zlom Vsechny zeny..._Sestava 1 8/11/16 10:06 AM Strรกnka 2
zlom Vsechny zeny..._Sestava 1 8/11/16 10:06 AM Strรกnka 5
zlom Vsechny zeny..._Sestava 1 8/11/16 10:06 AM Stránka 6
Petr Majer. Je to asi náš nejcharizmatičtější herec a provází ho příšerná pověst. Hrubián, proutník, sprosťák, ignorant novinářů a médií. Frajer až na půdu. I opravdu rozumné, vážně zamilované či frigidní ženy vědí, kdo je Majer. Je k nepřehlédnutí. Nikdy by mě ani nenapadlo pokoušet se s ním cokoli navazovat, a to myslím pracovně, samozřejmě! Ovšem v poslední době zmizel z bulváru, protože nežije v Praze, ale v jakési tvrzi, přestavěné na statek či zámeček. A je zcela pohlcený restaurováním tohoto objektu. Teď dokonce poskytl rozhovor k premiéře svého nového filmu, kde se rozhovořil. Řekl, že má dva obrovské psy a že je překvapený, jak silný vztah může člověk ke zvířeti navázat, a dodal ještě několik neuvěřitelných vět na téma psi. Jako redaktorka, která má v TV na starosti pořad o zvířatech, jsem zavětřila a začala se vyptávat. Nikdo nic nevěděl, až jeden herec mi řekl, že se u něj byl podívat další charismatický, ovšem nemluvný herec a koňák Karel Matys, protože Majer chce začít chovat koně. Při té příležitosti Matys obdivoval psy, jsou úplně výjimeční, takovou rasu nikdy neviděl, nejvíc připomínají vlkodavy, ale jsou přeci jen menší a úplně neobyčejně zbarvení a vůbec neštěkají. Ucítila jsem vzrušení. Zkusím to. Ten chlap nemůže být tak příšernej, protože tak příšernej nemůže být nikdo! „Co chce ta ženská?“ uslyšela jsem z jeho šatny. Schválně řval. „Ať vypadne! Dneska ne. Pošli ji pryč!“ Mezi drmolením inspicienta, který se mi snaží vyhovět, protože znal a ctil mého dědečka, slyším brblání chraplavého hlasu, který pozná v Česku každý. Majer je prostě Majer. „Dneska má lepší náladu!“ vítá mě inspicient. „Chcete napřed kafe?“ 6
zlom Vsechny zeny..._Sestava 1 8/11/16 10:06 AM Stránka 7
Nechci, jdeme na to. „Ať mi to stručně napíše!“ slyším tentokrát z otevřené šatny. Nakouknu dovnitř. „No to snad ne!? Já se potřebuju soustředit, dámo! Já totiž za chvíli hraju divadlo. Tři hodiny neslezu z jeviště a nakonec umřu!“ Úspěch. „Ledaže byste byla ochotná ty tři hodiny tady počkat.“ „Když mi dáte štokrdli do hlediště, tak jo.“ „To věřím. Je vyprodáno dva měsíce dopředu,“ pravil mistr Majer a já vytušila, že když se chce, jde všechno. Po představení přišel. Unavený, mokré vlasy. Napadlo mě, jestli se sprchoval, nebo je tak zpocený. Fuj. „To vás fakt takhle zajímají moji psi?“ „Určitě. Já kašlu na drby, dělám pořad o zvířatech. Pořád o vás čtu nějaké kapitoly z ložnic, lidi budou vaši psi zajímat mnohem víc.“ „Rozmyslete si to, já nejsem příjemnej společník.“ „Mně je to jedno, já vám společnici taky dělat nebudu.“ Majer se zasmál a kopnul do sebe panáka bourbonu. V očích mu zajiskřilo. „Tak se budeme těšit.“ Psi mě opravdu překvapili. Nevídaní. Nezvykle tišší, skákali kolem, oňuchávali mě, ale jako by se vyhýbali fyzickému kontaktu. Byli strašně zvláštní. Ten Majer! To je exot, co od něj jinýho čekat než exotické psy! Začala jsem běžný rozhovor. Ptala jsem se, jak Majer přišel k zámku. „Je to tvrz!“ Sjel mě. „Ne zámek.“ „Pardon… Někde jsem četla, že jste koupil zámek.“ „Jo, to napsal nějakej debil.“ 7
zlom Vsechny zeny..._Sestava 1 8/11/16 10:06 AM Stránka 8
„Můžete mi, prosím, říct, proč jste se rozhodl odstěhovat na tuhle starou tvrz?“ zeptala jsem se s přiblblým úsměvem. Majer po mně blýskl okem, ale zřejmě jsem ho pobavila. „Prostě chci žít ve zdech, který něco pamatujou. To je celý.“ „Mě ale opravdu nejvíc zajímají vaši psi. Jsou to sourozenci? Odkud je máte? Kolik jim je?“ Majer se rozesmál. „A to vážně chcete vědět? Kolik jim je? Čtyři sta let? Nebo čtyři sta padesát?“ Díval se na mě sarkasticky, ale já neuhnula. „Vy jste zvědavá ženská. Nebýt ženská, tak vás vyhodím!“ Opět jsem použila přiblblý úsměv. „Opravdu chcete vědět, odkud mám ty psy?“ „Jo.“ „Tak pojďte.“ Vzal baterku – kanón – a zavedl mě do sklepa. Zápasil se starými dveřmi, otevřel je a před námi se objevila chodba, která se mírně svažovala, až jsem začala mít trochu obavy, jak moc velký je Majer cvok. Dlouhá chodba se posléze začala rozšiřovat a zakončil ji zvláštní prostor. Jako by se někdo pokoušel vytvarovat tu strop a celkově byla ta místnost pojata tak nějak výtvarně. A jako by se najednou oteplilo. Teprve teď jsem si všimla, že je to zřejmě hrobka. Ten blb Majer mě chce vystrašit! To mu nevyjde, já nejsem panikářka. Koukala jsem na něj. „Kdo by tu čekal něco tak pěknýho!“ „Co je na hrobech pěknýho?“ zeptal se. „Je pěkný, že tu pro své mrtvé připravili takové příjemné místo.“ „Vám je tu příjemně?“ Přikývla jsem. 8
zlom Vsechny zeny..._Sestava 1 8/11/16 10:06 AM Stránka 9
„To je divný, mně taky. Ale já jsem blázen.“ Tiše se rozesmál. Přemýšlím, jestli jsem taky blázen, nebo se mu chci v rámci reportáže podvědomě zavděčit, nebo jestli on mě náhodou tak nějak nemá ve své moci?!? Chvíli jsme si prohlíželi místnost podle toho, kam Majer svítil baterkou. „Tak tady.“ Náhrobní kameny ležely při protější zdi. Bylo jich pět. Šestý stál u zdi trochu stranou. Byl jediný zdobený. Ale nic jsem nepřečetla, spíš jsem tam tušila jakýsi ornament. „Tady co?“ Majer kývl ke zdobenému kameni. „Odtud jsou ti psi.“ „Cože?“ „Nevím, proč jsem to udělal, normálně do hrobů nelezu. Prostě jsem ten kámen pajcrem odsunul. Oni vyskákali ven.“ „Chmm.“ Usmála jsem se, tentokrát nepřesvědčivě. „A že jste ho zase nezavřel, to já bych teda určitě udělala,“ zkusila jsem si rýpnout. „Myslíte, že kecám?“ „Jasně že jo.“ „Nekecám. Ale vy jste se ptala, tak jsem vám to ukázal. Informaci máte, dělejte si s ní, co chcete.“ A vydal se zpátky. Po chvíli ucedil: „Jste novinářka, ne?“ „Ne. To bych si vyprosila. Točím v televizi pořady o zvířatech. A o lidech, co mají zvířata rádi. Žádná novinářka!“ „Hele, mě zvířata nijak zvlášť nezajímají. Nikdy jsem o tom ani nepřemejšlel. Ale tohle je něco jinýho.“ Majer se na mě otočil. „Tak jak jsem najednou musel to víko zvednout, tak potom už jsem s ním nikdy ani nehnul.“ Vypadal, že nežertuje. „Takže v tý vaší reportáži nebude o kameni ani slovo, jasný? Jinak hovno.“ 9
zlom Vsechny zeny..._Sestava 1 8/11/16 10:06 AM Stránka 10
Jasný. Jsou chvíle, kdy se neodporuje. Když jsme přijeli se štábem k Majerovi na tvrz, natočili jsme ho na dvoře, kde vyprávěl o plánovaných rekonstrukcích, že první dá do pořádku stáje, aby si mohl pořídit koně, protože k tvrzi patřil velký pozemek a Majer už od konzervatoře miloval jízdu na koni. Bohužel na to neměl nikdy čas, teď už přichází do věku, kdy by měl zvolnit, a tak se moc těší, atd., atd. Krásná reportáž přesně v duchu našeho pořadu. Pejskové se předváděli, od Majera se nehnuli na krok a celý štáb z nich měl respekt. Když jsme odjížděli, zvukař Libor si posteskl, že mu nedávno umřela labradorka. Že je z toho celá rodina špatná. Na psech je nejhorší ta jejich krátkověkost. „Tak toho se opravdu nebojím,“ ušklíbl se Majer. Libor se pak ke mně přitočil. „Stejně je ten Majer divnej patron, já myslím, že je blázen. Takovejm lidem snad ani zvířata do ruky nepatří!“ Hmm… Zrovna jsem si uvařila ranní kafe a s chutí zapnula notebook, že si udělám takovou pracovní siestu, když mi na mobilu zablikala zpráva. Přijeď!!! Režisérka Jitka poměrně ráda telefonuje, tak co najednou taková strohost? Proč? Prostě přijeď! Nalila jsem do sebe kafe, olízla se sprchou a sedla do auta. Jitka střihá doma, takže ji nejspíš zastihnu v župánku u snídaně. To bude svádět k nakopnutí. Jitka seděla v pyžamu, rozcuchaná a evidentně nenajedená. „Promiň, já nevím proč, prostě jsem ráno vstala a něco mě nutilo pustit počítač a kouknout se na toho Majera. Měla jsem takovej nutkavej pocit. Řekla jsem si, že zkontroluju, jestli je to všechno v pořádku natažený, abych na tom mohla dělat, když to pozítří chceš mít hotový.“ 10
zlom Vsechny zeny..._Sestava 1 8/11/16 10:06 AM Stránka 11
„To je fakt zajímavý. Hmmm.“ Chtěla jsem být po ránu vlídná, i když mě horká káva ještě pálila v žaludku. „Podívej se.“ Majer jde po dvoře a šarm z něj čiší přes celý Jitčin obývák. Starej svetr a džíny na jeho šlachovité postavě visí, je krásnější než ve všech filmech a seriálech, které znám. Zírám na to. A nic. Nic. Otočila jsem se na Jitku a pokrčila rameny. „Kde jsou psi?“ zeptala se Jitka. „Psi?“ „Podívej, tady se přece po tom psovi otočil a plácnul ho po hřbetě!“ Ano, Majerovi se pes připletl pod nohy, Majer se zarazil a psa poplácal. To všechno tam je. Ale pes ne. Sevřel se mi žaludek. „A co dál, to je to celý bez psů?“ „Celý.“ Mlčely jsme. Pak se Jitka zeptala, co budeme dělat. „Nic. Vezmeme rezervu, ty zachráněný oslíky ve farmě Naděje. A hlavně prosím nikomu nic neříkej.“ Chvilku jsme se dívaly jedna druhé do očí. „Jitko, prosím!!!“ Jitka sestříhala oslíky a Majera vypálila na dvd. Za bránou Majerovy tvrze jsem slyšela funět a běhat psy. „Hodný pejskové, pozdravte pěkně páníčka!“ Pod vraty jsem podstrčila obálku s dvd a s mým pozdravem. Přilepená na vrata jsem si představovala, co je za nimi. Vůbec se mi nechtělo odjet. Sakra, ten Majer! Ten chlap má vážně něco do sebe!
11
zlom Vsechny zeny..._Sestava 1 8/11/16 10:06 AM Strรกnka 12
zlom Vsechny zeny..._Sestava 1 8/11/16 10:06 AM Stránka 13
Přišla jsem domů z procházky a v předsíni stál batoh. Pamatuju si to přesně jako včera. Byl pátek, v předsíni stál batoh a Petr nikde. Za chvíli se přihasil ze sklepa s futrálem lyží. Zeptala jsem se, co se děje. „Jedu s Vášovejma na hory,“ odvětil můj muž. „Na hory?“ To jsem opravdu nečekala. „Vždyť já můžu každou chvíli začít rodit!“ „Ale prosimtě, u prvního dítěte se rodí vždycky pozdějc. A navíc mají místo v autě, a navíc kdy bude zase takovýho sněhu? To se musí využít a s tebou tenhle víkend stejně nic nebude.“ Brzy ráno mě vezla do porodnice sousedka doktorka Marie Hajná. A ty ses, Péťo, pět minut před půlnocí, tu sobotu narodil. Přesně na svůj první termín. Vždycky na tebe bylo spolehnutí. V neděli dopoledne se dostavila paní doktorka Marie Hajná, řekla mi, že telegram mým rodičům odeslala z hlavní pošty, to je v pořádku, ale že má pro mě ještě taky hodně špatnou zprávu. Doma mě ráno sháněla policie. Petr vyjel ze sjezdovky a narazil do stromu. Je mrtvý. Moc si na to nepamatuju, ale prý jsem zeptala: „Proč nemůžu mít oba?“ Tvůj táta, milý Péťo, byl sochař, víš to moc dobře, tvoje babička Eva to nikdy neopomněla připomenout, když jsi měl úspěch s nějakou výtvarnou prací. Petr měl vystudovanou akademii a vytvořil několik zajímavých plastik, které většinou zdobily radnice českých socialistických měst. Chystal se na sousoší, které mělo stát v Labutím parku, už na tom dost pracoval, ale všechno ukončil jeho lyžařský pád. Babička Eva nám pak hodně pomohla. Moji rodiče bydleli v Moravském Písku 13
zlom Vsechny zeny..._Sestava 1 8/11/16 10:06 AM Stránka 14
a do Prahy se jim vůbec nechtělo. Jezdívali jsme za nimi na prázdniny. Babička Eva nikdy neukončila svou bezmeznou lásku k synovi, plynule ji převedla na tebe. Přestože jsme se občas neshodly, kvůli tobě všechny rozepře skončily dříve, než začaly. Babička Eva byla mou velkou oporou. Vždycky napudrovaná, vždycky načesaná, vždycky v kostýmu. Brala tě do divadla, Hubičku v Národním jste viděli, myslím, třikrát. Pak dortík ve Slavii, či v jiné proslulé kavárně. Výstavy skoro každý víkend. Tebe vlastně dříve oslnili expresionisté než pohádkové dívánky, protože televizi jsme doma neměli. Ke své hrůze jsem zjistila, že mi Petr nijak zvlášť nechybí. Babička Eva mi dávala víc peněz, než jsme předtím vydělali oba. Z podnájmu v Podolí nás přestěhovala do centra Prahy, kde kupodivu v té době vlastnila dům. V přízemí a ve sklepě byly restaurace, kam jste často chodili na oběd. Když jsem se pak stala úspěšnou scenáristkou, už jsme její peníze nepotřebovali. Ale nikdy jsem jí to neřekla. Ona byla Petr, ona považovala za samozřejmé, že se o nás postará, protože její syn to tak zbabral. Její syn byl bohém a nepraktický člověk. To jsem věděla, a dokonce se mi to i líbilo. Ale taky naprostý sobec, což se ukázalo až v manželství. Já jsem do něho vstupovala s tím, že budeme pár, budeme dva, budeme tandem. To on jako jedináček vůbec nechápal. Ne, že by to nechtěl, on to neuměl. Nikdy jsme nic nedělali ve dvou. Pokaždé, když jsem ho o cokoli požádala, on mi vysvětlil, proč je zbytečné to dělat. Mnohdy na to vydal tolik energie, že by zatím onu věc měl hotovou desetkrát. Ale on si chtěl uhájit nezávislost. Proto mi Vladimír připadal jako dar z nebes. Potkali jsme se na jedné výstavě. Přistoupil ke mně a oslovil mě jménem. Byl to porodník, asistoval u toho, když jsi přišel na svět. „Nikdy jsem nic podobného nezažil,“ řekl mi. „Aby žena 14
zlom Vsechny zeny..._Sestava 1 8/11/16 10:06 AM Stránka 15
v noci rodila a ráno jí přišli říct, že otec dítěte právě zemřel.“ Prý na mě často myslel. Žena od něho odešla kvůli jeho věčným službám. Já jsem byla smířená se samotou, takže Vladimír byl najednou něco navíc, něco, co jsem od života už nečekala. Tak jsme se hýčkali navzájem a já se každé ráno štípala, jestli se mi Vladimír jen nezdá. Babička Eva Vladimíra přijala. Říkala mu pane primáři a mlčela. Byla rozumná. A byla noblesní až do smrti. Je mi líto, že se té včerejší slávy nedožila, a tobě určitě taky. Myslím, žes měl babičku hodně rád. A já byla ráda, že máš rád. To je v životě asi nejdůležitější, hned po zdraví. Naučit se mít rád. Tvůj táta to neuměl. Pokud bych to s ním vůbec vydržela, stejně by sis ho moc neužil. Standa Váša o něm jednou řekl, že je takový samožer, že při orgasmu jistě volá své jméno. Rozesmálo mě to velmi. Myslím, Péťo, že jsi s námi ženskými měl mnohem šťastnější a klidnější dětství, než kdyby tě vychovával i otec. Sáhla jsem po novinách, ležely hned vedle mé milované ranní kávy. „Petr Herian opět potvrdil svoje nezastupitelné místo v generaci současných malířů. Po úspěšných výstavách v Budapešti, Paříži a Berlíně jsme konečně viděli jeho mnohovrstevnou tvorbu i u nás.“ Napila jsem se a kousla do koláčku. Taky tam píšou, že příště budeš vystavovat v Amsterdamu. Holandsko byla první cizí země, kterou jsem navštívila. Psal se rok 1968 a my se rozhodovali, kam vyrazíme. Naši přátelé Vášovi tehdy toužili po Amsterdamu. Byli to výtvarníci jako Petr a holandská metropole pro ně byla nejpřitažlivější hned po New Yorku. Ten měl přijít na řadu příště. Končilo pražské jaro, začalo nádherné léto. Tak jsme vyrazili za svobodou a marihuanou. 15
zlom Vsechny zeny..._Sestava 1 8/11/16 10:06 AM Stránka 16
Legrace veliká. Bydleli jsme v takovém studentském hotýlku, a tam se dalo sehnat všechno. Taky jsem si zahulila, ale bylo to hnusný. Vypadalo to, že moje nohy už nikdy neunesou moje tělo, a ze všech stran se na mě něco šklebilo. Nábytek se mi posmíval, že jsem pražská nicka, ručníky v koupelně se smály, že takovou šedou myš nikdy neutíraly. No, z toho si umíš udělat obrázek, jaká jsem byla. Mladá žena celkem bez sebevědomí, ve vleku namachrovaného manžela, měla jsem mindráky i před Vášovými, kteří všechno věděli nejlíp a všechny kolem v jednom tahu poučovali a oslňovali. Já je měla ráda, dobře jsem je znala, často se k nám chodili hádat, ale přeci jen mi jejich celodenní přítomnost už dost lezla na nervy. Byl podvečer, to si pamatuju. Před obchodem s gramodeskami jsme potkali Standovy známé. Věru a Josefa. Lída Vášová se hned začala s Věrou objímat a mně bleskla naděje na kousek svobody. Kluci se dohodli, že si dají pivo, a holky, že se půjdou podívat na desky. A já, že se půjdu projít. Opravdická krása. Jenže sotva jsem se zhluboka nadechla, byly za mnou. „Věra nám ukáže takovou správnou uličku!“ Lída se tvářila spiklenecky. „Ona to tu zná!“ Už mě vláčely s sebou. Ulička byla fajn – blešák kombinovanej se všemožnými obchůdky, tam měli věci! Jen jsem zírala. Všechno mělo vtip a šmrnc. Už jsem si skoro koupila tričko, a najednou koukám holky nikde. Hrklo ve mně, že jsem se ztratila, ale pak jsem je uviděla bavit se s nějakým chlapíkem. Smál se a vesele gestikuloval. „No, kde seš!?“ Věra se chichotala. „Jdeme si trochu užít!“ Čaply mě a táhly do nějakého pochybného varieté. Zase jsem se vyděsila. Prý sexy podívaná pro ženy. Krve by se ve mně nedořezal. Káči jedny! 16
zlom Vsechny zeny..._Sestava 1 8/11/16 10:06 AM Stránka 17
Najednou to bylo šup šup, holky se hrnuly do nějaký kabinky, tak já za nimi, ale pán mi pokynul vedle a zašeptal: vy máte číslo devět. Jako ovce jsem šla do devítky. Kabinka byla malá a temná, ale ne tak, abychom se tam nevešly tři, hned jsem měla pochybnosti, já věčně ustrašená. Jenom se mrknu, oč jde, a hned vypadnu. Přede mnou se rozhrnula záclonka v malém okénku. Přistoupila jsem blíž a uviděla v šeru za sklem dvě dívky, které se něžně hladily a líbaly. Srdce mi zabouchalo. Rychle mě to vzrušilo. Ještě jsem si pomyslela, že to přece není podívaná pro ženy, ale pak už mě ovládly jen pocity, které jsem neovládala já. K dívkám se přidal mladík, krásný a svalnatý, a začal líbat tělo jedné z dívek. Úplně jsem strnula. Bylo to tak něžné. Tak zvláštně dokonalé. Nikdy jsem nic takového neviděla. Vlastně jsem ani nevěděla, že to může být takové. Ucítila jsem závan vzduchu a chtěla se ohlédnout. Mužská ruka mě něžně přidržela a já uslyšela otázku: „Bonus?“ Bonus? Nějak mi nešlo otevřít pusu a mluvit, ale přikývla jsem. Bonus ano. Proč ne? Copak jsem se zbláznila? Ten muž se ke mně zezadu přitiskl a byl opravdu vzrušený. Co to děláš, ženská pitomá? Zeptala jsem se naposledy. Moje letní šaty nebyly žádnou překážkou, a jakmile mi sáhl do kalhotek, byl se mnou konec. To, co dokázal během pár vteřin s mým tělem, to bylo pro mě velmi nečekané. On se zeptal. Zeptal se, jestli může. A kdyby se tehdy zeptal, jestli může vyhodit do vzduchu Hradčana, přikývla bych taky. Byl to manický let. Před očima mi vybuchovaly tisíce ohňostrojů, moje tělo sežehl požár po výbuchu. Až později jsem si vzpomněla, že zašeptal: thank you. 17
zlom Vsechny zeny..._Sestava 1 8/11/16 10:06 AM Stránka 18
Když jsem se konečně normálně nadechla, v kabince už nikdo nebyl. Tak tohle je ten sex!!! Byla jsem úplně zkoprnělá. Tak proto! Proto hýbe světem. Vždyť já jsem o tom dodnes vlastně vůbec nic netušila! Holky už stály venku. „Co je, tys brečela?“ Lída se ke mně hned vrhla. „Nee. Bylo tam šílený vedro, vy nejste zpocený?“ „Ani ne, za to ty vypadáš, žes viděla ducha,“ zasmála se Věra. „Pojďte, dáme si někde pivko, kašlem na kluky,“ řekla Lída a mně se tak nějak udělalo pěkně na duši. Trochu jsme to ještě probíraly a holky říkaly, že za ty prachy to nakonec nebylo bůhvíco. A že jsem ze všeho vykulená. No, kdyby byly na Devítce… Věra s Josefem se už do Prahy nevrátili a v srpnu pak odjeli začít nový život i Vášovi. I Petr chtěl emigrovat, ale já jsem odmítla. Nejsem světoběžník a taky jsem právě zjistila, že čekám dítě. Babička Eva mě tehdy objala: „Já jsem vám to říkala, vyjeďte si, a bude to hned!“ Pořád mě hubičkovala a ptala se, jestli jsem šťastná. Byla jsem především překvapená. S Petrem jsme se ty dva roky manželství dítěti nebránili, ale nepřišlo. Eva se mě občas ptala, jak to je, už vypadala, že si dělá starosti. Tak teď se konečně dočkala. Nemůžu říct, že by ve mně občas, tedy častěji než občas, nezahlodal červík pochybností. Ale když ses narodil a byl jsi tak krásný a sladký, poděkovala jsem Bohu, že jsem svého Bonuse ani na okamžik nezahlédla a nebudu tě nikdy prohlížet a zkoumat. 18
zlom Vsechny zeny..._Sestava 1 8/11/16 10:06 AM Stránka 19
A pak mi řekli, že Petr nežije. Takže jsem to dodržela. Už jsem nezkoumala nic. Když ti bylo asi osm let, babička Eva se na tebe tak zadívala a řekla: „On chudáček asi věděl, že bude mít jen tebe.“ „Jak to myslíš?“ „No, vždyť se na něj podívej. Je celý ty! Z Petra nemá nic.“ Eva provedla takový zajímavý prostocvik pusou. „Ani tu povahu.“ Pohladila mě po zádech. „A to buď holka spíš ráda!“ Nadechla jsem se květinové vůně, která prostoupila celý pokoj. Nechal jsi mi domů odvézt všechny květiny, které jsme včera dostali na vernisáži.
19
zlom Vsechny zeny..._Sestava 1 8/11/16 10:06 AM Stránka 20
Petr Herian se stává ve výtvarných kruzích pojmem. Po dlouhé době je tu český malíř, kterého objevuje, a troufám si říct, že brzy uzná celý svět. Na první pohled okouzlí jeho osobité vidění, ať už jde o moderní pojetí současnosti, nebo jeho oblíbené hrátky s retro stylem technikou připomínající staré holandské mistry.
20
zlom Vsechny zeny..._Sestava 1 8/11/16 10:06 AM Stránka 21
Zadívala jsem se na recenzi, kterou čtu od rána už nejmíň po desáté.
zlom Vsechny zeny..._Sestava 1 8/11/16 10:06 AM Stránka 22
Jazyk se mi lepí na patro. Ale už jsem skoro tam. Jdu se svým mladistvým synkem do kina. Těším se. Nevydržím to, otevřené dveře do večerky jsou lákavé. Sahám po minerálce, když mi v tašce pípne mobil. Že by synkovi do toho něco vlezlo? Je vedro, jsem už uvnitř. Rozhodnu se neodepisovat, vždyť je to kousek. Taky jsem si mohla dát až v kině, jsou tam stolky a u filmu se konzumuje běžně. Jenže… Bude tam minerálka dvakrát tak drahá. A já pořád čekám na honoráře, které nějak nepřicházejí. Neuškodí mi trochu šetřit. Držím mobil a lovím dvacku v peněžence. Někdo mě tahá za blůzu. To je ale legrační babka. Mrňavá jako trpaslík, ale spíš vypadá, že se její vývoj zastavil v sedmi letech. I ta tvářička jí zůstala taková dětská. „Já mám taky žízeň!“ opakuje babka a pořád mě tahá za blůzu. „Koupíš mi něco?“ „Promiňte, nekoupím! Já pospíchám.“ „Jé, ty máš pěknej mobil,“ babka mi tahá z ruky mobil a najednou je kolem mě ženských asi pět. Kde se vzaly? Mačkají se, jen tak tak vytrhnu minibabce svůj telefon zpátky. „S dovolením, spěchám!“ „Tak dáte jí něco?“ Východ mi zastoupila žena přibližně v mém věku. „Nezlobte se, nedám. Proč bych jí měla něco dávat?“ „Vidíte přece, jak na tom je!“ „A víte, jak jsem na tom já?“ Už mi docházela trpělivost. Ta ženská se mi dlouze podívala do očí. Pak ustoupila. „Na shledanou.“ Kino je naštěstí kousek, lístek je za stovku, my tady na periferii umíme žít. Už vidím Toma, jak mi mává u jednoho ze stolků. 22
zlom Vsechny zeny..._Sestava 1 8/11/16 10:07 AM Stránka 23
Uf. Hned hlaholím: „Málem jsem právě přišla o mobil. Představ si…“ „Málem?“ podivil se synek a vzal mi z ruky telefon. Jen zírám. V ruce mám maketu mobilu, dokonce taky v bílé barvě, jako byl ten můj. Cože? Zůstala jsem úplně jak opařená. „A co je tohle?“ Tom vytáhl z mé kabely cosi, co mělo být můj notebook. Zvedl se mi žaludek. Můj drahý notebook polepený ozdobnou tapetou s obrázkem Nutley – malebné anglické vesničky, kde žije kamarád a kterou všichni milujeme. Místo něj mám v kabele nějaké dětské pianinko či co… „Objednej mi panáka! Já musím na vzduch.“ „Mami…“ Vystřelila jsem ven z kina a zoufale se rozhlídla po pasáži. Zaběhnu do té večerky, třeba tam ty babizny znají. Pak jsem si představila, jak se dohaduju s Vietnamkou, která místo třicet říká siset. Vtom jsem ji uviděla. Tu krpatou babku. Prcek! Byla oblečená jako nevěsta. Bílé šaty a závojíček ve vlasech. Poskakovala jako holčička a smála se na celé kolo. Počkej, babo! Vesele odskákala do hospody. Vběhla jsem za ní. Velký sál byl poloprázdný a tichý. V pološeru zářila televize. Hostinský uviděl v mých očích otázku a kývl hlavou směrem k dubovým dveřím s nápisem Salonek. Otevřela jsem a udeřilo mě světlo. Salonek byl plný žen v jakýchsi kostýmech. Karmínově červené blůzy a bílé háčkované límce. Černé sukně. Asi nějaký sbor. „Pardon.“ Vtom jsem jednu poznala. Evidentně se k nóbl oblečení taky učesala, ale byla to jedna z těch žen, co se na mě lepily ve večerce. Seděla u stolu a něco přišívala. 23