0038209 by Knižní klub

STRUČNÉ DĚJINY SVĚTA CHRISTOPHER LASCELLES

KNIŽNÍ KLUB

Dějiny (podst. jm.) Záznam, z velké části nepravdivý, o událostech, z velké části nedůležitých, které zapříčinili vládci, z velké části ničemové, a vojáci, z velké části blázni. AMBROSE BIERCE , Ďáblův slovník „Nebýt si vědom událostí, k nimž došlo, než se člověk narodil, znamená zůstat navždy dítětem.“ MARCUS TULLIUS CICERO, římský řečník „Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost. Kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost.“ GEORGE ORWELL , spisovatel „Občas je těžké potlačit myšlenku, že historie je asi tak poučná jako jatka.“ SEAMUS HEANEY, básník

Obsah

Seznam mapek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Předmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

I II

Pravěk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Starověk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23

III

Raný středověk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Pozdní středověk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87

Vzestup Západu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111

Novověk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 169

VII

20. století . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 208

Co bude dál? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 257 Doporučená četba . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 261

Seznam mapek

1. Migrace Homo sapiens 2. Úrodný půlměsíc 3. Rané civilizace v údolích řek 4. Mořské národy (asi 1200 př. n. l.) 5. Izrael, Judea a země Pelištejců (asi 900 př. n. l.) 6. Fénické obchodní trasy (asi 600 př. n. l.) 7. Asyrská říše (asi 700 př. n. l.) 8. Perská (Achaimenovská) říše (asi 500 př. n. l.) 9. Starověké Řecko (asi 450 př. n. l.) 10. Říše nástupců Alexandra Velikého (asi 280 př. n. l.) 11. Kartaginská říše (3. stol. př. n. l.) 12. Římská říše (117 n. l.) 13. Stěhování národů (376–476) 14. Byzantská říše v době smrti Justiniána (565) 15. Abbásovská islámská říše (kolem 750) 16. Francká říše Karla Velikého (kolem 800) 17. Svatá říše římská (kolem 1250) 18. Invaze vikingů (8.–12. století) 19. První křížová výprava (1096–1099)

20. Mongolské říše a trasy invazí (13. století) 21. Ostrovy koření 22. Indický námořní obchod (15. století) 23. Smlouva z Tordesillas (1494) 24. Objevitelské cesty (1487–1497) 25. Habsburkové (1526) 26. Říše Aztéků a Inků (1515) 27. Osmanská říše (1670) 28. Trojúhelníkové obchodní cesty (17.–19. století) 29. Expanze Ruska (1462–1796) 30. Britské území v Americe (1750 vs. 1763) 31. Nezávislost v Jižní Americe 32. Americká občanská válka (1861–1865) 33. Expanze Ameriky (1783–1867) 34. Kolonizace Afriky (1914) 35. Expanze Japonska (1931–1945) 36. Komunistický svět (1946–1989)

Mapky vytvořilo studio ML Design

Předmluva

Dějepis se na školách většinou učí rozkouskovaně, po určitých kapitolách, a studenti pak celý život tápou, jak jednotlivé části souvisejí s celkem. Učíme se o Velkém požáru Londýna, Kryštofu Kolumbovi a o druhé světové válce, ale jen zřídka nám někdo poskytne soudržný obrázek, jak to všechno do sebe zapadá. Vzpomínám si, jak jsem se jako malý chlapec rozhodl, že se dějepis učit nebudu – natolik mě odradila špatná výuka a záplava dat, kterou jsem si ani ve snu nemohl zapamatovat. Stejně tak mě znechutilo, že jsem si nedokázal představit, kde se nacházejí všechna ta místa; Napoleona možná porazili u Waterloo, ale kde proboha to Waterloo vlastně je? Lidé, kteří touží po lepším všeobecném přehledu o světových dějinách, často zjišťují, že nemají dost času a jsou přehlceni informacemi. Spousta lidí prostě nemá na čtení dlouhé knihy o historii čas a trpělivost. Tato kniha je odpovědí na všechny tyto problémy. Klade si za cíl poskytnout stručný a výstižný, přesto ale široký přehled o klíčových událostech a změnách v dějinách lidstva, a to – jak doufám – zajímavým a poučným způsobem. Kniha obsahuje 36 mapek, které by měly čtenářům umožnit, aby si představili, kde k událostem došlo a jaké jsou mezi nimi vazby. Nemám ambice, že bych snad měl přinést nějaký nový pohled nebo odhalit nové informace; k tomu máme spoustu

mnohem povolanějších historiků. Snažil jsem se pouze zhustit obecně přijímaný většinový pohled do zjednodušeného lineárního celku. Přestože si každá země, každá klíčová postava, každé hnutí a každý objev zaslouží svou vlastní knihu, ne-li vlastní knihovnu, úmyslně jsem tady byl tak stručný, jak to jen šlo, abych informace zpřístupnil co nejširšímu okruhu lidí. Doufám, že se vám kniha bude líbit a že zaplní mezery ve vědomostech. Christopher Lascelles, Londýn 2012

Suzie Arnottové, Adrianu Bignellovi, Jamesi Cranmerovi a Bartu Kuyperovi za pomoc při tom, že se knihu podařilo vytvořit, a mé manželce Ewě za nekonečnou trpělivost.

PRAVĚK (Velký třesk – 3500 p. n. l.)

Počátek Mezi příslušníky vědecké komunity panuje všeobecná shoda, že vesmír, v němž žijeme, vznikl obrovskou explozí neboli Velkým třeskem před 13,7 miliardami let. V průběhu následujících miliard let byly vířící masy hmoty a energie vzniklé z Velkého třesku přitahovány elektrostatickými silami k sobě, a vytvořily tak galaxie, hvězdy a planety, včetně té planety, na které žijeme. Mezi galaxiemi se rozprostírají neuvěřitelné vzdálenosti. Země je malá planeta v galaxii nazývané Mléčná dráha. Nikdo neví přesně, kolik je v Mléčné dráze hvězd, ale odhady se pohybují mezi 100 a 400 miliardami. Navíc je ve známém vesmíru údajně více než 100 miliard dalších galaxií. To znamená spoustu hvězd a neuvěřitelný prostor, když uvážíme, že průměrná vzdálenost mezi dvěma hvězdami je zhruba 48 bilionů kilometrů. Před asi 4,5 miliardami let se plynná, pevná a jiná hmota smrštily, a utvořily tak planetu Zemi. O pár stovek milionů let později, jak se vědci domnívají, narazilo do Země obrovské těleso, možná dokonce i planeta. Tímto nárazem se od Země oddělil kus hmoty a utvořil satelitní těleso, z něhož se

STRUČNÉ DĚJINY SVĚTA

pak stal náš Měsíc. Po této události, která doslova otřásla planetou, trvalo miliony let, než se Země ochladila. Nálet meteoritů možná přinesl na Zemi vodu ve formě ledu. Jak se zemská kůra ochlazovala, vodní pára stoupající z vulkánů kondenzovala a začala se hromadit, protože oceány vzniklé po deštích z nově utvořené atmosféry se už nevypařovaly na horkém zemském povrchu.

Život Před zhruba třemi a půl miliardami let, když byl zemský povrch ještě nehostinné místo, kde vládly vulkány, se hluboko v těchto nových oceánech objevily mikroskopické jednobuněčné organismy tvořené komplexními organickými molekulami. Tyto organismy byly nejpokročilejší formou života na planetě po další tři miliardy let, když najednou (relativně vzato, samozřejmě) v průběhu několika milionů let začaly bakterie v moři zpracovávat oxid uhličitý, vodu a sluneční světlo, a vytvářet tak kyslík. Díky tomu se jednobuněčné mikroby v moři začaly shlukovat a postupně vytvářely mnohobuněčné organismy, z nichž se vyvinula zvířata. Tato zvířata se začala množit, vyvíjet a nakonec, když bylo v atmosféře dost kyslíku na ochranu před slunečním zářením, vylézat na pevninu. Obojživelníci, hmyz, plazi, savci a ptáci, ti všichni se v průběhu dalších stovek milionů let objevili na pevnině, víceméně v tomto pořadí. Alespoň podle všeobecně přijímané verze událostí, i když kreacionisté tuto teorii zesměšňují a tvrdí, že není možné, aby se z žáby stal člověk, a to v jakémkoli časovém horizontu. Jakmile se život zrodil, rozvinul se do spousty různých forem. O většině z nich se ale nikdy nedozvíme, protože geologové popisují přinejmenším pět událostí v dějinách naší

PR AVĚK

planety, kdy došlo k masovému vymírání a život byl ve velké míře náhle zničen. Nemáme tušení, co tato vymírání způsobilo; domněnky zahrnují dopady meteoritů, sluneční erupce a sopečné otřesy a kterýkoli z těchto důvodů mohl zapříčinit náhlé globální oteplování, globální ochlazování, změnu hladin oceánů nebo epidemii. Dvě největší vymírání, k nimž došlo, jsou Permské vymírání a vymírání K-T.1 Velké permské vymírání před 250 miliony let vyhladilo téměř 96 procent druhů existujících v té době v důsledku drasticky klesající hladiny kyslíku. Vymírání K-T před 65 miliony let zničilo dinosaury, kteří se v té době pohybovali na naší planetě už téměř 150 milionů let. To staví do jiné perspektivy oněch šest nebo sedm tisíc let od doby, kdy se objevily první skutečné lidské civilizace. Když vezmeme v úvahu, jak dlouho existujeme ve vztahu k počátku naší planety, není zcela nepředstavitelné, že lidský život z některého z výše uvedených nebo jiného důvodu také zanikne – a to možná mnohem dříve, než si myslíme.

Zrození člověka a objevování Země Z toho mála důkazů, které máme,2 se většinou usuzuje, že primáti podobní opicím se poprvé objevili v lesích východní Afriky před zhruba 20 až 30 miliony let. Jejich přirozené prostředí pravděpodobně zničila změna klimatu a vyhnala je na otevřenou savanu, kde se u nich vyvinula schopnost stát vzpřímeně, aby měli přehled o predátorech. Schopnost chodit 1 2

Písmena K a T označují geologická období křídu a terciér neboli třetihory. Nepatrné množství důkazů o evoluci člověka, které máme, se zakládá na velmi malém počtu úlomků lebek a kostí nalezených v různých částech světa.

STRUČNÉ DĚJINY SVĚTA

po dvou nohách jim poskytla volné ruce k přenášení potravy a dětí, a tato výhoda pak hrála značnou roli při úspěchu jejich evoluce. Před dvěma a půl miliony let začal jeden druh těchto primátů používat nástroje, což dokazují materiály nalezené s jejich ostatky. Proto byl tento druh pojmenován Homo habilis neboli člověk zručný a je všeobecně považován za prvního přímého předka Homo sapiens neboli člověka moderního typu. Homo ergaster (člověk dělný), Homo erectus (člověk vzpřímený), Homo heidelbergensis (člověk heidelberský) a známější Homo neanderthalensis (neandrtálec) jsou názvy kategorií hominidů, které byly zavedeny, abychom mohli popsat zkameněliny našich raných příbuzných, kteří údajně žili mezi Homo habilis a dnešní dobou. U každého z nich se postupem času vyvinula větší mozková kapacita. Z fosilních ostatků objevených do dnešního dne můžeme usuzovat, že v době před asi jedním milionem let se Homo erectus (člověk vzpřímený), náš první předek, který chodil skutečně vzpřímeně, už z východní Afriky3 rozšířil po celém světě. Pak se nám nabízejí dva názory: jedním je multiregionální teorie evoluce, podle níž se lidé na místech, kde se usadili, dále vyvíjeli odděleně; druhá a všeobecně více přijímaná teorie tvrdí, že u Homo sapiens (člověka moudrého) došlo k druhé velké migrační vlně,4 opět ven z Afriky, která začala přibližně před 60 až 80 tisíci lety a s velkou pravděpodobností probíhala po stejných trasách jako předešlé migrační vlny, během níž Homo sapiens postupně nahradil všechny ostatní druhy hominidů. Předpoklady pro teorii šíření z Afriky se 3 4

Tato teorie se nazývá Out-of-Africa (šíření z Afriky). S největší pravděpodobností byly mezi těmito migračními vlnami i jiné.

STRUČNÉ DĚJINY SVĚTA

zakládají na výzkumu, který studiem rozdílů v genetickém kódu u lidí žijících v dnešní době po celém světě vysledoval naše kořeny až ke společnému africkému předkovi. Homo sapiens a neandrtálci sice vznikli v jiných částech světa,5 ale i přesto se dostali do styku. Dodnes se vedou rozsáhlé diskuze o tom, jak blízké si tyto dva druhy vlastně byly a zda se mezi sebou křížily.6 Ať tak či tak, máme pádné důkazy toho, že neandrtálci se naučili lovit v koordinovaných skupinách, používat nástroje a oheň, mluvit, a dokonce pohřbívat mrtvé. Díky důležité schopnosti rozdělat oheň si naši předci mohli vařit potravu, která tak byla lépe stravitelná, a také se tím zvýšilo množství dostupných zdrojů potravy. Toto evoluci člověka výrazně napomohlo. Zhruba od doby 30 000 let př. n. l. se stopy neandrtálců až na několik málo výjimek ztrácejí a důkazy o Homo sapiens prudce narůstají. To mohlo být zapříčiněno řadou různých faktorů, například tím, že Homo sapiens neandrtálce přemohl nebo vyvraždil, zavlečením choroby, na kterou neandrtálci neměli imunitu, změnou klimatu, s níž se nedokázali vypořádat, nebo spoustou dalších důvodů, o nichž můžeme vzhledem k nedostatku přesvědčivých důkazů jen spekulovat. Jistě ale víme, že zhruba od této doby zcela vládl Homo sapiens, protože žádné doposud objevené zkameněliny jiného druhu hominida nejsou datovány dále než do období kolem roku 30 000 př. n. l., plus minus pár tisíc let. V současnosti nevíme, jestli migrační vlny lidí zapříčinilo soupeření o zdroje, změna klimatu nebo jestli jednoduše pramenily z touhy objevovat. Ať už byly důvody jakékoli, 5 6

Neandrtálci vznikli v Evropě, zatímco Homo sapiens vznikl v Africe. S neandrtálci máme společných 99,5 % DNA.

PR AVĚK

podle obecného názoru se Homo sapiens dostal před zhruba 50 000 lety do Austrálie a kolem roku 15 000 př. n. l. přešel na dnešní Aljašku přes dnešní Beringovu úžinu, kde tehdy byla buď souš, nebo led. Pak se za pár tisíc let dostal až na nejjižnější cíp Jižní Ameriky – a tak už tehdy byla většina světa, s výjimkou několika ostrovů v Tichomoří, osídlena lidmi.7 Od té doby se život v Severní i Jižní Americe vyvíjel v naprosté izolaci od zbytku světa, dokud v roce 1492 nezačala evropská kolonizace (když pomineme krátkou návštěvu vikingů kolem roku 1000 n. l.).

Od lovce a sběrače k farmáři Lidé původně žili kočovným životem lovce a sběrače. Přesouvali se z místa na místo, lovili zvěř a živili se jakýmikoli jedlými potravinami, které dokázali najít, jako například rostlinami, ořechy, bobulemi a ovocem. Nakonec se začali každý rok vracet na stejná, nejúrodnější místa. Před asi 10 000 lety lidé podle všeho přišli na to, jak zasít plodiny. Tento objev jim umožnil přechod od lovu a sběru k farmaření a měl tak výrazný vliv na další vývoj lidstva, že byl pojmenován „neolitická8 revoluce“. Když začali lidé žít ve větší vzájemné blízkosti, zvýšila se jejich komunikace a následně také spolupráce a výměna znalostí. Zásadní význam pro vývoj lidstva ale měla dostupnost většího množství jídla: více jídla nakrmilo více lidí, více lidí postavilo více osad. Díky schopnosti vypěstovat a skladovat 7

Historii Země charakterizují nástupy a odeznívání dlouhých dob ledových. Beringova úžina byla těsně před koncem poslední doby ledové kolem roku 12 000 př. n. l. pravděpodobně zamrzlá, a tak mohl člověk přejít mezi dvěma kontinenty. Neolit znamená mladší doba kamenná.

STRUČNÉ DĚJINY SVĚTA

jídlo mohly společnosti nakonec také zaopatřovat i odborníky neprodukující jídlo, například řemeslníky, světce, úředníky, vojáky a politické vůdce. Plodiny byly užitečné také proto, že poskytovaly přízi na oděvy. Další šaty se vyráběly z kůží zvířat, například ovcí, koz, krav a prasat, která člověk postupně domestikoval. Tato zvířata napomáhala i jinými způsoby; jejich hnůj sloužil ke zvýšení úrody stejně jako zvířata sama zapřažená do pluhů, čímž vznikalo více půdy vhodné k zemědělství. Takto se zrodil účinný produktivní koloběh. Ovšem společný život v trvalých příbytcích s sebou přinášel i stinné stránky: znamenalo to, že lidé nyní žili v blízkosti svých odpadů a exkrementů. To zrovna nepřispívalo k hygieně, navíc v době, kdy lidé nerozuměli výhodám čistotnosti ani nevěděli o existenci bakterií. Život v těsné blízkosti dobytka také znamenal, že se nemoci, které se vyvinuly u zvířat, mohly přenášet na lidi a nakazit je, protože lidé na ně neměli imunitu. Všichni velcí zabijáci lidstva v průběhu staletí – neštovice, chřipka, tuberkulóza, malárie, spalničky, mor, cholera a AIDS – se podle předpokladů původně rozvinuli u zvířat a pak se přes blechy nebo jiné přenašeče dostali na lidi. Když teď na chvíli předběhneme: černá smrt ve 14. století, zničení populací amerických indiánů v čase Kolumba a chřipka z roku 1918, která údajně zabila zhruba 20 milionů lidí, tohle všechno – spolu s dalšími morovými ranami v průběhu staletí – mohlo vzniknout tímto způsobem. Ani 21. století není výjimkou. Prasečí chřipka a ptačí chřipka jsou škaredé připomínky toho, že chov zvířat ve stísněných prostorách – a v nehumánních podmínkách – se nám stále může pořádně vymstít.