Vฤ novรกno Olivii
Obr_Dobr_14_(imprimatur).indd 7
9.6.2016 11:57:06
Postavy vystupující v této knize: LIDÉ anglická královna její služebná Mary pan Tibbs, komorník velitel armády velitel letectva a především Sofie, sirotek
OBŘI Flákožrout Kostikřup Drtichlap Děckožvyk Chroustomas Chlemtohrd Děvozmar Krvešpunt Řezníček A především obr Dobr
Obr_Dobr_14_(imprimatur).indd 8
9.6.2016 11:57:06
Čarodějná hodina
Sofie nemohla spát. Škvírou mezi záclonami procházel zářivý paprsek měsíčního světla a dopadal přímo na její polštář. Ostatní děti v sirotčinci už dávno spaly. Sofie zavřela oči a ležela úplně bez hnutí. Co nejusilovněji se snažila usnout. Nešlo to. Paprsek měsíčního světla procházel pokojem jako stříbrná čepel přímo k její tváři. V domě bylo úplné ticho. Zespoda se ne ozývaly žádné hlasy. Ani seshora nebylo slyšet žádné kroky. Okno za záclonou bylo otevřeno dokořán, ale venku po chodníku nikdo nešel. Ani žád-
9
Obr_Dobr_14_(imprimatur).indd 9
9.6.2016 11:57:07
ná auta po ulici neprojížděla. Nebylo slyšet ani ten nejmenší zvuk. Takové ticho Sofie nikdy nezažila. Možná, že je tohle ta čarodějná hodina, o které mi vyprávěli, pomyslela si. Kdysi jí někdo pošeptal, že čarodějná hodina je zvláštní chvíle uprostřed noci, kdy všechny děti i dospělí tvrdě spí – tehdy všechny temné bytosti vycházejí z úkrytů a mají svět ve své moci. Měsíční paprsek zářil na Sofiině polštáři jasněji než předtím. Rozhodla se, že vstane a zatáhne škvíru mezi záclonami. Když bylo některé z dětí po večerce přistiženo, že není v posteli, bylo potrestáno. Dokonce i když řeklo, že muselo jít na záchod, nebyla to žádná omluva a trestu tím neuniklo. Teď ale Sofie věděla, že ji nemá kdo přistihnout. Sáhla po brýlích, které měla položené na nočním stolku vedle lůžka. Měly kovovou obroučku a tlustá skla; bez nich by neviděla skoro nic. Nasadila si je na nos, vyklouzla z postýlky a po špičkách došla k oknu. Když došla k záclonám, zaváhala. Měla strašnou chuť je nadzvednout a vyklonit se z okna, aby se podívala, jak svět vypadá, když nastává čarodějná hodina.
10
Obr_Dobr_14_(imprimatur).indd 10
9.6.2016 11:57:07
Znovu se zaposlouchala. Všude bylo ticho jako v hrobě. Chuť vykouknout ven byla tak silná, že jí nemohla odolat. Rychle vklouzla pod záclony a vyklonila se z okna. Ve stříbřitém měsíčním světle působila stará známá venkovská ulice docela jinak než jindy. Domy se zdály ohnuté a pokřivené, jako bývají v pohádkách. Všechno bylo pobledlé, přízračné a mléčně bílé. Naproti přes ulici viděla obchod paní Ranceové, kde se prodávaly knoflíky, vlna a šicí potřeby. I ten vypadal neskutečně. Působil matným, rozklíženým dojmem. Najednou ztuhla. Po opačné straně ulice se právě něco blížilo… Bylo to něco černého… Něco černého a vysokého… Něco hodně černého a hodně vysokého a hodně štíhlého…
11
Obr_Dobr_14_(imprimatur).indd 11
9.6.2016 11:57:07
Kdo?
Nebyl to člověk. To nepřipadalo v úvahu. Bylo to čtyřikrát vyšší než ta nejvyšší lidská bytost. Bylo to tak vysoké, že to mělo hlavu výš než okna v horních patrech domů. Sofie otevřela ústa, aby vykřikla, ale nevydala ani hlásku. Stejně jako celé tělo, i hrdlo měla stažené strachem. Byla to čarodějná hodina, jak se patří. Vysoká černá postava se blížila k ní. Šla těsně podél domů na protější straně ulice a držela se stále ve stínu, kam nedopadalo měsíční světlo. Každým krokem byla blíž a blíž. Pohybovala se ale přerušovaně: zastavila se, dala se znovu do pohybu a zase se zastavila. U všech všudy, co to vlastně dělá? Aha! Tedˇuž to Sofie viděla jasně. To stvoření se zastavovalo před každým domem, aby nakouklo do oken v horních patrech. Bylo tak vysoké, že se muselo sehnout, aby mohlo do těch oken nahlédnout. Vždycky se zastavilo a nakouklo. Potom 12
Obr_Dobr_14_(imprimatur).indd 12
9.6.2016 11:57:07
přešlo k dalšímu domu, znovu se zastavilo, nakouklo a pokračovalo dál. Teď už bylo o hodně blíž a Sofie ho viděla zřetelněji. Pozorně si ho prohlédla a usoudila, že to musí být nějaká OSOBA. Bylo jasné, že to není člověk, ale nějaká OSOBA to určitě je. Možná nějaká OBŘÍ OSOBA. Sofie upřeně zírala na druhou stranu ulice, která se ztrácela v matném měsíčním světle. Obr (pokud se to tak dalo nazvat) měl na sobě dlouhý ČERNÝ PLÁŠŤ. V jedné ruce držel něco, co vypadalo jako VELMI DLOUHÁ ČERNÁ TRUMPETA. V druhé ruce měl VELKÝ KUFR. Teď se obr zastavil přímo před domem Goocheyových. Pan Goochey a jeho žena měli obchod se zeleninou uprostřed hlavní ulice a v prvním poschodí nad obchodem bydleli. Sofie věděla, že jejich děti spí v předním pokoji s okny do ulice. Obr teď nahlížel do pokoje, v němž spali Michael a Jane Goocheyovi. Sofie ho sledovala z druhé strany se zatajeným dechem. Viděla, jak Obr ustoupil o krok dozadu a položil svůj kufr na chodník. Sehnul se, otevřel ho a něco z něj vytáhl. Vypadalo to jako zavařovací sklenice se šroubovacím víkem. Obr víno odšrouboval a obsah sklenice nalil 13
Obr_Dobr_14_(imprimatur).indd 13
9.6.2016 11:57:07
Obr_Dobr_14_(imprimatur).indd 14
9.6.2016 11:57:07
do té dlouhé věci, která vypadala jako trumpeta. Sofie se na to dívala a třásla se. Viděla, jak se obr znovu napřímil a strčil trumpetu otevřeným oknem v prvním poschodí do pokoje, kde spaly Goocheyovic děti. Viděla, jak se zhluboka nadechl a fíí, foukl do trumpety. Neozval se žádný zvuk, ale Sofii bylo jasné, že to, co bylo předtím ve sklenici, teď prošlo trumpetou do ložnice Goocheyovic dětí. Co to mohlo být? Když obr vytáhl trumpetu z okna a sklonil se, aby zvedl kufr, jeho pohled se na okamžik zatoulal přes ulici. V měsíčním světle zahlédla Sofie obrovskou, dlouhou a vrásčitou tvář s ohromnýma ušima. Nos byl ostrý jako nůž a nad tím byly blýskající se oči, které se upíraly přímo na Sofii. Vypadaly divoce a ďábelsky. Sofie vypískla a odskočila od okna. Přelétla ložnici, skočila do postele a schovala se pod přikrývku. Stočila se do klubíčka, tiše jako myška, a třásla se po celém těle.
15
Obr_Dobr_14_(imprimatur).indd 15
9.6.2016 11:57:07
Chňapnutí
Sofie ležela pod dekou a čekala. Asi po minutě odhrnula okraj přikrývky a vykoukla ven. Už podruhé v tu noc jí ztuhla krev v žilách a chtěla vykřiknout, ale nevydala ze sebe ani hlásku. V okně s roztaženými záclonami byla ohromná, dlouhá a vrásčitá tvář obří osoby a nahlížela dovnitř. Černé blýskavé oči byly upřeny přímo na Sofiinu postel. Vzápětí se oknem protáhla obrovská ruka s bledými prsty. Za ní paže tlustá jako kmen stromu. Paže, ruka a prsty se natahovaly přes pokoj k jejímu lůžku.
Obr_Dobr_14_(imprimatur).indd 16
9.6.2016 11:57:07
Tentokrát Sofie skutečně nahlas zaječela, ale jen na vteřinu, protože ohromná ruka velmi rychle dopadla na její přikrývku a tím její výkřik přidusila. Přikrčená pod dekou cítila, jak ji silné prsty uchopily, sebraly z postele i s přikrývkou a vytáhly z okna ven. Pokud si myslíte, že by se vám mohlo uprostřed noci přihodit něco děsivějšího, povězte mi o tom. Hrozné bylo, že si Sofie – i když nic neviděla – velmi dobře uvědomovala, co se děje. Věděla, že ji nějaký netvor (nebo obr) s ohromnou, dlouhou a vrásčitou tváří a s pichlavýma očima uloupil z postele uprostřed čarodějné hodiny a teď jí vynáší oknem ven, zabalenou v přikrývce. Co se potom ve skutečnosti dělo dál: když Obr vytáhl Sofii ven, upravil si její přikrývku tak, aby ji mohl vzít do jedné obří tlapy za všechny čtyři rohy a Sofie přitom zůstala polapena jako v pytli. Do druhé ruky popadl kufr i dlouhou věc podobnou trumpetě a rozběhl se. Sofie se ve svém pytli vrtěla, dokud se jí nepodařilo vystrčit vrcholek hlavy malinkou škvírou těsně pod Obrovou rukou. Rozhlédla se kolem sebe. Viděla, jak se po obou stranách míhají ves17
Obr_Dobr_14_(imprimatur).indd 17
9.6.2016 11:57:07
Obr_Dobr_14_(imprimatur).indd 18
9.6.2016 11:57:07
nické domy. Obr pádil hlavní ulicí. Utíkal tak rychle, že za ním jeho černý plášť vlál jako ptačí křídla. Každý jeho krok byl dlouhý jako tenisový dvorec. Vyběhl do polí ozářených měsíčním světlem. Živé ploty mezi poli pro něj nebyly žádnou překážkou, prostě je překračoval. Když se mu v cestě objevila široká řeka, přelétl ji jediným ohromným skokem. Sofie se krčila zabalená v dece a koukala ven. Narážela na obrovu nohu jako pytel brambor. Jak tak letěli přes pole, meze a řeky, napadla Sofii strašlivá myšlenka. Obr utíká tak rychle, řekla si, protože je hladový a chce se dostat domů co nejrychleji, aby si mě mohl dát k snídani.
Obr_Dobr_14_(imprimatur).indd 19
9.6.2016 11:57:08
Jeskyně
Obr utíkal dál a dál. Způsob jeho běhu se však podivuhodně změnil. Zdálo se, jako by náhle přešel do vyšších obrátek. Řítili se stále rychleji, až dosáhli takové rychlosti, že okolní krajinu bylo vidět jen rozmazaně. Vítr štípal Sofii do tváří. Ohýbal jí hlavu dozadu a svištěl jí v uších. Už necítila, že by se obrovy nohy dotýkaly země. Měla zvláštní pocit, že se vznášejí, ale nedalo se vůbec určit, zda jsou nad zemí nebo nad mořem. V nohách Obra bylo něco zázračného. Vítr opírající se
Obr_Dobr_14_(imprimatur).indd 20
9.6.2016 11:57:08
do Sofiiny tváře zesílil natolik, že se musela schovat zpátky pod přikrývku, aby jí to neodfouklo hlavu. Je možné, že opravdu překračujeme oceány? uvažovala Sofie. Rozhodně jí to tak připadalo. Krčila se ve své přikrývce a naslouchala kvílení větru. Zdálo se jí, že trvá celé hodiny. Potom vytí větru naráz přestalo. Obr začal zpomalovat a Sofie znovu cítila, jak se jeho nohy odrážejí od země. Vystrčila hlavu zpod přikrývky, aby se rozhlédla. Byli v zemi hustých lesů a prudkých řek. Obr rozhodně zpomalil a běžel teď normálněji, i když „normální“ není to pravé slovo, když chcete popsat pádícího obra. Přeskočil desítku řek. Proletěl hustým lesem, pak údolím a odtud do kopců holých jako hromady betonu. Zanedlouho
Obr_Dobr_14_(imprimatur).indd 21
9.6.2016 11:57:08
pádil opuštěnou pustinou, která nevypadala příliš pozemsky. Půda pod jeho nohama byla rovná a bledě žlutá. Kolem byly roztroušené velikánské modré balvany a všude stály mrtvé stromy jako kostry. Měsíc už dávno zmizel, právě svítalo. Sofie, která stále ještě vykukovala zpod přikrývky, najednou před sebou uviděla velkou rozeklanou horu. Byla tmavě modrá a oblohou kolem ní se linulo a jiskřilo světlo. Mezi jemnými sněhobílými vločkami mraků poletovaly bledé kousky zlata a za jedním okrajem hory vycházel krvavě rudý okraj ranního slunce. Obr se zastavil přímo pod horou. Mohutně oddychoval. Jeho obrovský hrudní koš se zvedal a zase klesal. Chvíli postál, aby nabral dech. Přímo před nimi, ve svahu hory, viděla Sofie mohutný kulatý balvan. Byl velký jako dům. Obr se k němu natáhl a odvalil ho tak snadno, jako by to byl fotbalový míč. Na jeho místě teď zela ohromná černá díra. Byla tak velká, že se obr nemusel ani sehnout, když do ní vstupoval. Vešel do černé díry se Sofií v jedné ruce a s kufrem a trumpetou v druhé. Jakmile se ocitl uvnitř, otočil se a přisunul balvan zpátky na místo, čímž byl vstup 22
Obr_Dobr_14_(imprimatur).indd 22
9.6.2016 11:57:08
do jeho tajné jeskyně úplně skryt před každým pohledem zvenčí. Když vchod uzavřel, nebyl v jeskyni ani náznak světla. Všude černočerná tma. Sofie cítila, že ji obr pokládá na zem. Pustil přikrývku z ruky a jeho kroky se vzdalova23
Obr_Dobr_14_(imprimatur).indd 23
9.6.2016 11:57:09
ly. Sofie zůstala sedět ve tmě a třásla se strachem. Chystá se mě sníst, pomyslela si. Nejspíš mě sní zasyrova, bez přípravy. Nebo mě nejdřív uvaří. Anebo mě usmaží. Hodí mě jako kus slaniny na nějakou obří pánev s rozpáleným tukem. Najednou se celá jeskyně rozzářila oslnivým světlem. Sofie zamrkala a rozhlédla se kolem. Uviděla obrovský jeskynní sál s vysokým stropem tvořeným skálou. Podél obou stěn byly police a na nich dlouhé řady zavařovacích sklenic. Byly všude. V každém rohu jich stály celé sloupce. Vyplňovaly jeskyni do poslední škvíry a skuliny. Na podlaze uprostřed stál čtyři metry vysoký stůl a židle odpovídajících rozměrů. Obr odložil svůj černý plášť a pověsil ho na zeď. Sofie viděla, že pod pláštěm má jakousi košili bez límce a starou špinavou koženou vestu, která zřejmě neměla knoflíky. Jeho zelené, ale vybledlé kalhoty nebyly ani zdaleka dost dlouhé. Naboso měl obuté směšné sandály, které měly z nějakého důvodu dvě díry po stranách a jednu díru vpředu, z níž mu trčely prsty u nohou. Sofie se ve své noční košilce choulila na podlaze jeskyně a zírala 24
Obr_Dobr_14_(imprimatur).indd 24
9.6.2016 11:57:09