Ondřej Sekora
Kuře Napipi a jeho přátelé Knižní klub
Kure_napipi.indd 5
09.06.16 10:47
Text and illustrations © Ondřej Sekora – heir, 1973, 2016 ISBN 978-80-242-5375-6
Kure_napipi.indd 6
09.06.16 10:47
Na tom našem dvoře všechno to krákoře, jen já pípám pi, pi, pi, já jsem kuře Napipi. Samá noha, dlouhý krk, málo peří, sem tam brk, mnoho věcí dovedu, všude něco provedu. A znám mnoho hodných dětí, o nichž bude vyprávěti tato knížka každému, starému i mladému. 7
Kure_napipi.indd 7
09.06.16 10:47
Napipi má rádo kvítí, zahrádku chce také míti
Kvítečko tu v koutě stojí a tak samo, snad se bojí.
Děvčátko, hle, češe vlasy, právě hřeben sundává si.
Jak si hřeben z hlavy sňalo, kuře jej hned tajně vzalo.
Ke kvítečku postavilo, zahrádku mu udělalo.
8
Kure_napipi.indd 8
09.06.16 10:47
Náš Brok Hádej, hádej, hadači, snad ti rozum postačí: Má to čtyři nohy jako pes, je to ve psí boudě jako pes a štěká to jako pes: Co je to? Inu — pes! Ovšem pes, to víme taky, ale ne pes všelijaký! Ten náš pes má jméno Brok, ať s ním někdo drží krok — že se mu to nepovede! Co Brok, nikdo nedovede! Hleďte, zde jak na provázku vyváží ven dětskou chásku. Kočárem se bedna stala, jenom se k ní kola dala a nahoru praporec, dopředu zvonec, obraťte stránku, uzříte konec.
Kure_napipi.indd 9
09.06.16 10:47
Najednou jim, propánečka, vběhlo do cesty kuře Napipi. Brok se lekl, uskočil stranou a všechny vyklopil. Nejvíce plakala malá Boženka. Spadla do svého povidlového koláče a pomazala si celý obličej. Starší Márinka si hned přinesla hrníček s vodou a umyla si odřené koleno. Také Boženku celou očistila. Zdendovi se nestalo nic. Litoval jen, že se u vozíčku ulomilo kolo. A hned řekl: „To se spraví, hned se do toho dám!“ Lesník Stanislav, který tolik věcí uměl a věděl, vzal papír a hned na něj nakreslil plán. Podle něho postaví nový vozík. A kuře Napipi? To utíkalo, co mu nohy stačily, protože Brok slíbil, že mu vyškube všechna pera z ocásku. 10
Kure_napipi.indd 10
09.06.16 10:47
Stanislavův plán nového vozíčku se všem líbil. Mohl by mít i střechu proti dešti a sedělo by se v něm na bedničce s všelijakým nářadím. „Jé, já bych chtěla, aby byl vzadu ještě takový vozíček pro panenky!“ volala Boženka. „A já bych chtěla, aby ve vozíčku byla ještě kamínka na vaření!“ volala Márinka. „Ale já mám nápad!“ volal Zdenda. „Dáme na vozíček lodní plachtu, aby ho poháněl vítr!“ „A já křídla, aby lítal!“ — „A já ploutve, aby ploval!“ volali všichni o překot a radili ještě tisíc nových věcí. A pořád a pořád si vymýšleli nové, aby vozíček byl co nejhezčí. A vymyslili toho tolik, že nakonec vozíček vůbec neudělali. 11
Kure_napipi.indd 11
09.06.16 10:47
Jak si kuře při papání před štípáním pírka chrání
Kdo sezobe zrní více? To je závod pro slepice.
Ubíráš nám hromádečku, že tě štípnu do zadečku!
Kuře horké slzy pláče, zamyslí se u plecháče.
Zadeček teď plecháč chrání, kuře dá se do zobání.
12
Kure_napipi.indd 12
09.06.16 10:47
Jak kuře Napipi dělalo páva S kuřetem Napipi zažily dě ti mnoho překvapení. Tenkrát se zámeckým pávem to bylo také podařené. Na sousedově dvoře se zkrátka najednou objevil páv. Přiletěl ze zámecké zahrady. Procházel se po dvoře pyšně jako doma a chvílemi rozevíral svůj překrásný ocas do nádherného vějíře. Děti na něm mohly oči nechat. Také kuře Napipi se od plotu nehnulo a stále se jen dívalo na páva. Potom si však ze zámku pro páva přišli, odnesli si ho a bylo zase ticho. Najednou přiběhla malá Boženka do kuchyně, sotva dechu popadala, a: „Maminko, maminko, Napipi má právě takový ocásek jako čáp!“
Kure_napipi.indd 13
09.06.16 10:47
„Jaký čáp?“ ptala se maminka. „Ne, ne čáp,“ opravovala se popletená Boženka. „Jako páv!“ „To není možné!“ užasla maminka a honem se šli všichni podívat na dvůr. Opravdu, málem by se byli také zmýlili. Kuře Napipi sedělo u jednoho ozdobného okna tak, že okno za ním vypadalo jako paví ocas. Přitom kuře sedělo pyšně jako páv a všechny slepice na ně hleděly právě tak udiveně jako předtím na páva.
O Malinovic prasátku Na dvoře u Malinů běhávalo malé růžové prasátko. Maminka je tam občas pouštěla dětem pro radost a prasátko na dvoře vesele skotačilo a honilo se se všemi. Říkali mu Mazlíček. Také soused, pan Pánek, pouštěl na dvůr své prasátko a to také vesele běhalo a skotačilo. Ale bylo mnohem hezčí
Kure_napipi.indd 14
09.06.16 10:47
než Malinovic prasátko. Mělo takový krásně zatočený ocásek, radost se podívat. A to bylo Márince velice líto. Vázala proto Mazlíčkovi na jeho rovný ocásek krásné pentličky, aby byl hezčí, ale nic to nepomohlo. Mazlíček si vždy při hraní pentličky umazal a strhal a už měl zase vzadu jen rovný ocásek. „Co s ním mám dělat?“ řekla Márinka a chystala se, že prasátku pentličky k ocásku přišije. Jehlu a nit už měla. Ale když šla hledat ještě náprstek, uviděla v kuchyni tetu Anežku, jak si kadeří vlasy. Teta vždy nahřála želízko, stiskla kadeř vlasů, zatočila, chvilku přidržela a vlasy už zůstaly natočeny. To by bylo něco pro Mazlíčka! Márinka pověděla o tom, co viděla, ostatním dětem a za chvíli byl plán hotov. Až bude Mazlíček venku, Zdenda s Boženkou ho zadrží a Márinka mu želízkem nakadeří ocásek. Stalo se. Zdenda prasátko chytil a Boženka mu dávala po kouscích mrkvičku, aby se nehýbalo. Márinka v kuchyni nahřála želízko a rychle přiběhla na dvůr. Výborně, Mazlíčkův rovný ocásek právě trčel nahoru. Márinka jej stiskla rychle želízkem a zatočila. Ííííííí, vykviklo divoce prasátko, porazilo všechny děti a začalo divoce běhat po dvoře. Maminka také vyběhla. Když se dověděla, co se stalo, zavolala Mazlíčka k sobě a honem 15
Kure_napipi.indd 15
09.06.16 10:47
Kure_napipi.indd 16
09.06.16 10:47
mu namazala připálený ocásek olejem. A dětem za to moc vyhubovala. Mazlíček se pak několik dní bál vyběhnout na dvůr. „Chudáčku, ty jsi nemocný!“ řekly si děti a hrály si s ním potom na doktora. Zdenda si přes sebe pokaždé přehodil bílý ubrus, aby vypadal jako lékař, prohlédl Mazlíčkovi uši, poškrábal ho pod krkem a pak poručil lék: „Denně dvě kostky cukru a trochu kafíčka.“ Anebo: „Půl vdolečku a tři kapky povidel.“ A děti nosily a krmily tím Mazlíčka jako lékem. Nu a Mazlíčkovi to chutnalo, přestal běhat na dvůr, aby mohl dělat nemocného dál, každý den dostával nějaké mlsky a brzy byl mnohem větší a tlustší než Pánkovo prasátko a také mnohem hezčí. I s tím svým rovným ocáskem.
Jak Stanislav skládal rébusy Přihodilo se to tenkrát, když k Malinovic dětem přišla na návštěvu sestřenice Anna. Hezky si s dětmi hrála a byla moc zvědavá na Stanislava. „Kde je ten chlapec, který dovede tolik věcí?“ ptala se. A tu již přišel Stanislav. Právě paní Malinová přinesla dětem trochu kakaa a zvala je, aby si všechny sedly ke stolu. Když si také Anna sedla ke stolu, přistoupil k ní Stanislav, položil před ni papírek, na který nakreslil piano, a řekl jí: „Udělej to!“ 17
Kure_napipi.indd 17
09.06.16 10:47
„Co mám udělat?“ ptala se Anna. „No tohle!“ řekl Stanislav a ukazoval na obrázek. „Co? Co?“ ptali se všichni a hrnuli se k obrázku. Nikdo nevěděl, co to má znamenat. Jen Zdenda si brumlal: „Piano... piano... pi-a-no...“ a najednou vykřikl: „Pi, Anno! Máš pít, Anno, už to mám, ten obrázek ti přece říká: pij, Anno!“ Všichni se dali do smíchu a Stanislav, že jim ukáže, až všichni vypijí, ještě jiné rébusy. Všichni tedy honem vypili a Stanislav už zase sedl k papíru. Napsal ba, nakreslil bič a napsal ka. „Babička!“ vykřikla Márinka. „To je lehké!“ „Tak ti dám něco těžšího!“ řekl Stanislav a napsal
„Počkej, už to vím!“ zvolala Anna, „365 dní je rok, k tomu B, tak je to Brok, náš pes Brok.“ „Brok, Brok, Brok!“ volali všichni, až se Brok dal na dvoře do štěkotu. Vtom však bylo také slyšet: „Stanislave...!“ To volala Stanislavova maminka. Musel domů. Ale na rozloučenou ještě nakreslil toto:
To ovšem děti rozluštily jedna dvě. 18
Kure_napipi.indd 18
09.06.16 10:47