Jsem_mama_zlom_Sestava 1 12/27/16 7:58 AM Strรกnka 3
Jsem_mama_zlom_Sestava 1 12/27/16 7:58 AM Stránka 4
Věnováno mateřské dovolené
Copyright © 2015 by Kristína Farkašová All rights reserved Illustrations © 2015 by Boris Farkaš Translation © 2017 by Hana Haulišová Design © 2015 by Soňa Šedivá Všechna práva jsou vyhrazena. Žádná část této knihy se nesmí reprodukovat, ukládat do informačních systémů ani v jakékoli podobě či jakýmkoli způsobem přepisovat - elektronicky, mechanicky, fotokopírováním, nahráváním či jinak bez předchozího písemného souhlasu vlastníka autorských práv. ISBN 978-80-249-3311-5
Jsem_mama_zlom_Sestava 1 12/27/16 7:58 AM Stránka 5
U P OZOR N Ě N Í : Matky, pokud nemáte smysl pro humor, díky téhle knize ho v sobě objevíte. Je-li vám však ukradený, ani se ho nepokoušejte hledat a mějte mě i tak rády. Knížku věnujte svému dítku k recyklaci a uvařte si kafčo. Máte na to tak dvacet minut.
Jsem_mama_zlom_Sestava 1 12/27/16 7:58 AM Strรกnka 6
Jsem_mama_zlom_Sestava 1 12/27/16 7:58 AM Stránka 7
Úvod Tohle je úvod mé knížky. Po úvodu následuje ňadro a závěr. Vlastně ne. Po úvodu následuje všechno a doufám, že to nikdy neskončí. Tedy, období vzdoru skončit může, ale jinak si přeju, aby TO trvalo věčně. Možná si někteří z vás všimli, že jsem před časem měla velké břicho. A možná jste si všimli i toho, že jednoho dne zmizelo. Možná si také myslíte, že se dostaví jojo efekt a břicho se mi vrátí, a možná jste správně vytušili, že jsem se stala mámou. Jsem máma. V červnu 2013 se mi narodily Matilda a Ela. Dvojčata - abych se náhodou nenudila. Vždycky jsem byla hyperaktivní a často se starala o několik dětí naráz. Dokonce i tehdy na Silvestra, když jsem dostala do hlavy petardou, jsem na rukou chovala dvě děti. Pánubohu bylo jasné, že si koleduju o štědrou nadílku, a tak mi dopřál dvojčata. Nebo to byl můj muž? Kromě toho, že jsem hyperaktivní a potřebuju děti hned v několika exemplářích, jsem taky grafomanka a deníčkový typ (deník si píšu od čtvrté třídy základky, a jestli budou moje děti po mně, nepustím
7
Jsem_mama_zlom_Sestava 1 12/27/16 7:58 AM Stránka 8
je ani před dům). Na základě výše uvedených skutečností jsem se rozhodla psát. O tom, jaké to je být mámou. Nejdřív vznikl blog a teď kniha. Víte, já se po večerech hrozně nudím. Nejspíš proto, že nežehlím. Do psaní matkopisů jsem se pustila, když bylo našim koblihám tři čtvrtě roku. Předtím jsem se devět měsíců pohybovala v hladině alfa. Z téhle epochy se zachovalo jen pár nedokončených vět a hlubokých myšlenek, které mohl vyplodit pouze mozek kojící matky. Matkopisy jsou dvojí. Jedny, ty delší, jsou výsledkem již zmíněné grafománie, druhé jsou naopak kratší. Nebo si opravdu myslíte, že nevím, co s volným časem? Haha. Je to, jak to je.
Co bych tak o sobě ještě napsala? Důležitá poznámka: I když jsem Slovenka, nesnáším slovo dojčiť (s láskou používám bohemismus kojit a stejně tak nesnáším slovo bielizeň a používám místo něj prádlo). Kojila jsem s láskou a prádlo věším taky moc pěkně. Nikdy neříkám gauči hovník, ale od té doby, co mám děti, jsem pochopila, že slovo hovník vymyslela matka na mateřské, a je mi taky jasné proč. A neříkám svým dětem koblihy. Je to jejich umělecký pseudonym, abych se na stará kolena mohla vymlouvat, že knížka, kterou držíte v rukou,
8
Jsem_mama_zlom_Sestava 1 12/27/16 7:58 AM Stránka 9
není v žádném případě o nich. To aby mě daly do luxusního domova důchodců. Řeknu jim, že jsem psala o vymyšlených koblihách, které se skutečnými osobami nemají nic společného, že podoba je čistě náhodná… a že v průběhu tvůrčího procesu nebylo ublíženo žádnému zvířeti. Říká se to tak, ne? (Například ve filmu Čelisti.) Kdyby ale naše fenka uměla psát, zaručeně by zdokumentovala, že jí ublíženo bylo, že měla v uchu pastelku a že je pravidelně nucena pít imaginární čajíček z hrnečku pro panenky. A to nejen o páté (ráno). Mnoho žen mi na matkopisy poslalo krásné reakce. Některé jsem si dokonce stihla přečíst. Například tu od slečny, která mi napsala: „Ještě
nikomu se nepodařilo tak pěkně shrnout, proč nechci děti. Miluju tvoje články a od té doby, co je čtu, jsem začala brát antikoncepci, díky které se mi zvětšila prsa. Díky!“ Nebo: „Tvé články jsem dala přečíst svému muži a společně jsme se rozhodli, že nechceme děti. Budeme cestovat.“ Je dost dobře možné, že se podílím na snížení populace na Slovensku, což mě mrzí, protože jsem chtěla dosáhnout pravého opaku. Jsem pro to, aby dětí bylo co nejvíce, zejména na dětských hřištích. Díky štěbetání té drobné havěti si nikdo nevšimne, že se
9
Jsem_mama_zlom_Sestava 1 12/27/16 7:58 AM Stránka 10
jedna moje usmrkaná kobliha napila z cizí lahvičky a druhá mlátí chlapečka lopatkou po hlavě. Předpokládám, že většině matek se moje matkopisy líbí, protože díky nim vědí, že v tom nejsou samy. Některým matkám se po přečtení knížky uleví, že mají jen jedno dítě a ne dvojčata. A až jim bude nejhůř a hlava jim začne padat únavou, vzpomenou si na mě. Ženy, už se na to vykašlete, pořád škytám. A to nejen tehdy, když vypiju moc vína. Ale určitě se najdou i takové, které chtějí dvojčata. Protože jsou srandistky.
Matky jsou sekta. Žijí ve zvláštním časoprostoru, a když se probudí, nevědí, zda je den či noc, jestli je úterý nebo sobota, a když jim někdo popřeje „krásný víkend“, můžou se počůrat smíchy. Matky totiž netuší, co je volno. Členkám téhle sekty přijdou všichni (s výjimkou jejich dítěte) strašně pomalí. Tyto původně lidské bytosti jsou schopné páchat takové nechutnosti, jakým je naslinění kapesníku a následné setření špíny z dětské tvářičky. Jsou to labužnice, takže dokážou vlastní pusou vysát děcku holuba přímo z nosu a pak nosík utřít do vlastního trička. Tyto ženy se neštítí dojíst rozžužlaný rohlík nebo olíznout
10
Jsem_mama_zlom_Sestava 1 12/27/16 7:58 AM Stránka 11
spadlý dudlík a následně ho aplikovat dítěti do úst. Jejich pohnutky jsou skutečně prazvláštní, a i když se jim po jednom, dvou či třech letech podaří dostat z domu, třeba na mejdan do Prahy, natáčí tam dětem na mobil popeláře a na horách zase rolby. Když se náhodou dostanou ven se psem bez dětí, nezapomenou ho sem tam upozornit: „Koukej! To je velký jeřáááb!“ A když to vysloví nahlas, dojde jim, že mateřství je vážná psychická porucha. Jako důkaz může posloužit fakt, že když se poprvé po porodu dostanou do kavárny, odvážně
se dožadují prsa s mlékem. To se jim pak stává pravidelně, dokud neskoncují s kojením. Dnešní matky mají k dispozici řadu moderních vymožeností - například vlhčené ubrousky. Občas se ale smutně zahledí na obal s nápisem bez alkoholu a postesknou si: „Škoda.“ Jak vlastně žena přijde na to, že je z ní máma? V první řadě se jí takřka z ničeho nic začnou v domácnosti zjevovat malí lidé. Někdy jen jeden, jindy ve větším počtu. Vydávají zvláštní zvuky, ublinkávají a nedá se jich zbavit. Máma je žena, která na záchodě nikdy není sama, vlastně vůbec nikdy není sama. Když jde NÁHODOU do obchodu
11
Jsem_mama_zlom_Sestava 1 12/27/16 7:58 AM Stránka 12
bez dětí, potřásá nákupním vozíkem, jako kdyby šunka a rohlíky natahovaly a nechtěly usnout. Máma slyší dětský pláč, přestože žádné dítě nebrečí, cítí fantómové smrady a má pocit, že kolem ní má pořád někdo naděláno v plíně. V kině zas vyžaduje, aby ztišili zvuk, jinak že probudí dítě spící v postýlce na opačné straně města. V zimě máma pociťuje potřebu oblékat spoře oděné panenky povalující se na dětských hřištích a otřásá se při pohledu na jejich bosé nožičky. Matka je žena, která miluje člověka, co na ni pravidelně blinká. Matka je zkrátka zázrak. … protože když žena nepřizabije, nevyhodí z domu, nedaruje kolemjdoucím, nenechá před obchodem nebo nenacpe do mrazáku tvora, který ji po celé týdny, nebo dokonce měsíce nenechá vyspat ani jednu noc… … musí to být zázrak.
12
Jsem_mama_zlom_Sestava 1 12/27/16 7:58 AM Strรกnka 13
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .