kap. 7 hledání atil.hrobu a
15.8.2002
10:16
Stránka 9
9
Hledání
Attilova hrobu aneb Hunská mezihra
tra‰ní a krutí Hunové – Attila neboli Biã boÏí – Bájné Bibione – Svatební noc konãící smrtí – Hrob s tfiemi rakvemi – Attila a Arpád – Marné hledání – Milionov˘ podvod – Biã boÏí byl pohfiben na Slovensku – Tvrdohlav˘ inÏen˘r z âech – Rozkopaná vesnice
S
¤íkali mu Biã boÏí a tvrdili, Ïe za ním tráva neroste, Ïe jí syrové maso, Ïe... Souãasníci ani dal‰í generace nepfiipsali muÏi jménem Attila snad jedinou kladnou vlastnost a dodnes jeho jméno zÛstává synonymem krutosti a barbarství. Byl v‰ak jen jedním z mnoha dobyvatelÛ, za nimiÏ zÛstávala spálená zemû, hromady mrtv˘ch, náfiek a utrpení. Dûs, jenÏ jako kaÏd˘ násilník a tyran ‰ífiil, v‰ak byl pro Evropu, zvyklou uÏ na ledacos, v nûãem nov˘: Attila se sv˘mi muÏi pfii‰el z jiného svûta, mûl jiné mravy i jiné my‰-
kap. 7 hledání atil.hrobu a
15.8.2002
10:16
Stránka 10
10
Střední Evropa ve 4. – 5. století a hunská expanze
lení, byl stejnû nepochopiteln˘ jako nevypoãitateln˘. Právû z toho pramenila hrÛza, která zachvátila v‰echny bez rozdílu. Dfiíve bojovali proti sobû, tentokrát se je nûkdo snaÏil porobit v‰echny a bez rozdílu a oni mûli poprvé spoleãného nepfiítele. Proti nástupu GermánÛ ze severu, kter˘ sice pfiipomínal nezastavitelnou lavinu, ale probíhal postupnû a v del‰ím ãasovém úseku, byl vpád HunÛ doslovnou smr‰tí. Poãítal se na roky a desetiletí a zdálo se, Ïe ho nikdo a nic nemÛÏe zastavit. Zasadil poslední ránu antickému svûtu pfiedev‰ím tím, Ïe znovu uvedl do pohybu národy, které se teprve nedávno podafiilo ¤ímu po dlouhém úsilí stabilizovat v urãit˘ch oblastech. Najednou v‰e znovu leÏelo v troskách...
Strašní a krutí Hunové Hunové. Slovo, které se hluboko a negativnû vrylo do my‰lení a pfiedstav EvropanÛ. Encyklopedie o Hunech prozradí obvykle jen to, Ïe ‰lo o svaz
kap. 7 hledání atil.hrobu a
15.8.2002
10:16
Stránka 11
11
koãovn˘ch, pravdûpodobnû mongolsko-tureck˘ch kmenÛ, jenÏ ve 3. a 2. století pfi. n. l. Ïil na území dne‰ního Mongolska, odkud se zaãal stûhovat na západ. Není bez zajímavosti, Ïe ze stejné oblasti napadli pozdûji Evropu i Avafii a Tatafii a vy‰el odsud také TemüdÏin neboli âingischán. âínské prameny hovofií o Hunech – naz˘vají je Hiung-nu – jiÏ od 3. století pfi. n. l. jako o loupeÏiv˘ch a drancujících nájezdnících. Kmenov˘ svaz koãovníkÛ – nûkdy se hovofií pfiímo o fií‰i HunÛ, a to dokonce dvou: západních a v˘chodních – se v 1. století pfi. n. l. po nezdafieném nájezdu na ãínské císafiství rozpadl na hordy a ãást HunÛ zamífiila na západ. O jejich postupu nevíme mnoho – aÏ v první polovinû 4. století n. l. se objevují ve stepích mezi Volhou a Donem. Do jejich sousedství se dostala fií‰e germánsk˘ch OstrogótÛ mezi fiekami Dnûpr a Dnûstr. Roku 375 na nû Hunové zaútoãili a porazili je. Pfied siln˘m tlakem z v˘chodu zaãali Ostrogóti a po nich i dal‰í kmeny ustupovat na západ, coÏ vyvolalo pohyb obyvatel prakticky celé tehdej‰í Evropy, kter˘ dal jméno jedné historické epo‰e – doba stûhování národÛ. JiÏ roku 376 povolil fiímsk˘ císafi Flavius Valens VizigótÛm, ohroÏovan˘m v Dácii nájezdy HunÛ, aby se usadili v podunajsk˘ch provinciích. Pfii‰li tam jako spojenci ¤íma, ale jeho úfiedníci je utiskovali a povaÏovali bezmála za otroky, coÏ vedlo v roce 377 ke vzpoufie VizigótÛ. V následujícím roce u Adrianopole porazili fiímské legie a v bitvû padl i císafi Valens. Potom vtrhli do Malé Asie a ¤ecka a v roce 382 s nimi ¤ím uzavfiel mírovou smlouvu, na jejímÏ základû se mohli usadit jako jeho spojenci v Thrákii a Moesii, tj. na jih od Dunaje. O deset let pozdûji se u Dunaje objevili Hunové. Jejich první nápor sice zastavil fiímsk˘ vojevÛdce Flavius Stilicho, ale kolem roku 400 pronikli do uherské kotliny mezi Tisou a Dunajem, kde zaloÏili cosi na zpÛsob metropole. Odsud pak zaãali nájezdy znepokojovat stfiední a západní Evropu. Pfii útocích na bohaté fiímské provincie mûli spojence pfiedev‰ím
Jedna z nejstarších podob Attily, pravděpodobně nejbližší pravdě
kap. 7 hledání atil.hrobu a
15.8.2002
10:16
Stránka 12
12
Hunští bojovníci na staré čínské kresbě
v germánsk˘ch kmenech. K roku 396 zapsal jeden z kronikáfiÛ, Ïe na témûfi kaÏdodenním vraÏdûní ¤ímanÛ se po boku HunÛ podílejí Gótové, Sarmati, Alamani, Vandalové i Markomani a Kvádové, ktefií „pusto‰í, plení a loupí v‰echny panonské provincie [...], ¤ímsk˘ svût se hroutí“. Nûkteré kmeny se k HunÛm pfiidaly dobrovolnû, protoÏe v nich vidûly spojence proti ¤ímu, ale vût‰ina brzy poznala svÛj omyl, neboÈ neomezen˘mi pány dobyt˘ch území se stali nájezdníci. Jiné kmeny si Hunové podrobili násilím, dal‰í se daly na útûk. Pfiekroãily fiímskou hranici na Dunaji, dostaly se do konfliktÛ s obyvateli území, na které pronikly, a nezfiídka i je donutily k útûku. V˘sledkem byl mohutn˘ proud lidí mífiící na západ, kter˘ strhával dal‰í a dal‰í kmeny. Byl to dlouhotrvající, nepfiehledn˘, zmaten˘ a zoufal˘ pohyb, pln˘ Ïivelnosti, niãení, loupení a vraÏdûní, jichÏ se nedopou‰tûli jen Hunové.
kap. 7 hledání atil.hrobu a
15.8.2002
10:16
Stránka 13
13
Pro obyvatele Evropy pfiedstavovali nûco, co dosud nepoznali. Malí a podsadití muÏi s ploch˘mi obliãeji a mal˘ma ‰ikm˘ma oãima na rychl˘ch koních vzbuzovali hrÛzu uÏ jen sv˘m nezvykl˘m vzezfiením. Poslední velk˘ antick˘ historik Marcellinus Ammianus, kter˘ byl souãasníkem prvních hunsk˘ch nájezdÛ do Evropy, vylíãil ve sv˘ch dûjinách fiímského císafiství Huny takto: „V‰ichni mají tlusté konãetiny, masité zátylky a vypadají tak odpudivû, Ïe by bylo moÏno pokládat je spí‰ za dvounohá zvífiata.“
Hunský bojovník na koni se spojeneckým gótským bojovníkem a poraženým Byzantincem
kap. 7 hledání atil.hrobu a
15.8.2002
10:16
Stránka 14
14
Huny pfiedcházela povûst moÏná je‰tû hor‰í, neÏ byla skuteãnost. Pr˘ se nikdy nemyli ani si nemûnili obleãení a páchli, umûli na koních jist i spát, dokázali na nich urazit v krátké dobû obrovské vzdálenosti. Byli neskuteãnû nemilosrdní a laãní kofiisti a jejich nájezdÛm pln˘m krutosti nedokázal nikdo vzdorovat. Neznali stálá sídla, ale Ïili v táborech ze stanÛ, které si vozili s sebou. Na koních cestovaly i jejich Ïeny a dûti – a také z tûch ‰ly strach a dûs. Nûkteré Hunky mûly deformované lebky: úmyslnû, protoÏe si je od mládí stahovaly obinadly. Ideál krásy mÛÏe b˘t opravdu rÛzn˘ aÏ hrÛzn˘. A pokud uvûfiíme letopiscÛm, potom byli nájezdníci z v˘chodu krutí i ke sv˘m dûtem: chlapcÛm hned po narození nafiízli tváfie, aby se nauãili sná‰et bolest. TûÏko fiíci, jaká byla pravda a co si vybájili kronikáfii, ale patrnû pfiíli‰ nepfiehánûli. Démonické rysy v‰ak byly antick˘mi i byzantsk˘mi autory pfiipisovány nejen HunÛm, ale také GermánÛm a SlovanÛm. I ti se nemyli a páchli, dopou‰tûli se neuvûfiiteln˘ch zvûrstev – pro ¤ím i Byzanc ‰lo prostû o barbary se v‰ím v‰udy. Jak ukazují archeologické nálezy, neplatil tento odsudek ani v pfiípadû HunÛ stoprocentnû. V˘‰e postavení bojovníci se zdobili nákladn˘mi ‰perky a pouÏívali bohatû zdobené zbranû, coÏ svûdãí spolu s fiadou pomûrnû sloÏit˘ch nástrojÛ o rozvinuté fiemeslné v˘robû. V hunsk˘ch hrobech byla také nalezena malá bronzová zrcátka – nejen Ïeny, ale i muÏi z koãovn˘ch kmenÛ byli moÏná daleko ãistotnûj‰í a parádivûj‰í, neÏ tu‰íme. Badatelé soudí, Ïe ani sociální struktura HunÛ nebyla tak primitivní, jak se je‰tû nedávno tvrdilo. Z pramenÛ víme o vazalsk˘ch kníÏectvích ãi o vrstvû tzv. legades, v˘bûrãích daní na urãitém teritoriu, ktefií souãasnû zastupovali centrální moc. Právû schopnost pfiijímat nové kulturní i správní prvky a integrovat je do svého systému umoÏnila HunÛm vytvofiit a po jistou dobu udrÏovat obrovskou fií‰i. Hunové se na nûkolik desetiletí stali metlou starého kontinentu a nikdo se jim nedokázal postavit na
kap. 7 hledání atil.hrobu a
15.8.2002
10:16
Stránka 15
15
úãinn˘ odpor. Jejich fií‰e sahala od Volhy aÏ do stfiedu Evropy a svou velikostí pfiekonala i impérium, které dokázal v prÛbûhu nûkolika století vybudovat ¤ím. I ten se v‰ak nyní tfiásl pfied nájezdníky z v˘chodu a hledal proti nim spojence. Poslední den roku 406 padla po dunajské hranici i hranice na R˘nû. Vandalové, Alamani a Svébové vtrhli do Galie, jedné z nejbohat‰ích západofiímsk˘ch provincií, a zpusto‰ili ji. O dva roky pozdûji pfiekroãili Pyreneje a vpadli do Hispánie.
Attila neboli Bič boží V roce 433, 434 nebo 435 – kronikáfii se v datu rozcházejí – se do ãela HunÛ dostal Attila. Byl synem hunského vládce Mundicha, kter˘ sedûl na trÛnû spoleãnû se sv˘m bratrem Rugilou (ãi také Ruou),
Nejznámějším Attilovým portrétem je rytina Clauda Vignona z poloviny 17. století
kap. 7 hledání atil.hrobu a
15.8.2002
10:16
Stránka 16
16
Hunská přilba, šavle a hroty šípů
a také Attila vládl zpoãátku s bratrem Bledou. Nechal ho v‰ak zavraÏdit a prohlásil se za jediného vládce v‰ech HunÛ. V té dobû asi ãtyfiicetilet˘ muÏ (narodil se pr˘ roku 395) byl údajnû mal˘ a o‰kliv˘, ale nepochybnû urãitû stejnû krut˘ jako obratn˘ – jen tak mohl sjednotit hunské kmeny a vybudovat pevn˘ kmenov˘ svaz. To mu umoÏnilo po dal‰í dvû desetiletí terorizovat Evropu a staãilo jen málo, aby se stal i jejím pánem. JiÏ kolem roku 408 vpadli Hunové do Dácie, ale vojsko v˘chodofiímského císafie Theodosia II. je porazilo a zahnalo na útûk. V roce 421 zaãala Byzanc nové války s Persií a musela pfiesunout hlavní vojenské síly na v˘chodní hranici. Byla nucena platit HunÛm vysoké poplatky za to, Ïe u‰etfií její území. Nejprve ‰lo o 300 liber zlata roãnû, kdyÏ se v‰ak k moci dostal Attila, byla „daÀ za mír“ zv˘‰ena na 700 liber neboli 55 000 zlat˘ch solidÛ. Pfiesto Hunové uskuteãnili fiadu kofiistnick˘ch v˘prav
kap. 7 hledání atil.hrobu a
15.8.2002
10:16
Stránka 17
17
a podle jednoho byzantského pramene dobyli a vyplenili v balkánsk˘ch provinciích na sto mûst. V roce 447 se Hunové dostali dokonce aÏ ke Konstantinopoli, metropoli v˘chodofiímské neboli byzantské fií‰e. Obrovské mûsto se 400 000 obyvateli, zaloÏené roku 324 a opevnûné roku 413 nov˘mi mohutn˘mi dvojit˘mi hradbami, bylo nad jejich síly. Attila od „¤íma v˘chodu“ odtáhl s nepofiízenou. Zamífiil na západ a podél Dunaje a R˘na vpadl spolu s nûkter˘mi germánsk˘mi kmeny do Galie, kterou zaãal nemilosrdnû plenit. ¤ímu se poprvé a naposledy podafiilo sjednotit Galy, Franky a dal‰í kmeny proti spoleãnému nepfiíteli. Pod vedením fiímského vojevÛdce Aetia svedlo zhruba pÛlmilio-
Papež Lev I. prosí Attilu, aby ušetřil Řím na Raffaelově obrazu
kap. 7 hledání atil.hrobu a
15.8.2002
10:16
Stránka 18
18
nové vojsko v roce 451 na Katalaunsk˘ch polích ve stfiední Francii (dnes Chalons-sur-Marne) „bitvu národÛ“ se stejnû siln˘m vojskem HunÛ, která skonãila nerozhodnû, jiné zprávy kronikáfiÛ tvrdí, Ïe Attila byl poraÏen. ·lo pr˘ o nejvût‰í a nejkrvavûj‰í bitvu celého starovûku. Biã boÏí poprvé neode‰el jako vítûz a musel se stáhnout zpátky za R˘n. Vojenská síla HunÛ v‰ak je‰tû nebyla zlomena. V roce 452 zaútoãili na severní Itálii s úmyslem zmocnit se ¤íma. Málem se jim to podafiilo – pfied branami „vûãného mûsta“ do‰lo k setkání Attily s papeÏem a obávan˘ nájezdník se nechal Lvem I. pfiesvûdãit, aby ¤ím u‰etfiil, samozfiejmû za tuãnou odmûnu. Zdá se, Ïe skuteãn˘m dÛvodem, proã se Attila dal odradit od obléhání mûsta, byl hlad v jeho vojsku, a pfiedev‰ím epidemie moru. Hun‰tí bojovníci zamífiili rychle zpátky do Uherské níÏiny, kde mûli svou „metropoli“. V roce 453 Attila neãekanû zemfiel. Ukázalo se, Ïe to byl on, kdo drÏel Huny pohromadû. Po jeho smrti se kmenov˘ svaz rychle rozpadl. Nejstar‰í z jeho padesáti synÛ jménem Elak nedokázal kráãet v otcov˘ch stopách. Hunská fií‰e, sahající od Volhy po R˘n, se dostala do krize. Obrátili se proti ní i b˘valí spojenci, pfiedev‰ím Germáni, a Hunové museli ustoupit za Karpaty a Dnûpr. Osm desetiletí jejich pobytu v Evropû v‰ak mûlo velmi dlouhodobé a zásadní následky.
Bájné Bibione
▲
Hunský bronzový kotel
Na území âech nejspí‰ Hunové nepronikli, aã leÏelo v jejich mocenské sféfie, pouze do rovin jiÏní Moravy. Markomani a Kvádové – pokud neode‰li vãas do bezpeãí – se patrnû na ãas ocitli pod jejich nadvládou. Prakticky jedin˘m archeologick˘m svûdectvím o pobytu HunÛ jsou vedle kostrov˘ch pohfibÛ zbranû: meãe a typické trojhranné ‰ipky se Ïelezn˘mi nebo listov˘mi hroty, dále dfievûná sedla s bronzov˘m a nûkdy i zlat˘m kováním, kovové souãásti koÀsk˘ch postrojÛ, jezdecké biãíky. Ve v˘bavû
kap. 7 hledání atil.hrobu a
15.8.2002
10:16
Stránka 19
19
kap. 7 hledání atil.hrobu a
15.8.2002
10:16
Stránka 20
20
muÏsk˘ch hrobÛ zcela chybûjí ostruhy, které Hunové nepouÏívali, v Ïensk˘ch zase absentují spony. Naopak typické jsou diadémy z bronzu a zlata, ãasto zdobené drahokamy. Pomûrnû vzácn˘m nálezem jsou lité bronzové kotlíky – zlomek jednoho byl nalezen v Rázové na Opavsku. Hunská pohfiebi‰tû mají smí‰en˘ ráz, protoÏe spolu s nájezdníky v nich byli pochováváni i ti, které s sebou strhli nebo ovládli. Z materiálního hlediska toho po Hunech v Evropû moc nezÛstalo. Jako koãovníci se na jednom místû dlouho nezdrÏeli a nemohli po sobû zanechat stopy trvalej‰ího osídlení. V˘jimkou by mohlo b˘t snad jen jejich údajné hlavní mûsto (ãi tábor?), nikdo v‰ak neví, kde bylo. Obvykle se soudí na území dne‰ního Maìarska v okolí fieky Tisy nebo Dunaje. Pr˘ by v nûm mûly b˘t ukryty pohádkové poklady, jichÏ se Hunové zmocnili pfii sv˘ch loupeÏn˘ch v˘pravách. PotíÏ je v tom, Ïe dnes lze jiÏ jen tûÏko zjistit, co je pravda a co legendy, neboÈ nemálo legend vzniklo na základû kronikáfisk˘ch zápisÛ a naopak – nejeden analista pracoval s legendami jako s prokázan˘mi fakty.
Svatební noc končící smrtí VraÈme se v‰ak k Attilovi. Zemfiel roku 453 náhle a neãekanû, dokonce na vlastní svatbû, v pofiadí pr˘ jiÏ sedmnácté. Byzantsk˘ kronikáfi Priscos (byl v roce 448 ãlenem poselstva vyslaného k vládci HunÛ a snad se zúãastnil i Attilova pohfibu) v Byzantsk˘ch dûjinách a z nûj vycházející gótsk˘ kronikáfi Iordanis z 6. století ve sv˘ch Dûjinách GótÛ popsali nejen Attilovu rezidenci, kam pfiicházeli poslové aÏ z ¤íma a Konstantinopole a kde se hovofiilo hunsky, gótsky i latinsky, ale také jeho svatební noc a okolnosti, za nichÏ byl pohfiben. Attilovi bylo pr˘ v roce 453 osmapadesát, jeho nevûstû sedmnáct a byla to nesmírnû krásná plavovláska. Jmenovala se Ildico a podle jedné verze ‰lo o dceru baktrijského ‰lechtice (z dne‰ního Afghá-
kap. 7 hledání atil.hrobu a
15.8.2002
10:16
Stránka 21
21
nistánu), kter˘ pomáhal sv˘m spojencÛm proti HunÛm, podle druhé – a pravdûpodobnûj‰í – byl jejím otcem burgundsk˘ král Gundekar a Biã boÏí si nevûstu pfiivezl jako váleãnou kofiist. Velkolepá svatba pfiipravovaná po nûkolik t˘dnÛ mûla vyvrcholit nov˘m váleãn˘m taÏením: Attila se rozhodl stra‰n˘m úderem pokofiit ¤ím a vyplenit Galii. Pak mûla pfiijít na fiadu i Byzanc a HunÛm a jejich vládci mûl patfiit skoro cel˘ svût. Proto byli na svatbû i jeho spojenci a vazalové a v okolí se shromáÏdilo mohutné vojsko, které ãekalo jen na rozkaz k pochodu na západ. Svatba byla veselá a hostina velkolepá a Attila se pr˘ brzy opil. Pozdû veãer odvedl svou mladiãkou Ïenu do loÏnice, u jejíchÏ dvefií bdûla celou noc stráÏ a... Co bylo dál, zÛstává otázkou. KdyÏ druh˘ den kolem poledne byly vyraÏeny zevnitfi zaji‰tûné dvefie, na‰li Attilu leÏet na hromadû koÏe‰in slouÏících jako lÛÏko. Obliãej, krk a hruì mûl zbroceny krví. V koutû, zahalená do závojÛ a koÏe‰in, se krãila vydû‰ená Ildico. Podle jedné verze zabila Attilu ranou noÏem do srdce, protoÏe se chtûla pomstít za smrt svého otce,
Attila unáší svou nevěstu na Checově obraze
kap. 7 hledání atil.hrobu a
15.8.2002
10:16
Stránka 22
22
Bronzové figurky hunských jezdců s reflexním lukem
podle druhé byl Biã boÏí otráven, podle tfietí nebyly na mrtvém tûle shledány Ïádné známky násilí a lékafii jako pfiíãinu úmrtí stanovili – pouÏijeme-li dne‰ní terminologii – mozkovou mrtvici kombinovanou se zadu‰ením krví, která vládci HunÛ vytryskla z nosu a hrdla. Nevûsta údajnû tvrdila, Ïe Attila byl opil˘ a hned usnul, jí se ani nedotkl. Pak se probudil a fiíkal, Ïe je mu ‰patnû. Odmítl její návrh, Ïe pfiivolá pomoc, zaãal ‰kytat, z nosu a úst se mu vyfiinula krev, pak sebou prudce ‰kubnul a zÛstal leÏet bez hnutí. Témûfi ‰edesátilet˘ muÏ, kter˘ vût‰inu Ïivota proÏil na koni v drsn˘ch podmínkách taÏení a bojÛ, mûl zdravotní potíÏe uÏ dfiív, a nedá se proto vylouãit, Ïe nervové vypûtí vyvolané sÀatkem s mladiãkou kráskou i pfiípravou v˘pravy ve spojení s pfiemírou jídla a pití mohlo opravdu vést aÏ k smrti. Pfiesto je tak trochu podivné, Ïe sedmnáctiletá dívka strávila svou svatební noc s mrtvolou a nepokusila se pfiivolat pomoc. Mrtv˘ Attila byl odnesen do hodovní sínû, obleãen do nejkrásnûj‰ích koÏe‰in a poloÏen na lÛÏko.
kap. 7 hledání atil.hrobu a
15.8.2002
10:16
Stránka 23
23
Do pravé ruky mu dali jeho meã, do levé dlouhé stfiíbrné kopí a k nohám poloÏili ‰tít. Po západu slunce byl pfienesen do velkého hedvábného stanu a jeho synové i vládci kmenÛ shromáÏdûn˘ch k velkému taÏení u nûj drÏeli stráÏ celou noc. Druh˘ den se na poãest mrtvého konaly pohfiební hry a kordon bojovníkÛ bránil v‰em opustit místo obfiadu, aby nikdo nemohl zjistit, kde se pfiipravuje pro nejvût‰ího z HunÛ hrob. Zde se kronikáfii ve sv˘ch tvrzeních rozcházejí. Podle nûkter˘ch kopali hrob v˘hradnû dÛstojníci Attilova vojska, podle jin˘ch rolníci sehnaní z blízkého okolí a hlídaní dÛstojníky, podle tfietí verze otroci. Nejasnosti jsou také kolem místa: mohlo jít o mimofiádnû hlubokou jámu na pláni porostlé stromy, kfiovím a trním, povûst zaznamenaná stfiedovûk˘mi uhersk˘mi kronikáfii umístila AttilÛv hrob na fiíãní dno u soutoku dvou fiek. Koryto jedné bylo pr˘ nejprve pfiehrazeno, pak byla vyhloubena jáma, a kdyÏ do ní uloÏili tûlo zemfielého vládce a zasypali ji, byl tok fieky vrácen do pÛvodního koryta. V‰ichni, ktefií na tomto obtíÏném díle pracovali, byli povraÏdûni: podle jedné verze pfiíslu‰níky Attilovy osobní gardy, podle druhé – pokud ‰lo o dÛstojníky – se povraÏdili v záchvatu Ïalu sami a zÛstali leÏet na dnû jako posmrtná stráÏ svého pána, tfietí verze tvrdí, Ïe spoutaní otroci byli utopeni. AÈ tak, ãi onak, nakonec pr˘ nezbyl nikdo, kdo by znal pfiesné místo Attilova hrobu. Nûktefií kronikáfii uvádûjí, Ïe byly dokonce pfiipraveny tfii úplnû stejné hroby (a snad i Ïelezné rakve) a pouze v jednom z nich Biã boÏí skuteãnû spoãinul. Netradiãnû zvolené místo posledního odpoãinku mûlo zajistit vládci HunÛ vûãn˘ klid a ochránit hrob pfied vykradaãi. Zatím se tento zámûr naplnil dokonale – pfies ve‰kerou snahu nebyl AttilÛv hrob nalezen. Podobnû jako místo, kam byl pohfiben vládce VizigótÛ Alarich, kter˘ roku 410 dobyl ¤ím a po nezdafieném pokusu pfieplavit se na Sicílii a zmocnit se bohaté fiímské provincie Afriky zemfiel na zpáteãním pochodu u Consentie, jíÏ se dnes fiíká Cosenza. Byl pohfiben v korytû fieky Busentus (dnes Busento)
kap. 7 hledání atil.hrobu a
15.8.2002
10:16
Stránka 24
24
sekery
hroty o‰tûpÛ
kování ‰títu pfiezka z udidla
meã
kap. 7 hledání atil.hrobu a
15.8.2002
10:16
Stránka 25
25
a pátrání po jeho hrobû bylo aÏ dosud bezv˘sledné. MoÏná proto, Ïe jde skuteãnû o „pohádku“, jak soudí historikové, a Alarich byl pohfiben jinak a jinde. Navíc pfiehradit tok fieky a odvést ho do jiného koryta bylo zcela mimo tehdej‰í technické moÏnosti.
Priscos zanechal zprávu, Ïe AttilÛv hrob byl zakryt trojím pfiíkrovem – ze zlata, ze stfiíbra (symbol dvou pokofien˘ch fiímsk˘ch fií‰í) a ze Ïeleza (symbol moci). Iordanis i dal‰í kronikáfii, ktefií z Prisca vycházeli, pochopili pfiíkrov jako rakev, a tak se zrodila legenda o tfiech rakvích, v nichÏ byl vládce HunÛ pohfiben. KdyÏ se pr˘ Elak – prvorozen˘ syn zemfielého – zeptal nejstar‰ího a nejmoudfiej‰ího vû‰tce, kde a jak je tfieba pochovat nejvût‰ího z HunÛ, dostal ‰alamounskou odpovûì: Pod zem, pod vodu, do paprskÛ slunce a do tmavé noci. Elak si s ní v‰ak – na rozdíl od vládnutí – vûdûl rady. ¤ím‰tí fiemeslníci ve sluÏbách HunÛ vyrobili nádhernou rakev z ryzího zlata, které mûlo sv˘m leskem zastoupit sluneãní paprsky. Na její povrch vyryli Attilovu tváfi, v˘jevy z jeho slavn˘ch bitev i klanûjící se porobené císafie a krále, nechybûl ani prosící papeÏ. Tûlo do ní bylo uloÏeno zahalené v ‰arlatu, vlasy a vousy mrtvého byly sepnuty perleÈov˘mi sponami a na prsty Attily byly navleãeny nejdraωí a nejkrásnûj‰í prsteny. Stfiíbrnou rakev pr˘ zhotovili Gótové a lesk stfiíbra mûl symbolizovat svit mûsíce neboli temnou noc. Také její víko bylo vyzdobeno: byl na nûm AttilÛv znak – orel hledící do slunce a 22 znakÛ poroben˘ch zemí. Tfietí rakev vy‰la z rukou avarsk˘ch kováfiÛ a byla zhotovena z nejkvalitnûj‰ího Ïeleza a bez ozdob. Na svou poslední cestu dostal Biã boÏí bohatou pohfiební v˘bavu. Do zlaté rakve bylo uloÏeno mnoho zlat˘ch nádob, zlat˘ meã a mnoÏství zlat˘ch mincí a drah˘ch kamenÛ. Prostor mezi stfiíbrnou a Ïeleznou rakví byl vyplnûn krví nejoblíbenûj‰ího
▲
Hrob s třemi rakvemi
Železné zbraně z období stěhování národů
kap. 7 hledání atil.hrobu a
15.8.2002
10:16
Stránka 26
26
Attilova konû, otroka, manÏelky, ‰a‰ka a pûvce. Do hrobové jámy byly uloÏeny také milodary ze zlata a drahokamÛ nevyãíslitelné hodnoty. Badatelé se dnes spí‰ kloní k pÛvodnímu Priscovu pfiíkrovu ãi kovem zdobenému pfiehozu pfies rakev a ve svûtle pohfiebních zvyklostí hunsk˘ch kníÏat byl asi Attila pohfiben v rakvi jediné, a to dfievûné. V kaÏdém pfiípadû si s sebou na onen svût vzal pohádkové bohatství. Tfii verze o tom, kdo pfiipravil AttilÛv hrob, jsme si jiÏ uvedli, podle ãtvrté mûl pohfibít velkého dobyvatele muÏ jménem Kumar. Elak mu pfiikázal: „Tuto velkou Ïeleznou rakev zanes na v˘chod k fiece, která se rozdvojuje. Jedno rameno pfiehraì, na jeho dnû aÈ tvoji lidé vykopou hrob, vloÏí do ní rakev, zaházejí ji a pak aÈ na hrob znovu pustí proud fieky.“ Kumar se v hluboké noci vydal se sv˘mi muÏi na cestu, a kdyÏ se po splnûní úkolu vrátili, byli do jednoho pobiti. Tak zmizeli v‰ichni, ktefií vûdûli o místû posledního odpoãinku Attily. ZÛstal jen velmi nepfiesn˘ údaj, jenÏ neumoÏÀuje urãit, o jakou fieku ‰lo. MoÏná je to dobfie, protoÏe jinak by byl zcela urãitû AttilÛv hrob uÏ dávno vykraden a nenávratnû zniãen. Takto stále je‰tû zb˘vá nadûje, Ïe moÏná jednou...
Attila a Arpád AttilÛv hrob byl hledán ve v‰ech zemích, kde vládce HunÛ byl nebo mohl b˘t. Podle kronikáfiÛ i legend skr˘vá netu‰ené poklady. Odborníci odhadli jen cenu zlaté rakve na nûkolik milionÛ dolarÛ, a to bez dal‰ích cenností, a pfiedev‰ím nevyãíslitelné historické hodnoty. Za fieku, jejíÏ tok byl roku 453 nakrátko pfiehrazen, b˘vala a b˘vá nejãastûji povaÏována Tisa v Maìarsku, u níÏ údajnû mûlo stát Attilovo sídlo. To by se mûlo hledat snadnûji, bylo pfiece jen daleko vût‰í neÏ pouh˘ hrob. Maìarsk˘ amatérsk˘ archeolog J. Csallány se vydal po stopách svého otce, jenÏ patfiil k dlouholet˘m hledaãÛm Attilova hrobu. V roce 1799 vykopal u Nagyszentmiklóse, kter˘ je
kap. 7 hledání atil.hrobu a
15.8.2002
10:16
Stránka 27
27
dnes na území Rumunska, tzv. AttilÛv poklad: 23 zlat˘ch nádob, zlatá kování z koÀského postroje a pochvu meãe. Mnozí soudili, Ïe Bibione bylo nalezeno a hrob nebude daleko, ale odborníci zjistili, Ïe pfiedmûty pocházejí aÏ z 9. a 10. století a s Attilou nemají nic spoleãného. V roce 1859 probûhla tiskem zpráva, Ïe slavn˘ hrob byl nalezen v Tarnockém údolí v uherské Ïupû Stoliãno-bûlehradské (dnes Srbsko), ale ‰lo o novináfiskou kachnu. V srbské osadû Boka byly nalezeny zlaté mince a zrodila se povûst, Ïe Attila byl pohfiben právû tady, v korytû, jímÏ kdysi protékala fieka Tami‰. A kdyÏ se v jejím b˘valém bfiehu je‰tû náhodnû na‰la lidská lebka se zbraní – obojí se ztratilo – bylo dÛvûfiivcÛ víc neÏ dost. Opût v‰ak mûli smÛlu, hrob hunského vÛdce to zcela urãitû nebyl. Roku 1934 bylo pfii hledání Attilova hrobu objeveno u jihomaìarského mûsta Szentes velké thrácko-skytské pohfiebi‰tû z první poloviny 1. tisíciletí pfi. n. l. V ‰edesát˘ch letech minulého století na‰li maìar‰tí archeologové u Szegedu na hranicích s Jugoslávií a Rumunskem hrob s ostatky nûkterého z hunsk˘ch vÛdcÛ. Vedle zlat˘ch nádob tu bylo dal-
Attila v představě novodobého ilustrátora
kap. 7 hledání atil.hrobu a
15.8.2002
10:16
Stránka 28
28
‰ích 166 pfiedmûtÛ ze zlata, ale Biã boÏí v hrobû zcela jistû pohfiben nebyl. Jak tvrdí znalci, není v Maìarsku snad jediné mûsto, mûsteãko i vesnice, kde by se po generace netradovala legenda, Ïe právû zde stálo Bibione nebo je tu AttilÛv hrob. V Maìarsku hledají uÏ pár desetiletí i jin˘ slavn˘ hrob. Kolem roku 900 pfiivedl maìarské kmeny z jihorusk˘ch stepí do Karpatské kotliny kníÏe Arpád. Jde o polomytickou postavu, jakousi kombinaci na‰eho praotce âecha s Pfiemyslem: prapfiedka národa i zakladatele jeho první panovnické dynastie v jedné osobû. KdyÏ se na poãátku minulého století chystaly oslavy milénia pfiíchodu MaìarÛ a vzniku uherského státu, rozhodl uhersk˘ snûm postavit nad hrobem kníÏete Arpáda pamûtní kostel. AÏ potom se ukázalo, Ïe vlastnû nikdo neví, kde byl první maìarsk˘ kníÏe pochován. Po celém Uhersku zaãalo hledání, které se neomezilo jen na území dne‰ního Maìarska, ale zasáhlo i slovenské, rakouské, rumunské, slovinské, chorvatské a srbské kraje, které byly kdysi obsazeny Maìary. Uãenci i amatéfii se snaÏili ze v‰ech sil objevit hrob legendárního pfiedka, pátrali ve star˘ch kronikách a letopisech, nav‰tûvovali a zkoumali vytipovaná místa. Bylo jich nûkolik desítek. Nedaleko rakousko-slovensk˘ch hranic leÏí pfii Dunaji mûsto Bad Deutsch-Altenburg. Jak uÏ název napovídá, jde o láznû s jódov˘mi a sirn˘mi prameny, známé jiÏ v fiímské dobû. V mûstû je muzeum Carnuntium, kde jsou uloÏeny vykopávky ze slavného Carnunta, které stávalo nedaleko po proudu Dunaje, ranû barokní vodní zámek, a pfiedev‰ím románsk˘ kostel z 13. století. Sto metrÛ od nûj se zvedá 18 metrÛ vysok˘ pahorek, jemuÏ se fiíká Türkenhügel, coÏ mÛÏeme pfieloÏit jako Tureck˘ vr‰ek. Pahorek vznikl umûle a podle povûsti to udûlali bojovníci jiného slavného uherského panovníka Matyá‰e Korvína v polovinû 15. století – nanosili ve sv˘ch pfiilbách hlínu na hrob hrdiny padlého v bojích s Turky. Tureck˘ vr‰ek leÏí v místû, kde je tok Dunaje
kap. 7 hledání atil.hrobu a
15.8.2002
10:16
Stránka 29
29
sevfien z obou stran vrchy a vytváfií úzké údolí, které uÏ ve stfiedovûku dostalo jméno Uherská brána. Co kdyÏ právû tudy pfii‰li první Maìafii vedení Arpádem? Nemohli pochovat toho, kdo je pfiivedl do nové vlasti, zrovna zde, aby stfieÏil svou zemi? První vykopávky na Tureckém vr‰ku byly zahájeny uÏ v roce 1824 a podle zápisu ve farní knize Bad Deutch-Altenburgu prokopali vojen‰tí minéfii (dnes bychom fiekli Ïenisté) ze dvou stran chodbu aÏ do stfiedu pahorku. Na‰li hrob s rakví z kamenn˘ch desek, spálené kosti, ‰ípy a kopí. Na‰tûstí nic neodnesli, v‰e nechali na místû a ‰toly opût zasypali. KdyÏ se na poãátku minulého století zaãal hledat ArpádÛv hrob, nemohl Tureck˘ vr‰ek zÛstat opomenut. Objevil se názor, Ïe pahorek v Bad Deutch-Altenburgu vÛbec nemusí pocházet z 15. století, jak tvrdí povûst, ale mÛÏe b˘t „prastarou pohfiební mohylou, pod níÏ jistû neleÏí Ïádná nepatrná osobnost“. Národní muzeum v Budape‰ti pfiistoupilo v roce 1912 k vykopávkám a opût vyuÏilo sluÏeb armády. Pion˘fii (tak se fiíkalo ÏenistÛm) z kadetní
Hunští jezdci s kopími a štíty
kap. 7 hledání atil.hrobu a
15.8.2002
30
10:16
Stránka 30
kap. 7 hledání atil.hrobu a
15.8.2002
10:16
Stránka 31
31
‰koly v nedalekém Hainburgu, vedení hejtmanem Rudolfem Ambrozym z Dolfingenu, vyrazili z boku pahorku ‰tolu mífiící do jeho stfiedu. V˘sledek úsilí byl neslavn˘ – nûkolik stfiepÛ keramiky z fiímské doby, pár prohnil˘ch prken a koÏen˘ ‰títek vojenské ãepice ve ‰tole z roku 1824, stfiepy neznámého pÛvodu, bronzové úlomky a kosti asi sedmiletého dítûte v dal‰í ‰tole, o níÏ nikdo nemohl fiíci, kdo a kdy ji vykopal. KníÏe Arpád v Tureckém vr‰ku pohfiben nebyl a stejnû dopadlo hledání jeho hrobu na dal‰ích místech. Archeologové pozdûji dospûli k závûru, Ïe pahorek byl patrnû navr‰en opravdu ve stfiedovûku jako hraniãní znamení na pomezí uherského království a rakouského vévodství. Hledání místa posledního odpoãinku legendárního vÛdce MaìarÛ v‰ak na poãátku minulého století neskonãilo a ãas od ãasu se najde nûkdo, kdo se lákavé tajemství pokusí odhalit.
V Rakousku, kde za fieku, na jejímÏ dnû spoãinul velk˘ dobyvatel, povaÏují Dunaj, napoãítal v roce 1925 profesor Egger z Archeologického ústavu VídeÀské univerzity na ãtyfii tisíce míst moÏného Attilova hrobu. ¤ada z nich byla prozkoumána, dal‰í to tfieba je‰tû ãeká, i kdyÏ v˘sledek byl a patrnû i bude stejn˘. Nevzdávali se v‰ak ani ti, ktefií poblíÏ Ïádnou velkou fieku nemají. Co kdyÏ Hunové ve skuteãnosti pohfibili Attilu zcela jinak, napfiíklad v mohyle, a legendu o hrobu na dnû fieky roz‰ífiili úmyslnû proto, aby zmátli vykradaãe hrobÛ? V roce 1866 navrhl A. Racibórski, jeden z polsk˘ch nad‰encÛ hledajících legendární hrob, krakovské uãené spoleãnosti prokopat mohylu u Przemy‰lu, která „jistû nade v‰í pochybnost hrobem Attily, slavného to vÛdce HunÛ jest“. Moudfií pánové v‰ak byli pfiíli‰ opatrní a ‰etrní, neÏ aby investovali peníze do pfiedem pochybného podniku a zesmû‰nili se.
▲
Marné hledání
Hunský jízdní bojovník „schan-jü“
kap. 7 hledání atil.hrobu a
15.8.2002
10:16
Stránka 32
Inventář bojovnických hrobů z 5. – 6. století
▼
32
Velmi nadûjnû vypadal svého ãasu nález italského archeologa Fontaniho. Pfii sledování stop po hunsk˘ch nájezdech podél staré fiímské silnice z Ravenny pfies Padovu k Terstu do‰el k místu, kde se silnice ztrácela ve vodách jedné laguny poblíÏ ústí fieky Tagliamento v Terstském zálivu. Od místních rybáfiÛ se dozvûdûl, Ïe pod hladinou je nûjaké staré mûsto, z nûhoÏ místní lidé uÏ od nepamûti vyzvedávají kameny na stavbu sv˘ch domÛ. Ukázali Fontanimu nûkolik mincí, které se jim podafiilo vylovit – byly fiímské a mohly pocházet z doby, kdy Ïil Attila. Potápûãi, ktefií lagunu prozkoumali, na‰li pod vodou zbytky starého schodi‰tû, základy zdí stráÏních vûÏí a nûkolika budov. Fontani byl pfiesvûdãen, Ïe narazil na bájnou hunskou metropoli Bibione a Ïe AttilÛv hrob nebude daleko. Vût‰ina jeho kolegÛ v‰ak dospûla k závûru, Ïe jde o pozÛstatky fiímského stráÏního stanovi‰tû. „Attilovská horeãka“ se nevyhnula ani severnímu Nûmecku, kde se nûkter˘m druhÛm pravûk˘ch megalitick˘ch staveb fiíká uÏ nejménû od 12. století „hunské hroby“ ãi „hunské postele“. Jak pfii‰ly ke svému jménu a proã, to uÏ asi nikdo nezjistí, ale s divok˘mi koãovníky nemají Ïádnou souvislost, jsou mnohem star‰í. TotéÏ lze fiíci i o velkém a v˘znamném jihonûmeckém hradi‰ti Heuneburg, coÏ v pfiekladu znamená „hunsk˘ hrad“. Nachází se na v˘‰inû v horním Podunají, pochází z hal‰tatské doby a bylo sídlem velmoÏe, jenÏ mûl spojení s antick˘m svûtem. PoblíÏ byla objevena skupina mohyl, z nichÏ nejvût‰í má prÛmûr 80 metrÛ a je i po dvou a pÛl tisíciletích 13 metrÛ vysoká. Skr˘vala v nûkolika komorách muÏské i Ïenské hroby s bohat˘mi milodary, ale v‰ichni zemfieli víc neÏ tisíc let pfied hunskou expanzí. Na konci ‰edesát˘ch let 20. století pfiivedla legenda o údajném Attilovû hrobu nûmecké archeology k nálezu mohyly s 23 bohatû vybaven˘mi pohfiby poblíÏ Breisachu u R˘na. I ty v‰ak pocházely uÏ z hal‰tatu.