.) Pak přišla televizní show trvající osmnáct let v šesti různých prostředích s měnícím se hereckým obsazením. Mnohé epizody se stále ještě v televizi objevují v obnovených vysíláních. Dokonce vznikl i dětský kreslený seriál o Lassie, vysílaný v sobotu dopoledne. Díky tomu všemu se Lassie stala jasnou hvězdou. Jeden recenzent prvního filmu popsal Lassie jako „Greer Garsonovou v kožichu“. Lassie předčila i ty nejslavnější hollywoodské hvězdy, jakými byli Roddy McDowell, Elizabeth Taylorová, Nigel Bruce, Elsa Lanchesterová, James Stewart, Mickey Rooney a mnozí další. Diváci vždy více vnímali Lassie nežli ostatní herce. Cloris Leachmanová, která hrála matku v jednom z televizních seriálů, trefně poznamenala, že aby pes vypadal jako mimořádně chytrý, scénáristé potlačovali inteligenci herců. Vypozorovala totiž, že „si museli najít nějaké důvody, abychom vedle psa vypadali jako pitomci“. Ti z nás, kteří Lassii zbožňovali, si vůbec nepřipouštěli, že kaskadérské kousky, odvážné jednání a přemýšlení psa nebyly ve skutečnosti až tak efektní. Když se Lassie plazila pod palbou z pušek, plížila se bludištěm spadlých elektrických drátů, vyskakovala z oken, anebo proletěla vzduchem, aby zneškodnila nějakého kriminálníka, skutečné akce nebyly příliš složité a výsledná scéna byla z valné části dílem šikovného střihače. Když se Lassie pozorně rozhlížela a hodnotila nastalou situaci, Pal ve skutečnosti pozoroval svého trenéra, který na něj za kamerou z můstku mával kusem hadru. Tyto pohledy plné oddanosti a intenzivního soustředění vyvolal nepochybně trenér, který si pak vždycky poklepal na kapsu, kde schovával pár psích sucharů.
Inteligence_psu.indd 19
19.3.2017 9:10:51
20
I N T EL IGENCE PSŮ
Nicméně z psychologického hlediska Lassie na diváky silně zapůsobila. Věřili jsme, že tenhle pes (a tudíž, díky extrapolaci, všichni psi) dokáže přemýšlet, plánovat, cítit sympatie a empatie, prožívá bolest, zná emoce, jakými jsou žal a radost, pamatuje si dost komplikovaná fakta, a dokonce plánuje pomstu. Cožpak jsme neviděli na vlastní oči, jak tohle všechno Lassie dělá? Všechny ty filmy, televizní seriály popisující fiktivní hrdinské činy Lassie, Rin Tin Tina, Krále Yukonu, Roy Rogersova psa Bulleta, Beethovena, Wishbonea, Benjiho a mnoha dalších; jakož i knihy popisující fantastické kousky Lada, Boba, Treva, Bucka a štěňat ze Sta plus jednoho dalmatinů – mimo jiné – veškerá tato produkce nám posloužila ke vzdělání, aniž by tvůrci měli nějaké formální znalosti o povaze psů. Ve srovnání se všemi těmito skvělými psy bylo očividné, že naši vlastní psí miláčkové a společníci nepředvádějí celistvou škálu svých intelektuálních schopností, kterých jsou jako psi určitě schopni, ale my víme, že je rozhodně mají. Někde v našich psech se skrýval mentální potenciál, který by se mohl náhle projevit jako heroický čin nebo brilantní uvažování. Mnozí z vás si patrně myslí, že všechno až neúměrně zjednodušuji. Jistěže jsme se všechno, co víme o psech, nedozvěděli jen z filmů nebo beletrie. Koneckonců v regálech každého knihkupectví nebo na policích v knihovnách leží tucty naučných kynologických publikací, které rovněž obsahují informace o inteligenci a uvažovacích schopnostech psa. Když se však blíže podíváme na nabízené tituly, zjistíme, že by se všechny daly zařadit zhruba do tří kategorií: veterinární příručky, knihy o výcviku a encyklopedie plné fotografií. Veterinární příručky nesou tituly jako Péče o psa, Zdravý pes, Domácí veterinární příručka pro chovatele. Zabývají se výživou, růstem a specifickými zdravotními problémy. Přestože se v nich místy objeví pasáže například o tom, jak kastrace může ovlivnit psí osobnost, a dokonce jsem našel i kapitolu, která se zabývala psychologickými problémy u psů (zpravidla takovými, které se projevují v kousání, okusování nábytku a kálení po domě), obvykle se myšlenkovými procesy psa a jeho mentálními schopnostmi zabývají velice málo. Je to pochopitelné, neboť většinu takových knih sepsali veterináři, kteří jsou sice experty na zvířecí fyziologii, ale neznají psí mentalitu.
Inteligence_psu.indd 20
19.3.2017 9:10:51
PŘ EM Ý ŠL EJÍ PSI?
21
Další velkou skupinu knih tvoří publikace zabývající se poslušností a výcvikem. Běžné tituly jsou: Psí trénink krok za krokem, Přirozené metody tréninku, nebo existují specializované publikace jako Výcvik hlídacího psa, Výcvik pátracího psa a záchranáře, Výcvik stopování, Výcvik vašeho loveckého psa. Některé tituly se pak už jen snaží řešit problémy s výcvikem a výchovou – sem patří knihy: Řešení vašich problémů se psem, Nepřístojné chování psa, Pomoc! Z toho zvířete se zblázním. Mnohé tyto knihy dokážou poměrně dobře vystihnout povahu psa a popisují techniky základního i pokročilého výcviku. Většinou jsou užitečné, nicméně existují i takové, které všechno jen bagatelizují a přesvědčují čtenáře podobnými větami, jako jsou ty následující: „Všechny psy, a to nezávisle na rase, můžeme snadno vycvičit, když použijeme přirozenou metodu.“ Nebo: „Výcvik psa záleží především na trpělivosti a důslednosti trenéra spíše než na vnitřních rozdílech mezi jednotlivými plemeny.“ Nebo: „Kterýkoliv pes by měl být schopen dosáhnout nejvyšší úrovně pro soutěž v poslušnosti psů.“ Nebo: „Pes je jako počítač, který jen čeká, až ho chytrý trenér naprogramuje.“ Předpokládám, že jestli jste si koupili jednu z takových knih ze zoufalství, protože máte doma Jack Russell teriéra, jenž vám okousal starožitný dubový nábytek, zadávil kočku a nepodívá se na vás ani tehdy, když vykřikujete jeho jméno do megafonu – pak si myslím, že poslední citovaná věta je přesně to, co potřebujete slyšet. Ale podobná prohlášení jsou přinejmenším neúplná a zavádějící. Neberou vůbec v potaz rozdíly v povaze a inteligenci u různých psích plemen nebo rozdíly při výcviku, kde se musí počítat s odlišným temperamentem a ochotou ke spolupráci – oba faktory jsou nesmírně důležité, abychom dokázali určit správný postup při výcviku poslušnosti. Uznávám, že postoje vyjádřené ve většině knih o výcviku jsou pochopitelné. Autoři jsou ve svém oboru specialisté, ale v etologii se příliš nevyznají. Mnozí z nich, jako například Diane Baumanová, Carol Lea Benjaminová, Patricia Gail Burnhamová, Terri Arnoldová, Karen Pryorová, Michael Tucker nebo Joachim Volhard (abych jmenoval jen některé), jsou vynikajícími trenéry výcviku psů. Většina se honosí dlouhým výčtem skvělých výsledků a úspěchů, které jen prokazují jejich dovednosti. Osobně jim jejich schopnosti a zkušenosti závidím. Jejich knihy zpravidla neoslovují chovatele různých plemen psů, na druhou stranu jsou tito trenéři
Inteligence_psu.indd 21
19.3.2017 9:10:51
22
I N T EL IGENCE PSŮ
ochotní nabídnout pomoc a rady ve svých seminářích a v konzultačních hodinách, při kterých uznávají, že ne všechna psí plemena jsou si mentálně rovna. Například při jednom semináři se stalo, že cvičitel, který předváděl videozáznamy výhradně s border koliemi, zlatými retrívry a německými ovčáky, musel nakonec přiznat: „Chcete-li to se svým psem dotáhnout na nějakou soutěž poslušnosti, rozhodně bych nedoporučoval žádného teriéra.“ Většina trenérů, kteří učí psa poslušnosti, zastává implicitní teorii o psí inteligenci a ta pak předurčuje, k jakým výcvikovým technikám se uchýlí. Někteří z nich zastávají názor, že psi mají poněkud omezenou schopnost myšlení, a proto je učí určitým vzorcům reakcí, které předvádějí na povel. Jiní jsou přesvědčeni, že psi jsou racionální a schopní používat logiku při řešení problémů, ale většina z nich se zarazí ve chvíli, kdy by psům měli přiznat skutečné vědomí a rozum. Několik odborníků na výcvik psů přiznává, že psi si plně uvědomují své chování a že jejich myšlenkové procesy jsou podobné jako u malých dětí; liší se však pouze ve schopnostech a zdatnostech. Většina těchto autorů však omezí své komentáře o inteligenci psů jen na několik stránek či odstavců a pak se ihned vracejí k hlavnímu tématu, totiž jak naučit lidi různým technikám, aby mohli své psy vycvičit a vyřešit případné problémy v chování. Poslední skupinou knih, se kterou se můžete setkat, jsou chovatelské publikace o psích rasách, které sahají od brožovaných vydání s malými kresbami až po obrovské, celý stůl zabírající bichle s překrásnými barevnými fotografiemi. Mívají názvy jako Encyklopedie psů, Úplná kniha o psech, Kniha o psech vydaná (doplňte svůj oblíbený psí klub), Velká kniha o psech. Jejich zdánlivý účel je popis jednotlivých plemen, jejich původ, velikost, temperament a charakteristické chování. Mnohé z těchto titulů stojí za přečtení, zejména protože obsahují kapitoly věnované historickým faktům, ale také kvůli fotografiím, které jsou prostě úžasné a nádherné. Bohužel tyto knihy zpravidla sepisují chovatelé příslušných plemen nebo zástupci speciálních psích klubů pro jednotlivé rasy. Většina fundovaně popíše standard svého plemene, ale není v jejich zájmu zmínit se o negativních rysech. Proto nečekejte, že se v takové knize dočtete například o chronických dýchacích potížích u buldoků, že v mnoha liniích dalmatinů se projevuje tendence k vrozené hluchotě, že jezevčíci inklinují k onemocněním páteře nebo že mnohé
Inteligence_psu.indd 22
19.3.2017 9:10:51
PŘ EM Ý ŠL EJÍ PSI?
23
vysoce ceněné čivavy mají problémy s koleny nebo kyčlemi. Když navíc dojde na popis temperamentu nebo mentálních charakteristik jednotlivých plemen, všechny tyto knihy mají univerzální tendenci překroutit fakta, aby zanechaly jen pozitivní dojem. Takže se nedozvíte, že mnozí basenji kousnou bez varování nebo jakékoliv viditelné provokace, že akity mohou být přímo nebezpečné ve vztahu k dětem, pokud nejsou společně s nimi vychovávány, nebo že mnozí greyhoundi, kteří jsou báječní a jemní ve vztahu k lidem, se změní v zabijáky, když přijde na kočky nebo malé chlupaté psy. Nejvýraznější nedostatek těchto knih však je fakt, že se jim nedaří popsat mentální kapacitu u jednotlivých ras. Jsem přesvědčen, že minimálně devadesát procent psů, o kterých se kniha zmiňuje, je označeno jako „inteligentní“. U určitých plemen je to dokonce zapsáno i do standardu, podle kterého se plemeno posuzuje. Pokud člověk neuznává starší a dobré pojetí skutečné podoby inteligence, popisy u jednotlivých ras jsou občas až nadměrně pochlebovačné. Uveďme si pro příklad Dandie Dinmont teriéra. Je to velice osobitý psík s hlubokýma oduševnělýma očima. V kohoutku měří asi dvacet pět centimetrů a váží přibližně deset kilogramů. Je to jedno z nejstarších plemen teriérů a máme zcela jednoznačné záznamy, že Dandie používali od přelomu roku 1700 k lovu ježků, lišek a vyder v Cheviot Hills poblíž hranice mezi Anglií a Skotskem. Oblibu Dandie Dinmont teriérovi zajistila knížka od sira Waltera Scotta. Vypráví, jak na svých cestách potkal Jamese Davidsona z Hawicku, který choval smečku těchto psů. Na Scotta udělali veliký dojem jak samotný majitel, tak tito drsní malí psíci, že z jejich pána stvořil hrdinu své povídky Guy Mannering, která vyšla v roce 1814. Scott vytvořil fiktivní postavu, již pojmenoval Dandie Dinmont. Byl to farmář, který si držel „nesmrtelnou šestici“, byli to: Starý Pepř, Stará Hořčice, Mladý Pepř, Mladá Hořčice, Malý Pepř a Malá Hořčice (kde se jména Pepř a Hořčice vztahovala na zbarvení psů). Veřejnost naprosto okouzlil Dandie Dinmont i jeho psi, které Scott popsal jako odvážné, drsné a kurážné (a skutečně, když ho něco vyprovokuje, dokáže být Dandie Dinmont jeden z nejdivočejších ze všech teriérů). Scott nechal svého hlavního hrdinu, aby o psech promluvil: „Nebojí se ničeho, co má chlupatou kůži.“
Inteligence_psu.indd 23
19.3.2017 9:10:51
24
I N T EL IGENCE PSŮ
Divocí a nedůtkliví psíci dostali ihned univerzální název Dandie Dinmont po literární postavě a jejich sláva se brzy rozšířila i mimo oblast původu. Problémům s tímto teriérem by se mohlo teoreticky předejít, ještě než poznáme psa samotného. Představte si psa, který je ochoten vlézt někam pod zem (tedy zalézt do nory), aby zadávil lišku nebo vydru přímo v doupěti. Liška bude, obecně vzato, asi stejně tak veliká a těžká jako teriér, zatímco vydra může být až třikrát těžší. Zatímco na jedny udělá velký dojem odvaha a statečnost, kterou pes prokáže, jiní se zase mohou domnívat, že inteligentnější pes by si jednoduše řekl (obrazně): „Tohle je až příliš nebezpečné. S tím si raději nebudu zahrávat. Tahle vydra mi ubližovat nebude.“ Přesto Americký kynologický klub (ACK) uvádí ve standardu pro Dandie Dinmonty, že tento pes je „nezávislý, odhodlaný, obezřetný a inteligentní“. Zatímco mnozí by se přeli už u prvních třech přívlastků, nejproblematičtější je určitě ten poslední. Diskutoval jsem s jedním trenérem poslušnosti, a ten mi popsal své setkání s Dandie Dinmont teriéry takto: Jeden pár padesátníků přivedl dva tyto psíky do začátečnického kurzu. Bylo jasné, že by měli daleko větší úspěch, kdyby učili chodit u nohy pytel brambor. (V úvodních lekcích poslušnosti se vyžaduje, aby se pes na vodítku naučil chodit pánovi klidně u levé nohy.) Když měla fenka dobrou náladu, možná ušla pár kroků, ale často se jen tak zastavila, a když ji pán popotáhl na vodítku, jednoduše se položila na bok a klidně by se nechala táhnout. Ani jeden z teriérů se nedíval na své pány, když k nim promlouvali, a po sedmi týdnech výcviku byl jediný povel, na který reagovali, „sedni“. Žena z uvedeného páru trvala na tom, že to jsou přece inteligentní psi. Ujišťovala mě, že si tyhle teriéry koupili proto, že si přečetli nějaký článek, který je popisoval jako „klauny v psí říši“. Pokračovala a vyprávěla mi podivné a legrační příhody, které psi občas prováděli po domě. Vzhledem k tomu, že oba měli poměrně příjemnou povahu a osobnost, nechtěl jsem jí říct, že si myslím, že příčinou jejich nečekaného a neobvyklého chování (které interpretovali jako legrační nebo klaunské), je prostě ta skutečnost, že se jim nedostávalo žádných povelů a ani neznali své postavení ve společenství lidí, takže netušili, co se od nich vlastně čeká.
Inteligence_psu.indd 24
19.3.2017 9:10:51
PŘ EM Ý ŠL EJÍ PSI?
25
Když slýchám podobné příběhy, vždycky dumám, zda je chyba na straně psa nebo majitele. Jako trenér, který poskytuje začátečnické lekce, často zjišťuji, že pohled na majitele mi napoví mnohem více o tom, jak se bude pes chovat při výcviku k poslušnosti, než když si prohlédnu psa. Tak jsem jen tak pro kontrolu prolistoval tři namátkou vybrané výtisky Gazette, což je oficiální časopis Amerického kynologického klubu. V časopise se každý rok uvádí přehled psů, kteří získali cenu v obedience – a týká se to všech plemen. Prostudoval jsem poslední ročníky a v celých Spojených státech nebyl ani jeden Dandie Dinmont teriér, který by získal titul za poslušnost. Slabý výkon těchto psíků v uvedeném příběhu se tedy jeví spíše jako důkaz intelektuální omezenosti tohoto plemene než jako důkaz nevhodného zacházení ze strany staršího páru majitelů psů.
Inteligence_psu.indd 25
19.3.2017 9:10:51
2 Přirozený vývoj psů Zvířata nejsou našimi bratry, nejsou našimi podřízenými; je to jiný druh, který se zachytil s námi v síti života a času. HENRY BESTON
O
becně vzato jsme všichni zajatci vlastní fyziologie. Jestliže posoudíme sílu svalů a kostí, je jasné, že pes je silnější než myš a slabší než gorila. Fyziologie psího oka způsobuje, že jeho vizuální přesnost je horší než u člověka, zatímco fyziologie čenichu způsobuje, že psi mají daleko vyvinutější čich. Stejně tak jsou mentální schopnosti a mnohé predispozice psího chování předurčené fyziologií mozku. Psí mozek je stejně jako ten náš výsledkem konkrétní evoluční historie. Abychom lépe pochopili myšlení domácího psa, musíme se nejprve seznámit s biologickým původem, vývojem a historií tohoto zvířete.
PRVNÍ PSI Existuje mnoho lidových vyprávění o prvním psovi. Podle Indiánů z kmene Kato v Kalifornii stvořil svět bůh Nagaicho. Nejprve zvedl čtyři obrovské pilíře v rozích oblohy, aby udržel nebesa ve vzduchu a odhalil Zemi. Pak se začal po nově vzniklém světě procházet a zaplňovat ho. Mýtus vysloveně uvádí, že muž a žena byli vytvořeni z hlíny, potoky a řeky vznikly tak, že Nagaicho za sebou táhl nohy, a také se vypráví, jak vzniklo každé zvíře a bylo mu přisouzeno určité místo ve světě – každé zvíře, avšak s výjimkou psa. V příběhu se nikde nedozvíme o tom, že by bůh Nagaicho stvořil psa. Nicméně když Nagaicho poprvé vyrazil do světa, vzal si s sebou psa – bůh už psa měl! Zdá se jako silně pravděpodobné, že Indiáni
Inteligence_psu.indd 26
19.3.2017 9:10:51
PŘ I ROZ E N Ý V Ý VOJ P S Ů
27
kmene Kato nikdy neviděli ani neslyšeli o tom, že by člověk žil bez psa. Pes tu byl odjakživa. Po vzniku světa pes prostě pobíhal za stvořitelem, čenichal, zkoumal a naslouchal, když Nagaicho pronesl tu a tam nějaký komentář o svém výtvoru: „Podívej se, jak je ta voda v potoce čistá. Nechtěl by ses napít jako první, než sem přijdou ostatní zvířata?“ Po nějaké době ti dva – bůh a jeho pes – už putovali dále na sever. Kouzlo tohoto mýtu spočívá v tom, že je částečně pravdivný: i před těmi nejstaršími stopami civilizace tu bylo lidské společenství se psem. Kam až dohlédneme, prvními domestikovanými zvířaty byli psi a k této domestikaci došlo tisíce let před tím, než se objevily další domestikované druhy (dobytek a/nebo sobi). Stopy po prvních psech jsou skutečně vzácné. Po analýze vzorků DNA tvrdí někteří vědci, že k počáteční domestikaci vlků mohlo dojít před více než sto tisíci lety. Novější studie a sofistikovanější analýzy DNA u psů však řadí dobu domestikace psa na konec pleistocénu do doby před patnácti tisíci lety. Analýza je lehce nepřesná vzhledem k druhu rozboru DNA a jeho závěrům, který se v těchto studiích používal. Analýza je poněkud nepřímá a je založena na velkém množství předpokladů a spekulací. Mně osobně daleko více vyhovují fosilní nálezy, které nám poskytují archeologové a paleontologové, protože pracují se skutečnými ostatky pradávných psů. Vzhledem k tomu, že první domestikovaní psi se tak podobají současným psům, archeologové často nevěnují pozornost jejich kostem, neboť se chybně domnívají, že takové kosti musí pocházet od současných psů, kteří zalezli do pradávné jeskyně a zahynuli tam. Těmto kostem se nedávno začala věnovat větší pozornost a znovu se analyzovaly nálezy objevené mezi lety 1930 až 1950. Tak jsme se dozvěděli mnohem víc o pradávných předcích našich psů. Za nejstarší jednoznačný fosilní důkaz domestikovaných psů byl označen nález v oblasti Brjansk v centrální ruské pláni, která se nachází zhruba šest set padesát kilometrů jižně od Moskvy. K určení stáří těchto kostí byl zvolen radioaktivní uhlík. Tuto metodu vyvinuli J. R. Arnold a W. F. Libby v roce 1949 a od té doby se stala neodmyslitelnou součástí vybavení archeologa. Tato metoda vychází ze skutečnosti, že kosmické záření rozbíjí molekuly vzduchu, což má za následek tvorbu radioaktivního uhlíku (uhlík 14C).
Inteligence_psu.indd 27
19.3.2017 9:10:51
28
I N T EL IGENCE PSŮ
Ten se snáší na zem jako součást deště nebo sněhu a nakonec ho pohltí rostliny, až se stane součástí jejich stavby. Zvířata, která tyto rostliny spásají, nebo predátoři, živící se býložravci, vstřebávají tento radioaktivní uhlík z potravy po celou dobu svého života. Když zemřou, radioaktivní uhlík se začne rozkládat a změřením zbývající radioaktivity v jejich kostech můžeme získat poměrně přesné údaje, kdy dotyčné zvíře žilo. Taková měření ukazují, že fosilie domestikovaného psa jsou minimálně třináct tisíc let staré, ale mohly by být staré i sedmnáct tisíc let. Pečlivý průzkum lebek těchto „prvních psů“ ukazuje, že vypadali hodně jako současný sibiřský husky, jen měli širší a těžší hlavu a větší čenich. Při prvním pohledu nám sedmnáct tisíc let nemusí připadat jako nikterak pozoruhodné stáří – koneckonců dinosauři se pohybovali po Zemi před sto padesáti miliony lety. Přesto, náš vlastní druh, Homo sapiens, se objevil až před třemi sty tisíci lety. Neandrtálský člověk stále ještě dominoval v Evropě před čtyřiceti tisíci lety a první typy lidí fyzicky podobné dnešnímu člověku se objevily asi před třiceti tisíci či třiceti pěti tisíci lety. Asijské kmeny, které poprvé překročily Beringovu úžinu a začaly osidlovat Ameriku, přišly před pětadvaceti tisíci lety. Zajímavý je fakt, že první důkazy o organizované zemědělské výrobě jsou pouze deset tisíc let staré, počátky tedy spadají do doby tři až sedm tisíc let poté, co psi už žili pospolu s člověkem. Zhruba tak do stejného časového rámce jako ruské fosilie patří i nálezy domestikovaných psů v Iráku, které se datují do doby před čtrnácti tisíci lety. Další archeologický nález také připouští domněnku, že už v těchto raných stadiích psi sloužili jako hlídači a také společníci. Vykopávky v jižní Evropě odhalily kostru dívky z doby kamenné. Byla s láskou pohřbena v tradiční poloze plodu, což byla poloha, kterou nacházeli archeologové při vykopávkách v oblasti Cromagnon. (Člověk kromaňonský byl ranější typ Homo sapiens, který se velice podobal současným lidem.) Toto specifické pohřebiště se však poněkud lišilo, neboť kolem dívenky byli pohřbeni i čtyři psi a každý mířil na jinou světovou stranu. Jen stěží by člověk neuvěřil tomu, že tyto psy sem umístili jako hlídače pro milovanou dívku, která se musela odebrat někam do neznáma tak mladá. Důkazy o raném soužití lidí a psů pocházejí z mnoha různých míst. V Americe byly nalezeny kosti na místě zvaném Jaguáří jeskyně
Inteligence_psu.indd 28
19.3.2017 9:10:51
PŘ I ROZ E N Ý V Ý VOJ P S Ů
29
a nasvědčují, že psi sdíleli obydlí s lidmi před jedenácti tisíci lety. A zhruba před deseti tisíci lety už existovala dvě různá plemena domácích psů, kteří se lišili ve velikosti – tento údaj pochází z Dánska. Důkazy o soužití lidí a psů v této době pocházejí i z Číny. Vypadá to tedy tak, že už před deseti tisíci lety žili psi roztroušeně na celé planetě a v každé oblasti světa sdíleli svůj osud s člověkem.
PŘEDCHŮDCI PSA Existuje řada teorií o biologickém původu novodobého domestikovaného psa a v nedávné době se argumentace ještě více rozvášnily, jak se shromažďovaly nové paleontologické důkazy a rozbory DNA. První důkazy pro rod psů, Canidae, sahají do doby před třiceti osmi miliony let. Rodina canidů, která je součástí širší skupiny Carnivora (masožravci), zahrnuje rozmanité druhy, které se psům podobají. Nejznámější jsou vlci, lišky, šakalové, kojoti, psi dingo a divocí psi. Biologové a ostatní vědci neustále spekulují, která šelma z canidů byla domestikována, aby z ní pak vzešel pes domácí. Nejpravděpodobnějšími kandidáty jsou vlk a šakal. Kompletní přehled předchůdců psa zřejmě nebude nikdy znám naprosto přesně, ale existuje dost důkazů, aby se daly vyplnit alespoň některé vývojové fáze. Paleontologové už mají v tomto ohledu jasno: předchůdcem psa bylo podivné, malé, na stromech žijící zvíře nazývané miacis. Toto stvoření žilo asi před čtyřiceti miliony lety, což by ho řadilo do doby nepříliš vzdálené od nejranějších novodobých savců, ale o dost dříve před velké lidoopy. Miacis byl veliký asi jako norek, měl krátké nohy, dlouhý ocas, protáhlé tělo, středně dlouhý krk a špičaté uši (viz obrázek č. 2.1). Kromě toho, že je předchůdcem všech psovitých šelem, miacis je rovněž předchůdcem všech medvědů, a co je podivné, také koček. Vývojová linie, která vedla dále ke psům, pokračuje zvířetem nazývaným cynodictis (viz obrázek č. 2.2). Tento druh se objevil v éře pliocénu, tedy asi před dvanácti miliony lety. Měl částečně zatažitelné drápy, tudíž mohl žít na stromech nebo se do nich ukrýt při lovu. Cynodictis trávil daleko více času na zemi než miacis a byl lépe vybavený pro běh. Z tohoto druhu vzešly dvě různé vývojové linie.
Inteligence_psu.indd 29
19.3.2017 9:10:51
30
I N T EL IGENCE PSŮ
Obr. 2.1 Miacis, ve stromech žijící předchůdce všech psů a koček, který žil před čtyřiceti miliony lety.
První byla cynodesmus, linie větších zvířat připomínajících hyenu s určitými rysy kočkovitých šelem. Přestože většina těchto zvířat vyhynula, zřejmě se z nich vyvinuli divocí afričtí a kapští lovečtí psi a patrně i novodobá africká hyena. Druhou linii tvořil predátor tomarctus, z něhož vzešly všechny psovité šelmy. Běžnému pozorovateli by tomarctus připomínal obvyklou formu dnešního psa (viz obrázek 2.3). Určité důkazy však nasvědčují tomu, že tomarctus se lišil od novodobého psa nejen určitými anatomickými detaily, ale byl také méně inteligentní. Musíme si však zapamatovat, že tomarctus je společným předchůdcem psa domácího a všech dalších psovitých šelem včetně vlků, šakalů, lišek a divokých psů. V současnosti existuje minimálně třicet devět různých druhů šelem psovitých. Všichni domestikovaní psi patří do druhu Canis familiaris, který zahrnuje velkou řadu rozmanitých psích ras. V různých chovatelských psích klubech je registrováno více než čtyři sta plemen, a přestože je počet psích plemen neustále předmětem
Inteligence_psu.indd 30
19.3.2017 9:10:52