Když čtu o sbírání vzácných brouků, připadám si jako starý válečný oř, který slyší troubit polnici…
Charles Darwin
Podivuhodny_nosoroznik.indd 5
31.3.2017 15:29:23
KAPITOLA PRVNÍ
Záhadné zmizení Bartolomeje ˇ Cuttla
oktor Bartoloměj Cuttle rozhodně nebyl člověk, který zničehonic záhadně zmizí. Byl to typ člověka, který si u večeře čte v tlustých starých knihách a v plnovousu má přilepené kousky volského oka. Byl to typ člověka, který neustále ztrácí klíče a za deštivých dnů si zapomíná brát deštník. Byl to typ tatínka, který vás sice přijde vyzvednout ze školy o pět minut později, ale nestane se, že by na to úplně zapomněl. A co bylo ze všeho nejdůležitější, Darkus věděl, že jeho tatínek není typem otce, který by opustil svého třináctiletého syna. V policejním hlášení stálo, že úterý sedmadvacátého
D
7
Podivuhodny_nosoroznik.indd 7
31.3.2017 15:29:23
září nebylo ničím výjimečné. Doktor Bartoloměj Cuttle, osmačtyřicetiletý vdovec, odvedl svého syna Darkuse Cuttlea do školy a pak odešel do Přírodopisného muzea, kde byl vedoucím entomologického oddělení. V půl desáté pozdravil svou sekretářku Margaret, dopoledne strávil na schůzích, kde se projednávaly muzejní záležitosti, a v jednu hodinu poobědval s bývalým kolegou, profesorem Andrewem Appleyardem. Odpoledne sešel do depozitářů se sbírkami, jako to často dělával, prošel kolem kávovaru a nalil si kávu. Vyměnil si pár zdvořilostí s Eddiem, členem ochranky, který měl toho dne službu, došel chodbou až k depozitářům a zamkl se v jedné z místností entomologického oddělení. Když tatínek večer nepřišel domů, Darkus to šel říct sousedům a ti zavolali policii. Když policie přijela do muzea, místnost, do které doktor Cuttle předtím vešel, byla zamčená zevnitř. Policisté se obávali, že dostal infarkt nebo se mu stala nějaká nehoda, a tak přivezli ocelové beranidlo a vyrazili dveře. Místnost však byla prázdná. Na stole stál vedle mikroskopu a několika papírů hrnek s ledově studenou kávou. Několik zásuvek s exempláři řádu brouků bylo vytažených, ale po doktoru Bartoloměji Cuttlem jako by se slehla zem. Zmizel. Depozitář neměl okna a dveře tam byly jen ty, kterými vešel. Byla to klimatizovaná uzavřená místnost s kontrolovanou teplotou.
8
Podivuhodny_nosoroznik.indd 8
31.3.2017 15:29:23
Záhada zmizelého vědce se objevila na titulní stránce všech novin. Novináři z nevyřešitelné záhady úplně šíleli a žádný z nich nedokázal vysvětlit, jak se doktor Cuttle z toho depozitáře mohl dostat. VĚDEC ZMIZEL! ječely titulky. POLICIE JE V KONCÍCH! křičely noviny. OSIŘELÝ CHLAPEC V PĚSTOUNSKÉ PÉČI! hlásily. HLEDÁ SE JEDINÝ ŽIVÝ PŘÍBUZNÝ, SLAVNÝ ARCHEOLOG MAXMILIÁN CUTTLE. A druhý den: ARCHEOLOG ZTRACEN V SINAJSKÉ POUŠTI! CHLAPEC OSIŘEL! kvílely titulky. Novináři zastavovali Darkuse před domem jeho pěstounů, fotografovali ho a vykřikovali na něj otázky: „Darkusi, už něco víš o tatínkovi?“ „Darkusi, je tvůj otec na útěku?“ „Darkusi, je tvůj táta mrtvý?“ Když Darkusovi před pěti lety zemřela maminka, úplně se stáhl do sebe. Přestal si hrát venku s kamarády a zvát je na návštěvu. Jeho maminka, Esmé Cuttleová, zemřela náhle na zápal plic. Byla to strašlivá rána. Tatínek si zoufal žalem. Byly dny – Darkus jim říkal smutné dny –, kdy tatínek ani nevstal z postele, zíral do zdi, nedokázal ze sebe vypravit ani slovo a po tvářích se mu kutálely slzy. V ty nejsmutnější dny Darkus tatínkovi přinesl čaj a sušenky, sedl si k němu a četl si. Bylo to pro něj dvojnásob těžké – ztratil maminku a tatínek byl ještě k tomu pořád tak smutný. Darkus se musel naučit sám se o sebe
9
Podivuhodny_nosoroznik.indd 9
31.3.2017 15:29:24
postarat. Ve škole se všemi vycházel, ale žádné blízké kamarády neměl. Držel se ode všech stranou. Ostatní děti by to stejně nepochopily a on si nebyl jistý, jestli by jim to dokázal vysvětlit. Důležité bylo jediné – že se musí postarat o tatínka a pomoct mu, aby byl zase veselý. Čtyři roky po maminčině smrti smutných dnů konečně začalo ubývat, přicházely stále řidčeji a Darkus s opatrnou radostí přihlížel, jak se tatínek probouzí z dlouhého, smutného spánku. Znovu se z něj stal pořádný tatínek, který s Darkusem v neděli hrál fotbal, usmíval se na něj u snídaně a dělal si z něj legraci kvůli rozcuchaným vlasům. Kdepak, Darkus si byl jistý, že tatínek by sebevraždu nespáchal, že není na útěku a že nežije dvojím životem. V tom depozitáři se stalo něco docela jiného a Darkusovi se hrůzou zvedal žaludek, protože nedokázal přijít na to, co by to něco jiného mohlo být. A tak když mu dávali ty pitomé otázky, nacpal si ruce do kapes, mračil se na zápisníky a odmítal odpovídat. „CHLAPEC SE ZLOMENÝM SRDCEM ZTRATIL ŘEČ!“ sdělovaly noviny světu. Když se konečně podařilo vystopovat v Egyptě Darkusova strýčka, profesora Maxmiliána Cuttlea, okamžitě přiletěl do Londýna, aby se postaral o svého synovce. Novináři nedokázali vyřešit záhadu zmizelého vědce ani si vymýšlet další historky o Darkusovi, a tak ztratili zájem a nechali ho na pokoji. Strýček Max odvezl Darkuse do svého bytu, který se nacházel nad prodejnou zdravé
10
Podivuhodny_nosoroznik.indd 10
31.3.2017 15:29:24
výživy Matka Země, jež stála v řadě obchodů v ulici vedoucí od stanice metra Camden Town k Regent’s Parku. „Musím tě předem varovat, chlapče,“ prohlásil strýček Max, když stoupali po schodech nahoru. „Odjakživa žiju sám. Hodně cestuju, chápeš? V Anglii se mi nikdy moc nelíbilo – ten zatracený déšť, je to tu ponuré a při vykopávkách si člověk neužije žádnou legraci, to ti teda řeknu. Mnohem radši bych se projížděl Sinajskou pouští na velbloudovi.“ Odmlčel se a pak se nadechl. „Zkrátka a dobře, s návštěvami to moc neumím. Mám je rád, jen si nejsem úplně jistý, co si s nimi počít. A stejně to mám s dětmi.“
11
Podivuhodny_nosoroznik.indd 11
31.3.2017 15:29:24
Darkus mlčky prošel za strýčkem vstupními dveřmi a s potěšením poslouchal jeho hlas, který se tolik podobal tatínkovu. „Kuchyň.“ Strýček Max nejdřív ukázal k zářivě oranžově vymalované místnosti vlevo a potom k několika schodům po své pravici. „Obývák.“ Když procházeli kolem obýváku, Darkus vytřeštil oči na řadu protáhlých dřevěných masek, zavěšených na tmavomodře vymalovaných stěnách; masky jako by mu pohledy oplácely. Vyšli po několika dalších schodech do prvního patra, kde byla ložnice strýčka Maxe a velká růžová koupelna. „Většinu roku pracuju v cizině, a tak mi univerzita nemůže držet kancelář, takže tu bydlím a zároveň pracuju,“ vysvětloval strýček Max, když vycházeli po dalších schodech do podkroví. „V pokoji, kde budeš spát, mám… ehm… kartotéku.“ Když dorazili do druhého patra a zastavili se na odpočívadle s nízkým stropem, strýček Max se opřel o stěnu a okázale předvedl, jak je unavený. Vytáhl z kapsičky u košile kapesník, oteklými klouby na pravé ruce si nadzvedl tropickou helmu a otřel si opálené, vysušené čelo. „Brr,“ ušklíbl se, „hlavně se snaž nezestárnout, hochu. Vůbec netuším, jak se dostanu zpátky dolů. Asi mě tam budeš muset odnést!“ Vesele se zachechtal, aby dal najevo, že si dělá legraci, ale když se k němu Darkus nepřipojil, smutně se usmál a zavrtěl hlavou. „Sice jsi podobný
12
Podivuhodny_nosoroznik.indd 12
31.3.2017 15:29:24
mamince, ale jinak jsi celý Barty. Esmé se mým vtípkům vždycky smála, hlavně těm trapným.“ Darkus se snažil být zdvořilý a usmát se, ale vyšel mu z toho spíš úšklebek. Všiml si, že si ho strýček Max prohlíží, a tak si přitáhl plandavý zelený svetr k tělu, sklopil oči a všiml si, že špinavé džíny má na koleně roztržené. Měl snědou pleť, tmavé vlasy a oči černé jako uhel, a lidé proto říkali, že vypadá jako Španěl, po mamince, ale když si na ni vzpomněl, měl náhle plnou hlavu jejího širokého úsměvu. Pusu měl stejně tvarovanou jako ona, ale jakmile si uvědomil, že tatínek zesmutní, když ho vidí se usmívat, přestal to dělat. „Co to máš s vlasy?“ „V pěstounské rodině mi je oholili.“ Darkus si přejel rukou po ježkovi na hlavě. Nechtělo se mu strýčkovi vyprávět o klukovi, který ho hned první noc v tom neznámém domě začal šikanovat a vyholil mu ve vlasech pruh. „Měl jsem tam hnidy,“ zahučel. „Aha. Zřejmě rozumné opatření.“ Strýček Max se zamračil a schoval kapesník zase do kapsičky. „No tak dobře.“ Ukázal na dveře před nimi. „Tady je záchod.“ Pak popošel po chodbě kousek dál. „A tady je tvůj pokoj.“ Omluvně se na Darkuse ušklíbl a pak otevřel dveře: „Tradá!“ Na chodbu vylétl papírek s načmáranými poznámkami a dopadl Darkusovi k nohám. Místnost byla maličká. Podlahu zakrývaly stohy papíru a krabice byly vratce naskládané jedna na druhé. Z pootevřených balíků trčely
13
Podivuhodny_nosoroznik.indd 13
31.3.2017 15:29:24
předměty zabalené do žloutnoucích novin a ve vzduchu se vznášel pach plísně a prachu. Darkus kýchl. „Gesundheit,“ řekl strýček Max, hmátl za dveře a rozsvítil. Za krabicemi stála u stěny řada černých kartoték. Několik zásuvek bylo otevřených a čouhaly z nich papíry. Na kartotékách byly řady atlasů v pevné vazbě a nesvázaných map navršených na sobě. Darkus si všiml, že ve střeše je okénko, zvenčí pokryté tak tlustou vrstvou mouru, že do místnosti vrhalo stíny. „Ty asi kartotéky moc rád nemáš,“ řekl strýčkovi. „No, je to tak, už jsem tu pár let nebyl.“ Strýček Max si odkašlal. „Když se tak nad tím zamyslím, vlastně ani nevím, kdy jsem tu byl naposled. Možná jsi ještě ani nebyl na světě.“ Darkus se chabě pousmál, nechtěl působit nezdvořile. Strýček Max měl radost, že synovec roztává, a vylovil z otevřené krabice nějakou knihu. „Intelektuální dějiny kanibalismu – tu jsem právě hledal.“ Dvakrát nadzvedl obočí a pak knihu zase upustil zpátky do krabice. Vyvalil se z ní oblak prachu a zahalil Darkusův obličej. Strýček Max se rozchechtal a Darkus se jednou ruku zuřivě snažil prach odehnat, kýchl a pak už nedokázal odolat strýčkovu nakažlivému chechtání a rozesmál se. „Nevýhoda, můj hochu,“ prohlásil pak strýček Max a nabídl Darkusovi čistý kapesník ze zadní kapsy, „je, že
14
Podivuhodny_nosoroznik.indd 14
31.3.2017 15:29:24
nás čeká spousta práce. Když se do toho ale pořádně obujeme, určitě tady z toho nějakou ložnici uděláme.“ Darkus postavil kufr na chodbu. „To bude pěkné, strýčku Maxi, děkuju.“ „Ovšemže bude.“ Strýček Max poplácal Darkuse po zádech a postrčil ho dopředu. „Až to doděláme, bude z toho báječný kutloch.“ Sundal si tropickou helmu a nad opálenou pleší se mu vzedmuly vlasy jako oblak stříbrných myšlenek. „Nejdřív všechno vystěhujeme na chodbu, protože se tu musí pořádně uklidit, než tenhle pokoj bude obyvatelný člověkem.“ Darkus se do toho hned pustil. Vyhrnul si rukávy zeleného svetru, odhalil snědé hubené paže a začal vléct ke dveřím těžkou krabici. Když ji táhl přes práh, zakopl, krabice se roztrhla a v ní se objevila hromada desek nadepsaných „projekt Fabre“. Po podlaze se rozsypalo cosi, co připomínalo lidské zuby. „Moc mě to mrzí, já…“ koktal Darkus. „Vida, zuby královny Nefertiti.“ Strýček Max si klekl a opatrně posbíral zuby do dlaně. „Ty musíme uložit někam na bezpečné místo.“ „To jsou opravdické zuby královny Nefertiti?“ vyvalil Darkus oči. „Neděláš si legraci?“ „Myslím to smrtelně vážně,“ přikývl strýček Max. „Objevil jsem její hrobku. Tvrdí se, že její poloha není známá, ale já jsem ji objevil. Tyhle zuby,“ pozvedl dlaň, „pocházejí ze sarkofágu téhle proslulé překrásné egyptské královny.“
15
Podivuhodny_nosoroznik.indd 15
31.3.2017 15:29:24
„Ty jsi je vytahal z její lebky?“ Strýček Max pokrčil rameny. „Už jí stejně k ničemu nejsou.“ Darkus sebral ze země zakutálený zub. „Neměly by být v nějakém muzeu?“ „Byly by v muzeu, chlapče, kdyby mi někdo popřál sluchu,“ odvětil strýček Max. „Ale kdepak, nikdo o tom nechtěl ani slyšet. Mladý archeolog že by učinil takovýhle významný objev? Skoro ještě kluk? Tvrdili, že je to nemožné, ale mýlili se. Jen proto, že je někdo mladý, neznamená to ještě, že není dostatečně zvídavý, odhodlaný a nemá kuráž udělat něco, co se většinou daří jen dospělým, ne?“ Strýček Max si pohrdlivě odfrkl. „Až se konečně rozhodnou, že hrobku objeví – a stane se to, protože jsem jim řekl, kde je –, tak najdou starou Nefertiti bez zubů a tyhle exempláře jednoznačně dokážou, že já jsem tam byl jako první.“ Opatrně nasypal zuby do obálky. „Minulost tě vždycky nějaký způsobem dožene, chlapče, i když je to to poslední, co si přeješ.“ Ohnul roh obálky a zalepil ji. „Víš, byly to jedny z mých prvních vykopávek v Egyptě. Byl jsem ještě zelenáč, krátce po studiích, a neznal jsem pravidla hry. Život dospělých bývá někdy hrozně otravný, Darkusi, plný politikaření a ústupků…“ Strýček Max dál vykládal o kladech a záporech povolání archeologa, Darkus přikyvoval nebo vrtěl hlavou a přitom společně vyklízeli pokoj, zametali a oprašovali nábytek. Přes čtyři bedny přehodili pestrou marockou
16
Podivuhodny_nosoroznik.indd 16
31.3.2017 15:29:24
látku, takže získali stůl, a naskládali na sebe tři prázdné přepravky, aby měl Darkus poličky na oblečení. Strýček Max vylezl na židli a otřel střešní okénko zevnitř novinovým papírem namočeným v octu. Jak se natahoval, aby ho otevřel a otřel sklo i zvenčí, Darkus si všiml, že na skle sedí něco černého. Nějaký tvor – se sedmi nohama – nebo jich je šest – a s rohem? „Počkej!“ vykřikl Darkus. Ale strýček Max už sklopil okénko dovnitř, tvor se vznesl do vzduchu a odletěl. „Co to bylo?“ ukazoval za ním Darkus, nejraději by vylezl ke strýčkovi na židli a pořádně se podíval. „Co co bylo?“ zvedl hlavu strýček Max, ale ať už tvor vypadal jakkoli, byl pryč. Měl šest nohou, takže to asi byl nějaký hmyz, ne? Sedm nohou žádné zvíře nemá. Nebo to mohl být netopýr či ptáček, nebo dva. Netopýři ale rohy nemají, a dva ptáci mají dohromady jen čtyři nohy. Musel to být hmyz, ale něco tak velkého Darkus ještě v životě neviděl. „Slunce zapadá,“ promluvil strýček Max a vystrčil hlavu oknem ven. „Egyptský západ slunce to není, ale musím uznat, že tohle město má něco do sebe.“ Darkus se rozhlížel po malém pokoji. „Strýčku Maxi?“ „Prosím, chlapče?“ „Kde budu spát?“ Strýček Max vtáhl hlavu zase dovnitř. Darkus rozhodil rukama. „Podle mě se sem postel nevejde.“
17
Podivuhodny_nosoroznik.indd 17
31.3.2017 15:29:24
„A já žádnou další, co by se sem vešla, nemám, a stejně by se sem nevešla,“ přikývl strýček Max na souhlas. „Možná bych mohl spát na podlaze.“ „Nebo na stropě,“ dodal strýček Max. „To jo.“ Darkus se podrbal na hlavě, nebyl si jistý, jestli strýček Max už zase nevtipkuje. „Budeš spát ve visutém lůžku,“ prohlásil strýček Max. „To je taková houpací síť. Námořníci a archeologové je používají pořád. Jsou hrozně užitečná, když se chceš vyhnout smrtícímu bodnutí tlustoocasého štíra. Ne že by tady nějací byli, to snad chápeš – rozhodně ne žádní živí. Tak co ty na visuté lůžko?“ „To není špatný nápad.“ „To jsem rád, protože mám jedno náhradní.“ Strýček Max vyšel na chodbu a vrátil se s modrým vakem. Uvnitř byl pískově žlutý pruh plátna, který měl na obou koncích připevněné velké měděné kruhy. „Říkal jsem si, že ho můžeme pověsit tamhle.“ Strýček Max ukázal na krov nad kartotékami. Darkus dychtivě přikývl a strýček Max sáhl do vaku a vytáhl dva mosazné háky a kladívko. „Skoč dolů do obýváku, chlapče, a přines spací pytel – leží na koženém ušáku – a přiber i polštář z pohovky.“ Když se Darkus zase vrátil nahoru, strýček Max už měl visuté lůžko zavěšené. Darkus nadšeně vyšplhal na kartotéky a skočil do své nové postele, která se mírně pohupovala ze strany na stranu. V prohlubni v plátně vůbec nebyl vidět.
18
Podivuhodny_nosoroznik.indd 18
31.3.2017 15:29:24
„To je paráda!“ vykřikl Darkus a vystrčil hlavu. Strýček Max mu podal spací pytel a polštář. „Není to špatné,“ přikývl a spokojeně se rozhlédl po místnosti. „A teď,“ prohlásil, sebral Darkusův kufr a postavil ho na kartotéky, „ti musíme pořídit nějaké oblečení.“ „Já ale šaty mám.“ „Nové oblečení,“ usmál se strýček. „Ten svetr je dobrý tak pro nějakého pobudu.“ „To je tatínkův svetr,“ zašeptal Darkus. „Aha.“ Strýček Max náhle vypadal jako hromádka neštěstí. „Promiň, Darkusi. Jsem hlupák.“ Odkašlal si. „To ode mě bylo hrozně bezohledné.“ „Strýčku Maxi...“ Darkusovi se náhle udělal v krku knedlík. Nedokázal se strýčkovi podívat do očí. „Když jsi teď zpátky, tak bude policie muset tatínka zase začít hledat, viď?“ Strýček Max přikývl. „Zítra s nimi mám schůzku ve Scotland Yardu.“ Darkus se vyklonil z visutého lůžka. „Tak jim pověz, že by nikam neutekl. Nikdy by mě neopustil, když už tu maminka není. V tom depozitáři se mu muselo něco stát. Něco zlého.“ „Přesně to jim hodlám říct.“ Strýček Max zvedl hlavu a omluvně se ušklíbl. „Darkusi…“ začal a pak se odmlčel. „Je mi opravdu moc líto, že mi trvalo tak dlouho, než jsem se k tobě vrátil.“ Nasadil si tropickou helmu. „Mám z toho hrozný pocit a udělám všechno, co je v mých silách, abych zjistil, co se s tvým tatínkem stalo, a přivedl ho zpátky.
19
Podivuhodny_nosoroznik.indd 19
31.3.2017 15:29:24
Ale mám takové podezření, že policie mi v tom příliš nápomocná nebude, a tak budeme muset začít pátrat sami. Budeme k tomu oba potřebovat kuráž a odhodlání.“ „Můžeš se mnou počítat,“ prohlásil Darkus upřímně. „Věděl jsem to,“ usmál se strýček Max. „Večeřet budeme v sedm.“ Vyšel z pokoje a dodal: „Smaženou rybu a hranolky.“ Darkus poslouchal, jak strýček schází po schodech dolů. Pak se vyklonil ze sítě a přitáhl si na klín kufr. Otevřel ho, odhrnul oblečení a vytáhl zarámovanou fotografii svého otce. Zahleděl se na tatínkovy světlé vlasy a usměvavé modré oči a ucítil, jak se mu svírá hrudník i žaludek. Přejel prsty po skle. Stýskalo se mu po tatínkovi tolik, že měl pocit, jako by ho někdo bodal do prsou jehlou. Pak si lehl na záda do visutého lůžka a fotografii postavil na polštář vedle sebe. Díval se střešním okénkem na nebe a pozoroval, jak se na něm objevují první hvězdy. Hleděl na souhvězdí, která ho tatínek naučil rozpoznávat, a uvažoval, jestli se někde na stejnou noční oblohu nedívá i tatínek a nemyslí na něj.
20
Podivuhodny_nosoroznik.indd 20
31.3.2017 15:29:24
KAPITOLA DRUHÁ
Škola krále Ethelreda
arkus se díval skrz kovový plot z tyčí zakončených bodci, který se táhl před fasádou Školy krále Ethelreda. Byla to rozsáhlá gotická budova a z jejích mnoha rohů trčely zachmuřené chrliče. Prohlížel si úzká okna, od sazí zčernalé cihly a graffiti. Hřiště připomínalo nádvoří věznice z nějakého filmu. Jeho bývalá škola sice nebyla nijak skvělá, ale aspoň tam měli normální hřiště. Doufal, že tahle škola bude lepší než ta, do níž ho strčili na tři týdny, které strávil u pěstounů. Bylo to v ní drsné. Strýček Max mu řekl, že si nemůžou školu vybrat, protože se nepřihlásili včas – budou se muset spokojit se školou,
D
21
Podivuhodny_nosoroznik.indd 21
31.3.2017 15:29:24