str.1.3 a hra_titul.list 6/17/17 4:58 PM Stránka 2
KNIŽNÍ KLUB
KATOVA DCERA_6
23.5.2017
13:52
Stránka 4
Oliver Pötzsch DIE HENKERSTOCHTER UND DAS SPIEL DES TODES Copyright © 2016 by Ullstein Buchverlage GmbH, Berlin Alle Rechte vorbehalten Translation © 2017 by Jana Pecharová ISBN 978-80-242-5793-8
KATOVA DCERA_6
23.5.2017
13:52
Stránka 5
Na památku mé babiãky Hermelindy Wernerové, od níÏ jsem poprvé sly‰el o Kuislov˘ch a která je nyní u sv˘ch pfiedkÛ. Její dlouh˘ Ïivot byl napínavûj‰í neÏ kter˘koliv román.
KATOVA DCERA_6
23.5.2017
13:53
Strรกnka 6
Oberammergau v roce 1670
La
in
a
hostinec Schwabenwirt
Ves nick รก ul ice
ulice ickรก Vesn
smรปr na Schongau
lazebna
A m m er
S
Z
V J
KATOVA DCERA_6
23.5.2017
13:53
Stránka 7
dÛm uãitele
‰kola
M
kostel a hfibitov (místo, kde se konaly pa‰ije)
üh lb ac h
smûr Ettal
KATOVA DCERA_6
23.5.2017
13:53
Stránka 8
Ammerské údolí
smûr Schongau
S
kaple
Uterammergau Z
mechovi‰tû Am
V J
m er
Oberammergau
Am
údolí Lainy me
r
Laber
Kofel
mechovi‰tû Graswangtal
Am me
klá‰ter Ettal
r
Ettal smûr Garmisch
0
500
1000 m
KATOVA DCERA_6
23.5.2017
13:53
Stránka 9
Románové postavy RODINA KUISLÒ JAKOB KUISL, schongausk˘ kat MAGDALENA FRONWIESEROVÁ (rozená KUISLOVÁ), Jakobova nejstar‰í dcera BARBARA KUISLOVÁ, Jakobova mlad‰í dcera SIMON FRONWIESER, schongausk˘ lazebník PETER a PAUL, synové Magdaleny a Simona GEORG KUISL, JakobÛv syn, v té dobû v Bamberku
OSOBY V SCHONGAU JOHANN LECHNER, soudní písafi MELCHIOR RANSMAYER, mûstsk˘ lékafi MATTHÄUS BUCHNER, První starosta JAKOB SCHREEVOGEL, ãlen rady a zastupující starosta MARTA STECHLINOVÁ, porodní bába LUKAS BAUMGARTNER, povozník
OSOBY V OBERAMMERGAU KONRAD FAISTENMANTEL, distributor a oberammergausk˘ pfiedseda rady DOMINIK, KASPAR a SEBASTIAN FAISTENMANTELOVI, jeho synové JOHANNES RIEGER, ammergausk˘ soudce TOBIAS HERELE, faráfi v Oberammergau GEORG KAISER, uãitel a zpracovatel pa‰ijového textu ADAM GÖBL, malífi sudÛ a ãlen „rady ‰esti“
KATOVA DCERA_6
23.5.2017
13:53
Stránka 10
FRANZ WÜRMSEER, pfiedseda oberammergausk˘ch povozníkÛ a ãlen „rady ‰esti“ SEBASTIAN SAILER, správce skladi‰tû a ãlen „rady ‰esti“ AUGUSTIN SPRENGER, mlynáfi a ãlen „rady ‰esti“ XAVER EYRL, fiezbáfi BENEDIKT ECKART, ettalsk˘ opat ALOIS MAYER, lesník z údolí Lainy KASPAR LANDES, zemfiel˘ oberammergausk˘ lazebník HANNES, pomocn˘ uãitel NEPOMUK, MARTL, WASTL, oberammergau‰tí ‰koláci JOSSI a MAXL, dûti nádeníkÛ
KATOVA DCERA_6
23.5.2017
13:53
Stránka 11
Prolog Oberammergau, v noci z 3. na 4. kvûtna, léta Pánû 1670
J
eÏí‰ visel na kfiíÏi a zemfiel, av‰ak tentokrát nedojde ke vzkfií‰ení. Aãkoliv byla velice temná noc, Dominik Faistenmantel vidûl náhrobní kameny, které se odráÏely jako hranaté ãerné obrysy pfied oberammergausk˘m vesnick˘m kostelem. Obãas bylo odtamtud sly‰et tfiepotání kfiídel. Dominik se domníval, Ïe to jsou havrani, ktefií sedûli na hrobech a zvûdavû ho pozorovali. V Ammergauském údolí nebyli tito velcí chytfií ptáci Ïádnou zvlá‰tností. Svá hnízda mûli nahofie v horách, ale na lov a k hledání mr‰in se vydávali ãasto dolÛ do údolí. Dominik se otfiásl. Pokud brzy nepfiijde pomoc, bude i on takovou mr‰inou. Se sténáním se mlad˘ fiezbáfi pokusil na kfiíÏi narovnat, ale okamÏitû mu vystfielila nelidská bolest do pfiepjat˘ch ‰lach. Jeho kfiik byl ztlumen ‰pinav˘m kusem hadru, kter˘ mûl v ústech. Se sípáním se znovu zhroutil, ka‰lal a lapal po dechu. Ale v‰echno, co proniklo roubíkem, bylo jen bezmocné chrãení. Tak tedy od nás ode‰el Spasitel, prolétlo mu hlavou. Jaká bolest! Tíhu svûta na ramenou. Pane, pfiijì a pomoz mi! Av‰ak Pán nepfii‰el. Nikdo nepfii‰el. Dominik se opût pokusil i pfies roubík kfiiãet o pomoc. Bylo to sice uprostfied noci a vût‰ina lidí ve vsi spala, ale aspoÀ knûz slouÏící ranní m‰i musel b˘t pfiece vzhÛru! Jeho dÛm stál pfiímo vedle hfibi11
KATOVA DCERA_6
23.5.2017
13:53
Stránka 12
tovní zdi, témûfi nadosah. Av‰ak aÈ se Dominik namáhal sebevíc, mohl jen chrãet a skuãet. A byla mu tak hrozná zima, cel˘ se tfiásl. Tady v tomto alpském údolí byla i májová noc je‰tû jako v hluboké zimû. Zahalen˘ jen bederní rou‰kou visel venku v zamraãené noci na kfiíÏi, tfiásl se zimou, zatímco ho havrani pozorovali. Jestli usnu, pfiiletí ke kfiíÏi. Oãi jsou to nejmûkãí, fiíká se. Zaãnou s oãima. Já... nesmím... usnout... Zatímco se Dominik Faistenmantel kfieãovitû pokou‰el udrÏet pfii vûdomí, prolétaly mu pod orosen˘m ãelem útrÏky vzpomínek. Byly to vzpomínky na odpolední zkou‰ku. Bûhem posledních slov, která proná‰el jako Spasitel na kfiíÏi, si pfiipomnûl pár ztrouchnivûl˘ch latí na scénû. Vyzval Hanse Göbla, kter˘ s ním byl pfiibliÏnû stejnû star˘ a hrál apo‰tola Jana, aby bezodkladnû ty latû vymûnil, neÏ se stane nûjaké ne‰tûstí. Av‰ak Göbl jen protoãil panenky a nûco po‰eptal druh˘m hercÛm, naãeÏ se v‰ichni rozesmáli. Dominik Faistenmantel vûdûl, Ïe ho Göbl nesná‰í, pfiíli‰ rád by sám hrál JeÏí‰e pfii pa‰ijích, mnozí ho povaÏovali za jasného favorita. Ale rada prostû pfiidûlila tuto roli jemu. Mûl to snad odmítnout? Jeho otec, mocn˘ distributor fiezbáfisk˘ch v˘robkÛ Konrad Faistenmantel, to tak urãil. A proti nûmu se ve vsi nikdo nepostavil – ani faráfi, ani nejstar‰í radní, a uÏ vÛbec ne jeho vlastní syn. A pfiitom se Dominik snaÏil koneãnû vymanit ze stínu svého otce. Snil o tom, Ïe pÛjde do Benátek nebo moÏná dokonce je‰tû dál, pfies velk˘ oceán do Nového svûta, kde zlato a stfiíbro pr˘‰tilo z hor jako voda. Kdyby jeho plán vy‰el, ukázal by nenávidûnému, a pfiesto milovanému otci hol˘ zadek a pak by se s ním naposledy rozlouãil. Av‰ak jeho úmysl tak stra‰n˘m zpÛsobem ztroskotal. Dominik Faistenmantel se je‰tû jednou pokusil na kfiíÏi narovnat, ale opût se s chrãiv˘m ka‰lem zhroutil. Mal˘ dfievûn˘ stupínek, kter˘ mu pfii zkou‰kách podpíral nohy, byl odstranûn. Kfieãovité drÏení tûla mu témûfi znemoÏÀovalo d˘chat. ·kubal tlust˘mi provazy, kter˘mi byl pfiipoután na paÏích a na nohou k trámu. Ale byly pevné jako dráty. Byl 12
KATOVA DCERA_6
23.5.2017
13:53
Stránka 13
tak slab˘, Ïe by se stejnû nedokázal uvolnit, zfiejmû by staãila i tenká konopná ‰ÀÛra, aby ho udrÏela tady nahofie. Dominika stále je‰tû bolela hlava od rány, kterou mu pachatel u‰tûdfiil. Závan vzduchu za ním, náhlá bolest, ztráta vûdomí... Probral se chladem a témûfi nah˘ na kfiíÏi. Îivoucí rekvizita, která shlíÏela ze scény na ãásteãnû je‰tû snûhem pokryté hroby. Marnû se snaÏil pfies roubík znovu dát o sobû vûdût, bylo z toho jen bezmocné skuãení a chlad ho ãím dál víc zbavoval sil. „Pmmmc... pmmm...“ Tlumené zvuky odná‰el chladn˘ vítr, kter˘ vál z Ammergausk˘ch Alp dolÛ do údolí, jinak bylo ticho. Na dvofie EderlÛ se náhle objevilo malé svûtlo, star˘ Ederle zfiejmû ‰el s hofiící louãí ven na záchod. DvÛr byl od hfibitova, co by kamenem dohodil, ale mohlo to b˘t taky sto mil. „Pmmm...,“ sípal znovu Dominik. V podstatû uÏ dávno vûdûl, Ïe zemfie. Buì zmrzne, nebo se pfiedtím udusí. UÏ teì se mu nedostával vzduch, a témûfi nedokázal myslet. Jediné, co ho je‰tû drÏelo pfii vûdomí, byla jistota, Ïe zná pachatele. Podcenil ho. Nikdy by netu‰il, Ïe by byl schopen takového ãinu. Tady to bylo ‰ílenství, dílo démona! Nûkdo musí varovat obec pfied netvorem, kter˘ je mezi nimi. Dominik vidûl ‰ílené svûtlo v oãích toho muÏe. Mûl to vûdût. Teì uÏ je pfiíli‰ pozdû. Znovu zaslechl tfiepotání kfiídel. Dominik Faistenmantel krátce otevfiel oãi a vidûl nûkolik siluet, které pfiilétaly ke kfiíÏi a usedaly na obou stranách pfiíãného bfievna. Nûco zakrákalo, znûlo to témûfi jako lidsk˘ hlas. Usly‰el tiché Èapkání po dfievû. Otãe, mÛj otãe, proã jsi mû opustil, pomyslel si je‰tû Dominik. Pak pfii‰li havrani.
13
KATOVA DCERA_6
23.5.2017
13:53
Stránka 15
1 Schongau, odpoledne 4. kvûtna, anno Domini 1670
S
e skeln˘m pohledem zíral schongausk˘ tkadlec Thomas Zeilinger na rezavé kle‰tû, které se hrozivû blíÏily k jeho rtÛm. Z úst mu visela tenká stuÏka slin, ruce se mu tfiásly, kdyÏ se kfieãovitû drÏel opûradla Ïidle. Otevfiel ústa, znovu je zavfiel. Nakonec ztratil odvahu a zavrtûl hlavou. „Já... já myslím, Ïe potfiebuju je‰tû dou‰ek, paní lazebnice,“ zahuhÀal. „Nemohl bych... nemohl bych dostat je‰tû malej dou‰ek?“ Magdalena s povzdechem odloÏila kle‰tû a sáhla po malé sklenûné fiole, která stála na stole. Opatrnû nakapala pfiesnû odmûfienou dávku na dfievûnou lÏíci. „Ale teì je to opravdu dost,“ nadávala. „Tolik dryáku u mû nedostane ani kÛÀ.“ Zeilinger se u‰klíbl a ãern˘ zub, kter˘ mu pÛsobil takové problémy, byl nyní zfietelnû vidût. Pach levné kofialky zavál k Magdalenû a smísil se s koufiem ‰patnû táhnoucího krbu v místnosti. Zeilinger sedûl na odfiené vratké stoliãce, prasklá mísa byla pfiipravená pro plivání krve. Na odfieném stole stály rÛzné tyglíky a sklenice, pfiiãemÏ lahviãka s dryákem, kter˘ Magdalena sama uvafiila, byla zdaleka nejdraωím lékem. Otevfien˘m mal˘m oknem pronikalo odpolední slunce, které roztanãilo vloãky prachu. „Já... zaplatím taky víc neÏ kÛÀ, slibuju,“ blábolil tkadlec, 15
KATOVA DCERA_6
23.5.2017
13:53
Stránka 16
kter˘ se zfiejmû cestou dolÛ do schongauské koÏeluÏské ãtvrti uÏ pofiádnû napil na odvahu. „To mi taky nepomÛÏe, kdyÏ mi tu zdechne‰,“ odsekla Magdalena a strãila Zeilingerovi lÏíci do úst. „V m˘m dryáku je tolik mandragory a opia, Ïe uÏ po chvíli usly‰í‰ zpívat andûlíãky. Co potom fieknu písafii Lechnerovi, hm? Îe ten nejvût‰í schongauskej stra‰pytel radûji zdechl v m˘ svûtnici, neÏ by si dal vytáhnout bolavej zub? Za to by mû utopili v rybníku pro vraÏdu.“ „Ale kdyÏ ono to tak bolí!“ nafiíkal Zeilinger. „Já dojdu pro otce, kata. Ten ti ukáÏe, co skuteãnû bolí!“ odsekla Magdalena. „A teì buì koneãnû zticha. Marto, jsi pfiipravená?“ Poslední slova patfiila porodní bábû Martû Stechlinové, která stála za blábolícím Zeilingerem a pevnû mu drÏela hlavu, zatímco Magdalena kle‰tûmi uchopila dûrav˘ zub. Ti‰e klela, kdyÏ tahala ãern˘ pah˘l. Ví vÛbec ten dobytek Zeilinger, co takov˘ dryák stojí? V tomhle zázraãném prostfiedku, kter˘ se ãasto pouÏíval k omámení, bylo pfies tfii tucty pfiísad! Nu, úãet bude tak vysok˘, Ïe si tkadlec pfií‰tí zub radûji vytáhne sám. Opût sebou Thomas Zeilinger ‰kubl. Zavrtûl tak prudce hlavou, Ïe mu Magdalena musela kle‰tû z úst vytáhnout. Za jeho zády Marta Stechlinová protáãela oãi. „A Ïe bychom poãkali, aÏ pfiijde domÛ tvÛj muÏ, lazebník?“ navrhl Zeilinger ustra‰enû. „Simon se vrátí teprve za pár dní,“ povzdechla si Magdalena s rostoucí netrpûlivostí. „To uÏ jsem ti pfiece fiíkala. Chce‰ váÏnû tak dlouho ãekat?“ „Já... mohl bych taky jít do mûsta k doktorovi,“ odváÏil se Zeilinger dal‰ího pokusu. „Ha, k tomu mastiãkáfii?“ zasmála se ‰edovlasá Marta Stechlinová. Její tváfi byla v posledních letech stále vrásãitûj‰í, podobala se pfiíli‰ dlouho uskladnûn˘m jablkÛm. „Tenhle takzvanej doktor Ransmayer sice studoval, ale nedokáÏe rozeznat jedinou bylinu!“ zasyãela a posmû‰nû se dívala na roztfieseného tkalce. „Ale prosím, jak je libo. Jak jsem sly‰ela, 16
KATOVA DCERA_6
23.5.2017
13:53
Stránka 17
tak si váÏenej rada Stangassinger u nûho dal vytáhnout zub. Nu, a za dva t˘dny leÏel ve sv˘ posteli studenej.“ Ta slova zaúãinkovala. Zeilinger se koneãnû odevzdal svému osudu. Otevfiel ústa a Magdalena znovu popadla zub, kter˘ se uÏ pováÏlivû k˘val. Ozvalo se hlasité mlasknutí, a to uÏ vítûzoslavnû zvedla páchnoucí pah˘l do v˘‰ky. „Skvûl˘ exempláfi,“ obrátila se Magdalena na mrtvolnû bledého pacienta. „Teì si mÛÏe‰ pro mû za mû vypláchnout pusu kofialkou.“ Toto byl pokyn, kterému Zeilinger aÏ pfiíli‰ rád vyhovûl. Zhluboka se znovu napil z hlinûného dÏbánu, kter˘ si pfiinesl s sebou. Najednou obrátil oãi v sloup, hlava mu padla na stranu a zaãal blaÏenû chrápat. Témûfi prázdn˘ dÏbán se kutálel po zemi svûtnice. „Tak teì alespoÀ drÏí hubu,“ u‰klíbla se Marta Stechlinová. S povzdechem a popelavou tváfií klesla Magdalena na stoliãku a stírala si pot z ãela. „Dlouho bych to jeho fÀukání taky nevydrÏela. UÏ se mi zase motá hlava.“ Marta Stechlinová byla v té dobû jediná, která vûdûla, Ïe Magdalena je uÏ zase v nadûji. Ani svou mlad‰í sestru Barbaru do svého tajemství nezasvûtila. „Kdyby Zeilinger je‰tû dál váhal, tak bych se mu zfiejmû sloÏila k nohám,“ povzdechla si. Pfiistoupila k otevfienému oknu a vdechovala ãerstv˘ chladn˘ vzduch. „Mûla bys Simonovi opravdu fiíct, Ïe jsi tûhotná,“ napomínala ji Marta. „Je mi stejnû záhadou, Ïe to pan lazebník je‰tû nepoznal. U sv˘ vlastní Ïeny! Bfiicho ti den za dnem roste a tvá chuÈ na kysel˘ okurky...“ „¤eknu mu to, aÏ se vrátí z Oberammergau, slibuju. Nechci jen probouzet fale‰n˘ nadûje.“ Magdalena se zarazila. „Jen aby to zase... To... by mu zlomilo srdce.“ Magdalena znala Martu Stechlinovou uÏ mnoho let. Její otec, schongausk˘ kat, kdysi zachránil porodní bábu pfied hranicí, kdyÏ byla obÏalovaná z ãarodûjnictví a vraÏdy dítûte. Od té doby byla Stechlinová KuislÛm vûrnû oddaná – Magdalenu ov‰em její upovídanost mnohdy rozãilovala. „Simon trval na tom, Ïe sám odvede Petra do Oberam17
KATOVA DCERA_6
23.5.2017
13:53
Stránka 18
mergau do jeho nov˘ ‰koly,“ pokraãovala Magdalena po chvíli. „Je to sice pouh˘ den cesty odtud, ale Petra uvidíme v pfií‰tích letech uÏ jen málo. Taky bych s nimi ráda jela.“ Polkla. „Ale nûkdo se pfiece musí starat o lazebnictví, abysme ne‰li od desíti k pûti. A Barbara je na to je‰tû moc mladá, kromû toho v podstatû nemá s léãením zku‰enosti.“ Magdalenû bylo smutno, kdyÏ pomyslela na dne‰ní ranní louãení. I kdyÏ bylo Petrovi teprve sedm let, byl velmi stateãn˘. Neplakal, na rozdíl od matky, která tajnû polykala slzy. Dokonce i Paul, kter˘ jinak nevynechal Ïádnou pfiíleÏitost, aby star‰ího bratra po‰Èuchoval, byl úplnû zticha. Thomas Zeilinger vedle ní dal o sobû vûdût tich˘m chrápáním, a tak ji vytrhl z pfiem˘‰lení. Tkadlec krkl a pfiejel si rukou pfies stále je‰tû trochu zakrvácená ústa. Magdalena s ním znechucenû zatfiásla. „Haló, s trháním zubu jsme skonãili!“ probouzela ho. „MÛÏe‰ teì jít domÛ. A mysli na to, Ïe t˘den mÛÏe‰ pít jen tepl˘ pivo a jíst jen jeãmennou ka‰i, dokud se rána nezahojí.“ Zeilinger se s hekáním zvedal, ale Magdalena ho zatlaãila za rameno zpátky. „DluÏí‰ mi pÛl zlatky.“ Tkadlec byl rázem naprosto bdûl˘. „CoÏe, pÛl zlatky?“ posmû‰nû se u‰klíbl. „To byly ty tv˘ kle‰tû z ãist˘ho zlata?“ „Ne, ale vypil jsi skoro celou mou zásobu dryáku, a ten je pûknû drahej. TakÏe zaplaÈ.“ Magdalena vyz˘vavû nastavila ruku. Zeilinger chtûl kolem ní beze slova projít, ale obû Ïeny se mu postavily do cesty se zkfiíÏen˘mi paÏemi. „A kdyÏ nezaplatím? Co bude pak, he?“ zkou‰el to tkadlec znovu. „Tak po‰lu m˘ho otce, aby se u tebe zastavil,“ upozornila ho Magdalena. „Ten ti pak vytáhne i zb˘vající zuby, docela zadarmo.“ S bruãením sáhl Zeilinger do váãku na opasku a vytáhl pár mincí. „Tak dobfie,“ zavrãel a poloÏil mince na stÛl. „Ale dej si pozor, lazebnice.“ Pfiemûfiil ji potmû‰il˘m pohledem. „Kdoví, co jste vy dvû Ïensk˘ do toho nápoje zamíchaly. 18
KATOVA DCERA_6
23.5.2017
13:53
Stránka 19
MoÏná to jsou zakázan˘ ãarodûjn˘ byliny, o kterejch rada nesmí nic vûdût, co? Nemáte tam váÏnû jen pfiátele. Teprve nedávno fiíkal starosta Buchner, Ïe...“ „Koukej mazat, neÏ ti pfiiãaruju pár bradavic!“ zasyãela Marta Stechlinová. „Dostane se ti pomoci a pak tohle! Jedno ti fieknu. AÏ bude‰ zase potfiebovat prostfiedek, aby ti v posteli stál, tak ke mnû nechoì!“ „Pah! Ten tvÛj panãovanej nápoj lásky stejnû nikdy neúãinkoval. A kdyÏ jsme právû u lásky...“ Zeilinger se na Magdalenu podíval nevraÏivû. „Tvá sestra Barbara by si mûla dát pozor. Trochu moc nakrucuje boky nahofie v hostinci. Jsou lidi, co si myslej, Ïe oãarovává mlad˘ chlapy...“ „A teì padej!“ poruãila Magdalena. Vtiskla tkalci do ruky zmaãkan˘ klobouk. „A nejdfiív koukej vystfiízlivût, neÏ bude‰ zase plácat takov˘ nesmysly!“ S tich˘mi nadávkami ‰el Thomas Zeilinger ke dvefiím, kdyÏ je‰tû nûkolikrát udûlal prsty ochranné znamení proti zl˘m kouzlÛm. KdyÏ koneãnû za sebou zabouchl dvefie lazebny, obrátila se Magdalena na Martu. „To s tûmi bradavicemi jsi nemûla fiíkat,“ varovala ji. „Ví‰ pfiece, jak rychle nás léãitelky oznaãují za ãarodûjnice.“ Porodní bába pokrãila rameny. „To uÏ pfiece dávno jsme,“ namítla vzdornû. „Za na‰imi zády nás stejnû po v‰echny roky pomlouvají. Staãí málo a míra trpûlivosti pfieteãe. Zeilinger má pravdu, kdyÏ fiíká, Ïe rada nás jen trpí.“ Zarazila se, neÏ pokraãovala. „A co se Barbary t˘ãe...“ Magdalena na ni vyãkávavû hledûla. „Jen to fiekni, neÏ ti to uvízne v krku!“ „Nu ano, tvoje sestra by se skuteãnû mohla trochu krotit. Naposledy jsem ji vidûla nahofie ve Hvûzdû, flirtovala hned se tfiemi chlapíky. Ona ví, Ïe je hezká, a ráda zamotává hlavu tovary‰Ûm a uãÀÛm. Nûco takov˘ho se roznese.“ „BoÏe mÛj, Marto, vÏdyÈ jí bylo sedmnáct! Taky jsi pfiece byla mladá.“ „Ano, ale vûdûla jsem, kde je moje místo.“ Marta hledûla na vrásãité ruce s popraskan˘mi nehty. „MÛj otec byl obyãejnej uhlífi, bydleli jsme venku v lese. Pfiirozenû, i my jsme 19
KATOVA DCERA_6
23.5.2017
13:53
Stránka 20
chodili na posvícení. Ale nikdy bych se neodváÏila tancovat se synem velk˘ho sedláka.“ „Je to tohle, cos mi chtûla fiíct? Kdyby Barbara pocházela z dobr˘ho domu, mohla by klidnû kroutit zadkem. Ale jako katova dcera je, kdyÏ se tak chová, hned dûvka?“ Magdalena cítila, jak se jí zmocÀuje zlost. Ale vlastnû musela dát Martû za pravdu, Barbara to obãas pfiehánûla. âesala si vlasy jako princezna, pouÏívala dokonce nûkdy rulíkovou ‰Èávu, aby si zvût‰ila zorniãky. âasto byl její smích trochu moc hlasit˘ a fieãi pfiíli‰ drzé, rozhodnû nevhodné pro bezectné dûvãe z koÏeluÏské ãtvrti – a nedala si fiíct od nikoho. Pfiinejmen‰ím v tomhle bodû se podobá sv˘mu otci, pomyslela si Magdalena. „Nûkdy si pfieju, aby Barbara koneãnû na‰la mil˘ho vûrn˘ho muÏe, kterej by ji zkrotil,“ zamumlala spí‰ sama k sobû. Ale Marta Stechlinová ji sly‰ela. „NemÛÏe mít kaÏdej tolik ‰tûstí jako ty, Magdaleno,“ poznamenala ti‰e. „Nemá kaÏdej nûkoho, kdo by se o nûho staral a dával na nûho pozor. Ani já ne.“ Se zasmu‰ilou tváfií pokraãovala: „I to je ostatnû dÛvod, proã by se mûl tvÛj muÏ co nejrychleji vrátit domÛ. Na bezectn˘ho lazebníka lidi pohlíÏej kfiivû, ale lazebnice bez muÏe je hned spolãená s ìáblem. MÛÏeme se jen modlit, aby toho nûkdo tady v místû nezneuÏil.“ Magdalena se otfiásla. Pfies tepl˘ oheÀ v krbu jí byla najednou zima.
❦ Mraziv˘ vítr vál z Ammergausk˘ch Alp Simonovi do tváfie. I kdyÏ uÏ byl zaãátek kvûtna, na lukách leÏely je‰tû zbytky snûhu, které se víc a víc zvût‰ovaly, ãím víc se blíÏili k Oberammergau. Tady v bavorském pfiedhÛfií Alp b˘vá je‰tû do ãervna v noci mráz, a dokonce dochází ke snûhov˘m boufiím. Spoleãnû se synem Petrem dfiepûl vzadu na koÀském povoze, jehoÏ koãí je nabral u malé vesniãky Soyen. Mûl zfiejmû soucit s tak váÏnû se tváfiícím huben˘m chlapcem, kter˘ nevypadal, Ïe by zvládl dlouh˘ pochod. 20
KATOVA DCERA_6
23.5.2017
13:53
Stránka 21
S láskou hledûl Simon na svého nejstar‰ího. Se soustfiedûn˘m v˘razem studoval Peter anatomické skici, které si pfiekreslil z knih svého dûdy na papír a nyní je vezl s sebou v deskách. Na ty skici byl Peter moc hrd˘. ZboÏnû pfiejíÏdûl prstem po jemnû nakreslen˘ch ‰lachách krvavého muÏe, jehoÏ svaly byly jednotlivû oddûleny. „Vidí‰, tati?“ ukazoval, aniÏ zvedl pohled od kresby. „Tady je pectoralis major a tady rectus abdominis, Ïe ano?“ „Skuteãnû,“ odpovûdûl Simon s úsmûvem. „V Oberammergau bych se ale s latinsk˘mi slovy ostatnû moc nechlubil. Tam bude mnohem dÛleÏitûj‰í, abys mluvil slu‰nou bavor‰tinou a pilnû nav‰tûvoval m‰e.“ Teprve teì vzhlédl Peter od skic. Ve tváfii byl vÏdycky trochu bled˘, jako by byl zfiídka na ãerstvém vzduchu, a rozãep˘fiené ãerné vlasy mu spadaly do oãí. Popotáhl nosem, protoÏe uÏ mûl zase r˘mu. „Já nechci do Oberammergau,“ pfiiznal ti‰e. „Proã nemÛÏu zÛstat v schongausk˘ ‰kole?“ „Chce‰ skuteãnû po cel˘ svÛj Ïivot jen poãítat jablka a hru‰ky a uãit se zpamûti katechismus?“ namítl Simon nevrle. „TvÛj uãitel je star˘ ochlasta, kter˘ je s rákoskou rychlej‰í neÏ s hlavou. A jako syna bezectného lazebníka tû na latinskou ‰kolu prostû nepustí. Nic nepomÛÏe nafiíkat, kdyÏ si vrchnost nûco vezme do hlavy.“ Chvíli mlãeli, zatímco Simon znovu uvaÏoval o rozhodnutí, které s Magdalenou uãinili pfied nûkolika mûsíci. UÏ brzy se ukázalo, Ïe se Peter v schongauské ‰kole spí‰ nudí. Jeho o rok mlad‰í bratr povaÏoval uãení za muãení a ãasto chodil za ‰kolu, ale Peter byl jin˘. Zatímco jiné dûti mûly potíÏe s tím, aby se zpamûti nauãily vyznání víry, Peter znal uÏ teì abecedu, ovládal základní poãetní úkony, a dokonce mluvil trochu latinsky. Av‰ak vy‰‰í ‰kola v Schongau nepfiicházela pro nûho, vnuka zdej‰ího kata, v úvahu. V Oberammergau naopak znal Simon talentovaného uãitele, kterému nevadil chlapcÛv nízk˘ stav a chtûl se ho ujmout. Peter trucovitû zkfiíÏil paÏe a znovu se obrátil na otce. 21
KATOVA DCERA_6
23.5.2017
13:53
Stránka 22
„Já chci zÛstat u tebe, tati. Ty jsi nejlep‰í uãitel, jak˘ho si mÛÏu pfiát.“ „To nefiíkej,“ usmál se Simon. „Uãitel Georg Kaiser je nadan˘ muÏ a kromû toho moc mil˘. Tehdy na univerzitû v Ingolstadtu byl m˘m oblíben˘m kantorem a uãil taky dûti jednoho barona. V Oberammergau mÛÏou b˘t rádi, Ïe se pfied nûkolika lety vrátil do rodné vesnice. A ty bys mûl b˘t taky rád. Já rozhodnû neznám jin˘ho potomka katovsk˘ rodiny...“ „Kterej by se mohl uãit u tak uãen˘ho pána,“ dodal Peter, kter˘ tohle zfiejmû sly‰el mnohokrát. Jo, já vím, a pfiesto...“ „Jen se podívej na ty mohutné Alpy,“ pfieru‰il ho Simon, aby zmûnil téma. „Kdybys byl ptákem, mohl bys pfieletût pfiímo do Benátek. Na‰inec ov‰em nesmí pfiejít pfiíkré horské prÛsmyky.“ S úsmûvem ukázal na niωí fietûz hor pfied nimi, kter˘ se táhl od v˘chodu na západ a za nímÏ se zvedaly vysoké vrcholy a celá horská formace. Na konci silnice se pfied nimi otevfielo ‰iroké údolí se snûhem pokryt˘m ra‰elini‰tûm a vfiesovi‰tûm. Uprostfied tekla teì v pozdním jaru rozvodnûná Ammer, která dala krajinû jméno. Pfied sebou vidûli malou vísku s kaplí v popfiedí, vzadu se zvedaly mírné, trávou porostlé pahorky aÏ k zalesnûn˘m skalnat˘m horám. „Vpfiedu pfied námi je Unterammergau,“ pokraãoval Simon. „TakÏe tam brzy budeme.“ Mrkl na Petra. „Po téhle silnici uÏ zfiejmû pfiejíÏdûli Alpy ¤ímané. Vede dolÛ do Garmische a dál pfies prÛsmyky aÏ do Lombardie. Touto krajinou prochází spousta cizích zajímav˘ch lidí. A pak je‰tû ta pa‰ijová hra, která se bude hrát pfií‰tí mûsíc v Oberammergau! Bude‰ to tu mít rád, urãitû. A nûkolikrát za rok tû taky pfiijedeme nav‰tívit, slibuju.“ Peter mlãky pfiik˘vl a znovu se zadíval na skicu pfied sebou. S vrzajícími koly pokraãoval vÛz po silnici pokryté snûhovou bfieãkou. Teì museli ãastûji sesedat a pomáhat pfii taÏení, kdyÏ vÛz uvízl v nûkteré z mnoha brázd. Zatím uÏ hory strmûly taky po levici a po pravici. Slunce, které dosud 22
KATOVA DCERA_6
23.5.2017
13:53
Stránka 23
jasnû a pfiívûtivû svítilo, zmizelo za nûkolika temn˘mi mraky. Stíny sáhly dlouh˘mi prsty po cestujících. Na jedné kfiiÏovatce blízko Ammery najednou povozník zastavil a vystoupil z vozu. ·el k boÏím mukám, pokryt˘m mechem a li‰ejníkem. Stála trochu ‰ikmo a kolem vykukovaly snûÏenky z pÛdy pokryté listím. Povozník smekl klobouk a zaãal se ti‰e modlit. Po jistém váhání k nûmu Simon pfiistoupil a pfiipojil se k modlitbû. Nebyl nijak zvlá‰È vûfiící, ale to stinné údolí a pfiedstava, Ïe na del‰í dobu synka opustí, najednou tak zapÛsobily, Ïe mûl tûÏké srdce. Jeho pohled spoãinul na obrovském kameni, kter˘ tu zfiejmû stál uÏ odnepamûti. Byly na nûm vyryté zvlá‰tní runy, Simonovi pfiipadalo, Ïe rozeznává nûco jako ãertovsk˘ ‰kleb. MuÏ vedle nûho mumlal dal‰í Otãená‰, kdyÏ bylo najednou sly‰et vzdálené, protáhlé dunûní, jako by nûjak˘ obr za sebou táhl obrovsk˘ pytel kamení. „Co to bylo?“ ptal se Simon polekanû. „To ten proklatej Kofel!“ Povozník si odplivl za sebe a zkfiíÏil prsty. „Zfiejmû se zase nûkde ve stûnû uvolnila skalní lavina.“ Ukázal na holou horu po pravici, která strmûla jako kuÏel z lesÛ pod sebou a nofiila krajinu do stínu. „Kofel je zlej muÏ. Není divu, Ïe si zdej‰í lidi myslej, Ïe je to vlastnû zakletej démon! Existuje o nûm spousta pfiíbûhÛ.“ „Jaké pfiíbûhy?“ chtûl vûdût Peter, kter˘ po stra‰idelném zvuku utekl k otci ke kfiíÏi. „Nu, tam nahofie prej sídlí zlí duchové. A kofelská ãarodûjnice tam má jeskyni, kde si peãe mal˘ dûti. ¤íká se, Ïe v dfiívûj‰ích ãasech se na jeho vrchol pfiiná‰ely lidsk˘ obûti. A pak existuje pfiirozenû ten malej nárÛdek, kterej v jeho hlubinách...“ „Tak uÏ pfiestaÀ s tûmi povûrãiv˘mi nesmysly,“ vyhuboval mu Simon. „Nahání‰ chlapci strach.“ „Ale co kdyÏ je to váÏnû pravda!“ trval na svém povozník. „Já tohle proklet˘ údolí nikdy nemûl rád. VÏdycky si oddechnu, kdyÏ se dostanu dolÛ k Loisachu.“ „Co je to za zvlá‰tní kameny?“ zajímal se Peter a ukázal na kruh z bíl˘ch kamínkÛ, které byly vyrovnány u paty kfiíÏe. 23
KATOVA DCERA_6
23.5.2017
13:53
Stránka 24
Simon si jich dosud nev‰iml. âtyfii vûtve ukazovaly v‰emi smûry pryã od kfiíÏe, takÏe vypadal jako slunce. „Tohle?“ Koãí pokrãil rameny. „To nevím,“ zabruãel, „to zfiejmû udûlaly dûti. Teì bysme si ale mûli pospí‰it dál, je to je‰tû dlouhá cesta.“ Prudce se odvrátil a Simonovi pfiipadalo, Ïe zahlédl v jeho tváfii nervózní ‰kubání. Nûco jim ten muÏ zfiejmû zatajoval. Zamraãenû zase vylezl na kozlík a pobídl biãem konû. Mûl najednou tak naspûch, Ïe Simon a Peter jentaktak naskoãili vzadu na vÛz. Jsou to tady zvlá‰tní lidi, pomyslel si Simon. Skoupí na slovo a povûrãiví. MoÏná to pfiece jen nebyl tak dobr˘ nápad odvézt Petra do Oberammergau. Zatímco vÛz jel dál, SimonÛv pohled je‰tû dlouho spoãíval na ‰ikmém kamenném kfiíÏi, dokud nezmizel v ohybu cesty.
❦ Barbara si broukala starou písniãku, kdyÏ vymetala poslední ‰pinavé sítiny pfies práh domu. V my‰lenkách uÏ byla u tancovaãky, která se mûla dnes veãer konat v hostinci Hvûzda nahofie ve mûstû. Bylo ohlá‰eno nûkolik potuln˘ch muzikantÛ, a hostinsk˘ proto slíbil otevfiít velk˘ slavnostní sál. Karl Saller z koÏeluÏské ãtvrti jí slíbil, Ïe ji vezme s sebou. Nebylo to nic samozfiejmého, protoÏe jako neãestné jí vlastnû bylo zakázáno úãastnit se taneãních zábav. Jedinû Ïe by na‰la poãestného mladého muÏe, kter˘ by se jí pfies v‰echny nepfiátelské útoky ujal. Se sv˘m rozbit˘m nosem nebyl sice koÏeluÏsk˘ tovary‰ právû ve mûstû nejkrásnûj‰í – a kromû toho taky ani nejbystfiej‰í – ale Barbara si tak alespoÀ pfiijde na své. Otec jí ostatnû dal pro veãer volno, jen kdyÏ mu pfiedtím pofiádnû uklidí jeho komoru. Slunce uÏ zapadalo za stfiechy, musela si tedy pospí‰it. Nakonec musí je‰tû vykydat stáj, nakrmit slepice a pfiipravit veãefii. A pak si také chtûla sm˘t levn˘m kostûn˘m m˘dlem od rasa ‰pínu a popel z kÛÏe a obléknout jiné ‰aty. 24
KATOVA DCERA_6
23.5.2017
13:53
Stránka 25
Nu, alespoÀ získala od práce zdravou ãervenou barvu do tváfií. S povzdechem opfiela ko‰tû a zaãala odklízet ‰pinavé nádobí. Na míse ulpûly zaschlé zbytky ovesné ka‰e, mrtvá moucha plavala ve sklenici s vyãpûl˘m pivem, tabákové drobky leÏely v‰ude na stole. Od smrti matky pfied nûkolika lety otec o sebe pfiestával dbát a byla to Barbara, která po nûm musela uklízet a vafiit mu. Tak to bylo dohodnuté s její velkou sestrou. Teprve pfied rokem se kat pfiestûhoval do malého v˘mûnku pod rybníkem a pfienechal Magdalenû, Simonovi a jejich dûtem velkou katovnu. Barbara tam nadále mûla svou komÛrku, ale pfies den se starala o otce. Nyní mûl nûjaké pochÛzky ve mûstû, ale uÏ brzy se vrátí a zfiejmû jí zase bude nûco vyãítat. „... tak spolu drÏí mladí a stafií,“ zpívala Barbara ti‰e. Najednou jí ta písniãka pfiipadala jako posmûch. Je to její osud? Îe se bude starat o otce aÏ do jeho smrti, zatímco se její star‰í sestfie jako paní lazebnici dostává uznání? Magdalena mûla velké ‰tûstí, Ïe jí písafi Johann Lechner pfied nûkolika lety dovolil svatbu se Simonem, synem b˘valého mûstského felãara. Pro Barbaru nevypadala budoucnost nijak rÛÏovû. V podstatû se mohla provdat jen za nûkoho z jejich stavu: za rasa, katovského tovary‰e nebo hrbatého schongauského hrobníka, kter˘ jí uÏ dvakrát uãinil nabídku k sÀatku. Ale neÏ by se tohle stalo, to se radûji utopí. Barbara cídila mûdûn˘ talífi a kradmo se podívala do zrcadlící se plochy. Byla ãernovlasá divo‰ka s jiskrn˘ma oãima a hust˘m oboãím, úplnû jako její star‰í sestra. Kromû toho z ní vyzafiovalo nûco nezkrotného, frivolního, co muÏe magicky pfiitahovalo. Prsa se jí v posledním roce podstatnû zvût‰ila a ona si vychutnávala, kdyÏ po ní mladíci v hostinci tajnû pokukovali. ¤íkali jí ãasto, Ïe je krásná. Krásná jako bezhvûzdné nebe, tvrdili nûktefií, prostû satanova nevûsta. KdyÏ se opili, ‰eptali jí pfiisprostlé poznámky a oplzle se smáli. Nûkdy si k nim Barbara s nûkolika dal‰ími dûvãaty pfiisedla ke stolu a nechala se pozvat na dÏbán piva. Ale 25
KATOVA DCERA_6
23.5.2017
13:53
Stránka 26
ostatní jí vÏdycky dali pocítit, Ïe k nim nepatfií. Byla prostû dcerou schongauského kata, bezectná katova holka. S energick˘m bouchnutím poloÏila vyle‰tûn˘ talífi do police nad stolem. Takov˘ jsou pravidla. Buì se provdám za hrbat˘ho hrobníka, nebo budu uklízet otci a bude ze mû stará panna... V mnoh˘ch bezesn˘ch nocích ãasto myslela na to, Ïe navÏdy opustí tohle smradlavé Schongau. Jednou, témûfi pfied dvûma lety na svatbû str˘ce v Bamberku, k tomu málem do‰lo. Ale vûdûla, Ïe by to otci zlomilo srdce. Jedin˘ syn Jakoba Kuisla Georg, její milované dvojãe, teì byl jako katovsk˘ tovary‰ v dalekém mûstû. A byla otázka, jestli se vÛbec nûkdy vrátí. TakÏe své pfiání neustále odsouvala. Nakonec budu tak stará, Ïe uÏ na to nebudu mít sílu. A do té doby budu cídit a vafiit... Se zasmu‰ilou tváfií setfiela pavuãiny z poliãek s mnoha knihami o bylinách a jedech, které si sem otec pfienesl z katovny. Tyhle knihy byly pro nûho vÏdycky to nejdÛleÏitûj‰í, spoleãnû s velkou truhlou, která stála vedle. Zakázal jí, aby se do ní podívala. Ale pfiirozenû tento zákaz tajnû poru‰ila. Uvnitfi byly vût‰inou beztak jen staré krámy. Vûci z války jako zrezivûlá pu‰ka, stejnû rezav˘ krátk˘ meã a Ïoldnéfiská v˘stroj, od molÛ na mnoh˘ch místech uÏ tak proÏraná, Ïe bylo vidût skrz ni. Byly to otcovy upomínkové pfiedmûty na dobu, kdy byl mlad˘m ‰ikovatelem. Mnohem zajímavûj‰í byl obsah men‰í Ïelezem pobité truhliãky vedle. Tady otec uchovával to, co on sám oznaãoval za magické krámy: kusy provazu obû‰ence, ve fiolách krev z popraven˘ch, útrÏky vydûlané lidské kÛÏe a malé, do amuletÛ vpracované kostiãky... âas od ãasu prodal Jakob Kuisl takové pfiedmûty povûrãiv˘m schongausk˘m obãanÛm a dobfie na tom vydûlával. Byly doby, kdy i Barbara tyto vûci povaÏovala za triky. Ale to se naráz zmûnilo, kdyÏ uãinila ten nález. Narazila na nûco, o ãemÏ se její otec nikdy nesmí dozvûdût, Ïe to má. Od té doby se Barbara nemohla magie nasytit. Nakrãila nos, protoÏe z malé truhliãky vycházel zatuchl˘, 26
KATOVA DCERA_6
23.5.2017
13:53
Stránka 27
lehce hnilobn˘ zápach. Zvûdavû zvedla poklop a pozorovala dobfie znám˘ obsah tyglíkÛ, dóz a mal˘ch krabiãek. Av‰ak vedle leÏel nyní dal‰í pfiedmût, kter˘ k tomu pfiibyl nedávno. Nebyl nijak velk˘ a byl zabalen˘ do ‰pinavého hadru. Barbara nemohla odolat. Opatrnû ho uchopila a tu vûc vybalila. A s náhl˘m v˘kfiikem to upustila. Pfied ní na zemi leÏel useknut˘ palec. Po prvním úleku si prst pozornûji prohlídla. Byl odbornû odfiíznut˘, je‰tû na nûm byla pfiilepená jednotlivá svalová vlákna. UÏ témûfi zãernal, nehet se uloupl – a pfií‰ernû páchl. Zatím se ten smrad roz‰ífiil po celé komofie, jako by nûkdo vyklepal rubá‰. „AÏ skonãí‰ s tím kfiikem, mÛÏe‰ tu dobrou vûc zase dát zpátky. Vydûsí‰ je‰tû celou koÏeluÏskou ãtvrÈ.“ Trhla sebou, kdyÏ zaslechla znám˘ hlubok˘ hlas. Provinile se otoãila a vidûla otce sklonûného pod nadpraÏím. V jedné ruce drÏel pytel, na nûmÏ byla vidût tmavá mokrá místa, v druhé nesl dÏbán pûnivého piva. Jakob Kuisl si zachmufienû pfiemûfiil mlad‰í dceru. Se sv˘mi ‰esti stopami, ‰irok˘mi rameny a markantním orlím nosem byl stále je‰tû zjevem probouzejícím strach. Ale zatím mu kdysi ãerné vlasy a huÀat˘ vous ze‰edivûly, tváfi brázdily hluboké vrásky. Jako obvykle drÏel mezi rty fajfku. Navykl si ji obãas nechat v ústech i pfii fieãi, takÏe jeho skoupé vûty je‰tû víc neÏ dfiív znûly jako zvífiecí vrãení. „¤ekl jsem, abys tu vûc dala zase do truhly, neÏ ti, ty zvûdavá Ïenská, nafieÏu na zadek,“ zabruãel Kuisl. „Nezakázal jsem ti truhlu otvírat?“ „Co to proboha je?“ zamumlala Barbara s odporem, aniÏ dbala na otcovu otázku. Koneãky prstÛ zabalila hnilobn˘ kus masa opût do hadru a poloÏila zpátky do truhly. „No, co asi? Pfiece palec.“ Kat se u‰klíbl. „Abych byl pfiesn˘, tak lev˘. A sice ten od past˘fie Hartla.“ „Ty... myslí‰ od toho zlodûje, kter˘ho jsi pfied dvûma t˘dny povûsil?“ zeptala se Barbara. Cítila lehkou nevolnost. Kuisl pfiik˘vl. „Simon Rössle, statkáfi z Altenstadtu, mi za to zaplatí pûknou sumiãku. Vûfií, Ïe takov˘ zlodûjsk˘ palec 27
KATOVA DCERA_6
23.5.2017
13:53
Stránka 28
v dobytãím Ïlabu jeho kravám pomÛÏe, aby mûly zase lesklou a hebkou kÛÏi.“ Kat se u‰klíbl a zvedl pytel, z nûhoÏ cosi kapalo. „Teì zase zfiejmû sly‰el, Ïe srdce zlodûje, zahraban˘ pod dubem na dvofie, chrání pfied vloupáním. No, a to pfiirozenû stojí víc.“ Barbara znovu zdû‰enû vykfiikla, ale rychle si dala ruku pfied ústa. „Nechce‰ mi snad tvrdit, Ïe jsi právû na ‰ibeniãním vrchu...“ Ale otec s úsmû‰kem mávl rukou. „Blbost, tohle je praseãí srdce. Mám ho od fiezníka, slíbil, Ïe to nikomu neprozradí.“ Kuisl mrkl na Barbaru. Zfiejmû jí prohledávání truhly uÏ odpustil. „Lidi jsou tak blbí, Ïe nerozeznají srdce prasete od lidsk˘ho. Na to si ãlovûk musí takovou mrtvolu totiÏ pozornûji prohlídnout, a to kromû lékafiÛ dûláme prostû jen my kati. Ale drÏ o tom pusu, ano? Teì uÏ není tolik poprav, a tak mÛÏeme potfiebovat trochu penûz navíc.“ „Kdybys za léãiv˘ byliny a léãení poÏadoval rozumnou cenu jako Magdalena a Simon, tak by sis mohl taky nûkdy dopfiát novou ko‰ili,“ namítla Barbara prostofiece. „Ty fleky uÏ se skoro nedají vyprat.“ Kuisl si odfrkl. „KaÏdej platí, kolik mÛÏe. Mám snad z chudákÛ Ïdímat poslední halífie? Pak se sice uzdraví, ale pomfiou hlady.“ „Slib mi alespoÀ, Ïe tohle srdce nenechበtady v komofie, ale venku v kÛlnû,“ prosila Barbara s povzdechem. Nezmínila se, Ïe by peníze mohli dobfie potfiebovat, protoÏe otec v poslední dobû stále ãastûji sahal po láhvi. I teì byl ve svûtnici nasládl˘ pach alkoholu, ale alespoÀ pfiekryl smrad z nahnilého palce. Otec odnesl pytel naproti do kÛlny a hned se vrátil. Barbara byla zatím s úklidem hotová a usedla na jednu ze stoliãek. „Ty vûfií‰ tomu se zlodûjsk˘m srdcem?“ chtûla vûdût. „Tedy, je to váÏnû kouzeln˘ prostfiedek?“ Otec si sedl vedle ní a mlãky si nalil pohár piva. „Kdyby tomu tak bylo, tak bych uÏ brzy nemûl co dûlat,“ poznamenal po chvíli. „Potom by prostû kaÏdej zahrabal nûjak˘ srdce 28
KATOVA DCERA_6
23.5.2017
13:53
Stránka 29
vedle sv˘ho domu, a tím by zlodûjna skonãila.“ Pofiádnû se napil a utfiel si rukou ústa. „Ale aÈ jen lidi vûfií, ãemu chtûjí. Já nikomu nic nepfiedepisuju.“ „Ale jestli skuteãnû existují ãarodûjové a ãarodûjnice?“ trvala na svém Barbara. „TvÛj dûd, Jörg Abriel, pfiece nûkolik obvinûn˘ch z ãarodûjnictví vysl˘chal a pak je upálil. Nikdy o tom tv˘mu otci nevyprávûl? MoÏná byla mezi nimi opravdová ãarodûjnice.“ Kuisl postavil pohár na stÛl a nedÛvûfiivû hledûl na dceru. Jejich pfiedek pfied víc jak osmdesáti lety popravil ve velkém schongauském procesu nûkolik tuctÛ Ïen. Barbara se uÏ obávala, Ïe svou otázkou za‰la pfiíli‰ daleko. On nûco tu‰í, pomyslela si. Proklatû, nemûla jsem se ptát... „Proã to chce‰ vûdût?“ zeptal se Kuisl pomalu. Barbara pokrãila rameny a tváfiila se nevinnû. „No, nebylo by dobfie, kdyby skuteãnû existovali kouzelníci? Myslím takoví, co by dûlali jen dobro. Myslela jsem, Ïe bys mi tfieba o tom mohl povûdût víc...“ Otec náhle udefiil do stolu. „Jak ãasto jsem ti fiíkal, Ïe o takovejch Ïvástech nechci nic vûdût! Staãí, Ïe polovina rady na takov˘ blbosti vûfií. Proto teklo tolik krve!“ „Krve, která ulpûla i na rukách na‰í rodiny,“ zamumlala Barbara. Ale otec ji zfiejmû nesly‰el. „A teì konec s takovejma blbostma,“ zabruãel. „Je veãefie hotová? Mám hlad.“ Barbara pokrãila rameny. V duchu byla ráda, Ïe otec dál nenaléhal. „Vafií se naproti na kamnech, ale maso je pofiád je‰tû tuh˘. Obávám se, Ïe to je‰tû chvilku potrvá.“ Jakob Kuisl si prohrábl vousy. „Tak zatím mÛÏe‰ sv˘mu star˘mu unaven˘mu otci don˘st ãerstv˘ pivo z mûsta.“ Zvedl star˘ dÏbán. „Tenhle je uÏ skoro prázdnej.“ Barbara se na nûho obofiila. „Nemyslí‰, Ïe uÏ to staãí? A vÛbec, slíbil jsi mi, Ïe si dnes smím jít zatancovat!“ „AÏ dokonãí‰ sv˘ úkoly. Zatím si stejnû nejsem jistej, Ïe je to s tím trdlováním dobrej nápad. Lidi v hospodách uÏ si kvÛli tobû otvírají hubu, obzvlá‰È mladíci...“ Barbara rozzufienû vstala. „Slíbils mi to! Dfiela jsem pro 29
KATOVA DCERA_6
23.5.2017
13:53
Stránka 30
tebe cel˘ odpoledne. Klidnû by sis mohl taky trochu sám uklidit. Já... nejsem tvoje sluÏka, jako byla matka!“ Zarazila se, protoÏe cítila, Ïe za‰la pfiíli‰ daleko. Chvíli to vypadalo, Ïe otec dostane jeden ze sv˘ch záchvatÛ zlosti, ale pak jen nûmû pfiik˘vl a zvedl se. „Tak dobrá, pÛjdu sám. Tady uvnitfi mi beztak pfiipadá vzduch moc jedovatej.“ Barbara se smutnû dívala za otcem, jak kráãí zeleninovou zahradou, kolem jabloní a na ulici k Le‰ské bránû. Vypadal jako trucovit˘ osamûl˘ obr. Litovala své poslední poznámky, ale uÏ ji nemohla vzít zpátky. Je tak sám od té doby, co je matka mrtvá a Georg pryã, pomyslela si. Ale rychle odsunula temné my‰lenky stranou a ‰la naproti do stáje. Ano, pÛjde dnes veãer tancovat. Bude se smát a bavit. Na tom nezmûní nic ani její nabruãen˘, zarputil˘, tvrdohlav˘ otec! A tfieba si potom bude je‰tû trochu ãíst v knihách. V onûch knihách, o nichÏ se otec nikdy nesmí dozvûdût, Ïe se opût objevily.
❦ VÛz dál s vrzáním kodrcal ammergausk˘m vfiesovi‰tûm, zatímco Simon stále je‰tû v my‰lenkách dlel u zvlá‰tního kfiíÏe. Jeli podél Ammery, kolem nízk˘ch kfiovin, kde ‰tûbetalo nûkolik málo kosÛ. Míjeli dal‰í kamenné kfiíÏe a boÏí muka, ale u Ïádného se uÏ povozník nezastavil. Taky uÏ Simon nevidûl Ïádné dal‰í kamenné kruhy. Peter se zase vûnoval sv˘m kresbám, do nichÏ se ponofiil jako v transu. Simon ho obdivoval za tuto schopnost vylouãit okolní svût. On sám si musel neustále lámat hlavu a pfiem˘‰let, jeho hlava se vlastnû nikdy neuklidnila. Doufám jen, Ïe to bylo správné rozhodnutí, Ïe sem Petra vezu, pomyslel si. AlespoÀ uÏ nebude v tomhle údolí jenom vnukem kata. Po chvíli se pfied nimi vynofiila dal‰í vesnice, která leÏela 30
KATOVA DCERA_6
23.5.2017
13:53
Stránka 31
pfiímo u fieky. Horsk˘ potok se nedaleko vléval do vífiivého proudu. Na rozlehl˘ch loukách kolem se páslo nûkolik huben˘ch krav. „Oberammergau,“ zavrãel povozník. „Já bych tady nevydrÏel ani jednu noc, jestli to chcete vûdût. Pole tu nic nevyná‰ej, jsou tu jen baÏiny a skály a spousta tajemnejch historek. Zdej‰í lidi mÛÏou bejt rádi, Ïe stará obchodní cesta vede kolem jejich díry, jinak by sem Ïádnej ãlovûk nezabloudil. Co fiíkám ãlovûk, ani ovce, moÏná jen docela blbá, Ïe...“ „Dûkuju, myslím, Ïe jsme rozumûli,“ pfieru‰il ho Simon, kter˘ vidûl, Ïe Peter bûhem povozníkova proslovu protahuje tváfi a bledne. Tenhle povûrãiv˘ osel se je‰tû postará o to, Ïe Peter uvûfií na duchy a démony! Oberammergau skuteãnû nebylo pohostinné místo. ¤ada ‰pinav˘ch selsk˘ch domÛ se krãila podél fieky, za nimi bylo vidût nûkolik vût‰ích stavení, uprostfied stál kamenn˘ vesnick˘ kostel. Po pravici trÛnil tajemn˘ Kofel, vlevo se zvedaly dal‰í vysoké hory, které údolí na tomto místû obzvlá‰È zuÏovaly. Simon si bezdûãnû pfiipadal jako zavfien˘ v zatuchlé bednû. Minuli nûkolik osamûl˘ch dvorÛ a polorozpadl˘ch stájí, kdyÏ najednou proti nim vyrazil jezdec na koni. Mûl zfiejmû velmi naspûch, protoÏe jeho vraník uÏ mûl pûnu u huby. âernû odûn˘ muÏ hluboce sklonûn˘ nad konûm projel kolem nich tak tûsnû, Ïe se oba povozníkovi konû spla‰ili. „Kam se Ïene‰, ty blázne!“ vykfiikl povozník za jezdcem. „Dávej pfiece pozor!“ Rozhnûvanû potfiásl hlavou. „Dej BÛh, aÈ si nesrazí vaz.“ „Zfiejmû nûkdo, kdo to v Oberammergau taky nemÛÏe vydrÏet,“ poznamenal Simon s ú‰klebkem. Povozník na nûho temnû pohlédl. Konej‰ivû mluvil na oba své konû, pak se dal vÛz opût do pohybu. Jen krátce nato koneãnû dorazili do vsi. Pfies ‰umící Ammeru se klenul dfievûn˘ most, za ním pokraãovala silnice stfiedem vsi. Nyní vidûl Simon mezi prost˘mi selsk˘mi staveními taky pár dobfie udrÏovan˘ch ubytoven a nûkolik patrov˘ch domÛ. Nûkteré mûly vlastní dílny v pfiízemí. UÏ ze sv˘ch dfiívûj‰ích náv‰tûv Simon vûdûl, Ïe 31
KATOVA DCERA_6
23.5.2017
13:53
Stránka 32
Oberammergau má dvû tváfie. Kdysi hodnû pouÏívaná silnice pfiinesla nûkter˘m obyvatelÛm vesnice jist˘ blahobyt. Povozník zastavil v jednom ohybu, kde stálo nûkolik vznosn˘ch budov, mezi nimi dÛm vesnického starosty a velké skladi‰tû zboÏí povozníkÛ. Ve stáji sousedící hospody Schwabenwirt, nejlep‰ího místního hostince, chtûl povozník strávit noc u svého konû. Simon mu podûkoval za svezení a dál ‰el s Petrem svou cestou. UÏ se stmívalo, v‰ude bylo naprosté ticho, jen pfiíleÏitostnû se ozvalo buãení krav ve stájích. Simonovi pfiipadalo, Ïe cítí ve vsi stísnûnou náladu. Potkali jen málo lidí, pro‰li kolem nich se sklonûnou hlavou a ani neodpovûdûli na pozdrav. Jeden star‰í sedlák zfiejmû dokonce za Simonem zasyãel nûco zlého. Jeho hlas byl v‰ak tak tich˘, Ïe mu nebylo dost rozumût. Nyní si Simon v‰iml i kytic tfiezalky, které visely na spoustû zavfien˘ch dvefií. O tfiezalce se tvrdilo, Ïe zahání ãerta a zlé duchy. Bylo zvykem pfiipevÀovat kytice tfiezalek postfiíkan˘ch svûcenou vodou o Filipojakubské noci, ale ta uÏ byla minul˘ t˘den a kytice vypadaly naprosto ãerstvû. Témûfi tak, jako by je povûsili na dvefie teprve dnes ráno, prolétlo Simonovi hlavou. Co se tu jen stalo? DÛm uãitele byl vzdálen˘ od kostela, jen co by kamenem dohodil. Byl to pfiívûtiv˘ mal˘ domek se zeleninovou zahrádkou, v níÏ uÏ mezi zbytky snûhu vykukovala zeleÀ. U okna bylo sly‰et tlumené mumlání nûkolika muÏsk˘ch hlasÛ. „Teì brzy poznበsvého uãitele,“ obrátil se Simon povzbudivû na Petra, kdyÏ otvíral vrzající zahradní vrátka. „Je to skuteãnû od Georga Kaisera nesmírnû laskavé, Ïe tû pfiijme do svého domu.“ Usmál se. „Ví‰ vlastnû, Ïe jsem jako mlad˘ student taky jednou pár mûsícÛ u nûho bydlel? To bylo v Ingolstadtu. Mûl jsem tehdy u nûho vlastní komÛrku, a to jen za pár krejcarÛ t˘dnû. A jeho Ïena...“ Nato se otevfiely domovní dvefie a dva muÏi vycházeli ven. Star‰í mûl na sobû faráfiskou sutanu, druh˘ byl urostl˘ mladík v prostém obleãení fiemeslníka, ten drÏel v ruce svazek papírÛ. Oba muÏi pÛsobili velice váÏnû, pfiiãemÏ Simon 32
KATOVA DCERA_6
23.5.2017
13:53
Stránka 33
v oãích mladíka spatfiil jist˘ záblesk, kter˘ se nûjak nehodil k tomu, jak smutnû se tváfiil. „Uvidíme se tedy za dva dny pfii zkou‰ce,“ fiíkal právû star‰í muÏ ti‰e mladíkovi. „A koukej, aÈ do té doby znበtext, Hansi. Jinak si to pfiece jen je‰tû rozmyslíme.“ S krátk˘m pfiik˘vnutím, jako by je témûfi nebral na vûdomí, pro‰el faráfi kolem Simona a Petra. Jeho tváfi byla kamenná. Mladík mlãky kráãel za ním. Pro oba náv‰tûvníky nemûl ani pohled. „Vám taky hezk˘ den,“ zamumlal Simon s pokrãením ramen. Zaklepal na opût zavfiené dvefie. Zaznûly spû‰né kroky, nûkdo otevfiel. Proti Simonovi stál huben˘, lehce sklonûn˘ muÏ kolem ‰edesátky. Mûl na nose skfiipec a na nové náv‰tûvníky se díval rozmrzele. „Krucinál, co je‰tû...,“ spustil, ale pak se jeho tváfi náhle rozjasnila. „No ne, Simon!“ zvolal. „Jak jen jsem na to mohl zapomenout! UÏ vím, Ïe jsi chtûl dnes pfiijít.“ Srdeãnû Simona objal, poté se sklonil k Petrovi, kter˘ se stydlivû schovával za otcem. „A ty musí‰ b˘t ten zázraãn˘ chlapec, o nûmÏ jsem toho uÏ tolik sly‰el,“ pokraãoval s úsmûvem a podával mu ruku. „To je hezké, Ïe jsi tady. Já jsem Georg Kaiser, zdej‰í uãitel.“ Peter rozpaãitû natáhl ruku a pfiitom mu nûkolik skic spadlo na zasnûÏenou zem. KdyÏ se Kaiser sklonil, aby je zvedl, uÏasle zvolal: „To jsi snad dûlal sám?“ zeptal se a podával chlapci jeho kresby. Peter mlãky pfiik˘vl a Simon se chopil slova místo nûho. „Chtûl je bezpodmíneãnû vzít s sebou,“ vysvûtloval s jistou otcovskou hrdostí. „Mnohdy sedí celé dny u takového listu. Peter je zcela posedl˘ v‰ím, co má co dûlat s anatomií. Neustále mû zahrnuje otázkami z medicíny.“ Kaiser se usmíval. „Tak jako ty tehdy, Simone. Vzpomínበje‰tû? Ostatnû jsi ode mû chtûl taky vÏdycky vûdût, v kterém hostinci je nejlep‰í muzika a kde se v Ingolstadtu dostane nejlevnûj‰í víno.“ „Tak daleko to s Petrem bohudíky je‰tû nedo‰lo,“ zasmál se 33
KATOVA DCERA_6
23.5.2017
13:53
Stránka 34
Simon. Vzápûtí jeho pohled potemnûl. Studium v Ingolstadtu bylo pro nûho stále je‰tû temnou skvrnou. Studoval tam jen pár semestrÛ medicínu, neÏ mu do‰ly peníze. Taky proto, Ïe své úspory radûji investoval do dobrého obleãení, vína a hru v kostky neÏ do akademického vzdûlání, ale taky proto, Ïe jeho lakotn˘ otec mu nedal víc neÏ to nejnutnûj‰í. Georg Kaiser tehdy pro nûho znamenal záchranu. Uãil v Ingolstadtu teologii a hudbu a pfiijal mladého niãemu jako svého syna. Vlastnû jsem byl skuteãnû spí‰ jeho syn, pomyslel si Simon zasmu‰ile. Ke svému vlastnímu otci, kter˘ jiÏ zemfiel, nemûl nikdy srdeãn˘ vztah. „Tak pojìte dovnitfi a ohfiejte se,“ pobízel je Kaiser, aby pfiekonal trapné ticho. „Musíte b˘t hladoví.“ Spoleãnû ve‰li do úzké tmavé chodby se zaãouzen˘m kuchyÀsk˘m koutem. Stará, témûfi bezzubá dûveãka míchala nûco v hrncích a vyãkávavû hledûla na hosty. „Udûlej toho klidnû trochu víc, Anno,“ vyzval Kaiser sluÏku. „Tenhle chlapec vypadá, Ïe by mûl je‰tû trochu vyrÛst. A ne‰etfii medem pfii krupicové ka‰i.“ „Bude krupicová ka‰e?“ Poprvé v tomto dni se Petrovi rozsvítily oãi. Stejnû jako Simon mûl od rána v ústech jen trochu chleba a tvrd˘ s˘r. Georg Kaiser mrkl na Petra. „A pfiedtím bude bájeãn˘ masov˘ eintopf ze zbytkÛ od nedûle. No, co tomu fiíká‰? Ale neÏ bude jídlo hotové, mám pro tebe je‰tû pfiekvapení. Myslím, Ïe tohle by se ti mohlo líbit.“ S povzbudiv˘m pfiik˘vnutím hlavy otevfiel dvefie do komory osvûtlené svícemi, v níÏ na hrubû pfiitesan˘ch policích byly tucty knih. Peter sam˘m úÏasem zapomnûl zavfiít ústa. „Ale... ale to je víc knih, neÏ má dûda a táta dohromady!“ vykoktal. „Moje domácí knihovna,“ vysvûtloval Kaiser. „Pfiivezl jsem si ji z Ingolstadtu. V nûkter˘ch knihách jistû najde‰ taky anatomické skici.“ Ukázal do nitra komory. „Na stole tamhle naproti jsou papíry, inkoust a pero. Jen si posluÏ.“ Viditelnû potû‰en˘ pospíchal Peter naproti ke kniÏním regálÛm, kde zaãal v knihách listovat. Georg Kaiser zavfiel 34
KATOVA DCERA_6
23.5.2017
13:53
Stránka 35
dvefie a pokynul Simonovi, aby s ním ‰el do protilehlé svûtnice. Tam na dal‰ím stole se vr‰ila halda levn˘ch tiskÛ a poãmáran˘ch papírÛ. Radostn˘ v˘raz zmizel z Kaiserovy tváfie, pÛsobil najednou unavenû a rozru‰enû. „Vybral sis bohuÏel snad nejhor‰í moÏnou dobu, abys sem pfiivedl svého nadaného synka,“ poznamenal vyãerpanû a usedl na stoliãku. Su‰e ka‰lal, sundal si skfiipec z nosu a mnul si zarudlé oãi. „A to nejen proto, Ïe mû trápí nachlazení.“ „Ten dojem mám taky,“ poznamenal Simon. „Celé místo pÛsobí nûjak ustra‰enû. UÏ cestou sem jsme mûli pár zvlá‰tních setkání. Kdyby ãlovûk vûfiil na duchy, bylo by tohle údolí pro nû dobr˘m pfiíbytkem.“ Ti‰e se zasmál, ale Kaiser zÛstal váÏn˘ a mlãel. Simon zvûdavû pozoroval spoustu zmaãkan˘ch lístkÛ na stole. U vût‰iny ‰lo o textové pasáÏe, které byly pfiisouzeny jednotliv˘m osobám. Mnohé bylo pro‰krtnuté nebo opatfiené dodateãn˘mi komentáfii. Simon ãetl jména JeÏí‰, Petr a Pilát Pontsk˘. „Pa‰ijová hra?“ zeptal se Kaisera. Uãitel pfiik˘vl. „Je to star‰í text, kter˘ jsem se právû pokou‰el pfiepsat. UÏ pfii poslední hfie mû o to místní lidé prosili. Mnohé zní nadále hroznû zaprá‰enû a taky ver‰e klop˘tají. Ale vÏdycky, kdyÏ mám pár stránek hotov˘ch, pfiijde faráfi a v‰echno zase pfievorá. Ctihodn˘ Tobias Herele je jedním z obzvlá‰È pfiísnû vûfiících. KaÏdá zmûna je pro nûho témûfi rouhání.“ Kaiser protoãil oãi. „Témûfi pût tisíc ver‰Û! Nikdy jsem se do toho nemûl pou‰tût. Celá hra se stále víc vyvíjí k mému vlastnímu umuãení!“ Simon se usmíval. Georg Kaiser mu o tom jiÏ napsal, Ïe pfiijal zakázku, aby na základû star‰ích verzí napsal pfií‰tí oberammergauskou pa‰ijovou hru a spoleãnû s faráfiem ji uvedl. Témûfi pfied pÛl stoletím byla ves postiÏena morem, skoro kaÏdá rodina tehdy oplakávala mrtvé. V té tûÏké dobû obyvatelé pfiísahali, Ïe kaÏd˘ch deset let uvedou pa‰ijovou hru, kdyÏ budou osvobození od té metly. Mor skuteãnû pfie‰el a od té doby do‰lo ke ãtyfiem uvedením, která na‰la ohlas i v okolních vsích. Dokonce uÏ i v Schongau se o tom mluvilo. 35
KATOVA DCERA_6
23.5.2017
13:53
Stránka 36
„Já jsem beztak nikdy nechápal, proã chcete uvést pa‰ijovou hru uÏ o tûchto svatodu‰ních svátcích, a ne teprve za ãtyfii roky, jak to Ïádá zvyk,“ fiekl Simon a mraãil se, kdyÏ studoval tu spoustu lístkÛ na stole. „Z toho bude jistû zlá krev.“ „Komu to povídá‰!“ Kaiser si povzdechl. „Ale Konrad Faistenmantel si to prostû vzal do hlavy. On je nejmocnûj‰í muÏ tady ve vsi a kromû toho pfiedsedá radû. Co on fiekne, je zákon.“ Pokrãil rameny. „Faistenmantel uÏ není nejmlad‰í a chce si tím zfiejmû postavit pomník. Ale tak, jak to v souãasné dobû vypadá, vejde zfiejmû do historie vesnice jako tragická postava,“ dodal uãitel temnû. „Co se proboha stalo?“ chtûl vûdût Simon. „V‰iml jsem si kytic tfiezalky v‰ude na dvefiích, lidi se dívají tak stísnûnû, jako by je nûco hodnû tíÏilo. Dokonce faráfi, kterého jsem vidûl, vypadal jako mrtvola.“ „Kdo mu to mÛÏe mít za zlé?“ povzdechl si Kaiser. „KdyÏ je nemálo tûch, co fiíkají, Ïe od poslední noci obchází ves ãert.“ Naklonil se dopfiedu a ztlumil hlas. „V ãasn˘ch ranních hodinách na‰el faráfi na‰eho pfiedstavitele JeÏí‰e mrtvého na hfibitovû.“ „VraÏda?“ zeptal se Simon. „Z toho se musí vycházet. Ten chudák se rozhodnû nemohl sám povûsit na kfiíÏ.“ „Proboha!“ vydechl ohromenû Simon. „Nûkdo ho skuteãnû... ukfiiÏoval?“ „I kdyÏ to zní zle, tak ano.“ Kaiser se tváfiil zasmu‰ile. „A sice právû na tom kfiíÏi, kter˘ byl pfiipraven˘ pro pa‰ijovou hru. Pachatel ho pfiipoutal na kfiíÏ provazy a pak kfiíÏ vztyãil. Nu, Dominik Faistenmantel mûl tak alespoÀ tu milost, Ïe zemfiel jako nበSpasitel.“ „Dominik Faistenmantel?“ nevûfiil sv˘m u‰ím „Je to snad...“ „Nejmlad‰í syn mocného pfiedsedy rady Konrada Faistenmantela, zcela správnû,“ dodal Kaiser. „Nyní je pfiirozenû dost tûch, ktefií vûfií na trest boÏí, protoÏe Faistenmantel chce uspûchat pa‰ijovou hru. Stafiec ostatnû zÛstává zarputil˘ a chce bezpodmíneãnû dodrÏet termín. Se sv˘m synem 36
KATOVA DCERA_6
23.5.2017
13:53
Stránka 37
mûl v poslední dobû hodnû sporÛ, jejich vztah nebyl, mírnû fieãeno, právû nejlep‰í. Faistenmantel uÏ dnes povûfiil faráfie a mû, abychom na‰li nového pfiedstavitele JeÏí‰e. Nyní to bude zfiejmû Hans Göbl, kter˘ mûl hrát apo‰tola Jana.“ Ukázal ke dvefiím. „Asi jsi ho krátce pfiedtím vidûl, myslím, Ïe na‰e hovory o hfie právû skonãily. Za tfii dny uÏ se má pokraãovat se zkou‰kami.“ „OkamÏik,“ pfieru‰il ho Simon. „Nûkdo umfie na kfiíÏi a vlastní otec urãí je‰tû téhoÏ dne jeho nástupce pro hru a nafiídí nové zkou‰ky? MÛÏe b˘t tak bezcitn˘?“ Kaiser pokrãil rameny. „Takov˘ prostû Konrad Faistenmantel je. Tak se domohl i svého velkého majetku.“ Ukázal k zaãouzené sklenûné tabulce s vypuklinami, za níÏ uÏ byla tma. „Ten chudák chlapec leÏí ostatnû naproti v kapli na hfibitovû, protoÏe si ho ammergausk˘ soudce chce je‰tû jednou prohlídnout. I kdyÏ vÛbec nerozumí medicínû.“ Georg Kaiser se rozka‰lal a nato vyplivl hleny do mísy, která stála pod stolem. „PromiÀ,“ sípal. „Já se toho proklatého nachlazení nemÛÏu zbavit. UÏ se to se mnou táhne od února! A nበstar˘ lazebník, aÈ odpoãívá v pokoji, pfied dvûma t˘dny zemfiel. Bylo by dobré, kdyby se mohl podívat na mrtvolu...“ Kaiser se zarazil a zamy‰lenû Simona pozoroval. „Mበdnes veãer nûco v plánu?“ zeptal se poskéze. Simon si povzdechl. „Zfiejmû ano. Pfiedpokládám, Ïe si mám trochu víc prohlídnout ukfiiÏovaného JeÏí‰e.“ „Udûlal bys tím obci velkou laskavost.“ Georg Kaiser se smutnû usmál. „Pokud je pravda, co jsem o tobû v posledních letech sly‰el, tak jsi chytrá, rozumná hlava, Simone.“ Uãitel se zvedl a nasadil si skfiipec. „A to je to, co teì potfiebujeme: stfiízliv˘ pohled lékafie. Jinak se obávám, Ïe nezÛstane u nûkolika hezk˘ch tfiezalkov˘ch kytic na dvefiích.“
37
KATOVA DCERA_6
23.5.2017
13:53
Stránka 464
Oliver Pötzsch KATOVA DCERA A HRA SE SMRTÍ Z nûmeckého originálu Der Henkerstochter und das Spiel des Todes, vydaného nakladatelstvím Ullstein Buchverlage GmbH, Taschenbuch Verlag v Berlínû v roce 2016, pfieloÏila Jana Pecharová Obálku navrhl Miloslav Disman Odpovûdná redaktorka Ivana Parkmanová Technická redaktorka Lenka Gregorová Poãet stran 464 Vydala Euromedia Group, a. s. – KniÏní klub, NádraÏní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2017 jako svou 9105. publikaci Sazbu zhotovila Helena Hyanová Vytiskly TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Na‰e knihy na trh dodává Euromedia – kniÏní distribuce, NádraÏní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz