Issuu

Z A B I T Í K R ÁL E V R A Ž D A J I C C H A KA RABIN A, K T E R Á P R O M Ě NIL A IZRAE L D A N E P HRO N K N I Ž N Í KL UB

Zabiti krale.indd 3

11/01/17 16:34

Zabiti krale.indd 4

11/01/17 16:34

Mé dceři a synovi, díky nimž je každý okamžik lepší a zajímavější, a Nancy, mé partnerce při vzniku této knihy i při všem ostatním

Zabiti krale.indd 5

11/01/17 16:34

V judaismu má zabití krále hluboký význam. Má to dopad na celý národ a změní to jeho osud. CHAGAJ AMIR v dopise z věznice několik dní poté, co jeho bratr zavraždil Jicchaka Rabina

Zabiti krale.indd 7

11/01/17 16:34

Obsah

Úvod

Prolog Let skeptika KAPITOLA DRUHÁ: Uhodnout Boží vůli KAPITOLA TŘETÍ: Houževnatý plevel KAPITOLA ČTVRTÁ: Din rodef KAPITOLA PÁTÁ: On nám nelhal KAPITOLA ŠESTÁ: Zprávy zpod okna KAPITOLA SEDMÁ: Riziková zóna KAPITOLA OSMÁ: Zabití krále KAPITOLA DEVÁTÁ: Muž, který hlasoval dvakrát

15 19 47 73 99 123 149 175 203 227

Epilog Poděkování Poznámky Rejstřík

253 275 277 290

KAPITOLA PRVNÍ:

Zabiti krale.indd 9

11/01/17 16:34

Úvod

ačátkem roku 2012 jsem při jednom takovém tom šíleném klikání na různá videa na YouTube, které člověka dokáže připravit o celé odpoledne, padl na starý záznam, kde izraelští vyšetřovatelé vyslýchají Jigala Amira, mladíka, který zavraždil premiéra Jicchaka Rabina. Byl jsem tehdy hlavním dopisovatelem časopisu Newsweek v Izraeli a hledal jsem témata, o kterých bych mohl informovat čtenáře – nové způsoby, jak porozumět zemi, o níž jsem psal nepřetržitě přes dvacet let. Ten videozáznam z noci, kdy v roce 1995 došlo ke střelbě, mě upoutal. Vražda byla jednou z nejdramatičtějších událostí v dějinách Izraele, ale v letech po soudním procesu Amir v podstatě zmizel veřejnosti z očí. Vedení věznice zakázalo novinářům, aby s ním dělali rozhovory. Ten krátký videozáznam, který se o jednom z výročí vraždy objevil v izraelských médiích, zřejmě pocházel z nějaké napevno umístěné kamery. Napadlo mě, že se jich může najít víc a někde v Izraeli musejí existovat celé hodiny nahrávek z výslechů. Nakonec jsem tyto záznamy vypátral a pak dlouhé výslechy Amira na pokračování shlédl. Byly pozoruhodné i podle měřítek případů vražd a politických atentátů. Jigal Amir zastřelil Rabina na parkovišti v Tel Avivu večer čtvrtého listopadu 1995. Jeho čin šokoval celou zemi a způsobil jí hluboký zármutek. Pro Izraelce bylo obzvlášť strašné, že nejvyššího politika židovského státu zabil Žid. Na policejní centrále v Tel Avivu to však tehdy v noci

Zabiti krale.indd 11

11/01/17 16:34

› 12 ‹

ZABITÍ KRÁLE

a následujících týdnech vypadalo, jako by všechno to pozdvižení – ten otřes, který způsobil – k Amirovi vůbec nedoléhalo. Většinou seděl opřený, s nakloněnou hlavou, a líčil, jak Rabina déle než dva roky sledoval. Liboval si při tom v detailech. Vysvětloval náboženské doktríny, které ho motivovaly, a fanatismus, kvůli němuž nemohl snést Rabinovy kroky vedoucí k míru s Palestinci. V jednom okamžiku požádal o něco k pití, aby mohl připít na premiérovu smrt. K vraždě došlo v okamžiku, který byl pro Izrael zásadní. Rabinovo diplomatické úsilí přineslo dvě dohody s Palestinci a dalo do pohybu sílu, která vyvolala dojem, že konečná mírová smlouva je téměř nevyhnutelná, třebaže je nelehká a komplikovaná. Způsobilo však i násilnou reakci jak Palestinců, tak Izraelců, kteří se stavěli proti vzájemnému usmíření. Nebylo výjimkou, že reportéři v Izraeli psali v jednom týdnu o slavnostním podpisu mírové dohody a v následujícím o střelbě či pumovém útoku. I vražda Jicchaka Rabina byla názorným příkladem ohromujících zvratů – Amir ho zastřelil po masovém mírovém shromáždění, jednom z nejpočetnějších v dějinách Izraele. Zúčastnil jsem se ho i já a psal jsem také o soudním procesu s vrahem. I když to tehdy ještě nebylo zřejmé, Amir spustil řetězovou reakci, která vedla k tomu, že moc v Izraeli převzali od pragmatiků ideologové. Ještě o dvacet let později je proto tolik žádoucí mír jen prchavou představou. Kniha Zabití krále líčí dopodrobna vraždu a předcházející dva roky, které k ní vedly. Je to příběh studenta práv po dvacítce, chytrého a přehnaně radikálního, jenž zvolil cestu s cílem změnit běh dějin – a podařilo se mu to. V širším smyslu je kniha i o Izraeli v jedinečném okamžiku jeho existence, kdy se zdálo, že končí izolace a nepřátelství, které řadu desetiletí vymezovaly jeho postavení v regionu – ale jen dočasně. Optikou této vraždy si lze i dnes udělat o Izraeli slušnou představu. Když jsem ke knize shromažďoval materiál, znovu a znovu se mi vracela iluzorní historická otázka: byl by Rabin uspěl? Není pochyb, že čelil obrovským překážkám – nejen obstrukčníkům na

Zabiti krale.indd 12

11/01/17 16:34

Úvod

› 13 ‹

obou stranách, ale i problematickému partnerovi, jakým byl Jásir Arafát, slábnoucí popularitě na domácí půdě i vlastním pochybnostem o ústupcích, které mír od Izraele vyžadoval. Všechny tyto faktory je však třeba posuzovat ve světle situace, která byla v roce 1995 pro dohodu o míru příznivá. Odpůrci kompromisů na obou stranách neměli ani zdaleka takovou moc a vliv jako dnes. Celý proces ještě nebyl tolik poskvrněn neutuchajícími vlnami násilí a rozšiřováním izraelských osad. A vztah mezi Rabinem a Arafátem – těmi, kdo ve své generaci přijímali rozhodnutí – se vyvinul natolik, že dokázali spolupracovat. Ze všech těchto důvodů měl Rabin pravděpodobně větší šanci dosáhnout trvalého usmíření mezi Izraelci a Palestinci než kterýkoli jiný politik před ním i po něm. K nepříjemným důsledkům vraždy patří i to, že se nikdy nedozvíme, jak daleko by došel.

Zabiti krale.indd 13

11/01/17 16:34

Prolog

tvrtého listopadu 1995 se Jicchak Rabin probudil před sedmou ráno s oční infekcí. Původně chtěl jít hrát tenis, absolvovat ve svém bytě na severu Tel Avivu několik pracovních schůzek a večer vystoupit na mírovém shromáždění na náměstí Králů Izraele. Kvůli infekci, po které mu oteklo a zrudlo oko, však své plány znovu zvážil. V otázce účasti na shromáždění byl rozpolcený – připadalo mu jako událost, jakou by uspořádal nějaký bolševický režim a navezl na ni autobusy placených aparátníků s transparenty schválenými stranou. Souhlasil, že tam půjde, spíš proto, že jeho politickým odpůrcům se několika velkými a hlasitými protestními demonstracemi podařilo vyvolat dojem, že většina země je proti jeho už druhé mírové dohodě s Jásirem Arafátem. Demonstranti na nich měli upravené fotograﬁe Rabina s kefíjou na hlavě – kostkovanou černobílou, jakou nosí Arafát – anebo ještě hůř, Rabina v nacistické uniformě. Premiér se ale obával, že na náměstí přijde málo lidí, a místo aby shromáždění rozptýlilo dojem o jeho politické slabosti, by jej nakonec mohlo posílit. Ani sám Rabin si nebyl úplně jistý, jestli je to jen dojem, nebo tvrdá realita. Šel do své pracovny, zvedl telefon a zrušil tenis. I v sedmdesáti čtyřech letech hrál každou sobotu několik setů, do nedalekého klubu chodil pěšky a mezi jednotlivými hrami kouřil cigarety značky Parliament. Pak chtěl zavolat Šlomovi Lahatovi, bývalému primátorovi Tel Avivu, který dnešní shromáždění organizoval. Sloužili

Zabiti krale.indd 15

11/01/17 16:34

Zabiti krale.indd 16

11/01/17 16:34

Prolog

› 17 ‹

spolu v armádě a potom i v hlavním štábu. Než ale stačil vytočit číslo, odněkud z bytu na něj zavolala Lea, která byla už čtyřicet sedm let jeho manželkou, a oznámila mu, že sehnala očaře a ten je už na cestě k nim. Samozřejmě přijde premiérovi pomoci, i když je šabat. Jestli doktor nezjistí nic vážného, Rabin nebude mít žádnou výmluvu a bude muset na shromáždění jít. Zhruba v tutéž dobu vstal doma u rodičů v Herzliji o několik kilometrů dál na sever Jigal Amir. Tento nevysoký a pohledný pětadvacetiletý student práv měl na sobotu také své plány. Pomodlí se v ortodoxní synagoze u nich ve čtvrti, poobědvá s rodiči a sourozenci – celkem jich bylo osm dětí – a navečer vyrazí do Tel Avivu. Amir si oblékl džíny a tmavé tričko. Z nočního stolku u postele vyndal berettu devítku a zastrčil si ji vzadu za kalhoty – zbraň s sebou nosil všude. Hned za ním šel jeho starší bratr Chagaj, s kterým měl Jigal společný pokoj. V ruce držel sametový sáček s talitem, šálem s třásněmi spletenými do uzlů, do něhož se věřící židé každý den zahalují při modlitbách. Vyšli spolu ven na chodník. Někde mezi domem a synagogou, v jedné z ulic se stromy ve středostavovské části Herzlije, řekl Jigal bratrovi, že se večer na shromáždění pokusí zabít Rabina. Nebylo to nic překvapivého a Chagaje to nezarazilo. O tom, jak by bylo možné premiéra zabít, spolu mluvili už přes dva roky, od uzavření Rabinovy první mírové dohody s Arafátem. V pokoji domu na Borochovově ulici si bratři za zavřenými dveřmi vyměňovali nápady, k nimž patřil i jeden zvlášť bizarní – vstříknout nitroglycerin do vodovodního potrubí činžáku, kde Rabin bydlí. Nejdůmyslnější plány vymýšlel Chagaj. Byl o dva roky starší než Jigal, studoval fyziku v židovské osadě Ariel a rád experimentoval. V kůlně za domem s oblibou rozebíral staré přístroje a zase je sestavoval. Jigal se ale stále vracel k prostému plánu, který mu připadal nejlepší – Rabina bez ustání sledovat a zastřelit ho berettou. Teď, když šli po ulici, přišel Chagaj znovu s jedním svým dřívějším nápadem – sehnat pušku a zastřelit Rabina z bezpečné vzdálenosti. Chagaj prošel na vojně výcvikem na pěchotního ostřelovače a na jednom cvičení pro záložníky vyhrál první místo

Zabiti krale.indd 17

11/01/17 16:34

› 18 ‹

ZABITÍ KRÁLE

ve střelecké soutěži. Řekl, že i kdyby se Jigal dostal k Rabinovi dostatečně blízko a vystřelil, premiérova ochranka je perfektně vycvičená a bude střelbu opětovat. Byla by to sebevražedná akce. Třebaže byli oba bratři odhodláni Rabina zabít, Chagaj nebyl ochoten se kvůli tomu obětovat. Také Jigal měl pochybnosti a obavy, dokonce i tehdy v sobotu ráno. Řekl si však, že se k Rabinovi dostane co nejblíže – a pak se svěří Bohu, aby ho vedl. V synagoze Jigal nalistoval stránku v Tóře, která se tento týden četla – byla to Lech lecha, která líčí příkaz Boha Abrahámovi, aby odešel z domu a zamířil do Kanaánu, kde se stane otcem velkého národa. Je to vlastně biblický okamžik, kdy Bůh Židům slíbí vlastnictví prostoru, který se dnes jmenuje Izrael (a Západní břeh, pásmo Gazy a části Jordánska). Za zvuku disharmonických hlasů mužů modlících se okolo něj, kteří tiše mumlali a odříkávali text, si Jigal pomyslel, jak by bylo příhodné, kdyby premiér, jenž se některých oblastí Izraele záměrně vzdal, zemřel právě v době, kdy Bible připomíná Židům, že mají na toto území odjakživa právo.

Zabiti krale.indd 18

11/01/17 16:34

KAPITOLA PRVNÍ

Let skeptika

„No dobrá, dobrá. Ale žádné líbání!“ JICCHAK RABIN

kamžik proměny nastal u Jicchaka Rabina v pátek desátého září 1993 někdy mezi devátou hodinou a půlnocí. Tyto tři hodiny strávil ve své pracovně v telavivském bytě v ulici Rava Ašiho číslo 5 usilovným přemýšlením, zda má o víkendu letět do Washingtonu, nebo tam místo sebe poslat ministra zahraničí. Sešel se také se svým poradcem a telefonoval s americkým ministrem zahraničí Warrenem Christopherem, který mu zavolal. Celý večer upíjel whisky zředěnou sodovkou tak, že byla skoro bezbarvá. Při tom měl pořád puštěný těžký televizor, na kterém rád sledoval fotbal a tenis, ale se staženým zvukem. Izraelská veřejnoprávní televize tehdy večer zrovna vysílala španělské drama Starý dům uprostřed Madridu. Podle kalendáře na psacím stole byl Rabin premiérem Izraele už skoro čtrnáct měsíců. Tuto funkci zastával už podruhé; jeho první období skončilo před šestnácti lety téměř ostudou. Jak tehdy sám přiznal, chyběl mu potřebný věk i zkušenosti, protože byl v době nástupu do úřadu v politice jen necelých šest měsíců.

Zabiti krale.indd 19

11/01/17 16:34

› 20 ‹

ZABITÍ KRÁLE

Teď mu bylo jednasedmdesát, měřil sto šedesát sedm centimetrů a měl místy bílé vlasy, které si sčesával hladce dozadu a odhaloval ustupující pihovaté čelo a část lebky. Nosil obleky šité na míru, a oblékal se tak lépe než většina izraelských politiků. Zůstal však věrný starým černým koženým botám, které si téměř každý den osobně čistil; v podstatě zůstal vojenským důstojníkem, jímž byl na začátku své profesní dráhy. O tři týdny dříve dospěli izraelští vyjednavači po mnoha měsících tajného jednání v norské metropoli Oslo k dohodě s Organizací pro osvobození Palestiny (OOP). I když šlo pouze o nástin mírové smlouvy, troufal si tento dvanáctistránkový dokument aspirovat na historické ujednání. Ukončoval nepřátelství mezi Izraelem a OOP, sliboval zásadní změnu izraelské politiky vůči Palestincům na Západním břehu a v pásmu Gazy a vytvářel prostor pro celkové řešení arabsko-izraelského konﬂiktu. Prezident Clinton pak obě strany pozval na třináctého září do Bílého domu k slavnostnímu podpisu dohody. Přestože však tato smlouva byla jeho vlastním dílem, Rabin měl stále stísněný pocit. Zčásti to působila nerozhodnost muže, jenž strávil značnou část života střílením do týchž lidí, s nimiž se teď smiřoval, když bránil Izraelce před krvavými palestinskými útoky a mařil palestinské národnostní cíle. Narodil se v roce 1922 v Jeruzalémě a brzy po maturitě vstoupil do jedné z židovských ozbrojených skupin v tehdejší mandátní Palestině – do slavného Palmachu. V roce 1948 se zúčastnil nejdůležitějších bojů války za nezávislost Izraele a během jedné nechvalně známé akce dohlížel na vyhoštění tisíců Palestinců z jejich rodného města Lod. Pak se upsal k další vojenské službě, postupoval v žebříčku hodností stále výš a ve věku dvaačtyřiceti let velel celé armádě. Právě Rabin vedl fascinující izraelský útok proti koalici arabských vojsk v roce 1967 – ve válce, kdy Izrael ovládl Západní břeh a pásmo Gazy. Rabin také jako ministr obrany nařídil koncem osmdesátých let agresivní zásah proti Palestincům, kteří na těchto územích někdy i pomocí násilí organizovali nepokoje, aby získali samostatnost. Tomuto

Zabiti krale.indd 20

11/01/17 16:34

Let skeptika

› 21 ‹

vzbouření se později začalo říkat první intifáda, arabsky doslova „procitnutí, povstání“. Dohoda z Osla slibovala Palestincům určitou samosprávu v částech Západního břehu a pásma Gazy. Přinejmenším naznačovala, že by tam jednoho dne mohli mít vlastní stát. Rovněž tam zřizovala sídlo pro předsedu OOP Jásira Arafáta, jehož Izraelci nesnášeli víc než kteréhokoli jiného nepřítele kvůli řadě hrůzných útoků na civilisty, které jeho skupina prováděla v sedmdesátých a osmdesátých letech. Izraelci, kteří považovali Západní břeh a Gazu za svou zemi, protože jim ji slíbil Bůh – hlavně věřící židé a pravičáci, kteří se tam v průběhu let usadili – považovali tuto dohodu za nehoráznost. Rabin však žádné náboženské cítění neměl (jeden americký představitel ho označil za nejsvětštějšího Izraelce, jakého kdy poznal) a k osadníkům nechoval sebemenší respekt. Dohoda pro něj znamenala hlavně bezpečnostní úkol, a to nebylo málo vzhledem k tomu, že bezpečnost byla podstatou jeho politické osobnosti. Jenže s sebou také nesla osobní setkání s Arafátem – počínaje slavnostním podpisem v Bílém domě, pokud se tam Rabin rozhodne jet. Už jen při pouhém pomyšlení se mu dělalo nevolno. Rabinovy rozpaky měly i politický rozměr. Jednání, která vyústila v dohodu, vedli lidé, kteří měli blízko k ministrovi zahraničí Šimonu Peresovi. Mezi oběma muži, Rabinem a Peresem, panovala po celá desetiletí nejen politická rivalita ve Straně práce, ale i osobní nepřátelství, jaké v izraelské politice nemělo obdoby. Nesnášeli se tak vášnivě, až to lidem kolem nich často připadalo nepochopitelné. Rabin se procesu v norském Oslu chopil hned v počátečním stadiu, jmenoval svého zmocněnce k jednání a řídil Perese, který proces sledoval z pozice ministra zahraničí v Jeruzalémě. Pak se z procesu stal jejich společný podnik, v jeho čele však stál Rabin. Přesto mu jej kalilo pomyšlení, že vznikl jako nepovolený dialog Peresových chráněnců se zástupci OOP. Vždycky, když se ho na tajná jednání ptali američtí představitelé – tedy těch nemnoho, kteří o nich věděli – odpovídal svým typickým mávnutím ruky, které naznačovalo, že z nich stejně nic nevzejde.

Zabiti krale.indd 21

11/01/17 16:34

› 22 ‹

ZABITÍ KRÁLE

I potom, co vyjednavači v Oslu v polovině srpna dohodu zpečetili, si Rabin čas od času neodpustil nějakou přezíravou poznámku. Když se ho pár dní potom u páteční večeře zeptala přítelkyně rodiny, novinářka Aliza Wallachová, který představitel OOP vedl palestinský vyjednávací tým, Rabin posměšně odpověděl: „Nějaký Abú Alí“ – což je v hebrejštině hovorový výraz s přibližným významem „nějaká nula“. Ve skutečnosti to byl Ahmad Kurajja, ﬁnanční šéf OOP známý pod přezdívkou Abú Alá‘. S těmito rozporuplnými pocity zahájil Rabin v pátek desátého září svůj pracovní den četbou dopisu od Arafáta. Rabin zastával dvě funkce současně – premiéra a ministra obrany. Pracovní týden začínal v metropoli Jeruzalémě, v jedné z řady šedých budov, kde se nacházela vládní ministerstva. Tři noci každý týden pobýval s manželkou Leou v premiérské rezidenci v luxusní čtvrti Rechavja. Ve středu pak jezdili hodinu autem do Tel Avivu, kde se Rabin věnoval státním záležitostem v rozlehlém areálu ministerstva obrany. A zbytek týdne přespávali ve svém bytě. Tenhle pátek však jel do Jeruzaléma, aby přijal norského ministra zahraničí Johana Jørgena Holsta, jenž přijížděl rovnou z Arafátova hlavního stanu v Tunisku. Dopis, který mu Holst od Arafáta přivezl, bude tvořit přílohu dohody z Osla. Byl adresován „panu premiérovi Rabinovi“, měl sedm odstavců a obsahoval květnatá vyjádření o „nové éře v dějinách Blízkého východu“ a „nové epoše mírového soužití“. Hlavním tématem bylo uznání práva Izraele na existenci „v míru a bezpečí“ Organizací pro osvobození Palestiny a odmítnutí „užití terorismu a dalšího násilí“. Na skupinu, jejíž charta z roku 1964 prohlašovala existenci Izraele za „nezákonnou, neplatnou a neúčinnou“, to byl pozoruhodný text. Rabin si jej přečetl několikrát a pak načrtl odpověď. Sestávala z jediného odstavce a neobsahovala ani zdvořilosti, ani vznešené výrazy, jaké používal Arafát. Izrael se rozhodl „uznat OOP za představitele palestinského lidu“, napsal Rabin. Pozdrav však dole na stránce nepřipojil. Podepsal dopis až později dopoledne obyčejnou propisovací tužkou na krátké tiskové konferenci, kde

Zabiti krale.indd 22

11/01/17 16:34

Let skeptika

› 23 ‹

byli i Holst a Peres. Pak svolal tým poradců, aby s nimi probral slavnostní ceremoniál v Bílém domě. Vedoucí jeho kanceláře Ejtan Haber strávil část předchozího týdne zjišťováním názoru politiků a předních osobností, včetně známého spisovatele Amose Oze, na to, zda se má Rabin slavnosti zúčastnit sám, nebo místo sebe poslat Perese. Kontroloval také průzkumy veřejného mínění, které naznačovaly velkou podporu dohodě z politického středu, kde se jeho šéf cítil nejlépe, a samozřejmě i od levicových stoupenců míru. Tento bývalý novinář, který si česal vlasy přes hlavu od jednoho ucha k druhému a často vypadal nevyspale, měl na starosti premiérův itinerář a psal mu projevy. To obnášelo i ošemetný úkol poznat, co si Rabin myslí, skoro stejně přesně jako sám premiér. Na zmíněné schůzce zdůraznil, že dohoda s sebou nese obrovská rizika, a poznamenal, že většinu týdne protestují před premiérovým úřadem pravičáci, rabíni a osadníci ze Západního břehu. Jejich pokřik bylo z chodníku slyšet i teď, když mluvil. Když Rabin pošle Perese, bude to vypadat jako opatrnický krok, tvrdil Haber. Když bude dohoda úspěšná, přijdou i další ceremoniály, kterých se premiér bude moci zúčastnit. A když zkrachuje, Rabin to může připsat svému snílkovskému ministrovi zahraničí. „Můžeme z toho pak vinit Perese,“ řekl Haber. Rabin se přiklonil k jeho názoru a schůzku ukončil. Když však byl pak doma s rodinou, zvážil celou věc znovu. Účastníci páteční večeře u Rabinů měli zavedený rituál. Začínali přesně v osm, obvykle mluvili chvíli o politice a dojedli tak, aby se Rabin mohl podívat na zprávy v devět. U stolu pravidelně sedávala Rabinova dcera Dalja, její manžel Avi a děti Noa a Jonatan. Rabinův syn Juval žil s rodinou v Severní Karolíně a jezdil na návštěvu jen občas. Podle izraelských měřítek byl byt v nejvyšším patře osmiposchoďového domu na ulici Rava Ašiho, kde se shromáždili, svým způsobem výsadní, ale nikoli výstřední. Nedávno prošel renovací a měl dvě ložnice, pracovnu a na střeše druhou menší kuchyni, kde hostitelé pořádali večírky až pro třicet lidí. Když ale byla

Zabiti krale.indd 23

11/01/17 16:34

› 24 ‹

ZABITÍ KRÁLE

doma jen rodina, jedli v jídelně v bytě a vynechávali formality – až do té míry, že Rabin, který si v pátek odpoledne rád zdřímnul, přišel někdy ke stolu v županu a trepkách. I tak ale byla důležitá přesnost – když se někdo nedostavil do několika minut po osmé, Rabin se díval na hodinky a začínal být neklidný. Řadu měsíců Rabin o rozhovorech s OOP nikomu v rodině neřekl kromě manželky Ley. Tohle tajnůstkářství připomínalo Dalje začátek šestidenní války před šestadvaceti lety. Rodiče ji tehdy v pondělí poslali do školy, aniž by jí řekli, že izraelská letadla začnou ještě dopoledne bombardovat Egypt, přestože to byl Rabin, kdo rozhodoval o čase zahájení ofenzivy. Dalju to naučilo neočekávat žádné výsady dcery náčelníka hlavního štábu armády a později premiéra. Teď už se však o dohodě s OOP vědělo, a tak se Dalja opatrně vyptávala, proč se Rabin rozhodl nejet do Washingtonu. Neměl by smlouvu podpořit celou vahou svého postavení a v Bílém domě zastupovat Izrael sám? Dalja otcův názor málokdy zpochybňovala. Byl pro ni v izraelské politice výjimečnou osobností, metodickou ve všem, co dělal, a naprosto poctivou. Taky se však zoufale neuměl prodat – což byl handicap, za který v průběhu let častokrát zaplatil. Otec byl introvert. Nesnášel onu politickou námahu, s níž bylo třeba pěstovat si novináře nebo okouzlovat dárce. Rabin často i při společenské konverzaci podával vlastní analytické výklady s brilantním smyslem pro situaci, ale zajíkavě a monotónně. Lea věděla, že je Rabin rozpolcený, zda má, nebo nemá potřást Arafátovi rukou, ale celý týden si svůj názor nechávala pro sebe. Ozvala se až teď. Když Rabin zůstane doma, nespadnou všechny zásluhy do klína Peresovi? Tato otázka celou věc v Rabinovi znovu rozjitřila. Po večeři odešel od stolu a zavolal Šimonu Ševesovi, řediteli svého úřadu a patrně i nejbližšímu poradci. Na dnešní schůzce stál Ševes proti názoru Habera. Oba tito vlivní muži zastávali v Rabinově kanceláři různé pracovní pozice, ale oblasti jejich práce se překrývaly a oni spolu často soutěžili o šéfovu pozornost. Ševes řídil Rabinovu předvolební kampaň a domlouval mu řadu politických

Zabiti krale.indd 24

11/01/17 16:34

Let skeptika

› 25 ‹

jednání, často tak hlasitě, že lezl na nervy ostatním poradcům i ministrům. Byl mladší než ostatní zaměstnanci úřadu a jako jediný nosil plnovous, o který puntičkářsky pečoval. „Kde jste?“ zeptal se ho Rabin. Ševes vycítil, že jeho šéf potřebuje společnost, a řekl, že k němu hned přijede. Ještě než dorazil, zazvonil u Rabina v pracovně telefon. Spojili ho s Clintonovým ministrem zahraničí Warrenem Christopherem. Rabinovi se před několika dny v rozhovoru s ním podařilo nátlak na účast na slavnostním podpisu odrazit. Teď ale bylo nějak obtížnější jeho zdvořilému pobízení odolat. Christopher mu připomněl, že Arafát včera na jednání Výkonného výboru OOP odmítl veškerou kritiku a získal pro dohodu podporu v poměru 9:3, což byl výkon hodný opravdového vůdce. Washington je připraven Arafáta v Bílém domě přijmout a to je pořádně komplikovaný manévr vzhledem k tomu, že OOP je podle amerických zákonů teroristickou organizací. Ale to platí, jen když přijede i Rabin. Když Rabin zavěsil, byl už podstatně zralejší změnit názor. Na konec procesu změny ho dovedl až rozhovor se Ševesem. Jeho poradce mu připomněl, že Rabin dohodou s Osla riskuje svou premiérskou funkci. Kdyby zkrachovala, byl by to jeho neúspěch, i kdyby se slavnostního podpisu nezúčastnil. Aby dohoda fungovala, musí svůj odpor překonat a plně se za ni postavit. Oba muži strávili tehdy v pátek poslední hodinu popíjením whisky a debatou o sportu – oba byli náruživí fotbaloví fanoušci. Když si šel Rabin konečně po půlnoci lehnout, řekl Lee, že v neděli spolu poletí do Washingtonu. Nejprve ho však čekala závažná politická krize.

Na druhý den v půl osmé ráno si Rabin k sobě domů pozval Ševese i Habera a s nimi dva další poradce – vojenského tajemníka, generálmajora Danyho Jatoma, a ředitele zpravodajské služby Mosad Šabtaje Šavita. Teď, když Rabin jede do Washingtonu, budou Jatom se Šavitem muset rychle zařídit dlouhou řadu

Zabiti krale.indd 25

11/01/17 16:34

› 26 ‹

ZABITÍ KRÁLE

bezpečnostních opatření. A jelikož bude izraelská delegace početnější, než se původně plánovalo, musí Haber rezervovat víc pokojů ve washingtonském hotelu Mayﬂower, zkoordinovat s Bílým domem časový rozvrh a postarat se o mnoho dalších aspektů cesty. Rabinovi poradci byli zvyklí pracovat o šabatu – nikdo z nich nebyl věřící a sobotu nesvětil. Ale cesta vrcholného izraelského politika do zahraničí takhle na poslední chvíli skoro neměla obdoby. Premiér měl odletět už druhý den odpoledne a ceremoniál v Bílém domě se měl konat v pondělí v jedenáct. Především však bylo třeba informovat Perese, že Rabin změnil názor. Oba politici, Rabin i Peres, uzavřeli v měsících, kdy proces v Oslu probíhal, jakési příměří, protože si oba uvědomovali, jak moc politicky riskují, když vedou tajná jednání s nejzapřisáhlejším nepřítelem Izraele. K tomuto příměří patřil i slib vzájemně se o všem informovat. Přesto byla hladina nedůvěry a podezřívavosti dál nesmírně vysoká. Jeden vládní představitel je v této době přirovnal k zápasníkům sumo, kteří se zaklínili v neměnné pozici a oba se snaží soupeře porazit, ale zároveň se vzájemně podpírají. Haber předal zprávu telefonicky vedoucímu Peresova úřadu krátce po osmé hodině ráno. Potom zavolal jednoho reportéra z izraelského veřejnoprávního rozhlasu a informaci mu sdělil – a brzy toho měl litovat. Rádio mělo řadu stanic, které dohromady poslouchalo obrovské množství lidí. Podle vzoru BBC odvysílaly každou celou hodinu několik pípnutí na znamení, že budou následovat zprávy. Haber proto předpokládal, že jeho informace se objeví až v devět hodin, takže Peresův poradce bude mít hodinu na to, aby ji sdělil svému šéfovi. Jenže rádio ji oznámilo jako aktuální novinku už v osm třicet a Peres, který se ve své oﬁciální rezidenci zrovna chystal usednout k rozhovoru se dvěma nejváženějšími izraelskými novináři, měl náhodou zrovna rádio zapnuté. Byl bez sebe vzteky. Interview s Nachumem Barneou a Šimonem Šiferem z deníku Jediot achronot mělo zvýraznit Peresovu roli v jednáních a jeho státnické úspěchy. A venku čekal v přenosovém voze produkční pořadu stanice NBC s názvem Today, až na něj přijde řada. Novináři však Perese

Zabiti krale.indd 26

11/01/17 16:34

Let skeptika

› 27 ‹

zastihli zachmuřeného a podrážděného – a už v devět ráno při druhé sklence francouzského koňaku. Peres jej nabídl i oběma novinářům, ale už za chvíli je poprosil, aby počkali venku, protože si musí zatelefonovat. Slyšeli ho pak z magnetofonu, který nechali v místnosti: „Ten chlap mi zničil život! Šikanuje mě už šestnáct let!“ ječel Peres na právníka Gioru Ejniho, jenž spory mezi Rabinem a Peresem řadu let žehlil. „Buď já, nebo Rabin, jinak zůstanu doma!“ Peres zavolal i spisovateli Amosi Ozovi, svému dlouholetému příteli, a řekl mu, že podá demisi. Ministr zahraničí měl rád společnost romanopisců a básníků a za literáta považoval i sebe. Lišil se tím od Rabina. Vyrostl v Polsku, a třebaže se přistěhoval do Palestiny už v jedenácti letech, nikdy úplně neztratil přízvuk štetlu, středoevropského židovského městečka, což byl ve společnosti, která se cíleně snažila z židovských přistěhovalců vyhnat kulturu diaspory, značný handicap. Rabin byl naopak sabra, člověk narozený v Izraeli, a v historickém okamžiku, kdy mělo toto postavení zvlášť velkou váhu. Životní dráhy obou se protnuly záhy a zároveň zformovaly jejich rivalitu. Jak tomu v rodících se společnostech často bývá, vstupovali v oněch letech nejbystřejší a nejschopnější mladí členové židovského společenství v Palestině buď do vojenských skupin, nebo do vládních služeb. Peres zvolil politiku. Stal se chráněncem Davida Ben-Guriona, pozdějšího prvního izraelského ministerského předsedy; před válkou o nezávislost pomáhal shánět zbraně pro židovskou armádu a nakonec vyjednal dohodu o dodávce francouzského atomového reaktoru, jenž udělal z Izraele jadernou velmoc (i když neoﬁciální). V devětadvaceti letech stál v čele ministerstva obrany, největšího a nejsložitějšího vládního resortu. Peres však nikdy neriskoval život na bojišti, což byla v zemi, která miluje své generály, vada na kráse. Pro Rabina byl Peres jen aparátník. Možná že střelbu z děl slyšel, říkal starý vtip, ale jen v telefonu. Jejich nepřátelství dlouhá léta jen doutnalo a vzkypělo až v roce 1974 při vnitrostranických volbách Strany práce. Peres byl tehdy

Zabiti krale.indd 27

11/01/17 16:34

› 28 ‹

ZABITÍ KRÁLE

už patnáct let poslancem, zatímco Rabin byl v politice teprve pár měsíců. V roce 1968 odešel z armády a ujal se funkce izraelského velvyslance ve Washingtonu. Koncem roku 1973 se vrátil do Izraele a vstoupil do vlády jako ministr. Když se pak sešli členové ústředního výboru Strany práce, aby po ničivé jomkipurské válce zvolili nového předsedu, dali přednost Rabinovi před Peresem – a to byla pořádná urážka pro člověka, který dlouhá léta šplhal po žebříčku politické hierarchie. K Rabinovu vítězství přispělo do značné míry právě to, že před válkou pobýval v cizině, takže na něj nepadl stín její neúspěšnosti. Pro Perese byl ale potupný i jásot médií, že Rabin je prvním premiérem narozeným v Izraeli. Aby Rabin udržel stranickou jednotu, jmenoval Perese ministrem obrany. Brzy toho však litoval a stěžoval si svým spolupracovníkům, že Peres neustále vyzrazuje tisku citlivé informace a na každém kroku podrývá jeho autoritu. Kromě jiného se postavil na stranu skupiny židovských osadníků na Západním břehu, kteří neoprávněně obsadili Sebasti nedaleko palestinského Nábulusu, a přinutil Rabina, aby jim zajistil provizorní bydlení. Osadnické hnutí bylo tehdy ještě poměrně omezené a toto vítězství je významně posílilo. Rabin si byl jistý, že Peres to udělal hlavně proto, aby zpochybnil jeho autoritu. Tři roky po nástupu do premiérské funkce Rabin rezignoval, když jeden novinář odhalil, že Rabinova žena má pár tisíc dolarů na bankovním účtu ve Washingtonu, ačkoli Rabin už dávno není velvyslancem; představovalo to porušení přísných izraelských devizových zákonů. Rabin měl dlouhá léta podezření, že to vyzradil Peres a jeho přisluhovači. Předsednictví strany teď tedy připadlo Peresovi. Lidem, kteří tehdy s oběma muži přicházeli do styku, připadaly rozdíly mezi nimi téměř zásadní. Peres ohromoval velkolepými nápady, jako byl v padesátých a šedesátých letech jaderný program nebo mnohem později projekt „nového Blízkého východu“. Rabin o vznešených iniciativách nemluvil skoro nikdy, ale uměl do detailů naplánovat akci – třeba vojenskou operaci – tak, že nic nebylo ponecháno náhodě. Na Peresovi byla vidět jeho frankoﬁlní

Zabiti krale.indd 28

11/01/17 16:34

Let skeptika

› 29 ‹

orientace – nosil dvouřadové obleky a trousil elegantní aforismy, které chrlil zdánlivě spontánně. Rabin měl raději kulturu Washingtonu, kde se jako velvyslanec naučil umění věcné politiky od expertů jako Nixon nebo Kissinger. Rabin i Peres kouřili a pili whisky, ale Rabin toužil po tabáku víc. Často vykouřil i dvě krabičky parliamentek denně. Na vnitřní straně ukazováčku a prostředníčku to dokládaly žluté skvrny. V osmdesátých letech jejich řevnivost Straně práce velmi uškodila. Rabin vydal paměti plné jedu proti Peresovi, kde se objevilo i označení, které mu mělo zůstat po zbytek politického života – „neúnavný pletichář“. Výraz vymyslel spisovatel Dov Goldstein, který Rabinovy paměti po dlouhých společných rozhovorech sepsal. Když Rabin při četbě první verze na toto označení narazil, blahopřál Goldsteinovi, že se mu podařilo Perese tak vystihnout. „Večer mi zavolal a řekl, ,pověz, Dovale (zdrobnělina Dova), jakou jsi měl hodnost v armádě?‘“ vzpomínal později Goldstein. „Odpověděl jsem, že seržant... A on řekl, ,tak si zapamatuj, že tohle je poprvé, kdy generálmajor telefonicky salutuje seržantovi.‘“ Peres, kterého čekala v několika volebních kampaních po sobě porážka, dával průchod hněvu na Rabina při pravidelných setkáních, které pořádal s pěti předními izraelskými novináři. Do tohoto „kvintetu“, jak jim Peres říkal, patřil Dan Margalit z deníku Ha´arec, který zveřejnil článek o Leině americkém bankovním kontu, a David Landau, redaktor listu Jerusalem Post. Peres je zval k sobě domů, kde se společně dívali na zprávy, mluvili o politice, kouřili a popíjeli. I když tito novináři znali všechny nepříjemné detaily o rivalitě obou politiků, vždycky je zarazily drsné výrazy, jež Peres používal. Jedním stále se opakujícím tématem byl Rabinův zvyk přivlastňovat si Peresovy úspěchy – tak to aspoň viděl Peres – včetně brilantní záchrany izraelských rukojmí z Entebbe v Ugandě v roce 1976.* Peres trval na tom, že to byl jeho nápad. * Letadlo Air France unesli do Entebbe teroristé Lidové fronty pro osvobození Palestiny. Nežidovské cestující (148) propustili. Při operaci izraelského komanda bylo zachráněno 102 ze 106 rukojmí (pozn. překl).

Zabiti krale.indd 29

11/01/17 16:34

› 30 ‹

ZABITÍ KRÁLE

I teď, v sobotu ráno sedmnáct let po Entebbe, měl Peres opět dojem, že si jeho rival přivlastňuje úspěch, o který se zasloužil pouze on. Vystrčil oba novináře z bytu a začal sepisovat demisi. Mezitím rozjel vlastní akci prostředník Ejni. Zavolal Rabinovi, aby mu celou krizi vylíčil a získal jeho povolení zahájit kyvadlovou diplomacii. Jednou z mnoha drobných ironií jejich dysfunkčního vztahu bylo, že Peres a Rabin bydleli v téže čtvrti, jen tři bloky domů od sebe a v budovách podobného stylu. Když bylo třeba Ejniho služeb, prostředník zaparkoval auto na ulici Rava Ašiho a běhal z jednoho bytu do druhého a nabízel překlenovací návrhy, často v písemné podobě. Když si musel soukromě zatelefonovat, třeba aby se poradil s nějakou další stranou sporu, stavil se v budce na půl cesty mezi oběma budovami. Když se ve čtvrti objevil, bylo to pro novináře znamení, že stařešinové se už zase hádají. Ejni měl dlouhé kudrnaté vlasy, brýle s kovovou obroučkou a knír jako Frank Zappa, a vypadal tak jako člen nějaké rockové skupiny sedmdesátých let, akorát v obleku. Tentokrát však Peres trávil den v Jeruzalémě, v oﬁciální rezidenci ministra zahraničí. A tak Ejni pracoval většinou telefonicky. Bylo mu jasné, že Rabin nemůže nechat Perese rezignovat. V takovém zásadním okamžiku by to poskvrnilo mírovou dohodu. Jenže oba muži spolu soupeřili už tak dlouho, že jim dělalo potíže vidět tento kolektivní úspěch – produkt Peresova tradičně širokého rozhledu a Rabinova precizního soustředění na detaily – jako něco jiného než hru, kterou jeden vyhraje a druhý prohraje. Když Rabin před rokem porazil Perese v primárkách Strany práce a zvítězil i v parlamentních volbách, byl odhodlán neobsadit ho do žádné pozice, která obnáší rozhodování zásadního významu. Teprve na nátlak členů strany si to rozmyslel a přidělil mu ministerstvo zahraničí. U Perese rostla s každou volební porážkou potřeba veřejného uznání – i podle jeho blízkých stoupenců to hraničilo až s posedlostí. Navázání kontaktu s OOP vlastně inicioval jeho náměstek Josi Bejlin. Ten to tajil i před samotným Peresem, dokud obě

Zabiti krale.indd 30

11/01/17 16:34

Let skeptika

› 31 ‹

strany neabsolvovaly dvě úspěšné schůzky a nesepsaly první návrh dohody. Pokud si někdo mohl stěžovat, že si uznání za jeho úspěch přivlastnil někdo jiný, byl to právě Bejlin. Peres měl ale pocit, že si uznání zasluhuje, protože na Rabina v klíčových okamžicích přitlačil. „Řekl jsem mu, když se vydáš touhle cestou, nebudeš mít lepšího kolegu, než jsem já. A když se po ní nevydáš, nebudeš mít většího odpůrce,“ vyprávěl o dvacet let později. Tak či onak, Ejnimu se do večera podařilo zprostředkovat dohodu, která každé straně přinášela nějakou výhodu. Do Washingtonu pojedou oba. Oba budou stát v Bílém domě na pódiu vedle Arafáta a druhého nejvýše postaveného představitele OOP Mahmúda Abbáse. A oba zástupci nejvyšších politiků, Peres a Abbás, dohodu rovněž podepíšou. Spolu s poradci a hosty obou stran najednou delegace do Washingtonu narostla na více než sto osob. Haber bude muset dokonce říct Rabinově dceři Dalje, že pro ni v letadle nezbude místo. Několik hodin před odletem jí pak ale zavolal znovu a sdělil jí, že místo už má, ale jen když si pospíší na letiště – a za let si sama zaplatí. Dalja obě podmínky splnila.

Rabin létal do ciziny starým čtyřmotorovým Boeingem 707, který při letu vypouštěl tolik černých sazí, že jej některé země nakonec ze svého vzdušného prostoru vykázaly. Když letoun nesloužil premiérovi, využívalo ho izraelské letectvo k tankování stíhaček ve vzduchu. S jednodenním předstihem ho však technický personál letiště dokázal proměnit v luxusní dopravní letadlo – byť jen v tom nejvolnějším slova smyslu. Většinou to obnášelo instalaci několika sedadel první třídy do střední části letounu a přišroubování dvou lůžek k podlaze pro Rabina a Leu. V přední části seděl na jedné straně na sedadlech ekonomické třídy Peres a jeho spolupracovníci a hosté a na druhé doprovod Rabina. Novináři a členové ochranky měli místa vzadu.

Zabiti krale.indd 31

11/01/17 16:34

› 32 ‹

ZABITÍ KRÁLE

Rabin nastoupil do letadla v neděli pozdě odpoledne, usadil se a okamžitě požádal palubní personál o sklenici piva. Všichni stevardi a piloti tohoto letounu byli důstojníci letectva a patřili v armádě k nejpřísněji prověřovaným vojákům. Pak si Rabin zapálil cigaretu a uvelebil se, zatímco hliníkový plášť starého stroje při pojíždění a startu vibroval. Země vypadala ze vzduchu malá a zranitelná. Většina městských konglomerací byla natěsnána u svažujícího se pobřeží. Ve skutečnosti se však její bezpečnostní pozice už několik let zlepšovala. Rozpad Sovětského svazu a rozprášení irácké armády americkými jednotkami za války v Perském zálivu v roce 1991 přinesly Izraeli velké strategické výhody. Teď, když už nepřátelé Izraele neměli žádnou velmoc, která by je podporovala, a Irák byl zásadně oslaben, zdála se stará izraelská obava z invaze koalice arabských států méně vážná než kdykoli předtím. Jiné síly mezitím přetvářely hospodářství a kulturu země. Až do konce osmdesátých let neměli Izraelci přístup k nejznámějším obchodním značkám a trendům, které formovaly ostatní části Západu. V zemi neexistovalo žádné kryté nákupní středisko a k dispozici byla jediná televizní stanice. O každém ﬁlmu, který odvysílala, se často hovořilo celý víkend. Ale postupná deregulace ekonomiky otevřela Izrael vnějším vlivům a umožnila v roce 1990 takové věci, jako byla kabelová televize. V základním balíčku byla i MTV a CNN, dva obrovské kulturní vlivy, které v Americe patřily už deset let k základnímu vybavení. K celému procesu přispělo o rok později i zmírnění arabského hospodářského bojkotu Izraele. Izraelci si najednou mohli koupit Pepsi Colu a jezdit v hondách a toyotách, jejichž výrobci dominovali světovému trhu, ale Izraeli se do té doby vyhýbali. Klíčový byl v tomto přechodu rok 1993. Ještě předtím, než Izrael oznámil dohodu z norského Osla, uzavřel první franšízovou smlouvu s izraelským obchodníkem McDonald’s. Jeho příkladu následovaly i další fastfoodové řetězce. Téhož roku začala vysílat druhá pozemní televizní stanice, která později zavedla i zpravodajství jako první konkurenci veřejnoprávním přehledům zpráv.

Zabiti krale.indd 32

11/01/17 16:34

Let skeptika

› 33 ‹

Známé hudební osobnosti, které se do té doby Izraeli obloukem vyhýbaly, jej toho roku v létě najednou zařadily do svého turné, včetně Madonny nebo Guns N’ Roses. Největší hvězda popu Michael Jackson byl v roce 1993 zapleten do sexuálního skandálu okolo nezletilých chlapců, kteří u něj doma přespávali, ale když na podzim přijel do Tel Avivu, přišlo se na něj podívat sedmdesát tisíc Izraelců. Proces z Osla měl tyto změny ještě víc urychlit. Zároveň však Izrael poznamená i horším způsobem. Zrovna když Rabinovo letadlo opouštělo izraelský vzdušný prostor, prožívala země první křeče mírové dohody, která probouzela extremisty na obou stranách. Na jihu země v Aškelonu nastoupil kolem šesté hodiny večer do autobusové linky Palestinec Ahmad Atala z Gazy, odjistil granát, který si s sebou přinesl, a hodil ho do uličky. Skupina islámského odporu Hamás předtím tentýž den vydala prohlášení, v němž označila dohodu z Osla za ostudu a zradu a vyzvala Palestince, aby se proti ní postavili. Toto uskupení, které odmítalo jakékoli kompromisy vůči Izraeli, se bude v následujících letech snažit izraelsko-palestinské smíření zmařit. Atala byl na Hamás přinejmenším volně napojen a dlouhodobě choval v nitru hněv na izraelskou střelbu, která tři roky předtím zabila sedm Palestinců. Měl na sobě tričko s nápisem „Černá neděle“, jak se tomuto incidentu na autobusové zastávce v Tel Avivu říkalo. Granát však z neznámého důvodu nevybuchl. Aby Atala operaci zachránil, otočil se k řidiči a několikrát ho bodl do trupu. Ten ztratil kontrolu nad volantem. Zatímco autobus šněroval silnici z jednoho jízdního pruhu do druhého, byl jeden dvacetiletý desátník v přední části vozu natolik duchapřítomný, že do své armádní pušky zastrčil zásobník, stiskl spoušť a střelil Atalu do hrudi. Palestinec a řidič autobusu Jechiel Karmi se tak stali prvními oběťmi dohody z Osla – zemřeli ještě před jejím podpisem. Rabin se zprávu dozvěděl v polovině letu a hned mu bylo jasné, jak nesmírně zranitelná celá dohoda je. Jednotliví palestinští i izraelští extremisté mohli snadno podkopat dílo, jehož dosažení

Zabiti krale.indd 33

11/01/17 16:34

› 34 ‹

ZABITÍ KRÁLE

věnovaly obě strany tolik energie – nový vzájemný vztah, pocit bezpečí pro Izraelce a větší svobodu pro Palestince. Tato epizoda se bude v dalších letech opakovat znovu a znovu a bude mít ničivé účinky. Rabin přikázal svému vojenskému tajemníkovi Jatomovi, aby dočasně uzavřel Západní břeh a Gazu. Toto opatření zadrží další potenciální ozbrojence, i když zároveň znemožní nástup do práce jednomu stu tisíc Palestinců, kteří pracují v Izraeli. I tato dlouhotrvající uzavření budou pro dohodu z Osla typická a mnoho Palestinců se bude ptát, jestli jim dohoda život zlepšila, nebo zhoršila. Po mezipřistání v Amsterodamu – Boeing 707 spotřeboval příliš mnoho pohonných hmot, než aby z Izraele doletěl do Washingtonu na jeden zátah – strávil Rabin většinu noci buď na svém sedadle, nebo na lůžku proti své ženě na druhé straně uličky. Lea jako manželka Rabina-armádního generála a později Rabina-velvyslance a premiéra měla jasnou roli. Na větších sešlostech řídila pohyb účastníků a odvracela od manžela společenský tlak. Vzali se před pětačtyřiceti lety, o pauze mezi dvěma bitvami války za nezávislost. Ale protože Rabina většinu času zaměstnávaly boje, pověřil svatebními přípravami jednoho kamaráda, který měl rovněž za úkol objednat místo svatby a rabína. V den obřadu byl Rabin tak plachý, že si rabín myslel, že Leu si bere onen kamarád. Peres se naopak procházel po letadle a hovořil s každým, kdo nespal. K nespavcům patřila i Dalja Jairiová, jejíž manžel zahynul před osmnácti lety při záchraně rukojmí zajatých ozbrojenci OOP. Rabin s Peresem přenechali tři místa v letadle příslušníkům rodin obětí terorismu. Jejich přítomnost na slavnostním ceremoniálu tak bude signalizovat, že jsou ochotni hodit nepřátelství za hlavu i Izraelci, jimž konﬂikt způsobil hluboké osobní utrpení. Zároveň to oba nejvyšší politiky ochrání před obviňováním, že objetí se strůjci těchto útoků představuje zradu obětí. Dalju Jairiovou vybral Rabin. Byla moderátorkou oblíbeného rozhlasového pořadu a znala se s ním dvacet let. Její manžel Uzi měl zrovna armádní dovolenou, když v březnu 1975 přistál na telavivské pláži tým OOP v gumových člunech

Zabiti krale.indd 34

11/01/17 16:34

Let skeptika

› 35 ‹

a zajal rukojmí v hotelu Savoy. Ozbrojenci doufali, že je vymění za Palestince vězněné v Izraeli. O několik let dříve byl Uzi velitelem elitní protiteroristické jednotky Sajeret Matkal. Když krize pokračovala ještě v noci, přemluvil své kolegy z jednotky, aby mu dovolili se ke komandu připojit. Jenže útok na hotel následujícího rána dopadl špatně. Uzi a dva další vojáci zahynuli a s nimi i osm rukojmí. Sedm z osmi palestinských ozbrojenců komando zabilo. Dalja Jairiová po celou dobu letu znovu prožívala muka tehdejšího rána, ale zároveň pociťovala i závratnou energii. Ještě před rokem se ve svém rozhlasovém pořadu trochu posmívala Peresovi za jeho snílkovská prohlášení o zrodu nového Blízkého východu. A on si ji teď dobíral a tvrdil, že tahle fantazie se právě uskutečňuje. Dalje Jairiové v letadle připadalo, že oba týmy hrají symbiotickou roli. Měla je za snílky, ale i realizátory. A třebaže tu panovalo hmatatelné napětí, členové obou táborů se spolu bavili přes uličku a vyprávěli si vtipy. Skepsi dával nahlas najevo jen jediný člověk v přední části letadla. Generálmajor Dany Rothschild, který na sebe vzal roli spojovacího důstojníka mezi kabinetem a vojenskými vládci Západního břehu a Gazy, varoval, že Palestinci nemají vládní instituce, jaké si Židé vybudovali už před nezávislostí. „Jsme teprve na začátku, na oslavy je zatím příliš brzy,“ prohlásil. Jeho poznámka připadla jednomu pasažérovi na Peresově straně trochu jako chucpe. Palestinci přece nemají instituce proto, že jim je izraelské úřady na Západním břehu a v Gaze šestadvacet let nedovolily vytvořit. Dva lidé, kteří v mírovém procesu sehráli snad nejvýznamnější úlohu, v letadle překvapivě chyběli. Když Bejlin zahájil tajnou komunikaci, vyslal Jaira Hirschfelda a Rona Pundaka, aby předkládali návrhy a přijímali odpovědi. Hirschfeld byl akademik, který s Palestinci udržoval styky, a Pundak původně novinářem a zpravodajským důstojníkem. Nakonec od nich jednání převzal generální ředitel ministerstva zahraničí Uri Savir, ale Hirschfeld s Pundakem už navázali s delegací OOP přátelské vztahy a zúčastnili se každé schůzky, dokud obě strany o sedm měsíců později nedospěly k dohodě. Přesto, když začaly přípravy na její podpis,

Zabiti krale.indd 35

11/01/17 16:34

› 36 ‹

ZABITÍ KRÁLE

Peres oběma mužům sdělil, že pro ně nebude místo ani v letadle, ani na ceremoniálu ve Washingtonu. Ministr zahraničí naznačil, že chce být centrem pozornosti s co nejmenším počtem spolupracovníků celého projektu. „Na brit mila, obřízku, se taky nezve porodní bába,“ řekl lidem ve svém úřadu. Je zvláštní, že takového velkého vizionáře napadají tak malicherné myšlenky, pomyslel si tehdy Pundak. Nedal se však odradit a několika telefonáty zajistil dvě místa na ceremoniálu v části vyhrazené pro americké židovské představitele. A pak přesvědčil jednu německou nadaci, aby jemu a Hirschfeldovi koupila letenky. Novináři v zadní části letadla čekali, až se k nim dostanou nějaké útržky informací. Komentátor listu Jediot achronot Nachum Barnea, který dělal o den dříve rozhovor s Peresem v jeho soukromé rezidenci, doprovázel Rabina už na několika zahraničních cestách. Rád bděl, když ostatní novináři usnuli, pro případ, že by dozadu zabloudil premiér a chtěl si s někým zakouřit. V takových okamžicích byl Rabin štědře výřečný. S novináři jen tak neklábosil; dokázal klidně strávit hodinu pitváním nějakého politického dilematu, a dodal tak reportérovi dost materiálu k výživnému článku na první stranu. Barnea, jehož vtipné sloupky často odrážely všeobecnou náladu v Izraeli, dohodu z Osla většinou chválil. Měl ale pocit, že Izraelci podpoří jen pomalý a opatrný postup. Shrnul to jednou větou ve sloupku, jenž vyšel dříve téhož dne: „Ano dohodě, ne euforii.“ Většina reportérů v letadle psala o nejvyšší vládní politice už řadu let. Patřili k nejzasvěcenějším novinářům v Izraeli. Přestože však měli všechny možné zdroje informací, ani jeden z nich v předchozích sedmi měsících nezjistil, že se v Norsku odvíjí pro Izrael nejvýznamnější téma posledních desetiletí. Tento nezdar přivedl novináře i šéfredaktory do trapné situace, protože izraelští představitelé byli známi tím, že od nich neustále unikaly informace. Potěšilo to však Rabina, který rozhovory tajil i před nejbližšími spolupracovníky. Ševesovi o nich řekl až ve chvíli, kdy chtěl zadat průzkum veřejného mínění, aby zjistil, jak budou Izraelci na dohodu s OOP reagovat. Haber byl na soukromé cestě v zahraničí, když byla zpráva v srpnu zveřejněna, a velice ho překvapila.

Zabiti krale.indd 36

11/01/17 16:34

Let skeptika

› 37 ‹

Jediným novinářem, který tyto informace málem vyčmuchal, byl reportér velkoformátového deníku Ha´arec, jenž o premiérském úřadu vůbec nepsal. Jerach Tal se specializoval na politické strany a trávil nejméně jeden den v týdnu v ústředí Strany práce v Tel Avivu klábosením s jejími funkcionáři. Byl tam i jednou v červenci, kdy mu jistý zdroj řekl o řadě schůzek vysokých představitelů Izraele a OOP v zámoří. Další podrobnosti neuvedl, a když se s tím Tal vrátil do redakce, šéfredaktor vyjádřil pochybnosti. Měli je i zkušenější novináři listu, včetně Zeeva Šifa, o němž se povídalo, že má tak hluboké kontakty s armádními generály, že mu sami pravidelně telefonují informace. Přesto Ha´arec otiskl dvanáctého července 1993 na titulní stránce článek s názvem „Jeruzalém tajně jednal s vedením OOP“. Většina detailů nebyla správná; článek tvrdil, že místem jednání byla „arabská země“ a rozhovory se soustředily na „Jeruzalém a hranice případné autonomní zóny“. Talův druhý zdroj článku, jistý představitel OOP, nevěděl nic o tom, že by jednání probíhala v Oslu, ale byl obeznámen s jinými kontakty mezi Izraelci a členy OOP. A telefonicky z Káhiry Talovi potvrdil nesprávný tajný vyjednávací kanál. Pro Rabina a Perese, kteří se báli, že by publicita mohla rozhovory zmařit, byly chyby uvedené v článku zásahem štěstěny. Umožnily Peresově úřadu vydat víceméně upřímné dementi, jež zajistilo, že žádné jiné noviny už potom téma nesledovaly. Po téměř čtrnáctihodinovém letu přistál Boeing 707 na Andrewsově letecké základně ještě za tmy časně ráno v pondělí třináctého září 1993. I tak brzy už byla venku vysoká vlhkost a teplota dosahovala jednadvaceti stupňů, což je ve Washingtonu na konci léta typické počasí. Než později téhož dopoledne začne slavnostní ceremoniál, vystoupí teploměr na dvaatřicet.

Haber objednal v hotelu Mayﬂower, dominantě centra Washingtonu asi pět bloků severně od Bílého domu, skoro čtyřicet pokojů. Hotel byl postaven v roce 1925 a ozdoben zlatem a prezident

Zabiti krale.indd 37

11/01/17 16:34

› 38 ‹

ZABITÍ KRÁLE

Harry Truman ho označil za „druhou nejlepší adresu“ ve Washingtonu, samozřejmě hned za Pennsylvania Avenue 1600. Když dorazila izraelská delegace, proudily ze stanice metra Farragut North kousek od hotelu davy lidí do práce. Rabin prošel vstupní halou a vyjel výtahem do svého apartmá. Haber, který už měl napsaný Rabinův projev, zatelefonoval Clintonovu poradci pro Blízký východ Martinu Indykovi, aby ještě doladil pár posledních detailů. Uplynulý víkend byl plný dramatických událostí a příštích pár hodin to nemělo být jinak. Když se Rabin rozhodl do Washingtonu jet, předal Haber Bílému domu žádost, aby Arafát na sobě při ceremoniálu neměl svou typickou vojenskou uniformu a zbraň po boku. Pro něj to byly symboly celoživotního boje za palestinskou nezávislost, ale Izraelci si je spojovali s terorismem OOP. Rabin chtěl, aby jeho krajané začali Arafáta vnímat jinak. Haber se rovněž pokusil zajistit, aby Arafát Rabina nepozdravil podle arabské tradice – polibkem na každou tvář a někdy i na čelo. Rabin byl odhodlán uzavřít s nepřáteli Izraele mír, ale na tohle objímání nebyl. A rozhodně neměl chuť pocítit na tváři Arafátovy vousy. „No dobrá, dobrá. Ale žádné líbání!“ řekl o víkendu telefonicky Clintonovi, který naléhal, aby si oba potřásli na pódiu rukou. Splnění izraelské žádosti vyžadovalo kreativní manévrování zaměstnanců Bílého domu. Clinton, jenž byl v úřadu už devět měsíců, chtěl, aby se Rabin cítil dobře. Vztah mezi oběma politiky začal před rokem rozpačitě. Rabin zrovna usedl do premiérského křesla a byl na návštěvě Spojených států kvůli schůzkám s prezidentem Georgem H. W. Bushem. Clinton ho poprosil, aby se sešel i s ním. Tento bývalý guvernér Arkansasu se nacházel v závěrečném stadiu ostré předvolební bitvy proti Bushovi a doufal, že mu v kampani pomůže fotograﬁe s izraelským premiérem. Rabin se ho snažil odmítnout. Nesnášel představu, že by se měl stát faktorem v amerických volbách. Ale Clinton nepřestával naléhat. Když se dvanáctého srpna nakonec sešli v hotelu Madison, kde byl i kandidát na viceprezidenta Al Gore a spolupracovníci

Zabiti krale.indd 38

11/01/17 16:34

Let skeptika

› 39 ‹

obou stran, nastala po úvodních zdvořilostech řada trapných odmlk. Rabin byl vůči demokratům ostražitý, což byl pozůstatek jeho sporů s Jimmym Carterem v době svého prvního premiérství. A třebaže Clinton uměl ve svých lepších dnech zaplnit místnost kouzlem osobnosti, oba muži byli pozoruhodně rozdílní – Rabin byl pořádkumilovný starý voják a Clinton bezstarostný produkt populační exploze a absolvent postgraduálního studia na Rhodesovo stipendium v Oxfordu. Ševes, který znal Gorea a jeho poradce z let, kdy ve Washingtonu studoval management, měl tehdy pocit, že schůzka směřuje ke katastrofě. Pošeptal Goreovi, že Clinton by se měl zmínit o americké vojenské pomoci. Izrael ji od Spojených států dostával nejvíc už od sedmdesátých let. Třeba by se Clinton mohl zavázat, že v roli prezidenta ponechá skoro dvoumiliardový balíček beze změny, navrhl Ševes. Gore naškrábal pár slov na kousek papíru a podal jej Clintonovi, který hned po jeho přečtení spustil dlouhou řeč o tom, že zůstane věrný slibu Ameriky a bude dbát o izraelskou bezpečnost. Zdálo se, že to zabralo – Ševes si povšiml, že Rabin zpozorněl. Na jejich další schůzce v březnu byl Clinton už prezidentem a jako mnoho svých předchůdců doufal, že přinese mír Blízkému východu. Tou dobou už probíhala jednání v Oslu, ale Rabin si nechával detaily pro sebe. Clinton v něm přesto vycítil odhodlání uzavřít dohodu buď se Sýrií, nebo s Palestinci – i když ne s oběma najednou. Rovněž se mu zamlouvala Rabinova přímočarost a čestnost, která se skrývala za jeho nevlídným výrazem. Clinton později o této schůzce řekl, že Rabin „si mě tak trochu oťukával a mně bylo jasné, že je to výjimečný člověk“. Aby Indyk zabránil rozpakům mezi Arafátem a Rabinem, poprosil o pomoc saúdského prince Bandara bin Sultána, který byl deset let velvyslancem ve Spojených státech. Byl ve Washingtonu významnou osobností a vypěstoval si pevné vztahy s americkou elitou, včetně členů Bushovy rodiny. Zároveň se stýkal s většinou nejvyšších arabských politiků a Arafáta znal osobně. Indyk Bandara poprosil, aby Arafáta poučil o „nařízení nelíbat“, jak tomu

Zabiti krale.indd 39

11/01/17 16:34

› 40 ‹

ZABITÍ KRÁLE

lidé v Bílém domě začali říkat, i o jeho oděvu. Když byl už Arafát na cestě do Washingtonu, Bandar objednal několik obleků a nechal je poslat do Arafátova hotelu. Tyto dvě záležitosti zaměstnávaly prezidenta a jeho poradce ještě tři hodiny před slavnostním ceremoniálem – jako drobné ukázky citlivých otázek, jež budou Izraelci a Palestinci muset překonat. Clintonův poradce pro národní bezpečnost Anthony Lake na schůzce v Oválné pracovně prohlásil, že ví, jak tradiční arabský pozdrav zmařit. Je třeba napřáhnout pravou ruku ke stisku s protějškem a při tom pevně položit levou na předloktí blížící se osoby. Když se to provede správně, manévr druhému zabrání, aby se naklonil k polibku. Clinton si to se svým bezpečnostním poradcem několikrát nacvičil a v jednu chvíli zvedl koleno k Lakeovým tříslům, aby předvedl svůj záložní plán. Jestli se mu podaří zabránit Arafátovi, aby na pódiu políbil jeho, pomyslel si Clinton, pak se ten starý partyzán nepokusí líbat ani Rabina. Na Andrewsově letecké základně si televizní štáby nainstalovaly mobilní vysílací zařízení, aby mohly živě přenášet Arafátův přílet; Spojené státy se ho od jeho vzestupu v šedesátých letech stranily. Teď měl Arafát na tváři široký úsměv, když vystupoval z letadla na plochu základny, jeho americké brány k návštěvě nejvyšších představitelů. Doufal, že jednou z výhod, kterou mu dohoda z Osla přinese, bude právě přístup k vládě ve Washingtonu – a už je to tady. Potřásl si rukou s náměstkem ministra zahraničí pro otázky Předního východu Edwardem Djerejianem a pak spatřil v řadě vítajících Bandara. „Andrewsova základna, Bandare, jsme na Andrewsově základně!“ pošeptal mu do ucha. Do hotelu pak jeli spolu. Bandar Arafátovi rozmluvil plán podat Clintonovi při ceremoniálu svou pistoli, teatrální gesto, které mělo znamenat, že se odvrací od ozbrojeného boje. Symbolika sice připadala Bandárovi trefná, ale tajná služba by Arafáta nikdy nenechala ani se přiblížit k Bílému domu s boční zbraní. (Když se Clinton o tom plánu dozvěděl, poznamenal, že kdyby mu dal Arafát na pódiu

Zabiti krale.indd 40

11/01/17 16:34

Let skeptika

› 41 ‹

zbraň, byl by ho s ní zastřelil.) Bandárovi se však nedařilo Arafáta přemluvit, aby si vzal na sebe oblek. Když se nasoukal do jednoho ze sak, jeho poradci vyprskli smíchy. Nikdy ho neviděli v ničem jiném než ve vojenském suknu. Arafát se na ně ještě pořád zlobil za to, že ho přinutili nechat doma v Tunisku manželku Suhu. Napětí mezi jeho poradci a ženou začalo sílit hned po svatbě před třemi lety. Arafát měl pocit, že ho všichni režírují, a připadalo mu to trochu ponižující, a tak si zase oblékl svůj tradiční oděv – jen z něj sundal medaile a vyznamenání, která často vystavoval na odiv. Bez nich to byl technicky vzato jen oblek na safari. Pak si dal na hlavu kefíji a zamířil ke dveřím. Rabin však poznal vojenskou uniformu, když nějakou viděl. Ve svém pokoji v hotelu Mayﬂower zahlédl v televizi Arafáta, jak vychází z hotelu a směřuje do Bílého domu, a zařval, ať okamžitě přijde Haber. Rabin byl pihovatý a měl světlou pleť – byl to zrzek, v Izraeli hebrejsky džindži. Když se rozhněval jako teď, tvář mu ohnivě zrudla. Haber sehnal telefonicky Indyka a řekl mu – k Indykově zděšení – že Rabin v pokoji trucuje a nepřijde. Tou dobou se už na Jižním trávníku před Bílým domem shromáždily stovky hodnostářů, včetně bývalých prezidentů Bushe a Cartera a několika někdejších ministrů zahraničí. Krize však trvala jen několik minut a Indyk si oddychl – Rabin vzal pohrůžku rychle zpět. Epizoda však naznačila, jak obtížný vztah bude mezi Rabinem a Arafátem panovat. Chvíli potrvá, než se nějaký vybuduje. Když byly obě delegace v Bílém domě, začal všem docházet význam celé události. Izrael měl ještě před rokem zákon, který občanům zakazoval se s představiteli OOP byť jen setkat. Ještě před několika týdny se o procesu v norském Oslu nevědělo a nic nebylo jisté. A teď stojí Rabin s Arafátem v Modrém pokoji vedle Clintona, izraelský generál na jedné straně a předák palestinských ozbrojenců na druhé, a chystají se společně vystoupit na pódium. Arafát se přes Clintona naklonil s úmyslem potřást Rabinovi rukou, ale izraelský premiér měl paže pevně zkřížené za zády a pohybem hlavy mu naznačil, že až venku, kde čeká dav lidí.

Zabiti krale.indd 41

11/01/17 16:34

› 42 ‹

ZABITÍ KRÁLE

Na Jižním trávníku se shromáždily skoro tři tisíce lidí, včetně velvyslanců arabských zemí, které byly s Izraelem oﬁciálně ve válečném stavu. Rabinův syn Juval přijel po pěti hodinách cesty autem z Raleigh v Severní Karolíně a seděl až vzadu se sestrou Daljou. Neměl ani příležitost s otcem před ceremoniálem promluvit. Novinářka Jairiová, která měla v hotelu čas na krátký odpočinek, se usadila víc vepředu, a byla tak dostatečně blízko, aby rozeznala výraz tváře všech sedmi mužů na pódiu – Clintona, Perese a Rabina, Arafáta a Abbáse, amerického ministra zahraničí Christophera a jeho ruského protějšku Andreje Kozyreva. Shlíželi z výšky na masu většinou šedivých hlav a tmavých obleků – a za nimi se rýsoval bílý obelisk Washingtonova památníku, který vévodí parku National Mall. V následujících letech se budou slavnostní podpisové ceremoniály a blízkovýchodní konference konat poměrně často. Nakonec budou sloužit jako připomínka, že mír je nadále prchavý. Ale na této první schůzce působil pouhý nesmírný význam tohoto okamžiku, neplánované rozhovory a nervózní poznámky doslova jako elektrický proud. Oba protagonisté se před vstupem do Bílého domu nikdy osobně nesetkali, takže diváci na trávníku i doma u televizorů viděli v přímém přenosu, jak ledové nepřátelství ve výrazech tváře i postoji zvolna taje. I projevy, podle očekávání vzletné a plné citátů z Bible, měly hypnotický účinek – ani ne tak kvůli slovům, ale spíš fascinujícímu kontextu. Samotný podpis se odehrál u dlouhého dřevěného stolu vytaženého z jedné z pracoven Bílého domu – téhož, u kterého v roce 1979 zpečetili mírovou smlouvu politici Izraele a Egypta. Jako první k němu usedl Peres a podepsal dvě kopie dohody, jež obsahovala i škrty a poznámky perem, změny z téhož dne dopoledne, které měly vyřešit neshody na poslední chvíli. Podepsal se do příslušného políčka na každé kopii velkými nakloněnými písmeny v angličtině i hebrejštině. Pak si zastrčil pero do vnitřní kapsy saka. Další byl na řadě Abbás, a když vstal, podal ruku všem mužům na pódiu, včetně Rabina a Perese. Byl to na tomto ceremoniálu první kontakt mezi Palestincem a Izraelci a lidé v hledišti povstali a zatleskali.

Zabiti krale.indd 42

11/01/17 16:34

Let skeptika

› 43 ‹

O pár minut později nastalo skutečné drama; poté, co svá jména na dohodu připojili Christopher a Kozyrev jako svědci. Clinton, který si tento okamžik nacvičil, si potřásl rukou s Rabinem po své pravici a Arafátem vlevo a pak rozpřáhl paže a popostrčil oba muže k sobě. Arafátova natažená ruka, tak bledá, že vypadala jako ruka nějaké ﬁguríny, trčela na okamžik ve vzduchu, než ji Rabin uchopil a stisknul. V momentě, kdy se obě ruce dotkly, celý dav hromadně vydechl a pak začal jásat. Rabin se otočil k Peresovi a řekl tiše hebrejsky: „Teď je řada na tobě.“ Dalje Jairiové, která viděla smíšené pocity na Rabinově tváři, připadalo, že ten stisk působil jako nerozhodnost ženicha na svatbě. Bez ohledu na dosavadní pochybnosti přispěje tento veřejný akt k posílení závazku. Srovnání se sňatkem se vybavilo i jednomu z Arafátových poradců Nabílu Šásovi, který přihlížel z trávníku. Když za ním později přišel Clinton, po špičkách k němu přistoupil a pošeptal mu do ucha: „Nebojte se, pane prezidente, neztratil jste izraelskou dceru, ale získal jste palestinského syna.“ Barnea, jemuž realizace dohody z Osla později způsobila osobní tragédii, druhý den napsal: „(Rabinovy) rozpaky byly na travnatém prostranství patrné, ale do učebnic dějepisu nevstoupí. Zmizí a v dobrém či zlém zůstane jen dramatická fotograﬁe, na které si oba nepřátelé potřásají rukou.“ Když byl ceremoniál u konce, vzal Clinton Rabina do Oválné pracovny, aby probrali další kroky. Dohoda, kterou Peres a Abbás právě podepsali, měla značné mezery a vady. Stanovila princip palestinské vlády nad pásmem Gazy a jedním ze sedmi měst na Západním břehu – Jerichem. Odkládala však na pozdější dobu jednání o plném rozsahu pravomocí vládnoucího orgánu. Také vytyčila za cíl palestinskou autonomii na obsazených územích, ale nezabývala se otázkou židovských osad nebo tím, jak jejich neustálé rozšiřování ovlivní celý proces. Všechny obecnější problémy, třeba zda bude Izrael jednoho dne souhlasit se vznikem palestinského státu, byly odloženy na pozdější dobu s tím, že v mezidobí si obě strany vybudují vzájemnou důvěru, která pak usnadní jednání o konečném statusu. Náměstek ministra

Zabiti krale.indd 43

11/01/17 16:34

› 44 ‹

ZABITÍ KRÁLE

zahraničí Bejlin, jenž proces v Oslu spustil, bude právě toto považovat za osudovou chybu celé dohody. Odklad totiž umožňoval, aby odpůrci míru na obou stranách proces otrávili násilnostmi, a tím vzájemnou důvěru podryli. Teď, když byl Rabin s prezidentem sám, popíjel vodu s ledem a vyprávěl, jak se naučil přijmout OOP za partnera jednání o míru. Palestinské povstání na Západním břehu a v Gaze ho přesvědčilo, že Izrael už nemůže odkládat rozhodnutí o osudu více než dvou milionů Palestinců v těchto dvou oblastech. Jestli se Izrael rozhodne, že si tato území ponechá, přijde o židovskou většinu a stane se režimem apartheidu, použil Rabin výraz, jejž se tehdy málokterý Izraelec odvažoval vyřknout v této souvislosti. I když Izrael raději jednal s Palestinci ze samotného Západního břehu a Gazy – stejně jako po konferenci v Madridu v roce 1991 – Rabinovi bylo jasné, že se místní představitelé telefonicky radí s Arafátem v Tunisku i o nejbezvýznamnějších maličkostech. Věděl to, protože jejich rozhovory zachytily izraelské zpravodajské služby a daly Rabinovi jejich přepis. Neexistovala zkrátka jiná možnost než jednat s Arafátem. Rabin neřekl, zda bude nakonec souhlasit se vznikem palestinského státu. O týden dřív v rozhovorech s novináři zdůraznil, že dohoda umožňuje palestinskou samosprávu, nic víc. Ale jeho rozhodnutí jednat s OOP, jejímž jediným cílem bylo už přes třicet let získání palestinské nezávislosti, znamenalo, že existence samostatného státu je rozhodně na stole. Jak zhruba o dvacet let později poznamenal Haber, nikdo si to neuvědomoval víc než Rabin. „Mohu vám říct, že mu bylo nepochybně hned jasné, že podpis dohody... nakonec k palestinskému státu povede.“ Izraelcům zbývalo jen pár hodin do odletu z Washingtonu, a tak členové delegace absolvovali oběd se svými palestinskými protějšky, který uspořádalo americké ministerstvo zahraničí. Rabin a Arafát zůstali v Bílém domě. Mezi pozvanými hosty k obědu byl i Henry Kissinger, který byl ministrem zahraničí v Nixonově i Fordově vládě a strávil na Blízkém východě

Zabiti krale.indd 44

11/01/17 16:34

Let skeptika

› 45 ‹

spoustu času vyjednáváním smluv o příměří po válce v roce 1973. V jedné chvíli se obrátil k Bejlinovi a zmínil se o někdejší ministerské předsedkyni Goldě Meirové, která v jistém často citovaném rozhovoru v roce 1969 prohlásila, že žádný „palestinský lid“ neexistuje: „Kdyby byla naživu Golda, postavila by vám šibenici a oběsila vás,“ řekl Kissinger Bejlinovi. V této slavnostní chvíli to byla podivná poznámka. Bejlinovi se však v následujících měsících nejednou vybavila, když zastánci izraelského tvrdého jádra začali označovat strůjce dohody z Osla za zrádce, kteří si zasluhují trest smrti. Večer, sotva osmnáct hodin po přistání na Andrewsově základně, seděl Rabin znovu v Boeingu 707. Za dva dny bude Roš ha-šana, židovský Nový rok, a premiér měl cestou domů navštívit ještě jednu zemi – aniž to většina lidí v letadle tušila. Změna cestovního plánu provedená na poslední chvíli o víkendu měla Izraelce zavést do Maroka, kde budou hosty krále Hasana II. Maroko nemělo s Izraelem diplomatické styky, a třebaže král v průběhu let udržoval tajné kontakty s některými izraelskými politiky – Rabin se dokonce v roce 1967 projel v paruce a brýlích po Rabatu – oﬁciální návštěva byla neslýchaná. Pro Izraelce to bylo znamení, že vyřešení konﬂiktu s Palestinci jim otevře cestu i do velké části arabského světa. Hasan pohostil Rabina ve svém paláci a pak provedl Izraelce po mešitě v Casablance, která nesla jeho jméno. Byla to impozantní svatyně s výhledem na Atlantský oceán, kam se vešlo přes sto tisíc věřících. Rabin napsal anglicky do knihy hostů: „Je to nejpůsobivější mešita na světě.“ A Peres, jenž byl z obou mužů nepochybně ten výřečnější, připojil: „Mír a víra jdou ruku v ruce.“ Nevelký svět, který si Izraelci uvykli obývat, se rychle zvětšoval, což byla vítaná změna pro lid, jenž tak dlouho toužil, aby byl v regionu přijat. Jeden průzkum veřejného mínění zveřejněný v deníku Jediot achronot po Rabinově návratu ukázal, že dohodu podporuje převážná většina Izraelců – jedenašedesát procent. Mezi odpůrci však byla řada významných osobností, včetně Binjamina Netanjahua, politika na vzestupu, který se díky

Zabiti krale.indd 45

11/01/17 16:34

› 46 ‹

ZABITÍ KRÁLE

svým verbálním schopnostem vyšvihl až do čela pravicové strany Likud. K odpůrcům dohody patřili i náboženští fundamentalisté bratři Jigal a Chagaj Amirovi, kteří nedávno odešli do civilu z pěchotních jednotek izraelské armády a teď hromadili zásoby munice a výbušnin.

Zabiti krale.indd 46

11/01/17 16:34

Poznámka překladatelky Překlad používá maximálně zjednodušenou transkripci hebrejštiny, jen u příjmení evropského (aškenázského) původu ponechává vžitý německý přepis jména nebo formu, kterou jeho nositelé užívají v zahraničních textech. Překladatelka děkuje hebraistům Magdaleně Křížové a doc. PhDr. Pavlu Sládkovi Ph.D. za inspirativní podněty týkající se hebrejské transkripce a profesorovi PhDr. Luboši Kropáčkovi CSc. za transkripci arabských jmen.

Zabiti krale.indd 303

11/01/17 16:34

Dan Ephron ZABITÍ KRÁLE Z anglického originálu Killing a King, vydaného nakladatelstvím W. W. Norton & Company v New Yorku v roce 2015 přeložila Gita Zbavitelová Redigovala Alena Jakoubková Odpovědná redaktorka Petra Diestlerová Technický redaktor David Dvořák Počet stran 304 Vydala Euromedia Group, a. s. – Knižní klub v edici Universum, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2017 jako svou 8821. publikaci Sazbu zhotovilo TYPOSTUDIO, s. r. o., Praha Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první www.universum.cz Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.bux.cz

Zabiti krale.indd 304

11/01/17 16:34