Ruze maji trny_001 az 003_Sestava 1 6/23/17 2:12 PM Stránka 3
KNIŽNÍ KLUB
RuzeTrnyKor1
6/1/17 8:20 AM
Stránka 3
Sandra Byrdová RŮŽE MAJÍ TRNY Román o Alžbětě I.
RuzeTrnyKor1
6/1/17 8:20 AM
Stránka 4
Přeložila Karla Korteová Citace z díla Williama Shakespeara uvedena v překladu Martina Hilského. (William Shakespeare: Dílo, Praha, Academia 2011) Citace z Bible jsou uvedeny podle ekumenického vydání z r. 1985.
Roses Have Thorns: A Novel of Elizabeth I Copyright © 2013 by Sandra Byrd. All rights reserved. Published by arrangement with Browne & Miller Literary Associates, LLC. Translation © 2017 by Karla Korteová ISBN 978-80-242-5704-4
RuzeTrnyKor1
6/1/17 8:20 AM
Stránka 5
… růže má trny, zakalí se voda, měsíc i slunce občas vrhnou stín, poupěti v srdci občas červ zas hlodá… Sonet 35, William Shakespeare
RuzeTrnyKor1
6/1/17 8:20 AM
Stránka 7
RODOKMEN JIND¤ICHA VIII.
Jindfiich VII.
Elizabeth z Yorku
anglick˘ král narozen r. 1457
narozena r. 1466
1. Katefiina Aragonská
Artur Tudor
Elizabeth Blountová
narozen r. 1485
milenka narozena r. 1502 Henry Fitzroy vévoda z Richmondu a Somersetu narozen r. 1519
Jindfiich VIII. anglick˘ král narozen r. 1491
narozena r. 1485 mrtvû narozené dítû
Marie Boleynová Careyová
Henry, kníÏe z Walesu zemfiel v dûtském vûku
milenka narozena r. 1499
nejménû ãtyfii mrtvû narozené dûti nebo potraty
Katherine Careyová narozena r. 1524
Marie I. anglická královna narozena r. 1516
Henry Carey narozen r. 1526
2. Anna Boleynová
3. Jana Seymourová
narozena r. 1501
narozena r. 1508 AlÏbûta I. anglická královna narozena r. 1533
Edward VI. narozen r. 1537
4. Anna Klevská
mrtvû narozené dûti r. 1534 a 1536
narozena r. 1515
5. Katefiina Howardová
6. Katefiina Parrová
narozena r. 1520
narozena r. 1512
1. Ludvík XII.
Marie Tudorová
2. Charles Brandon
francouzsk˘ král narozen r. 1462
narozena r. 1496
vévoda ze Suffolku narozen r. 1484
Margareta Tudorová
Jakub IV.
narozena r. 1489
skotsk˘ král narozen r. 1473
RuzeTrnyKor1
6/1/17 8:20 AM
Stránka 8
RODOKMEN DUDLEYÒ
John Dudley
Jana Guildfordová
vévoda z Northumberlandu, hrabû z Warwicku narozen r. 1504 (popraven)
narozena r. 1508/1509
Ambrose Dudley
1. Anna Whorwoodová
hrabû z Warwicku narozen r. 1530
2. Elizabeth Tailboysová
1. Amy Robsartová
Robert Dudley
narozena r. 1532
hrabû z Leicesteru narozen r. 1532
3. Anna Russellová
2. Lettice Knollysová narozena r. 1543
narozena asi 1520 narozena r. 1548/1549
Guildford Dudley
Jana Greyová
narozen asi r. 1535 (popraven)
narozena r. 1537 (popravena)
Henry Sidney
Marie Sidneyová
narozen r. 1529
narozena r. 1530
dal‰í potomci Philip Sidney narozen r. 1554
Marie Herbertová hrabûnka Pembrokeová narozena r. 1561
Robert Sidney hrabû z Leicesteru narozen r. 1563
dal‰í potomci
RuzeTrnyKor1
6/1/17 8:20 AM
Stránka 9
RODOKMEN PARRÒ
Thomas Parr
Matylda Greenová
narozen r. 1483
narozena r. 1491
Katefiina Parrová
1. Edward Borough
narozena r. 1512
rok narození neznám˘
1. Anna Bourchierová
2. John Neville
baronka narozena r. 1517
lord Latimer narozen r. 1493
William Parr mark˘z z Northamptonu hrabû z Essexu, baron narozen r. 1513
2. Elisabeth Brookeová
3. Jindfiich VIII. anglick˘ král narozen r. 1491
narozena r. 1526
3. Helena von Snakenborgová
Anna Parrová
William Herbert
narozena r. 1515
hrabû Pembroke narozen r. 1501
narozena r. 1549
1. Katefiina Greyová
Henry Herbert
narozena r. 1540 (manÏelství zru‰eno)
narozen r. 1539
Edward Herbert
2. Katefiina Talbotová
narozen r. 1547
rok narození neznám˘
Anna Herbertová
3. Marie Sidneyová narozena r. 1561
narozena r. 1550
RuzeTrnyKor1
6/1/17 8:20 AM
Stránka 10
RODOKMEN GORGESÒ
1. William Parr mark˘z z Northamptonu hrabû z Essexu, baron narozen r. 1513
Helena von Snakenborgová
2. sir Thomas Gorges narozen r. 1536
mark˘za z Northamptonu narozena r. 1548/1549
AlÏbûta narozena r. 1578
Francis narozen r. 1579
Frances narozena r. 1580
Edward narozen r. 1582
Theobald narozen r. 1583
Bridget narozena r. 1584
Robert narozen r. 1588
Thomas narozen r. 1589
RuzeTrnyKor1
6/1/17 8:20 AM
Stránka 11
Prolog
Byla jednou jedna hodná, laskavá paní. Procházela se v palčivém zimním mrazu růžovým sadem, když tu náhle její střevíc na dlážděné cestě o něco zavadil. Viděla, že je to had, ztuhlý zimou a blízký smrti, protože pošetile opustil své hnízdo a hleděl si sehnat něco lepšího. Paní chvilku váhala, ale pak si ho rychle přitiskla k hrudi, aby se ohřál. Zmije ožila, vrátila se ke své přirozenosti, hodnou paní uštkla a způsobila jí smrtelnou otravu. „Proč jsi to udělala?“ zvolala paní. „Vždyť jsem se ti jen snažila být ku pomoci.“ „Když sis mě přivinula k srdci, moc dobře jsi věděla, co jsem zač,“ odpověděla vychytralá zmije. „A za to, že jsem se slitovala nad hadem,“ rozplakala se paní, „se mi dostalo zasloužené odplaty.“ Ezopova bajka v upraveném znění
11
RuzeTrnyKor1
6/1/17 8:20 AM
Stránka 13
1
listopad léta Páně 1564 hrad Tre Kronor, Stockholm, Švédsko zima, jaro a léto léta Páně 1565 střídavě na moři a na souši
Byla jsem plachá sedmnáctiletá dívka, ale nebyla jsem naivní. Když se moje sestra, udýchaná, z oné komůrky vynořila na chodbu, rozpoznala jsem na její krásné tváři otisk vousů. „Ty jsi tam měla s někým schůzku?“ zeptala jsem se. Dobře věděla, že „někým“ myslím muže. Do očí se mi podívat nechtěla. Ale odpověděla mi. „Neblázni, Elin.“ Pohlédla na moje prosté bavlněné šaty. „Radši by ses měla jít připravit na večer. Až dá král pokyn, že slavnost může začít, nejspíš by ho nepotěšilo, kdybychom tam nebyly.“ Nato se otočila a se vztyčenou hlavou se dlouhou chodbou odebrala k matčiným komnatám. Můj žaludek byl nesvůj jako vždycky, když mi někdo naservíroval nepravdu, ale zvyk mě přiměl povolně ji strávit. Že by král Erik nebyl rád, kdybychom přišly pozdě, v tom měla Karin pravdu. U dvora se ho všichni snažili udržovat ve spokojené náladě; byl vratký jako vůz, který má jen tři kola a může se na cestě kvůli sebemenšímu hrbolu zhroutit a vysypat svůj náklad na kohokoli, kdo je zrovna nablízku. Když jsem zamířila stejně jako Karin k matčiným pokojům, zaslechla jsem za sebou zvuk tiše se zavírajících dveří.
13
RuzeTrnyKor1
6/1/17 8:20 AM
Stránka 14
S A N D R A B Y R D O VÁ
Ohlédla jsem se a spatřila muže spěchajícího chodbou opačným směrem. „Philipe,“ zavolala jsem na něho. Philip Bonde, můj nastávající, byl dědicem velké a bohaté důlní společnosti a jeho tvář byla stejně pěkná jako jeho finanční poměry. Byla jsem ráda, že mě s ním můj otec před několika měsíci, ještě než zemřel, stihl zasnoubit; jiných projevů lásky či náklonnosti se mi od otce nikdy nedostalo – vždy dával přednost Karin, nejmladší ze svých dcer, která mu svou plavovlasou modrookou krásou byla podobná. Philip se zastavil. „Elin,“ otočil se, zamířil ke mně a v rychlosti mě škrobeně objal. „Kam jdeš?“ zeptala jsem se rozpačitě. „A proč ty tady postáváš na chodbě, když se máme za hodinu sejít s králem?“ Na chvilku mě zarazilo, že mi odpovídá otázkou. Se smíchem mě po francouzsku jemně políbil na obě tváře a zlehka mě přitom polechtal svými vousy. Jako vždy ho obklopovala osobitá směs kořenitých vůní a rty měl svěže teplé a měkké, přestože na chodbě bylo chladno. „Za chvíli se sejdeme dole.“ Otočil se a odkráčel. Šla jsem se na večer převléknout, neklidná, posmutnělá a zmatená. Když jsem vešla do matčina pokoje, moje vdané sestry Gertruda a Brita byly už hotové a služka právě oblékala Karin do skvostných zelenostříbrných šatů. „Kde jsi byla?“ zajímalo matku. Snažila jsem se zachytit sestřin pohled, ale Karin hleděla do zrcadla a dávala si pečlivě záležet, aby se naše oči nesetkaly. Měla jsem ve věcech jasno. „Vždyť už jsem tady,“ odpověděla jsem stroze. Když byla Karin oblečená, obrátila se služka ke mně, vzala šaty, ušité z šedého mačkaného sametu se zlatým potiskem, a nejprve je řádně protřepala. Pomohla mi do nich a pak mi dlouhé vlasy protkala zlatými nitkami.
14
RuzeTrnyKor1
6/1/17 8:20 AM
Stránka 15
RŮŽE MAJÍ TRNY
Nazítří jsem měla s princeznou Cecilií odjet do Anglie. A tak mi matka na důkaz své lásky a úcty darovala velmi nákladnou róbu, která pro ni, ovdovělou, znamenala nemalou oběť. Políbila jsem ji na tvář a pak jsme s ní všechny čtyři sešly do velké síně, kam se měl dostavit Erik se svou novou milenkou. Sál osvětlovala třepotavá zlatá záře pochodní a svíček; spolu s ní oživovaly studenou švédskou noc hučící krby a žár stovek urozených těl. V davu jsem své nejbližší brzy ztratila a za doprovodu královy dvorní hudby jsem celou hodinu protančila. Zrovna ve chvíli, kdy jsem si už chtěla odpočinout, jsem v koutě zahlédla Karin Mansdotter, „dceru Manovu“, přepychově oblečenou, ozdobenou nádhernými šperky, ale opuštěnou a osamělou. Celé Švédsko jí bylo vděčné, že nám panovníka zklidnila, ale na druhé straně byla jen dcerou prostého krčmáře a ještě před několika měsíci sloužila králově sestře. Erik ji, omráčený její krásou, „z bahna“ vytáhl a udělal z ní svoji milenku. „Můžu si k vám přisednout?“ Pohlédla jsem na rudě potaženou sousední židli, opřenou o zlatou stěnu. „Ano,“ vydechla, ale vzápětí se uklidnila. „Samozřejmě.“ Usmála se a já jsem jí úsměv oplatila. „Nemáte z té zítřejší plavby strach?“ zeptala se. „Já bych se nepochybně bála. Vždyť ty lodě jsou tak malé, a moře je tak obrovské.“ Její otevřenost mi připadala osvěžující. „Já se moře nebojím,“ zasmála jsem se. Koutkem oka jsem sledovala Philipa, jak už zase tančí s mou sestrou. „Mluvíte v Anglii německy nebo švédsky?“ zeptala se. „Ne,“ odpověděla jsem. „Ale protože se Jeho Veličenstvo rozhodlo nabídnout sňatek jejich královně, angličtinu a tamní zvyklosti nám u dvora pánové Dymoke, Preston a North vštěpovali skoro šest let.“
15
RuzeTrnyKor1
6/1/17 8:20 AM
Stránka 16
S A N D R A B Y R D O VÁ
Sklopila oči do klína. V duchu jsem se pokárala, že jsem o té věci spustila tak nešetrně. „Doufám jen, že i v Anglii mají klikvu,“ s úsměvem jsem obrátila list. Dívala se na krále, jak se veselí s dámami ode dvora, a já na svou sestru, jak se drží za ruce s mým snoubencem. Přemýšlela jsem o krčmářově dceři, obyčejné dívce z lidu, která byla tak náhle pozvednuta do pozice královy milenky a donucena přivyknout dvoru a zcela novému způsobu života, a přitom neměla nikoho, kdo by jí ten přechod ulehčil. Moje sestra Gertruda říkala, že než se Karin stala královou milenkou, byla už s někým zasnoubená. Král ji prý požádal, aby pro svého snoubence poslala, a když se snoubenec dostavil, dal ho zabít. Pár minut nato si se mnou přišel zatančit Philip. „Hledal jsem tě.“ „A nakonec jsi mě našel.“ Že mě hledal, mi udělalo radost. Vzal mě za ruku, chvíli jsme tančili a pak mě odvedl do přilehlé dlouhé chodby. Její stropy byly pomalovány výjevy znázorňujícími králova otce Gustava Vasu a švédské vítězství nad Dány (se kterými jsme válčili stále). Prostor tlumeně osvětlovalo několik pochodní. Sedli jsme si na měkce čalouněnou dlouhou lavici. „Takže zítra odjíždíš.“ „Ale nemusím,“ namítla jsem. „Princezna Cecilie má ještě dalších pět dívek, které jsou připravené jí cestou – a poté i v Anglii – sloužit, a jistě bych jí tam nechyběla.“ To sice nejspíš nebyla pravda, ale vzhledem k tomu, co jsem viděla, jsem měla pocit, že se musím před odjezdem zkusit s Philipem sblížit. Zatvářil se překvapeně, možná i podrážděně, ale vzápětí to překryl úsměvem. „Po všech těch hodinách angličtiny?“ zasmál se. „Sloužit princezně a třeba se i seznámit se ženou, která by mohla být už brzy naší královnou, to je přece výjimečná pocta. Anglie je nadto země mořeplavců a vím, že můj
16
RuzeTrnyKor1
6/1/17 8:20 AM
Stránka 17
RŮŽE MAJÍ TRNY
otec má zájem navázat tam styky, které budou jistě oběma stranám k užitku.“ „S tím bych snad mohla pomoct,“ nadhodila jsem tiše. Zvedla jsem hlavu a zahlédla svou sestru Karin, jak stojí v záři svíček u dveří vedoucích ze síně na chodbu. Bavila se tam s jednou z našich sestřenic. Philip se na Karin upřeně zahleděl a pak se podíval zpátky na mne. „Víš ještě o nějakých jiných důvodech, proč bych měla odjet, nebo naopak zůstat?“ sondovala jsem zlehka. Vzpomněla jsem si na švédské přísloví, že není bezpečné odcházet z kuchyně, když tam hoří oheň. „O žádných jiných nevím,“ odpověděl docela klidně. „Než se vrátíš, promluvím si s otcem o té… chybějící části tvého věna.“ Přivřela jsem oči. „O jaké?“ „Ty to nevíš?“ zeptal se. „Že část věna chybí, o tom rozhodně nevím.“ „Než tvůj otec onemocněl, vsadil se s králem a několika šlechtici… Prý vzal z tvého věna značnou část peněz, a místo aby je vyplatil mému otci, vsadil je do hry, ve které chtěl vyhrát věno pro tvou sestru Karin.“ Rozzlobeně jsem beze slov zavrtěla hlavou. Vsadil moje věno? Gertrudino nebo Britino by nikdy nevsadil. A kvůli Karin moje věno prohrál. „Před smrtí už nestihl z tvého věna vyplatit poslední čtvrtinu. Můj otec s ním o tom jednal, ale ještě to není dořešené, takže naše zasnoubení by mohlo být neplatné. Než se vrátíš, zkusím s ním o tom promluvit a dát všechno do pořádku.“ Sklesle jsem přikývla. Chybí mi část věna. Proč mi o tom nikdo neřekl? Vzal obě mé ruce a políbil je. „Neboj se, najdu nějaké řešení. Něco mě už napadlo.“ „To doufám.“ Na zimní cestu neklidným mořem a pak ledovou, zasněženou krajinou se žádná z nás netěšila, ale
17
RuzeTrnyKor1
6/1/17 8:20 AM
Stránka 18
S A N D R A B Y R D O VÁ
princezna Cecilie na ní trvala. Král byl zřejmě rád, že se zbaví jejích věčných kritických poznámek, a navzdory počasí jí dal k cestě svolení. „Bude se ti po mně stýskat?“ Opět mi zběžně políbil ruce. „Samozřejmě.“ Uklonil se a pak se znovu připojil k mé sestře, naší sestřenici a jejich přátelům. Dlouho jsem se na ně dívala, ale navenek ti dva nepůsobili nijak nepatřičně. Třeba jsem to s tou komůrkou špatně pochopila. Anebo jsem to pochopila dobře… Nazítří ráno jsme se v ledovém větru sešli u lodě. Moje zavazadlo bylo naloženo do dusné kajuty, o kterou jsem se měla během plavby dělit s Bridget Handovou. Angličané byli už na palubě – nejspíš se nemohli dočkat své královny a své země. My Švédky jsme – kromě princezny – z odjezdu radost neměly. Stála jsem tam s matkou, sestrami, bratry a několika našimi mladšími sestřenicemi. Jedna z nich, sedmiletá Sofie, se odvážně rozběhla na konec přístaviště. Před ledovým poryvem ji zachránila jen rychlá reakce mého bratra Johanna. Po chvíli k nám přistoupila princezna Cecilie a všichni jsme se uctivě uklonili. „Buďte bez obav, lady Agneto,“ řekla konejšivě. „Budu o Elin mateřsky pečovat. Budu se o ni i o všechny své ostatní dámy po celou dobu starat a brzy se s ní v pořádku vrátím.“ Moje matka, stále ještě krásná, sklopila hlavu a v koutku oka se jí zachvěla slza. „Děkuju.“ Princezna Cecilie nás pak ponechala našemu cituplnému loučení a sama se šla rozloučit se svými nejbližšími. Markrabě bádenský, za něhož se nedávno provdala, na ni čekal na palubě, protože ve Švédsku žádné příbuzné, se kterými by se musel rozžehnat, neměl. Moje matka mi už předtím stihla dát dárek – zlatý náhrdelník s medailonkem, ve kterém byl ukryt kromě jejího miniaturního svatebního portrétu i portrét můj, pořízený nedávno.
18
RuzeTrnyKor1
6/1/17 8:20 AM
Stránka 19
RŮŽE MAJÍ TRNY
Postupně jsem se rozloučila se všemi třemi sestrami. Gertruda mi vtiskla do ruky nádobku se sušenou klikvou a něžně mě políbila na spánek. „Šťastnou cestu, milá sestřičko. Budu se za tebe modlit.“ Po ní přišla Brita – ta mi dala novou krajkářskou jehlu. Políbila mě na spánek, pošeptala mi na rozloučenou pár milých slov a pak přišla na řadu Karin. Když mi došlo, že má na sobě jedny z mých šatů, moje oblíbené růžové, zajiskřilo se mi před očima. „Teď je pár měsíců nebudeš potřebovat,“ řekla mi bezohledně. Před ostatními jsem svou zlobu i svůj jazyk udržela na uzdě; naše matka otevřené projevy citů neschvalovala – připadaly jí vulgární. Karin mě stejně jako Gertruda a Brita políbila na spánek a popřála mi šťastnou cestu a brzký návrat. Bylo z ní nepatrně cítit kořenitou vůni Philipova mýdla. Polekaně jsem na ni pohlédla. Takže mě přece jen zradila. Nechtělo se mi odjet, ale už bylo pozdě; princezna Cecilie nám pokynula, abychom se všechny odebraly na loď. Teprve potom jsem si uvědomila, že mi Karin jako jediná nedala před odjezdem žádný dárek – leda jidášský polibek. Loď proplula fjordy na volné moře. Cesta, která měla zabrat zhruba jeden nepříjemný měsíc, se nám nakonec změnila v téměř desetiměsíční noční můru. Počínaje ledovou bouří a konče větrnými poryvy, které nás mohly skoro kdykoli poslat ke dnu, se nám žádný druh špatného počasí nevyhnul. Šedá voda se divoce pěnila, zkrášlená bílými pruhy jako vousy starců, a většinu dní jsme strávily v kajutách. Ve chvílích, kdy se k nám nemile nechovalo moře, se k nám chovali nemile alespoň Dánové. Jak se dalo čekat, projevili se jako hotoví démoni – honili nás od břehu ke břehu, a než jsme se mohli znovu nalodit, museli jsme putovat na saních, tažených koňmi, krajinou pokrytou ledem od jedné spřátelené šlechtické rodiny ke druhé. Nebýt toho, že jsem věděla, že musím být věrná svému králi, jsem si směle mohla klást
19
RuzeTrnyKor1
6/1/17 8:20 AM
Stránka 20
S A N D R A B Y R D O VÁ
otázku, zda Dánům předem nesdělil, kudy naše trasa povede, aby odvedl jejich pozornost od Finska a svého milovaného bratra Johana. „Proč si stěžovat na zimu, když nás čeká setkání s úžasnou anglickou královnou?“ volala naše princezna radostně. Uprostřed třeskutých mrazů bylo znát v jejím nadšení jistou ironii, ale přesto jsem jí tu radost přála. Od chvíle, kdy Anglii navštívil její bratr Johan a po návratu ji své sestře popsal jako učiněný zázrak, se Cecilie na tuhle diplomatickou cestu mnoho let chystala a dokázala se naučit anglicky, byť jejími učiteli byli jen angličtí obchodníci. Po několika měsících se ovšem ukázalo, že princezna Cecilie čeká dítě, a tak jsme jí všechny dávaly jíst ze svého, aby ona ani její potomek netrpěli. „Když z lodi zvrací, musím se vždycky dívat jinam,“ svěřila se mi Christina Abrahamsdotter, „dcera Abrahamova“. „Z hladu mě bolí břicho, a pak se dívám, jak moje večeře putuje z jejího žaludku do moře.“ Taky nám začalo docházet dříví, takže jsme si neměly čím zatopit. Princezna Cecilie seděla v koutku na židli a třásla se zimou. „Potřebuju se něčím přikrýt.“ Dívala se z jedné dámy na druhou, a tak jsme si zdráhavě svlékly svrchní oblečení, aby je na sebe mohla navrstvit. Od té chvíle jsme chodily bez svrchníku. Aby nám v lehkých šatech bylo teplo, často jsme se zahřívaly pohybem a princezna, která se teď už měla dobře, nám k tomu zpívala anglické námořnické nebo církevní písně. Tím u nás sice služba v oblibě nestoupla, ale byly jsme natolik dobře vychované, že jsme mlčely. Navíc bylo jasné, že princezna Cecilie vyhání svého muže z manželského lože. Lodníky pan Preston přísně varoval, aby se na nás raději vůbec nedívali, ale s markrabětem takhle mluvit nemohl. Jednoho večera, kdy se Bridget věnovala princezně, se markrabě objevil v naší kajutě. „Buďte zdráva, má krásná Elin,“ řekl svou upjatou němčinou. „Čekal jsem na tu pravou chvíli, abychom se spolu
20
RuzeTrnyKor1
6/1/17 8:20 AM
Stránka 21
RŮŽE MAJÍ TRNY
konečně mohli lépe seznámit. Vy jste u dvora ze všech děvčat nejhezčí.“ Couvla jsem a snažila se srovnat svůj krok s houpáním lodi. „Myslím, že se navzájem známe už dost dobře, pane.“ „Ale já si to, Elin, nemyslím,“ namítl. Zjevně byl při smyslech, takže opilosti jsem jeho chování přičíst nemohla. Když vykročil směrem ke mně, opřela jsem se v rohu kajuty o chatrnou židli. A když udělal další krok, tvářila jsem se, jako bych ztratila rovnováhu, a strčila jsem do židle tak, aby ho svou dřevěnou nohou zasáhla v místě, kde to bude nejvíce bolet. Zkroutil se a vykřikl. „Moc se omlouvám, pane, ztratila jsem rovnováhu,“ řekla jsem. Ale neznělo to nijak zkroušeně a na pomoc jsem mu nešla. S mručením kajutu opustil a už se nevrátil. Usmála jsem se, a když jsem to pověděla Bridget, usmála se i ona. Zima přešla v jaro a po jaru nastalo léto. Začaly jsme se vážně obávat, že naše paní porodí ještě před příjezdem do Londýna, přičemž žádná z nás nebyla vdaná, natož abychom měly po ruce porodní bábu. Cecilie si takové starosti nedělala. Její největší radostí bylo právě to, že se její první dítě narodí v zemi královny, kterou tolik obdivovala pro její samostatnost a otevřenost. Koncem léta nám bylo jednoho večera konečně oznámeno, že se blížíme ke městu Calais, odkud měli poslat do Anglie zprávu o našem příjezdu. Trávila jsem ten večer s Bridget; během cesty se z nás staly téměř sestry a žádná úvaha nebyla tak soukromá, abych se s ní o ni nepodělila. „Touhle dobou jsem už měla být Philipovou manželkou.“ S lítostí jsem nahlas vyslovila neodbytnou myšlenku, kterou jsem během uplynulých měsíců, když jsem ležela v posteli a přemýšlela o tom, co on a Karin ve Stockholmu provádějí, mnohokrát odsunula stranou. „Vždyť máme září. Podzim.“ „Nedělej si s tím starosti,“ řekla. Ale její tón byl méně přesvědčivý než její slova.
21
RuzeTrnyKor1
6/1/17 8:20 AM
Stránka 22
S A N D R A B Y R D O VÁ
„Třeba za něho místo mě provdají moji mladší sestru, jako to Gustav Vasa udělal s prvním snoubencem princezny Cecilie,“ pokračovala jsem ustaraně. Bridget ztišila hlas. „Oženit ho s tvou sestrou nebude nutné, protože tebe tvůj otec nenašel, jak si v posteli užíváš s jiným, nevyvlekl tě ven za vlasy a nedal viníka vykastrovat.“ Přisvědčila jsem a zamyšleně jsme se v naší houpající se kajutě jedna na druhou usmály. Král nechal tenkrát vyrobit minci, kde byla na jedné straně vyražena Cecilie a na druhé straně cudná biblická Zuzana, takže spolu s mincí kolovala mezi lidmi i myšlenka, že jeho dcera je nevinná. Nevěděla jsem, jestli mince doputovala i k markraběti bádenskému, ale Cecilii si vzal za ženu bez váhání. „K tomu, aby se chtěl oženit s Karin, může mít Philip i důvody jiné,“ otočila jsem prstenem na svém prostředníčku, po dlouhé cestě vyhublém. „Jsme pryč už tak dlouho…“ Vzala mi šaty. A vzala mi i snoubence. Ve skutečnosti po ní toužil už před mým odjezdem. „Kromě toho mu nebylo vyplaceno moje věno, takže naše zasnoubení je sporné. Ne-li přímo neplatné.“ Vždycky mu byla milejší než já. A komu by nebyla? „Teď bys na to myslet neměla,“ řekla Bridget moudře. „Od Stockholmu jsme daleko a blížíme se k Anglii. Musíme se přizpůsobit okolnostem. A nevíme, co nás čeká.“ „Jsi z toho nesvá?“ zeptala jsem se. A Bridget, obvykle klidná a sebejistá, mlčky přikývla. Byla jsem nervózní a neklidná stejně jako ona, přestože jsem sama nechápala proč. Všechny jsme byly zesláblé, unavené a bolely nás zuby, ale byly jsme u cíle; za několik dní se na obzoru objevila Anglie, plná zeleně a zlata, a já jsem doufala, že nás přivítá s otevřenou náručí jako bájná Freya, severská bohyně krásy a lásky.
22
RuzeTrnyKor1
6/1/17 8:21 AM
Stránka 304
Sandra Byrdová RŮŽE MAJÍ TRNY Román o Alžbětě I. Z anglického originálu Roses Have Thorns: A Novel of Elizabeth I, vydaného nakladatelstvím Howard Books. A Division of Simon & Schuster, Inc., v New Yorku roku 2013, přeložila Karla Korteová. Odborná spolupráce Martin Pitro Obálku navrhla Soňa Šedivá. Odpovědná redaktorka Iva Daňková Technická redaktorka Růžena Hedrichová Počet stran 304 Vydala Euromedia Group, a. s. – Knižní klub, Nádražní 30, 150 00 Praha 5, v roce 2017 jako svou 9086. publikaci. Sazba Olaf Šnajder Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz