0038239 by Knižní klub

Hill Mark

Půlnoční kluk KNIŽNÍ KLUB

Pulnocni kluk.indd 3

20.6.2017 14:54:30

Pulnocni kluk.indd 4

20.6.2017 14:54:30

Věnováno Fioně a Archiemu

Pulnocni kluk.indd 5

20.6.2017 14:54:31

Čas odhalí, co přetvářka chce skrýt, skrývaný hřích sám sebe zostudí. William Shakespeare, Král Lear (překlad Martin Hilský)

Pulnocni kluk.indd 7

20.6.2017 14:54:31

Lamanšský průliv, 1986 Chlapec nade vše miloval své rodiče. Proto je musel zabít. Naslouchal jim schoulený u kraje lodního lůžka. Slyšel skřípání podrážek jejich bot nahoře na palubě, zatímco se navzájem zahrnovali výčitkami hlasy tak pronikavými jako vřískot racků poletujících po obloze. Slyšel třepotání plachet ve větru, vodu narážející do trupu jen pár centimetrů od jeho hlavy. Byl to uklidňující, hypnotizující rytmus. Plesk… plesk… plesk… Než se všechno pokazilo, než chlapec odešel, aby se vrátil jako někdo úplně jiný, zahrnovali se spoustou něžných doteků a laskavých slov. Nyní se však jeho rodiče neustále jen hádali. Příliš pronikavě, moc hlasitě, než aby to dokázal snášet. A pokaždé šlo o to samé: Co si mají počít se svým nešťastným synem? Uvědomoval si, že si přejí, aby věděl, jak moc je jim líto, co se stalo. Jejich trápení ale způsobovalo, že se cítil ještě hůř. Nemohl si vzpomenout, kdy s nimi byl naposledy schopen mluvit, kdy byl schopen vyslovit třeba jen jedno jediné slovo, a čím déle zůstával zticha, tím víc se rodiče hádali. Chlapec si ucpal prsty uši, zavřel oči a naslouchal tlumenému burácení ve svém nitru. Jeho láska k nim jej pomalu opouštěla, byla unášena nelítostným odlivem. 9

Pulnocni kluk.indd 9

20.6.2017 14:54:31

Plesk… plesk… plesk… Přidušený hlas. „Drahoušku.“ Kdosi chlapci opatrně sejmul ruce z obličeje. Skláněla se nad ním jeho matka. Měla pod očima červené kruhy a vlasy přilepené k obličeji mořskou pěnou, avšak i tak byla nesmírně krásná. „Proč nejdeš za námi nahoru?“ Studenými prsty mu zasunula uvolněný pramínek vlasů za ucho. Na okamžik pocítil důvěrně známou něhu, chtěl si ji k sobě přivinout a nezaobírat se chmurnými úvahami, které se mu honily hlavou. Neudělal to však. Nemohl. Od chvíle, kdy byl naposledy schopen mluvit, uplynuly už celé měsíce. Nad palubním průlezem se objevil stín. „Jde nahoru?“ zaburácel otcův hlas. „Já se o to postarám,“ zavolala matka přes rameno a po chvíli váhání stín zase zmizel. „Víš přeci, že pro tebe chceme jen to nejlepší.“ Chvíli čekala na odpověď. „Musíš nám ale povědět, co ti je, abychom ti mohli pomoct.“ Chlapec se přiměl k nepatrnému přikývnutí a v matčině pohledu se zaleskl plamínek naděje. „Otec a já… máme tě moc rádi. Hádáme se jen proto, že si děláme výčitky kvůli tomu, co se ti stalo. To ty ale víš, ne?“ Do očí se jí nahrnuly slzy. Chlapec by udělal cokoliv, aby přestala plakat. Zaslechl se, jak chraplavým hlasem, skoro šeptem, říká: „Mám tě rád.“ Ruka vystřelila matce k ústům. Postavila se, ale musela se v nízké kajutě přikrčit. „Budeme podávat sendviče.“ Když se ubírala ke schodům, hovořila rozjařeně, ale hlas se jí chvěl. „Až budeš mít chuť, tak přijď nahoru.“ 10

Pulnocni kluk.indd 10

20.6.2017 14:54:31

Přikývl. S posledním povzbudivým úsměvem na rtech vystoupala matka k průlezu, kde ji pohltila záplava slunečního svitu. Pata chlapcovy nohy zavadila o držadlo kovové bedny uložené pod postelí. Vytáhl ji ven a otevřel víko, pod nímž se objevilo otcovo nářadí. Pilníky, kleště, vodováha; připínáčky a hřebíčky, majzlík umazaný od šmíru. Když nadzdvihl vrchní přihrádku, objevily se těžší nástroje: pila, šroubovák, kladívko. Násada kladívka měla oprýskaný lak. Dřevo bylo drsné, nahrubo zpracovaná kovová hlava byla vyhlazená do matné šedi. Zdvihl ho a pocítil v dlani jeho váhu. Shrbený pod lodní přepážkou – v posledních pár letech příšerně vyrostl – svíral v ruce kladivo a naslouchal klapání umělohmotných talířů i vzrušeným hlasům rodičů na palubě. „Sendviče jsou na stole!“ zavolala matka. Každou noc měl ten samý sen, bylo to jako strašlivá předtucha: rodiče ho míjejí na ulici, aniž by na něj pohlédli, jako by jej vůbec neznali. Věděl, že tato noční můra se dříve či později stane realitou. Roztrpčení, že jejich syn navždy zmizel a že ho nahradil kdosi jiný, kdosi s odpudivým nitrem, bude postupně nahlodávat jejich náklonnost k němu, až z ní nakonec nezbyde vůbec nic. Bál se také, že jeho hluboká láska k nim pomalu odumře, že ji rozhlodají výčitky a zklamání. Jednoho dne, až bude pryč docela, vyplní prázdný prostor jeho nitra jiné emoce: vztek a hněv. Chladná, nesmiřitelná nenávist. Už nyní cítil zlost běsnící jako bouře tam, kde bývala láska. Nedokázal se smířit s tím, že by je nenáviděl, chtěl si zachovat svou lásku k rodičům – a vzpomínky z oněch šťastných dob, než se dostal na ono místo – neposkvrněné, chtěl, aby jej provázely do nejisté budoucnosti. 11

Pulnocni kluk.indd 11

20.6.2017 14:54:31

Musel tedy něco udělat. S kladivem v ruce zamířil k palubnímu průlezu. Rozestřela se nad ním oslepující šeď oblohy posetá skvrnami poletujících racků, jejichž křik ho varoval, že tento svět mu vždycky bude brát věci, které má nejraději, že už to nikdy nebude jiné. Vykročil na palubu bičovanou větrem uprostřed moře, jehož vlny se rozbíhaly do věčnosti. Plesk… plesk… plesk.

Pulnocni kluk.indd 12

20.6.2017 14:54:31

Současnost Inspektor Ray Drake byl na roztrhání. Obcházel místností, přijímal gratulace a snášel poplácávání po zádech, až nakonec nezbyl nikdo, kdo by mu chtěl ještě gratulovat. Co nevidět, doufal, budou tak opilí, že na něj zapomenou a on se bude moct vytratit. Jistě, bylo to od něj sobecké, ale v tak velké společnosti se nikdy necítil dobře a už vůbec ne, když byl středem pozornosti. Kdyby tu byla Laura, řekla by mu, aby okamžitě odešel a nedělal si hlavu s tím, co si budou myslet ostatní. Konstábl Eddie Upson byl na nejlepší cestě se co nevidět opít. Mával svým pivem na všechny kolem a přitom odchytil Drakea, aby si postěžoval, že ho ještě nepovýšili. „Není to tím, že bych neuměl vzít za práci.“ Ležák vzdorovitě vyšplíchl přes okraj jeho sklenice. „Ty přece víš, co dokážu.“ „Omluv mě na chvilku, Eddie.“ Vzadu v místnosti se pod zvlněným plakátem legendárního fotbalového útočníka Jimmyho Greavese tiskla ke zdi Flick Crowleyová, jediná osoba, které se v této hospodě podle všeho líbilo ještě méně než jemu, a Drake si razil cestu k ní. Cestou strčil loktem do Franka Wanderlyho. „Promiňte, Franku.“ „V pohodě.“ Seržant pevně stiskl obě jeho ruce. Byl vysoký a vyzáblý a na hlavě neměl ani chlup, a tak mu všichni 13

Pulnocni kluk.indd 13

20.6.2017 14:54:31

na stanici láskyplně přezdívali Nosferatu. „A ještě jednou gratuluju, inspektore Drakeu. Zasloužíte si to.“ Před pár hodinami Drake a jeho oddělení pro vyšetřování vražd obdrželi pochvalu za vynikající službu, obětavost a týmovou práci poté, co se jim podařilo úspěšně vyřešit sérii vražd v Haringey. Policisté i civilní zaměstnanci z policejní stanice v Tottenhamu se sem, pod záplavu memorabilií fotbalového klubu Tottenham Hotspur – triček, šál a fotograﬁí rozvěšených všude po stěnách –, sjeli oslavovat. Drake se usmál na znamení vděku a pokračoval dál. „Dnes večer vám to sekne, šéfe,“ poznamenala Flick. Drake měl na sobě totéž co jindy, tmavý konfekční oblek, bílou košili a roztřepenou hnědou kravatu, kterou mu Laura koupila před mnoha lety a on ji před časem znovu začal nosit. Napadlo ho tedy, že si z něj střílí. Byl to neposedný, štíhlý, avšak urostlý muž, který nedokázal dlouho zůstat v klidu, a nebyl žádný krasavec. Drakeova rozeklaná tvář byla plná neočekávaných prohlubní a ostrých úhlů, jako by ji někdo ledabyle vytesal z kamene. „Mluvil jsem předtím s Harrisem.“ S úlevou, že se jí konečně mohl zbavit, odložil sklenici pomerančového džusu na římsu podél zdi. „Řekl jsem mu, jak jsem rád, žes dostala to povýšení.“ Flick se zakabonila. „Jako byste s tím neměl nic společného!“ Šéﬁnspektor Harris neoblomně trval na tom, aby oddělení vražd posílil někdo zkušený, avšak Ray Drake se přimlouval za Flick, a tak byla z detektiva konstábla povýšena do hodnosti detektiva seržanta. Pracoval na posílení jejího sebevědomí, snažil se, aby si víc věřila. Měla sklony skrývat se za úředními postupy, ale jinak to byla dobrá 14

Pulnocni kluk.indd 14

20.6.2017 14:54:31

policistka. Časem, až se naučí víc věřit svým instinktům, z ní bude znamenitý detektiv. „Jestli si někdo zaslouží dostat šanci, tak jsi to ty.“ Flick pohlédla směrem k Upsonovi, jenž držel kolem ramen dva policejní konstábly, s nimiž tento večer očividně hodlal pít, ať už si o tom oni sami mysleli cokoliv. „Eddie podle všeho tvůj názor nesdílí.“ „Časem změní názor. Chci, abys vedla vyšetřování hned našeho příštího případu.“ „Skutečně?“ zeptala se udiveně. „Myslím, že jsi na to připravená, seržantko Crowleyová.“ Lokla si vína a očividně nevěděla co říct. „Chtěla jsem se zeptat, jak se má April?“ „Dobře.“ Drake při vyslovení jména své dcery zkoprněl. Od pohřbu to mezi nimi moc neklapalo a on neměl sebemenší tušení, jak to napravit. „Je v pořádku.“ „Ta nabídka stále platí. Jestli chcete, abych si s ní promluvila…“ „Díky.“ Pokývl směrem k Harrisovi. „Šéﬁnspektor si s sebou přivedl nějaká velká zvířata ze Scotland Yardu.“ „Neměla jsem v úmyslu se…“ „Do toho,“ skočil jí pohotově do řeči. „Představím tě.“ „A víte vy co? Já na to kašlu.“ Vyprázdnila svou sklenku červeného. „Kromě toho se zdá, že Vix už rozhodila sítě.“ Konstábl Vix Mooreová rozmlouvala s muži ze Scotland Yardu, kteří jí vysvětlovali poslední návrhy na reorganizaci Metropolitní policie. Vážně přitom přikyvovala a dlouhý blonďatý cop se jí houpal ze strany na stranu. „A krom toho,“ pokračovala Flick, „jsem utahaná a už bych se nejradši viděla doma.“ „Ještě chvilku zůstaň. Oslavujeme také tvůj úspěch.“ 15

Pulnocni kluk.indd 15

20.6.2017 14:54:31

„Mám-li říct pravdu, tak těch posledních pár měsíců to byl blázinec. Dělali jsme od nevidím do nevidím. Chci brzo na kutě.“ Drake uvažoval, jestli v tom není ještě něco jiného. Z jejích pronikavých mandlových očí schovaných za hustou kaštanovou oﬁnou se nedalo téměř nic vyčíst. Byla to vysoká žena, měřila bezmála metr osmdesát a měla sklon se hrbit, jako by na ni doléhala tíha celého světa. Svého času bývala náruživou – a dobrou – plavkyní, jak se kdysi Drakeovi svěřila. Horní část jejích paží se sbíhala v silném, štíhlém těle, avšak široká ramena měla provinile svěšená k zemi. „Je mi líto, šéfe, ale obávám se, že kdyby chtěl náhodou ještě někdo pronést pár slov, už bych to asi nezvládla.“ „Rozumím ti.“ Už měl tu čest pěkných pár nekonečných Harrisových proslovů slyšet, a tak se tomu vůbec nedivil. „Ale jen abys věděla, jsem na tebe hrdý.“ „Díky.“ Její tvář rozjasnil zdráhavý úsměv. „Nesmírně si vážím všeho, co jste pro mě udělal.“ Do jejích posledních slov vpadl hlasitý cinkot pera o sklenici. „Prosím o pozornost!“ Harrisovo břicho se vypínalo pod vrchní částí cyklistického trikotu a jeho holeně byly na pozadí sinavé černi a žluti cyklistických kraťas bledé jako papír. „Příliš pozdě,“ zašeptal Drake, zatímco hovor utichal a kolem něj a Flick se formoval uctivý kroužek. „Vím, že se všichni bavíte, avšak rád bych pronesl pár slov na adresu velice zasloužené pochvaly, které se dostalo inspektoru Drakeovi a jeho týmu,“ pronesl Harris. „Nejdřív bych se ale chtěl zmínit, že máme ve svých řadách zbrusu novou seržantku, a tak prosím všichni zatleskejte Flick Crowleyové.“ 16

Pulnocni kluk.indd 16

20.6.2017 14:54:31

„Usmějte se na shromážděné dámy a pány, seržantko Crowleyová,“ zamumlal Drake s předstíraným úsměvem. Flick s ústy přilepenými k prázdné sklenici na něj vrhla pohled, z něhož se po zvážení veškerých okolností dalo usuzovat, že by raději stála před popravčí četou.

Pulnocni kluk.indd 17

20.6.2017 14:54:31

Kennymu se nelíbilo sekat latinu. Hnusilo se mu to. Sekal dobrotu už tři roky – přesně tři roky, osm měsíců a čtrnáct dní – a každá jedna minuta z každé jedné hodiny pro něj byla ryzím utrpením. Kdybyste mu před pár lety řekli, že uvízne v šedivém soukolí takzvaného spořádaného života, vysmál by se vám do obličeje. Teď se ten vtip stal skutečností. Po nocích pracoval v supermarketu. Plnil regály a tahal palety pod sinavým, nažloutlým světlem, které zvýrazňovalo každý uher a každou linii jeho tváře. Noční autobus se svou pestrou směsicí nočních ptáků, kteří za okny pokrytými tlustou vrstvou zkondenzovaných par vypadali jako přízraky, oddrkotal po Tottenham High Road a za pár minut už se Kenny ubíral po Scales Road, míjel lišky čmuchající kolem popelnic a odemykal dveře svého malého řadového domku. Dnes večer se zase chytil se šéfem, poďobaným klukem s diplomem z obchodní školy. Využíval každou příležitost, aby se s Kennym pohádal, jen aby mu ukázal, kdo je tady šéf; když pobíhal sem a tam uličkami mezi regály, připínací kravata se mu houpala ze strany na stranu jako schlíplý penis: Ukliď ty krabice, vyčisti to tam! A jako by toho nebylo dost, Kenny ještě navíc ztratil mobil. Bůhví kde to bylo. Když odcházel z domova, tak ho určitě ještě měl, ale když si ho chtěl schovat do skříňky, už byl pryč. Nad hlavou mu zavrzalo prkno v podlaze a pod schody zahlédl Philovu tašku. Ta jeho přítelkyně ho už zase nejspíš vyhodila, a tak přespával v pokoji pro hosty. Kenny měl své syny rád, doopravdy rád, ale Phil chrápal jako parní lokomotiva. 18

Pulnocni kluk.indd 18

20.6.2017 14:54:31

Z kuchyňské linky vyndal sklenici a nalil si panáka whisky Bell’s. Byl to jeho pravidelný večerní rituál, chvíle, na kterou se celý den těšil: jeho malý šláftruňk. Po prvním doušku se v jeho hlavě rozezněl důvěrně známý dialog. Dostal druhou šanci a byl za ni vděčný. Avšak jeho starý život mu chyběl. Tahle pravda mu docházela pokaždé brzo nad ránem. Toužil po vzrušení života na hraně. Dříve mělo každé jeho rozhodnutí následky. Ráno se Kenny probouzel, aniž by tušil, jak sežene peníze, aby uživil rodinu, nebo jestli mu u dveří nezaklepe policie. Mohl si balit tašku do vězení nebo vyrážet někam na pětidenní ﬂám. Každý den byl jiný; Kenny měl pocit, že žije. Teď z něj byl pilný mraveneček, který se lopotil brzy nad ránem vedle studentů a příslušníků etnických menšin. V plánu bylo pořídit si vlastní taxík. Pracoval po nocích, spal dopoledne a odpoledne sedal na svůj moped, aby se naučil orientovat v londýnských ulicích. Babs se to učila také. O víkendech se navzájem zkoušeli ze znalosti ulic, slepých uliček a oklik. Za pár let budou mít na účtu našetřeno tolik, aby si mohli pořídit taxíka. V televizi viděli dokument o taxikáři, který si vydělal tolik peněz, že si koupil pozemek na Costa del Sol, malý kousek ráje s bazénem a ovocným sadem. To byl jejich sen, jejich cíl. Stačilo jen každý den dál chodit do práce. Nebude to navždycky. Kenny se totiž z důvodů, jimiž si nehodlal lámat hlavu, toužil odstěhovat pryč. Co možná nejdál. Začínal se ho zmocňovat jeho starý neklid. V myšlenkách se bezděčně vracíval k lidem z domova. Pravděpodobně nebyli ještě všichni mrtvi. Jasonova smrt ho ale dostala. Jasonovi z toho ustavičného stresu a napětí údajně 19

Pulnocni kluk.indd 19

20.6.2017 14:54:31

přeskočilo a přiložil zbraň k hlavám svých nejbližších a nejdražších. Jason byl magor, to věděli všichni, ale Kenny by si od nikoho nenechal namluvit, že Jason zabil svou partnerku a své dítě a pak si sám prohnal kulku hlavou. Dopil sklenici a postavil ji do dřezu. Kapky deště bušily do okna. Dveře od zadního vchodu zarachotily. Sáhl na kliku a zjistil, že je odemčeno. To bylo Babs podobné. Celou noc chodila kouřit na zahradu a cigaretové nedopalky odhazovala do záhonů. Otočil v zámku klíčem a unaveně vystoupal po schodech do poschodí. Šel se vyčurat a dával si přitom pozor, aby nezaneřádil záchodové sedátko. Pak se pomalu šoural chodbou. Tma jak v pytli. Dveře ložnice pro hosty byly otevřené a pokoj byl prázdný. Phil nejspíš změnil názor a přes noc nezůstal – nebo byl stále ještě někde venku s kamarády. Jakmile Kenny otevřel dveře, praštil ho přes nos jakýsi zápach: dusivé výpary Babsina těla. Kenny ten pach miloval. Chybělo jen pár vteřin a přitulil by se k ní. Ve vzduchu byl ale cítit ještě také jiný zápach, který si nedokázal hned zařadit. Cosi chemického, umělohmotného. Jeho žena vykřikla. Byl to nehlasný, tlumený výkřik. „Promiň, lásko.“ Kenny si stahoval kalhoty. Nechtěl ji vystrašit. Zápach v jeho nose byl štiplavý, pronikavý. „Smrdí to tu jako někde ve vopičárně.“ Pod chodidly ponožek ucítil vlhkost. V rozrušení tápal podél zdi a hledal vypínač. A když ho zmáčknul, když konečně uviděl, pochopil, že je s ním konec. Kdosi mu strhl hlavu k sobě a přiložil mu na obnaženou kůži hrdla čepel nože. V uchu se mu ozvalo zasyčení: „Zdravím, Kenny. Dlouho jsme se neviděli.“ 20

Pulnocni kluk.indd 20

20.6.2017 14:54:31

Ray Drake se s těžkou hlavou ubíral k místu činu. Byl tam za pár minut; bylo to jen pár set metrů od tottenhamské policejní stanice. Ulici lemovaly zásahové i hlídkové vozy. Davy lidí se kupily v záři červených světel a zpoza policejního kordonu sledovaly dění před sebou. Dovnitř kordonu byl umožněn přístup pouze policistům pověřeným vyšetřováním a povolaným osobám. Drake se prokázal uniformovanému příslušníkovi a vyjmul z tašky, která mu visela od psací podložky, polyetylenové návleky na nohy. Eddie Upson stál na chodníku. Ve srovnání s ním vypadala popelnice jako ze škatulky: oči měl zarudlé a zpod košile, která mu vyčuhovala z kalhot, mu trčely chlupy. Když včera večer Harrisův proslov konečně skončil a Drake opouštěl hospodu, zdál se být Upson už pěkně rozjetý. „Nahoře, šéfe.“ Drake pokynul směrem k ložnici. „Jak to tam vypadá?“ „Nic hezkého.“ Upson potlačil zívnutí. „Je to docela síla.“ „Nejsi unavený, Eddie?“ „Trochu mě bolí hlava.“ Upson se protáhl. „Myslel jsem, že odteďka už budeš ohledání místa činu přenechávat Flick… Pardon, seržantce Crowleyové.“ Zatímco se ubírali k domu, Upson si diskrétně zastrčil do kalhot podolek košile. Drake věděl, že by tam neměl být, vyšetřování se měla ujmout Flick a on ji měl nechat dělat její práci, ale Harris bude tenhle případ sledovat jako ostříž. Trojnásobná vražda co by kamenem dohodil od policejní stanice, to bude pro média pěkné sousto. 21

Pulnocni kluk.indd 21

20.6.2017 14:54:31

Tím si své chování ospravedlnil sám před sebou. To ale nebylo všechno. Když se dozvěděl pravděpodobná jména a adresu obětí, ozvalo se v jeho nitru jakési varování, poplašný signál pohřbený hluboko na dně jeho duše, jako by v hlubinách bezedné propasti znenadání vzplála svíce, která byla po léta zhasnutá. Musel být u toho. Nemohl jinak. „Pověz mi, co víme,“ vybídl kolegu. U dveří si na nohy natáhli elastické návleky. Když Eddie zvedal jednu a hned nato i druhou nohu, nebezpečně se kymácel. „Dům mají pronajatý manželé ve středních letech. Kenny a Barbara Overtonovi.“ „Jsou to určitě oni?“ „Sousedi identiﬁkovali jejich fotograﬁe z registru řidičských průkazů.“ „A ta třetí oběť?“ „Kenny a Barbara mají dva dospělé syny, kteří k nim často chodívají. Phillipa a…“ Mrknul do svého bloku. „Ryana.“ „Který z nich to je?“ „Ještě nevíme. Jsou to dvojčata. Ne ale jednovaječná. K oběma už jsme poslali hlídkové vozy.“ Ustoupili stranou a nechali projít technický personál, který do domu nesl vaničky s vybavením. Drake vyndal z kapsy nitrilové rukavice a vysypal je z obalu. Dával si přitom na čas. Když si je natahoval přes zápěstí, ruce se mu nepatrně chvěly. „Jdeme dovnitř, šéfe?“ V Upsonově tváři se zračila netrpělivost. Drake přemýšlel, jak dlouho už tu stojí a hraje si s rukavicemi, a bezděčně tak odkládá chvíli, kdy bude muset jít dovnitř… 22

Pulnocni kluk.indd 22

20.6.2017 14:54:31

Z odpočívadla nad schody byl do dveří ložnice namířen obrovský halogenový reﬂektor napájený bateriemi. Zatímco vyšetřovatelé detailně prozkoumávali místo činu a patologové ohledávali mrtvá těla, bylo jeho ostré světlo vypnuté. Těla totiž mohla v místnosti klidně zůstat po celý den a dlouho do noci. Zevnitř se ozývalo cvakání fotoaparátu. Každý detail místa činu byl mnohasetkrát vyfotografován a snímky byly uloženy do databáze důkazů. Drake se sklonil pod lampu a opatrně našlapoval na plastové rohože, které umožňovaly pohyb po místnosti bez toho, aby došlo ke kontaminaci důkazů na podlaze. Na místech činu se pohybuje spousta lidí a vyšetřovatelé, policisté, patologové i lékařský tým šlapou všude kolem. Na protější straně místnosti se na mrtvá těla mračila Flick Crowleyová. „Kdo je našel?“ „Jeden soused vstává brzy ráno,“ odvětila Flick. „Vychází z domu o půl šesté, dělá v hotelové kuchyni někde ve West Endu. Šel kolem a všiml si, že domovní dveře jsou dokořán. Pomyslí si, že by to mohlo být vloupání, a tak se jde podívat. O pár vteřin později vyběhne s křikem ven. Narazí na dvojici příslušníků pomocné policie, kteří pojídají hamburgery na High Road. Ti s ním šli sem, zavolali záchranku a uzavřeli místo činu.“ „A nikdo další už si ničeho nevšiml?“ „V domku nalevo bydlí mladá maminka. Ve tři ráno šla kojit a uvedla, že zaslechla výkřik.“ „Výkřik?“ „Nějaký hluk nebo výkřik. Neví přesně.“ Flick se přitiskla zády ke zdi a pustila ven nějakého forenzního specialistu. „Nijak se tomu nedivila. Overtonovi se podle všeho často hádali.“ 23

Pulnocni kluk.indd 23

20.6.2017 14:54:31

Trojice obětí byla obrácena obličeji k sobě a připoutána několika vrstvami plastové fólie od paty až k nosním dírkám ke kuchyňským židlím. Jejich paže vypadaly jako beztvaré pahýly přišpendlené z boku k tělu. Plastová fólie se v ostrém ranním světle barvila do modra. Z rozsekaných a rozcupovaných torz však crčela krev. Z rozeklaných ran na hrudníku a na břiše trčelo vyhřezlé maso a kusy chrupavek. Hladké stěny tepen a jasně patrné žíly a orgány se na pozadí obnažených kousků bílého hrudního koše nápadně třpytily. Rány byly hluboké a široké a podle Drakea je způsobila čepel dlouhého, plochého nože. Předklonil se níž, aby si mohl udělat lepší představu o hloubce ran. Jejich vyhřezlé okraje připomínaly rybí ústa. Vrah stál nad nimi a opakovaně do nich vrážel nůž. Byli snad ti ubozí lidé celou dobu při vědomí, říkal si Drake, a museli přihlížet, jak umírají jejich milovaní, s vědomím, že po nich přijdou na řadu oni? Byli zabíjeni jeden po druhém podle nějakého plánu? Nebo vrah pobíhal od oběti k oběti a bodal do nich na přeskáčku, dokud nebylo po všem? Z rozříznuté tepny mohla tryskat krev až do výše několika metrů. Krev potřísnila zdi, okenní záclony a ﬁgurky z jemného porcelánu rozestavěné na okenním parapetu. Pokrývka na posteli byla promočená, koberec pod židlemi obětí jí byl nasáklý do černa. Bublala pod plastovými rohožemi, po nichž Drake šlapal. V lepkavé tekutině byla změť neúplných otisků, které tam po sobě zanechali policejní pomocníci, již onen hrůzný výjev objevili, a záchranáři, kteří se bezúspěšně pídili po náznacích pulzu. Existovala jistá velice slabá naděje, že se mezi nimi najdou i otisky bot pachatele. 24

Pulnocni kluk.indd 24

20.6.2017 14:54:31

Po vražedné zbrani nebyla nikde ani stopa. Vrah ji možná odhodil v panice někde v domě nebo v přilehlých ulicích. Možná dokonce ležela za rohem na schodech policejní stanice. To by bylo něco pro tisk. „Zbraň se nenašla,“ konstatovala Flick, jako by mu četla myšlenky. „Do dvaceti minut snad dáme dohromady pátrací tým, abychom mohli prohledat okolí. Dělá na tom Millie Steinerová.“ Systematické pátrání není jednoduché ani za ideálních okolností, natožpak v přeplněných ulicích městského centra. Okolí tvořilo husté bludiště ulic a uliček. Některé části High Road bude nezbytné uzavřít ještě předtím, než se místní obyvatelé vydají na sobotní ranní nákupy. Nalézt vražednou zbraň v zaplněných ulicích by bylo prakticky nemožné. „Král je mrtev, ať žije král!“ zanotoval hlas za Drakeovými zády. Ve dveřích stál Peter Holloway, hlavní koordinátor sběru důkazů na místech činu. „Nějak se nám nechce vyklidit bitevní pole, co, inspektore Drakeu?“ „Co jiného má člověk dělat o víkendu?“ „Cvičit golfové údery,“ opáčil. „Nebo si někam vyrazit s tou tvojí nádhernou dcerunkou.“ „Raději ti tady čmuchám na místě činu, Petere,“ odvětil Drake. „Už jen ze staré známosti.“ „Moji lidé s tím potřebují hnout,“ konstatoval Holloway. „Nezdržíme se dlouho,“ namítla Flick. Holloway měl samozřejmě pravdu. Jeho tým musel dělat svou práci. Pořizovat písemné a audiovizuální záznamy. Filmovat, fotografovat, sbírat důkazy k analýze. Holloway byl z titulu své funkce zodpovědný za koordinaci sběru důkazů a dohlížel na řádný průběh forenzního vyšetřování. Ray Drake vždycky chtěl být na místě činu co nejdříve. 25

Pulnocni kluk.indd 25

20.6.2017 14:54:31

Prvních několik hodin vyšetřování – takzvaná „zlatá hodinka“ – bylo nejdůležitějších, a když měl Holloway pocit, že mu Drake překáží, často si spolu vyměňovali nevybíravé repliky. Drake k onomu nabubřelému všeználkovi pociťoval nedobrovolný obdiv. V přesných pohybech onoho štíhlého muže středního věku byla jakási marnivost. Když si Holloway stáhl kapuci své kombinézy, odhalil napjatou tvář s mladistvou kůží. Drake častokrát přemýšlel, jestli se tajně nepodrobil plastické operaci. „Seržantko Crowleyová, budete mít co dohánět.“ Holloway otočil prudce hlavou a jeho brýle se skly ve tvaru půlměsíce se mu z temene hlavy svezly na nos. „To mi říká spousta lidí,“ opáčila Flick, která hleděla na okenní parapet. „Jako bych to sama nevěděla.“ Holloway zagestikuloval svou psací podložkou. „Nikdy z vás nebude takový detektiv, jako je inspektor Drake.“ „Díky,“ opáčila potichu Flick. „Vezmu si to k srdci.“ „Nebuďte nedůtklivá, seržantko Crowleyová. Chci jen říct, abyste byla sama sebou. Dělejte věci po svém. Když se budete pokoušet stát jenom jakýmsi simulakrem Raye Drakea, tak zkrachujete.“ „Nevím sice, co je to simulakrum, ale i tak děkuju.“ „Ta to dotáhne daleko,“ prohlásil Holloway a pokývl směrem k Flick. Drake upíral svůj pohled na oběti. „To máš recht.“ „Jedna chybí,“ konstatovala Flick. „Pardon?“ „Ty ﬁgurky.“ Ukázala na tři porcelánové ﬁgurky z osmnáctého století – na ženu v dlouhých šatech s čepcem a na dvojici mužů ve vestách s třírohými klobouky –, které byly nepravidelně rozestavěné po parapetu. „Je tam místo ještě pro jednu.“ 26

Pulnocni kluk.indd 26

20.6.2017 14:54:31

„Třeba se rozbila,“ namítl Drake. „Šéfe…?“ Za zábradlím odpočívadla vykoukla hlava Vix Mooreové. Její pohled rychle kmital mezi Drakem a Flick. „Poslyšte, šéfe…“ „Co je, Vix?“ „Někdo se právě objevil u kordonu. Tvrdí o sobě, že je Ryan Overton.“ „Jdu dolů.“ Flick otálející ve dveřích ještě jednou pohlédla na lidské kukly. „Vypadají jako lidské mouchy, které ulovil nějaký obří pavouk.“ Holloway ji následoval ke dveřím. „Mně to spíš připadá jako plesnivé sendviče zabalené v celofánu.“ Otočil se k Drakeovi. „Pospěš si s tím, prosím.“ Když byl ponechán v místnosti sám, Drake v sobě potlačil nutkání zvracet. Jak se přesouval od jednoho těla k druhému, stával se zápach v místnosti tvořený směsicí plastu a krve stále nesnesitelnějším. Onen mladší muž – s největší pravděpodobností Phillip Overton – seděl s hlavou zakloněnou jako školáček chechtající se ze zadní lavice: těsně upjatá plastová fólie mu totiž rozevírala čelisti. Prázdné oči měl otevřené a ve vlasech mu ulpěly inkoustově tmavé kapičky krve. Barbaře Overtonové spočívala hlava na hrudi. Byla částečně zakrytá kusy plastu odstřiženými záchranáři. Vlasy potřísněné krví a chrupavčitou tkání měla vzadu svázané do zplihlého copu a v povislé kůži obličeje se jí zračila hrůza posledních děsivých okamžiků její pozemské pouti. Drake dorazil ke Kennymu Overtonovi. Když si sedal do podřepu, aby mohl mrtvému muži pohlédnout do tváře, měl horní část stehen jako v ohni. Kennymu se chomáče jemných kaštanově hnědých vlasů lepily na temeno hlavy. Sanice mu visela nad vlhkým plastem přetaženým 27

Pulnocni kluk.indd 27

20.6.2017 14:54:31

kolem krku a ústa rozevřená dokořán odhalovala křivé zuby a zčernalé dásně potřísněné zvratky a krví. I když si jeden odmyslí jeho příšernou smrt, tak čas Kennyho Overtona nijak nešetřil. Drakův žaludek svírala jakási hrozivá předtucha. Když zvedal ruku, chvěla se mu. Bylo to, jako by se odhalilo cosi skrytého, cosi nebezpečného a zlověstného. Pocítil ve svém nitru pomalé, neúprosné pulzování, které znělo jako nějaké odpočítávání. „Kenny,“ zašeptal. „Jsi to ty.“

Pulnocni kluk.indd 28

20.6.2017 14:54:31

Mark Hill PŮLNOČNÍ KLUK Z anglického originálu Two O’Clock Boy, vydaného nakladatelstvím Sphere v Londýně v roce 2016, přeložil Radovan Baroš Obálku navrhl Ivan Brůha Redigoval Pavel Kořínek Odpovědný redaktor Vojtěch Staněk Technická redaktorka Růžena Hedrichová Počet stran 440 Vydala Euromedia Group, a. s. – Knižní klub, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2017 jako svou 9152. publikaci Sazba Vladimír Fára Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz

Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz.

Pulnocni kluk.indd 439

20.6.2017 14:54:42