zmizení ss_Sestava 1 23.09.16 10:55 Stránka 7
Kapitola 1
Přítomnost Nebylo ani osm ráno a telefon už vyzváněl. Dokonce i přes zavřené dveře koupelny a puštěnou sprchu Caroline rozeznala typické zvonění s trojím cinknutím, které ohlašuje dálkový hovor. Usoudila, že je to patrně nějaký telemarketing nebo novináři, a rozhodla se ho ignorovat. Obě varianty byly nepříjemné, ale kdyby si mohla mezi nimi vybrat, zvolila by první možnost. Prodejci po telefonu jdou jen po penězích, kdežto pisálkové touží po krvi. Dokonce i po tak dlouhé době. Zítra to bude patnáct let. Vnořila hlavu pod horký proud sprchy a přes zavřené oči a po tvářích jí stékala pěna šamponu. To snad nemůže být pravda. Jak je možné, že těch patnáct let zdánlivě nekonečných dnů a bezesných nocí uběhlo tak rychle? Přinejmenším by předpokládala, že teď už o ni bude veřejný zájem slábnout. Ale ve skutečnosti se s každým následujícím výročím tato zvědavost naopak stupňovala. Reportéři celé týdny volali, někteří dokonce z takové dálky, jako jsou Austrálie a Japonsko: Jak teď žije? Jsou nějaké nové stopy? Má někoho nového? Nedošlo k další sebevraždě? Stále chová naději, že se s dcerou opět shledá? Pořád ji ze zmizení dítěte podezřívá policie? Jenomže Samantha by už dávno nebyla malé dítě. Byly jí sotva dva roky, když tehdy v luxusním mexickém letovisku zmizela beze stopy z postýlky, zatímco si její rodiče 7
zmizení ss_Sestava 1 23.09.16 10:55 Stránka 8
JOY FIELDINGOVÁ
užívali s přáteli v blízké restauraci, jak psali novináři. Nyní by jí bylo sedmnáct let. Za předpokladu, že je stále naživu. Takže v odpověď na některé jejich otázky by uvedla: žádné nové stopy nejsou; naděje se nikdy nevzdá; dávno je jí naprosto ukradené, co si o ní policie myslí; a její život by byl o poznání lepší, kdyby ji ty novinářské hyeny nechaly na pokoji. Caroline uklidněná, že neodbytné zvonění konečně přestalo, s hlavou skloněnou pod proudící vodou, popaměti nahmatala kohoutky, aby zavřela sprchu. Tušila, že je to jen dočasná pauza. Ať volal kdokoliv, zavolá znovu. Pokaždé zavolali. Vstoupila na vytápěnou bělošedou mramorovou podlahu koupelny, vklouzla do bílého froté županu a dlaní setřela vrstvu páry pokrývající velké zrcadlo nad dvojitým umyvadlem. Dívala se na ni šestačtyřicetiletá žena s mokrými hnědými vlasy, která ani trochu nepřipomínala tu „krásnou“ a „upjatou“ mladou paní „s vystrašenýma očima“, jak ji novináři popsali v době dceřina zmizení, přičemž slova „krásná“ a „upjatá“ vyzněla v jejich podání hanlivě a káravě. Po deseti letech se z „krásné“ stalo „půvabná“ a „upjatá“ se změnilo na „nepřístupná“. A vloni ji jakýsi reportér degradoval znovu, když ji označil jako „stále atraktivní ženu středního věku“. Sice ji mírně pochválil, ale nicméně znectil. Vždyť je to jedno. Už si na to zvykla. Caroline si tlustým bílým ručníkem frotýrovala hlavu a prohlížela si nový sestřih, který jí zplihle rámoval bradu. Kadeřník se dušoval, že jí mikádo dodá mladistvější vzhled, ale nepočítal s nepoddajnou jemností Carolininých vlasů, které odmítaly dělat cokoli jiného než jen tak ležet. Caroline s povzdechem usoudila, že ji patrně v zítřejším tisku popíšou jako „kdysi přitažlivou matku pohřešované Samanthy Shipleyové“. Copak vůbec záleží na tom, jak vypadá? Zmírnilo by 8
zmizení ss_Sestava 1 23.09.16 10:55 Stránka 9
ZMIZENÍ SAMANTHY SHIPLEYOVÉ
to u veřejného mínění její vinu na zanedbání péče, špatném rodičovství a vraždě, kdyby v době dceřina zmizení byla méně atraktivní? Tehdy ji tisk podrobil zdrcující kritice za všechno, od křivky jejích lícních kostí po krátkost sukně, od lesku kdysi polodlouhých vlasů po odstín rtěnky. Dokonce zpochybňovali i opravdovost jejího pláče, když nějaký bulvární plátek napsal, že na jedné tiskové konferenci její řasenka zůstala „kupodivu naprosto nedotčená“. Její manžel schytal jen nepatrnou část jedovaté kritiky, která se zaměřila na Caroline. Ačkoli je Hunter vyložený hezoun, na jeho pěkném zevnějšku je něco sympatického, a proto se do něj tolik nestrefovali. Zato Caroline se svou přirozenou plachostí má tu smůlu, že vypadá rezervovaně, a Hunter se tak díky otevřenější povaze zdá vstřícnější a upřímnější. Vylíčili ho jako otce, který se tak tak drží, aby se nezhroutil, a přitom se pevně tiskne ke starší dcerce Michelle, pětileté holčičce s naducanými tvářičkami, zatímco jeho manželka stojí rovně jako svíčka osamoceně opodál. Ani zmínka o tom, že právě Hunter trval na tom, aby si ten večer vyrazili, dokonce i přesto, že chůva na hlídání dětí, kterou si objednali, nepřišla. Nehledě na to, že z Mexika odjel ani ne týden po Samanthině zmizení, protože se musel vrátit do své advokátní kanceláře v San Diegu. Nemluvě o „příslovečné poslední kapce“, o definitivní zradě, která jejich manželství jednou provždy zničila. Až na to, že to byla i její vina. „Všechno je moje vina,“ řekla teď Caroline svému odrazu. Ze zásuvky pod umyvadlem vyndala fén a namířila ho k hlavě jako pistoli. Stiskla spínač a přímo do ucha si pustila proud horkého vzduchu. Hned nato se znovu ozvalo zvonění. Caroline chvilku trvalo, než jí došlo, že je to telefon. Jedno delší cinknutí, následované dvěma krátkými, oznamovalo další mezinárodní hovor. „Přestaň!“ zakřičela směrem do ložnice. „Do 9
zmizení ss_Sestava 1 23.09.16 10:55 Stránka 10
JOY FIELDINGOVÁ
háje!“ následovalo. Vypnula fén a vběhla do svého pokoje, zvedla telefon z nočního stolku vedle široké postele a přitom dávala pozor, aby ani koutkem oka nezavadila o ranní noviny, které ležely na zmuchlané, neustlané přikrývce. „Haló.“ Ticho následované obsazovacím tónem. „Skvělý.“ Vrátila přístroj na základnu, ale titulní strana novin neúprosně přitahovala její pohled. Hned vedle každoročního omílání veškerých hrozných faktů a nechutných narážek, které posledních patnáct let neustále otiskují, opětovného líčení kdejakého pikantního detailu – Nevěra! Sebevražda! Pravdivé přiznání! – byla veliká fotografie dvouleté Samanthy, která se na ni usmívala hned vedle sousední kresby znázorňující, jak by její dcera mohla vypadat dneska. V uplynulých čtrnácti dnech se podobné obrázky šířily všude po internetu. Caroline se podlomila kolena a klesla na postel. Telefon opět zadrnčel. Vrhla se k němu a zvedla ho dřív, než doznělo první zazvonění. „Prosím vás, nechte mě na pokoji,“ rozčílila se. „Zřejmě jsi už viděla ranní noviny,“ ozval se známý hlas. Patřil Peggy Banackové, ředitelce hospice Marigold, což je dvanáctilůžkové zařízení pro nevyléčitelně nemocné v centru San Diega. Peggy je už třicet let Carolinina nejlepší přítelkyně a posledních patnáct roků i jediná. „Těm se nedá uniknout.“ Caroline se opět snažila ubránit pohledu na titulní stranu. „Ti idioti píšou každý rok to samé. Jsi v pohodě?“ Caroline pokrčila rameny. „Snad jo. Kde jsi?“ „V práci.“ Samozřejmě, pomyslela si. Kde jinde by Peggy byla v pondělí v osm ráno? „Poslyš, hrozně nerada tě s tím obtěžuju,“ začala Peggy, „obzvlášť teď…“ „O co jde?“ „Jen by mě zajímalo… Michelle už odešla?“ „Michelle je u svého táty. Teď tam bývá docela často, 10
zmizení ss_Sestava 1 23.09.16 10:55 Stránka 11
ZMIZENÍ SAMANTHY SHIPLEYOVÉ
co se to dítě…“ Caroline se zhluboka nadechla, aby se jí nezvedl žaludek. „Měla přijít ráno do práce?“ „Asi je na cestě.“ Caroline přikývla, a jakmile se Peggy rozloučila, už vymačkávala číslo dceřina mobilu. Nikdo přece není natolik hloupý, aby se ulil z obecně prospěšné práce nařízené soudem, ani kdyby byl tak tvrdohlavý a sebezničující jako její dcera. Ahoj, tady Micki, zahuhňal dceřin hlas, že ho Caroline sotva poznala, nechte mi vzkaz. Ani to „prosím“ neřekne, pomyslela si Caroline, dopálená kvůli přezdívce Micki, a zároveň ji napadlo, zda ji dcera právě proto nepoužívá. „Michelle,“ pronesla důrazně, „zrovna volala Peggy. Prý ses opozdila na směnu. Kde jsi?“ položila telefon, zhluboka se nadechla a pak zavolala Hunterovi na pevnou linku odhodlaná, že nebude všechno vidět černě. Možná dceři nezazvonil budík, autobus měl třeba zpoždění, možná že v tuhle chvíli zrovna vchází do dveří hospice. Nebo vyspává další propařenou noc, vmísil se do jejích úvah nezvaný hlas z reality. Možná si zase dala pár skleniček, než sedla za volant, a ignorovala tak nedávný trest za řízení pod vlivem alkoholu a dočasné odebrání řidičského průkazu. Třeba ji policie zastavila, a tím prakticky zlikvidovala dohodu, kterou Hunter vyjednal s okresním státním zástupcem a která jí umožnila vyhnout se vězení výměnou za několik set hodin obecně prospěšných prací. „Sakra, Michelle, copak jsi vážně tak nezodpovědná?“ Sotva Caroline promluvila, došlo jí, že na druhém konci drátu už někdo je. „Caroline?“ ozval se její bývalý manžel. „Huntere,“ opáčila Caroline a jeho jméno se jí nepříjemně zadrhlo na jazyku. „Jak se máš?“ „Dobře. A ty?“ „Jakžtakž.“ 11
zmizení ss_Sestava 1 23.09.16 10:55 Stránka 12
JOY FIELDINGOVÁ
„Viděla jsi ranní noviny?“ „Ano.“ „V tuhle roční dobu to nebývá jednoduché,“ pronesl. Na konstatování samozřejmostí byl přeborník. „To ne.“ Ačkoliv ty to zvládáš celkem dobře, pomyslela si. Mladá žena, dvouletý syn, čerstvě narozená holčička, která nahradila tu, o niž přišel. „Je tam Michelle?“ „Nejspíš pomáhá Dianě s miminkem.“ Jako na zavolanou do sluchátka dolehl zoufalý dětský nářek. Caroline zavřela oči, jako by tím chtěla zahnat představu nejnovějšího přírůstku do Hunterovy rodiny. „Volala Peggy. Michelle už měla být v hospici.“ „Opravdu? Já myslel, že tam má být až odpoledne. Vydrž chvilku. Micki!“ zvolal Hunter hlasitě. „Možná je to jen nedorozumění.“ „Možná,“ zopakovala nepřesvědčivě Caroline. „Co si myslíš o té kresbě?“ udivil ji Hunter otázkou. To, že její bývalý manžel dokáže mluvit tak věcně, jako by popisoval nějaké abstraktní umělecké dílo, nikoliv obrázek jejich nezvěstné dcerky, jí vyrazilo dech. „Já… je to…,“ vykoktala a pohledem těkala z fotografie na kresbu. „Má čelist po tobě.“ Hunter vydal zvuk – něco mezi zasmáním a povzdechem. „To je zvláštní. Diana řekla to samé.“ Panebože, pomyslela si Caroline. „Co se děje?“ slyšela, jak se Michelle ptá svého otce. „To je máma,“ odpověděl Hunter a jeho hlas se vzdálil, když předal telefon dceři. „Prý máš být v hospici.“ „Jdu tam až odpoledne,“ oznámila Michelle matce a po huhňavém šepotu z její hlasové schránky nebylo ani stopy. „Nemůžeš si z práce dělat holubník,“ kárala ji Caroline. „Fakt? Takhle to dál nejde?“ „Michelle…“ „Klid, mami. Vyměnila jsem si dneska službu s jednou holkou.“ 12
zmizení ss_Sestava 1 23.09.16 10:55 Stránka 13
ZMIZENÍ SAMANTHY SHIPLEYOVÉ
„Jo, jenže ona nedorazila.“ „Dorazí. Neboj. Ještě něco?“ „Asi bys měla zavolat Peggy, dát jí vědět, že…“ „Díky, to udělám.“ „Michelle…“ „Co?“ „Napadlo mě, že bychom si spolu mohly dneska zajít na večeři…“ „Nemůžu, mám spicha s kámoškou. S Emmou.“ „S Emmou?“ opáčila ve snaze skrýt zklamání. „Viděla jsem ji?“ „Jen párkrát.“ „Opravdu? Nepamatuju si to.“ „Protože ty si přece nikdy žádný mý kamarádky nepamatuješ.“ „To není pravda.“ „Ale je. Už musím jít. Tak zatím.“ Telefon v Carolinině ruce oněměl. Odhodila ho na postel a sledovala, jak zmizel v záhybech zmuchlané přikrývky. „Krucinál.“ Myslí to Michelle vážně? Vždycky měla spoustu přátel, i když žádný z nich jí moc dlouho nevydržel, takže je těžké se v nich vyznat. Další důvod proč se cítit provinile. Pohledem na hodiny zjistila, že je skoro osm třicet. Za půl hodiny musí být ve škole. Donutila se vstát a už teď cítila únavu při pomyšlení na třiadvacet nijak zvlášť horlivých studentů, kteří se hrbí v lavicích a se zjevnou, vyloženou nechutí k předmětu na ni nepřítomně zírají. Jak je možné, že je matika nebaví? divila se. Vždyť je na ní něco tak úžasného, čistého a pravdivého. Její otec matematiku vyučoval a Caroline po něm zájem o ni zdědila. Nejde jen o počítání příkladů a hledání řešení. Caroline si její absolutnost v iracionálním světě, tak plném nejistot, nabitém nepředvídatelnými událostmi, vychutnávala a nacházela útěchu v tom, že v ní není místo pro jinou interpretaci či dvojznačnosti, že je v ní jen jedna 13
zmizení ss_Sestava 1 23.09.16 10:55 Stránka 14
JOY FIELDINGOVÁ
správná odpověď a ta správnost se dá doložit. A to je další důkaz toho, že matematika nemá s reálným životem naprosto nic společného, jak často a ráda tvrdí Michelle. Caroline se vrátila do koupelny a vyfénovala si vlasy. Pak si oblékla tmavomodrou sukni a bílou hedvábnou halenku, které si včera večer nachystala. To nemáš nic jinýho na sebe? zeptala se jí jednou Michelle. Ty taky ne? opáčila Caroline, čímž poukázala na dceřinu standardní uniformu úzkých džínů a volného trika. Stejně jako spousta mladých žen Michelliny generace byla i ona horlivá přívrženkyně nejnovějších trendů v módě, moderních diet a cvičebních režimů. Jakákoliv umírněnost je pro ni cizí pojem jako algebra. Tak dělej, hoď sebou, pobízela samu sebe Caroline. Už má zpoždění. V duchu se modlila, aby jí ve sborovně zbylo v konvici trochu kafe. Dokáže snést hodně, ale den bez kávy k tomu rozhodně nepatří. Telefon začal zvonit v okamžiku, kdy zamířila ke vchodovým dveřím. Za prvním zazvoněním následovala dvě kratší, což znamenalo další mezistátní hovor. Patrně tatáž osoba, která volala předtím. „Neber to!“ přikázala si, tentokrát nahlas. Ale to už kráčela do kuchyně, jako by ji ten zvuk přitahoval jako magnet. „Haló?“ vyhrkla, když sluchátko uprostřed čtvrtého zazvonění zvedla. Ticho. „Haló?“ Přerývaný dech. Výborně, pomyslela si Caroline. Přesně to mi ještě chybělo – nějaký úchyl. Ke všemu z ciziny. „Končím,“ prohlásila a chystala se zavěsit. „Počkejte!“ Znovu přiložila sluchátko k uchu. „Prosím?“ Ticho. „Tak dobře. Pokládám.“ „Ne, prosím vás.“ 14
zmizení ss_Sestava 1 23.09.16 10:55 Stránka 15
ZMIZENÍ SAMANTHY SHIPLEYOVÉ
Hlas patřil mladé dívce, možná dítěti. Zněl naléhavě, byl sice cizí, ale zároveň povědomý, proto Caroline na lince vydržela. „Kdo volá?“ Další odmlka. „Poslyšte, na tohle vážně nemám čas.“ „Je to byt Caroline Shipleyové?“ zeptala se dívka. „Ano.“ „Vy jste Caroline Shipleyová?“ pokračovala. „Jste novinářka?“ „Ne.“ „Kdo jste?“ „Jste Caroline Shipleyová?“ „Ano. Kdo jste vy?“ Opět další pauza. „Tak kdo jste?“ zopakovala Caroline. „Co chcete? Pokládám to…“ „Jmenuju se Lili.“ Caroline v duchu prolétla všechny třídní seznamy svých studentů, minulých i současných, ve snaze přiřadit k tomu jménu obličej, ale marně. Co když je to nějaká další Michellina kamarádka, kterou si nepamatuje? „Můžu ti nějak pomoct, Lili?“ „Asi bych neměla volat…“ „Co chceš?“ Proč s ní pořád mluví, prokristapána? Proč prostě nezavěsí? „Myslím si…“ „Ano?“ „Prohlížela jsem si ty kresby na internetu.“ Lili se odmlčela. „Myslím ty vaší dcery…“ Caroline sklonila hlavu. A je to tady zas, pomyslela si. Tohle se děje rok co rok. Před pěti lety volal nějaký muž z Floridy a prohlašoval, že dcera jeho sousedky je nápadně podobná nejnovějším kresbám, na nichž je Samantha. Caroline se okamžitě vydala do Miami, jen aby její naděje byly zmařeny, když se ukázalo, že mužovo podezření bylo nepodložené, a ke všemu kvůli tomu zmeškala všech15
zmizení ss_Sestava 1 23.09.16 10:55 Stránka 16
JOY FIELDINGOVÁ
na tři Michellina vystoupení v muzikálu Oliver!, nastudovaném na její střední škole. V dalším roce nahlásila nějaká žena, že viděla, jak Samantha stojí frontu ve Starbucks v Tacomě ve státě Washington. Následovala další zbytečná cesta. A teď, když jsou všude v novinách a na internetu uveřejněné úplně poslední kresby… „Lili…,“ začala. „Právě o to jde,“ přerušila ji dívka. Caroline se opět podlomila kolena a dech se jí zatajil v hrudi. „Asi se nejmenuju Lili.“ Další odmlka. „Myslím, že se ve skutečnosti jmenuju Samantha. Asi jsem vaše dcera.“
16
zmizení ss_Sestava 1 23.09.16 10:55 Stránka 17
Kapitola 2
Před patnácti lety „Kdy už tam budem?“ kňourala Michelle na zadním sedadle posledního modelu bílého Lexusu. Tahala za bezpečnostní pás a kopala do Carolininých zad. „Zlatíčko, prosím tě, nedělej to,“ napomenula ji Caroline, když se z místa spolujezdce ohlédla na zakaboněnou pětiletou dívenku. Tady je názorně vidět rozdíl mezi mými dcerami, pomyslela si Caroline, když pohledem přelétala z jedné na druhou: první z nich věčně odmlouvající malá neposeda, druhá dokonalá, krásná spící Šípková Růženka. Caroline vždycky opovrhovala rodiči, kteří nadržují jednomu dítěti – její vlastní matka je toho zářným příkladem –, ale musela uznat, že právě tohle nedělat bylo občas těžší, než předpokládala. „Mě to v autě nebaví.“ „Já vím, broučku. Brzy tam budeme.“ „Já chci džus.“ Caroline se otočila k sedadlu řidiče. Hunter, aniž by odtrhl zrak od silnice, zavrtěl hlavou. Caroline svěsila ramena. Chápala, že Hunter nechce riskovat, aby krémová kožená sedadla nového vozu byla celá od šťávy, ale současně věděla, že to znamená dalších dvacet minut žadonění a kopání. „Už je to jen kousek, zlatíčko. Pak si dáš džus.“ „Chci ho hned.“ „Koukni se na moře,“ snažil se dcerku Hunter rozptýlit. „Podívej, jak je krásné…“ 17
zmizení ss_Sestava 1 23.09.16 10:55 Stránka 18
JOY FIELDINGOVÁ
„Nechci koukat na moře, chci džus.“ Michellin hlas nabíral na síle. Caroline věděla, že se u dcery schyluje k záchvatu vzteku a je jen otázkou několika vteřin, než dojde k erupci seismického rozsahu. Znovu pohlédla na Huntera. „Jestli teď povolíme…,“ zašeptal. Caroline zhluboka vydechla a zadívala se ven postranním okénkem. Věděla, že manžel má pravdu, a raději se soustředila na nádherný, ničím nerušený výhled na oceán, který se rozkládal podél dobře udržované silnice zpoplatněné mýtným. Třeba bude Michelle následovat jejího příkladu. „Já mám žízeň,“ zakňourala dcerka a Carolininy naděje vzápětí zmařila. Hned nato se její hlas o celou oktávu zvýšil a zachvěl pláčem. „Já mám žízeň.“ „Vydrž, zlato,“ řekl Hunter. „Za chvíli jsme tam.“ Tam znamenalo Rosarito Beach a Grand Laguna Resort, luxusní hotelový a relaxační komplex, který Hunter vybral jako to nejvhodnější místo na oslavu jejich desátého výročí svatby. Rosarito se nachází u Tichého oceánu na Zlatém pobřeží poloostrova Baja California a je od San Diega vzdálené pouhých padesát kilometrů. Město se díky blízkosti hranic s USA stalo oblíbeným cílem turistů z Jižní Kalifornie, protože jim umožňuje navštívit cizí zemi, poznat jinou kulturu a přitom se netrmácet příliš daleko. Úchvatná přímořská silnice dlouhá osmadvacet kilometrů vede do hlavní městské části Rosarita, což je asi šestikilometrový úsek pobřeží sestávající z obytných domů, obchodů se suvenýry, restaurací a nádherných hotelových komplexů. Grand Lagunu si z mnoha dalších vybrali proto, že jejich webová stránka slibovala nejen romantická zákoutí a čarokrásné západy slunce, ale pyšnila se i každodenními odpoledními programy pro děti do deseti let. Hotel také poskytoval večerní hlídání dětí, což znamenalo, že Caroline a Hunter budou mít trochu 18
zmizení ss_Sestava 1 23.09.16 10:55 Stránka 19
ZMIZENÍ SAMANTHY SHIPLEYOVÉ
tolik potřebného času sami pro sebe. Poslední dobou byl Hunter čím dál podrážděnější hlavně proto, že právní kancelář, v níž měl být podle svého očekávání jmenován partnerem, se nedávno sloučila s další firmou, takže jeho postavení se octlo ve vzduchoprázdnu. Caroline věděla, že i to je důvod, proč Hunterovi Rosarito tak vyhovuje. Pokud ho z práce odvolají, může být zpátky v kanceláři během pár hodin. Cesta začala celkem dobře. Samantha usnula, sotva vyjeli, a Michelle si spokojeně hrála s panenkou Wonder Woman. Bohužel, už po čtvrt hodině jízdy neuvážený pokus přimět panenku létat způsobil, že se superhrdinka zřítila na zem, kde zmizela pod předním sedadlem, což u holčičky vyvolalo první záchvat pláče. Dopravní zácpa na mezistátní dálnici 5 spolu se zdržením na hraničním přechodu San Ysidro v Tijuaně pak protáhla padesátikilometrovou jízdu na devadesátiminutové utrpení. Caroline přemýšlela, zda neměla přistoupit na Hunterův návrh, aby na týden nechali dcerky doma. Ale to by znamenalo svěřit je matce, což by Caroline nikdy neudělala. Její matka už takhle napáchala dost škody u vlastních dětí. Caroline se vybavil její o dva roky mladší bratr Steve, hezký muž se světlehnědými vlasy, neodolatelným úsměvem a oříškově hnědýma očima se zlatými tečkami. Díky svému přirozenému šarmu byl matčinou pýchou a radostí. Ale to, čeho se mu dostalo ve schopnosti okouzlovat, mu ubralo na ctižádosti a většinu dospělého života trávil tím, že zahazoval kariéru se stejnou pravidelností, jako se had svléká z kůže. Před rokem se pustil do obchodování s realitami a k velkému překvapení ostatních – pochopitelně s výjimkou matky, v jejíchž očích nikdy nic nezkazil – se mu docela dařilo. Možná nakonec našel svou parketu. „Já mám žíííízeň!“ zakňourala Michelle a hrozilo, že to slovo bude nekonečně protahovat. „Beruško, prosím tě. Probudíš malou.“ 19
zmizení ss_Sestava 1 23.09.16 10:55 Stránka 20
JOY FIELDINGOVÁ
„Není malá.“ „Spí…“ „A já mám žízeň.“ „Tak dost, přestaň!“ vyjel Hunter, prudce se otočil dozadu a zahrozil ukazováčkem. „Poslouchej maminku a okamžitě nech těch hloupostí.“ Michelle zareagovala okamžitě a naprosto hystericky. Vozem se rozlehl její jekot, odrazil se od tónovaných oken a vyburcoval Samanthu ze spánku. Teď už brečely obě holky. „Pořád si myslíš, že pořídit si děti byl dobrý nápad?“ usmál se Hunter. „Tvůj bratr možná přišel na lepší.“ Caroline mlčela. Hunter moc dobře ví, že její bratr s manželkou Becky se dlouhou dobu neúspěšně pokoušejí o založení rodiny, což je mezi nimi neustálým zdrojem napětí. Této situace se všemožně snažila využít Carolinina matka, která Becky pravidelně peskovala za to, že ji neobdařila dalšími vnoučaty, a zbytečně tak vyvolávala mezi svou dcerou a snachou spory. Rozděl a panuj, pomyslela si Caroline. Těmito slovy se matka v životě řídí, což není nic nového pod sluncem. „Je to ještě daleko?“ zeptala se Caroline. „Už tam budeme. Vydrž.“ Caroline si opřela čelo o postranní okénko, zavřela oči a do uší jí jako houkající sirény pronikal vřískot dcer. To není zrovna slibný začátek dovolené. No co, usoudila. Může se to jedině zlepšit.
Byli tam a už čekali. Caroline si nejdřív myslela, že na tu chvilku, kdy zavřela oči a oni mezitím dorazili do velkolepého letoviska Grand Laguna, musela usnout, a že se jí to určitě zdá. Ale když se narovnala a stáhla okénko, došlo jí, že to, co vidí, je naopak velice reálné, že před hlavním vchodem do hotelu skutečně stojí šest lidí, kteří na ně mávají 20
zmizení ss_Sestava 1 23.09.16 10:55 Stránka 21
ZMIZENÍ SAMANTHY SHIPLEYOVÉ
a smějí se, a jejich důvěrně známé obličeje září nadšením a spokojeností. „Co to má znamenat?“ zeptala se Huntera, zatímco hotelový portýr v perfektní bílo-zlaté uniformě přistoupil k autu, aby jí otevřel dveře. „Vítejte v Grand Laguně,“ pronesl muž, jehož slova téměř zanikla ve sborovém výkřiku „překvapení!“, který k ní dolehl. „Všechno nejlepší k výročí,“ popřál jí Hunter a úsměv na rtech se mu rozšířil do milých hnědých očí. Naklonil se, aby ji políbil. „Já to nechápu.“ Znovu ji políbil. „Napadlo mě, že by ti udělalo radost, kdybychom naše výročí oslavili s rodinou a přáteli.“ „Heleďte, vy dva!“ zavolal Carolinin bratr Steve. „Proboha, nechte si to až na pokoj!“ „Dobrý nápad,“ zasmál se Hunter, když vystoupil z auta. Vzápětí ho obklopili tři čekající muži. „Že je tohle naprosto nejbáječnější místo, jaké jsi kdy viděla?“ rozběhla se k ní Steveova žena Becky. Caroline se přinutila vylézt z auta a letmo se podívala na desetipodlažní korálově červenou budovu ve tvaru podkovy, kterou rámovala modrá obloha a palmy. Musela uznat, že je tu opravdu nádherně, přesně jak slibovali. „Tváříš se trochu vyděšeně,“ zašeptala Peggy, když k ní přistoupila a sevřela ji v náručí, přičemž její kudrnaté hnědé vlasy zalechtaly Caroline na nose. Při zhruba stejné výšce sto šedesát osm centimetrů a váze padesát sedm kilogramů se obě ženy k sobě ideálně hodily. „Já přímo žasnu.“ Caroline se otočila na manžela. „Jak se ti to podařilo?“ „Za to může tvůj bratr. Byl to jeho nápad.“ „Přece jsem nemohl dovolit, abyste oslavili deset let šťastného manželství bez nás,“ smál se Steve. Caroline přelétla pohledem z jednoho rozesmátého obličeje na druhý: na bratra a jeho manželku, na staré přátele Peggy a Fletchera Banackovy a na nové přátele 21
zmizení ss_Sestava 1 23.09.16 10:55 Stránka 22
JOY FIELDINGOVÁ
Jerroda a Rain Boltonovy. Ve skutečnosti se těšila, že bude mít manžela celý týden jen pro sebe. Už hrozně dlouho nezažili luxus intimní večeře ve dvou, neměli čas lenošit a odpočívat, znovu se sblížit. Ale jejich kolektivní nadšení bylo tak nakažlivé a zjevné, že se Carolininy pochybnosti rychle rozptýlily. „Mami! Mami! Vyndej mě ze sedačky!“ „Hned, zlatíčko.“ „Nech to na mně.“ Peggy otevřela zadní dveře a vytáhla Michelle z vozu. „No ne. Ty jsi nám vyrostla.“ „Já chci džus,“ stále trvala na svém Michelle. Becky oběhla auto na druhou stranu a zvedla Samanthu ze sedačky. Chovala ji v náručí a celou hlavičku jí zasypala polibky. „Ahoj, holčičko krásná. Jak se má můj andílek?“ smála se. „Není krásná a není anděl,“ protestovala Michelle. Samantha natáhla ručičky k matce. „Ale ne, copak si tě tetička nemůže chvilku pochovat?“ Becky neochotně předala Samanthu její matce, pak poodstoupila a zastrčila si za uši krátké tmavé vlasy. Caroline připadalo, že za jejím úsměvem se skrývá únava, a zajímalo by ji, jestli se s bratrem zase nepohádali. „Proč vám to tak dlouho trvalo?“ divila se Rain, když portýr vyndával zavazadla z kufru auta. „Už tu tvrdneme přes hodinu. V tom vedru jsem se málem rozpustila.“ „No, ať rozpuštěná, nebo nerozpuštěná, stejně vypadáš báječně.“ Rain je obdařila širokým úsměvem, který odhalil přesně to správné množství dokonalých zubů, a přehodila si přes rameno květovaného kaftanu vlnité, medově blonďaté vlasy. Oči měla modré, rtěnku červenou a nahé paže opálené a pevné. Jako bývalá modelka by byla krásná i bez nánosů líčidel, která na sebe pokaždé naplácala. Caroline se divila, a nebylo to poprvé, že si Rain vybrala za partnera někoho tak fádního jako Jerrod, který byl o několik centimetrů menší než manželka a vypadal o deset let starší než 22
zmizení ss_Sestava 1 23.09.16 10:55 Stránka 23
ZMIZENÍ SAMANTHY SHIPLEYOVÉ
na svých čtyřicet. Působil stejně nevýrazně jako jeho žena nápadně, takže tvořili pozoruhodný pár. Skupina došla k vysokým proskleným dveřím, které vedly do klimatizované haly plné květin. Samantha byla spokojeně stulená v matčině náručí a Michelle, přitisknutá k jejímu stehnu, se jí držela za bílou halenku tak pevně, až Caroline měla strach, že ji snad roztrhne. „Jeli jste sem všichni společně?“ zeptala se. „Steve a Becky jeli svým autem,“ vysvětlovala Peggy. „My se svezli s Jerrodem a Rain.“ „Ty se jmenuješ Rain?“ vyzvídala Michelle. Rain se zasmála a pohodila blonďatou hřívou. „Správně. Moje máma byla velice teatrální. A taky patrně dost depresivní, když se nad tím člověk zamyslí.“ „Myslím, že je to hloupý jméno,“ poznamenala Michelle drze. „Michelle,“ napomenula ji Caroline, když došli k recepci. „Mluv slušně.“ „Chce se mi čurat,“ zakňourala dcerka. „Do prdele,“ ujelo Hunterovi. „Mami,“ žalovala Michelle. „Táta řekl ošklivý slovo.“ Caroline přelétla pohledem přes zařízení haly ve španělském stylu k venkovnímu nádvoří situovanému mezi dvěma obrovskými křídly hotelu. „Počkejte, až to tu uvidíte. Je tu velikánský bazén a naprosto úžasná zahradní restaurace. Ještě bazén pro děti a samozřejmě moře…“ Becky mávla směrem k němu. „A pokoje jsou tak nádherné,“ doplnila Peggy. „Jsme všichni na jednom patře?“ Rain se ironicky ušklíbla. „Dokonce nejsme ani ve stejném křídle. Vy jste na téhle straně.“ Ukázala napravo. „Ostatní jsou až tamhle.“ Otočila se nalevo. „Mami, musím čurat.“ „Ano, zlatíčko. Můžeš to ještě chvilinku vydržet?“ „Nezapomeň přihlásit Michelle do dětského klubu,“ zdůraznil Steve. 23
zmizení ss_Sestava 1 23.09.16 10:55 Stránka 24
JOY FIELDINGOVÁ
„Co je dětský klub?“ chtěla vědět holčička. „Jé, tam si to užiješ,“ rozplývala se Becky. „Každé odpoledne máte výtvarku, hledáte ukrytý poklad nebo lovíte kraby…“ „Nechci lovit kraby.“ „No tak můžeš plavat, stavět si hrad z písku nebo si hrát s ostatními dětmi…“ „Nechci si hrát s dětma. Chci si hrát s mámou.“ „Neboj se, broučku,“ řekla Caroline. „Na hraní budeme mít spoustu času.“ „Samantha bude taky chodit do klubu?“ zajímala se Michelle. „Ne, miláčku. Je ještě malá.“ „Není malá. Je velká.“ „Pak si o tom promluvíme,“ vmísil se Hunter, když mu recepční dala karty od pokoje. „Apartmá šest set dvanáct,“ oznámila mladá žena a v tmavých očích se jí zajiskřilo. „No ne, vy máte apartmá,“ pronesla Becky malinko závistivě. „Nemůžu se dočkat, až si ho prohlídnu.“ „Díky, že jsi z nás ostatních udělal záporáky,“ prohodil Fletcher žertem k Hunterovi, když se všichni namačkali do čekajícího výtahu. „Je tu hroznej nával,“ postěžovala si Michelle nahlas. Caroline se bezděky usmála. Myslela si to samé. Z něčí kapsy unikla melodie ze Star Wars a zaplnila malý prostor. „To mě podrž,“ vyhrkla Becky a obrátila oči v sloup, když Steve vytáhl z kapsy džínů mobil. „Už zase?“ „Ahoj, mami,“ prohodil Steve, když si jednou rukou přiložil telefon k uchu a druhou zvedl do vzduchu, jako by chtěl naznačit „co nadělám?“ „Volala před hodinou,“ sdělila Becky přítomným. „Ano, zrovna dorazili. Chceš mluvit s Caroline? Ne? Dobře. Jo. Určitě ti potom brnkne.“ Podíval se na sestru, aby mu to potvrdila. Ta po něm střelila pohledem, který 24
zmizení ss_Sestava 1 23.09.16 10:55 Stránka 25
ZMIZENÍ SAMANTHY SHIPLEYOVÉ
vyjadřoval „pěkně děkuju“. „Cože? Ano, vím, že je to hodně nebezpečné. Ujišťuju tě, že nemám v úmyslu jít na parasailing.“ „Ta snad má místo mozku ze synáčka kostku,“ ušklíbla se Becky. „Ta ženská si nedá pokoj.“ „Ne. Nehodlám se projíždět na koni po pláži. Člověk nikdy neví, čeho si ty kobyly lokly. Ne, nedělám si z tebe legraci. Naprosto chápu tvoje obavy. Jo, jasně. Ještě se ozvu. Taky tě mám rád. Pa.“ Steve zastrčil mobil do kapsy. „Co na to říct?“ zasmál se. „Jen si hlídá svýho milovanýho chlapečka.“ „Má babička Mary kostku v mozku?“ zeptala se rozpustile Michelle. „Ne, beruško, jistěže nemá,“ odpověděla Caroline. „To se nám potvrdí až po pitvě,“ poznamenal Hunter. „Zbláznil ses?“ obořila se na něho Becky. „Ta nás všechny přežije.“ „Moc pěkně se bavíte,“ podotkl Steve. „Je to moje a Carolinina matka. Mějte trochu ohled.“ Becky si posměšně odfrkla. „Tohle jsem neměl na mysli,“ namítl. „Šesté podlaží,“ ohlásil Fletcher ke Carolinině velké úlevě. „Vystupovat.“
„Tak co tomu říkáš?“ zeptal se zvědavě Hunter manželky, když konečně z jejich slunného apartmá s dvěma ložnicemi všichni odešli. Caroline se Samanthou v náručí přešla po útulně zařízeném obývacím pokoji k oknu s výhledem na nádvoří a shlédla dolů na zahradní restauraci přímo pod nimi. Nad stoly pokrytými bílými ubrusy, kolem nichž bíle a růžově kvetly keře, se vlnily jasně červené slunečníky. Kousek dál se rozprostíral obrovský bazén amébovitého tvaru lemovaný červeno-bíle pruhovanými lehátky. Všechno bylo doslova, co by kamenem dohodil. 25
zmizení ss_Sestava 1 23.09.16 10:55 Stránka 26
JOY FIELDINGOVÁ
Svět nadosah ruky, pomyslela si Caroline, otočila se k manželovi a pohledem přitom přejela po sytě žlutých stěnách, červené sametové pohovce a červeno-zlatém křesle. „Je to tu nádherné. Všechno. To se ti povedlo.“ Obešla konferenční stolek z tmavého dřeva a vklouzla mu do rozevřené náruče. „Bylas opravdu překvapená, nebo jsi to jen hrála?“ „Blázníš? Byla jsem v naprostém šoku.“ „Nepovídej. No, možná chystám ještě nějaká další překvápka, paní Shipleyová.“ Jemně ji kousl do ucha. „Mami!“ zavolala z koupelny Michelle. „Mami, už jsem hotová! Pojď mě utřít!“ Caroline si položila hlavu na jeho rameno. „Už je snad dost stará, aby to zvládla sama, ne?“ mínil Hunter, když mu Caroline předala Samanthu a zamířila do koupelny. „Tak co tomu říkáš?“ zopakovala Caroline dceři stejnou otázku, jakou jí před chvilkou položil Hunter, když ji odvedla do dětské žluto-bílé ložnice. U jedné zdi stálo dvojlůžko pokryté přehozem s jasně červeným, bílým a zlatým potiskem. U protější zdi se nacházela postýlka zakrytá stejným, i když menším přehozem, a mezi nimi bylo vklíněné okno. „Nelíbí se mi tu.“ Proč mě to nepřekvapuje? ptala se sama sebe Caroline. „Co se ti nelíbí, zlatíčko?“ „Chci svůj vlastní pokoj.“ „No tak, je to přece fajn mít společný pokoj se sestřičkou,“ namítla Caroline. „Chci spát u tebe.“ Zazvonil telefon. Díkybohu, pomyslela si Caroline vděčná za přerušení. Dokonce i hovor s matkou bude lepší než tohle. „To byla Rain,“ informoval ji Hunter, který vzápětí nakoukl do pokoje. „Rezervovala stůl v zahradní restauraci na osmou večer.“ 26
zmizení ss_Sestava 1 23.09.16 10:55 Stránka 27
ZMIZENÍ SAMANTHY SHIPLEYOVÉ
„Za předpokladu, že seženeme hlídání.“ „Už je to zařízené.“ Caroline se podívala z rozesmátého batolete v manželově náruči na nafučenou holčičku vedle sebe a pak znovu na Huntera. „Ty můj hrdino,“ usmála se.
27