Zelen˘ skarabeus_2016.qxd
25.9.2016
15.04
Stránka 3
I Všechno si to představoval docela jinak; koneckonců nebyla to jeho první zahraniční stavba. V Indii stavěl přehradu na horním toku Gangy a v Persii budoval zařízení na odsolování mořské vody, které se považovalo za technický zázrak. Doma Kaminski strávil vůbec jen málo let; nazýval to svobodou. Kdyby musel po celé roky vykonávat nějakou stále stejnou pravidelnou činnost, den co den na stejném místě, nejspíš by se zbláznil, nebo zblbl, nebo zestárl tak, že by z něho byl už stařec. Takhle však navzdory svým pětačtyřiceti letům byl mladistvě vypadajícím chlapíkem, dosněda opáleným díky práci venku, s krátce ostříhanými vlasy sčesanými dopředu a se svaly jako zápasník – prostě ideál žen, což se mu občas stávalo osudným. Popravdě řečeno, Abú Simbel si představoval docela jinak: jako malou oázu uprostřed pouště, obklopenou stovkami kilometrů písku, s líně plynoucím Nilem uprostřed, dřevěnými baráky na jeho břehu a nezpevněnými cestami, z nichž musí po každé vichřici nakladače odklízet závěje písku, a samozřejmě s nějakou kantýnou se střechou z vlnitého plechu, s hrubě sbitými stoly a lavicemi, na nichž muži ve světle plynových lamp propíjejí polovičku své výplaty. Tak tomu bylo v Indii a ani v Persii tomu nebylo jinak: prostě zahraniční stavba. „Tos nečekal, co?“ Lundholm si povšiml Kaminského udiveného pohledu a zasmál se. V kasinu bylo nabito. Byla noc. Kaminski přikývl. „Hrome, něco takového uprostřed pouště. Fakt, neuvěřitelné!“ Švéd Lundholm měl za úkol seznámit nového pracovníka se všemi zařízeními ,Joint Venture Abu Simbel‘. Byl podobně jako Kaminski stavební inženýr a v příštích dvou a půl letech měli pracovat spolu. Oproti Kaminskému, který by nemohl zapřít svůj německý původ ani uprostřed písečné bouře, by na Lundholmovi nikdo nepoznal, že je Švéd. Byl malý, zavalitý a jeho tmavá kštice až příliš jasně prozrazovala italské předky z matčiny strany. 3
Zelen˘ skarabeus_2016.qxd
25.9.2016
15.04
Stránka 4
„V Indii to bylo strašné,“ začal Kaminski váhavě, „a v Persii jsme sice měli zděné ubytovny, ale zato jsme každou noc bojovali s krysami.“ „Tady prý jsou škorpioni,“ odpověděl Lundholm a dodal: „Ale zatím jsem ještě žádného neviděl.“ „A co hadi?“ Lundholm pokrčil rameny. Abú Simbel byl jeho první zahraniční stavbou. Pro SKANDSKA, jednu z firem, podílejících se na ,Joint Venture Abu Simbel‘, dosud stavěl doma ve Švédsku mosty. „Hadi zdaleka nejsou tak hrozní,“ pokračoval opět Kaminski, „aspoň na tebe nejde jiná havěť. To je stará zkušenost.“ A když viděl Švédův nevěřící pohled, dodal: „Před hady se totiž můžeš chránit, ale proti krysám, myším a mungům nemáš šanci. Těch je pořád víc a víc.“ Pak sáhl po sklenici s pivem, až do poloviny ji vypil a rozhlédl se. „To je tady vždycky taková ospalá nálada?“ zeptal se a pokývl hlavou k ostatním stolům. V lokále bylo plno. Od čtverhranných stolů z ocelových trubek zaznívala změť hlasů; němčina, angličtina, francouzština, italština, švédština a arabština. Hosté byli většinou muži, ale když se Kaminski podíval pozorněji, objevil i ženy, většinou oblečené stejně jako muži v khaki kalhotách a košilích. „Jen počkej,“ odpověděl Lundholm, „v devět vystoupí Nagla a pak se tu rozpoutá hotové peklo.“ „Kdo to je Nagla?“ „Vlastně má v nájmu tohle kasino. Pochází z Asuánu. Když se rozkřiklo, že zamlada byla nejlepší břišní tanečnicí v Egyptě, chlapi tady na ni naléhali tak dlouho, až jim to jednou předvedla.“ „No a?“ „Nagla už není nejmladší, ale pupek má jak dvacetiletá a kromě toho má takovéhle vnady.“ Lundholm přitom před sebe napřáhl ruce s roztaženými prsty. „Od té doby Nagla vždycky jednou týdně vystupuje. Však ji uvidíš.“ Přízemní kasino, kterému se říkalo také menza nebo klub, mělo tvar podkovy a stálo na vyvýšenině nad údolím Nilu s výhledem na jih. Ve dne byl odtud úchvatný pohled směrem k Núbii. Teď večer měl ale člověk pocit, jako by se díval do obrovské černé díry a působilo to spíš strašidelně. Pro obyčejné dělníky, jichž tu pracovalo asi tisíc, bylo kasino 4
Zelen˘ skarabeus_2016.qxd
25.9.2016
15.04
Stránka 5
tabu. Ten, kdo tu popíjel pivo nebo whisky, patřil k vedoucímu evropskému týmu, bydlel v nedaleké Contractor’s Colony na Honeymoon Road nebo Souna Road a vydělával nejmíň deset tisíc marek měsíčně. Deset tisíc je spousta peněz a peníze byly taky hlavním důvodem, proč se někdo dobrovolně přihlásil na takový džob, jako byl Abú Simbel – peníze nebo něco, kvůli čemu bylo lepší na dva tři roky zmizet z očí veřejnosti. Pro Kaminského to byla navíc i vzrušující technická výzva. „Hej, Rogallo!“ Lundholm zamával na vysokého hubeného muže, který vstoupil do kasina v doprovodu mladé ženy. Dlouhán měl na sobě lehké plátěné sako, propůjčující jeho zjevu jistou eleganci, zatímco dívka o svůj zevnějšek zřejmě tolik nedbala. Měla na sobě plandavý sepraný overal, dlouhé tmavé vlasy měla vzadu svázané do uzlu a brýle s kostěnými obroučkami dodávaly její tváři jakousi nepřístupnost. „Dovolte, abych vás seznámil,“ řekl Lundholm, když ti dva přistoupili k jejich stolu: „Arthur Kaminski z Essenu; nastupuje na Mösslangovo místo. A tohle je archeolog Istvan Rogalla a jeho asistentka Margret Bakkerová.“ Kaminski si s oběma potřásl rukou a Lundholm sarkasticky poznamenal: „Můžu ti říct jedno: Všichni archeologové, co se tady pletou, jsou naši přirození nepřátelé a jsou s nimi jenom problémy. Myslí si, že můžeme pracovat tak, abychom po sobě nezanechali ani stopu. Jenomže to prostě nejde.“ Rogalla se ztrápeně zašklebil, Margret Bakkerová nehnula ani brvou. „Však už se nějak shodneme,“ řekl Kaminski povzbudivě. Rogalla přikývl a u číšníka v dlouhém bílém hábitu si objednal pivo. „Vy taky?“ obrátil se k Margret; znělo to poněkud strojeně, jako by své asistentce obvykle tykal. Margret přikývla. „V životě už jsem dělal všelicos,“ začal Kaminski, aby přerušil trapnou pauzu, „ale tohle je určitě ten nejšílenější úkol: rozebrat obrovský chrám na kousky a o pár stovek metrů dál ho znovu sestavit dohromady!“ „Kdyby šlo jenom o rozebrání,“ podotkl Rogalla. „Jak to myslíte?“ „Váš úkol je tak komplikovaný proto, že chrám Abú Simbel se prakticky skládá z jednoho jediného kusu. Jak dobře víte, je vytesaný ve skále, nebo se taky dá říct vtesaný do skály. Právě 5
Zelen˘ skarabeus_2016.qxd
25.9.2016
15.04
Stránka 6
v tom je taky ta jeho jedinečnost a proto nesmí zmizet pod vodou přehrady!“ „Podstupujeme zatraceně velké riziko,“ poznamenal Lundholm. „Já vím,“ odpověděl Kaminski. „Kdy má být nádrž napuštěna, chci říct, kdy stoupne hladina Nilu, zadržovaného hrází, až k chrámovému komplexu?“ Lundholm mávl odmítavě rukou. „O datu se Egypťané s Rusy ještě dohadují. Egypťani si myslí, že v roce 1967 a Rusové uvádějí naprosto konkrétní datum: 1. září 1966. Já věřím víc Rusům než Egypťanům. Koneckonců jsou to Rusové, kdo tu přehradu staví.“ „1. září 1966? To jsou už jen dva roky!“ „Míň než dva roky! A dosud se neodvezl jeden jediný kámen! Prostě nic!“ Rogalla přikývl. „A proč se ještě nezačalo?“ chtěl vědět Kaminski. „Proč, proč, proč!“ reagoval podrážděně Lundholm. „Pořád ten samý zatracený důvod! Písek, písek, písek, a když máme štěstí, tak vrstva pískovce. Štětové stěny nemají v čem držet. Už měsíce se moříme s tím, abychom hráz okolo chrámu rozšířili, místo zvýšili. Tlak Nilu je pořád větší a větší. Hráz je teď široká šedesát až sto metrů.“ „A výška?“ „Horní okraj koruny hráze je 135 m SSL*). Horní okraj vodní hladiny je 133 m SSL.“ „To znamená...“ „To znamená, že mezi úspěchem a nezdarem rozhodují dva metry, dva zatracené metry.“ „A dva roky.“ Lundholm přikývl. Nevypadal v té chvíli příliš optimisticky. Po dlouhé odmlce se Kaminski zeptal: „A co když se Rusové přepočítali? Myslím, co když bude voda v přehradním jezeře stoupat rychleji...?“ Od vedlejšího stolu vzhlédl vedoucí informačního střediska v Abú Simbelu Jacques Balouet. Lundholm, Rogalla a Margret Bakkerová se na sebe podívali, jako by se obávali, že muž u vedlejšího stolu zaslechl Kaminského poznámku a jako by nový *) SSL Survey System Level – regulační údaj v měrné soustavě Země.
6
Zelen˘ skarabeus_2016.qxd
25.9.2016
15.04
Stránka 7
pracovník řekl něco, co se nesmí vyslovit. V táboře se totiž mluvilo o všem, jenom ne o termínu, který se nad ,Joint Venture Abu Simbel‘ vznášel jako výstražné mene tekel. Nikdo neznal výpočty, termín byl prostě daný a museli tomu věřit. „Čert je vem, ty Rusy!“ nadával Lundholm, „když dokázali vypustit do vesmíru kosmickou loď se třemi kosmonauty, kteří sedmnáctkrát obletěli Zemi, tak se přece neseknou při počítání stavu vody v Nilu.“ Rogalla zvedl ruku, jako by chtěl říct něco důležitého. „Jestli tu něco nevyjde, Rusové v tom budou nevinně. Asuánská přehrada se už přece staví čtyři roky. Od té doby každý ví, že Abú Simbel zaplaví voda přehradní nádrže.“ „Tenkrát,“ souhlasil Lundholm s archeologem, „jsme tu měli stav vody 120 SSL. Kdyby Egypťani došli k nějakému rozhodnutí dřív, mohli jsme si ušetřit stavbu ochranné hráze. Když jsme s ní teď na jaře začali, sahala nám voda už po krk. Od té doby tu nedělám nic jiného, než že do toho prokletého pískovce vrážím pořád delší štětovnice. Začínal jsem s dvanáctimetrovými a teď jsem u čtyřiadvacetimetrových – na délce tři sta sedmdesáti metrů – a k čemu to je? K ničemu!“ Ještě než Švéd domluvil, zazněla z reproduktoru divoká arabská hudba, v níž převládala flétna a tlumené bicí nástroje. Za barem, který zabíral prostředek půlkruhové místnosti, se objevila žena v šatech hýřících barvami. Lundholm šťouchl do Kaminského loktem, pokývl hlavou a řekl: „Nagla.“ Nagla měla ohnivě rudé vlasy. Kaminski potkal v životě už mnoho žen, ale tak ohnivě rudé zářící vlasy ještě neviděl. Tvořily dokonalý kontrast k její dlouhé zelené sukni z třpytivého hedvábí, která jí obepínala boky a vpředu byla otevřená. Živůtek ověšený perlami a barevnými kamínky jako vánoční stromeček jen stěží spoutával její mohutné poprsí. Nagla se vlnila a svíjela jako v křečích, zřejmě to bylo v rytmu hudby, to však Kaminski nedovedl posoudit. Hudba mu připadala příšerná, ale dráždivé pohyby tanečnice byly obdivuhodné. Vlnila se jako had a na konci každého pohybu prudce zvrátila hlavu dozadu. Když se svezla na kolena a horní část těla zaklonila tak, že se její rudé vlasy dotýkaly země a pohybovala při tom doširoka rozpřaženýma rukama, muži začali hulákat a tleskat a znovu a znovu křičeli: „Nagla – Nagla – Nagla“, jako by se jí nemohli nabažit. 7
Zelen˘ skarabeus_2016.qxd
25.9.2016
15.04
Stránka 8
Tanečnice, povzbuzovaná výkřiky, se napřímila, aniž by si při tom pomáhala rukama. Stále rychleji a trhavěji kroutila boky a s rukama zkříženýma za hlavou procházela s lehkým podupáváním krátkými rychlými krůčky mezi řadami stolů, povzbuzovaná rytmickým tleskáním hostů. Kaminski si povšiml, že někteří muži zastrkávali tanečnici do šatů bankovky a Nagla se chvílemi nakláněla k mužům tak provokativně, že jim nezbývalo nic jiného, než jí vsunout bankovku mezi ňadra. V bankovkách byly taky složené malé lístky, a když Lundholm zachytil Kaminského udivený, tázavý pohled, pošeptal mu: „Nagla dostává při každém vystoupení půl tuctu nabídek.“ „A?“ Lundholm pokývl hlavou, jako by říkal: Všecky určitě nezahodí. Rozohněni vřískavou hudbou a vyzývavými pohyby svůdné tanečnice začali tleskat i Lundholm, Rogalla a Kaminski. Jenom Margret seděla nehnutě. Kaminski ji úkosem pozoroval a v duchu se ptal, co by se asi muselo stát, aby se tahle mladá žena usmála. Tančící Nagla se mezitím dostala do extáze. Její lascivní tělo se vlnilo stále prudčeji a rychleji. Teď se přiblížila ke Kaminskému. Viděl pot na jejích ňadrech, slyšel cinkání jejích zlatých náramků a její zrychlený dech. Nagla upírala pohled jen na něho a ať se svíjela a vlnila sebevíc, nespouštěla z nového hosta oči. „Hej, hej!“ volali muži, sledující tuto scénu, „hej, hej!“ Na Kaminského vkus byla Nagla příliš kyprá a její tělo příliš provokující. A kromě toho, pokud šlo o ženy, měl jich prozatím plné zuby. Vlastně očekával, že v Abú Simbelu žádnou ženu nepotká, prostě si to všechno představoval docela jinak. Zdálo se, že si Nagla povšimla Kaminského nezájmu, protože se od něho s prudkým trhnutím hlavy odvrátila a věnovala své svůdnické umění mužům u vedlejšího stolu k velké lítosti Lundholma, který Naglin ústup sledoval s lačným pohledem. Do dráždivé hudby a divokého tleskání se náhle vmísil křik od dveří a mezi stoly se jako požár šířilo volání: „Provalila se voda!“ Lundholm, který ještě před okamžikem upíral očarovaný pohled na Naglu, vyskočil. Strčil ruce do kapes kalhot a chvíli se jako ochromený díval před sebe. Pak zakoktal něco, čemu nebylo rozumět, podíval se na Kaminského a zasyčel: „Já to vždycky tušil, já to věděl!“ Teprve teď se zdálo, že je schopen něco udělat, vytáhl z kapsy bankovku, hodil ji na stůl, a když se otočil a chy8
Zelen˘ skarabeus_2016.qxd
25.9.2016
15.04
Stránka 9
stal se odejít, šeptem řekl Kaminskému: „Pojď se mnou, ať vidíš, jak to tu všecko zatopí voda!“ V témž okamžiku zaznělo venku cosi jako houkání lodí v mlze. Divoká hudba zmlkla a Nagla zmizela za barem. Muži se hrnuli k východu. Lundholm už nevěnoval Kaminskému pozornost a rozběhl se ke svému landroveru, zaparkovanému u vjezdu na kurty. Kaminski měl co dělat, aby mu stačil. Jako by šlo o život hnal Lundholm terénní vůz s vyjícím motorem po Souna Road, pak zahnul vpravo na východ a najel na širokou, asi dva kilometry dlouhou asfaltku, vedoucí přímo na výběžek Abú Simbel. Nalevo se ve světle reflektorů vynořila dlouhá osamělá budova stavební správy. Bez ohledu na to, že se vzdorujícím, kymácejícím se vozem uháněl tou nejvyšší rychlostí, kterou z něj mohl vyrazit, začal Lundholm hledat cosi pod svým sedadlem. Na Kaminského nabídku, že mu pomůže, neodpověděl. Nakonec vytáhl láhev, zkoumavě ji podržel proti přednímu sklu vozu a pak zuby vytáhl zátku. „Na!“ řekl Švéd a podal láhev spolujezdci, ale ještě než Kaminski stačil odmítnout, Lundholm prudce zabrzdil, protože se na křižovatku před radiostanicí vřítilo zprava nějaké vozidlo. Láhev přitom narazila na masivní řadící páku a upadla na zem, kde se její obsah vylil na zaprášenou gumovou rohožku a vzápětí se začal šířit ďábelský pach kořalky. „To mě mrzí,“ zavrčel Lundholm, když znovu šlápl na plyn. „Škoda toho dobrýho moku.“ Kaminski naznačil Lundholmovi rukou, aby zpomalil a Švéd ubral plyn. Za následující křižovatkou se silnice prudce stáčela doleva, začala mírně stoupat a po dvou až třech stech metrech opět klesala velkým obloukem na východ. Nalevo stál ve světle reflektorů malý tábor, odkud vedla silnice ve velkém půlkruhu dolů k Nilu a k chrámům. Ve tmě před nimi rozeznal Kaminski světla nejméně deseti dalších vozidel. Napravo se náhle vynořilo jasně osvětlené staveniště. Obrovské reflektory na vrcholu kopce svítily do koryta mezi navršenou hrází a chrámovým komplexem. Dvacet metrů vysoké kolosy Ramessových soch shlížely na bagry, nákladní auta, ramena jeřábů a stroje, jako by se jich to netýkalo. Muži, maličtí jako mravenci, rozčileně pobíhali sem a tam. Lundholm strhl volant doprava a zastavil na srovnané písčité rovině před malým chrámem. 9
Zelen˘ skarabeus_2016.qxd
25.9.2016
15.04
Stránka 10
„Pojď se mnou!“ křikl a zabouchl dvířka vozu. Kaminski spěchal za ním. Ve vzduchu bylo cítit poloslanou vodu a naolejované železo. Těžké bagry, zakusující se obrovskými lopatami zdánlivě nesystematicky do písku a trhavě se otáčející, jako by tančily valčík, vypouštěly do vzduchu páchnoucí mračna kouře a zem se pod nimi otřásala jako při zemětřesení. V nejhlubších místech písečného koryta rozeznal Kaminski černou hladinu jezera. Uprostřed vyčnívaly z vody dvě řady ocelových vzpěr jako kostra obrovité ryby. Tlusté roury se rozvětvovaly jako gigantické tepny a táhly se různými směry po koruně hráze. Tam obrovský nakladač vyklápěl náklad štěrku na násep. Kameny bičovaly hladinu vody jako krupobití. Po hrázi jim přicházel naproti Lundholmův předák. Divoce mával rukama a ukazoval na místo, kde, jak se domníval, došlo k podzemnímu pronikání vody. Kaminski obdivoval Lundholma, jak dokázal v této situaci zachovat klid. Švéd si prohlížel obě strany hráze, dupal na písčitou zem, jako by chtěl vyzkoušet její pevnost, a do rachotu bagrů, čerpadel a strojů křikl: „Zastavit čerpadla! Položit třetí odčerpávací rouru – trhlinu zašlemujeme, tady štěrk nepomůže! A pak to zaplavíme vodou!“ Předák pochopil a začal vydávat příkazy vysílačkou. Najednou se ze všech stran vyrojili dělníci, shlukli se kolem předáka, vyslechli příkazy a zase se rozešli. Všechno to proběhlo bez velkého vzrušení, jako by se vlastně nemohlo nic stát. Proto Kaminského udivilo, když na něho Lundholm, stojící opodál, zavolal: „Zatraceně podělaná situace!“ a když viděl jeho tázavý pohled, dodal: „Jestli budeme mít pech, tak už nebudeš muset vůbec nic dělat; pak bude po všem, konec, hotovo!“ Kaminski přistoupil k Lundholmovi a zeptal se: „Co tím chceš říct?“ Švéd se zasmál, ale v jeho smíchu zaznívala hořkost; nakonec odpověděl: „Tlak vody zvenčí na písčitou půdu je příliš silný. Voda si našla cestu pod štětovou stěnou. Všecko je to pískovec a ten se rozpouští jako mejdlo.“ „Co chceš dělat?“ Lundholm pokrčil rameny. „Pokusím se koryto zaplavit. Vím, zní to šíleně, ale je to jediná možnost, jak snížit tlak v místě, kde došlo k protržení. Pak to tam zvenku utěsníme a vodu zase odčerpáme zpátky do Nilu. Jestli se nám to ovšem podaří,“ dodal 10
Zelen˘ skarabeus_2016.qxd
25.9.2016
15.04
Stránka 11
ještě a naskočil na stupátko kolemjedoucího náklaďáku, naloženého rourami, a dirigoval řidiče, kam má jet. Kaminski zůstal na hrázi a bezmocně se díval přes postupující vodu na Ramessovy kolosy. Jeho úkolem bylo vyříznout sochy vysoké dobrých dvacet metrů ze skály, ale ne vcelku, nýbrž ve dvaceti až třicetitunových blocích. A nejen to, ze skály bylo třeba kus po kuse vyřezat z masivu celý padesát pět metrů hluboký chrám a převézt jej do bezpečí před stoupající hladinou Nilu. Kaminski měl všechny plány dopodrobna zafixované v hlavě, znal každý výklenek i všechny míry chrámu; a přitom do něj nikdy nevkročil. Abú Simbel ho fascinoval. Avšak dřív, než začne s prací, hladina přehradního jezera bude asi sahat výš, než je vchod do chrámu. Proto musel Lundholm se svými lidmi vybudovat kolem chrámového komplexu tuhle zatracenou hráz. Proč o tom všem najednou pochybuje? V této atmosféře nervy drásajícího napětí si Kaminski okem inženýra prohlížel kolosy ozářené reflektory a v duchu je rozřezával na jednotlivé díly, odměřoval, kam až dosáhne rameno obrovského jeřábu, pro nějž byly zatím připraveny pouze základy, a pátral, odkud by se dalo nejlépe nakládat na nízkoplošinové přívěsy. Skalní chrám byl pro Kaminského především technickým problémem, který už bystré hlavy vyřešily u psacího stolu – za předpokladu, že hráz kolem staveniště vydrží. Hladina vody uvnitř pomalu stoupala a Kaminski zdálky sledoval, jak Lundholmovi muži s pomocí jeřábu pokládají do vody potrubí a připojují je na pojízdné čerpadlo umístěné na koruně hráze. Ostatní se mezitím snažili několika brusnými kotouči vyříznout do štětové stěny otvor pro potrubí. Jiskry vyletující do metrové výše vytvářely ohňostroj jako na Silvestra. Dva obrovské bagry u nohou kolosů hrnuly lopatami písek směrem ke hrázi, odkud jej pak shazovaly do vody. Na hrázi začalo s burácivým rachotem pracovat čerpadlo a jako z nějakého podzemního pramene se do nově tvořícího se jezera začala klokotavě valit hnědá voda Nilu. Z koryta stoupal hnilobný zápach a mísil se s výfukovými plyny vozidel a strojů. Po Nilu připlouvala proti proudu loď, nákladní člun s primitivní nástavbou na zádi. Nakládací otvory byly otevřené a až po okraj naplněné pískem. Ze západní strany se ke koruně hráze namáhavě sunulo po šikmé rampě drapákové rypadlo na pásovém 11
Zelen˘ skarabeus_2016.qxd
25.9.2016
15.04
Stránka 12
podvozku. Nákladní člun přistál u břehu, do nákladního prostoru se zabořily drapáky bagru a začaly nabírat písek a sypat ho do vody v místě protržení. Uvnitř navršené hráze teď začala hladina vody viditelně stoupat. Kaminskému nebylo dobře při pomyšlení, že Lundholm zatopí koryto až k základům chrámových kolosů, protože to znamenalo zničení namáhavě vybudovaných příjezdových cest a ramp pro nakladače. Jejich znovuvybudování by trvalo minimálně čtrnáct dní, a to byl vzhledem k stoupání vody v přehradním jezeře drahocenný čas. Zatímco se Kaminski věnoval svým úvahám, došlo nedaleko čerpadla k hlučné výměně názorů mezi Lundholmem, Rogallou a dlouhým hubeným Egypťanem, kterého Kaminski neznal. Pokud mohl z jejich prudké gestikulace usuzovat, snažili se oba muži přimět Švéda, aby přestal se zaplavováním koryta. Ale Lundholm byl neústupný a dřív, než mohlo dojít k pranici, nechal ty dva stát, naskočil do kabiny bagru, odstrčil řidiče a obratným manévrem vysypal těm dvěma pod nohy nabraný písek, takže s klením utekli. „Je to cvok!“ vykřikl Rogalla, když ve světle reflektorů poznal Kaminského. „Ten chlap je blázen! Měl byste se před ním mít na pozoru!“ „Je jenom rozčilený,“ pokusil se Kaminski oba muže uklidnit. „Pochopte ho. Je za všechno odpovědný.“ „Odpovědný!“ vybuchl Egypťan. „Ten chlap zapomněl, o co tu vlastně jde.“ Teprve teď se Rogalla uráčil představit Egypťana Kaminskému, a tak se Kaminski dozvěděl, že dlouhán se jmenuje doktor Hasan Muchtár a je vedoucím egyptských archeologů. První, co Kaminského napadlo, bylo: S tím budeš mít ještě co dělat! Muchtár neprojevil o nového pracovníka přílišný zájem, a tak Kaminskému nezbývalo, než se zeptat, co je tak rozčililo. Muchtár ukázal na Ramessovy kolosy před vchodem chrámu. „Nevíme, jak bude pískovec reagovat, až voda vystoupí k podstavci. Možná, že vyschne jako sůl na slunci. Taky je možné, že hornina nasákne vodou a dostane jinou barvu. A možná, že se rozpadne na písek.“ Přitom si sklepával prach ze světlé bavlněné bundy. Rogalla horlivě přikyvoval a dodal: „Teď už jistě chápete naše rozčilení.“ „Chápu,“ přisvědčil Kaminski; ale daleko raději by odpově12
Zelen˘ skarabeus_2016.qxd
25.9.2016
15.04
Stránka 13
děl: Ne, nerozumím vám. Protože koryto by tak jako tak zalila voda, jenže nekontrolovatelně. Takhle je rozhodně naděje, že se díra utěsní dřív, než hladina vody dosáhne k chrámu. Ale kousl se do jazyku a mlčel. Nechtěl si to s Rogallou hned první den rozházet. „Tak tedy dobrou noc!“ Muchtár podal Kaminskému ruku. „A na dobrou spolupráci!“ „Na dobrou spolupráci!“ odpověděl Kaminski a zdvořile dodal: „Sire!“ Slyšel, že dokonce i vzdělanému Egypťanovi neudělá člověk větší radost, než když ho osloví ,sire‘. I Muchtár byl evidentně potěšen. „Navštivte mě zítra v mé kanceláři,“ řekl. „Government’s Colony.“ Kaminski slíbil, že přijde. Při pohledu do veliké hluboké díry, která se bublavě a klokotavě plnila hnědou vodou, se Kaminski nemohl zbavit dojmu, že Abú Simbel, tato obrovská stavba uprostřed pouště, má své vlastní zákony. Úplně jiné zákony než stavby, na nichž až dosud pracoval. Dokonce se mu zdálo, jako by se nad projektem vznášelo jakési nevysvětlitelné napětí, projevující se ve zvláštní podrážděnosti všech, kdo se na něm podíleli. Už na lodi, kterou připlul z Asuánu do Abú Simbelu, byla Kaminskému u cestujících nápadná jakási uzavřenost, když zavedl řeč na jejich práci. Byl samozřejmě zvyklý na jednotvárný život na stavbách v zahraničí a nevadilo mu, že se musel zříct příjemných stránek civilizace; ale z dosavadních zkušeností věděl, že právě v takovýchto podmínkách často vznikají neobvyklá přátelství. Přesto však pochyboval, že tady najde opravdové přátele. Nakonec zahnal chmurné myšlenky, a když už nemohl Lundholma mezi spoustou dělníků najít, mlčky zamířil k rovince, kde Švéd zaparkoval terénní vůz. Tady už nebyl nic platný. A protože nechtěl na Lundholma čekat, zastavil první náklaďák, který jel kolem, a vrátil se domů. Řidič, mladý Egypťan, který neuměl ani slovo anglicky, potřeboval půl kilometru, aby Kaminskému vysvětlil, že se jmenuje Makar, ale říkají mu jenom al-Krím. Byl na to zřejmě obzvlášť pyšný, neboť jméno znovu a znovu opakoval a přitom přátelsky pokyvoval hlavou směrem ke Kaminskému. Na křižovatce, kde se nalevo odbočovalo k táboru dělníků, al-Krím svého spolujezdce vysadil a uháněl dál. Na východě svítalo. Nemocnice vpravo byla osvětlená jako ve dne a stejně tak i transformační stanice. 13
Zelen˘ skarabeus_2016.qxd
25.9.2016
15.04
Stránka 14
Kaminskému přidělili dům v Contractor’s Colony, který obýval společně s Lundholmem, přízemní, z kamenů postavený dům s bíle natřenou kopulovitou střechou proti horku a kouskem zeleného trávníku před vchodem. Z hluku staveniště nebylo tady nahoře nic slyšet a dokonce už zmlkly i cikády, jejichž pronikavý cvrkot předtím naplňoval noční ticho. Po sto metrech sešel Kaminski ze zpevněné silnice a dlouhými kroky kráčel pískem jako člověk, zvyklý chodit pískem a štěrkem, aniž by se unavil. Domy vypadaly všechny stejně, zvláště v noci. Kaminski bydlel ve třetím domě od silnice. Lundholm ho seznámil s táborovým řádem. Podle něj bylo zakázáno zamykat domovní dveře. Kaminski to znal už z Persie. Když otevřel dveře, stál před ním Balbuš; měl na sobě bílou galábiji a vypadal jako strašidlo. Balbuš byl sluha, kuchař a holka pro všechno v jedné osobě, a Kaminski a Lundholm se dělili o jeho služby. „Mister,“ zakoktal Balbuš rozčileně, „Mister Lundholm nebýt doma. Mister Lundholm zmizet.“ „Ale ne,“ Kaminski pozvedl ruce. „Všechno je v pořádku.“
14