Duben Anitě Scott Shofnerové Miina cesta do Bostonu je tu pro tebe, má milá. I ty jsi jako Mia nedávno znovu začala. Jsem na tebe moc pyšná… že ses našla a zvolila si cestu. Myslím, že každý člověk to čas od času potřebuje. A nejde pouze o to, že jsi jako korektorka naprosto úžasná, a to ty jsi. Ale taky o to, že jsi báječná kamarádka, která člověka umí podpořit. Nevím, jak ti dost poděkovat. Namaste, má drahá kamarádko.
Calendar_Girl_2.indd 5
24/03/17 15:05
P RV N Í K A P I T O L A
„JÉ, NAZDÁREK, PUSINKO,“ byla první slova, která opustila jeho zpropadeně sexy ústa. Už ta by stačila. Měl navíc ještě oči, které po mně drze přejížděly, a mně se začínala vařit krev v žilách… a rozhodně ne v dobrém slova smyslu. Mason Murphy se opíral o limuzínu. Měl sluneční brýle s kovovými obroučkami, hnědé vlasy s měděným nádechem a úsměv, který pravděpodobně stahoval kalhotky všem jeho baseballovým fanynkám. Já se naštěstí posledních několik měsíců pohybovala ve společnosti mužů, kteří byli mnohem víc sexy, takže na mě dojem neudělal. Podala jsem mu ruku. On našpulil rty, postrčil si brýle na temeno a poctil mě okouzlujícím pohledem svých úchvatných zelených očí. Byly tmavé jak smaragdy – a taky tak krásné. „Cože, pusa nebude?“ Svraštila jsem obočí, vysunula bok a zkřížila paže. „To jako myslíš vážně? Tohle ti normálně prochází?“ Mason Murphy zaklonil hlavu, sundal si brýle a nakonec je nechal viset z koutku úst. A znovu si mě změřil pohledem od hlavy k patě. „Kurážná. Líbí se mi holky, které pro mě znamenají výzvu.“ Zavřela jsem oči a několikrát zamrkala, abych se přesvědčila, jestli ještě nespím po Benadrylu, který jsem si vzala do letadla. Vždycky jsem byla z létání nervózní. Ale ne tak, jak jsem se cítila teď. „Ty jsi ale fakt číslo, co?“ 7
Calendar_Girl_2.indd 7
24/03/17 15:05
Jeho oči se zeširoka otevřely a po nebezpečně dokonale tepané tváři přejel široký úsměv. Vystouplé lícní kosti, malý ďolíček v bradě a ty svítící oči vypadaly přímo hříšně. Popošel ke mně, vzal mě kolem krku a políbil na spánek. Musela jsem sebrat veškeré síly, abych se k němu neotočila a nedala mu taky jeden… políček přímo doprostřed obličeje, tak mi bylo. „Tu ruku mi dáš hezky rychle z krku a dáš si odchod. Copak nemáš žádný vychování?“ Mason zakotvil přímo přede mnou a naklonil se, jako by mi chtěl něco pošeptat. „Já vím, co jsi, a beru to úplně v pohodě. Naprosto v pohodě. Trochu se spolu pobavíme.“ Strčila jsem ho do prsou, abych ho neměla těsně před obličejem. „Poslyšte, pane Murphy…“ „Pane Murphy,“ opakoval posměšně. „Ty jo, to se mi líbí.“ Nasála jsem vzduch a zatnula zuby. Kdybych se kousla do jazyka, asi bych si ho překousla v půli, jak mi šel ten hoch na nervy. „Hele, než jsi mě přerušil, snažila jsem se ti říct, že o mně máš špatnou představu. Já jsem společnice, nebo chceš-li, doprovod. Mám tě někam doprovázet. A poskytnout ti společnost v přátelském duchu.“ A on už zas přistoupil blíž, popadl mě za boky a přitiskl mě k sobě. „Už se nemůžu dočkat, až s tebou budu víc v přátelském duchu,“ třel se svou pánví o mou. A já tak trochu cítila, jak se mu tam začíná cosi probouzet k životu. Odevzdaně jsem si povzdechla a znovu ho odstrčila. „Jen mi vezmi zavazadla.“ Mason hvízdl na řidiče. Ano, hvízdl na něj. Jako na nějakého psa. Taky mohl docela klidně říct: „K noze, výborně, tak je hodný, hodný řidič.“ Ztuhla jsem a vykroutila se mu ze sevření. „Neboj, kotě, brzo pochopíš, jak to tady u nás hrajeme,“ řekl a rukama naznačil máchnutí baseballovou pálkou. Já jsem jen obrátila oči v sloup, otevřela limuzínu a vlezla dovnitř. Mason 8
Calendar_Girl_2.indd 8
24/03/17 15:05
vmanévroval své dlouhé tělo do prostorného vozidla a tleskl rukama. „Dáš si drink?“ Jsem si jistá, že jsem se na něj podívala, jako kdyby mu narostl ocásek. „Není ještě ani poledne.“ Mason pokrčil rameny. „Někde na světě je,“ řekl s přidrzlým mrknutím. Pak vytáhl lahev šampaňského. Vyplázl jazyk a naslinil si plný spodní ret. Místečko mezi mýma nohama to okamžitě s potěšením zaregistrovalo. Zavrtěla jsem hlavou a přehodila si nohu přes nohu. Byl to parchant, ale já si nemohla nevšimnout, že atraktivní parchant. Mason Murphy byl vysoký asi tak metr osmdesát tři a měl tělo, které mohlo zdobit stránky časopisů – a taky často zdobilo. Bicepsy se mu rozkošně dmuly, a když si dal lahev mezi nohy a s typickým mlasknutím ji odšpuntoval, svaly na stehnech se napnuly. Žádné těstíčko. Dost dobré, to jsem mu musela přiznat. „Tak a teď, zlatíčko, si pojďme ujasnit pár věciček.“ Vykulila jsem na něj oči, že mi obočí vyletělo až tam, kde začínají vlasy. Mason mi podal skleničku šampaňského. A já jsem si ji od něj vzala, přestože bylo sotva deset dopoledne. Spočítala jsem si, že asi potřebuju to své naštvání něčím naředit. „Poslali tě sem, abys byla mojí holkou. Takže když chceme, aby tomu plošně uvěřili mí fanoušci, perspektivní sponzoři a média, budeme se muset spřátelit, a to hodně rychle. A jak se tak na tebe koukám…“ Mason si znovu olízl rty a jeho oči začaly putovat – od mých nohou ve vysokých botách nahoru přes nohy v džínech, až se mi zastavily přesně na prsou. Prasák. „A já si hodlám užít každičkou zatracenou vteřinu.“ Ten chlapík začínal být velkou výzvou. Byl namyšlený, pekelně sexy, otravný, pekelně sexy, naprosto neomalený, pekelně sexy a nedospělý. Zapomněla jsem něco? Ach ano, pekelně sexy. Pohodlně se opřel, čímž mi na sousedním sedadle předvedl celé své tělo v plné kráse. Uličnicky se usmál a kopnul do sebe šampaňské na jeden lok. Nehodlala jsem se od toho šmejda 9
Calendar_Girl_2.indd 9
24/03/17 15:05
nechat zahanbit. Dala jsem si skleničku ke rtům a taky celou vyzunkla. Mason zdvihl udiveně obočí a oči se mu obdivně rozsvítily. „Ženská podle mýho gusta,“ řekl a přitiskl si ruku na prsa přehnaně rytířským gestem. Já jsem se naklonila, popadla lahev, znovu si nalila a pokynula bradou k jeho skleničce. Mason ji přistrčil a já mu taky nalila. „Tak dobře, poslyš, musíme si pár věcí ujasnit.“ Mason se zatvářil tak, že to vypadalo, jako by se mu zachtělo být vtipný, ale já ho utnula mrazivým pohledem svých zelených očí. Mason se opřel a zvedl bradu. Usmála jsem se. Tohle kolo jsem vyhrála. „Možná jste si mě najali, abych na měsíc byla tvojí holkou, ale rozhodně nejsem žádná tvoje šlapka.“ Masonovo obočí se spojilo. „Mít s klientem sex je dobrovolné a záleží čistě na mně. Není součástí kontraktu. Měl sis přečíst i ty malý písmenka, kámo. Víš, vypadá to, že máš před sebou měsíc celibátu.“ Masonovi poklesla čelist. Byl úplně v šoku. „To si děláš srandu?“ culil se. Zavrtěla jsem hlavou. „Bohužel ne. Takže možná budeš muset vzít na milost tuhletu svoji ruku, protože ji budeš hodně používat. A když tě někdo od novin přistihne, že se producíruješ s nějakou courou, poznají, že tohle,“ ukázala jsem prstem na sebe a na něj, „je bouda, a veškerý úsilí i těch sto tisíc, co jsi za mě zaplatil, bude na nic.“ Mason si prohrábl vlasy rukou. „A taky by perspektivním sponzorům nepřipadalo úplně v pořádku, že si nedokážeš udržet svou hezkou novou dívku dýl než den. A nezapomeň, peníze se nevrací.“ V této fázi jsem se opřela do opěradla, přehodila nohu přes nohu, srkala šampaňské, nechala hořké bublinky tančit na jazyku a znovu probudila svoje smysly. Mason se na mě podíval s neidentifikovatelným výrazem v hezké tváři. „Tak co teda navrhuješ, že budeme dělat, pusinko?“ Zazubil se, očima mi sjel po nohách, vrátil se k hrudi 10
Calendar_Girl_2.indd 10
24/03/17 15:05
a nakonec se zastavil v obličeji. Ta slova byla hezká, ale postrádala upřímnost. „Tak v první řadě mi přestaň říkat pusinko.“ Mason mi skočil do řeči, než jsem stačila pokračovat. „Cožpak by muž neměl své dívce nějak zvláštně říkat?“ Stiskla jsem rty a zamyslela se nad tím. Usoudila jsem, že má asi pravdu. „Snad, kdybys to nevyslovoval tak pošahaně.“ Mason zaklonil hlavu a rozesmál se. Ten zvuk rozvibroval celou kabinu a odlehčil atmosféru. Kdybych ten smích mohla slýchat každý den, možná by mě ten měsíc nemusel štvát. Mason si olízl rty a to moje citlivé místečko mezi nohama, které ještě nezapomnělo, jak příjemné je mít dokonalé pánské našpulené rtíky na rozjitřeném masíčku, zatepalo na pozdrav. Nohama na zem, holka! Chtěla jsem přece ztrestat své libido. Od toho šoustacího festivalu s Wesem před dvěma týdny jsem byla vyprahlá, nadržená jak ďas, a neměla žádnou naději na úlevu. A teď když byl můj současný klient jednou provždy vyškrtnutý ze seznamu mých spolunocležníků, vypadalo to, že budu dodržovat celibát spolu s ním. Sranda? To tedy ne. „Hele, myslím, že je to fajn. Myslím, že v další fázi bychom se měli dozvědět jeden o druhém něco víc. Řekni mi něco o sobě.“ Mason sevřel rukou jedno ze svých velkých, do džínů nasoukaných kolen a zadíval se z okna. „Není moc co. Pocházím z irské rodiny. Táta pracuje jako popelář, i když jsem mu řekl, že může dát výpověď a až do konce života nemusí pracovat. Nedá. Je příliš hrdý.“ „To vypadá na fajn chlapa.“ Na rozdíl od mého otce. Teda, no, doslova to zase až tak úplně není. Snažil se. V situaci, když se musel vyrovnávat s tou peckou, že odešla máma, se trochu ztratil. Úplně nevím, jestli někdo opravdu ví, jak se vyrovnat se ztrátou životní lásky. Mason se usmál a odhalil bílé a povětšině rovné zuby. Jen horní špičák byl trochu nakřivo, tak akorát, aby dodával jeho 11
Calendar_Girl_2.indd 11
24/03/17 15:05
úsměvu charakter. „Táta je fakt bezvadnej, ale je taky tvrďák. A dře až příliš. A vždycky dřel, aby zabezpečil mě i brášky.“ „A kolik máš brášků?“ zeptala jsem se. Začínalo mě to zajímat. Mason zvedl tři prsty a současně usrkl šampaňského. „Všichni bráchové jsou parádní bastardi, ale miluju je,“ řekl a jeho bostonský přízvuk vyplaval na povrch. Zatraceně sexy přízvuk. Kruci, jestli se ukáže, že je fajn, budu mít co dělat, abych si od něj udržela ruce hezky daleko. Mason přimhouřil oči a zadíval se na mě, zelená byla čím dál tmavší. „Budou nadšený, že to táhnu s tak hustou kočkou.“ A už se znovu probudila k životu ta jeho nesnesitelnost. Já zavrtěla hlavou a pomalu a zhluboka jsem vtáhla vzduch. „Dobře, takže tři bráchové. Mladší, starší?“ „Všichni mladší. Braydenovi je jednadvacet, Conner je devatenáctiletý a našemu malýmu Shaunovi je sedmnáct a je ještě na střední.“ Naklonila jsem se a odložila skleničku do držáku. „Páni, čtyři kluci.“ Mason přikývl. „Jo, Brayden dělá v baru a přes den chodí na vyšší odbornou. Zbouchnul hned po matuře takovou pipku.“ Otřásla jsem se. „A ta mrcha mu nechala dítě na krku a frnkla.“ Zalapala jsem po dechu a zůstala zírat s otevřenou pusou. Jak může ženská opustit svou vlastní krev? Ale zase na druhou stranu, máma udělala totéž. Jenomže když slyším, že se to stalo někomu jinému, stejně se mi v žilách vaří krev. „Takže Bray žije s tátou a s dcerkou Eleanor.“ Eleanor. „To je starodávný jméno,“ řekla jsem. Mason se usmál a zadíval se zamyšleně z okna. „Jo, to je po mámě.“ „Tví rodiče se rozešli?“ Mason zavrtěl hlavou. „Ne, máma umřela před deseti lety. Rakovina prsu nám ji vzala hodně mladou. Jsme už dlouho jen sami kluci.“ 12
Calendar_Girl_2.indd 12
24/03/17 15:05
Naklonila jsem se k němu a položila mu ruku na koleno. „To je mi líto. Neměla jsem vyzvídat.“ Mason mávnul rukou, jako že se nic neděje. „Už je to dávno. To nic. No a pak Connor, ten chodí na Bostonskou univerzitu, a Shaun má celý dny plný ruce práce s puberťáckejma pičulindama.“ Zamračila jsem se a zaúpěla. „Co je?“ „Ale nic.“ Nehodlala jsem mu vykládat, že když muž mluví v dámské společnosti o ženských intimních partiích jako o pičulindě, je zcela nedospělý, protože jsem pochopila, že je to ztracená bitva. „A na jaké reklamy a sponzory se chystáš?“ *** Když jsme dorazili do jeho „bejváku“, jak tomu říkal, byla jsem překvapená, že nás uvítala hezká, droboučká blondýnka. Já nejsem nijak malá ženská, na svůj věk trochu přes dvacet spíš průměrná, ale tohle kotě bylo štíhlé jako proutek. A vypadala jako pravá barbína, blonďaté lesklé vlasy stažené do ohonu, zářící modré oči, dokonalou růžovou našpulenou pusinku, vysoká a v kostýmku, který té její štíhlounké figuře dokonale seděl. Vypovídal o penězích a profesionalitě a naprosto si protiřečil s pohledem, který upírala na Masona. „Ehm, pane Murphy,“ zvedla ta žena ruku, aby upoutala Masonovu pozornost, když kolem ní vcházel do budovy. Rty se jí okamžitě našpulily, jenomže on kolem ní prošel, aniž by jí věnoval jediný letmý pohled. Já se ale zastavila na schodu přímo před ní. Když konečně přestala pozorovat Masonův zadek, jak se motá ve vchodu, šlehla očima po mně. Zazubila jsem se. „Hej, nezdvořáku, ta hezká blondýnka v kostýmu se snažila upoutat tvoji pozornost,“ zavolala jsem za Masonem a přitom z ní nespouštěla oči. „A zapomněls mi vzít tašky.“ Zavrtěla jsem hlavou a pod vousy si mumlala kreténe. 13
Calendar_Girl_2.indd 13
24/03/17 15:05
„Promiňte.“ Naklonila ucho blíž ke mně. Potřásla jsem hlavou a natáhla k ní ruku. „Mia Saundersová, jsem Masonova dívka.“ Blondýnka zavřela oči a nadechla se. Zřejmě se potřebovala vůči něčemu obrnit. „Já vím, kdo jste, Mio. To já navrhla, abychom vás najali. Já jsem Rachel Dentonová, jeho zástupce pro styk s veřejností. Pověřili mě, abych s vámi dvěma spolupracovala na oklamání médií. Normálně by pro něj pracoval jeho člověk přes PR, ale nabídla jsem svou pomoc,“ řekla, kousla se do rtu a odvrátila se. „Hm, tak to vypadá, že se s tím budeme muset popasovat společně. Mason je vážně osobnost,“ usmála jsem se právě ve chvíli, kdy se Mason objevil ve dveřích. „Ztratila ses snad, krasotinko?“ Jeho oči se smály, ale jeho slovník mě štval. Obrátila jsem oči v sloup, vzala Rachel za rameno a přitáhla ji k sobě. Mason si jí asi vůbec poprvé všiml, a když říkám všiml, tak myslím, že ji přejel pohledem od hlavy k patě… a dvakrát. „Rachel, co tady děláš? Myslel jsem, že tuhle práci bude mít na starosti Val.“ Rachel zavrtěla hlavou a zrudla. Zajímavé. „Ne, Val má plné ruce práce se zajišťováním sponzorů a s organizací tvých interview. Tak jsem se nabídla,“ narovnala se, zatímco on ji dál šoustal očima. „Nemůžu říct, že by mi Val zrovna chyběl,“ řekl Mason, ale nevyznělo to povýšeně ani znechuceně. Taky zajímavé. Rachel se hihňala, vážně se hihňala. Jeho oči jako by při pohledu na její tvář zjihly. Pak otevřel dveře dokořán, abychom mohly obě vejít. „Ehm, flákači, a co tašky?“ kývla jsem směrem k autu. „Jo, vidíš,“ Mason se zastavil, podíval se na Rachel, začal couvat, vrazil do dveří, které nebyly pořádně zavřené, a zazubil se. „Já jen, no, zajdu pro ty tašky.“ Zírala jsem, jak supersebevědomý sukničkář s nevybíravým slovníkem neobratně zápolí sám se sebou před svojí kočičkou 14
Calendar_Girl_2.indd 14
24/03/17 15:05
pro styk s veřejností, které se taky dvakrát nedařilo skrývat své osobní zájmy. Rachel měla tváře jak rudé růžičky a zuby se nepřetržitě kousala do spodního rtu. Ukázala jsem palcem přes rameno. „Jsi do něj celá divá, co?“ zeptala jsem se. Rachel beze slov přikývla, ale vzápětí vytřeštila oči. „Ne! Cože? To sis to vyložila špatně. Mám s panem Murphym čistě pracovní vztah.“ Překotnou promluvu zakončila rázným překřížením paží a mocným našpulením rtů. Vešla jsem do domu a trochu prskala, neboť se mi nepodařilo utajit, že zadržuju smích. „Jak myslíš.“ Budu do toho muset později ještě rýpnout, čistě ze srandy. Když nic jiného, tak ať se na tomhle výletě aspoň trochu bavím. Mason nechal zavazadla v hale a uvedl nás do obytné části. Místnost tvořil dlouhý obdélník, jak to bylo obvyklé u klasického bostonského činžáku, s několika patry nad námi a asi jedním pod námi. Už jsem se těšila, jak si to všechno projdu. Uprostřed obýváku byla černá kožená sedací souprava. Naproti na zdi visela plochá televizní obrazovka s úhlopříčkou tak minimálně sto padesát centimetrů. Sem tam se povalovala baseballová výbava. Na krbové římse leželo pár zarámovaných dresů a podepsaných baseballových míčků. Každý měl svou vlastní hranatou skleněnou nebo plastovou krabičku. Důkaz, že se stará o věci, jichž si váží. Možná měl Mason Murphy dvě podoby. A pokud jsem s ním měla strávit měsíc jako jeho dívka, pevně jsem doufala, že tomu tak je. „Takže co tě sem přivádí, Rachelko?“ zeptal se Mason a celé jeho tělo se k ní otočilo, i když to nebylo třeba. No tak se podívejme, Rachelko. Takhle jí říká. Když si lidi navzájem říkají zdrobnělinami, svědčí to o jisté familiárnosti nebo určitém stupni intimity. Rachel zkřížila nohy a sukně jí popojela po stehnech nahoru. Mason se zaměřil na ten pohyb a oči sledovaly nepatrné klouznutí látky vzhůru. Já se uchechtla, ale ani jeden mě neslyšel ani nevěnoval pozornost mojí přítomnosti v místnosti. 15
Calendar_Girl_2.indd 15
24/03/17 15:05
„Jen jsem se chtěla ujistit, že oba máte instrukce na zítra. Bude to vaše první vystoupení na veřejnosti jako –,“ Rachel si odkašlala a dala si dlouhý blonďatý pramen za ucho. Ten se tam však neudržel, vyklouzl a znovu jí ladně sjel podél obličeje. A Masonovy oči se opět prudce otočily k ní, k tomu pramenu vlasů, jako by se ho chtěl dotknout, jako by to chtěl být on, kdo jí ho zastrčí za ucho a polaská jí přitom pleť. Místo toho však zatnul ruce do svalů na stehnech. „Ehm, jako pár,“ dokončila. „Bude třeba, aby to vypadalo jako doopravdy. Když budete někde u tribun, držte se za ruce, sem tam se dotýkejte, no a podobně… úsměvy… ehm,“ Rachel si znovu odkašlala a cukla sebou, jako by ji bolelo, že má větu dokončit. „Polibky, takové ty věci. Máte s tím nějaké problémy, slečno Saundersová?“ zeptala se mě. Vytřeštila jsem na ni oči. „A vy s tím snad nějaké problémy máte?“ zeptala jsem se a upřímně můžu říct, že jsem nemohla uvěřit tomu, co vidím. Bylo mi jasné, že ti dva se navzájem chtějí, a to jsem je viděla spolu sotva deset minut. Co jim, do háje, bránilo jít do toho? Rachel trhla hlavou, jako by dostala pěstí. „Prosím?“ zalapala po dechu a chytila se za srdce. „Proč bych s tím já měla mít problémy?“ „Vážně ne?“ zavrtěla jsem hlavou. „Mia se asi snaží naznačit, jestli nemůžou projevy náklonnosti na veřejnosti vyvolat nějaké problémy se sponzory nebo reklamní agenturou.“ Ne, Mia se nesnaží naznačit nic takového. Na jaké planetě jsem to přistála, když jsem vystoupila z letadla? Byli tihle dva skuteční? Povzdechla jsem si a rozhodla se, že budu hrát tu hru s nimi, dokud nezjistím, co se tady děje. „Ano, je to tak.“ Rachel cukla rty, jako by jí napětí spadlo z ramen. Bylo to jako pozorovat nachovou povijnici, když se navečer uzavírá. Pomalu, uvolněně stáčí své okvětní lístky dovnitř, aby zde spočinuly až do chvíle, kdy je znovu povolá k životu ranní slunce, 16
Calendar_Girl_2.indd 16
24/03/17 15:05
nebo, v našem případě, vlezlá společnice, původně z Vegas, které není skoro nic hloupé. „Tým strávil hodiny plánováním téhle strategie. Chápeme, že je to nekonvenční přístup, ale pan Murphy se na veřejnosti zatím neprezentoval zrovna jako idol, ke kterému by měli lidi vzhlížet. A spolu s jinými věcmi bude muset změnit časté hospodské rvačky, nadměrné pití a ani příležitostná cigareta nepřipadá v úvahu. Tým věří, že celá ta horda ženských, se kterými se producíroval celou minulou sezónu, aniž by byl viděn s jednou ženou víc než jednou, taky zrovna dvakrát nepomohla jeho veřejnému obrazu. Jsme odhodlaní to všechno změnit a vy jste první krok.“ Konečně jsem měla příležitost se letmo podívat na Masona. Opíral se lokty o kolena, hlavu v dlaních. Zničený člověk, pokud jsem mohla soudit. Vstala jsem, posadila se vedle něj a začala ho hladit po zádech. Mason ke mně zvedl hlavu. „Ty jo, posral jsem to.“ „To děláme všichni. Aspoň sis najal Rachel. A tvůj PR zástupce si myslí, že u tebe ještě není všechno ztracený a že se vyplatí pokusit se to změnit.“ Dál jsem ho hladila po svalnatých zádech, až konečně zvedl hlavu. Narovnal se v ramenou a vypnul hruď. „Dobře, takže chceš demonstraci náklonnosti na veřejnosti?“ zeptal se Rachel a ona přikývla. „Máš ji mít.“ Mason se ke mně otočil s vášnivým výrazem a v očích mu svítilo, jako by zapnul laser. „Pojďme na to.“ Potom mi jeho ruce sevřely tvář a jeho boky se přitiskly k mým. Zalapala jsem po dechu a omylem otevřela pusu. Mason to ovšem vzal jako vybídnutí. Nejdřív to nebylo nic moc, ale pak zapracovala chuť šampaňského, kterou měl stále ještě na jazyku, když se dotkl mého. A pak ještě možná hrála roli skutečnost, že už mě nikdo nepolíbil celou věčnost, no, vlastně jenom čtrnáct dní. A když se to spojilo s báječnou kolínskou, která vyzařovala z jeho těla, byla jsem hotová. Ztracená v jeho polibku. Jeho jazyk se mi ponořil do úst, naléhavý, a přitom rozverný. Já mu ho taky olízla, naklonila se k němu, popadla ho za košili a přidržela si 17
Calendar_Girl_2.indd 17
24/03/17 15:05
ho, zatímco jsem zaklonila hlavu na znamení, že chci ještě. Ještě víc polibků, ještě víc jeho. Sakra. To nebylo v plánu. Když jsme se konečně rozpojili, oba pořádně zadýchaní, lapali jsme po dechu. „Jaký to bylo?“ Mason se otočil k místu, kde předtím seděla Rachel, ale ta už byla pryč. Slyšela jsem klapat její podpatky po dlaždicích. „Rachel?“ zavolal Mason. „Zítra nashle. Skvělá práce!“ zavolala Rachel odkudsi z domu dvě vteřiny předtím, než se zabouchly dveře. Mason se sesunul na pohovku. „To mě podrž.“ Zavrtěla jsem hlavou a opřela se. „To neudělám.“ Mason se zasmál. „Co to bylo?“ vydechla jsem. „To jsem byl já a líbal jsem fakt hustou společnici.“ V očích mu svítil chtíč, ale já věděla svoje. To byly jen tělesné procesy. Jasně, byl úžasný a nemůžu říct, že se mé tělní tekutiny během toho líbání poněkud nerozproudily, ale přitažlivost a skutečný vážný zájem jsou dvě zcela odlišné věci. „Tobě se líbí,“ naservírovala jsem mu bez obalu. Mason stiskl rty a zavřel oči. „Jasně. Je milá a já ji a vůbec všechny dobře platím. Všichni jsme spokojení. Co by se mi nemělo líbit?“ „Tak to nemyslím a ty to dobře víš.“ „Hele, já nevím, jak ty, ale já mám hlad a ty se potřebuješ zabydlet. V těch taškách tady všude je hromada krámů, který nakoupila Rachel nebo Val na základě našeho kontraktu. Já jsem to neuklízel, jenom položil na postel. Co pizzu? OK?“ Mason vstal a měl se svižně k odchodu. Pak si to zjevně rozmyslel. Otočil se a podal mi ruku. „Dík, žes tu práci vzala,“ řekl a vytáhl mě do stoje. „Tvůj pokoj jsou první dveře napravo, pokud ovšem nechceš bydlet v mém, se mnou,“ rozvlnil obočí i boky. Prudce jsem vydechla a zavrtěla hlavou. Vyrazila jsem ke dveřím a Mason mě vší silou pleskl po zadku. „Ty jo, máš fakt pěkný zadek, Mio.“ 18
Calendar_Girl_2.indd 18
24/03/17 15:05
Zastavila jsem se, vysunula bok a zapřela do něj ruku. „Hele, jestli nechceš přijít o pracku, tak ji drž od mýho zadku hezky daleko.“ Mason začal couvat s rukama nad hlavou. „Dobře, dobře, jen jsem si chtěl trochu zatrénovat, než to zítra rozehrajeme. Žádný ublížení na zdraví, žádný fauly. Platí?“ „Jen si to hezky šetři do hry. Budeš to potřebovat.“ Loudala jsem se ke schodům a myslela si, že budu mít poslední slovo, ale vtom jsem ho uslyšela, právě když jsem došla nahoru na schody. „Zlato, ty nevíš, že hraju vždycky na vítězství?“ Pane bože, kam jsem se to dostala.
19
Calendar_Girl_2.indd 19
24/03/17 15:05