DÛm u jezera - zlom.qxd
8.6.2016
12.22
Stránka 7
Duchové se probouzejí
V listopadu jsem mûla noãní mÛru. Vrátil se rok 1924 a já se znovu ocitla v Rivertonu. V‰echny dvefie stály dokofián, hedvábí povlávalo v letním vánku. Pod prastar˘m javorem vysoko na kopci trÛnil orchestr a housle se táhle rozléhaly ve vlahém vzduchu. Oz˘val se zvoniv˘ smích a cinkot kfii‰Èálu a obloha se utápûla v odstínu modfii, kter˘ válka zniãila navÏdy. (Nebo jsme si to alespoÀ mysleli.) Sluha, v elegantní ãernobílé, lil ‰ampaÀské na vrcholek vûÏe z flétnov˘ch sklenek a v‰ichni pfii tom bájeãném mrhání radostnû tleskali. Vidûla jsem sama sebe tak, jak se ãlovûk obvykle vidí ve snu. Procházela jsem mezi hosty, pohybovala se zpomalenû, mnohem pomaleji, neÏ je vÛbec ve skuteãnosti moÏné, a ostatní jsem vnímala jen jako rozmazan˘ akvarel z hedvábí a flitrÛ. Nûkoho jsem hledala. Potom se obrázek zmûnil a octila jsem se kousek od altánu, ale ne v Rivertonu – urãitû ne. Tohle nebyla Teddyho stavba záfiící novotou, ale stará budova, jejíÏ stûny porÛstal bfieãÈan, ovíjel se kolem oken, dob˘val se dovnitfi a rdousil pilífie. Nûkdo mû volal. Îena. Znám˘ hlas se oz˘val zpoza kÛlny odnûkud od jezera. Scházela jsem ze svahu a hladila vrcholky rákosu. Na bfiehu se krãila postava. Byla to Hannah, obleãená ve svatebních ‰atech, ÏivÛtek s na‰it˘mi aplikacemi rÛÏí cel˘ od bláta. Podívala se na mû a její obliãej bledû probleskl ze stínu. Její hlas mi zmrazil krev v Ïilách. „Jde‰ pozdû.“ Ukázala na mé ruce. „Jde‰ pfiíli‰ pozdû.“ 7
DÛm u jezera - zlom.qxd
8.6.2016
12.22
Stránka 8
K AT E M O R T O N O VÁ
Shlédla jsem na své ruce, mladé ruce, pokryté tmav˘m fiíãním bahnem, v nichÏ leÏelo ztuhlé, vychladlé tûlo mrtvého foxhounda. Samozfiejmû vím, co noãní mÛru vyvolalo. Dopis od producentky. Poslední dobou mi po‰ta moc nechodí: obãas pohlednice od svûdomit˘ch pfiátel z dovolené, povinn˘ v˘pis z banky, u níÏ mám zaloÏen˘ spofiicí úãet, pozvánka na kfiest novorozenûte, jehoÏ rodiãe uÏ k mému úÏasu nejsou dûti. Ursulin dopis pfii‰el v úter˘ ráno koncem listopadu a Sylvia mi ho donesla, kdyÏ mi pfii‰la ustlat postel. Povytáhla v˘raznû dokreslené oboãí a zamávala obálkou. „Po‰ta! Podle známky nûkdo ze StátÛ. Îe by vnuk?“ Levé oboãí jí tázavû vyjelo nahoru a hlasem klesla do chraptivého ‰epotu. „Hrozná záleÏitost. Opravdu hrozná. A takov˘ sympatick˘ mládenec.“ Pohor‰enû zamlaskala a já jsem jí podûkovala za dopis. Mám Sylvii ráda. Jedna z mála dokáÏe za mou vrásãitou tváfií vidût jednadvacetiletou dívku, která Ïije uvnitfi. Nicménû ani ona mû nepfiimûje mluvit o Marcusovi. PoÏádala jsem ji, aby roztáhla závûsy. Stiskla rty a potom nakousla své dal‰í oblíbené téma: poãasí, pravdûpodobnost, Ïe bude na Vánoce snûÏit, a zmatek, kter˘ se v takovém pfiípadû strhne v fiadách artrotick˘ch obyvatel domova. Podle potfieby zareaguji, ale v duchu jsem u obálky, kterou mám poloÏenou na klínû, a pfiekvapenû uvaÏuji nad ‰krabopisem, cizími známkami a zoh˘ban˘mi rohy, které vypovídají o dlouhém putování. „No tak, nemám vám to pfieãíst?“ nabídne se Sylvia a naposledy natfiepe pol‰táfi. „Abyste nemusela namáhat oãi.“ „Ne, dûkuji. Ale moÏná byste mi mohla podat br˘le.“ KdyÏ odejde s poznámkou, Ïe aÏ skonãí koleãko, vrátí se a pomÛÏe mi s oblékáním, tfiesoucíma se rukama vydoluji dopis z obálky a v duchu se ptám, jestli se Marcus koneãnû vrátil domÛ. Ale nepí‰e mi Marcus. Dopis je od mladé Ïeny, která pfii8
DÛm u jezera - zlom.qxd
8.6.2016
12.22
Stránka 9
DÒM U JEZERA
pravuje film o minulosti. Îádá mû, abych se podívala na kulisy, vzpomínala na vûci a místa z dávn˘ch let. Jako kdybych se cel˘ Ïivot nesnaÏila pfiedstírat, Ïe jsem zapomnûla. Dopis jsem ignorovala. Peãlivû jsem ho sloÏila a ti‰e zasunula do knihy, kterou jsem uÏ dlouho nemûla v ruce. A pak jsem si vydechla. Není to poprvé, kdy mi nûkdo pfiipomnûl, co se stalo v Rivertonu Robbiemu a sestrám Hartfordov˘m. Jednou jsem vidûla v televizi úpln˘ konec dokumentárního pofiadu o váleãn˘ch básnících, kter˘ Ruth zrovna sledovala. KdyÏ obrazovku vyplnila Robbieho tváfi a pod ní se objevilo jeho jméno, naskoãila mi husí kÛÏe. Ale nic se nestalo. Ruth sebou ne‰kubla, moderátor klidnû pokraãoval a já dál utírala nádobí od veãefie. Jindy zase pfii ãtení novin upoutalo mou pozornost známé jméno v pochvalné recenzi pfiehledu televizních pofiadÛ; ‰lo o dokument pfiipomínající sedmdesátiny britského filmu. Podívala jsem se, v kolik ho dávají, a rozechvûle uvaÏovala, jestli se odváÏím podívat. Usnula jsem pfied koncem. O Emmeline tam bylo jen velmi málo. Pár reklamních fotografií, z nichÏ ani jedna nezachytila její skuteãnou krásu, a ukázka z jejího nûmého filmu Venu‰ina aféra, v nûmÏ vypadala podivnû: s propadl˘mi tváfiemi se pohybovala trhanû jako loutka. O dal‰ích filmech, které vzbudily takov˘ rozruch, nepadlo ani slovo. Dnes si promiskuita a permisivita uÏ nevyslouÏí ani zmínku. Aãkoliv jsem se s podobn˘mi vzpomínkami setkala uÏ dfiív, Ursulin dopis byl jin˘. Poprvé za sedmdesát let nûkdo s tûmi událostmi spojoval mû. Vzpomnûl si, Ïe to léto byla v Rivertonu i mladá Ïena jménem Grace Reevesová. Nûjak jsem si najednou pfiipadala zranitelnû, moc na oãích. Provinile. Ne. Byla jsem neoblomná. Dopis zÛstane bez odpovûdi. A neodpovûdûla jsem. Nicménû stala se podivná vûc. Vzpomínky, dlouho vykázané do temn˘ch zákoutí mé mysli, se zaãínaly prodírat ‰tûrbinami. Vynofiovaly se ostré a dokonalé obrazy, jako 9
DÛm u jezera - zlom.qxd
8.6.2016
12.22
Stránka 10
K AT E M O R T O N O VÁ
kdyby mezitím neubûhl cel˘ lidsk˘ Ïivot. A po prvních nesmûl˘ch kapkách se strhla úplná povodeÀ. Kompletní rozhovory, slovo od slova, nuance za nuancí; scény odehrané jako ve filmu. Ohromila jsem sama sebe. PfiestoÏe moli vyÏrali díry do m˘ch nedávn˘ch vzpomínek, vzdálenou minulost jsem si vybavila zcela zfietelnû se v‰emi detaily. Obvykle pfiicházejí pozdû v noci, tihle duchové z minulosti, ale kupodivu uÏ mi nevadí. VÛbec ne tak, jak jsem pfiedpokládala. Ve skuteãnosti pfiízraky, jimÏ jsem se cel˘ Ïivot pokou‰ela uniknout, pro mû zaãínají pfiedstavovat jistou útûchu. Vítám je, tû‰ím se na nû jako na jeden z tûch seriálÛ, o nichÏ Sylvia neustále vypráví a kvÛli nimÏ pospíchá s prací, aby se na nû mohla v hlavní hale podívat. Zapomnûla jsem totiÏ, Ïe v temnotû probleskují i ‰Èastné vzpomínky. Minul˘ t˘den pfii‰el druh˘ dopis, nadepsan˘ stejn˘m ‰krabopisem na tomtéÏ jemném papífie, a tentokrát jsem vûdûla, Ïe moje odpovûì bude znít Ano, podívám se na ty kulisy. Po dlouhé dobû se mû opût zmocnila zvûdavost. V devadesáti osmi uÏ ãlovûka máloco zaujme, ale pfiála jsem si seznámit se s Ursulou Ryanovou, která mûla v úmyslu je v‰echny opût vzkfiísit. Kterou tak vá‰nivû zajímal jejich pfiíbûh. Proto jsem jí napsala dopis, Sylvia ho odeslala a domluvily jsme si schÛzku.
10
DÛm u jezera - zlom.qxd
8.6.2016
12.22
Stránka 11
Salon
Vlasy jsem mívala svûtlé, ale teì jsou bílé, hebké a velmi velmi dlouhé. Jsou také velice jemné a s kaÏd˘m dnem jako by se je‰tû zjemÀovaly. Dopfiávám si tuhle jedinou marnivost – bÛhví Ïe se nemám ãím jin˘m chlubit. UÏ ne. Tak je to se mnou dlouho – od roku 1989. Mám opravdu ‰tûstí, Ïe mû Sylvia ráda ãe‰e, tak lehounce; den co den mi vlasy splétá a rozplétá. Je to rozhodnû nad rámec jejích pracovních povinností a já jsem jí velmi vdûãná. Nesmím zapomenout jí to fiíct. Dnes jsem pfiíleÏitost propásla, protoÏe jsem byla pfiíli‰ rozãilená. Sylvia mi donesla ovocnou ‰Èávu, ale skoro jsem ji nemohla vypít. Nervózní energie, která mû prostupovala cel˘ t˘den, pfies noc dostoupila vrcholu. Sylvia mi pomohla do nov˘ch broskvov˘ch ‰atÛ, které mi na Vánoce koupila Ruth, a vymûnila mi baãkory za venkovní stfievíce, jeÏ obvykle odpoãívají ve skfiíni. KÛÏe byla tvrdá, proto musela Sylvia pofiádnû zatlaãit, abych se do nich ve‰la, ale taková je cena dÛstojnosti. Jsem pfiíli‰ stará, abych se uãila nov˘m zpÛsobÛm, a nedokáÏu se smífiit se zvyky mlad‰ích obyvatel domova, ktefií klidnû nosí trepky i ven. Barviãky mi vrátily Ïivot do tváfií, ale bdûla jsem nad tím, aby to Sylvia nepfiehnala. Dávám pozor, abych nevypadala jako figurína ve v˘loze. Staãí pouze trocha tváfienky a uÏ se rovnováha naru‰í: jsem tak bledá, tak drobná. S jist˘mi potíÏemi jsem si kolem krku zavûsila zlat˘ medailonek, jehoÏ elegance devatenáctého století ostfie kontrastuje s m˘m praktick˘m obleãením. Narovnala jsem ho a pfiekvapila mû vlastní troufalost. Napadlo mû, co asi fiekne Ruth, aÏ ho uvidí. 11
DÛm u jezera - zlom.qxd
8.6.2016
12.22
Stránka 12
K AT E M O R T O N O VÁ
Sklopila jsem pohled. Ke stfiíbrnému rámeãku na toaletním stolku. K své svatební fotografii. Klidnû bych ji dala pryã – vdaná jsem byla uÏ tak dávno a manÏelství trvalo jen krátce, chudák John – ale byl to ústupek Ruth. Tû‰ilo ji, kdyÏ si mohla pfiedstavovat, Ïe pro nûj truchlím. Sylvia mi pomohla do salonu – stále se s tím oznaãením nemohu smífiit –, kde se podává snídanû a kde mám poãkat na Ruth, která souhlasila (proti svému nejlep‰ímu pfiesvûdãení, jak neopomnûla podotknout), Ïe mû zaveze do filmov˘ch ateliérÛ Shepperton Studios. PoÏádala jsem Sylvii, aby mû usadila stranou u rohového stolku a pfiinesla mi sklenici ovocné ‰Èávy, a potom jsem si znovu pfieãetla Ursulin dopis. Ruth pfiijela na minutu pfiesnû v osm tfiicet. MoÏná jí mÛj v˘let nepfiipadal pfiíli‰ moudr˘, ale jako obvykle podlehla své nevyléãitelné dochvilnosti. ¤íká se, Ïe dûti narozené v tûÏké dobû neznají, co je bezstarostnost, a Ruth, dítû druhé svûtové války, potvrzovala pravdivost tohoto rãení. Sylvia, mlad‰í pouze o patnáct let, je naprosto rozdílná povaha – libuje si v úzk˘ch sukních, smûje se hlasitû na plná ústa a s kaÏd˘m nov˘m pfiítelem mûní barvu vlasÛ. Dnes ráno byla Ruth upravená a obleãená naprosto bez poskvrnky, ale prkennûj‰í neÏ dfievûná ohrada. BlíÏila se ke mnû. „Dobré ráno, mami,“ pozdravila a zlehka se chladn˘mi rty dotkla mé tváfie. „UÏ jsi dosnídala?“ Pohlédla na poloprázdnou sklenici na stole. „Doufám, Ïe sis dala je‰tû nûco. Nejspí‰ se cestou dostaneme do ranní zácpy, takÏe nebudeme mít ãas zastavovat.“ Podívala se na hodinky. „Potfiebuje‰ si zajít na záchod?“ Zavrtûla jsem hlavou a zauvaÏovala, kdy jsem se opût promûnila v dítû. „Vzala sis otcÛv medailonek. UÏ jsem ho nevidûla celé vûky.“ Naklonila se, aby mi ho narovnala, a souhlasnû pfiik˘vla. „Mûl vkus, viì?“ Souhlasila jsem a dojalo mû, jak mladí lidé bezv˘hradnû 12
DÛm u jezera - zlom.qxd
8.6.2016
12.22
Stránka 13
DÒM U JEZERA
vûfií kaÏdé malé lÏi. Náhle jsem ke své pichlavé dcefii pocítila hlubokou náklonnost a rychle jsem potlaãila znám˘ pocit rodiãovského provinûní, které se vynofií vÏdy, kdyÏ pohlédnu do její úzkostlivé tváfie. Vzala mû v podpaÏí a do druhé ruky mi vloÏila hÛlku. Hodnû star˘ch lidí dává pfiednost chodítku, nebo dokonce elektrickému vozíku, ale mnû hÛlka vyhovuje a nerada mûním zvyky, zvlá‰È kdyÏ k tomu nevidím dÛvod. Moje Ruth je hodné dûvãe – solidní a spolehlivé. Dnes se oblékla komisnû, jako kdyby se chystala k právníkovi nebo lékafii. Vûdûla jsem dopfiedu, co si vezme na sebe. Pfiála si udûlat dobr˘ dojem, ukázat produkãní, Ïe aÈ uÏ její matka v minulosti provádûla jakákoli alotria, Ruth Bradleyová McCourtová je respektovaná pfiedstavitelka stfiední tfiídy, mnohokrát dûkuji. Zpoãátku jsme mlãely a potom Ruth zaãala ladit stanice na rádiu. Mûla prsty jako stará Ïena a kotníky v místech, kde si dnes násilím pfietáhla prsteny, oteklé. Je ohromující vidût vlastní dceru stárnout. Pohlédla jsem na své ruce sloÏené v klínû. Kdysi byly v jednom kole, plnily úkoly podfiadné i sloÏité; a nyní ochable a neteãnû odpoãívají. Ruth se nakonec rozhodla pro vysílání váÏné hudby. Moderátor chvíli ponûkud po‰etile hovofiil o tom, jak strávil víkend, a potom pustili Chopina. Je samozfiejmû náhoda, Ïe zrovna dnes sly‰ím právû valãík cis moll. Ruth zastavila pfied ohromn˘mi bíl˘mi hranat˘mi budovami, které vypadaly jako hangáry na leti‰ti. Vypnula motor, chvíli zÛstala sedût a dívala se pfiímo pfied sebe. „Nevím, proã to dûlá‰,“ fiekla nakonec ti‰e a pevnû stiskla rty. „V Ïivotû jsi toho tolik dokázala. Cestovala jsi, studovala, vychovala dítû... Proã si chce‰ pfiipomínat, ãím jsi b˘vala kdysi?“ Neoãekávala odpovûì a já jsem jí také Ïádnou neposkytla. Hlasitû si vzdychla, vyskoãila z auta a pfiinesla mi z kufru hÛlku. Beze slova mi pomohla vystoupit. âekala na nás mladá Ïena. HubeÀouãká blond˘nka s vel13
DÛm u jezera - zlom.qxd
8.6.2016
12.22
Stránka 14
K AT E M O R T O N O VÁ
mi dlouh˘mi vlasy a s rovnû zastfiiÏenou ofinou. Patfiila k tûm typÛm, které by ãlovûk mohl oznaãit za nehezké, neb˘t jejích nádhern˘ch tmav˘ch oãí. Jako by hledûly z olejového portrétu: okrouhlé, hluboké a v˘mluvné, sametová sytá barva. S úsmûvem pospíchala a vzala mû za ruku, kterou jsem se dosud opírala Ruth o paÏi. „Paní Bradleyová, jsem moc ráda, Ïe jste mohla pfiijít. Já jsem Ursula.“ „Grace,“ opravila jsem ji dfiív, neÏ Ruth stihla trvat na „doktorce“. „¤íkejte mi Grace.“ „Tak tedy Grace,“ rozzáfiila se Ursula. „Ani nevíte, jak jsem byla nad‰ená, kdyÏ jsem dostala vበdopis.“ Mûla anglick˘ pfiízvuk, coÏ bylo pfiekvapení po americké zpáteãní adrese na jejím dopise. Otoãila se k Ruth. „Díky, Ïe jste si dnes zahrála na ‰oféra.“ Cítila jsem, jak Ruth vedle mû ztuhla. „TûÏko jsem mohla posadit matku na autobus.“ Ursula se zasmála a mû potû‰ilo, jak mládeÏ pohotovû interpretuje nelibost jako ironii. „Tak pojìte dál, vÏdyÈ mrzne. OdpusÈte ten blázinec. Pfií‰tí t˘den zaãínáme natáãet a nevíme kam dfiív skoãit. Doufala jsem, Ïe se setkáte s na‰í scénickou v˘tvarnicí, ale musela odjet do Lond˘na pro látky. AÏ se vrátí, moÏná tady je‰tû budete... Dejte pozor, u dvefií je schodek.“ S Ruth mû vedly pfies vstupní prostoru do tmavé chodby plné dvefií. Nûkteré byly dokofián, takÏe jsem tu a tam zahlédla nejasné postavy u blikajících obrazovek poãítaãÛ. Nic tady nepfiipomínalo filmování tak, jak jsem ho pfied lety zaÏila s Emmeline. „A jsme tady,“ ozvala se Ursula, kdyÏ jsme do‰ly k posledním dvefiím. „Pojìte dovnitfi a dáme si káviãku.“ Otevfiela, pfiekroãila jsem práh – a ocitla se v minulosti. Stála jsem v rivertonském salonu. Dokonce i tapeta byla tatáÏ. Secesní bordó dekor se Ïlut˘mi tulipány v provedení Silver Studios pÛsobil stejnû svûÏe jako v den, kdy 14
DÛm u jezera - zlom.qxd
8.6.2016
12.22
Stránka 15
DÒM U JEZERA
tapetáfii dorazili z Lond˘na. U krbu stál koÏen˘ chesterfield s pfiehozem z indického hedvábí, pfiesnû jako ten, kter˘ lord Ashbury, dûdeãek Hannah a Emmeline, pfiivezl z ciziny coby mlad˘ dÛstojník. Hodiny zaujímaly své místo na krbu vedle svícnu z brou‰eného kfii‰Èálu Waterford. Nûkdo si dal skuteãnû velkou práci, aby v‰echno sedûlo, jen tikot pfiipomínal, Ïe je to jinak. Dokonce i nyní po osmdesáti letech si vzpomínám na zvuk hodin v rivertonském salonu. Ten tich˘ naléhav˘ rytmus, kter˘ odpoãítával plynoucí ãas: trpûlivû, neochvûjnû, chladnû – jako kdyby uÏ tehdy bylo jasné, Ïe ãas není pfiítelem obyvatel tohoto domu. Ruth mû zavedla k pohovce a naaranÏovala mû do rohu. Uvûdomovala jsem si, Ïe vzadu za mnou je ru‰no – po place pfiesunovali obfií osvûtlovací lampy na tenk˘ch hmyzích noÏkách, nûkdo, nûkam, smích. Vybavila jsem si okamÏik, kdy jsem salon – ten skuteãn˘, ne kulisy – nav‰tívila naposledy: v ten den jsem vûdûla, Ïe opou‰tím Riverton navÏdy a uÏ se do nûj nechci vrátit. Oznámila jsem to Teddymu. Nemûl radost, ale tou dobou uÏ dávno ztratil b˘valou autoritu, události ho o ni pfiipravily. V jeho bledé tváfii se odráÏel nepatrnû zmaten˘ v˘raz kapitána, kter˘ ví, Ïe loì se potápí, ale je zcela bezmocn˘. PoÏádal mû, abych zÛstala, zapfiísahal mû, abych si to rozmyslela alespoÀ z loajality k Hannah, kdyÏ uÏ ne kvÛli nûmu. A já témûfi podlehla. Témûfi. Ruth do mû ‰Èouchla. „Mami? Ursula ti nûco fiíká.“ „PromiÀte, nesly‰ela jsem vás.“ „Maminka je trochu nahluchlá,“ vysvûtlovala Ruth. „V jejím vûku nic neobvyklého. Posílala jsem ji k u‰afii, ale umí b˘t tvrdohlavá.“ Tvrdohlavá, ano. Ale hluchá nejsem a nelíbí se mi, kdyÏ mi lidé tvrdí opak – bez br˘lí ‰patnû vidím, rychle se unavím, v‰echny zuby mám umûlé a pfieÏívám jen díky pilulkovému koktejlu, ale sly‰ím stejnû jako zamlada. S vûkem jsem se v‰ak nauãila sly‰et pouze to, co chci. 15
DÛm u jezera - zlom.qxd
8.6.2016
12.22
Stránka 16
K AT E M O R T O N O VÁ
„Jenom jsem fiíkala, paní Bradleyová, totiÏ Grace, Ïe je pro vás urãitû zvlá‰tní b˘t zpût ve stejném prostfiedí. No, alespoÀ zdánlivû stejném prostfiedí. Asi se vám vybavují vzpomínky.“ „Ano.“ Odka‰lala jsem si. „To ano.“ „To mû tû‰í.“ Ursula se usmála. „Beru to jako dÛkaz, Ïe jsme odvedli dobrou práci.“ „Ale jistû.“ „Pfiipadá vám, Ïe tady nûco nesedí? Îe jsme na nûco zapomnûli?“ Znovu jsem se rozhlédla po scénû. Peãlivost v provedení se odráÏela i v detailech, nad dvefimi dokonce visely erby, z nichÏ prostfiední se skotsk˘m bodlákem se shoduje s rytinou na mém medailonku. Nicménû pfiesto tady nûco chybûlo. Navzdory pedantické preciznosti místnost podivnû postrádala atmosféru. PÛsobilo to zde jako v muzeu: zajímavé, ale bez Ïivota. To je samozfiejmû pochopitelné. V mé pamûti jsou sice dvacátá léta stále Ïivá, av‰ak pro filmafie je tohle desetiletí „dávnovûk“. Jsou to historické kulisy, jejichÏ vûrohodnost si Ïádá co nejpeãlivûj‰í v˘zkum a puntiãkáfisk˘ dÛraz na detail stejnû jako pfii rekonstruování stfiedovûkého hradu. Cítila jsem na sobû Ursulin pohled. Dychtivû oãekávala mÛj rozsudek. „Je to dokonalé. V‰echno na svém místû.“ Na to fiekla nûco, ãím mû zaskoãila: „AÏ na rodinu.“ „Ano,“ musela jsem souhlasit. „AÏ na rodinu.“ Mrkla jsem a na okamÏik jsem je vidûla: Emmeline, dlouhé nohy a fiasy, elegantnû spoãívá na pohovce, Hannah se zamraãenû sklání nad jednou knihou z knihovny, Teddy rázuje po besarábském koberci. „S Emmeline byla zfiejmû zábava,“ poznamenala Ursula. „Ano.“ „O ní se shánûly informace nejlépe – dafiilo se jí propa‰ovat své jméno do kaÏdého klepafiského ãlánku snad ve v‰ech novinách. Nemluvû o dopisech a denících poloviny dobfie situovan˘ch svobodn˘ch mladíkÛ té doby!“ 16
DÛm u jezera - zlom.qxd
8.6.2016
12.22
Stránka 17
DÒM U JEZERA
Pfiik˘vla jsem. „Byla vÏdycky velmi oblíbená.“ Podívala se na mû zpod ofiny. „Sestavit charakter Hannah nebylo zdaleka tak snadné.“ Odka‰lala jsem si. „Ne?“ „Je záhadnûj‰í. Ne Ïe by se o ní v novinách nepsalo: psalo. A taky mûla svÛj ‰ik obdivovatelÛ. Ale jako by ji lidé ve skuteãnosti neznali. Respektovali ji, váÏili si jí, ale vlastnû o ní nic nevûdûli.“ Pomyslela jsem na Hannah. Krásnou, chytrou, dychtivou Hannah. „Byla to sloÏitá osobnost.“ „Ano,“ pfiitakala Ursula. „Taky mi tak pfiipadá.“ Ruth nás chvíli poslouchala a teì poznamenala: „Jedna z nich se provdala za Ameriãana, Ïe?“ Pfiekvapenû jsem se na ni podívala. VÏdycky dávala okatû najevo, Ïe Hartfordovi ji vÛbec nezajímají. Setkala se s m˘m pohledem. „Nûco jsem si pfieãetla.“ Celá Ruth – na tuhle náv‰tûvu se svûdomitû pfiipravila, aÈ uÏ jí téma pfiipadalo jakkoli nelákavé. Ruth obrátila pozornost zpût k Ursule a volila opatrnû slova, aby se nedopustila chyby: „Myslím, Ïe se provdala po válce. Která z nich to byla?“ „Hannah.“ A je to. Udûlala jsem to. Vyslovila jsem její jméno nahlas. „A co druhá sestra?“ pokraãovala Ruth. „Emmeline. Ta se neprovdala?“ „Ne,“ odpovûdûla jsem. „Byla jen zasnoubená.“ „Mnohokrát,“ usmála se Ursula. „Zfiejmû se nedokázala rozhodnout pro jednoho muÏe.“ Ale ano. Nakonec ano. „Nejspí‰ se nikdy nedozvíme, co se tu noc pfiihodilo.“ To byla Ursula. „Ne.“ Unavená chodidla zaãínala v koÏen˘ch botách protestovat. Veãer mi nohy nateãou, Sylvia mû pokárá a potom bude trvat na tom, Ïe potfiebuji vodní lázeÀ. „Nejspí‰ ne.“ Ruth se v Ïidli napfiímila. „Ale vy pfiece musíte vûdût, 17
DÛm u jezera - zlom.qxd
8.6.2016
12.22
Stránka 18
K AT E M O R T O N O VÁ
co se pfiihodilo, sleãno Ryanová. VÏdyÈ o tom koneckoncÛ toãíte film.“ „Jistû,“ pfiik˘vla Ursula. „Podstatu znám. Moje prababiãka byla onu noc v Rivertonu – pfiivdala se do rodiny – a událost se stala souãástí rodinné legendy. Prababiãka ji vyprávûla babiãce, babiãka mámû a ta zase mnû. Sly‰ela jsem ji mockrát a ohromnû na mû zapÛsobila. Od nepamûti jsem touÏila pfiíbûh zfilmovat.“ Usmála se a pokrãila rameny. „Ale v dûjinách jsou vÏdycky bílá místa. ShromáÏdila jsem stohy materiálÛ – policejní zprávy a noviny se hemÏí fakty, ale v‰echno je z druhé ruky. A s nejvût‰í pravdûpodobností i hojnû zapracovala cenzura. Nane‰tûstí oba svûdkové sebevraÏdy jsou léta po smrti.“ „Musím fiíct, Ïe mi to pfiipadá pomûrnû morbidní námût pro film,“ poznamenala Ruth. „Ale ne. Je to fascinující,“ odporovala jí Ursula. „Vycházející hvûzda anglické poezie se zabije u temného jezera v pfiedveãer ohromné spoleãenské party. Jedin˘mi svûdky jsou dvû krásné sestry, které spolu uÏ nikdy nepromluví. Jedna je jeho snoubenka, druhá pr˘ jeho milenka. Je to hroznû romantické.“ Moje napûtí trochu povolilo. TakÏe jejich tajemství je stále v bezpeãí. Ursula pravdu nezná. Podivila jsem se, jak mû vÛbec mohl napadnout opak. A také jaká nepatfiiãná loajalita mû nutí si kvÛli tomu stále dûlat starosti. Proã mnû i po v‰ech tûch letech pofiád záleÏí na tom, co si lidé pomyslí? Ale odpovûì jsem znala. Mám to vrozené. Tak mi to fiekl pan Hamilton v den, kdy jsem odcházela – stála jsem na schodi‰ti pfied vchodem pro sluÏebnictvo, u nohou mi leÏela koÏená bra‰na s nûkolika m˘mi vûcmi a paní Townsendová plakala v kuchyni. Tehdy prohlásil, Ïe to mám v krvi podobnû jako moje matka a pfiedtím její rodiãe a Ïe je po‰etilost odejít a zahodit dobré místo u slu‰né rodiny. StûÏoval si na v‰eobecnou ztrátu loajality a hrdosti v celém anglickém národû a slavnostnû se zapfiísahal, Ïe v Ri18
DÛm u jezera - zlom.qxd
8.6.2016
12.22
Stránka 19
DÒM U JEZERA
vertonu nikdy nic podobného nepfiipustí. Nebojovali jsme ve válce a nezvítûzili jenom proto, abychom ztratili dobré mravy. Litovala jsem ho: byl tak zkostnatûl˘, s naprostou jistotou pfiedpokládal, Ïe odchodem ze sluÏby nastupuji cestu finanãní a morální zkázy. Teprve mnohem pozdûji jsem pochopila, jak˘ mûl zfiejmû hrozn˘ strach a jak nemilosrdnû na nûj doléhaly pfiekotné spoleãenské zmûny, které krouÏily kolem a pomalu mu d˘chaly na krk. Jak zoufale lpûl na star˘ch zvycích a jistotách. Ale mûl pravdu. Sice ne úplnû: zkáza nepfii‰la – ani moje finance, ani morálka odchodem z Rivertonu pfiíli‰ neutrpûly –, av‰ak kousek ze mû v tom domû zÛstal napofiád. Nebo spí‰ kousek toho domu ve mnû. Dlouhá léta staãilo pouze ucítit vÛni le‰tûnky Stubbins & Co., zaslechnout skfiípûní pneumatik na ‰tûrkové cestû nebo cinknutí jistého typu zvonku a znovu mi bylo ãtrnáct, unavená po dlouhé celodenní práci jsem upíjela kakao u krbu v hale pro sluÏebnictvo, zatímco pan Hamilton deklamoval vybrané pasáÏe z TimesÛ (ty, které byly podle jeho názoru vhodné pro na‰e jemné u‰i), Nancy se mraãila nûjaké nezdvofiilé Alfrédovû poznámce a paní Townsendová ti‰e pochrupovala v houpacím kfiesle s pletením sloÏen˘m v kyprém klínû... „UÏ se to nese,“ zaradovala se Ursula. „Díky, Tony.“ Vedle mû se objevil mladík s provizorním podnosem, na nûmÏ stály hrníãky v‰ech barev a stará sklenice od marmelády, která momentálnû slouÏila jako cukfienka. OdloÏil náklad na stolek a Ursula zaãala servírovat. Ruth mi podávala hrníãek. „Mami, co je?“ Vytáhla kapesník a natáhla se k mé tváfii. „Není ti dobfie?“ Cítila jsem, Ïe mám mokr˘ obliãej. Mohla za to vÛnû ãaje. A skuteãnost, Ïe sedím tady, v téhle místnosti a na téhle pohovce. TíÏe dávn˘ch vzpomínek. Dlouho potlaãovan˘ch tajemství. Stfiet minulosti s pfiítomností. 19
DÛm u jezera - zlom.qxd
8.6.2016
12.22
Stránka 20
K AT E M O R T O N O VÁ
„Grace? Nechcete nûco podat?“ To byla Ursula. „Nemám ztlumit topení?“ „Zavezu ji domÛ,“ rozhodla Ruth. „Vûdûla jsem, Ïe to není dobr˘ nápad. Je toho na ni pfiíli‰.“ Ano, chtûla jsem domÛ. B˘t doma. Cítila jsem, Ïe mû nûkdo zvedl a vsunul mi do ruky hÛlku. Kolem mû se oz˘valy hlasy. „PromiÀte,“ fiekla jsem v‰em a nikomu. „Jenom jsem unavená.“ Tak hroznû unavená. UÏ tak stra‰nû dlouho. Nohy mû bolely a protestovaly proti tûsn˘m stfievícÛm. Nûkdo – asi Ursula – mû zachytil, abych neupadla. Mokré tváfie mi ovanul studen˘ vítr. Potom jsem se znovu ocitla v Rutinû autû, domy, stromy a dopravní znaãky se míhaly kolem. „Neboj se, mami, uÏ to mበza sebou,“ slibovala Ruth. „Je to moje vina. Nikdy jsem s tím nápadem nemûla souhlasit.“ PoloÏila jsem jí ruku na paÏi a cítila jsem, jak strnula. „Mûla jsem vûfiit sv˘m instinktÛm,“ fiekla jsem. „Byla jsem hloupá.“ Zavfiela jsem oãi. Zaposlouchala jsem se do hukotu motoru, rytmu stûraãÛ a ‰umûní dopravy. „Správnû, trochu si odpoãiÀ,“ konej‰ila mû Ruth. „Jedeme domÛ. UÏ nikdy se tam nemusí‰ vrátit.“ Usmála jsem a cítila jsem, jak se propadám. Je pfiíli‰ pozdû, jsem doma. Jsem zpût.
20
DÛm u jezera - zlom.qxd
8.6.2016
12.22
Stránka 21
Dûtsk˘ pokoj
Je vlahé ráno, pfiedzvûst jara, a já sedím na Ïelezné zahradní laviãce pod jilmem. âerstv˘ vzduch mi udûlá dobfie (fiíká Sylvia), tak si tady hraji na schovávanou s ost˘chav˘m zimním sluníãkem, tváfie mám studené a povadlé jako pár broskví, které pfiíli‰ dlouho leÏely v chladniãce. Pfiem˘‰lím o dni, kdy jsem nastoupila v Rivertonu. Vidím ho v duchu zcela jasnû. Uplynulé roky se smr‰Èují a je ãerven 1914. Je mi opût ãtrnáct: jsem naivní, neohrabaná, vydû‰ená a patro po patfie stoupám za Nancy po vydrhnutém jilmovém schodi‰ti. Její suknû s kaÏd˘m krokem zdatnû za‰ustí a kaÏdé za‰ustûní je dokladem mé vlastní nezku‰enosti. Klop˘tám za ní a rukojeÈ kufru se mi zar˘vá do prstÛ. Nancy zatoãí na dal‰í rameno schodi‰tû a na chvíli ji ztrácím z dohledu – vede mû jenom svi‰tûní její suknû... KdyÏ Nancy vystoupá aÏ nahoru, zamífií tmavou chodbou s nízk˘m stropem a s rázn˘m cvaknutím podpatkÛ se koneãnû zastaví pfied úzk˘mi dvefimi. Otoãí se a zamraãí, kdyÏ vidí, jak se za ní plahoãím. Zmûfií si mû pfiísn˘m pohledem ãern˘ch oãí, stejnû tmav˘ch jako její vlasy. „Co je s tebou?“ vy‰tûkne krátce, ale i tak zfietelnû zazní její irsk˘ pfiízvuk. „Netu‰ila jsem, Ïe jsi tak pomalá. O tomhle se mi paní Townsendová nezmínila.“ „Nejsem pomalá. To ten kufr. Je tûÏk˘.“ „Ty s tím nadûlበcavykÛ. Chci vidût, jaká z tebe bude sluÏebná, kdyÏ se courበs kufrem, ve kterém je pár kouskÛ obleãení. Snad si pan Hamilton nev‰imne, aÏ za sebou bude‰ tahat kobercovou metlu jako pytel mouky.“ Otevfiela dvefie. Malá místnost byla zfietelnû cítit po 21
DÛm u jezera - zlom.qxd
8.6.2016
12.22
Stránka 22
K AT E M O R T O N O VÁ
bramborách, ale polovina – Ïelezná postel, prádelník a Ïidle – mûly patfiit jen mnû. „Tak tohle je tvoje pÛlka,“ ukázala ke vzdálenûj‰í posteli. „Toto je moje strana a budu ti vdûãná, kdyÏ na nic nebude‰ sahat.“ Ukazovákem pfiejela po prádelníku kolem krucifixu, bible a kartáãe na vlasy. „Dlouhé prsty se tady netrpí. Teì si vybal vûci, obleã si stejnokroj a pfiijì dolÛ pfievzít své povinnosti. Îádné loudání, a pro v‰echno na svûtû, ne abys opustila prostory pro sluÏebnictvo. Obûd je dnes v poledne, protoÏe pfiijedou pánova vnouãata. UÏ teì máme zpoÏdûní s úklidem pokojÛ. Snad tû nebudu muset pobízet, to by mi je‰tû scházelo! Doufám, Ïe nemበve zvyku lelkovat.“ „Ne, Nancy.“ Je‰tû pofiád mû pálilo obvinûní, Ïe bych mohla b˘t zlodûjka. „Uvidíme.“ Potfiásla nespokojenû hlavou. „Nevím, nevím. PoÏádám o nové dûvãe, a co mi po‰lou? Îádné zku‰enosti, Ïádné reference a na první pohled nekÀuba.“ „Nejsem...“ „No no,“ dupla úzkou botou. „Paní Townsendová fiíkala, Ïe tvoje matka byla rychlá a schopná a Ïe jablko nepadá daleko od stromu. Tak ukaÏ, Ïe je to pravda. Od takov˘ch jako ty nebude paní trpût Ïádnou zahálku a já uÏ teprve ne.“ Je‰tû jednou nespokojenû pohodila hlavou, otoãila se na patû a zanechala mû samotnou v tmavém podkrovním pokojíku. Svist... svist... svist... ZadrÏela jsem dech a poslouchala. KdyÏ jsem se koneãnû ocitla o samotû se vzdychajícím domem, po ‰piãkách jsem pfiistoupila ke dvefiím, opatrnû je zavfiela a rozhlédla se po novém domovû. Moc toho tam nebylo. Pohladila jsem postel a sklonila hlavu, abych nenarazila o zkosen˘ strop ubíhající stfiechy. Pfies matraci byla pfiehozená sloÏená ‰edivá pfiikr˘vka, v jednom rohu zalátaná ‰ikovnou rukou. Mal˘ zarámovan˘ obrázek na stûnû pfiedstavoval jedin˘ náznak nûjaké snahy po v˘zdobû: primitivní loveck˘ v˘jev, probodnut˘ jelen, je22
DÛm u jezera - zlom.qxd
8.6.2016
12.22
Stránka 23
DÒM U JEZERA
muÏ z boku stfiíká krev. Rychle jsem odvrátila pohled od umírajícího zvífiete. Opatrnû, nehluãnû jsem se posadila tak, abych nepomaãkala hladké prostûradlo. Pera v drátûnce zavrzala, takÏe jsem hned zase provinile vyskoãila a tváfie mi zrudly. Úzké okno vrhalo do místnosti prouÏek svûtla, v nûmÏ se vzná‰el prach. Klekla jsem si na Ïidli a vykoukla ven. Pokoj leÏel v zadní ãásti domu a byl úplnû nahofie. Mûla jsem ‰irok˘ v˘hled pfies rÛÏovou zahradu, pergoly aÏ ke ka‰nû. Vûdûla jsem, Ïe za ní leÏí jezero a je‰tû dál vesnice a domek, v nûmÏ jsem strávila prvních ãtrnáct let svého Ïivota. Pfiedstavila jsem si matku, jak sedí u kuchyÀského okna, kde je nejlep‰í svûtlo, a hrbí se nad látáním. Pfiem˘‰lela jsem, jak to sama zvládne. Poslední dobou se necítila nejlépe. V noci jsem sly‰ela, jak v posteli sténá, kdyÏ ji sevfie bolest v zádech. Nûkdy ráno mûla prsty tak ztuhlé, Ïe jsem jí je musela dát do teplé vody a tfiít, aby vÛbec mohla zdvihnout klubko nití z ko‰íku. Paní Rodgersová z vesnice slíbila, Ïe se kaÏd˘ den zastaví, a hadráfi chodil dvakrát t˘dnû, ale stejnû tam bude velmi opu‰tûná. Existovala pouze malá ‰ance, Ïe si beze mû záplatování udrÏí. Jak si vydûlá peníze? MÛj skromn˘ plat pomÛÏe, ale nemûla jsem rad‰i zÛstat s ní? Nicménû právû ona naléhala, abych o místo zaÏádala. Odmítla poslouchat moje námitky. Jenom vrtûla hlavou a opakovala, Ïe ona to ví líp neÏ já. Zaslechla, Ïe na panství hledají dûvãe, a byla si jistá, Ïe já jsem pro nû ta pravá. Ani slovo vysvûtlení, proã si to myslí. Typická matka a její tajnosti. „Není to daleko,“ uzavfiela. „Ve volné dny se zastaví‰ doma a pomÛÏe‰ mi.“ Z obliãeje mi zfiejmû vyãetla obavy, protoÏe mû pohladila po tváfii. Nezvyklé gesto, které jsem neoãekávala. Dotek její zhrublé ruky rozpíchané od jehel mû pfiekvapil, takÏe jsem ucukla. „Ale no tak, holãiãko. Vûdûla jsi, Ïe jednou si bude‰ muset najít místo. Tak je to nejlep‰í, dobrá pfií23
DÛm u jezera - zlom.qxd
8.6.2016
12.22
Stránka 24
K AT E M O R T O N O VÁ
leÏitost. Uvidí‰. Ne v‰ude jsou ochotní vzít tak mladou dívku. Lord Ashbury a lady Violet nejsou zlí. A pan Hamilton moÏná pÛsobí pfiísnû, ale rozhodnû je spravedliv˘. A paní Townsendová také. Pracuj usilovnû, buì poslu‰ná a nebude‰ mít potíÏe.“ Stiskla mi tváfi a prsty se jí chvûly. „A Gracie? NezapomeÀ, kde je tvé místo. AÈ neskonãí‰ ‰patnû jako fiada jin˘ch.“ Slíbila jsem, Ïe se budu fiídit jejími radami, v sobotu jsem se oblékla do sváteãních ‰atÛ a vy‰krábala se na kopec k velkému ‰lechtickému sídlu na pohovor za lady Violet. ¤ekla mi, Ïe jejich domácnost je malá a tichá – tvofií ji jenom její manÏel lord Ashbury, kterého vût‰inu ãasu zamûstnává hospodáfiství a kluby, a ona. Jejich dva synové, major Jonathan a pan Frederick, uÏ jsou dospûlí a mají vlastní domácnost a pfiátele, obãas se v‰ak zastaví, takÏe je nepochybnû uvidím, jestliÏe budu dobfie pracovat a sluÏbu si udrÏím. JelikoÏ v Rivertonu Ïijí jen oni dva s manÏelem a nemají hospodyni, chod domácnosti spoãívá ve schopn˘ch rukou pana Hamiltona a kuchafiky paní Townsendové, která má na starosti vedení kuchynû. Pokud ti dva se mnou budou spokojeni, je to dostateãné doporuãení, aby si mû tady nechali. Odmlãela se a pozornû si mû prohlédla, aÏ jsem si pfiipadala jako my‰ chycená ve sklenici. Hned jsem si uvûdomila v‰echny nedostatky – lem ‰atÛ roztfiepen˘ stálou snahou pfiizpÛsobit jejich délku mé mûnící se v˘‰ce, pro‰oupanou punãochu v místû, kde se mi dfiela o botu, pfiíli‰ dlouh˘ krk a odstávající u‰i. Potom mrkla a usmála se: upjat˘m úsmûvem, kter˘ promûnil její oãi v ledové srpky mûsíce. „Vypadበãistû a pan Hamilton mi fiekl, Ïe umí‰ za‰ívat.“ KdyÏ jsem pfiik˘vla, vstala, pfiistoupila k psacímu stolu a pfiitom zlehka pfiejela rukou po okraji lehátka. „Jak se vede tvé matce?“ zeptala se, aniÏ se otoãila. „Vûdûla jsi, Ïe tady kdysi slouÏila?“ Na to jsem fiekla, ano, vûdûla, a Ïe matka je v pofiádku, dûkuji za optání. 24
DÛm u jezera - zlom.qxd
8.6.2016
12.22
Stránka 25
DÒM U JEZERA
Zfiejmû jsem odpovûdûla správnû, protoÏe potom mi nabídla patnáct liber roãnû, nástup zítra, a zazvonila na Nancy, aby mû vyprovodila. Odlepila jsem tváfi od okna, otfiela zad˘chané místo na skle a slezla zpût na zem. Kufr leÏel na místû, kde jsem ho nechala, u Nancyiny strany postele, tak jsem ho odvlekla ke své ãásti prádelníku. Vyh˘bala jsem se pohledem krvácejícímu jelenovi, ztuhlému v pfiedsmrtné hrÛze, a vyskládala jsem si obleãení do horní zásuvky: dvû suknû, dvû blÛzky a ãerné punãochy – matka mi nakázala, aÈ si je spravím, aby mi vydrÏely celou nastávající zimu. Potom jsem pohledem zkontrolovala dvefie a s bu‰ícím srdcem vybalila svÛj tajn˘ poklad. Tfii svazky. Zelené desky s oslíma u‰ima a o‰oupan˘m zlat˘m nápisem. Zastrãila jsem je úplnû dozadu do spodní zásuvky a peãlivû zakryla sloÏen˘m ‰álem. Pan Hamilton se vyjádfiil jasnû. Svaté Písmo je pfiijatelné, ale jakékoli jiné ãtení je s nejvût‰í pravdûpodobností ‰kodlivé, proto v‰e je tfieba pfiedloÏit ke schválení nebo riskuji konfiskaci. Nebyla jsem rebel – ve skuteãnosti jsem mûla v‰típen˘ velice siln˘ smysl pro povinnost –, ale Ïivot bez Holmese a Watsona jsem si pfiedstavit nedokázala. Zastrãila jsem kufr pod postel. Na háãku vedle dvefií visel stejnokroj – ãerné ‰aty, bílá zástûra a krajkov˘ ãepec. Oblékla jsem si ho a pfiipadala si jako dítû, které se vloupalo do matãina ‰atníku. ·aty byly na dotek nepoddajné a límec mû ‰krábal v místû, kde se kdysi pfiizpÛsobil tvaru jiného krku. KdyÏ jsem si uvázala zástûru, vylétl z ní drobouãk˘ bíl˘ mol a na‰el si nov˘ úkryt nahofie mezi trámy – moc ráda bych ho následovala. âepec z bílého plátna byl na‰kroben˘ tak, aby pfiední díl stál vepfiedu rovnû. Musela jsem se podívat do zrcadla nad Nancyin˘m prádelníkem, abych se ujistila, Ïe mi sedí správnû, a uhladila si svûtlé vlasy za u‰i tak, jak mi to ukázala matka. Dûvãe v zrcadle, které na okamÏik zachytilo mÛj pohled, vypadalo nesmírnû váÏnû. Byl to podivn˘ pocit, 25
DÛm u jezera - zlom.qxd
8.6.2016
12.22
Stránka 26
K AT E M O R T O N O VÁ
kter˘ je moÏné zaÏít zfiídkakdy: pfiistihnout se v nestfieÏeném okamÏiku, kdy je ãlovûk prost v‰í vyumûlkovanosti a zapomene klamat i sám sebe. Sylvia mi donesla ‰álek koufiícího ãaje a citronov˘ fiez. Posadila se vedle mû na Ïeleznou laviãku, krátce zalétla pohledem ke kanceláfii a vylovila balíãek cigaret. (Podivuhodné, jak moje zjevná potfieba ãerstvého vzduchu se ãasovû shoduje s její tajnou touhou udûlat si pfiestávku na cigaretu.) Nabídne mi. Odmítnu jako vÏdycky a ona jako vÏdycky odpoví: „Ve va‰em vûku je to pravdûpodobnû nejlep‰í. Vykoufiím jednu i za vás, co fiíkáte?“ Sylvia dnes vypadá dobfie – provedla si nûco nového s vlasy – pochválím ji. Pfiik˘vne, vyfoukne prouÏek koufie a pohodí hlavou, aÏ se jí culík nad ramenem zakomíhá. „Nechala jsem si vlasy prodlouÏit,“ vysvûtlí mi. „UÏ dlouho jsem to chtûla udûlat a teì jsem si fiekla: holka, Ïivot je moc krátk˘, aby ãlovûk nevyuÏil kaÏdé chvilky vypadat bájeãnû. PÛsobí jako opravdov˘, nemyslíte?“ Trochu otálím s odpovûdí, coÏ si vysvûtlí jako souhlas. „To je proto, Ïe opravdov˘ je. Pravé vlasy. Stejné, jaké pouÏívají celebrity. Zkuste. Sáhnûte si.“ „BoÏíãku,“ pohladím drsn˘ culík, „skuteãné vlasy.“ „Dnes uÏ tyhle vûci dovedou.“ Zamává cigaretou a v‰imnu si rudého koleãka, které na ní zanechal otisk jejích rtÛ. „Samozfiejmû to nûco stojí. Na‰tûstí jsem si na‰etfiila na zlé ãasy.“ Usmûje se a zãervená jako jablíãko, takÏe pochopím raison d’Etre její promûny. Samozfiejmû vzápûtí z kapsy blÛzky vyãaruje fotografii. „Anthony,“ ukazuje a celá záfií. Obfiadnû vytahuji br˘le a prohlíÏím si obrázek pro‰edivûlého muÏe více neÏ stfiedního vûku s knírkem. „Vypadá sympaticky.“ „Ach Grace!“ vzdychne si ‰Èastnû. „Taky Ïe je. Párkrát jsme si za‰li na ãaj a mám z nûj opravdu dobr˘ pocit. Je to skuteãn˘ gentleman. Ne jako ti ostatní budiÏkniãemové 26
DÛm u jezera - zlom.qxd
8.6.2016
12.22
Stránka 27
DÒM U JEZERA
pfied ním. Otevfie mi vÏdycky dvefie, donese kvûtiny, odsune mi pokaÏdé Ïidli, kdyÏ nûkam spolu jdeme. Skuteãn˘ staromódní gentleman.“ Poslední vûtu nepochybnû dodala kvÛli mnû v zajetí pfiedstavy, Ïe na staré lidi vÏdycky udûlá dojem nûco staromódního. „A ãím se Ïiví?“ zeptám se. „Je uãitel na místní základní ‰kole. Vyuãuje historii a angliãtinu. Je pfií‰ernû chytr˘. A nemyslí jen na sebe – dûlá dobrovolníka v místním dûjepisném krouÏku. Je to jeho koníãek, v‰ichni ti lordi a lady, vévodové a vévodkynû. Ví skoro v‰echno o té va‰í rodinû, která Ïila kdesi tam v paláci na kopci a...“ Zarazí se, za‰ilhá smûrem ke kanceláfii a potom zdvihne oãi v sloup. „Propána! To je sestra Ratchetová. Správnû bych mûla rozná‰et svaãinu. Bertie Sinclair si urãitû zase stûÏoval. Pfiitom by udûlal jen dobfie, kdyby si sem tam nûjakou su‰enku odpustil.“ Típne cigaretu a vhodí oharek do krabiãky od sirek. „No jo, hfií‰níci nikdy nespí. MÛÏu pro vás nûco udûlat, neÏ se budu vûnovat dal‰ím drahou‰kÛm? Skoro jste se ãaje ani nedotkla.“ Ujistím ji, Ïe mi nic nechybí. Sylvia spû‰nû odchází pfies trávník a boky s culíkem se jí pohupují do rytmu. Je hezké, kdyÏ se o vás nûkdo stará a donese vám ãaj. Líbí se mi pomy‰lení, Ïe jsem si ten drobn˘ pfiepych zaslouÏila. BÛhví Ïe jsem se sama nanosila ãaje bohatû. Obãas mû pobaví pfiedstava, jak by se asi Sylvii vedlo ve sluÏbû v Rivertonu. Tichá uctivost a poslu‰nost vyÏadované od sluÏebné by nebyly nic pro ni. Sylvia je pfiíli‰ otevfiená, nedala by se zastra‰it ãast˘mi naráÏkami na to, kde je její „místo“, ani dobfie mínûními radami, Ïe nemá mít pfiehnaná oãekávání. Ne, Nancy by rozhodnû v Sylvii nena‰la tak tvárnou Ïaãku, jakou jsem b˘vala já. Vím, Ïe to není spravedlivé pfiirovnání. Lidé se tolik zmûnili. Posledních sto let nás hezky semlelo. Dokonce i dne‰ní privilegovaná mládeÏ nosí cynismus jako odznak, v oãích jim sedí prázdn˘ v˘raz a hlavou se jim honí my‰lenky na vûci, o nichÏ vlastnû nechtûli nic vûdût. 27
DÛm u jezera - zlom.qxd
8.6.2016
12.22
Stránka 28
K AT E M O R T O N O VÁ
To je jeden z dÛvodÛ, proã jsem nikdy nemluvila o Hartfordov˘ch, o Robbiem Hunterovi ani o tom, co se mezi nimi stalo. Sice jsem párkrát byla v poku‰ení v‰echno fiíct, ulevit si. Ruth. Nebo je‰tû spí‰ Marcusovi. Ale vÏdycky jsem si uvûdomila, Ïe by nepochopili. Jak to mohlo takhle dopadnout, proã to dopadlo tak, jak to dopadlo. Nedokázala bych jim vysvûtlit, o kolik je svût jin˘. Samozfiejmû pokrok jsme zaznamenali i tehdy. První svûtová válka – Velká válka – zmûnila v‰echno, ve vy‰‰ích i niωích vrstvách. Jak nás ‰okovalo, kdyÏ zaãalo po válce pfiicházet (a obvykle i odcházet) nové sluÏebnictvo, v‰echny ty burcující fieãi o miminální mzdû a dovolené. Pfiedtím se svût zdál sv˘m zpÛsobem absolutní, celistv˘, rozdíly srozumitelné a dané. To první ráno, kdy jsem nastoupila v Rivertonu, si mû pan Hamilton zavolal do své komory na konci haly pro sluÏebnictvo, kde se sklánûl nad Ïehlením TimesÛ. Napfiímil se a urovnal si kulaté obrouãky br˘lí na kofieni orlího nosu. Moje zasvûcení do „správn˘ch zpÛsobÛ“ bylo natolik dÛleÏité, Ïe paní Townsendová zcela v˘jimeãnû pfieru‰ila pfiípravu galantiny na slavnostní obûd, aby mohla b˘t pfiítomna. Pan Hamilton si peãlivû prohlédl mÛj stejnokroj, a kdyÏ inspekce probûhla k jeho spokojenosti, spustil pfiedná‰ku o rozdílu mezi námi a jimi. „Nikdy nezapomeÀ,“ zaãal váÏnû, „jaké mበ‰tûstí, Ïe jsi dostala pfiíleÏitost slouÏit v tak vzne‰eném domû. Ov‰em se ‰tûstím pfiichází odpovûdnost. Tvoje chování se ve v‰ech ohledech okamÏitû vztáhne na rodinu, proto jí musí‰ dûlat ãest: je tfieba uchovávat její tajemství a zaslouÏit si její dÛvûru. NezapomeÀ, Ïe pán ví vÏdy v‰echno nejlépe. Z nûho a jeho rodiny si ber pfiíklad. SluÏ jim neokázale..., horlivû..., s vdûãností. Dobfie udûlaná práce je práce vykonaná nepozorovanû, takÏe pokud si tû nev‰imnou, vedla sis dobfie.“ Zdvihl zrak a zadíval se do prostoru nad mou hlavou. Obliãej mu zrÛÏovûl dojetím. „A Grace? Nikdy nezapomeÀ, jakou ti prokázali ãest tím, Ïe smí‰ slouÏit v jejich domû.“ 28
DÛm u jezera - zlom.qxd
8.6.2016
12.22
Stránka 29
DÒM U JEZERA
Dovedu si Ïivû pfiedstavit, co by na tohle fiekla Sylvia. Rozhodnû by kázání nepfiijala jako já – tváfi se mi stáhla vdûkem a zmocnilo se mû nepojmenovatelné vzru‰ení pfii pomy‰lení, Ïe jsem ve svûtû vystoupila o schÛdek v˘‰. Zavrtûla jsem se na laviãce a vtom jsem si v‰imla, Ïe tady zapomnûla fotografii: nového pfiítele, kter˘ si ji namlouvá fieãmi o historii a má sbûratelskou slabost pro aristokracii. Znám tyhle typy. Nalepují si do se‰itkÛ v˘stfiiÏky z novin a fotografie a kreslí sloÏité genealogické stromy rodin, do nichÏ nemají Ïádn˘ pfiístup. MoÏná zním pohrdlivû, ale nemyslím to tak. Zajímá mû, dokonce fascinuje, jak ãas dokáÏe vymazat skuteãné Ïivoty a zanechá po nich jen nezfieteln˘ otisk. Krev a duch se vytratí a zÛstanou pouze jména a data. Znovu zavfiu oãi. Sluníãko se posunulo po obloze a hfieje mû v obliãeji. Obyvatelé Rivertonu jsou uÏ dávno mrtví. Zatímco mû poznamenal vûk, oni zÛstávají vûãnû mladí, vûãnû krásní. Ale no tak. Zaãínám b˘t sentimentální a lítostivá. ProtoÏe nejsou ani mladí, ani krásní. Jsou mrtví. V hrobû. Nic. Pouhé útrÏky ve vzpomínkách lidí, ktefií je kdysi znávali. Ov‰em ti, ktefií Ïijí ve vzpomínkách, nezemfieli. Poprvé jsem vidûla Hannah, Emmeline a jejich bratra Davida, kdyÏ probírali, jaké následky zanechá na lidské tváfii lepra. Trávili v Rivertonu t˘den na své kaÏdoroãní pravidelné letní náv‰tûvû, ale skfiípûní kostí starého domu pfieru‰oval dosud jen vzdálen˘ smích a dusot. Nancy trvala na tom, Ïe jsem pfiíli‰ nezku‰ená, abych mohla na oãi lep‰í spoleãnosti – byÈ v tomto pfiípadû jde jenom o nevyzrálé mládí – a radûji mi pfiidûlila práce, které mû od náv‰tûvníkÛ mûly drÏet v bezpeãné vzdálenosti. Dostala jsem na starosti dûtsk˘ pokoj a ostatní sluÏebnictvo se pfiipravovalo na pfiíjezd dospûl˘ch hostÛ, které oãekávali za ãtrnáct dní. Jsou sice pfiíli‰ stafií, aby potfiebovali dûtsk˘ pokoj, míni29
DÛm u jezera - zlom.qxd
8.6.2016
12.22
Stránka 30
K AT E M O R T O N O VÁ
la Nancy, a nejspí‰ do nûj ani nezavítají, ale je to tradice, proto se prostorná místnost ve druhém patfie v zadní ãásti v˘chodního kfiídla musela vûtrat, uklízet a dennû v ní vymûÀovat kvûtiny. Dokázala bych pokoj popsat, ale obávám se, Ïe bych nezachytila zvlá‰tní pfiitaÏlivost, kterou pro mû mûl. âtvercová prostorná místnost pÛsobila trochu se‰le, vybledle a zanedbanû. Vyvolávala v ãlovûku pocit osamûlosti, jako by ji obyvatelé opustili náhle a neãekanû. Spoãívalo na ní prokletí z pradávného pfiíbûhu a spala spánkem stoleté kletby. TûÏk˘ chladn˘ vzduch se ani nepohnul a jídelní stÛl u krbu v domeãku pro panenky byl prostfien˘ pro hosty, ktefií nikdy nepfiijdou. Na nástûnn˘ch tapetách, kdysi modrobíle prouÏkovan˘ch, se podepsala vlhkost a ãas, takÏe byly pokryty skvrnami, ze‰edly a odlupovaly se. Vybledlé obrázky z Hanse Christiana Andersena visely na jedné stranû – odváÏn˘ cínov˘ vojáãek, dûvãátko v ãerven˘ch stfievíãkách, malá mofiská víla nafiíkající nad ztracenou minulostí. Pokoj byl cítit zatuchlinou, stra‰ícími dûtmi a usazen˘m prachem. Îil si vlastním Ïivotem. Po stranû se vyjímal sazemi zaãouzen˘ krb a koÏená pohovka a v pfiilehlé zdi se klenula vysoká okna. KdyÏ jsem vylezla na tmavou dfievûnou lavici a vyhlédla skly zalit˘mi v olovu, vidûla jsem nádvofií, na nûmÏ na se‰l˘ch soklech spoãívali na stráÏi dva bronzoví lvi s v˘hledem na pansk˘ hfibitov v údolí. U okna odpoãíval hodnû o‰oupan˘ houpací kÛÀ – úctyhodn˘ gro‰ák s laskav˘ma ãern˘ma oãima. KdyÏ jsem ho oprá‰ila, vÏdy jako by mi dával najevo svou vdûãnost. Vedle nûj v tichém souznûní stál Raverley. âernohnûd˘ foxhound, kter˘ patfiil lordu Ashburymu, kdyÏ byl je‰tû chlapec, zemfiel poté, co si zacvakl nohu do pasti. Balzamovaã si dal velkou práci, aby ‰kodu zamaskoval, ale ani sebevût‰í úsilí ji nemohlo skr˘t. KdyÏ jsem v místnosti pracovala, vÏdycky jsem Raverleyho pfiikryla. Pokud mûl 30