Issuu

001-003 z podruci islamu_Sestava 1 10/3/16 10:04 AM Stránka 3

AYAAN HIRSI ALI Z PODRUČÍ ISLÁMU Otázka integrace muslimů do západní společnosti

Z_podruci_islamu.indd 2

20.10.2016 12:34:47

Tuto knihu s láskou a úctou věnuji Chrisi DeMuthovi, mému náhradnímu otci – a také příteli, rádci a průvodci americkým životem.

Z_podruci_islamu.indd 3

20.10.2016 12:34:47

Vyprávěl Imrán bin Husajn: Slyšel jsem Proroka, jak říká: „Pohlédl jsem do Ráje a poznal, že většinu jeho obyvatel tvoří chudí lidé. A pohlédl jsem do Pekla a viděl, že většina jeho obyvatel byly ženy.“ Hadíth ze Sahíhu al-Buchárího 4:464

Z_podruci_islamu.indd 5

20.10.2016 12:34:47

OBSAH

Ú VOD

/ 11

PRV N Í Č Á ST

P R O B L É M O V Á R O D I N A / 27 1. K A PITOL A

MŮJ OTEC / 29 2. K APITOL A

MOJE SESTRA / 43 3. K APITOL A

MOJE MATKA / 57 4. K APITOL A

PŘÍBĚH MÉHO BRATRA / 81 5. K APITOL A

BRATRŮV SYN / 109 6. K APITOL A

BRATRANCI A SESTŘENICE / 125

Z_podruci_islamu.indd 7

20.10.2016 12:34:47

7. K A P I T O L A

DOPIS BABIČCE / 141

DRU H Á Č Á ST

O P Ě T N O M Á D K O U / 151 8. K APITOL A

OPĚT NOMÁDKOU / 153 9. K A PI TOL A

AMERIKA / 173 10. K A PI TOL A

ISLÁM V AMERICE / 197

TŘETÍ ČÁST

S E X , P E N Í Z E , N Á S I L Í / 225 11. K A P I T O L A

ŠKOLA A SEXUALITA / 227 12. K APITOL A

PENÍZE A ODPOVĚDNOST / 251 13. K A PITOL A

NÁSILÍ A UZAVŘENÍ MUSLIMSKÉ MYSLI / 279

Z_podruci_islamu.indd 8

20.10.2016 12:34:47

Č T V RTÁ Č Á ST

Ř E Š E N Í / 303 14 . K A PI T O L A

JAK OTEVŘÍT MYSL MUSLIMŮ / 305 15 . K A P I T O L A

ZNEUCTĚNÍ, SMRT A FEMINISTKY / 325 16 . K A PI TOL A

HLEDAJÍ BOHA, NACHÁZEJÍ ALLÁHA / 349 Z ÁV Ě R

MIYE A MAGALO / 377 EPILOG

DOPIS NENAROZENÉ DCEŘI / 389 NA DACE A H A  AYA A N HIR SI A LI POZNÁ MK Y

Z_podruci_islamu.indd 9

/ 405

/ 406

20.10.2016 12:34:47

Ú VOD

Kočovnicí jsem vlastně odjakživa. Celý život se toulám, nezakořeněná. Donutili mě uprchnout odevšad, kde jsem si zvykla; musela jsem odhodit každou jistotu, kterou mě naučili. Narodila jsem se v roce 1969 v Mogadišu, hlavním městě Somálska. Když jsem byla ještě velmi malá, mého otce uvěznili za činnost v politické opozici vůči brutální diktatuře. Následně z vězení utekl a uprchnul do exilu. Když mi bylo osm, s matkou a sourozenci jsme odešli za ním do Saúdské Arábie. O rok později nás ze Saúdské Arábie vyhnali a my se přesunuli do Etiopie, kde měla opoziční skupina mého otce svoje exilové centrum. Po asi osmnácti měsících v Etiopii jsme se stěhovali znovu, tentokrát do Keni. Každá změna místa pobytu mě naprosto nepřipravenou uvrhla do prostředí zcela nového jazyka a úplně odlišných zvyklostí. Pokaždé to provázely dětsky zoufalé, často marné pokusy přizpůsobit se. Jedinou konstantou mého života bylo matčino neochvějné lpění na islámu. Otec Keňu i nás opustil, když mi bylo jedenáct. Znovu jsem se s ním setkala až v jednadvaceti. V jeho nepřítomnosti jsem se pod vlivem náboženské výuky stala zbožnou a horlivou muslimkou. Na osm měsíců jsem se rovněž vrátila do Somálska, kde jsem zažila počátek občanské války 11

Z_podruci_islamu.indd 11

20.10.2016 12:34:47

Aya an Hirsi A li

a chaos a brutalitu velkého exodu roku 1991, když byla polovina obyvatel země vyhnána z domovů a 350 000 lidí zemřelo. V mých jednadvaceti letech mi otec nařídil provdat se za jednoho příbuzného, pro mě úplně cizího člověka, jenž žil v kanadském Torontu. Cestou z Keni do Kanady jsem se měla zastavit v Německu, převzít si tam svoje kanadské vízum a potom pokračovat do země javorového listu. Místo toho mě však jakési instinktivní zoufalství přimělo vzít do zaječích. Nasedla jsem na vlak směr Nizozemsko. Tahle cesta byla ještě bolestnější než ty předešlé, které jsem v životě již musela absolvovat. Při pomyšlení na důsledky mého rozhodnutí a to, co by mohli udělat můj otec a můj klan, až se o mém útěku dozvědí, mi srdce bušilo jako o závod. V Nizozemsku jsem objevila zcela novou věc – laskavost cizích lidí. Nebyla jsem pro ně nic, a přece mě krmili a poskytovali mi střechu nad hlavou, učili mě svoji řeč a umožňovali mi studovat všechno, co jsem chtěla. Nizozemsko fungovalo úplně jinak než všechny země, v nichž jsem dosud žila. Byla to klidná, stabilní, prosperující, tolerantní, velkorysá a ušlechtilá země. Když jsem si osvojila holandštinu, v hlavě se mi začal rýsovat takřka neskutečně ambiciózní cíl: budu studovat politické vědy a zjistím, proč tato společnost, ačkoli se mi jeví bezbožná, funguje, zatímco všechny společnosti, v nichž jsem žila, bez ohledu na to, za jak počestně muslimské se prohlašují, rozežírá korupce, násilí a sebestředná záludnost. Dlouho jsem se potácela mezi jasnými myšlenkami osvícenství, s nimiž jsem se seznámila na vysoké škole, a svým podvolením podobně jasným nařízením Alláha, které jsem se bála porušit. Když jsem si během studií 12

Z_podruci_islamu.indd 12

20.10.2016 12:34:47

Úv o d

vydělávala jako tlumočnice nizozemské sociální správy ze somálštiny do nizozemštiny, v útulcích pro týrané ženy, věznicích a zvláštních vzdělávacích třídách jsem potkala řadu muslimů v obtížné životní situaci. Zatím jsem si nedala jedna a jedna dohromady – spojování souvislostí jsem se vlastně snažila vyhýbat –, a proto jsem si nedokázala uvědomit souvislost mezi jejich islámskou vírou a jejich chudobou, mezi jejich náboženstvím a útlakem žen nebo chybějící možností svobodné, individuální volby. Z této slepoty mě paradoxně vysvobodil Usáma bin Ládin. Po 11. září 2001 jsem už nemohla jen tak přejít jeho tvrzení, že vražedné ničení nevinných životů (pokud se jedná o bezvěrce) je v souladu s učením Koránu. Nahlédla jsem do Koránu a zjistila, že to tam takhle opravdu stojí. Znamenalo to pro mě, že již nemohu být muslimkou. Vlastně jsem tehdy zjistila, že muslimkou už dlouho nejsem. Když jsem o těchto věcech mluvila nahlas, začaly mi přicházet výhrůžky smrtí. Ve stejné době mě s nabídkou členství a kandidatury do nizozemského parlamentu oslovila místní Liberální strana, programově zaměřená zejména na ochranu volného trhu a individuálních svobod. Když jsem se do parlamentu dostala, jako mladou ženu tmavé pleti – navíc často doprovázenou osobním strážcem – mě nešlo přehlédnout. Já jsem ochranu měla, moji přátelé a kolegové nikoli. Poté, co jsem s dokumentaristou Theo van Goghem spolupracovala na krátkém ﬁlmu Podřízení, popisujícímu útlak, jemuž jsou vystaveny muslimské ženy, byl Theo zavražděn muslimským fanatikem, šestadvacetiletým mužem, který se narodil v Maroku a do Amsterdamu přišel s rodiči. O svých zkušenostech jsem napsala knihu pamětí – Rebelka. Vylíčila jsem v ní, jak jsem šťastná, že jsem unikla 13

Z_podruci_islamu.indd 13

20.10.2016 12:34:47

Aya an Hirsi A li

místům, kde lidé žijí v kmenech a kde se lidské záležitosti řídí přikázáními a tradicemi víry, jak jsem ráda, že mohu žít na místě, kde příslušníci obou pohlaví žijí jako rovnocenní občané. Teprve při psaní knihy jsem si spojila zdánlivě náhodné události, kvůli kterým bylo moje dětství tak nepředvídatelné: matčina náladovost, otcova absence, rozmary diktátorů, naše neustálé zápolení s nemocemi, přírodními pohromami a válkami. Popsala jsem svůj příjezd do Nizozemska a svoje první dojmy z života v zemi, kde lidé nejsou poddanými tyranů a jejich osudy neřídí přikázání rodové pokrevní linie, ale jsou občany vlády, již si sami volí. Na jejích stránkách jsem se dotkla – ale tehdy opravdu jenom dotkla – také své souběžné a stejně důležité duševní cesty. Popsala jsem některé otázky, které se mi zformovaly v hlavě, první dětské krůčky k pochopení nového světa, do něhož jsem vstoupila, a zkušenosti, které mě přiměly zpochybnit moji víru v islám a zvyky mých rodičů. Při psaní Rebelky jsem si představovala, že moje kočování je u konce. Myslela jsem si, že v Nizozemsku zůstanu už napořád, že jsem v místní úrodné půdě zapustila kořeny a už nikdy se odtud nebudu muset opět vytrhnout. Ale mýlila jsem se. Ne, nemusela jsem odejít. Do Ameriky jsem – jako mnozí přede mnou – přijela hledat příležitost vybudovat si život a živobytí ve svobodném a bezpečném prostředí, život, který bude od všech svárů, jež jsem viděla, a vnitřního konﬂiktu, který mě sužoval, dělit nejenom doslova celý oceán. Od čtenářů Rebelky z celého světa se mi dostalo ohromné podpory a povzbuzení. Zároveň mi ale položili několik otázek, jimiž jsem se v této knize nezabývala. Ptali se na 14

Z_podruci_islamu.indd 14

20.10.2016 12:34:47

Úv o d

zbytek mojí rodiny. Znovu a znovu jsem slýchala otázku: Jak typická byla vaše zkušenost? Jste vůbec nějak „reprezentativní“? Tato kniha se na uvedené otázky pokouší odpovědět. Nevypráví pouze o mém putování západním světem, vypovídá rovněž o životech mnoha ostatních imigrantů na Západ, o ﬁlozoﬁckých i velmi skutečných těžkostech lidí, zejména žen, jež žijí v přísně uzavřené tradiční muslimské kultuře v rámci jiné, velmi otevřené kultury. Popisuje, jak se myšlenky islámu střetávají se západními ideály. Je o střetu civilizací, který jsem stejně jako miliony dalších žila a nadále žiji na vlastní kůži. Po přestěhování do Spojených států a opětovném zahájení nesnadného procesu zapouštění kořenů v nové zemi mě zavalil nový a intenzivní stesk po domově, který po úmrtí mého otce v Londýně jenom zesílil. Po obnovení kontaktu se širší rodinou – napůl nevlastní sestrou a bratranci a sestřenicemi – roztroušenou po Spojených státech, Velké Británii a řadě dalších západních zemí, jsem zjistila, jak těžko stále hledají pevnou půdu pod nohama. Jedna sestřenice měla AIDS, druhou obžalovali z pokusu o vraždu jejího manžela a mám také bratrance, který posílá všechny vydělané peníze zpátky domů do Somálska a živí tak celou tamní rodinu. Všichni tvrdí, že zůstávají věrní hodnotám našeho kmene a Alláha. Jsou osobami s trvalým pobytem nebo přímo občany západních zemí, v nichž dnes žijí, jejich srdce a mysl však zůstávají někde jinde. Sní o dávných časech v Somálsku, časech, které nikdy neexistovaly: o dobách míru, lásky a souladu. Podaří se jim vůbec někdy zapustit kořeny v novém domově? Zdá se to málo pravděpodobné. Jejich potíže a starosti, s nimiž jsem se postupně seznamovala, jsou jedním z témat této knihy. 15

Z_podruci_islamu.indd 15

20.10.2016 12:34:47

Aya an Hirsi A li

Možná si říkáte, a co má být? Nenajdeme snad nefunkční rodiny v každé kultuře? Jistě, ﬁlmaři z Hollywoodu si nad rozvrácenými židovskými nebo křesťanskými rodinami určitě mnou ruce a mohou z nich čerpat inspiraci na spoustu poutavých dramat i komedií. Jsem však přesvědčena, že dysfunkční muslimské rodiny představují ohrožení samotných základů života západních společností. Rodina je tavicím kotlíkem lidských hodnot. Právě v rodině je dětem vštěpováno dodržování a prosazování norem kultury rodičů. Právě v rodině vzniká a dalším generacím je předáván (začarovaný?) kruh oddanosti určitým zásadám. Proto je mimořádně důležité, abychom pochopili dynamiku muslimské rodiny, neboť muslimské rodiny drží klíč k (kromě jiných věcí) náchylnosti mnoha mladých muslimských mužů k islámskému radikalismu. Jsou to především rodiny, jejichž prostřednictvím se z mešit a náboženských škol v Saúdské Arábii a Egyptě šíří různé konspirační teorie do obývacích pokojů muslimských domácností v Nizozemsku, Francii nebo Americe. Mnoho lidí v Evropě a Spojených státech zpochybňuje už samotnou tezi, že prožíváme střet civilizací mezi islámem a Západem. Radikální menšina muslimů však pevně věří, že se islám ocitl v obležení. Tato menšina je plně oddána vítězství ve svaté válce, kterou Západu vyhlásila. Jejím konečným cílem je obnova teokratického chalífátu v muslimských zemích a uvalení stejného systému i na zbytek světa. Převažující skupina muslimů, většinou těch žijících v Evropě a Americe, je přesvědčena, že teroristické činy spáchané muslimskými souvěrci vyvolají ostrou odvetu západního světa proti všem muslimům bez rozdílu (tomu, že by k takové odvetě skutečně docházelo, sice nenasvědčuje skoro nic, ale tento pohled mezi muslimský16

Z_podruci_islamu.indd 16

20.10.2016 12:34:47

Úv o d

mi přistěhovalci i přes nedostatek důkazů přetrvává a radikálové jej účelově rozdmýchávají). Mnoho muslimských rodin žijících na Západě se s tímto kolektivním pocitem pronásledování izoluje v ghettech, která si samy vytvářejí. Agenti radikálního islámu pak v těchto ghettech pěstují své poselství nenávisti a hledají pěšáky, již budou coby mučedníci bojovat za svůj pokroucený světonázor. Nespokojení, zmatení mladí lidé z nefunkčních přistěhovaleckých rodin představují ideální rekruty pro takovou věc. S pokračující imigrací z muslimského světa a podstatně vyšší porodností v muslimských rodinách můžeme tento fenomén nadále přehlížet pouze na vlastní nebezpečí. Jako zasvěcená osoba, člověk přicházející zevnitř islámu, mohu tento problém osvětlit jednoduše vyprávěním příběhů z vlastních formativních let, včetně příběhů mých sourozenců a dalších příbuzných. V této knize se snažím popsat, jak k sobě moji rodiče v nejdůvěrnější rodinné sféře hledali a většinou nenacházeli cestu, jaké naděje vkládali do svých dětí, chci vylíčit jejich rodičovskou ﬁlozoﬁi, jejich krizi identity, která se přenesla i na jejich děti, jejich střetávající se názory na sexualitu, peníze a násilí. A především chci zachytit podíl náboženství na deformaci našeho rodinného života. Někdy si říkám, jak by se můj život asi odvíjel, kdyby nás otec tenkrát v Keni neopustil. Kdyby zůstal, byla bych provdána v mnohem mladším věku a nikdy nesebrala kuráž nebo nedostala příležitost uprchnout a hledat nějaký lepší život. Kdyby moje rodina nikdy neodešla ze Somálska nebo kdyby matka prosadila svou a já místo nástupu do školy zůstala doma, semínka mojí vzpoury nemusela nikdy vyklíčit. Mluvím o semínkách, která mi vnukla představy 17

Z_podruci_islamu.indd 17

20.10.2016 12:34:47

Aya an Hirsi A li

o vlastním nezávislém životě naprosto odlišném od toho, na jaký jsem byla zvyklá, i od života, který pro mě měli nachystaný rodiče. Spoustu okolností a rozhodnutí jsem v dětství a mládí vůbec neměla pod kontrolou a teprve zpětně vidím příležitosti, jež mi umožnily převzít vládu nad vlastním životem. Bolestně jsem zjistila, že prodlévání mezi dvěma hodnotovými systémy, snaha překlenout propast mezi Západem a islámem, život plný rozporů – s vnější demonstrací modernity a soběstačnosti a vnitřním lpěním na tradicích a závislosti na klanu – zpomaluje onen proces, kdy se člověk stává vlastním pánem. Při pomyšlení na to, že opustím otce a po takovém útěku budu čelit hněvu našeho rodu, jsem zakoušela nesmírné duševní utrpení. Mučila jsem se úvahami o důsledcích opuštění islámu, důsledcích, které neměly dopadnout na mě, ale na moje rodiče a další příbuzné. Zažila jsem spoustu slabých chvilek, když jsem si nebezpečně pohrávala s myšlenkou, že se svých potřeb nakonec vzdám a osobní štěstí obětuji klidu v duších rodičů, sourozenců a celého rodu. Jinak řečeno, moje kočovné putování bylo především duševní cestou – což platí i pro poslední etapu této cesty, z Nizozemska do Spojených států. Nebyla to jenom cesta čítající tisíce mil, ale také cesta časem, stovkami let. Byla to cesta z Afriky, kde jsou lidé stále především příslušníky nějakého kmene, do Evropy a Ameriky, kde jsou lidé především občany (byť svoje občanství stát od státu vnímají dosti různě). Tuto cestu provázela mnohá nedorozumění, očekávání a zklamání, a já jsem se mnohokrát poučila. Zjistila jsem, že rozloučit se s kmenovým způsobem života je jedna věc, ale žít jako občan moderní svobodné společnosti, což se tolika členům mojí rodiny 18

Z_podruci_islamu.indd 18

20.10.2016 12:34:47

Úv o d

fatálně nepodařilo, je věc docela jiná. Navíc v žádném případě nejsou sami. Bezmála čtvrtina všech lidí na světě se dnes hlásí k muslimské víře a prvních deset míst v žebříčku zemí, které produkují nejvíce uprchlíků, zaujímají rovněž muslimské státy. Většina těchto bezprizorních lidí míří do Evropy a Spojených států. Migrace z muslimských zemí v dalších letech téměř jistě poroste, jelikož porodnost v těchto zemích výrazně převyšuje míru porodnosti na Západě. „Problémová muslimská rodina“ – lidé jako moji příbuzní – se stane stále častějším jevem, pokud západní demokracie lépe nepochopí, jak nově příchozí integrovat do našich společností. Jinak řečeno, jak z nich dělat občany. Tomuto integračnímu procesu podle mého názoru brání tři hlavní překážky, přičemž ani jedna není typická pouze pro moji rodinu. První překážkou je zacházení islámu se ženami. Jejich svobodnou vůli islám dusí už od útlého věku. V době první menstruace jsou považovány za němé. Výchova je mění v submisivní robotky, které v domě slouží jako uklízečky a kuchařky. Vyžaduje se od nich, aby se smířily s otcovou volbou životního partnera, a po svatbě je jejich život plně zasvěcen sexuálním potěšením manželů a rození dětí. Jejich vzdělání často předčasně končí, když jsou ještě malé dívky, a jako dospělé ženy jsou tudíž naprosto neschopné připravit svoje děti na to, aby se mohly stát úspěšnými občany v moderních, západních společnostech. Jejich dcery opakují stejný vzorec. Část dívek přáním rodičů vyhoví. Jiné vedou dvojí život. Některé utečou z domova a stanou se oběťmi prostituce a drog. Hrstka vyrazí na vlastní pěst svojí cestou, jako jsem to udělala já, a později se s rodinou mohou i usmířit. Každý příběh je trochu jiný, společným faktorem je ale sku19

Z_podruci_islamu.indd 19

20.10.2016 12:34:47

Aya an Hirsi A li

tečnost, že se muslimské ženy musejí potýkat s mnohem větší rodinnou kontrolou své sexuality než ženy z jiných náboženských komunit. To je podle mého vůbec největší překážka na cestě k úspěšnému občanství – nejenom pro ženy samotné, ale rovněž pro syny, jež vychovávají, a muže, kteří z těchto synů rostou. Druhou překážkou, jež části západních čtenářů může připadat banální, jsou potíže mnoha přistěhovalců z muslimských zemí při nakládání s penězi. Postoje islámu k půjčkám a dluhům stejně jako nedostatečné vzdělání muslimských žen ve ﬁnančních záležitostech znamenají, že většina nových imigrantů přichází na Západ zcela nepřipravená na ohromující množství příležitostí a povinností představované moderní konzumní společností. Třetí překážkou je socializace muslimské mysli. Všichni muslimové jsou vychováváni k víře, že Muhammad, zakladatel jejich náboženství, byl dokonale ctnostnou osobou, a jím zanechaná morální pravidla by proto nikdy neměla být zpochybňována. Korán, jakožto posvátný text „zjevený“ Muhammadovi, je považován za neomylný: představuje pravé slovo Alláhovo a všechna jeho přikázání je nutné bez otázek uposlechnout. Muslimové jsou proto vůči indoktrinaci zranitelní způsobem, který u stoupenců jiných věr chybí. Snahu měnit lidi z tohoto světa v občany západních zemí navíc ztěžuje v řadě muslimských společností hluboce zakořeněné násilí, počínaje domácím násilím a konče neustálým oslavováním svaté války. Tři překážky integrace lidí, jako jsou i příslušníci mojí rodiny, je možné shrnout do tří slov: sex, peníze a násilí. V poslední části této knihy se pokouším navrhnout několik možností nápravy tohoto stavu. Západ má sklon reagovat 20

Z_podruci_islamu.indd 20

20.10.2016 12:34:47

Úv o d

na společenská selhání muslimských imigrantů postojem, který by se dal nazvat rasismem nízkých očekávání. Tento v západních zemích rozšířený postoj vychází z myšlenky, že lidi odlišné barvy pleti je nutné vyjmout z „normálních“ standardů chování. Určitá vrstva lidí, kteří to jistě myslí dobře, zastává názor, že by menšiny neměly nést břemeno všech povinností, jimž musí dostát většinová společnost. V liberálních, demokratických zemích jsou tyto většiny bílé, zatímco menšiny tvoří barevní lidé. Většina muslimů, stejně jako dalších imigrantů, však neodchází na Západ proto, aby pak zůstali uzamčení v nějaké menšině, ale prostě hledat lepší život, život bezpečný a předvídatelný, nabízející perspektivu vyššího příjmu a příležitostí kvalitního vzdělání pro své děti. Jsem přesvědčena, že se musejí naučit vzdát se části svých zvyků, dogmat a náboženských tradic a osvojit si nové, jinak toho nedosáhnou. Na Západě nalezneme mnoho dobrých mužů a žen, kteří se snaží uprchlíkům hledat nový domov, peskují svoje spoluobčany za to, že nedělají více, věnují peníze dobročinným organizacím a usilují o odstranění diskriminace. Lobbují u svých vlád, aby menšiny tím či oním způsobem vyňaly ze standardů chování západních společností, menšinám horlivě pomáhají zachovávat jejich kulturu a jejich náboženství nepodléhá důsledné společenské kontrole. Tito lidé to myslí dobře, o tom vůbec nepochybuji. Domnívám se ale, že jejich dobře míněný aktivismus je dnes součástí toho samého problému, který se pokoušejí řešit. Řečeno bez servítků, jejich snahy pomáhat muslimům a dalším menšinám jsou marné, jelikož tito zastánci multikulturalismu odkládáním nebo přinejlepším protahováním přechodu přistěhovalců k modernitě – vytvářením iluze, že se člověk může držet kmenových norem a současně se 21

Z_podruci_islamu.indd 21

20.10.2016 12:34:47

Aya an Hirsi A li

stát úspěšným občanem moderní společnosti – uzavírají následující generace narozené již na Západě do hodnotové „země nikoho“. Co je nám předkládáno v úhledném balení soucitného jazyka jako přijetí „jinakosti“, je ve skutečnosti krutou formou rasismu. A tato forma je o to krutější, protože je vyjádřena sladkými řečičkami o slušnosti a dobrých mravech. Věřím, že v západní společnosti existují tři instituce schopné usnadnit přechod milionů kočovníků z kmenových kultur, které tito lidé opouštějí, k západnímu pojetí občanství. Jsou to instituce schopné utkat se s rozsévači džihádu o srdce a mysl muslimů. První z těchto institucí je veřejné vzdělání. Evropské osvícenství 18. století dalo vzniknout školám a univerzitám spravovaným v souladu se zásadami kritického myšlení. Cílem vzdělání bylo pomoci širokým vrstvám lidí osvobodit se od chudoby, pověr a tyranie prostřednictvím rozvoje poznávacích schopností. S šířením demokracií v 19. a 20. století se neustále rozšiřoval i přístup k těmto na rozumu založeným institucím. Děti ze všech společenských vrstev se neučily jenom matematice, zeměpisu a dalším přírodním i humanitním vědám, ale také sociálním dovednostem a disciplíně nutným k dosažení úspěchu ve světě za zdmi jejich tříd. Literatura rozvíjela a zkoušela jejich představivost, takže se mohly ztotožňovat s postavami z jiných dob a míst. Takové veřejné vzdělání se soustředilo na výchovu občanů, nikoli na zachování oddělenosti kmene, nedotknutelnosti víry nebo jakýchkoli zrovna aktuálních dobových předsudků. Nicméně řada západních škol a univerzit se dnes rozhodla zaujmout „ohleduplnější“ postoj k víře, tradicím a zvykům imigrantských studentů, kteří zasedají v jejich 22

Z_podruci_islamu.indd 22

20.10.2016 12:34:47

Úv o d

třídách a učebnách. Z pomýlené zdvořilosti se zavázaly, že nebudou otevřeně zpochybňovat přesvědčení muslimských dětí a jejich rodičů. Učebnice zakrývají zcela zásadně nespravedlivá pravidla islámu a představují jej jako mírumilovné náboženství. Instituce rozumu musejí odhodit tyto dobrovolně nasazené klapky z očí a znovu investovat do rozvíjení schopnosti kritického myšlení bez ohledu na to, jak budou výsledky některým lidem připadat nezdvořilé. Druhou institucí, která může a musí dělat víc, je feministické hnutí. Západní feministky by do své agendy měly přibrat tíživou situaci muslimských žen a jejich věc přijmout za vlastní. Měly by se snažit muslimským ženám pomoci, aby byly více slyšet. Západní feministky mají bohaté zkušenosti a disponují řadou možností a prostředků. Při pomoci svým muslimským sestrám musejí usilovat o dosažení tří cílů. Prvním z nich je zajištění svobody muslimských děvčat dokončit vzdělání, druhým pomoci jim získat moc nad vlastním tělem, a tudíž i sexualitou, a třetím zajištění příležitosti muslimských žen nejenom vstupovat na trh práce, ale také šance udržet se na něm. Muslimské ženy na Západě na rozdíl od muslimských žen v muslimských zemích a západních žen v minulosti čelí speciﬁckým omezením, která jim vnucují jejich rodiny a komunita. Jejich problémy nestačí klasiﬁkovat jako „domácí násilí“; prakticky k nim sice opravdu dochází doma, ve své podstatě jsou však právní a kulturní povahy. Odhalování zvláštních životních podmínek a omezování svobod muslimských žen i nebezpečím, kterým i v západních zemích dosud čelí, by se měly věnovat celé kampaně s cílem vzdělávat muslimské muže o významu ženské emancipace a vzdělání a trestat je, pokud použijí násilí, a muslimské ženy tak chránit před fyzickou újmou. 23

Z_podruci_islamu.indd 23

20.10.2016 12:34:47

Aya an Hirsi A li

Třetí a poslední institucí, kterou vyzývám, aby se s tímto naléhavým úkolem vyrovnala, je společenství křesťanských církví. Osobně jsem se sice stala ateistkou, potkala jsem ale mnoho muslimů, kteří říkají, že ve svém životě potřebují duchovní ukotvení. Měla jsem to potěšení poznat křesťany, jejichž představa Boha nemá s Alláhem skoro nic společného. Jejich náboženstvím je reformované a částečně sekularizované křesťanství, jež může být velmi užitečným spojencem v bitvě s islámským fanatismem. Moderní křesťanský Bůh je synonymem slova láska. Jeho poslové nekážou nenávist, netoleranci a svár. Tento Bůh je milosrdný, neusiluje o státní moc a věda pro něj není nezvaným konkurentem. Jeho stoupenci vnímají Bibli jako knihu naplněnou podobenstvími, nikoli soupis přímých nařízení, která jsou nutná poslouchat. V současné době můžeme v křesťanství sledovat dva extrémy, přičemž oba jsou pro západní civilizace přítěží. První z nich tvoří lidé zatracující existenci jiných náboženských skupin. Bibli berou doslova a ve jménu „inteligentního designu“ odmítají vědecká vysvětlení existence člověka a přírody. Takové fundamentalistické křesťanské skupiny vynakládají spoustu času a energie do obracení lidí na svoji verzi víry. Mnohé z toho, co hlásají, je však v rozporu se základními principy osvícenství. Druhý extrém pak představují lidé usilující o usmíření s islámem – jako duchovní hlava anglikánské církve, arcibiskup z Canterbury, jenž zastává názor, že zavedení práva šarí’a ve Spojeném království je nevyhnutelné. Stoupenci umírněného, mírumilovného a reformovaného křesťanství nejsou tak aktivní jako první zmíněná skupina, ani stejně hlasití jako ta druhá. Měli by být. Křesťanství lásky a tolerance zůstává jednou z nejúčinnějších protilátek západní civilizace proti islámu nenávisti a nesnášenlivosti. 24

Z_podruci_islamu.indd 24

20.10.2016 12:34:47

Úv o d

Ježíš Kristus je pro bývalé muslimy přitažlivější a lidštější postavou než Muhammad, zakladatel islámu. Moje kočovné období se blíží k závěru. Mojí konečnou stanicí se stejně jako v případě mnoha milionů ostatních poutníků v posledních více než dvou stech letech ukázaly být Spojené státy. Amerika je dnes mým domovem. V tom lepším i horším sdílím osud ostatních Američanů a velkorysost, s níž mě přijali do svojí unikátní svobodné společnosti, bych ráda splatila tak, že se podělím o poznatky získané během let, kdy jsem žila jako kmenová muslimská kočovnice. Poselství této knihy je jasné a je možné uvést jej hned na začátku: Západ naléhavě potřebuje soupeřit s džihádisty, přívrženci svaté války, o srdce a mysl svých vlastních obyvatel z řad muslimských přistěhovalců. Musí poskytovat vzdělání zaměřené na prolomení kletby neomylného Proroka, chránit ženy před dusivými nařízeními Koránu a podporovat alternativní zdroje spirituality. Obsah této knihy je stejně jako v případě Rebelky do značné míry subjektivní. Nedělám si nároky na exkluzivní a jediný správný návod, jak se z přistěhovalce stát úspěšným občanem západní společnosti. Lidská povaha se už ze své podstaty nedá vměstnat do úhledných škatulek jako „přizpůsobivý“ nebo „nepřizpůsobivý“. Neexistuje ani žádný okamžitě použitelný recept na snadné a všech překážek zbavené smíření s modernitou. Každý člověk je jiný a musí se potýkat s vlastním, jedinečným souborem příležitostí a omezení. To samé platí pro rodiny a společenství postavené před dvojí výzvu přizpůsobení se novému způsobu života, při současném zachování věrnosti tradicím předků a své víry. 25

Z_podruci_islamu.indd 25

20.10.2016 12:34:47

Aya an Hirsi A li

Tato kniha tak nakonec zůstává především velmi osobní výpovědí, jakýmsi zúčtováním s vlastními kořeny. Dalo by se říct, že je určena Sahře, mé mladší sestře, kterou jsem nechala ve světě, z něhož jsem utekla. Je však také rozhovorem, který bych ráda vedla se svou rodinou, zvláště pak otcem, jenž kdysi chápal a dokonce podporoval moderní způsob života, tedy můj dnešní život, než opět upadl do transu podrobení se Alláhovi. Je rovněž rozhovorem s babičkou, jež mě učila ctít za všech okolností náš rod. Při psaní této knihy jsem neustále myslela na syna mého bratra Jacoba, jenž vyrůstá v Nairobi, a Sahřinu dcerku Sagal, která se narodila v takovém „malém Somálsku“, totiž v komunitě somálských přistěhovalců ve Velké Británii. Doufám, že z nich vyrostou čestní, silní a zdraví lidé – ale také, především, lidé svobodní.

Z_podruci_islamu.indd 26

20.10.2016 12:34:47