Issuu

ŽÁDNÁ MISE NENÍ NEMOŽNÁ Nejslavnější vojenské operace izraelských speciálních jednotek

MICHAEL BAR ZOHAR NISIM MIŠAL

KNIŽNÍ KLUB

Zadna mise.indd 3

17.10.16 10:04 Výtažková černá

Zadna mise.indd 4

17.10.16 10:04 Výtažková černá

Kamarádům, kteří bojovali po mém boku, živým i mrtvým. Dobyvatelům Sinaje v šestidenní válce, Statečným srdcím u Suezu v jomkipurské, obráncům severu při operaci Mír pro Galileu, všem těm, kdo v srdci chovali sen o míru. Michael Bar Zohar Mým vnoučatům Idanovi, Joavovi, Orovi, Gurimu, Noamovi a Noe. Modlím se, abyste jednoho dne uviděli holubici míru s olivovou ratolestí. Nisim Mišal

Zadna mise.indd 5

17.10.16 10:04 Výtažková černá

OBSAH Předmluva: Dvě bitvy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

1. Entebbe (1976) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Část I: Jak to všechno začalo 2. Záchrana Jeruzaléma (1948) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

3. Černý šíp (1955) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Část II: Sinajské tažení 4. „To letadlo sestřelte!“ (1956) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

5. Kadeš (1956) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Část III: Šestidenní válka 6. Život, nebo smrt – Operace Moked (Ohnisko), 1967 .

7. „Chrámová hora je naše!“ (1967) . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Část IV: Vyčerpávací válka 8. „Měl jsem pocit, že se udusím.“ – Útok na Zelený ostrov (1969) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109 9. Francouzský ministr obrany: „Bombardujte Izraelce!“ (1969) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 118 10. „Proč bychom ho měli bombardovat, když si ho můžeme vzít?“ (1969) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127 11. „Nepřítel mluví rusky!“ (1970) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135 12. Bílí andělé na Jákobově žebříku (1972) . . . . . . . . . . . . . 143

Zadna mise.indd 6

17.10.16 10:04 Výtažková černá

13. „Stop! Stůjte! Ruce za hlavu!“ (1972) . . . . . . . . . . . . . . . 158 14. S tou ženskou budou potíže (1973) . . . . . . . . . . . . . . . . 166

Část V: Jomkipurská válka 15. Statečná srdce přistávají v Africe (1973) . . . . . . . . . . . . 181 16. „Velitel padl… zástupce velitele padl… druhý zástupce…“ (1973) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 193 17. „Vidím Tiberiadské jezero!“ (1973) . . . . . . . . . . . . . . . . . 204 18. Oči národa (1973) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 215

Část VI: Jaderná hrozba 19. Opera v Iráku (1981) a Arizona v Sýrii (2007) . . . . . . . 225

Část VII: Libanonská válka 20. „Měli kulomety?“ (1982) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 239 21. „Byl to skvělý koncert s mnoha nástroji.“ (1982) . . . . 247

Část VIII: Boj proti terorismu 22. „Poslal nás Abú Džihád.“ (1988) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 255 23. „Kde je ta loď?“ (2002) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 264 24. Den památky obětí holocaustu v nábuluské kasbě (2002) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 274 25. Nekonečný příběh v Gaze (2008, 2012, 2014) . . . . . . . . 283

Epilog: Ztracený kmen se vrací 26. Ze srdce Afriky do Jeruzaléma: operace Mojžíš (1984) a operace Šalamoun (1991) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 303 Kdo byl kdo . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 311 Prameny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 315 Poděkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 332 Rejstřík . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 334

Zadna mise.indd 7

17.10.16 10:04 Výtažková černá

MICHAEL BAR ZOHAR, NISIM MIŠAL

PŘEDMLUVA

Dvě bitvy

d války za nezávislost vede naše armáda dvě nekonečné bitvy – na frontových liniích s nepřáteli Izraele, kteří se stále nechtějí vzdát, a ve vlastních řadách, kde se snaží prosazovat

přísné morální zásady, jaké v jiné armádě nemají obdoby. Boj s nepřáteli byl a vždycky zůstane nerovný. V roce 1948, kdy stát Izrael vznikl, měl 650 000 obyvatel a musel čelit invazi pěti arabských zemí, které jich měly celkem třicet milionů. Roku 2015, kdy bylo Izraelců osm milionů, z toho 80 procent Židů a 20 procent izraelských Arabů, kteří neslouží v armádě, populace sousedních zemí dosáhla 140 000 000 a tento rozdíl se stále zvyšuje. Egypt a Jordánsko, které podepsaly s Izraelem mírovou smlouvu, bychom mohli z této rovnice vyjmout, ale do tábora protivníků se přidal Írán, kde žije 75 000 000 lidí, a tamní fanatičtí islamisté prohlašují, že pomocí konvenčních i nekonvenčních zbraní vymažou Izrael z mapy. Izraelská armáda proto musí zavádět vojenské technologie, které

znepokojivý početní rozdíl mezi ní a arabskými armádami vyrovnají. Patří k nim nejmodernější a nejvyspělejší zbraně, z nichž

Zadna mise.indd 8

17.10.16 10:04 Výtažková černá

ŽÁDNÁ MISE NENÍ NEMOŽNÁ

mnohé vyvinul a vyrobil právě Izrael. Kromě toho zakládá svou vojenskou strategii, jak udržovat nepřítele pod kontrolou, na třech oblastech, přičemž hlavní úsilí zaměřuje na tu třetí. Buduje silné letectvo, schopné špionážní služby a jednotky zvláštních sil, jejichž dobrovolníci jsou silně motivovaní, mají skvělé fyzické a duševní vlastnosti, dostávají tvrdý výcvik a především je jim vlastní tvořivost a vynalézavost. Díky tomu všemu dokážou na slabá místa nepřítele udeřit nečekaně a v malých skupinách zvládnou mise, které za jiných okolností musí obvykle provést celá rota, nebo i prapor. Z toho důvodu vznikla výsadkářská jednotka 101, zvláštní komanda jako Sajeret Matkal, Šajetet 13, Šaldag, Duvdevan, Šimšon, Maglan a komanda v každé brigádě Izraelských obranných sil (IDF). Své zkušenosti a taktiku pak příslušníci těchto vybraných jednotek předávají hlavním útvarům armády. „Nemohli jsme vás zdolat,“ přiznal po šestidenní válce jeden zajatý egyptský generál. „Vaše armáda sestává snad ze samých jednotek zvláštního určení!“

itva o morální chování v časech míru i za války vychází z etického kodexu, který vytvořila ještě před vznikem Izraele pod-

zemní armáda Hagana. Ta nastolila princip tzv. čistoty zbraní, což znamená, že bojující své zbraně neposkvrní a nepoužijí proti ženám, dětem, jiným civilistům a neozbrojeným nepřátelským vojákům. Na základě této zásady proběhlo s izraelskými vojáky několik řízení. Vycházejí ze slavného soudního výroku o černé vlajce, jež „vlaje“ nad každým vojenským rozkazem, který porušuje zákon. Vojáci by ho neměli vykonat, ale naopak se mu vzepřít. S každým překročením tohoto pravidla se vypořádá soud, jako tomu bylo například při poslední konfrontaci s Palestinci v Gaze. Stejně jako se armáda snaží chránit ty, kdo nebojují na nepřátelské straně, brání i svoje občany. Zásada zrozená pod palbou za války o nezávislost zní, že armáda nesmí nechat raněného nebo zajatého vojáka na protivníkově území, ale musí se pokusit ho za každou cenu zachránit. Totéž platí pro ohrožené Židy a Izraelce

Zadna mise.indd 9

17.10.16 10:04 Výtažková černá

MICHAEL BAR ZOHAR, NISIM MIŠAL

v zahraničí, ať už jsou to rukojmí teroristů (například roku 1976 v Entebbe) nebo celá komunita jako v případě etiopských Židů (1981–1991). Do etického kodexu patří i příkaz: „Za mnou!“ Důstojníci v bojových jednotkách nejenom vojákům obojího pohlaví velí a cvičí je, ale měli by být také první, kdo je odvážně vede do útoku a dává jim osobní příklad. Bojové heslo „Za mnou!“ vysvětluje, proč mají IDF tolik padlých velitelů.

íky morálním zásadám, silné motivaci, zvláštnímu výcviku a neobvyklé strategii neexistuje mise, kterou by izraelští vojáci

nedokázali uskutečnit.

Zadna mise.indd 10

17.10.16 10:04 Výtažková černá

ŽÁDNÁ MISE NENÍ NEMOŽNÁ

Zadna mise.indd 11

17.10.16 10:04 Výtažková černá

Šestého října 1973 o svátku Jom kipur (Den smíření) zaútočily Sýrie s Egyptem neočekávaně na Golanské výšiny na severu a Sinajský poloostrov na jihu. Izrael zprvu utrpěl několik drtivých porážek a za konečné vítězství těžce zaplatil – přišel o 2 700 vojáků, ztratil hodně ze své odstrašující síly a ještě tři roky po jomkipurské válce se nemohl vzpamatovat. Předsedkyně vlády Golda Meirová podala rezignaci a vystřídal ji Jicchak Rabin, místo Mošeho Dajana se stal ministrem obrany Šimon Peres. Rabin s Peresem se neměli rádi a vzájemně si nedůvěřovali, ale kvůli neustávajícím útokům teroristických skupin na Izrael spolu museli úzce spolupracovat.

Zadna mise.indd 12

17.10.16 10:04 Výtažková černá

ŽÁDNÁ MISE NENÍ NEMOŽNÁ

Entebbe (1976)

edmadvacátého června 1976 nastoupila v Athénách do první třídy letadla společnosti Air France německá dvojice a objemná příruční zavazadla strčila pod sedadla. Muž byl štíhlý,

měl hnědé vlasy, oválný obličej s pronikavýma modrýma očima a knírkem, který po stranách sahal až ke krátké bradce. Jakmile si sedl, unaveně si opřel hlavu dozadu a zavřel oči. Žena, která k němu patřila, na sobě měla letní kalhotový kostým, byla vysoká, plavovlasá a hezkou tvář jí trochu hyzdila výrazná dolní čelist. Na palubě airbusu 300, let 139 z Tel Avivu do Paříže s krátkým mezipřistáním v Athénách, bylo 12 členů posádky a 246 cestujících, z nichž 105 pocházelo z Izraele. V Athénách přistoupili další lidé, mezi nimi dva muži v tmavých oblecích, kteří vyhlíželi jako Arabové. Když jim usměvavá blonďatá letuška ukazovala, kde budou v turistické třídě sedět, pasažéři z Tel Avivu je jen lhostejně přejeli očima. Ve 12.35, čtvrt hodiny po odletu z Athén, německý pár svá příruční zavazadla otevřel. Muž odklopil víko z velké, pestře pomalované plechové bonboniéry, žena začala otáčet v rukou lahví

Zadna mise.indd 13

17.10.16 10:04 Výtažková černá

MICHAEL BAR ZOHAR, NISIM MIŠAL

šampaňského. Zničehonic muž vytáhl z bonboniéry malý samopal a rychle vstal, pak se vrhl do pilotní kabiny a namířil zbraň na piloty. Žena v tu chvíli odšroubovala dno láhve a vyndala z ní pistoli a dva granáty. „Ruce vzhůru!“ zařvala. „Nikdo se ani nehněte!“ V turistické třídě se odehrálo totéž. Oba muži v tmavých oblecích vyskočili ze sedadel, v rukou samopaly. Pak se z reproduktorů ozval vzrušený hlas německého únosce. Anglicky s výrazným přízvukem oznámil, že převzal na palubě velení, a identiﬁkoval se jako velitel takzvaného Che Guevarova komanda z Gazy, které patřilo k jedné odštěpenecké větvi Lidové fronty pro osvobození Palestiny. Jakmile vyděšení lidé zjistili, že se letadla zmocnili únosci a oni se stali rukojmími, začali křičet strachy a někteří se rozplakali. „Nový kapitán“ a jeho společníci je vyzvali, aby hodili do uličky všechny předměty, které lze použít jako zbraň. Někteří pasažéři položili na podlahu kapesní nožíky. Hned nato únosci podrobili všechny cestující mužského pohlaví důkladné osobní prohlídce. Letadlo se mezitím otočilo a zamířilo na jih. Na schůzce vlády v Jeruzalémě přinesl tajemník Šimonu Peresovi jakousi písemnou zprávu. Třiapadesátiletý černovlasý ministr obrany býval loajálním pomocníkem Davida Ben Guriona; v roce 1956 se zasloužil o spojenectví Izraele s Francií a o uskutečnění projektu se zdánlivě nulovou šancí na úspěch – o tajnou výstavbu jaderného reaktoru u města Dimona na jihu Izraele. Peres podal lístek premiérovi Jicchaku Rabinovi, ten si nasadil brýle a přečetl si ho. Byl o rok starší než Peres, měl šedivějící světlé vlasy a růžovou pleť. Za války o nezávislost bojoval v elitních jednotkách Palmach, potom zastával funkci náčelníka generálního štábu izraelských obranných sil (IDF) a později byl jmenován velvyslancem ve Spojených státech. Funkce ministerského předsedy se ujal roku 1974. Při volbách ve Straně práce byl na funkci premiéra Peresovým protikandidátem, a přestože měl podporu stranického

Zadna mise.indd 14

17.10.16 10:04 Výtažková černá

ŽÁDNÁ MISE NENÍ NEMOŽNÁ

aparátu, vyhrál jen těsným počtem hlasů. S Peresem se nesnášel, ale jako s ministrem obrany se s ním musel smířit. Ačkoli jejich vzájemné vztahy byly napjaté, v zájmu bezpečnosti Izraele byli nuceni spolupracovat. Metody výše zmíněné odnože Lidové fronty oba dobře znali. Byla to teroristická organizace, jejíž ozbrojené křídlo vedl Vadí’a Haddád ze Safedu, který se vzdal lékařské profese a věnoval se útokům na židovský stát. Provedl několik krvavých únosů a využíval služeb cizích teroristů, mezi jinými nechvalně proslulého Carlose, tedy Iliche Ramíreze Sáncheze zvaného Šakal. Haddád v roce 1968 zorganizoval první únos izraelského letadla a bylo o něm známo, že je to krutý a úskočný fanatik. Vztahy mezi Izraelem a jeho nepřáteli se po šestidenní válce roku 1967 radikálně změnily. Po drtivé porážce egyptské, syrské a jordánské armády vzniklo mnoho teroristických skupin, jejichž cílem bylo v boji arabského světa proti Izraeli pokračovat. Místo konfrontace na bitevním poli se soustřeďovaly na únosy, vraždy a bombové útoky, namířené většinou proti izraelským civilistům. Lidová fronta patřila k těm nejhorším. Jakmile dostali zprávu o únosu letadla, Rabin s Peresem svolali radu ministrů a vysokých bezpečnostních činitelů. V jejím průběhu došly další informace. Mezi 56 pasažéry, kteří nastoupili na palubu v Athénách, byli čtyři „tranzitní“. Do Řecka přiletěli z Kuvajtu se singapurskými aeroliniemi a zřejmě měli falešné pasy. Dva německé Mosad rychle identiﬁkoval jako Wilfrieda Böseho, zakladatele německých Revolučních buněk, teroristické organizace dříve spojované s Carlosem a teď s Organizací pro osvobození Palestiny (OOP), a Brigitte Kuhlmannovou, o níž bylo známo, že patří do teroristické skupiny Baader-Meinhoffová. Zbylí dva byli Palestinci jménem Abú Chálid Halajlí a Alí Míárí. Ze zpráv Mosadu také vyplývalo, že členové bezpečnostní služby na athénském letišti prohlédli zavazadla pasažérů jen zběžně, takže čtyři malé samopaly škorpion a granáty, které byly schované v kovové bonboniéře a láhvi šampaňského, jim unikly. Kromě toho nepřišli ani na několik krabic s výbušninami.

Zadna mise.indd 15

17.10.16 10:04 Výtažková černá

MICHAEL BAR ZOHAR, NISIM MIŠAL

O půlnoci, kdy letadlo pokračovalo na Blízký východ, se Peres setkal s generálem Jekutielem (Kutim) Adamem, devětačtyřicetiletým náčelníkem operační správy, jehož mohutný hustý knír prozrazoval kavkazský původ. Pro případ, že airbus 300 přistane na letišti Bena Guriona, museli zajistit, aby se ho armáda zmocnila. Později nasedli do džípu a vydali se na základnu elitní jednotky Sajeret Matkal, která už začala útok nacvičovat. Nově jmenovaným velitelem Sajeretu byl jednatřicetiletý podplukovník Joni Netanjahu, jeden z bratrů Netanjahuových, kteří se podle Perese „… už stali legendou. Bojují jako lvi a zdobí je nejenom skutky, ale i vzdělanost“. V Sajeret Matkal sloužili všichni tři synové význačného historika Bencijona Netanjahua: Jonatan (Joni), Benjamin (Bibi) a Ido. Pohledný Joni, který se narodil v New Yorku, měl nejenom vynikající vojenské schopnosti, ale i rozsáhlé znalosti literatury, zejména poezie. Po šestidenní válce studoval rok na Harvardu a půl roku na Hebrejské univerzitě, ale pak se zase vrátil do armády. Toho večera Peres s Adamem doufali, že ho na základně najdou, ale velel zrovna jakési operaci na Sinaji, takže nácvik vedl jeho zástupce Muki Becer, jeden z nejlepších bojovníků, jakého Sajeret měla. Krátce po příjezdu na základnu dostal Peres zprávu, že unesené letadlo doplnilo palivo v libyjském Benghází a potom zamířilo ke svému cíli, na letiště Entebbe u Kampaly, hlavního města Ugandy. Podle prvních informací, které odtamtud dorazily, ugandský prezident, generál Idi Amin, teroristy srdečně přijal a nazval je „vítanými hosty“. O přistání v Entebbe zřejmě předem věděl. Amin byl krutý, obávaný diktátor a svojí zemi vládl železnou rukou. Byl to mohutný muž, který chodil v uniformě ověšené spoustou medailí. Pro svou krutost si vysloužil přezdívku Řezník z Kampaly, a americký magazín Time ho nazval „africkým divochem“. Z pouhého vojína se vyšplhal po žebříčku vojenské hierarchie až k funkci náčelníka generálního štábu, potom provedl krvavý vojenský puč a udělil si titul Jeho Excelence, doživotní

Zadna mise.indd 16

17.10.16 10:04 Výtažková černá

ŽÁDNÁ MISE NENÍ NEMOŽNÁ

prezident, polní maršál hádždž dr. Idi Amin, pán všeho tvorstva na souši i v moři, dobyvatel britského impéria v celé Africe, zejména v Ugandě. Zpočátku byl spojencem Izraele a jako host bývalého ministra obrany Mošeho Dajana absolvoval výcvik v parašutistické akademii izraelské armády. Peres se s ním tehdy na večeři u Dajana setkal a později vzpomínal, že byl milý, ale vzbuzoval i strach jako „džungle, jako tajemný přírodní úkaz“. Když předsedkyně vlády Golda Meirová později Aminovi odmítla prodat stíhačky Phantom, vypověděl ze své země všechny Izraelce, kteří tam pracovali, přerušil s Izraelem diplomatické styky a navázal bližší vztahy s jeho nejhoršími nepřáteli, tj. s arabskými státy a teroristickými organizacemi. Za jomkipurské války v roce 1973 prohlásil, že pošle do boje proti Izraelcům ugandskou armádní jednotku. A tenhle despota, který se ničeho neštítil, měl teď v rukou životy 250 zajatců na entebbeském letišti 4 000 kilometrů od Izraele. Když zpráva o únosu pronikla na veřejnost, nastalo pozdvižení. Izraelců se zmocnil hněv a zároveň pocit bezmoci. V médiích propukly bouřlivé debaty, co má vláda udělat. Příbuzní mnoha rukojmích se zorganizovali a hromadně na ni vyvíjeli tlak, aby jejich nejbližší osvobodila. V příštích dnech přišly podrobnější zprávy. V Entebbe čekali na unesené letadlo další teroristé. Amin poslal do Somálska svůj soukromý letoun, aby přivezl Vadí’u Haddáda a několik jeho lidí. Únosci drželi rukojmí ve starém terminálu letiště a kromě nich je hlídali také příslušníci ugandské armády. Potom oddělili židovské cestující od ostatních, což všem připomnělo hrůzné vzpomínky na selekce nacistů za druhé světové války. Zvlášť necitelně se k nim chovala německá teroristka Brigitte Kuhlmannová, která je urážela antisemitskými výroky. Vadí’a Haddád dal po příjezdu Aminovi seznam teroristů uvězněných v Izraeli i jiných zemích a žádal, aby byli výměnou za rukojmí propuštěni. Navíc přidal ultimátum. Jestliže do určitého data

Zadna mise.indd 17

17.10.16 10:04 Výtažková černá

MICHAEL BAR ZOHAR, NISIM MIŠAL

Izrael jeho požadavek nesplní, začne zajatce popravovat. Idi Amin poslal seznam do Izraele. Předseda vlády Rabin jmenoval ministerskou komisi, která se měla krizí zabývat. Na schůzce komise 29. června se zeptal náčelníka generálního štábu generála Mordechaje (Moty) Gura, jestli je podle jeho názoru možné pasažéry zachránit „vojenskou cestou“. Veselý, pohledný Gur, kterému tenkrát bylo šestačtyřicet let, byl něco jako legenda. Bojoval ve válce za nezávislost, potom se přihlásil k výsadkářům a zúčastnil se po boku Ariela Šarona mnoha bitev. Roku 1955 byl v boji proti egyptským jednotkám raněn, v roce 1967 vedl 55. parašutistickou brigádu při dobytí východního Jeruzaléma a byl prvním izraelským vojákem, který se tehdy dostal na Chrámovou horu. Když v obrněném transportéru dojel na nejsvětější místo židovského lidu, radostně vykřikl do vysílačky: „Chrámová hora je naše!“ Po jomkipurské válce byl jmenován náčelníkem generálního štábu, v pořadí desátým. Rabin si jeho úsudku nesmírně vážil, ale domníval se, že pro osvobození unesených lidí vojenské řešení mít nebude. K překvapení všech zúčastněných Gur prohlásil, že by izraelská armáda mohla někde blízko entebbeského letiště, například u Viktoriina jezera, vysadit paradesantní jednotku. Její příslušníci na teroristy zaútočí a budou chránit rukojmí do té doby, než budou odvezeni domů. Komise s tím nesouhlasila. Zaprvé bylo jasné, že po přistání budou mít výsadkáři velké problémy se na letiště dostat. Zadruhé Gur nevysvětlil, jakým způsobem by chtěl rukojmí do Izraele dopravit. Rabin později přirovnal jeho plán k akci v Zátoce sviní, neúspěšné invazi na Kubu, kterou se v roce 1961 pokusili pod vedením Američanů provést kubánští exulanti. Od začátku diskuse se Rabin s Peresem hořce přeli. Rabin zastával názor, že mu nezbývá než s únosci vyjednávat a uvězněné palestinské teroristy propustit. Peres naproti tomu takový postup odmítal, protože by poškodil mezinárodní prestiž Izraele a negativně ovlivnil probíhající boj proti terorismu. Vzhledem k napjatým

Zadna mise.indd 18

17.10.16 10:04 Výtažková černá

ŽÁDNÁ MISE NENÍ NEMOŽNÁ

osobním vztahům mezi oběma politiky, které na schůzích vlády vždycky vyvolávaly dusnou atmosféru, se tentokrát jejich rozdílný pohled na věc ostře vyhrotil. Po schůzce komise odešel Peres ze své kanceláře ve druhém patře ministerstva obrany a odebral se do západního křídla, kde sídlil generální štáb armády. Tam si dal zavolat náčelníka štábu a několik generálů. „Chci probrat vaše plány,“ prohlásil, když se pánové v olivově zelených letních uniformách dostavili. „Žádné nemáme,“ prohlásil Kuti Adam. „Tak probereme aspoň to,“ odpověděl Peres. Brzy zjistil, že jeho podřízení sice nic nenaplánovali, ale někteří mají zajímavé návrhy. Kuti Adam se domníval, že by Izraelci mohli provést společnou operaci s francouzskou armádou. Jak připomněl, Air France je francouzská letecká společnost, a Francouzi by se tedy měli do akce zapojit. Beny Peled, osmačtyřicetiletý velitel Izraelských vzdušných sil (IAF), přednesl „šílený“, ale originální nápad. Podsaditý, odvážný a chladnokrevný bojový pilot, který IAF spoluzakládal, se mohl pochlubit živou fantazií. Podle jeho mínění by měl Izrael dopravit do Ugandy spoustu příslušníků elitních jednotek, kteří ji obsadí, osvobodí rukojmí a odvezou je domů. Stačilo by na to čtrnáct letounů Hercules. Ty by mohly cestu z Izraele do Entebbe a zpět zvládnout. Peres koupil obří dopravní letouny Hercules při návštěvě v Georgii před několika lety. Věnoval tehdy guvernérovi Jimmymu Carterovi svou knihu David’s Sling (Davidův prak) a ten mu při té příležitosti řekl: „Kdysi David potřeboval jen prak, ale dneska musí mít něco víc. Chybějí mu Herculesy!“ A pak Perese přemluvil, aby si Izrael tyhle stroje vyráběné v Georgii objednal. Peledův návrh Perese zaujal. Zpočátku mu stejně jako ostatním připadal bláznivý, ale když zvážil ostatní možnosti, došel k závěru, že se „dá docela dobře uskutečnit“. Všichni zúčastnění však zastávali jiný názor. Námitky měl zejména Mota Gur, který prohlásil, že

Zadna mise.indd 19

17.10.16 10:04 Výtažková černá

MICHAEL BAR ZOHAR, NISIM MIŠAL

je „nerealistický, jen pouhá fantazie“ a Peres by na něj měl zapomenout. Peres však na pochybnosti kolegů nedbal a operaci nepřestával s vysokými důstojníky probírat. Kromě náčelníka štábu a generálů Kutiho Adama, Benyho Peleda a jeho zástupce Raﬁ ho Har Leva k nim patřil i Dan Šomron (velitel pěchotního a výsadkového vojska), Šlomo Gazit (velitel vojenské rozvědky), Januš Ben Gal (zástupce velitele operační správy) a několik plukovníků včetně Ehudy Baraka, vynikajícího vojáka, bývalého velitele Sajeret Matkalu (a budoucího izraelského premiéra). Rozhovory probíhaly v největším utajení. V době, kdy se zabýval řešením situace, dostal Peres seznam teroristů, jejichž propuštění únosci požadovali. Čtyřicet jich sedělo ve vězení v Izraeli, mezi nimi nechvalně známý Japonec Kózó Okamoto, jehož skupina v květnu 1972 na letišti Lod zmasakrovala 24 lidí a 78 jich zranila. Šest si odpykávalo trest v Keni, ale místní úřady to popíraly, dalších pět bylo v Německu, včetně vůdců skupiny Baader-Meinhoffová, jednoho zadržovala Francie a jednoho Švýcarsko. Peresovi stačil letmý pohled na seznam a věděl, že nemůže požadavek únosců splnit. Jak by mohl zorganizovat propuštění lidí uvězněných v několika zemích za zločiny podléhající různým zákonům? A co kdyby je některé z těchto zemí odmítly vydat? Rabin však neustále trval na tom, aby Izrael okamžitě začal vyjednávat, protože se bál, že až ultimátum ve čtvrtek 1. července v 11 hodin vyprší, únosci začnou nevinná rukojmí zabíjet. Peres se nedal zviklat a umíněně prohlašoval, že se s nimi Izrael může na odkladu ultimáta domluvit. S vyjednáváním souhlasil, ale nepřestal zdůrazňovat, že půjde jen o „taktický manévr“, aby získal víc času. Ve středu 30. června se Peres rozhodl, že se na problém podívá z jiného úhlu, a zavolal si tři důstojníky, kteří sloužili v Ugandě a s Aminem spolupracovali. Chtěl, aby mu řekli, jakou má diktátor

Zadna mise.indd 20

17.10.16 10:04 Výtažková černá

ŽÁDNÁ MISE NENÍ NEMOŽNÁ

povahu, jak se chová a jaký má vztah k cizincům. Dozvěděl se, že se zřejmě neodváží rukojmí zmasakrovat, ale v žádném případě se teroristům nepostaví. Potom požádal plukovníka Borku Bar Leva, který se s Aminem znal blíž, aby mu zatelefonoval. Bar Lev se o to několikrát pokusil, ale neuspěl, a tak se snažil dál. Mezitím Peres znovu svolal armádní velitele, aby Peledův plán ještě jednou probrali. Podle nové verze nebylo jeho cílem dobýt Ugandu, ale obsadit entebbeské letiště, osvobodit rukojmí a odvézt je domů. Peled předložil k uvážení návrh, podle nějž by deset letounů Hercules přepravilo do Ugandy tisíc výsadkářů, ale Šomron s Ben Galem odhadli, že operaci lze úspěšně provést jen se dvěma stovkami mužů ve třech letadlech. Rázný a klidný Dan Šomron, narozený v kibucu, parašutista a hrdina šestidenní války, který se stal později náčelníkem generálního štábu, však výsadek neschvaloval. „Než se první voják dotkne země, nebudeme mít koho zachraňovat,“ prohlásil věcně. Byl přesvědčen, že jakmile teroristé parašutisty zaznamenají, začnou rukojmí střílet. Jako hlavní koordinátor operace začal tedy připravovat plán, podle kterého měla letadla přistát rovnou na letišti Entebbe. Kuti Adam poukázal na to, že pro případ nutnosti budou potřebovat základnu poblíž hranic s Ugandou. Všichni se shodli, že by musela být v Keni, jejíž vláda měla s izraelskou přátelské styky, kdežto Aminův režim odsuzovala. Peres tedy požádal ředitele Mosadu, generála Jicchaka (Haku) Hoﬁ ho, aby se u tamních kontaktů diskrétně ujistil, že Keňa umožní izraelským letadlům mezipřistání v Nairobi. Měl však pochybnosti, že se to podaří – Haka se tvářil zdrženlivě a skepticky. Operace začala nabývat konkrétní podoby, ale měla zatvrzelého a vlivného odpůrce. Náčelník generálního štábu Mota Gur nevěřil, že má naději na úspěch. Poukazoval na to, že organizátorům chybějí informace o tom, co se v Entebbe děje a jak to tam vypadá. Obsazení letiště a odvoz rukojmích označil za „čistou fantazii“ a skupinu velitelů spolupracujících s Peresem nazval „radou fantastů“.

Zadna mise.indd 21

17.10.16 10:04 Výtažková černá

MICHAEL BAR ZOHAR, NISIM MIŠAL

Mezitím se posunul dál jeden nepravděpodobný aspekt plánu – Borkovi Bar Levovi se nakonec podařilo se s Aminem telefonicky spojit a jejich rozhovor Perese nepotěšil. Diktátor otevřeně řekl, že Izrael by měl požadavky teroristů okamžitě splnit. Stejný názor zastával i Rabin, který už k vyjednávání získal souhlas celé vlády i vůdce opozice Menachema Begina. Perese kritizoval za „demagogické nápady… a bombastické fráze, které znějí naprosto směšně“. Měl za to, že Peres nemyslí svoje návrhy vážně. Většina ministrů se domnívala, že vojenský zásah nelze provést. Rabin také trval na tom, že Izrael musí co nejdřív informovat francouzské ministerstvo zahraničí, že na podmínky ultimáta přistoupí, aby mohlo navázat s Entebbe kontakt. Prvního července, zatímco se politici stále bouřlivě přeli, přišla dobrá zpráva. Únosci posunuli datum, kdy ultimátum vyprší, na sobotu 4. července. Idi Amin se měl zúčastnit konference afrických zemí na Mauriciu a teroristé chtěli, aby se vyjednávání zúčastnil. Takže Peresova „rada fantastů“ dostala zničehonic víc času. Kuti Adam a Dan Šomron předložili k posouzení plán, který zatím vypracovali. Operace se bude konat v noci pod pláštíkem tmy. Letouny Hercules přistanou v Entebbe, izraelští vojáci letiště obsadí, zabijí teroristy a rukojmí osvobodí. Šomron zdůrazňoval, že celá akce nesmí trvat déle než hodinu, aby zachránci co nejvíc využili momentu překvapení. Nejdříve dosedne jeden Hercules, který nepožádá o povolení kontrolní věž. Bude to ve 23.00 těsně za britským letadlem, které mělo podle letového řádu v té době přistát. Jestliže se Hercules schová v jeho stínu, letištní radar ho nezachytí. Pak z něj vyjedou dvě obrněná vozidla s vojáky a zamíří ke starému terminálu, kde teroristé drží rukojmí. Za pět až deset minut přiletí druhý Hercules se dvěma dalšími auty. V těch budou vojáci, kteří obsadí nový terminál, hlavní rozjezdovou dráhu a zajistí nádrže paliva. Jakmile posádky z prvních dvou strojů splní svůj úkol, objeví se další dva, rukojmí do nich nastoupí a vrátí se domů.

Zadna mise.indd 22

17.10.16 10:04 Výtažková černá

ŽÁDNÁ MISE NENÍ NEMOŽNÁ

Peres požádal Hofi ho, ředitele Mosadu, aby se k operaci vyjádřil, ale ten neustále hovořil jenom o rizicích. Co když ugandští vojáci do palivové nádrže letadel vypálí pancéřovku nebo dávku z kulometu a způsobí tím výbuch? V tom případě by se jeden či dva stroje musely odepsat a celý plán by se zhroutil. Pokud jde o vojáky i rukojmí, muselo by se počítat se ztrátami na životech. A co když teroristé prostě vyhodí starý terminál s rukojmími do povětří? Stručně řečeno, připravovaná akce Hofiho vůbec nenadchla. Peresova rada probrala každý detail, přičemž podrobně prodiskutovala všechno, co by se mohlo zhatit. Jestliže první Hercules dostane zásah, vrátí se ostatní letadla domů? Jsou na letišti protiletadlová děla? Jsou tam proudové stíhačky MiG? Budou mít izraelské letouny dost paliva, aby mohly odletět? Nakonec se Peres vojenských velitelů zeptal, jaká je podle jejich mínění šance na úspěch. „Pokud v Entebbe zahájíme akci o půlnoci, odstartovat k návratu můžeme v jednu hodinu,“ prohlásil Šomron. Šanci na úspěch odhadoval na téměř 100 procent, Peled na 80 procent a Kuti Adam na 50 až 80 procent. Peres pak plán schválil a datum provedení určil na sobotní noc 3. července, to znamená den před vypršením ultimáta. Všichni generálové souhlasili, jen Mota Gur stále umíněně protestoval. „Vrhnout se do takového podniku bez dostatečných zpravodajských informací je neodpovědné!“ prohlásil. „Moto, nechceš to znovu uvážit?“ zeptal se ho Peres. „Nemám-li údaje o situaci, v žádném případě nemůžu takovou operaci doporučit. To, co jsem tady slyšel, je jako z Goldfingera. Jestli si chcete hrát na Jamese Bonda, tak beze mě!“ Peres s ním začal plán podrobně probírat a až do rána se ho snažil přesvědčit, ale Gur neustoupil ani o píď. A bez podpory náčelníka generálního štábu nemohl Peres předložit plán vládě ke schválení. Navzdory zamítavému stanovisku však Gur souhlasil s tím, aby se příslušníci Sajeret Matkalu, výsadkáři a členové dalších zvlášt-

Zadna mise.indd 23

17.10.16 10:04 Výtažková černá

MICHAEL BAR ZOHAR, NISIM MIŠAL

ních jednotek na útok připravili, ale jen pro případ, že se situace změní. Základna, kde výcvik probíhal, byla uzavřená, a aby se ven nedostala jediná zpráva o tom, co se v ní děje, nesměl ji nikdo opustit. Velitelem operace byl jmenován Dan Šomron. Předsunuté velitelské stanoviště mělo být zřízeno ve velkém Boeingu, který doprovodí obří transportní letadla do ugandského vzdušného prostoru a bude řídit operaci ze vzduchu. Ve výcvikovém středisku byly postaveny repliky starého a nového entebbeského terminálu a vojáci začali cvičit útok na ně a záchranu rokojmí. Pak se Peres soustředil na to, aby zmařil úsilí se s únosci dohodnout. Do Paříže právě dorazil Artur Ben Natan, někdejší izraelský vyslanec ve Francii, který měl s francouzskou stranou domluvit společný postup. Byl to bývalý generální ředitel ministerstva obrany a Peresův dlouholetý přítel. Peres mu zavolal a řekl mu, ať jednání protahuje. Otevřeně mluvit nemohl, a tak ho požádal: „Prosím tě, až se sejdeš s tou Francouzkou, nenech se unést a nanejvýš si trochu zaﬂirtuj. Jako kamarád a nejenom jako kamarád ti říkám: Nesvlékej se.“ Ben Natan instrukce pochopil, zasmál se a zařídil, aby „ﬂirt“ s Francouzi nikam nevedl. Příští ráno, v pátek 2. července, dostal Peres dvě povzbudivé zprávy. První byla od ředitele Mosadu a informovala ho, že Keňa souhlasí, aby izraelská letadla na jejím území přistála. Druhá přišla z nečekaného zdroje – z Paříže, kam odjel major Amiram Levin, operační důstojník Sajeretu, aby vyslechl ne-izraelská rukojmí, která únosci právě propustili. Většina těch lidí byla pořád tak vyděšená a zmatená, že se od nich nic užitečného nedozvěděl, ale potom k němu přistoupil postarší člověk, který se představil jako penzionovaný plukovník francouzské armády. „Mně je jasné, co potřebujete,“ prohlásil a pak Levinovi podrobně popsal starý terminál, kde únosci drží rukojmí, rozložení jednotlivých letištních hal a pozice teroristů. Nakreslil Levinovi také podrobné plánky budov. Z dalších pramenů se Izraelci dozvěděli, že teroristů je celkem třináct. Kromě obou Němců a jakéhosi Jihoameričana, který zřej-

Zadna mise.indd 24

17.10.16 10:04 Výtažková černá

ŽÁDNÁ MISE NENÍ NEMOŽNÁ

mě skupinu vede, jsou to Palestinci. Němci a dva Palestinci se zúčastnili únosu a ostatní čekali v Entebbe. S Uganďany mají zjevně srdečné vztahy. Vyzbrojeni jsou malými samopaly, revolvery a granáty. Zajatce shromáždili v hlavní hale starého terminálu a francouzskou posádku uneseného letadla (která z loajality k pasažérům odmítla nechat se propustit) dali na dámské záchodky. Ugandská vojenská jednotka, která vězně hlídala, sestávala z šedesáti mužů, nešlo tedy o prapor, jak udávaly dřívější informace. Ve starém terminálu postavili teroristé zeď z beden a tvrdili, že jsou plné výbušnin, ale podle zpravodajských informací nebyly spojeny s vodiči, takže teroristé zřejmě jen vyhrožovali. Pro případ, že by akce dostala zelenou, poslal Mosad do Entebbe cizí letoun, který měl údajně problémy s mechanikou. Ten nad letištěm chvíli kroužil a vysílal výzvy o pomoc, ale přitom fotografoval budovy, přistávací dráhy a zařízení stejně jako vojenská letadla, která tam parkovala – dva vrtulníky a osm stíhaček MiG-21. Peres se všemi novými poznatky ihned běžel za náčelníkem generálního štábu Motou Gurem. Tomu „radostně zasvítily oči“ a otočil o sto osmdesát stupňů. Když dostal informace, které chtěl, s plánem „rady fantastů“ nadšeně souhlasil. Peres potom šel za Jicchakem Rabinem, který měl kancelář v malebném domku, co by kamenem dohodil od ministerstva obrany. Úřadoval tam ve skromné místnosti plné knih, ve které David Ben Gurion plánoval během války za nezávislost vojenské operace. Když mu Peres přednesl, jak se situace vyvinula, zapálil si cigaretu a zeptal se: „Co by se stalo, kdyby Uganďané první záchranné letadlo identiﬁkovali a začali na něj střílet?“ Peres mu sdělil, že podle velitele izraelského letectva může stroj přistát, aniž ho kontrolní věž zaznamená. Ředitel Mosadu, který se rozhovoru zúčastnil, poprvé připustil, že operace by mohla vyjít. Na příští schůzce „rady fantastů“ jeden z přítomných velitelů navrhl, aby si sehnali dvojníka Idiho Amina. Až budou Herculesy

Zadna mise.indd 25

17.10.16 10:04 Výtažková černá

MICHAEL BAR ZOHAR, NISIM MIŠAL

v Entebbe přistávat, diktátor stále ještě bude na konferenci afrických zemí. V čele izralských vojáků by tedy mohl jet černý mercedes, kterým diktátor vždycky jezdí, a v něm bude sedět dvojník se začerněným obličejem. Ugandští vojáci ve tmě postavy v „prezidentském“ autě jasně nerozpoznají a uvolní mu cestu. Gur okamžitě svým lidem nařídil, aby opatřili velký černý mercedes, který by se dal použít. Kromě toho Gur dohlédl, aby se příslušníci zvláštních jednotek, kteří se měli záchranné operace zúčastnit, bez oddechu připravovali. Velitelé měřili každý metr, který vozy ujedou, aby všechno klaplo na minutu, a zajistili, aby každý voják přesně znal svoji úlohu. Kritický okamžik představovalo přistání prvního letounu. Gur podrobně probíral časový rozvrh. „Od rozsvícení přistávacích světel do zastavení letadla – dvě minuty. Za další dvě musejí muži vystoupit. Než dorazí do starého terminálu, zabere jim to pět minut. Dalších pět mají na to, aby operaci dokončili…“

Černý mercedes na cestě do Entebbe (mluvčí Izraelských obranných sil)

Zadna mise.indd 26

17.10.16 10:04 Výtažková černá

ŽÁDNÁ MISE NENÍ NEMOŽNÁ

Peres s Gurem a Hofou se znovu dostavili k Rabinovi a Gur mu podrobně plán vysvětlil. Premiér ho váhavě schválil, ale řekl, že konečné rozhodnutí padne na zvláštním zasedání vlády v sobotu, krátce předtím, než se měla letadla do Entebbe vydat. Krycí název operace zněl Blesk. Během schůzky napsal Peres krátký lístek a Rabinovi ho podal. Jicchaku, poslední vyladění. Místo vojenského vozidla použijeme po přistání velký mercedes s ugandskými vlaječkami, jako by se Amin vracel z Mauricia domů. Nevím, jestli se to povede, ale připadá mi to nadějné. Strůjcům operace se nepodařilo opatřit černý mercedes podobný Aminovu, ale v Gaze našli bílý stejné velikosti. Okamžitě ho dali převézt na základnu, odkud měla letadla vyrazit, a tam ho personál přelakoval načerno. Dvojníka Idiho Amina namaskovali černou barvou. Ve chvíli, kdy všechny dílky skládačky do sebe začaly zapadat, byl Peres pověřen, aby uspořádal večeři pro význačného hosta ze zahraničí, amerického politologa Zbigniewa Brzezinského, kterého si později prezident Carter vybral jako poradce pro národní bezpečnost. Pozvání dostal také Gur, ale náhle mu zemřel tchán, a tak se musel omluvit. Manželé Peresovi amerického politologa srdečně přijali a Peresova žena Sonja mu předložila svoji specialitu, kuře na medu. Při večeři Brzezinski hostitele překvapil přímou otázkou: „Proč nepošlete armádu, aby rukojmí z Entebbe osvobodila?“ Ministr obrany chviličku nevěděl, co odpovědět, ale potom vysvětlil, že taková operace má nulovou šanci na úspěch. Izraeli chybí dostatek zpravodajských informací o situaci, Entebbe je příliš daleko, stojí tam stíhačky MiG a jsou tam rozmístěny jednotky ugandské armády. Na Brzezinském bylo vidět, že ho nepřesvědčil. Na poslední schůzce „rady fantastů“ se všichni zúčastnění shodli na tom, že se operace podaří, ale položili Peresovi několik posledních otázek.

Zadna mise.indd 27

17.10.16 10:04 Výtažková černá

MICHAEL BAR ZOHAR, NISIM MIŠAL

„Co uděláme, jestliže nás kontrolní věž požádá, abychom se identiﬁkovali?“ Peres s Gurem rozhodli, aby piloti neodpověděli. „A co bude s francouzskou posádkou?“ „Přivezete ji s sebou,“ odpověděl Peres. „Musíme se k nim chovat stejně jako k Izraelcům.“ Před poslední schůzkou vlády, na které měl padnout verdikt, jestli se mise uskuteční, se Peres náčelníka štábu zeptal: „Kdy letadla odstartují?“ Gur chviličku uvažoval a pak odvětil: „Z Ben Gurionova letiště na Sinaj do Šarm aš-Šajchu v jednu po půlnoci, odtamtud mezi čtvrtou a pátou odpoledne.“ To znamenalo, že stroje odletí ještě dřív, než se kabinet k operaci vysloví, ale Peres s tím souhlasil. Vycházel z toho, že jestli vláda operaci zamítne, letadla se otočí a vrátí se domů. Vláda se sešla v sobotu v půl třetí odpoledne. Schůzka o šabatu byla neobvyklá a v historii země se konala jen několikrát. Rabin vyjádřil operaci svoji podporu, takže všichni tři rozhodující činitelé, tj. ministerský předseda, ministr obrany a náčelník generálního štábu, konečně zastávali stejný názor. Po krátké diskusi členové vlády hlasovali a jednomyslně operaci Blesk schválili. V půl čtvrté odpoledne dostalo tuto zprávu letiště Šarm aš -Šajch a 14 minut nato čtyři letadla Hercules odstartovala. Na palubě vezla 180 vojáků ze zvláštních jednotek, výzbroj, transportéry a černý mercedes. Vojáci si v obrovském břiše stroje ihned lehli na kovovou podlahu, aby se trochu vyspali. Chvilku nato se od země odlepil Boeing 707 (Oryx) s velitelským stanovištěm a další stroj s týmy lékařů a lékařským vybavením zamířil k Nairobi. Cesta dlouhá 4 000 kilometrů začala.

e 23.00 se ze tmy vynořila světla Entebbe. Stroje letěly ve značné výšce, aby se vyhnuly radarovým stanicím na cestě. Minutu po

jedenácté dosedl první Hercules, přičemž se před ugandským rada-

Zadna mise.indd 28

17.10.16 10:04 Výtažková černá

ŽÁDNÁ MISE NENÍ NEMOŽNÁ

rem schoval za britské letadlo, které přistálo těsně před ním. Potom odroloval a kontrolní věž ho jako zázrakem nezaznamenala. Vojáci z jednotek Doron a Tali vyskočili ven a začali na přistávací dráze v délce 165 metrů rozmísťovat přenosná svítidla. Izraelci předpokládali, že za několik minut Uganďané z obranných důvodů osvětlení vypnou, takže další Herculesy by musely přistávat v naprosté tmě. Jakmile letadlo zastavilo, vyjel z něj černý mercedes a dvě terénní auta značky Land Rover. Všechna vozidla okamžitě zamířila ke starému terminálu. V mercedesu se vedle „Idiho Amina“ se začerněnou tváří krčili Joni Netanjahu, Muki Becer, Giora Zusman a další muži. Asi sto metrů od kontrolní věže se před mercedesem vynořili dva ugandští vojáci. Jeden utekl, ale druhý na vůz namířil zbraň a pokusil se ho zastavit. Joni s Giorou okamžitě vytáhli zbraně s tlumičem. „Nestřílejte,“ zavrčel Muki, protože byl přesvědčen, že voják jen blufuje a pálit nezačne. Ale protože hlaveň nesklonil, Netanjahu se Zusmanem ho zastřelili. Prásknutí výstřelů se v noci hlasitě rozlehlo a připravilo Izraelce o moment překvapení. Místo aby zajela až k bráně starého terminálu, auta musela zastavit asi 45 metrů od něj. Příslušníci komand ihned vyskákali ven a rozběhli se k budově. Cestou zneškodnili dalšího ugandského vojáka, který se jim postavil do cesty. Muki a jeho vojáci vstoupili do starého terminálu postranním vchodem. Někdejší odletová hala byla osvětlená, rukojmí leželi na podlaze a většina jich spala. Čtyři teroristy, kteří stáli v rozích místnosti, vojáci ihned zabili. Jenom jednomu se podařilo vystřelit, ostatní zemřeli, ještě než stačili zbraně vytáhnout. Vojáci pak pomocí megafonů rukojmí hebrejsky varovali, aby zůstali na místě a nevstávali, ale někteří bohužel neposlechli. Šest utrpělo zranění a tři přišli o život. Navzdory těmto tragickým ztrátám se první fáze operace podařila. Mezi zastřelením prvního Uganďana a obsazením odletové haly uběhlo jen asi patnáct vteřin. Fáze jedna skončila a čtyři teroristé, kteří hlídali rukojmí, byli mrtví.

Zadna mise.indd 29

17.10.16 10:04 Výtažková černá

MICHAEL BAR ZOHAR, NISIM MIŠAL

Zatímco Muki Becer obhlížel odletovou halu, dostal vysílačkou zprávu od Tamira Parda, třiadvacetiletého komunikačního důstojníka ze Sajeret Matkalu (a příštího ředitele Mosadu). Ten ho informoval, že venku u vchodu do haly byl zraněn Joni Netanjahu. „Muki, okamžitě převezmi velení!“ nařídil. Jen chviličku předtím zastřelil ugandského vojáka, který na Joniho vypálil. Někteří zúčastnění později tvrdili, že Joniho zabili Uganďané z kontrolní věže starého terminálu, jiní se domnívali, že po něm stříleli teroristé. Brzy se dostavil vojenský lékař a Joni byl dopraven do letadla. Muki se chopil mikrofonu vysílačky a oznámil, že přebírá velení. Příslušníci komand začali systematicky prohledávat zbývající prostory budovy. V „malém sále“ za odletovou halou nikoho nenašli, ale v salonku pro VIP narazili Giorovi lidé na dva ugandské vojáky a zabili je. Najednou se objevili další dva muži, kteří vyhlíželi jako Evropané a ignorovali výzvy, aby se identiﬁkovali. Izraelci si zpočátku mysleli, že to jsou rukojmí, ale když nedostali odpověď, uvědomili si, že jde o teroristy, a začali po nich pálit. Jeden z teroristů měl u sebe granát, ten vybuchl a oba únosce zabil. Při prohlídkách VIP salonku, celnice a druhého patra bylo zabito několik dalších ugandských vojáků, ale téměř všichni ze šedesáti Uganďanů rozmístěných po letišti utekli. Celkem jich v přestřelkách přišlo o život dvanáct. Náhle na celém letišti zhasla světla a ponořilo se do tmy, ale příjezdovou dráhu naštěstí vyznačovala svítidla, která tam dali příslušníci komand, takže zbývající letouny Hercules bez problémů přistály a vysadily další vojáky v obrněných vozidlech. Rabin s Peresem zatím v Izraeli s úzkostí sledovali, co se v Entebbe děje. Ve 23.10 uslyšeli chraptivý hlas Dana Šomrona. „Všechno probíhá podle plánu, zase se ozvu.“ Za osm minut znovu odvysílal: „Odliv“. To bylo krycí označení, které znamenalo, že všechna letadla bezpečně přistála. Další šifra „Palestina“ oznamovala útok na starý terminál. Šomron k němu dojel v džípu, který sám řídil, a velel odtamtud.

Zadna mise.indd 30

17.10.16 10:04 Výtažková černá

ŽÁDNÁ MISE NENÍ NEMOŽNÁ

Zatímco se ve starém terminálu i kolem něj ozývaly výstřely, příslušníci jednotek, kteří právě dorazili, začali plnit své úkoly. Obrněné transportéry majora Šaula Mofaze umlčely kulometnou palbou starou kontrolní věž, jiná Mofazova četa výsadkářů zabila ve dvou přestřelkách osm Uganďanů a potom se připojila k vojákům, kteří stále ještě prohledávali starý terminál. Plukovník Matan Vilnaj vedl svoje lidi k novému terminálu. Když vtrhli dovnitř, zářivě osvětlená budova zhasla, takže museli pokračovat v naprosté tmě. Na ugandské vojáky, na které narazili, podle plánu nestříleli a dovolili jim utéct. Dva však zatkli a zavřeli v kancelářích. V té chvíli uslyšel Vilnaj ze severní strany terminálu dva výstřely a na schodech pak našel zraněného jednoho ze svých lidí, desátníka Surina Herška, kterého pravděpodobně zranila ugandská bezpečnostní stráž. Herško byl rychle evakuován a jeho kolegové pokračovali dál, ve tmě však nedokázali najít vchod do kontrolní věže. Ale v té době už bylo v podstatě po všem. Izraelští vojáci letiště obsadili. Přestože bez problémů našli zásobníky paliva, velitelé se rozhodli, že tankovat se nebude, protože by to trvalo dvě hodiny. Vilnaj s kapitánem prvního letadla, plukovníkem Šanim, doporučili Šomronovi, aby odlet neodkládal, pokud k tomu nebude mít opravdu naléhavé důvody. Šomron tedy souhlasil, že palivo doplní až v Nairobi, kde už čekala jednotka vedená Ehudem Barakem a letecká polní nemocnice s dvanácti lékaři a dvěma operačními sály. Osvobození rukojmí si připadali jako ve snu. Příchod vojáků a bleskovou rychlost, s jakou únosce zneškodnili, pokládali za zázrak. Když se vzpamatovali, nahrnuli se kolem zachránců a začali je radostně objímat. Někteří plakali, jiní se začali modlit, ale vojáci je rychle uklidnili a nařídili jim i členům posádky Air France, aby si vzali svoje věci a vyšli z budovy. Ve tmě je doprovázeli a přitom je neustále přepočítávali, aby měli jistotu, že odvádějí skutečně všechny.

Zadna mise.indd 31

17.10.16 10:04 Výtažková černá

MICHAEL BAR ZOHAR, NISIM MIŠAL

Ve 23.32 se z vysílaček v Tel Avivu ozvalo heslo „Jefferson“, které oznamovalo, že evakuace rukojmích začala. Minutu nato zaznělo: „Stěhujeme všechno do Galily“, což znamenalo, že zajatci nastupují do letadel. Vojáci odnesli na palubu raněné a těla zabitých zajatců. Zjistilo se, že chybí jedna starší paní, Dora Blochová, která před zásahem onemocněla a byla převezena do nemocnice v Kampale. Uganďané ji brzy nato zavraždili. Všechno pokračovalo podle plánu, ale ve 23.50 citlivé antény telavivského ministerstva obrany zachytitly znepokojivou zprávu, kterou jednotka Joniho Netanjahua s krycím názvem Mandloňový háj odeslala náčelníkovi zdravotního zabezpečení. Byla to stručná kódovaná žádost o pomoc pro „dvě Jekatěriny“, tzn. pro dva zraněné. O jejich totožnosti nepadlo ani slovo. Vojenská vozidla s příslušníky komand odjela k letounům. Vojáci pod velením poručíka Omera Bar Leva (syna bývalého náčelníka generálního štábu), zneškodnili osm stíhaček MiG, které na letišti parkovaly, aby nemohly mnohem pomalejší Herculesy pronásledovat a zaútočit na ně. Ve 23.51 přišla do Tel Avivu šifra, na kterou všichni s napětím čekali: „Hora Karmel“. To potvrzovalo, že evakuace proběhla, operace byla dokončena a všechna letadla odstartovala na cestu domů. „Srdce mi skáče radostí,“ napsal si Šimon Peres nadšeně do deníku. Poté, co se stroje odlepily od země, Peres požádal Borku Bar Leva, který se dřív s Idi Aminem přátelil, aby mu z Tel Avivu zavolal. Měl za to, že se už možná z Mauricia vrátil. K Levovu překvapení zvedl telefon sám diktátor. Přijel z konference trochu dřív a už byl v Kampale. Lev s ním mluvil podle předem připraveného scénáře, který měl vyvolat dojem, že Amin se na záchraně rukojmích tajně podílel. Mohlo to vyvolat konﬂikt mezi ním a teroristy, jimž tak nadšeně pomáhal. Telefonní rozhovor izraelská armáda nahrála.

Zadna mise.indd 32

17.10.16 10:04 Výtažková černá

ŽÁDNÁ MISE NENÍ NEMOŽNÁ

„Pane prezidente, volám proto, abych vám vyjádřil vděčnost za to, co jste udělal.“ „Ano,“ odpověděl Amin. „Radím vám, abyste požadavky mých přátel přijali.“ To Leva překvapilo. „Chci vám jménem rukojmích poděkovat.“ „Jistě, jistě. Měli byste s mými přáteli vyjednávat a výměnu uskutečnit. Jen tak dojde k propuštění rukojmí i vězňů.“ Rozhovor pokračoval ještě několik minut a pak Lev pochopil. Amin nevěděl, že zajatci jsou už volní. Seděl ve svém paláci, diskutoval o ultimátu a nadcházejícím vyjednávání a neměl ponětí, že do Entebbe přiletěli Izraelci, rukojmí osvobodili a odvezli. Žádný z jeho důstojníků se totiž neodvážil ho informovat, že několik kilometrů od paláce proběhla přestřelka, teroristé jsou mrtví a Izraelci letí domů! „Děkuji vám, pane,“ zamumlal Lev nakonec ohromeně a zavěsil. Všechna letadla bezpečně přistála v Nairobi, a zatímco tankovala, vojenští lékaři ošetřovali raněné. Brzy nato stroje opět vzlétly a zamířily do Izraele. Během dlouhé cesty domů skoro nikdo ze zachráněných nespal – pořád ještě se nemohli vzpamatovat z toho, co právě prožili. Vojenský mluvčí vydal krátké komuniké: „Jednotky naší armády dnes v noci osvobodily rukojmí z entebbeského letiště včetně členů posádky letounu Air France.“ Celá země se nesmírně radovala. Když Mota Gur informoval členy generálního štábu, že operace proběhla úspěšně, všichni přítomní vypukli v jásot. Při té příležitosti Gur prohlásil: „Posoudit aspekty operace je ještě brzy, ale už teď musím zdůraznit, že její provedení ovlivnil jediný člověk… přesvědčoval jak nejvyšší činitele, tak své podřízené, že ji lze uskutečnit. Je to ministr obrany, ten si může připsat všechny zásluhy.“ V premiérově kanceláři se Rabin s Peresem nadšeně pozdravili s členy Knesetu Beginem, Rimaltem a Jicchakem Navonem, předsedou výboru pro obranu a vztahy se zahraničím. Rabin informoval o operaci prezidenta a Goldu Meirovou, zatímco Peres vzbudil svou

Zadna mise.indd 33

17.10.16 10:04 Výtažková černá

MICHAEL BAR ZOHAR, NISIM MIŠAL

ženu Sonju. Skvělá zpráva se rozšířila po celém světě a odevšad začala přicházet obdivná blahopřání. Nad ránem však radost pohasla a vystřídala ji bolest. Gur přišel do kanceláře ministra obrany. Peres ležel na úzké pohovce a pokoušel se usnout. „Joni zemřel,“ oznámil Gur. „Střelili po něm zezadu, zřejmě z kontrolní věže. Kulka ho zasáhla do srdce.“ Peres se zoufale rozplakal. Druhý den, 4. července 1976 (kdy USA slavily dvousetleté výročí nezávislosti), záchranná letadla přistála v Izraeli a osvobozená rukojmí přivítal rozjásaný dav mávající vlaječkami. Operace se stala legendou nejen v Izraeli, ale i v zahraničí. Odvahu izraelských vojáků oslavovaly dlouhé články, knihy, televizní pořady a ﬁlmy. Cizí země považovaly operaci za symbol chrabrosti, odhodlání a vojenské zdatnosti. Všichni teroristé, kteří se podíleli na únosu a věznění zajatců, přišli o život. Přežil jen vůdce odštěpenecké frakce Lidové fronty Vadí’a Haddád, který z Entebbe odjel ještě před útokem izraelské armády. Pochopitelně věděl, že po něm Izraelci budou pást, a tak se uchýlil do Bagdádu, protože doufal, že tam bude v bezpečí. Mosadu trvalo dva roky, než ho našel. Agenti zjistili, že má slabost pro belgickou čokoládu, a tak získali jednoho z jeho důvěryhodných poboč níků, aby mu donesl bonboniéru značky Godiva, kterou měl nejradši. Bonbony napustili nezjistitelným jedem. Haddád je všechny snědl a za několik týdnů byl v kritickém stavu převezen do Východního Německa, kde v březnu 1978 záhadné nemoci podlehl. Téhož roku se zhroutil režim Idiho Amina. Po válce, kterou rozpoutal proti sousední Tanzanii, uprchl do Libye a později do Saúdské Arábie, kde zůstal až do své smrti roku 2003. Ačkoli akce v Entebbe znamenala jednoznačný úspěch, smrt Joniho Netanjahua vrhala na radost veřejnosti temný stín. Izraelská armáda změnila název operace Blesk na operaci Jonatan. Na pohřbu Peres prohlásil:

Zadna mise.indd 34

17.10.16 10:04 Výtažková černá

ŽÁDNÁ MISE NENÍ NEMOŽNÁ

„Na bedra Joniho a jeho kamarádů jsme naložili těžké břímě. Musejí znovu a znovu plnit nejnebezpečnější úkoly a provádět nejodvážnější operace, daleko od domova a obklopeni nepřáteli. Dobře znají temnotu noci a osamělost bojovníka, v době míru i války stále riskují život. Jsou chvíle, kdy budoucnost národa závisí na několika dobrovolnících… Jonatan byl statečný velitel a nepřátele porážel svou odvahou. Přátele získával moudrostí svého srdce. Nebál se nebezpečí a vítězstvími se nepyšnil. Jeho smrt nebyla marná – náš národ dnes může chodit se zdviženou hlavou.“ Potom Peres citoval biblické verše, které pronesl král David, když truchlil pro svého přítele Jonatu: ,Velice jsem po tobě teskliv, bratře můj, Jonato. Byl jsi mi příjemný náramně; vzácnější u mne byla milost tvá nežli milost žen.‘“

ŠIMON PERES, POZDĚJŠÍ DEVÁTÝ IZRAELSKÝ PREZIDENT „Od první chvíle jsem se rozhodl, že se teroristům nepodvolíme a najdeme způsob, jak rukojmí osvobodit. Měl jsem podporu skupiny schopných generálů – Šomrona, Adama, Peleda, Gazita a jejich blízkých spolupracovníků. Zpočátku jsme nevěděli, jak na to půjdeme, ale postupem času jsme plán upřesňovali a zdokonalovali. Bylo mi však jasné, že ve vládě nemám žádnou podporu. Ministerský předseda zastával názor, že bychom měli vyměnit uvězněné teroristy za rukojmí a většina ministrů s ním souhlasila. Platilo to dokonce i pro Menachema Begina, který se radikálních řešení nikdy nebál. Mota Gur, náčelník generálního štábu, moje přívržence zesměšňoval, naše návrhy přirovnával k příběhům Jamese Bonda a říkal nám ‚rada fantastů‘. Věděl jsem, že i kdybych měl dobrý plán, vláda se s ním neztotožní, pokud s ním nebude souhlasit náčelník štábu a premiér. A tak jsem se rozhodl, že se pokusím některé ministry získat na svou stranu. Šel jsem za Chaimem Cadokem, ministrem spravedlnosti, který sice za-

Zadna mise.indd 35

17.10.16 10:04 Výtažková černá

MICHAEL BAR ZOHAR, NISIM MIŠAL

stával stejný názor jako premiér Rabin, ale byl také rozumný a nestranný. Když jsem mu svůj návrh vyložil, prohlásil, že je výborný a bude ho ve vládě podporovat. Povzbudil mě i postoj mého přítele Mošeho Dajana, bývalého ministra obrany. Našel jsem ho v telavivské restauraci Capricio ve společnosti australských návštěvníků. Obdivoval jsem ho a jeho úsudku jsem si vážil. Objednali jsme si víno a přesedli si k jinému stolu. Když jsem mu pověděl, co chci udělat, v očích mu zajiskřilo. ‚To je senzační plán a já stojím na sto procent za tebou,‘ ujistil mě. Jenže Mota Gur neustále odmítal tu operaci schválit. Až potom na poslední chvíli v pátek ráno jsem mu přinesl podrobnou zprávu od tajné služby o situaci v Entebbe, o rukojmích a teroristech, kteří je hlídají. Díky ní změnil mínění a konečně jsme byli zajedno. A potom jsme už mohli jít za Rabinem a požádat ho o souhlas.“

TAMIR PARDO, KOMUNIKAČNÍ DŮSTOJNÍK SAJERET MATKALU, POZDĚJŠÍ ŘEDITEL MOSADU „Ta mise měla mnoho hrdinů. Každý, kdo se jí zúčastnil, a nezáleží na tom, jak se na ní podílel, si zaslouží místo v síni slávy. Byla dobře připravená, ale zvláštní díky patří člověku, který naplánoval konkrétní podobu leteckého provedení. Poslat čtyři obří stroje Hercules do srdce Afriky, přistát s nimi, aniž to zjistí letištní kontrola, vysadit vojáky, aniž na ně někdo jedinkrát vystřelí, a po osvobození rukojmích je dostat bezpečně zpátky, za to mu musíme vyslovit uznání. Tím člověkem je Ido Ambar, plukovník letec tva a vedoucí přípravného týmu. Vojenské rozkazy vždycky podepisují generálové a vysocí velitelé, zatímco jména mužů, kteří nad nimi ve dne v noci sedí a dají do nich veškerý svůj talent a tvůrčí schopnosti, nikdo nezná.

Zadna mise.indd 36

17.10.16 10:04 Výtažková černá

ŽÁDNÁ MISE NENÍ NEMOŽNÁ

My, kteří jsme měli úkol provést, jsme byli skvěle připraveni a každý z nás přesně věděl, kde je jeho místo a co má dělat. Během dlouhého letu jsem se snažil usnout a nezvracet, protože letadla neustále měnila výšku a kličkovala, takže to s námi příšerně houpalo. Bylo mi tehdy třiadvacet let a měl jsem hodnost kapitána. Seděl jsem v prvním landroveru, který jel před mercedesem, a při zahájení útoku jsem stál vedle Joniho. Když ho zabili, byl jsem asi metr od něj. Před námi se objevil ugandský voják a začal po nás pálit. Zastřelil jsem ho. Myslím, že Joniho zasáhl on, ale podle jiné verze to byl voják z kontrolní věže, nebo jeden z teroristů. Jako velitele jsem si Joniho vysoce cenil. Viděl jsem ho v akci a musím říct, že na úspěchu entebbeské mise měl velkou zásluhu. Když padl na zem, sklonil jsem se nad ním a zjistil, že je vážně raněn. Okamžitě jsem zavolal doktora a vysílačkou vyzval Joniho zástupce Mukiho Becera, aby převzal velení. Později jsem se přidal ke skupině Giory Zusmana a do starého terminálu jsme vtrhli společně. Operace trvala jen pár minut. Když jsme se příští den vrátili s rukojmími do Izraele, čekala mě bolestná povinnost. Musel jsem jet do Jeruzaléma, kde bydleli Joniho rodiče, abych jim pověděl, jak jejich syn zemřel.“

Zadna mise.indd 37

17.10.16 10:04 Výtažková černá