Issuu

Hlavne se nepo ZLOM Final Kniha_Sestava 1 21.4.16 8:05 Stránka 1

✗ Mirek Topolánek srat Hlavně se nepo.... aneb jak myslel, tak řekl; jak řekl, tak udělal

Hlavne se nepo ZLOM Final Kniha_Sestava 1 21.4.16 8:05 Stránka 3

Mirek Topolánek

Hlavně se nepo srat aneb jak myslel tak řekl jak řekl tak udělal

Hlavne se nepo ZLOM Final Kniha_Sestava 1 21.4.16 8:05 Stránka 4

MIREK TOPOLÁNEK HLAVNĚ SE NEPOSRAT

Hlavne se nepo ZLOM Final Kniha_Sestava 1 21.4.16 8:05 Stránka 6

MIREK TOPOLÁNEK HLAVNĚ SE NEPOSRAT

Hlavne se nepo ZLOM Final Kniha_Sestava 1 21.4.16 8:05 Stránka 7

PROLOG

PROLOG MIREK TOPOLÁNEK Sedím doma, ve své kanceláři, v jediné místnosti, kde nesmí nikdo bez povolení uklízet, kde se na zemi a na stole válí tuny papírů a jednotlivé vrstvy úspěšně difundují. Už ani nepoužívám oblíbené heslo – pořádek je pro blbce, inteligent zvládne chaos. Přichází Lucie a jako slušně vychovaná holka před vstupem do ryze pánské místnosti zaklepe. Netuším nikdy proč. Jsem vychován na principu „otevřených dveří a srdce“ a opakovaně mě to šokuje. „Pojď dolů, je večeře. Proboha, co to tu děláš?“ „Ále, snažím se udělat trochu pořádek v papírech a nějak jsem se zasekl a začal jsem z neštěstí dávat do pořádku archív.“ „Ty si chceš k šedesátinám udělat radost a vydat si knížku, co?“ „Vidíš, to mě ani nenapadlo. To ale není špatný nápad, když už se v tom vrtám...“ Takhle nějak to začalo. Kdybych byl býval věděl, co to bude obnášet, tak bych to neřekl a neudělal. Začal jsem totiž s tou myšlenkou koketovat. Za prvé jsem se rozhodl, že nebudu mít jiný cíl, než se pobavit a skutečně si jen udělat radost, než se nakladatelství rozhodlo, že by se kniha mohla dokonce prodávat. Za druhé jsem chtěl, aby šlo o sevřený a rozsahem limitovaný text, než jsem měl nasbíráno 750 stran článků, blogů a projevů a to zdaleka nebyly všechny. Tisíce stran rozhovorů jsem dopředu vyřadil. Krácení a škrty byly bolestné. Za třetí jsem netušil, co práce na textu, graﬁce, editaci, zlomu, výběru fotek a dalších činnostech obnáší a kolik lidí se tím musí zabývat. Pokud máte v rukách tuto knihu a čtete tento text, tak to znamená, že se stalo to, co jsem v průběhu prací nepředpokládal, a že to skutečně vyšlo. Tak to mě taky šokuje. Rozhodl jsem se, že texty uspořádám chronologicky a ne tematicky, aby na jejich pozadí vystupovaly přirozeně jednotlivé etapy, události, milníky tak, jak za sebou následovaly a navzájem se ovlivňovaly s tím, že se prolínají tři roviny, aniž by byla některá z nich upřednostňována. Zahraničně-politická, vnitropolitická a vnitrostranická. Málokdo, a to i z těch, kdo sledují politiku detailně, si uvědomuje časový souběh těchto rovin a někdy i absurditu jednotlivých etap. To mi připadalo zajímavé. Teda, kdyby to někdo fakt četl. Projevy se snažím dát v podobě, v jaké jsem je skutečně řekl, případně mnou krácené; texty nekrácené a necenzurované, v podobě jak jsem je napsal. Když jsem svou představu před pár měsíci představil jednomu kolegovi, řekl: „Ty se chceš se všemi tak trochu vypořádat, co?“ „Ne, ne, chci se pobavit a možná i někoho dalšího...“ Když už jsem měl hotové komentáře „pod čarou“, smál se a říkal: „Tak jsem měl pravdu.“ Neměl, Edo. Podčárníky nejsou vykalkulované a nenávistné. Jsou psané „z jedné vody načisto“ a jsou tak leckdy i zmatené. Ubezpečuji vás ale, že jsou poctivé a vyjadřují, co si skutečně myslím teď, i když někoho chválím nebo nešetřím. Rozdělil jsem posledních 20 let do čtyř etap. Proč? Tak. Napadlo mě to jako první. Nástup do politiky v roce 1996 až do zvolení předsedou ODS 15. 12. 2002; období do vyhraných voleb v červnu 2006; období vládnutí až do odchodu z politiky 25. 3., resp. 12. 4. 2010 a etapa po mém odchodu dodnes. Každé etapě jsem vybral patrona, sudičku, komentátora, o kterém jsem byl přesvědčen, že nejenom se mnou tu etapu intenzivně prožil, ale je schopen ji i popsat, uvést, případně zasadit do širšího kontextu. Někdy v roce 1999, po mém jmenování stínovým ministrem průmyslu a obchodu, jsem se potkal s mladým mužem, skoro ještě klukem, než promluvil. Tvářil se vážně, mluvil vážně a to, co říkal, taky myslel vážně. Říkal mi: „Pane senátore, jaké vy vlastně máte v politice ambice? Čeho chcete dosáhnout?“ „No, já bych se chtěl v Senátu věnovat energetice, ustavil

Hlavne se nepo ZLOM Final Kniha_Sestava 1 21.4.16 8:05 Stránka 8

MIREK TOPOLÁNEK HLAVNĚ SE NEPOSRAT

Potkal jsem mnoho politiků, pro které byli ostatní jen výtahem k moci, účelovými spojenci nebo poslušnými idioty a které dokázali bezohledně obětovat, pokud je přestali potřebovat, využívat nebo jimi byli ohrožováni. Marek byl, je a bude kamarád.

jsem si pro to podvýbor a tak…“ „Aha, ale já jsem myslel v centrální politice. S prominutím, to Senát úplně není.“ „Já se vám přiznám, že jsem o tom takhle zatím neuvažoval.“ „Tak když jste tím stínovým ministrem, neměl byste mít aspoň ambici stát se skutečným ministrem?“ „Hm, to asi máte pravdu, ale...“ „A co pro to děláte? Jak na tom pracujete?“ Připadal jsem si celou dobu jako idiot. Ten člověk se jmenoval Marek Dalík, od té doby můj kamarád. Jsme každý úplně jiný. Povahou, založením, vzděláním, věkem, zkušenostmi. Přesto jsme byli okamžitě na stejné vlnové délce, mentálně propojení, neuvěřitelně si blízcí. ODS ho neměla ráda a spoluvytvářela společně se soupeři o něm i o nás řadu mýtů a starých pověstí českých. Pravdou je, že byl duchovním otcem všem mých zásadních politických projevů a všech vítězných kampaní ODS, za které jsem přebral odpovědnost. Dokonale v sobě spojoval politologickou teorii, PR praxi a dovednosti v politickém marketingu. Nikoho tak schopného a přitom tak komplikovaného jsem od té doby nepotkal. Všechny útoky na mě byly vedeny přes něj, takže si mé úspěchy vlastně vždycky odskákal. Marek se mnou nebyl sice od začátku, ale ví o mně ze všech nejvíc. O mých přednostech, chybách, slabostech, ambicích, cenách za úspěch i schopnosti vyrovnat se s tlakem. Těžko jsem mohl vybrat lepší „sudičku“ pro první kapitolu nazvanou Svěží vánek. Nicméně člověk míní, pomstychtiví lidé mění. Jeho odsouzení pokládám bez nadsázky za projev politické rituální popravy a justiční zvůle! Přesto, že mi Marek úvodní slovo přislíbil, nenapsal ho a já mu rozumím. Škoda.

Hlavne se nepo ZLOM Final Kniha_Sestava 1 21.4.16 8:05 Stránka 9

PROLOG

Martin Říman mě ve Františkových Lázních nevolil. Nebyl sám. Většina déle sloužících poslanců a lidí z okruhu Václava Klause mě nevolila. Volili Miroslavu Němcovou nebo Petra Nečase a ve druhém kole nepochybně Petra. Nemohl jsem se na ně zlobit. Asi jsem většinu z nich překvapil, když jsem je přizval ke spolupráci. I Martina Římana. Cestu jsme k sobě nehledali lehce. Na jednání, která jsem s ním vedl jako s ministrem, si ale dodnes pamatuji. Byl vždy dokonale připraven. Deset bodů. U všech odhadl, co o tom zhruba vím a jaký je můj názor. Podle toho volil míru detailu. Za deset minut jsme prošli body a byli hotovi. Ano; ano; OK – souhlas; tohle, Martine, ještě zvaž; tady chci ještě tu studii, co jsme si slíbili, a pak se rozhodneme; ano; tohle fakt ne; ano; o tom ještě dáme řeč; ano. Hotovo. Když jsme odcházeli z vlády, přišel za mnou. „Víš, Mirku. Chtěl jsem, abys byl první, komu to řeknu. Nebudu už znovu kandidovat.“ „Proč, prosím tě?“ „Podívej, třikrát jsem byl ministrem. Poprvé u Klause a pak v tvých dvou vládách. Jsem ti za to vděčný. Je ale jasné, že premiérem už nebudu. Opakovaně jsem kandidoval na místopředsedu ODS a nikdy neuspěl. Předsedou ODS už nejspíš taky nebudu. Tak jsem se rozhodl minimálně na čas z politiky odejít.“ „Rozumím. Pokud ale budu, Martine, sestavovat svou třetí vládu, tak ty v ní budeš, i když už nebudeš poslancem. S tím počítej!“ Martin je člověk, který etapu mého nástupu a prvních vítězství s příchutí pelyňku – Neporažen! – popíše s nadhledem a ze všech nejlépe.

Premiér Pákistánu Shaukat Aziz mně poté, co zjistil, že podle programu mám 10. 5. 2007 navštívit islámábádskou mešitu Faisal Mosque, nabídl letadlo Hercules k výletu do Kašmíru s obletem Nanga Parbatu. Pominu-li, že první letadlo vůbec nenastartovali, druhé sice vzlétlo, ale do Kašmíru kvůli počasí ani nedoletělo, tak Martin právě teď kouká na devátou nejvyšší horu světa.

Hlavne se nepo ZLOM Final Kniha_Sestava 1 21.4.16 8:05 Stránka 10

MIREK TOPOLÁNEK HLAVNĚ SE NEPOSRAT

Je 9. ledna 2007 a právě byla jmenována devátá vláda samostatné České republiky. Miroslav Kalousek přilétá do vládního autobusu pomocí svého čarodějného pláště zřetelně pobaven.

Miroslav Kalousek. Pro některé démon, pro mne a doufám, že pro mnoho dalších – poslední skutečný český politik, rétor s dokonalou pamětí, geniální glosátor a mistr politické zkratky, brilantních intrik a schopnosti přežít. Jako nový předseda ODS a lídr opozice jsem se sešel s legendárním Kaldou, mocným šéfem rozpočtového výboru v restauraci U Kolowrata. Vykali jsme si a u několika lahví vína se oťukávali. Získal jsem si ho zřejmě hodně drsnou replikou na téma lidovců. Říkal jsem mu: „Víte, pane předsedo, já mám vás lidovce v zásadě velmi rád.“ „To kecáte“, opáčil. „Ne, ne, myslím to úplně vážně. Připadáte mi jako velmi čitelná a srozumitelná strana.“ „To si fakt děláte srandu, co?“ „Podívejte, vy máte dvě zásady, které dodržujete vždy a za všech okolností. Za prvé – kam vstoupí noha lidovce, tam už jsou potom jenom lidovci. Za druhé – když s někým můžete vy...kývat, tak to neomylně uděláte.“ Smál se dlouho. Vznikl mezi námi zajímavý druh přátelství, který trvá dodnes. Zažil jsem s ním spoustu smutného, zajímavého i veselého. Slovo, které jsme si dali, platilo. Jednu veselou na závěr. Vrcholné jednání G20 v Londýně. Mirek přichází z WC. „Musím ti fakt poděkovat za to, že jsi mě vzal s sebou. Teď jsem byl na toaletě s Obamou...“ Je těžké ho nemít rád. Dokonalý patron třetí kapitoly – Mé tři vlády. Život po životě. Spousta lidí se mě ptá, jak se teď mám. Většinou odpovídám, že skvěle, nebo jak si zasloužím. Takže dobře. Nedávno ale na stejnou otázku reagoval jeden kolega, že když někomu naposled odpověděl: „Jak si zasloužím“, dotyčný se na něj útrpně a s politováním podíval a řekl: „Fakt? Tak to ti nezávidím...“ Tak nevím. Novináři měli největší starost, jak se poté, co mi spolustraníci uřezali hlavu (která se navíc musela usmívat), Strana o mě postará. Jakou traﬁku mi nabídnou. Uklidním vás. Žádnou. Popravili mě a všechny, kteří za mnou stáli. Nebo mě jenom potkali na chodbě. Hnusně. Nečas měl víc číst Bibli, než Vladaře nebo Ako chutí moc. Možná už mu to došlo... Přesto se našla řada lidí, kteří přede mnou neuhýbali pohledem, nepřecházeli na druhou stranu ulice a dali mi

Hlavne se nepo ZLOM Final Kniha_Sestava 1 21.4.16 8:05 Stránka 11

PROLOG

šanci. Obecně platí, že vás nikdo nechce zaměstnat a že je velmi složité se vrátit do normálního života, najít si práci, být užitečný a být schopen platit účty. Myslím, že mně se to podařilo a nechci to zakřiknout. Závist je u nás nekonečná. Děkuji za to lidem jako je Leo Matloch, Daniel Křetínský nebo třeba docent Jiří Schwarz, který se mi sice nepostaral o požitky materiální, ale spíše duchovní, respektive vrátil mi sebevědomí a chuť jít dál a poznávat. Sedm semestrů na VŠE v kurzu Ekonomie veřejného sektoru a společné přednášení mi dalo nesmírně mnoho. Díky, příteli. Čtvrtá kapitola je tvoje. Asi bych měl na závěr vysvětlit, proč ten zbytečně vulgární název knihy. Všechny, které připadaly v úvahu, byly buď obsazené a někdo je již použil (jako třeba Zatím dobrý, Žít a přežít aj.), nebo nevyjadřovaly přesně to, co mě charakterizuje. Není mnoho lidí, kteří byli absolutně nahoře i na samém dně a obě ty mezní situace zvládli možná se ztrátou okvětí, ale určitě bez ztráty kytičky. Být nahoře a zůstat normální je těžké. Padnout a zvednout se asi ještě těžší. Název Hlavně se neposrat popisuje obě úvrati naprosto pregnantně a tu jistou míru neslušnosti mi, prosím, odpusťte. Možná bych měl ještě krátce popsat to, co v knize určitě nenajdete. Celá má kariéra byla doprovázena vysokým počtem pseudoskandálů, skandálků a mediálních útoků. Auto, byt, Babišem a Randákem organizovaná akce – tzv. toskánské setkání s lobbisty, Berlusconiho večírky, na kterých jsem nikdy nebyl, homofobní a antisemitské útoky, kterých jsem se nedopustil. Nemohu komentovat, případně vyvracet něco, co se buď vůbec nestalo, nebo

Kmotr Jiří Schwarz se svým kmotřencem před kostelem svaté Markéty v Břevnovském klášteře 21. března 2016.

Hlavne se nepo ZLOM Final Kniha_Sestava 1 21.4.16 8:05 Stránka 12

MIREK TOPOLÁNEK HLAVNĚ SE NEPOSRAT

S trochu nešťastnou Janou Bartošovou a smutnou Gábinou Kloudovou ještě pořád ve své kanceláři. Je 8. května 2009. Den poslední...

bylo jinak. Nikdy jsem to nedělal. Mladí horliví hlupáci v médiích dnes přepisují staré lži od svých stejně hloupých předchůdců a vytváří tak mytologii polopravd, lží a pochybných historek. Nechám je u toho. Orel much nelapá. Teď se sluší poděkovat. U nás se to moc nenosí a nepřiznává, ale pro každého politika jsou důležití (kromě voličů, že?) dva lidé. Spin-doctor, což byl pro mě Marek Dalík, a speechwriter, který píše texty. Naprosto nepostradatelný byl pro mne Martin Schmarcz, který je vzdělaný, zapálený, má obrovskou schopnost empatie, dokáže vás naposlouchat, pochopit přesně smysl i výrazové prostředky tak, že dnes už ani nevíme, které věty jsou moje a které jeho. Texty nebo podklady mi připravovala řada dalších lidí. Začnu Mojmírem Hamplem, přes Karla Kříže, Jeﬁma Fištejna, Adélu Kadlecovou až k Michalu Marešovi, Martinu Hájkovi a třeba Františku Hezoučkému. V poslední době nejvíce Lucie Talmanová. Určitě jsem na někoho zapomněl, tak se omlouvám. Děkuji všem lidem, kteří mě podporovali až k sebezničení, jako Petr Tluchoř, Ivan Fuksa, Marek Šnajdr a mnoho dalších. Děkuji mému fraucimoru – především Gábině Kloudové a Janě Bartošové, ale také Adéle Kadlecové a Báře Loudové, které musely snášet mé nálady, zvláště když jsem přestal kouřit a jíst. Děkuji všem, kteří mi věřili a kterým to vydrželo. Děkuji i soupeřům, kteří mě respektovali a motivovali k větším výkonům a zarputilosti. Děkuji i nepřátelům, kteří mě naučili pokoře, víře a sebepoznání. Děkuji Bohu, že po čase hledání jsem dospěl k etapě nacházení a myslím, že jsem jej našel. Děkuji svým dětem a svým vnukům, že jsou a že jsou takoví, jací jsou, jak jsem si přál a jak jsem přál jim. Děkuji svým ženám. Pavle za to, že se mnou prošla všechny ty krušné začátky a tak dlouho to se mnou vydržela a Lucii za to, že se mnou prošla ty ještě těžší konce a nové začátky a zatím to ještě vydržela.

Hlavne se nepo ZLOM Final Kniha_Sestava 1 21.4.16 8:05 Stránka 13

PROLOG

Nikdy jsem neměl potřebu sám sebe stylizovat, přetvařovat se, žít a mluvit jinak doma, v práci, na veřejnosti. Před autoritami jsem se neklaněl a poraženým se nemstil. Naučil jsem se odpouštět. Byla to určitě politická nevýhoda. Pro život je to ale lepší. Možná jsem mohl být v politice déle, nebo být úspěšnější. Já jsem ale rád, že mě pořád baví život, lidi, které potkávám. A když se dívám zpátky, tak hodnotím tu svou politickou kariéru bez hořkosti a s hlavou nahoře. Pokud to z těch textů budete cítit taky, tak jsem tu knížku možná nevydal jen pro sebe, ale i pro vás. Není to tedy pouze soubor „veselých historek z natáčení“ à la „Válčili jsme za Čepičky“. Je to pokus o popis doby, kterou jsme prožili spolu a přitom každý jinak. Tak se do toho pusťme! V Praze, leden 2016

Mirek Topolánek

Hlavne se nepo ZLOM Final Kniha_Sestava 1 21.4.16 8:05 Stránka 14

MIREK TOPOLÁNEK HLAVNĚ SE NEPOSRAT

Hlavne se nepo ZLOM Final Kniha_Sestava 1 21.4.16 8:05 Stránka 15

KAPITOLA I. SVĚŽÍ VÁNEK

I. kapitola

SVĚŽÍ VÁNEK 1996 – 2002 Svět patří těm, co se neposerou. Charles Bukowski Chtěl bych jak divoký kůň běžet běžet nemyslet na návrat s koňskými handlíři vyrazit dveře to bych rád. Jaromír Nohavica

Nové úřady se starými lidmi SLOVO, 4. 6. 1998 Snad nikdo nepochybuje o tom, že finanční kriminalita nebo korupce, ale samozřejmě nejen ty, jsou palčivými problémy české společnosti. Proto se také návrhům jejich potírání musí zřetelně věnovat každý odpovědný politik. Nicméně konkrétní návrhy na jejich potlačení z pera sociálních inženýrů rozličných politických stran trpí jednou podstatnou vadou, kterou ukázkově předvádí například program ČSSD. Ten zjednodušeně tvrdí, že každý problém lze vyřešit vybudováním zcela nové instituce. Nové ministerstvo, nový úřad, nový oddíl policie, to jsou pro sociální demokraty univerzální všeléky na každý neduh společnosti. Až se zdá, že to snad ani v ČSSD nemohou myslet vážně. Za touto naoko líbivou politikou se bohužel skrývá neschopnost rozumět skutečné podstatě problému. Demagogům to ale koneckonců může být jedno, vždyť vytvořit nový úřad je to nejjednodušší. A i kdyby byl takový úřad k ničemu, alespoň budeme vypadat, že jsme pro konkrétní problém něco udělali. Chyba ale není ve stávajících institucích, mnohem více je v lidech, kteří v nich pracují. Když bude policista zneužívat pokut za špatné parkování, nebudeme přece vymýšlet institut jiný, ale vyměníme onoho policistu. V obecné rovině platí totéž. Chceme-li mít kvalitnější vyšetřovatele a policisty, musíme jim nabídnout lepší pracovní podmínky, vyšší mzdy, větší prestiž. Potom přijdou kvalitnější lidé. Vytvořením finanční policie, finanční prokuratury, speciálních soudů a mnoha ministerstev, jak navrhují sociální demokraté, tím vším přece automaticky nezvyšujeme kvalitu lidí potírajících finanční kriminalitu ani o jeden procentní bod. Stane se pouze to, že část stávající instituce se odloupne a dostane novou hlavičku a novou budovu. Příkladem je Komise pro cenné papíry. V jejím případě jde přece jen o jiný název pro bývalý Úřad pro cenné papíry, který je zase jen bývalým odborem ministerstva financí. Lidé zůstávají a název se mění. Mělo by to být ale přesně naopak. Pokud by byli k dispozici lepší lidé, mohli by přece dělat svoji práci i pod stávajícími hlavičkami a ve stejných budovách. Řečeno konkrétněji, nástrojů na potírání finanční kriminality přece máme dost, jen lidé, kteří je mají používat, tak nečiní dostatečně, možná dokonce mnohým finanč-

Hlavne se nepo ZLOM Final Kniha_Sestava 1 21.4.16 8:05 Stránka 16

MIREK TOPOLÁNEK HLAVNĚ SE NEPOSRAT

Tento billboard z kampaně 1998 s obrázkem „Kennedyho Přívozu“ ve mně neevokuje Klausovo vylučování z ODS, ale spolutvůrce této koláže, šéfa scény Národního divadla moravskoslezského Sašu Babraje. Bohužel s ním už žádnou flašku Jima Beama nevypiji...

ním operacím ani nerozumějí. A kdyby nástroje chyběly, tak je přece můžeme zlepšit pro ty instituce, které je používaly doposud. Proč hned vymýšlet nové úřady? Budování nových úřadů je jen zmnožováním obslužného aparátu a administrativy, které ale nesměřuje k požadovanému cíli. Netvořme tedy nové instituce, měňme lidi v těch stávajících. To první je příliš laciné a neúčinné řešení. Politik, který myslí svou práci vážně, by se k němu neměl uchylovat. jak jsem byl naivní. Svěží vánek Tupolánek. Když po zániku britského koloniálního ✗ Ó,panství prováděl profesor Parkinson případovou studii dopadů na Ministerstvo pro kolonie v očekávání jeho zrušení, s hrůzou zjistil, že úředníků na Ministerstvu naopak přibylo. Počet úředníků roste nezávisle na objemu jejich úkolů. Je daleko jednodušší zřídit novou instituci, než přitrouble hledat lidi, kteří by chtěli pracovat. Služební zákon dnešní tristní stav akorát zabetonoval.

Státní kapitalismus místo tržní ekonomiky? LIDOVÉ NOVINY, 12. 6. 1998 Sociální demokraté konečně zveřejnili svůj recept na hospodářský rozkvět naší země. Soudnému člověku se z něj musela zatočit hlava. Jejich ekonomický program hovoří jasnými slovy: ČSSD hodlá zavést státní kapitalismus, tedy stav, kdy hlavní slovo v ekonomice nemají soukromí podnikatelé, ﬁrmy a svrchovaní spotřebitelé, ale všemohoucí a všeobjímající stát.

Hlavne se nepo ZLOM Final Kniha_Sestava 1 21.4.16 8:06 Stránka 17

KAPITOLA I. SVĚŽÍ VÁNEK

Těžko říci, zda v jejich programu jde ještě vůbec o tržní hospodářství. Abychom pochopili, co ČSSD státním kapitalismem míní, podívejme se jen na několik jejich tezí. ČSSD zaprvé hodlá zvýšit dotace do všech sfér hospodářství, počínaje zemědělstvím a konče průmyslem. Celé hospodářství chce kromě toho izolovat od zbytku světa a administrativními nástroji včetně dovozní přirážky hodlá chránit neefektivní domácí výrobce před cizí „nepříjemnou“ konkurencí, která je ovšem dnes spotřebitelům velmi příjemná, neboť mají možnost vybírat si z balíku jak domácích, tak zahraničních výrobků, a mohou tudíž srovnávat. ČSSD jinými slovy říká, že se máme připravit na zdražení všech dovozů a podporu i těch podniků, které by v mezinárodní konkurenci už dávno díky své nízké výkonnosti zanikly. Místo rozbití dnešních monopolů navrhují sociální demokraté jejich další regulace a utužení. Jejich vláda bude poskytovat výhodné dlouhodobé úvěry těm podnikům, které si je vyžebrají, případně uplatí. Privatizace bank se zastaví, a to i přesto, že naše neefektivní bankovní molochy strategické investory potřebují jako sůl, aby mohly zlepšit své služby a napumpovat do podkapitalizované ekonomiky další peníze. Stát bude velkoryse dotovat vývozy zemědělské nadprodukce, kterou předtím sám způsobí neúměrnými dotacemi do zemědělství. Budeme tak spotřebovávat nejdražší potraviny, jaké si jen lze představit, protože spotřebitelé je zaplatí třikrát. Jednou ve výrobních dotacích zemědělcům, podruhé ve vývozních dotacích týmž zemědělcům a potřetí na pultech. Aby takové velkorysé projekty uﬁnancoval, bude se stát muset zadlužovat na úkor všech, kteří přijdou po případné Zemanově vládě. Daně ČSSD nehodlá snižovat, ba právě naopak, sociální a zdravotní pojištění, což

Sám a sám s mořem bouřícím neboli na špici pelotonu fouká a žlutý trikot máš jen proto, aby všichni věděli, komu je třeba zezadu brnknout do kola.

Hlavne se nepo ZLOM Final Kniha_Sestava 1 21.4.16 8:06 Stránka 18

MIREK TOPOLÁNEK HLAVNĚ SE NEPOSRAT

jsou jen jinak pojmenované daně, hodlají sociální demokraté zvyšovat, čímž budou nejen vytahovat peníze z kapes občanů, ale budou prodražovat naši pracovní sílu ve srovnání se zahraničím a způsobí tak další nekonkurenceschopnost našeho zboží v cizině. Vedlejším efektem jejich politiky bude další zaměstnávání cizinců v Čechách načerno, protože legální domácí zaměstnanec bude čím dál dražší. Vyšší nezaměstnanost nejméně kvaliﬁkovaných pracovníků bude dalším přímým důsledkem sociálnědemokratické politiky. Z dnešního mnohdy neefektivního státu se stane stát plýtvající a zkorumpovatelný. O tom, kdo dostane úvěry a dotace, budou totiž rozhodovat ministerští úředníci na základě osobních konexí a úplatků. Peníze tak nedostanou ty nejlepší projekty, ale ti, kdo budou mít nejblíž k ČSSD. Další scénář je předvídatelný. Na rozhazovačnost vlády bude samozřejmě reagovat centrální banka, která bude o to restriktivnější, oč rozdavačnější bude vláda a oč vyšší bude riziko inﬂace. Poslední prohlášení ČSSD o omezení vlivu centrální banky tento fakt jenom potvrzují. Pro drobné a střední podnikatele to tedy znamená ztížený přístup k úvěrům a vyšší úroky než dnes. Program ČSSD je tedy správnou cestou k cíli. Ovšem pouze v případě, že oním cílem je růst korupce, větší daně, větší moc úředníků, vyšší úroky pro podnikatele, zdražování potravin a zboží z dovozu, příliv nelegálních pracovníků z ciziny a omezování konkurenceschopnosti českého průmyslu. Pokud někdo skutečně chce podporovat takovou politiku, pak bezpochyby dá hlas ČSSD. Stojí to skutečně za to? jsme se, že jsme centrálně plánovanou ekonomiku, kdy byly z jednoho centra ří✗ Tvářili zeny pekárny, lékárny, cementárny, slévárny a elektrárny a plán se tak dlouho upravoval, až byl většinou splněn, nahradili ekonomikou tržní. To platilo s výhradami tak do roku 1994. Pak jsme zjistili, že jsme v ekonomice smíšené, v dobách vlád ČSSD s výrazným nárůstem veřejného sektoru. Tržní ekonomiku jsme obohacovali o matoucí adjektiva – sociální, ekologická apod. Trochu hořkým výsledkem sametové revoluce tak byla faktická legalizace stínové struktury z dob socialismu, lepší start všech starých zvýhodněných (veksláků, komunistů v podnikových strukturách, svazáků, PZkářů, estébáků, prokurátorů a jejich kombinací) v novém kabátě tržní ekonomiky a vznik celé vrstvy „nových“ Čechů jako průvodního jevu transformačního procesu ve všech tranzitivních ekonomikách po rozpadu sovětského impéria. Nejdříve chtěly staré struktury přežít a legalizovat své majetky, pak chtěly díky lepší startovací pozici a účasti v privatizaci ekonomickou moc, dnes chtějí zpět i moc politickou. Ani k tomu nepotřebují KSČM... Státní kapitalismus byl nahrazen evropským socialismem, směřujícím u nás dnes k oligokracii. Vždyť on už má, babičko, tolik, že nepotřebuje krást… Svatá prostoto!

Chyba v hesle sociální demokracie SLOVO, 13. 6. 1998 Naší vizí je prosperující ekonomika a sociální jistoty pro každého, hlásá jedno ze třpytivých hesel sociální demokracie, které dnes zdobí téměř každé naše město a vísku. Před tím, než se pokusím vysvětlit protimluv v úvodním hesle, budu polemizovat s termínem pro „každého“. Nás přece musí zajímat jen ten, kdo pracuje, chce pracovat a kdo nemůže pracovat. A to zcela jistě není „každý“. Lákavost této proklamace ovšem bledne už při nepatrném zamyšlení nad jejím obsahem. Musíme si totiž položit otázku, zda můžeme skutečně zajistit každému jistotu pohodlného života ze státních peněz a přitom mít prosperující eko-

Hlavne se nepo ZLOM Final Kniha_Sestava 1 21.4.16 8:06 Stránka 19

KAPITOLA I. SVĚŽÍ VÁNEK

nomiku. Skoro se zdá, že takovéto cíle jsou v rozporu, zvláště když zmíněné heslo vyplníme konkrétním obsahem programových návrhů sociálních demokratů. Vize ČSSD počítá s tím, že stát bude dohlížet nad životem občana od kolébky až k hrobu. Kolikrát jen se ve zmíněném programu dočteme, že stát bude životy občanů „usměrňovat“, „směřovat“, „vést“ a „rozvíjet“. V zemi, kde vláda každého člověka vodí za ručičku, by však téměř nezůstal prostor pro svobodu, tvůrčí aktivitu lidí a iniciativu, což jsou hnací motory každé prosperující ekonomiky. Je zajímavé, v jakém rozporu je například vzdělávací program ČSSD s ostatními předvolebními sliby Zemanovy strany. Zatímco za prvořadý cíl vzdělávání považují v ČSSD „výchovu občana jako nezávislé a svobodné osobnosti“, všechny ostatní části programu jako by počítaly spíše s občanem nesvéprávným, kterému musí neustále někdo ukazovat směr a smysl života. Už jen následující kapitola o vědě je zarážející. Sociální demokraté v ní totiž bez skrupulí prohlašují, že stát by měl vědcům určovat, v jakých oblastech by měli bádat, což téměř zavání porušováním akademické svobody. Kromě toho téměř ve všech oblastech, které spravuje stát, chtějí sociální demokraté zdvojnásobit jeho výdaje. Jako by neplatilo pravidlo: Čím více bude utrácet erár, tím méně zůstane každému z nás. Jako by sociální demokraté záměrně nechtěli říci, že každou korunu navíc, kterou hodlají rozdělit, musí nejprve odebrat z peněženek občanů. Přerozdělováním ale ještě nikde na světě prosperující ekonomika nevznikla. Předvolební heslo sociální demokracie tedy při pohledu na její konkrétní programové zásady dostává povážlivé trhliny. Pokud totiž sociální demokraté mluví o solidaritě, nikdy ji nechápou ve smyslu pomoci těm nejvíce potřebným. Jejich „solidarita“ znamená ovládnutí každého kroku člověka; je tedy jen jiným výrazem pro rostoucí moc nad občanem. Opravme tedy to, co způsobila nešikovnost či záměr tvůrců kampaně ČSSD. Správné heslo by mělo znít: K prosperující ekonomice vede cesta jedině přes odbourávání zbytečných bariér, které brzdí iniciativu a schopnost lidí, a ne skrze jejich stavění. Jedině tak může totiž skutečně vzniknout vytoužené fungující hospodářství, které v konečném důsledku umožní dobře se postarat i o ty, kteří jsou skutečně potřební. už víme, že prosperující ekonomika a sociální jistoty pro každého jsou typic✗ Dnes kým oxymóronem, jak by řekl Jiří Paroubek. V kontextu migračního tsunami to platí dvojnásobně. Nicméně, lid chce být klamán... Doufejme, že to časem a včas pochopí aspoň lidi.

Kdo chce na barikády, nemá místo v Parlamentu KRIZE V ČT, SENÁT, 3. 1. 2001 Při hodnocení právě skončivšího století se nejrůznější komentátoři a znalci předhánějí ve vymýšlení řady přívlastků a charakteristik. Jaké vlastně bylo 20. století? Nemám patent na rozum a navíc nemám pocit, že pouhým kalendářním předělem se všichni staneme jak mávnutím kouzelným proutkem jinými, lepšími, že to automaticky znamená konec všeho špatného a začátek něčeho lepšího, že se hajzlíci polepší a že všichni budeme za zpěvu, tu budovatelských, tu národních písní kráčet vstříc lepším zítřkům. Na jedno hodnocení, a v souvislosti s válkou na Kavčích horách jsem si to uvědomil o to palčivěji, se želbohu zapomíná. Je to role intelektuálních elit (nebo těch, kteří se za ně vydávali a vydávají) ve století plném válek, revolucí, kontrarevolucí a zmatků, v Divném

Hlavne se nepo ZLOM Final Kniha_Sestava 1 21.4.16 8:06 Stránka 20

MIREK TOPOLÁNEK HLAVNĚ SE NEPOSRAT

století, jak zpívá Jarek Nohavica. 20. století bylo totiž také stoletím opakovaného fatálního selhání tzv. intelektuálních elit, a to jak v evropském měřítku, tak o to důsledněji v zemích Koruny české. Hraji sám se sebou takovou hru. Vytvořil jsem si skupinu zhruba deseti osob naší intelektuální současnosti. Pokud se tito lidé (a přiznávám, že při implozi a destrukci komunistického režimu sehráli pozitivní roli) na něčem opravdu shodnou, stačí vyjádřit názor opačný a nemůžete se splést. Naprosto neomylně, s přesností, která mrazí, stojí jmenovaní, jak se časem vždy ukáže, na špatné straně. Co je vede k takové nenávisti vůči všemu standardnímu, k popření všeho, co tvořilo jejich sílu v období totality? Sám nad tím často přemýšlím a hledám alespoň pro sebe přijatelné vysvětlení. Je to nesplněné očekávání, ztráta iluzí, touha po moci, po penězích, vlivu, neuskutečnitelná touha po dokonalosti světa kolem nich? Nevím. Co však vím, je jejich negativní vliv na českou společnost, destabilizace, dezintegrace a zmatek. Jako by na vězně svědomí, na bojovníky za svobodu, izolované v zapouzdřeném a tehdy semknutém disentu, přešlo i něco z jejich věznitelů (ostatně chytré knížky tento jev poměrně dobře popisují). Metody, zákulisní tahy, kavárenská ﬁlosoﬁe a útok na vše, co je svou normálností nepohodlné, nehodící se do krámu. Nechtěl bych, aby se slovo intelektuál stalo, jako v dobách nepříliš vzdálených, nadávkou, nechci se stydět za své kolegy, nechci se stydět za to, že jsem Čech (i když valašské národnosti). I proto se domnívám, že by Senát na dnešní schůzi, která ani fakticky nemůže vyřešit výbušnou situaci v České televizi a ostatně to zcela očividně ani není jejím cílem, neměl navrhovaný bod projednávat. tenhle text bych asi dnes napsal jinak. Zkomplikoval mi to Miloš Zeman svým ✗ Tak kategorickým rozdělením populace na „my“ a „pražská kavárna“. Pokud mě opravdu, Miloši, nutíš se takto binárně rozhodnout – nelze jinak – jsem členem pražské kavárny. Mám to o to komplikovanější, že můj vztah k oněm „deseti“ se nezměnil. Nejsem sluníčkář. Mám ale rád Ztohoven a sleduji Quida. Zasloužím si trest!

Přituhuje! HOSPODÁŘSKÉ NOVINY, 15. 5. 2001 V rámci vyjednávání o našem vstupu do EU začíná přituhovat a obávám se, že teprve nyní, když se vstup v této dekádě blíží, si obě strany začínají naléhavěji uvědomovat očekávané, neočekávané, chtěné i nechtěné dopady, včetně vlivu na vnitrostátní veřejnost. Celý panevropský proces začíná v EU, ale daleko víc u nás připomínat známých pět fází vývoje projektu. A integrační úsilí nepochybně ambiciózním projektem je. Po předprojekčním nadšení přichází fáze realizačního vystřízlivění, poté fáze hledání viníků, potrestání nevinných a odměňování nezúčastněných. My se nacházíme – a útoky některých ministrů socialistické vlády to potvrzují – v mezifázi někde mezi realizačním vystřízlivěním a hledáním viníků. Stanoviska představitelů EU nám situaci neulehčují. Po zamezení volného pohybu zboží (nečerpání zemědělských dotací EU, ať si o nich myslím co chci, vede v konečném důsledku k nekonkurenceschopnosti souvisejících zbožových komodit), přes omezení volného pohybu osob a – z naší strany neaktuálního – vývozu kapitálu, byl učiněn pokus o deﬁnitivní tečku za svobodami, na jejichž hodnotách vznikla EHS: zamezit volnému pohybu služeb. Všechny ostatní „hodnoty“ nemohou ztrátu jmenovaných základních svobod ničím nahradit. Myslím

Hlavne se nepo ZLOM Final Kniha_Sestava 1 21.4.16 8:06 Stránka 21

KAPITOLA I. SVĚŽÍ VÁNEK

si, že naši vyjednavači by měli přestat s hledáním případných viníků komplikací vstupu do EU na české politické scéně a měli by se soustředit na tvrdé a nutné negociace s čím dál tím méně integračně zapáleným partnerem. K tomu jim dopomáhej Bůh!

✗ Dnes bych dodal spíše Allahu Akbar! Smutné porovnání LIDOVÉ NOVINY, 27. 11. 2001 Žili byli dva prezidenti. Nebyli to možná ani prezidenti, byli to králové. Aspoň ten první po tom velmi toužil a ten druhý tak fakticky vládl. Měli mnoho společného, přestože by to oba vehementně vyvraceli, a také je mnoho rozdělovalo, což by možná neradi připouštěli. Oba vyváděli své země z temnot říše zla. Ten první o tom často mluvil, ten druhý byl dříve dokonce součástí této říše. Dělí je jedna generace, přes tisíc kilometrů a rozdílná je i velikost jejich království. První byl symbolem odporu proti zlu, druhého se obávali pro jeho minulost a těžko odhadnutelnou budoucnost. Oba vládli z historických hradů, jeden spíše neformálně, o to však usilovněji, druhý tvrdě a nekompromisně. Měl jsem možnost vyslechnout jejich projevy. Ten první u příležitosti státního svátku, druhý v rámci světového ekonomického fóra. První projev byl negativistický, konfrontační, sebestředný, zaměřený více do minulosti a vypovídající tím mnohé o autorovi, méně o stavu země, směřování, nadějích.

Václavu Havlovi lze vyčítat spoustu věcí. Samet, nohsledy, odmítání standardní politiky, řadu omylů. Přesto jsem ho měl rád. Cítili jsme k sobě ostýchavý respekt.

Hlavne se nepo ZLOM Final Kniha_Sestava 1 21.4.16 8:06 Stránka 22

MIREK TOPOLÁNEK HLAVNĚ SE NEPOSRAT

Zatleskali mu pouze nohsledi a lidé škodolibí – a druhý den ho byly plné noviny. Ten druhý byl pozitivní, konkrétní, nadhledový, přinášel výzvy, byl zaměřený do budoucnosti a přinášel naději do rozkolísaného světa. Byl přerušován potleskem a souhlasným smíchem, na závěr zatleskali průmyslníci a bankéři z celého světa. Naše noviny jej téměř nezaznamenaly. Vůbec si nemyslím, že to první království je zemí z prvního projevu, zemí ztracenou a beznadějnou, stejně jako si nemyslím, že království druhé je zemí zaslíbenou. Chci pouze upozornit na vytváření virtuální podoby světa, ve kterém žijeme. První projev zazněl ve Vladislavském sále v Praze, ten druhý v hotelu Marriot v Moskvě. První přednesl Václav Havel, druhý Vladimir Putin. Byly to dva obyčejné prezidentské projevy. Jejich porovnání je však smutné. smutnější je dnes, že jen co Václav Havel zemřel, vylezli všichni ti ukrytí bolševici ✗ Daleko a estébáci z nor a začali rozjařeně křepčit na jeho hrobě. Odešla poslední velká morální autorita, do arény byli vypuštěni lvi. Všechno je dovoleno! Jsme zpět! Začala Velká protikorupční revoluce…

V oparu slivovice LIDOVÉ NOVINY, 23. 9. 2002 Tož jsme vyhráli. Nad celým Valašským královstvím se vznáší slivovicové výpary. Hlasy všech Valachů pro vstup do EU, a to i nás pochybovačů žijících v exilu, jsou deﬁnitivně zajištěny. Neoslavujeme sice pana Teličku, ale naše vlastní vyjednavače, kteří opili ty pazúry bruselské, že vystřízliví až po našem vstupu.

My Valasi sme hlúpí, ale my o tem víme. Nicméně valašské geny přinášejí spíše tvrdost, urputnost, hrdost, ale také sklon k riziku, furianství a prchlivosti.

Hlavne se nepo ZLOM Final Kniha_Sestava 1 21.4.16 8:06 Stránka 23

KAPITOLA I. SVĚŽÍ VÁNEK

Neměli bychom však přes očividný a mediálně hojně frekventovaný historický úspěch zapomenout na některé další problémy, které se už bez Teličkova vyjednávacího týmu, bez naší diplomacie a bez základní shody českých demokratických politických sil neobejdou. Nejde jen o skloňované zemědělské dotace a vršící se bariéry na evropské i naší straně, ale také o téměř fantazmagorickou představu ČR coby faktického přispěvatele, a nikoli příjemce dotací z evropského rozpočtu. O to víc překvapuje špidlovsko-svobodovsko-havlovská agresivní rétorika o jediné možné proevropsky orientované vládě a napadání domnělého antievropanství ODS. Kromě toho, že tím tato podivná vláda chce odvést pozornost od vlastní neschopnosti zvládat běžné problémy a zakrýt tak populismus svého programového prohlášení, nepočítají tito hoši s naší historickou národní zkušeností. Až se slivovicová mlha zvedne, až my Valaši, a nejenom my, vystřízlivíme a probudíme se do socialistické reality dnešních dnů, bude nám evropská byrokratická současnost proti Špidlovu pracovnímu táboru minulosti připadat jako liberální ráj. Tak přichází svět o básníky, básníci a politici o iluze a naše země o jednoho eurorealistu. kvůli cukrovce už slivovici ani nepiji. Pominu-li občasný kalíšek. Pamatuji kampaň ✗ Dnes na jižní Moravě: „Tož šohajko, zkús tu moju a koláčky.“ „Strýcu, já nemožu ani slibovicu, ani sladké; mám cukrovku.“ „Tož to já takéj, ale kontrolu až za 14 dní…“ Strýcu, ale já to mám bez prášků a nepíchám si, víte? A nebudu!

Hlavne se nepo ZLOM Final Kniha_Sestava 1 21.4.16 8:06 Stránka 24

MIREK TOPOLÁNEK HLAVNĚ SE NEPOSRAT