72
SEVERNÍ AMERIKA
ocasní hřeben z kýlnatých šupin
aligátoři mají kulatější čenich než krokodýli
Aligátor americký Alligator mississippiensis Území výskytu tohoto obávaného predátora je omezeno na mokřady a močály na jihovýchodě USA. Aligátor plave pomocí vlnivých pohybů dlouhého, ze stran zploštělého ocasu. Na souši se pak plazí po břiše, nebo se zvednutým tělem a nohama vytrčenýma do stran kráčí pomalou, kolébavou chůzí. Když se na nohou vztyčí, dokáže uběhnout krátkou vzdálenost rychleji než mnohý člověk. Loví hlavně v noci. Na kořist číhá a v příhodném okamžiku se na ni vrhne. Rozmnožování aligátorů probíhá v dubnu a květnu. Samci v tomto hlasitě období řvou a „štěkají“, aby upoutali pozornost samic. V srpnu se líhne 30–50 mlá ďat v hnízdě z hromady tlejících rostlin, které staví samice. Matka naslouchá hlasům mláďat ještě během líhnutí z vajec, pomáhá jim dostat se z hnízda a v tlamě je přenáší do vody. Dospělý aligátor se při své velikosti, síle a silné kůži nemusí bát téměř ničeho, ale mláďatům hrozí nebezpečí od četných predátorů, proto je matka hlídá a chrání až do věku tří let.
3–4 m až 300 kg lokálně běžný ryby, vodní ptáci, savci L^
USA (jihovýchod)
▷ SILNÉ ČELISTI Aligátor uchopí kořist silnými čelistmi, vyzbrojenými zhruba 80 kuželovitými zuby. Velké zuby ve spodní čelisti zapadají do jamek v čelisti horní.
Kajmanka dravá Chelydra serpentina Areál rozšíření kajmanky dravé je velice rozsáhlý: na sever zasahuje až na území kanadské provincie Alberta, na jih k Mexickému zálivu a několik jedinců bylo pozorováno i ve Skalnatých horách. Jak napovídá její jméno, kajmanka dravá je obávaným predátorem. Na souši si počíná velmi agresivně, byly pozorovány případy, kdy jiné želvě ukousla hlavu, a vůbec se snaží kousat do čehokoliv, co se k ní přiblíží. Starší zvířata mají zpravidla krunýř porostlý řasami, což napomáhá při k maskování, když v záloze číhají na kořist. Dospělí jedinci někdy podnikají dost dlouhé cesty po souši, při kterých mnozí skončí na silnicích pod koly aut. Mláďata se mohou stát kořistí mývalů, skunků, volavek či jiných želv.
štítky jsou olivově zelené, hnědé až černé
△ SILNÉ ČELISTI Díky agresivní povaze a pevnému krunýři se kajmanka dravá dožívá v přírodě až 40 let.
25–48 cm až 16 kg běžná ryby, savci, rostliny L^
Kanada (jih), USA (východ)
Nefila kyjonohá
1,25–7,5 cm není známo hmyz FL
Nephila clavipes Nefila kyjonohá je největším severoamerickým pavoukem tkajícím sítě, které napíná mezi větvemi stromů a keřů v bažinách a v lesích. Síť utkaná dospělou samicí může být až 1 m široká (bez kotvicích vláken). Vlákna sítě mají zlatavou barvu, ve které se částečně zrcadlí zeleň okolních rostlin, takže síť je hůře viditelná, zejména ve stínu. Naopak síť ozářená sluncem může přitahovat pozornost hmyzu, rozhlížejícího se po barevných květech, například motýlů a včel, a hmyz se pak stává kořistí hladové nefily.
USA (jih) a Jižní Amerika
◁ ONA VELKÁ, ON MALÝ Samec nefily kyjonohé, blížící se k potenciální partnerce, je mnohonásobně menší než ona.
72
SEVERNÍ AMERIKA
ocasní hřeben z kýlnatých šupin
aligátoři mají kulatější čenich než krokodýli
Aligátor americký Alligator mississippiensis Území výskytu tohoto obávaného predátora je omezeno na mokřady a močály na jihovýchodě USA. Aligátor plave pomocí vlnivých pohybů dlouhého, ze stran zploštělého ocasu. Na souši se pak plazí po břiše, nebo se zvednutým tělem a nohama vytrčenýma do stran kráčí pomalou, kolébavou chůzí. Když se na nohou vztyčí, dokáže uběhnout krátkou vzdálenost rychleji než mnohý člověk. Loví hlavně v noci. Na kořist číhá a v příhodném okamžiku se na ni vrhne. Rozmnožování aligátorů probíhá v dubnu a květnu. Samci v tomto hlasitě období řvou a „štěkají“, aby upoutali pozornost samic. V srpnu se líhne 30–50 mlá ďat v hnízdě z hromady tlejících rostlin, které staví samice. Matka naslouchá hlasům mláďat ještě během líhnutí z vajec, pomáhá jim dostat se z hnízda a v tlamě je přenáší do vody. Dospělý aligátor se při své velikosti, síle a silné kůži nemusí bát téměř ničeho, ale mláďatům hrozí nebezpečí od četných predátorů, proto je matka hlídá a chrání až do věku tří let.
3–4 m až 300 kg lokálně běžný ryby, vodní ptáci, savci L^
USA (jihovýchod)
▷ SILNÉ ČELISTI Aligátor uchopí kořist silnými čelistmi, vyzbrojenými zhruba 80 kuželovitými zuby. Velké zuby ve spodní čelisti zapadají do jamek v čelisti horní.
Kajmanka dravá Chelydra serpentina Areál rozšíření kajmanky dravé je velice rozsáhlý: na sever zasahuje až na území kanadské provincie Alberta, na jih k Mexickému zálivu a několik jedinců bylo pozorováno i ve Skalnatých horách. Jak napovídá její jméno, kajmanka dravá je obávaným predátorem. Na souši si počíná velmi agresivně, byly pozorovány případy, kdy jiné želvě ukousla hlavu, a vůbec se snaží kousat do čehokoliv, co se k ní přiblíží. Starší zvířata mají zpravidla krunýř porostlý řasami, což napomáhá při k maskování, když v záloze číhají na kořist. Dospělí jedinci někdy podnikají dost dlouhé cesty po souši, při kterých mnozí skončí na silnicích pod koly aut. Mláďata se mohou stát kořistí mývalů, skunků, volavek či jiných želv.
štítky jsou olivově zelené, hnědé až černé
△ SILNÉ ČELISTI Díky agresivní povaze a pevnému krunýři se kajmanka dravá dožívá v přírodě až 40 let.
25–48 cm až 16 kg běžná ryby, savci, rostliny L^
Kanada (jih), USA (východ)
Nefila kyjonohá
1,25–7,5 cm není známo hmyz FL
Nephila clavipes Nefila kyjonohá je největším severoamerickým pavoukem tkajícím sítě, které napíná mezi větvemi stromů a keřů v bažinách a v lesích. Síť utkaná dospělou samicí může být až 1 m široká (bez kotvicích vláken). Vlákna sítě mají zlatavou barvu, ve které se částečně zrcadlí zeleň okolních rostlin, takže síť je hůře viditelná, zejména ve stínu. Naopak síť ozářená sluncem může přitahovat pozornost hmyzu, rozhlížejícího se po barevných květech, například motýlů a včel, a hmyz se pak stává kořistí hladové nefily.
USA (jih) a Jižní Amerika
◁ ONA VELKÁ, ON MALÝ Samec nefily kyjonohé, blížící se k potenciální partnerce, je mnohonásobně menší než ona.
212 | AFRIKA
KONŽSKÁ PÁNEV
| 213
podřízený samec má světlejší obličej
chápavá ruka s poloprotistojným palcem
Mandril rýholící
Gorila nížinná
Mandrillus sphinx Mandril žije v početných tlupách na stanovištích, která jsou mozaikou tropického lesa a savany s řídkým stromovým porostem. Zdržuje se na zemi i na stromech, živí se převážně plody a hmyzem, ale loví i drobné obratlovce. V tlupě mandrilů může být několik set (někdy i přes tisíc) dospělých samic a jejich mláďat. Dospělí samci žijí samotářsky s výjimkou období rozmnožování.
Gorilla gorilla V minulosti byly gorily často zobrazovány jako agresivní a nebezpeční tvorové. Tuto reputaci měly na svědomí i první filmy o King Kongovi. Ve skutečnosti jsou gorily vysoce inteligentní, mírumilovné a jsou téměř absolutní vegetariáni. Žijí v pralesích v nížinách a kolem mokřadů ve střední a západní Africe. Živí se hlavně zralými plody, rostlinnými výhonky a listy. Silné čelisti s velkými stoličkami jsou přizpůsobeny ke žvýkání rostlinné potravy. Jediní živočichové, které gorila běžně požírá, jsou mravenci a termiti.
Velcí a barevní Vzhled mandrila se výrazně liší podle pohlaví: samec má nejen pestrý a rýhovaný obličej a dlouhou žlutou srst na bradě, ale také jeho pohlavní orgány, jejich okolí a zadek hrají všemi barvami – modrou, červenou, růžovou a purpurovou. Kromě toho je samec zhruba dvakrát větší než samice, která vedle něho vypadá nenápadně a nezajímavě. Když je samice připravena k páření, její pohlavní orgány zduří a zčervenají.
Neagresivní projevy dominance Rovněž dominantní samci si své vůdčí postavení v tlupě upevňují spíše obřadnými demonstrativními gesty než přímou agresivitou. Do plné síly a velikosti dorůstá samec ve věku 18 let, od kdy se stává samcem stříbrohřbetým, nazývaným tak podle světlé srsti na zádech. Dospělá samice je oproti samci zhruba poloviční. Typická gorilí tlupa sestává z jednoho stříbrohřbe tého samce a až 12 dospělých samic s různě starými mláďaty. Pouta mezi členy tlupy jsou velmi silná, mnohé gorily zůstávají v rodné skupině po celý život. Gorila nížinná je ohrožena kácením pralesů, pytláctvím pro maso a také některými lidskými chorobami, například virem ebola.
55–110 cm 11–33 kg zranitelný plody, drobní živočichové T
△ DEMONSTRACE SÍLY Dominantní samec utvrzuje své postavení vzpřímeným postojem, ukazováním dlouhých špičáků, lámáním větví a bušením se pěstmi do hrudi.
△ MLÁĎATA Gorilí mládě je závislé na matce do věku tří až pěti let. Po celou tu dobu ho matka kojí, čímž se gorila řadí k nejdéle kojícím druhům v říši zvířat.
◁ NA POCHODU Gorily se přesouvají po zemi. Na cestách za potravou ujdou v průměru 2 km za den. Mláďata se nechávají nosit na zádech nebo na břiše svých matek.
1,3–1,7 m 57–190 kg kriticky ohrožená plody, listí, semena, termiti T
Afrika (střední)
Gorila nížinná se živí plody více než 100 druhů rostlin.
Afrika
hustá olivově šedá srst
▷ NEZAMĚNITELNÝ OBLIČEJ Dominantní samec mandrila je nejpestřejší ze všech primátů. Středem obličeje se táhne červený pruh a modré tváře jsou zbrázděny hlubokými rýhami. Hrozící samec ukazuje dlouhé špičáky.
212 | AFRIKA
KONŽSKÁ PÁNEV
| 213
podřízený samec má světlejší obličej
chápavá ruka s poloprotistojným palcem
Mandril rýholící
Gorila nížinná
Mandrillus sphinx Mandril žije v početných tlupách na stanovištích, která jsou mozaikou tropického lesa a savany s řídkým stromovým porostem. Zdržuje se na zemi i na stromech, živí se převážně plody a hmyzem, ale loví i drobné obratlovce. V tlupě mandrilů může být několik set (někdy i přes tisíc) dospělých samic a jejich mláďat. Dospělí samci žijí samotářsky s výjimkou období rozmnožování.
Gorilla gorilla V minulosti byly gorily často zobrazovány jako agresivní a nebezpeční tvorové. Tuto reputaci měly na svědomí i první filmy o King Kongovi. Ve skutečnosti jsou gorily vysoce inteligentní, mírumilovné a jsou téměř absolutní vegetariáni. Žijí v pralesích v nížinách a kolem mokřadů ve střední a západní Africe. Živí se hlavně zralými plody, rostlinnými výhonky a listy. Silné čelisti s velkými stoličkami jsou přizpůsobeny ke žvýkání rostlinné potravy. Jediní živočichové, které gorila běžně požírá, jsou mravenci a termiti.
Velcí a barevní Vzhled mandrila se výrazně liší podle pohlaví: samec má nejen pestrý a rýhovaný obličej a dlouhou žlutou srst na bradě, ale také jeho pohlavní orgány, jejich okolí a zadek hrají všemi barvami – modrou, červenou, růžovou a purpurovou. Kromě toho je samec zhruba dvakrát větší než samice, která vedle něho vypadá nenápadně a nezajímavě. Když je samice připravena k páření, její pohlavní orgány zduří a zčervenají.
Neagresivní projevy dominance Rovněž dominantní samci si své vůdčí postavení v tlupě upevňují spíše obřadnými demonstrativními gesty než přímou agresivitou. Do plné síly a velikosti dorůstá samec ve věku 18 let, od kdy se stává samcem stříbrohřbetým, nazývaným tak podle světlé srsti na zádech. Dospělá samice je oproti samci zhruba poloviční. Typická gorilí tlupa sestává z jednoho stříbrohřbe tého samce a až 12 dospělých samic s různě starými mláďaty. Pouta mezi členy tlupy jsou velmi silná, mnohé gorily zůstávají v rodné skupině po celý život. Gorila nížinná je ohrožena kácením pralesů, pytláctvím pro maso a také některými lidskými chorobami, například virem ebola.
55–110 cm 11–33 kg zranitelný plody, drobní živočichové T
△ DEMONSTRACE SÍLY Dominantní samec utvrzuje své postavení vzpřímeným postojem, ukazováním dlouhých špičáků, lámáním větví a bušením se pěstmi do hrudi.
△ MLÁĎATA Gorilí mládě je závislé na matce do věku tří až pěti let. Po celou tu dobu ho matka kojí, čímž se gorila řadí k nejdéle kojícím druhům v říši zvířat.
◁ NA POCHODU Gorily se přesouvají po zemi. Na cestách za potravou ujdou v průměru 2 km za den. Mláďata se nechávají nosit na zádech nebo na břiše svých matek.
1,3–1,7 m 57–190 kg kriticky ohrožená plody, listí, semena, termiti T
Afrika (střední)
Gorila nížinná se živí plody více než 100 druhů rostlin.
Afrika
hustá olivově šedá srst
▷ NEZAMĚNITELNÝ OBLIČEJ Dominantní samec mandrila je nejpestřejší ze všech primátů. Středem obličeje se táhne červený pruh a modré tváře jsou zbrázděny hlubokými rýhami. Hrozící samec ukazuje dlouhé špičáky.
ANTARKTICKÝ POLOOSTROV
Plískavice pestrá
bílá skvrna připomíná přesýpací hodiny
Lagenorhyncus cruciger
55–68 rýh na hrdle
Plejtvák obrovský Balaenoptera musculus Potravou plejtváka obrovského je drobný, krevetám podobný kril, avšak všechno ostatní na něm je super obří. Toto největší zvíře na planetě je velké přibližně jako dopravní letadlo. Váží dvakrát víc, než kolik vážil největší dinosaurus; jenom jeho jazyk váží 4 tuny. V jeho cévách by mohl člověk klidně plavat, krve má přibližně 10 tun a o krevní oběh se stará srdce o váze až 900 kg. Navzdory své velikosti jsou plejtváci obrovští téměř dokonale hydrodynamičtí. Dlouhé proudnicovité tělo, poháněné silným ocasem, se mořskou vodou pohybuje s minimálním odporem. Cestují buď sami, nebo v malých skupinách, ale příležitostně se jich může sejít až 60 a společně se krmí. Plejtváci obrovští vydávají nejhlasitější volání na celé planetě – až 188 decibelů. Řada nízkofrekvenčních zvuků je pod vodou slyšitelná stovky kilometrů daleko.
Plískavice p estrá žije v hlu bokých, chladných antarktic kých a subantarktických vodách. Nejčastěji se vysky tuje ve skupinách po 7–8, nicméně byla pozorována hejna od 60 do 100 jedinců. Stejně jako jiní velcí kytovci plískavice s oblibou doprová zejí lodě a vozí se na vlnách před nimi. I když je toho o jejich c hování známo velmi málo, výzkum odhalil, že jejich echolokační signály odhalí kořist na dvakrát větší vzdálenost než u ostatních delfínů.
1,4–1,9 m až 94 kg běžná ryby, olihně, korýši Z6P jih Tichomoří, Atlantiku a Indického oceánu
▷ DOBRÝ PLAVEC I SKOKAN Plískavice pestrá plave rychlostí až 22 km/h a pokud plave na čele vlny, často vyskakuje z vody ven.
V poslední chvíli Díky své velikosti byli plejtváci obrovští dlouho před člověkem v bezpečí. To se změnilo v polovině 19. století, kdy je po vynálezu harpunového děla začal ohrožovat velrybářský průmysl. Tisíce plejtváků bylo zmasakro váno a i přes globální zákaz lovu v roce 1966 jsou jejich stavy v současnosti o 70 % a možná až o 90 % nižší. Naštěstí se ukazuje, že se stavy plejtváků obrovských začínají v poslední době opět zvyšovat. Vědci se domnívají, že populace plejtváků dosahuje 10 000–25 000 jedinců.
◁ NEJVYŠŠÍ GEJZÍR Při výdechu vzduchu dvěma dýchacími otvory vyfukuje plejtvák obrovský gejzír vysoký 9–12 metrů, což je nejvíc ze všech velryb.
32–33 m 113–150 t ohrožený kril, klanonožci
6P
Tučňák kroužkový
bílé kroužky kolem očí
Pygoscelis adeliae Tučňák kroužkový hnízdí na skalách v oblastech bez ledu v koloniích s až 280 000 páry. Přestože stavbou nových vědec kých základen a vzestupem turismu jsou více rušeni, stále jich u Antarktidy hnízdí více než 2 miliony párů. Jejich peří má zcela mimořádné i zolační vlastnosti.
46–61 cm 4–5,5 kg téměř ohrožený kril, malé ryby
oceány mimo Severního ledového
ZP cirkumpolárně kolem Antarktidy
| 373
△ KRMENÍ NA SMĚNY Oba rodiče se 16–19 dní střídají v péči o mládě, dokud není připraveno připojit se k ostatním v jeslích.
ANTARKTICKÝ POLOOSTROV
Plískavice pestrá
bílá skvrna připomíná přesýpací hodiny
Lagenorhyncus cruciger
55–68 rýh na hrdle
Plejtvák obrovský Balaenoptera musculus Potravou plejtváka obrovského je drobný, krevetám podobný kril, avšak všechno ostatní na něm je super obří. Toto největší zvíře na planetě je velké přibližně jako dopravní letadlo. Váží dvakrát víc, než kolik vážil největší dinosaurus; jenom jeho jazyk váží 4 tuny. V jeho cévách by mohl člověk klidně plavat, krve má přibližně 10 tun a o krevní oběh se stará srdce o váze až 900 kg. Navzdory své velikosti jsou plejtváci obrovští téměř dokonale hydrodynamičtí. Dlouhé proudnicovité tělo, poháněné silným ocasem, se mořskou vodou pohybuje s minimálním odporem. Cestují buď sami, nebo v malých skupinách, ale příležitostně se jich může sejít až 60 a společně se krmí. Plejtváci obrovští vydávají nejhlasitější volání na celé planetě – až 188 decibelů. Řada nízkofrekvenčních zvuků je pod vodou slyšitelná stovky kilometrů daleko.
Plískavice p estrá žije v hlu bokých, chladných antarktic kých a subantarktických vodách. Nejčastěji se vysky tuje ve skupinách po 7–8, nicméně byla pozorována hejna od 60 do 100 jedinců. Stejně jako jiní velcí kytovci plískavice s oblibou doprová zejí lodě a vozí se na vlnách před nimi. I když je toho o jejich c hování známo velmi málo, výzkum odhalil, že jejich echolokační signály odhalí kořist na dvakrát větší vzdálenost než u ostatních delfínů.
1,4–1,9 m až 94 kg běžná ryby, olihně, korýši Z6P jih Tichomoří, Atlantiku a Indického oceánu
▷ DOBRÝ PLAVEC I SKOKAN Plískavice pestrá plave rychlostí až 22 km/h a pokud plave na čele vlny, často vyskakuje z vody ven.
V poslední chvíli Díky své velikosti byli plejtváci obrovští dlouho před člověkem v bezpečí. To se změnilo v polovině 19. století, kdy je po vynálezu harpunového děla začal ohrožovat velrybářský průmysl. Tisíce plejtváků bylo zmasakro váno a i přes globální zákaz lovu v roce 1966 jsou jejich stavy v současnosti o 70 % a možná až o 90 % nižší. Naštěstí se ukazuje, že se stavy plejtváků obrovských začínají v poslední době opět zvyšovat. Vědci se domnívají, že populace plejtváků dosahuje 10 000–25 000 jedinců.
◁ NEJVYŠŠÍ GEJZÍR Při výdechu vzduchu dvěma dýchacími otvory vyfukuje plejtvák obrovský gejzír vysoký 9–12 metrů, což je nejvíc ze všech velryb.
32–33 m 113–150 t ohrožený kril, klanonožci
6P
Tučňák kroužkový
bílé kroužky kolem očí
Pygoscelis adeliae Tučňák kroužkový hnízdí na skalách v oblastech bez ledu v koloniích s až 280 000 páry. Přestože stavbou nových vědec kých základen a vzestupem turismu jsou více rušeni, stále jich u Antarktidy hnízdí více než 2 miliony párů. Jejich peří má zcela mimořádné i zolační vlastnosti.
46–61 cm 4–5,5 kg téměř ohrožený kril, malé ryby
oceány mimo Severního ledového
ZP cirkumpolárně kolem Antarktidy
| 373
△ KRMENÍ NA SMĚNY Oba rodiče se 16–19 dní střídají v péči o mládě, dokud není připraveno připojit se k ostatním v jeslích.