Nahodne hrabenkou_001 az 003_Sestava 1 5/24/17 10:28 AM Strรกnka 3
Valerie Bowmanovรก
THE ACCIDENTAL COUNTESS Copyright © 2014 by Valerie Bowman All rights reserved Translation © Zdeňka Zvěřinová, 2017 ISBN 978-80-249-3371-9
Nahodne hrabenkou.indd 4
12/05/17 11:00
Pro mou sestru a švagra, Sandru Morganovou a Matta Morgana, jediné dva lidi, o kterých vím, že milují psy stejně jako já a budou žít šťastně až do smrti. Miluju vás.
Nahodne hrabenkou.indd 5
12/05/17 11:00
K A P I T O L A P RV N Í
Londýn, začátek října 1815
ak je možné zúčastnit se domácí sešlosti, kterou pořádá někdo, kdo neexistuje?“ Cassandra Monroeová seděla v salonu své sestřenice Penelope, upíjela čaj a upřeně si prohlížela o něco starší hostitelku, která zjevně přišla o rozum. Během řeči odložila šálek stranou a promnula si spánek. Před několika minutami ji rozbolela hlava a pomalu se z toho stávala úporná migréna. Vedle ní seděla její nejlepší přítelkyně Lucy Huntová, čerstvě vdaná vévodkyně z Claringdonu, a také dychtivě čekala na odpověď. Vůbec to nedávalo smysl. Ani jedné se však nedařilo přimět Pen, aby na jejich otázky ohledně své nepolapitelné přítelkyně Patience rozumně odpověděla. „Ano. Pověz nám ještě jednou, kdo je Patience,“ pobídla ji Lucy. Penelope si vložila do úst další rozinkový koláček a ubrouskem si postupně otřela všechny prsty. Obrátila oči v sloup. „Právě se vám to snažím objasnit.“ Její hlas začal působit nevrle, jako by mluvila ke dvěma slabomyslným husičkám. „Neexistuje.“ Lucy si poklepala prsty na tvář. „Ano. Přesně tak jsem to pochopila, drahoušku. Proto si myslíme, že je to nesmysl.“
„J
7
Nahodne hrabenkou.indd 7
12/05/17 11:00
Valerie Bowmanová Cass přikývla a opět pohlédla na Pen, jako by od ní očekávala další vysvětlení. Ještě štěstí, že tu byla i Lucy. Cass často Penelopino chování nesmírně mátlo a navzdory současné situaci přemýšlela, jestli se sama nezbláznila. Lucy však měla ve zvyku nechodit kolem horké kaše, takže se jistě dobere jádra věci. Pen pokrčila rameny a oběma rukama si povytáhla hnědofialový živůtek. „Vymyslela jsem si Patience jako výmluvu.“ Cass naklonila hlavu na stranu a pozorně se na sestřenici zadívala. „Ale neříkalas mi právě minulý týden, že s ní jdeš nakupovat na Bond Street?“ „Správně!“ přisvědčila Pen. „Správně, drahoušku?“ Lucy se stále mračila a přitom vrhla na Cass pohled, který naznačoval, že konečně pochopila, o čem Cass celá ta léta mluvila, když se zmiňovala o tom, že Pen nemá všech pět pohromadě. Penelope vstala, došla k velkému arkýřovému oknu s výhledem do ulice a přejela prstem po okenním skle. „Je to úplně jednoduché. Patience Bunburyovou jsem si vymyslela, abych nemusela dělat, co nechci.“ Cass přimhouřila oči. „Abys nemusela dělat, co nechceš? Naznačuješ tím, že jsi se mnou nechtěla jít do divadla?“ Pen přikývla. „Přesně tak.“ „Vymyslela sis Patience a namluvilas mi, že už s ní máš něco dohodnutého?“ pokračovala Cass. „Ano,“ souhlasila Pen a v jejím oválném obličej se rozhostil další úsměv. „Abych byla úplně přesná, nevymyslela jsem si Patience proto, abych se vyhnula návštěvě divadla. Udělala jsem to už vloni v létě. Ale když ses mě zeptala, jestli do toho divadla půjdu, odvolala jsem se na ni. To na Patience miluju. Je dokonalou výmluvou na všechno!“ Cass se na svou sestřenici zamračila. Hlava ji bolela čím dál víc. „A proč mi to teď říkáš?“ 8
Nahodne hrabenkou.indd 8
12/05/17 11:00
Náhodně hraběnkou „Protože potřebuju tvou pomoc,“ odpověděla Pen prostě. Cass naklonila hlavu. „Pomoc s Patience?“ „Ne. Vlastně ano. Tak trochu,“ připustila Pen. „Obávám se, že tomu vůbec nerozumím, drahoušku,“ vložila se do řeči Lucy. Cass se kousla do rtu, aby se neusmála. Teď, když byla Lucy vdaná, začala každého oslovovat „drahoušku“. Cass to připadalo okouzlující. Pen se odvrátila od okna a dupla. „Požádala jsem tě, abys sem dnes přišla, protože potřebuju, abys mi pomohla s kapitánem Swiftem. Předpokládám, že tu každou chvíli bude.“ Cass se ostře nadechla. S kapitánem Swiftem? Julianem? Který tu každou chvíli bude? Uhladila si vlasy, mírně se narovnala a povytáhla si rukavice. Penelope byla s kapitánem Julianem Swiftem téměř zasnoubená. Byl to ten nejdokonalejší, nejhezčí a nejúžasnější džentlmen na celém světě, přesto ho Penelope nechtěla. V bitvě u Waterloo utrpěl těžké zranění a poslední tři a půl měsíce se zotavoval. Skoro zemřel a Cass se za něj celou dobu vroucně modlila a v mezidobí mu psala, kdežto Pen nejevila zájem ani o jedno. Cass věděla, že Julian se má každým dnem vrátit z Evropy, jen neočekávala, že to bude dnes. Zhluboka se nadechla. Lucy ji vzala za ruku a stiskla, aniž se na ni podívala. „Nemyslím si, že tím Pen chtěla říct, že tu kapitána Swifta očekávají právě teď, drahoušku,“ zašeptala. Cass se mírně uvolnila. Lucy věděla, jak moc pro ni Julian znamená. Věděla to odjakživa. Ne že by Cass měla v úmyslu přebrat sestřenici ženicha, to v žádném případě. To by bylo odporné. Jen ho chtěla alespoň jednou vidět, aby se přesvědčila, že je opravdu živý a zdravý. A potom… ho nechá jít. Na svatbě jim popřeje hodně štěstí a už se na něj pokusí nemyslet. Přinejmenším tímto způsobem. Možná vstoupí do kláštera. Tiše vzdychla. 9
Nahodne hrabenkou.indd 9
12/05/17 11:00
Valerie Bowmanová Pen zavrtěla hlavou. „Ne. Mýlíš se. Přesně to jsem říct chtěla. Měl by přijet doslova každou chvíli.“ Cass si přitiskla ruku ke krku. „Špatně se mi dýchá.“ Lucy se mírně natočila a poplácala ji po koleni. „To zvládneš, drahoušku.“ Ukázala prstem na Pen. „Moment. Mám to chápat tak, že jsi sem zavolala svou sestřenici, abys jí pověděla o mladé dámě, která vůbec neexistuje, ve stejný den, kdy má přijet kapitán Swift?“ Pen přikývla, až se jí hnědé kadeře rozhoupaly kolem buclatých tváří. „Ano.“ Cass stále bojovala o dech. Julian přijíždí? Má tu být každou chvíli? Její mysl nedokázala tu informaci vstřebat. Čekala na tu chvíli velmi dlouho, představovala si ji a snila o ní, ale teď, když k ní téměř došlo, zpanikařila. Kdyby byla typ mladé dámy, která často omdlévá, určitě by už dávno ztratila vědomí. Díkybohu za drobné laskavosti – přinejmenším neupadla do mdlob. Pohlédla na své oblečení. Proč si dnes vzala na sebe všední světle modré šaty? Když je ráno vytáhla ze skříně, připadaly jí moc hezké, ale teď působily jednotvárně. Zvedla ruku k svému účesu. Proč nechala služebnou, aby jí upravila vlasy tak jednoduše, pouze je spletla do copu a omotala kolem hlavy? Na to, aby přivítala Juliana, to nestačilo. Ach, vlastně to bylo zcela nevhodné. Celé to bylo nevhodné. „Zhluboka se nadechni, drahoušku,“ pošeptala jí Lucy sedící vedle ní. Cass ji poslechla. Točila se jí hlava. To je příznak toho, že člověk co nevidět omdlí, ne? Ach, panebože. Možná že má přece jen sklony k mdlobám. Za jistých okolností je má přece každý, ne? V hlavě jí vířily divoké myšlenky a potily se jí dlaně i podpaždí. Skvělé. Uvidí Juliana poprvé za sedm let a bude páchnout jako dobytek. Přičichla si k rukávu. 10
Nahodne hrabenkou.indd 10
12/05/17 11:00
Náhodně hraběnkou „Je to tak, drahoušku?“ obrátila se k ní Lucy. Cass ztuhla. „C-cože?“ Z toho, co si její společnice povídaly, neslyšela ani slovo. Kousla se do spodního rtu. „Právě jsem tvé sestřenici říkala, že ti za tohle všechno dluží nějaké vysvětlení.“ Pen si založila ruce v bok. „Přesně o to se celou dobu snažím.“ „V tom případě začni znovu, drahoušku, a tentokrát to zkus poněkud srozumitelněji,“ odsekla Lucy. Pen se zhluboka nadechla. „Za chviličku přijede kapitán Swift a já potřebuju, abys ho přivítala, Cass, a pověděla mu o Patience.“ Cass při pohledu na sestřenici zamrkala. Nyní si byla naprosto jistá, že co nevidět dostane hysterický záchvat. Proč Pen blábolí o neexistující mladé dámě, když každou chvíli vejde Julian? „Co je s ní?“ skoro vykřikla a pak si kvůli své neomalenosti přitiskla ruku před ústa. Zhluboka se nadechla a zavrtěla hlavou. „Chci říct… co má proboha Patience společného s Juli… ehm, kapitánem Swiftem?“ Obě dámy povytáhly obočí. Lucy rychle přerušila ticho. „Přesně na to se ptám taky.“ Obrátila se zpátky k Pen. Ta jim oběma věnovala pohled, jako by mluvila s naprostými hlupáky. „Napsala jsem kapitánu Swiftovi, že odjíždím na čtrnáct dní ke své přítelkyni Patience, která ve svém venkovském sídle pořádá sešlost.“ „Odjíždíš z města? Právě když se má objevit kapitán Swift?“ Cassin hlas byl vysoký a slabý. Zavrtěla hlavou. Teď už to bylo jasné – celou tuhle historku vymyslel cvok. Pen si dlouze a zhluboka povzdychla. Založila si ruce na břiše a přecházela před oknem. „Ne, ve skutečnosti neodjíždím. Nakonec to udělám, ale kapitán Swift dorazí dřív, než jsem očekávala. Ranní poštou přišel jeho dopis. Přijede 11
Nahodne hrabenkou.indd 11
12/05/17 11:00
Valerie Bowmanová dalším poštovním dostavníkem. V tom posledním zřejmě nebylo dost místa, a proto mi pouze napsal.“ Lucy obrátila oči v sloup. „Pen, drahoušku. Stále si nejsem úplně jistá, o čem to mluvíš.“ Cass sepjala ruce. „Ano, Pen, co tím chceš říct?“ Pen k nim energicky vykročila a s reptáním se posadila na židli. „Chci říct, že potřebuju výmluvu – dobrou –, abych příjezd kapitána Swifta zmeškala.“ „A domácí sešlost je dobrá výmluva?“ zeptala se Lucy a upřela na Pen blahosklonný pohled. Ta mávla rukou. „Napsala jsem mu, že už mám jiné závazky. Nemluvě o tom, že mě drahá Patience potřebuje. V létě jí dal košem pan Albus Albatross a ta venkovská sešlost je přesně to, co potřebuje, aby jí to zvedlo náladu.“ „Cože? Kdo je pan Albus Albatross?“ Cass si znovu promnula spánky. Kvůli všem těm nesmyslům bolest hlavy nepolevovala. Lucy si odkašlala. „Domnívám se, že pan Albatross neexistuje, drahoušku, protože neexistuje ani Patience.“ Cass zatnula pěsti na kolenou. Nikdy ji nic nerozzlobilo, nikdy. Možná byla občas znechucená, nešťastná a dokonce i podrážděná. Ale vzteklá? Ne. Vychované mladé dámy nedávají najevo hněv a Cass se chovala tak vychovaně, jak jen to šlo. Ale zatímco se dívala na Pen – jejíž řeči stále neměly hlavu ani patu –, prohnala se jejími žilami neovladatelná zuřivost. Pen si s Julianem zahrávala a to si nezasloužil. „Přísahám, Pen, že jestli mi okamžitě nevysvětlíš, co přesně se chystáš udělat, vyjdu z tamhletěch dveří a už nikdy s tebou nepromluvím!“ Ukázala prstem k východu. Lucy a Pen si vyměnily ohromené pohledy. „Ještě nikdy jsem neslyšela, Cass, že bys zvýšila hlas,“ poznamenala Lucy. 12
Nahodne hrabenkou.indd 12
12/05/17 11:00
Náhodně hraběnkou Cass se třásla a stále zatínala pěsti. Zabodla do Pen podrážděný pohled. „Stále nechápu, proč to děláš. Proč se nechceš setkat s mužem, kterého si máš vzít?“ Pen měla alespoň tolik slušnosti, že mírně sklonila hlavu a pokrčila rameny. Jednou rukou si zatahala za živůtek. „Prostě nemohu. Bylo to tak těžké, když jsem si myslela, že umírá… a teď tohle. Zkrátka nevím. Potřebuju chvíli na to, abych si všechno promyslela.“ „Co všechno?“ pobídla ji Cass, založila si paže na hrudi a spatra se na ni zadívala. „Však víš. Bude chtít naplánovat svatbu, vybrat datum… a já na to jednoduše nejsem připravená.“ Cass stiskla rty. Ovšem. Proč by měla být připravená? Měla na to pouze sedm let. Celá tahle fraška byla Pen podobná. Odjakživa žádala Cass, aby jí prokazovala výstřední laskavosti. Až doposud nebyly žádné z nich natolik výstřední, ale ani tak by ji to nemělo překvapit. A Cass, slušně vychovaná mladá dáma a neochvějně loajální sestřenice a přítelkyně, vždy souhlasila a udělala všechno, co po ní Penelope chtěla. Dnes na to však nepřistoupí. A navíc s Julianem. To je naprosto vyloučené. Tohle ne. Lucy se zavrtěla na židli a napila se čaje. „Takže naznačuješ, že kvůli tomu, aby ses vyhnula setkání se svým nastávajícím, který se vrací z války a kterého jsi léta neviděla, vymyslela sis přítelkyni, jejíž fiktivní domácí sešlost údajně navštívíš na tak dlouho, dokud neuznáš za vhodné přijet a přivítat se s ním?“ Pen se usmála a spokojeně přikývla. „Ano. Přesně tak.“ „Co si o tom myslí tvá matka?“ zajímala se Lucy. „Ach, ta o tom neví. Dopis od kapitána Swifta jsem schovala a dnes odpoledne jsou rodiče naštěstí pryč.“ Obrátila se k své sestřenici. „Proto tě potřebuju, Cass. Julian tě zná. Má tě rád. Celá léta jsi mu psala, ne? Jste přátelé.“ 13
Nahodne hrabenkou.indd 13
12/05/17 11:00
Valerie Bowmanová Cass přikývla. Nedokázala se jí podívat do očí. Ano. Jsme přátelé, ale ráda bych, abychom byli mnohem, mnohem víc. Ach, byla nejhorší sestřenice na světě, ta úplně nejbídnější. Kdyby Pen věděla, jak moc Cass po jejím nastávajícím touží, vyhodila by ji z domu. Ale na druhou stranu by ji alespoň nepožádala o tuto šílenost. Lucy odložila šálek s čajem a decentně si poklepala kapesníkem na rty. „Mám ještě jednu otázku.“ Pen trochu netrpělivě přikývla. „Ano?“ „Přišla jsi úplně o rozum,“ zeptala se Lucy s vážným výrazem, „nebo jen zčásti, drahoušku?“ Cass se musela rychle odvrátit, aby Penelope nezahlédla její úsměv. Ta zamrkala. „Nechápu, co tím chceš říct.“ Znovu vstala a se šálkem čaje v ruce zamířila zpátky k oknu. Vyhlédla ven. „Jen potřebuju…“ Šálek spadl na zem a jeho obsah se rozlil na drahý orientální koberec. „Panebože. Už je tady!“ vykřikla. Cass okamžitě opustil hněv a nahradila ho čirá hrůza. Přitiskla si ruku k břichu. „Asi budu zvracet.“ Lucy jí stiskla ruku a zvýšeným hlasem se zeptala: „Kdo je tady?“ Pen se k nim prudce obrátila a upřela na ně vyděšené modré oči. „Kapitán Swift! Je tady! Teď!“ Rozběhla se ke dveřím ze salonu a otevřela je. Pak se obrátila ke svým návštěvnicím. „Cass. Cass, prosím,“ zaškemrala. „Musíš mi pomoci. Musíš kapitánu Swiftovi říct, že jsem odjela za Patience na venkov. Musíš.“ Cass zatnula zuby a zavrtěla hlavou. To nemůže. Nedokáže to. „Neviděla jsem ho sedm let, Pen. Když jsme se setkali naposledy, byla jsem dítě. A kromě toho…“ „Prosím!“ skoro zaječela Pen. „Už musím jít. Vyplížím se nahoru po zadním schodišti, aby mě neviděl. Cass, prosím, 14
Nahodne hrabenkou.indd 14
12/05/17 11:00
Náhodně hraběnkou udělej to pro mě. Prosím!“ Její slova přehlušilo zašustění hnědofialové sukně a byla pryč. Cass mlčky seděla a dívala se na prázdný šálek na koberci. Zamrkala a znovu si v hlavě přehrávala několik posledních okamžiků. V krbu zapraskalo poleno a místnost naplnila vůně hořícího dřeva. „Tohle se nemůže dít. Prostě nemůže,“ zamumlala. Lucy se zhluboka nadechla a uhladila si sukni. „Jak se zdá, děje se to,“ pravila těsně předtím, než se ve dveřích do salonu objevil majordomus. „Kapitán Julian Swift,“ oznámil. „Uveďte ho, prosím,“ prohlásila Lucy velitelským tónem, jako by byla paní domu. Rychle se obrátila ke své přítelkyni a chytila ji za ramena. „Cass, podívej se na mě.“ Cass se podařilo setkat se s jejíma očima. Bolest hlavy nahradilo podivné hučení a pocit, že brzy omdlí. Chytila Lucy za saténový rukáv. „Vypadáš k smrti vyděšená.“ Lucy jí sevřela ramena a zatřásla s ní. „Jsem k smrti vyděšená. Ach, Lucy. Co mu mám říct? Co mám dělat?“ Pátrala v jejím obličeji. Lucy byla vždy rozumná, racionální a výřečná. Určitě bude vědět, co si má počít. Nebo ne? Lucy s odhodlaným výrazem přikývla. „Neboj se, Cass. Zvládnu to. Všechny řeči nech na mně. Mám nápad.“
15
Nahodne hrabenkou.indd 15
12/05/17 11:00
K A P I T O L A D RU HÁ
ass slyšela o lidech, kteří dostali záchvat, když nemohli pořádně dýchat. Dokonce i několikrát stačilo, že byla někde příliš velká tlačenice. Jednou lady Sarah Markinghamová elegantně klopýtla uprostřed tanečního sálu Thortonových a hned ji odnesli dva lokajové. Její matka se za ní rozběhla s lamentováním, že budou potřebovat čichací sůl a ona má náhodou lahvičku s těmito užitečnými krystalky v taštičce. Ale Cass nikdy neočekávala, že se něco tak dramatického přihodí jí. Dnes to bude rozhodně poprvé. Před očima se jí udělaly mžitky. Zdálo se jí, že se k ní stěny místnosti přibližují, a na okamžik jí připadalo, že cítí vůni pomerančů. Opřela si ruku o područku. Lucy řekla, ať nechá všechno mluvení na ní. Samozřejmě že to Cass hodlala splnit do puntíku. Mluvení byla koneckonců Lucyina přednost a v této situaci jí Cass mileráda vyhoví. Stejně pochybovala, že by ze sebe vypravila jediné kloudné slovo, i kdyby ji někdo píchl rozžhaveným špendlíkem. Ano, slova se ujme Lucy. Přesně tak to má být. Vlastně se Cass, Lucy a jejich třetí dobrá přítelkyně Jane v červnu na plese dohodly, že využijí schopností ostatních a pomohou jedna druhé dosáhnout toho, co v životě chtějí. Lucy
C
16
Nahodne hrabenkou.indd 16
12/05/17 11:00
Náhodně hraběnkou už odehnala Cassina nechtěného nápadníka, vévodu z Claringdonu, a přitom vyšlo najevo, že je to dokonalý protějšek právě pro Lucy. Dál si slíbily, že se postarají, aby intelektuálskou Jane rodiče neustále netlačili do vdavek. Jane chtěla mít klid na studium a psaní a nepřála si, aby ji nutili navštěvovat spoustu nudných plesů a společenských shromáždění. Ano, teď byla sice řada na Jane, ale Cass se ocitla v nouzi a bude Lucy nekonečně vděčná, pokud využije svých verbálních schopností k tomu, aby jí opět pomohla. Než majordomus uvedl Juliana do salonu, Cass zvedla ruku z područky a položila si ji do klína. Křečovitě polkla a narovnala se. A potom se soustředila už jen na to, aby se s lapáním po dechu nesesunula z podušek na podlahu. „Moc ti to sluší, drahoušku,“ chlácholila ji Lucy s povzbudivým úsměvem. „Ohromíš kapitána Swifta svou krásou.“ „Možná se vážně pozvracím,“ vydechla Cass. „To nedělej, drahoušku,“ doporučila jí Lucy rychle. Cass se zhluboka nadechla a roztřeseně přikývla. Vzápětí se otevřely dveře a do místnosti vešel Julian Swift. Z Cassina hrdla unikl zvláštní tichý zvuk. Zasténání? Povzdech? Možná obojí. Zvedla k němu obličej… a očima širokýma jako dva talíře se na něj upřeně zadívala. Julian tu doopravdy byl, nikoliv sen nebo vzpomínka, ale muž z masa a krve. Dokonce byl ještě působivější a hezčí, než si ho vybavovala. Když ho viděla naposled, nebylo jí ještě ani šestnáct. Tehdy mu bylo třiadvacet, teď bylo třiadvacet jí. Ostře se nadechla. V té době byla pouhé dítě a chvíli jí trvalo, než dozrála. Měla světlé vlasy, nijak zvlášť pozoruhodné modré oči a u kořene nosu pihy. Kromě toho byla moc hubená a kostnatá. Doufala, že z ní vyrostla labuť, přesně jak to její přítelkyně odjakživa předpovídaly, ale v tuto chvíli, když se dívala na Juliana, si vzpomínala jen na to, jak byla 17
Nahodne hrabenkou.indd 17
12/05/17 11:00
Valerie Bowmanová jako mladé děvče nemotorná. Neříkají si přítelkyně vždy, jak jsou krásné, aby se vzájemně povzbudily, i když to vůbec není pravda? Dívala se na Juliana a nezmohla se na jediné slovo. Pohledem přejížděla od špiček jeho bot až k hlavě. Byl oblečený ve vojenské uniformě. Panebože, slušelo mu to. Měl sytě červený kabát s nárameníky, tmavošedé kalhoty a černé kožené boty. Měřil téměř sto devadesát centimetrů, měl blond vlasy, široká ramena a nejúžasnější šedé oči, jaké kdy viděla. Jakmile spatřil na pohovce dvě ženy, široce se usmál. Cass znovu vzdychla. Jeho zuby ve službách Koruně nijak neutrpěly, stále byly rovné, bílé a dokonalé. A přestože mu v koutcích očí přibylo několik drobných vrásek a rozhodně vypadal o něco starší a vážnější, stále byl stejně pohledný, možná dokonce ještě pohlednější, než si Cass v živých snech vzpomínala. A stál přímo před ní. V jeho obličeji se smísil údiv se zmatkem. Stále si upřeně prohlížel Cass, na Lucy skoro nepohlédl. Lucy se dívala z jednoho na druhého. Cass se donutila odtrhnout pohled od Juliana a obrátit se ke své přítelkyni. Lucy zablýsklo v očích jako vždy, když měla něco za lubem, ale Cass neměla čas o tom uvažovat. Místo toho vstala, aby Juliana pozdravila. Poznal ji? Jeho výraz naznačoval, že určitě ano. Nebo ne? „Ju… Juliane?“ zašeptala. Lucy jí položila ruku na paži a Cass rychle zavřela ústa. Ovšem, Lucy jí řekla, ať nechá mluvení na ní. Lucy také vstala a udělala dokonalé pukrle. „Kapitáne Swifte.“ „Paní?“ promluvil Julian tónem, z něhož jasně vyplývalo, že nemá tušení, o koho jde. „Jsem lady Worthingová,“ vysvětlila Lucy. Cass tiše zalapala po dechu. Proč mu Lucy řekla falešné jméno? 18
Nahodne hrabenkou.indd 18
12/05/17 11:00
Náhodně hraběnkou „Lady Worthingová,“ opakoval Julian a sklonil se nad její rukou. „Je mi potěšením.“ Cass se zatajeným dechem čekala, až bude představena. Julian ji jistě poznal. Nedokázala se na něj ani podívat. Co když z jeho očí čiší zklamání? To by nesnesla. „A tohle je…“ Lucy se schválně odmlčela a pokynula ke své společnici. Cass znovu zatajila dech. Zdálo se, že ticho trvá celou věčnost, ale pravděpodobně uplynulo jen pár vteřin. Cass letmo pohlédla na Juliana. Každou chvíli tu padne její jméno. Měla by se uklonit? Je to za takových okolností vhodné? Tomuto muži psala posledních sedm let skoro každý den. Věděla o něm víc než Pen. Myslela na něj, snila o něm, a když se bála, že umírá, vyplakala potok slz. A teď tu byl a znovu ji viděl. Dospělou. Svraštil obočí a díval se na ni jako na ducha. „Penelope?“ zeptal se napůl užaslým, napůl nevěřícným hlasem. Cass otevřela ústa. Nepoznal ji. A zjevně si nevzpomínal ani na Pen. Pen bylo osmnáct, když se viděli naposledy. Moc se nezměnila, jen trochu přibrala v pase. „Ne,“ vydechla Cass a zavrtěla hlavou. Lucy se obrátila na podpatku a sjela ji vražedným pohledem. „Dovol,“ řekla se sevřenými čelistmi. Její hlas jasně napovídal, že má být zticha. Panebože. Ať už se Lucy chystá k čemukoliv, bude to choulostivé a komplikované. Jako vždy. Lucy se obrátila k Julianovi se širokým úsměvem na tváři. „Ach ne, proboha. Jsme tu ze stejného důvodu jako vy. Abychom se s Penelope setkaly.“ Cass vedle Lucy strnule seděla a mlčela, ale v hlavě měla zmatek. Co to Lucy dělá? Proč ji nepředstaví? Bylo to velice trapné. 19
Nahodne hrabenkou.indd 19
12/05/17 11:00
Valerie Bowmanová „Posaďte se, prosím, kapitáne Swifte.“ Lucy pokynula k židli naproti nim. Julian si zdráhavě sedl, ale neustále se díval na Cass. Zřejmě přemýšlel o její totožnosti. „Dáte si trochu čaje, kapitáne?“ zeptala se Lucy nenuceně, jako by nehostila muže v cizím salonu s neznámou dámou po boku. Cass měla pocit, že zemře rozpaky, ale Lucy zachovávala dokonalý úsměv hostitelky. „Ne, děkuju vám. Nepiju čaj,“ odpověděl Julian. Cass pohlédla do svého klína a zatahala se za rukavičky. Proboha. Julian uvidí šálek na koberečku a bude se divit, proč tam je. Potom si dá celou tu ztřeštěnost dohromady. Tak dobře, to zas tak pravděpodobné není. Julian upřel na Lucy zasmušilý pohled. „Je tady slečna Monroeová? Penelope?“ Lucy vzdychla. „Bohužel ne, kapitáne Swifte. Ale já a moje přítelkyně na ni také čekáme. Zřejmě jsme se zastavily nevhod.“ Cass se stále dívala do klína. Přítelkyně? Víc toho Lucy neřekne? „Nechápu,“ promluvil Julian. „Podle majordoma…“ Lucy se naklonila dopředu a ztišila hlas, takže pouze šeptala: „Mezi námi dvěma, kapitáne Swifte, majordomus Monroeových je poslední dobou poněkud roztržitý.“ Cass zvedla hlavu a uviděla, jak se Lucy mračí a smutně vrtí hlavou. „Chápu.“ Julian přikývl, jako by tomu opravdu rozuměl. Cass se kousla do tváře. To, co Lucy říkala, byla donebevolající lež. Jak dlouho má Cass mlčet? „Dnes ráno jsem poslal Penelope vzkaz, že odpoledne přijedu. Zřejmě ho nedostala,“ pronesl Julian se zklamaným výrazem. Cass toužila naklonit se k němu, stisknout mu ruku a pohladit ho po pevné bradě. Měla by něco říct, sdělit mu, jak 20
Nahodne hrabenkou.indd 20
12/05/17 11:00
Náhodně hraběnkou se jmenuje. Ale pouze ho zbožně pozorovala a s nesmírnou úlevou, že ho opět vidí, si prohlížela milovanou tvář. Lucy si poposedla dopředu a nalila si další čaj. „Zdá se, že jsme si spletly datum a slečna Monroeová už odjela,“ informovala Juliana. Cass se znovu zhluboka nadechla. Lucy se podle všeho hodlala držet Penina ztřeštěného plánu a povědět Julianovi, že Pen je u své fiktivní přítelkyně. Bylo to směšné. „Odjela?“ Julian znovu svraštil obočí. „Ano. Je hloupé, že má namířeno právě na místo, kam se chystáme i my.“ Lucy se trochu napila čaje. „Kam?“ zeptal se Julian. „Na domácí sešlost slečny Bunburyové, pochopitelně,“ odpověděla Lucy. „Na domácí sešlost slečny Bunburyové?“ opakoval Julian. „Ano. Patience Bunburyová je jednou z Penelopiných nejlepších přítelkyň. Nezmínila se vám o ní ve svých dopisech?“ „Ehm…“ Julian si odkašlal a trochu nepohodlně se zavrtěl. „Slečna Monroeová mi píše jen málokdy.“ Lucyino obočí vylétlo vzhůru. „Opravdu? V tom případě jsem si vás musela s někým splést, kapitáne. Měla jsem dojem, že jste s Penelope zasnoubený.“ Natočila obličej tak, aby na ni viděla pouze Cass, a rychle mrkla. Cass by jí nejradši dupla na nohu, ale v tu chvíli se jí podařilo pouze usmát a přikývnout. Nesměla promluvit, protože stále nebyla představena. A přesně tak to Lucy nepochybně vyhovovalo. Julian se znovu odvrátil a popotáhl si límec kabátu. „Ano. Máme se zasnoubit… konečně. A právě jsem se vám chystal říct, že v posledním dopise, který jsem obdržel, se mi o slečně Bunburyové zmínila.“ Lucy se znovu decentně napila. „Takže o ní všechno víte.“ Dramaticky vzdychla. „Tak či onak se zdá, že Penelope odjela 21
Nahodne hrabenkou.indd 21
12/05/17 11:00
Valerie Bowmanová k slečně Bunburyové předčasně, a kromě toho, že promeškala nás, promeškala i svého nastávajícího, který se právě vrátil z války. Taková škoda.“ „Říkala jste, že se tam také chystáte,“ pronesl Julian. „Předpokládám, že tedy víte, kde se ta sešlost koná?“ „Ano, ovšem. To víme naprosto přesně,“ přisvědčila Lucy vážně. „Mohu vás tedy požádat, abyste mi to prozradila? Je velice naléhavé, abych si s Penelope promluvil co možná nejdřív.“ Lucy se usmála, ale její oči zůstaly vážné. „Už se nemůžete dočkat, až se se svou budoucí nevěstou setkáte, kapitáne Swifte?“ Znovu si zatahal za límec. „Něco takového.“ Cass se musela odvrátit. To bylo nesnesitelné. Už to nemohla déle poslouchat. Čí adresu mu Lucy dá? Bylo to absurdní. Teď, když ji přistihne při lži, bude muset s pravdou ven. „Moc ráda se s vámi o tu adresu podělím, kapitáne Swifte.“ Lucy položila čajový šálek na stůl před sebe a složila si ruce do klína. „Vlastně mohu udělat ještě něco lepšího.“ „Lepšího?“ Julian tázavě naklonil hlavu. O Cass se pokoušela horečka a zimnice zároveň. Najednou jí to všechno došlo, potutelný pohled, který jí Lucy věnovala, to, že ji vůbec nepředstavila, otázky, které Julianovi pokládala, i to ostatní, co mu pověděla. „Ano.“ Lucy se obrátila ke Cass a napřáhla k ní ruce. „Protože slečna Patience Bunburyová je přímo zde a moc rády vás zveme na její domácí sešlost.“
22
Nahodne hrabenkou.indd 22
12/05/17 11:00
Valerie Bowmanová NÁHODNĚ HRABĚNKOU Z anglického originálu The Accidental Countess, vydaného nakladatelstvím St. Martin’s Press v New Yorku v roce 2014, přeložila Zdeňka Zvěřinová Obálku podle dodaného layoutu zhotovila Soňa Šedivá Redigovala Otilie Grezlová Odpovědná redaktorka Anna Urbanová Technický redaktor Jiří Staněk Počet stran 288 Vydala Euromedia Group, a. s. – Ikar, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 v roce 2017 jako svou 9115. publikaci Sazba TYPOSTUDIO, s. r. o., Praha Tisk EUROPRINT a. s., Praha Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz
Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz
Nahodne hrabenkou_neni posledni.indd 288
25/05/17 11:00