Kompletní průvodce nenásilným výcvikem koně
015-106_Pruvodce_03
15
21.3.2016, 18:09
Kapitola 1
„Koňská nátura“ Přežití nejschopnějších Mé koncepce a výcvikové metody jsou všechny založeny na pochopení koní. Strávil jsem celý život studiem koní jak v divočině, tak v domácím prostředí. Pochopení „koňské nátury“ je nezbytné, má-li člověk cvičit koně bez traumatických zážitků pro obě strany a používat metodu Join-Up, techniku výcviku koní, kterou podrobně vysvětluji v kapitole 4. Tyto postupy fungují, protože vycházejí z přirozených koňských instinktů. Pokud má člověk tyto koncepce zvládnout a dosáhnout spolehlivě fungující komunikace, musí se naučit řeči koní. Stejně jako je tomu v mezilidských vtazích, i vztah člověka a koně potřebuje čas, aby se rozvinul. Při formování vztahů je nutné dbát koňských instinktů. Koně jsou individuality. Vyskytují se mezi nimi různé osobnosti, schopnosti a stupně citlivosti právě tak jako u lidí. Pokud si to uvědomíme, pochopíme zároveň, že nelze na každého koně jednoduše aplikovat tradiční metody. Dokud se nenaučíte komunikovat s nimi jejich jazykem, jen těžko se vám podaří doopravdy pochopit jejich individuální potřeby. Jestliže to však dokážete, pak podle mých zkušeností koně s člověkem spolupracují stejně ochotně jako mezi sebou.
Existuje spousta důkazů o tom, jak byli koně člověkem v průběhu uplynulých tisíciletí týráni a zneužíváni. A přesto, ač je to s podivem, se dál snaží být nám partnery. Když nyní začneme využívat jejich vlastní jazyk, můžeme pochopit jejich reakce a nastolit skutečné a fungující partnerství. Mnozí lidé mi říkají: „Teprve když jsem vás uviděl při práci, pochopil jsem, že už vlastně mnohé z vašich metod používám.“ Soudí, že jejich koně jsou jim učiteli. Někteří z těch, kdo s koňmi dosahují velkých úspěchů, jsou tak naladěni na stejnou vlnu, že vzájemně srozumitelnou a pochopitelnou řeč těla jako by využívali instinktivně. Domnívám se, že to mají zakořeněné tak hluboko v podvědomí, že sami nemají ani ponětí, proč se jim vlastně práce
„Já jsem své výcvikové postupy nevytvořil. Jen jsem objevil to, co už stvořila příroda.“ – Monty Roberts
17
015-106_Pruvodce_03
17
21.3.2016, 18:09
s koňmi tak daří. Lidé, kteří dovedou koni vytvořit atmosféru bezpečí a pohody, dokážou jej spolehlivě vést a stanovit mu jasné hranice, v jejichž rámci může kůň fungovat na optimální úrovni, mají největší šanci stát se dobrými cvičiteli.
JE·Tù Mù NEDOSTALI, UTEâU JIM.
SOUST¤EëME SE NA ÚTOK
Kořist a predátor, útěk a boj Je třeba mít na paměti, že kůň je zvíře „lovené“ a jeho obranou je tudíž útěk. Člověk je zase od přírody predátor čili lovec a jeho obranou je boj. Pod tlakem se tyto přirozené tendence projeví, proto člověk nejprve reaguje tak, že na koně vyvíjí nátlak, kdežto kůň chce pouze uniknout před nebezpečím. K agresivnímu chování, které se obvykle projevuje například kopáním nebo kousáním, dochází u koně s největší pravděpodobností tehdy, cítí-li se zahnán do kouta bez možnosti útěku. Tato přirozená útěková reakce je základem mé metody Join-Up. Pokud jednotlivé extrémní typy reakcí označíme jako „útěk-boj“, pak kůň je na té straně spektra, jež je blíž útěku. Je orientován na přežití a plození potomstva. Boj je pro něj až to poslední řešení. Člověk se však nachází na opačném konci tohoto pomyslného spektra. Pokud čelí odporu nebo opozici, je jeho přirozeností bojovat. Pokud si myslíte, že si ve vztahu se svým koněm můžete něco úspěšně vybojovat, pak jste na velikém omylu. Máte-li s koněm efektivně pracovat, musíte pochopit jeho skutečné založení. Cvičitel musí rovněž potlačit své vlastní instinktivní reakce a vnímat odezvu ze strany koně. Právě neuvážené lidské jednání nebo ztráta trpělivosti způsobují, že onen pomyslný pohár přeteče a kůň začne bojovat o přežití. A právě tuto neuváženost, tento moment panického strachu
18
015-106_Pruvodce_03
KDYÎ BUDEME SPOLUPRACOVAT, U·TVEME HO (SMEâKOV¯ LOV)
Obr. 1.1 Kůň se snaží uprchnout před predátory.
Obr. 1.2 Kůň volí obranu až jako poslední řešení.
se snažím nahrazovat poznáním, pochopením a klidem, a vytvářet tak harmoničtější partnerský vztah.
Pozorování divokých koní Měl jsem to štěstí, že jsem mohl získávat zkušenosti při práci s mustangy. V roce 1948 jsem se poprvé vydal do Nevady, abych tam pomáhal chytat koně, kteří měli být dopraveni za účelem speciálních závodů do kalifornského Salinas. Během vyhledávání, shromažďování a chytání jsem si začal všímat komunikace mezi
Kapitola 1 / „Koňská nátura“
18
21.3.2016, 18:09
těmito koňmi, jaká se u domestikovaných zvířat vidí KDYÎ SE TEë NECHÁM SET¤ÁST, P¤IJDU jen málokdy. Domnívám se, že O KO¤IST A JE·Tù Mù existence v divoké přírodě jim MÒÎE VÁÎNù ZRANIT hlouběji vtiskává pochopení ENÁ P¤EÎÍT ZNAM potřeby bezpečnosti v rámci VYHAZOVAT TAK CE, JAK JEN TO DIVO rodinného stáda. Přítomnost JDE predátorů jako by posilovala útěkové instinkty těchto zvířat. Koně na této planetě přežívají už 50 milionů let zejména díky tomu, že jim příroda nadělila výraznou orientaci na přežití. Obr. 1.3 Kůň vyvíjí veškeré úsilí, aby se zbavil predátora. Netrvalo dlouho a začalo mi při této práci docházet, že komunikační systém ohrožujeme jeho přežití. Tím jako bychom koní spočívá především v neverbální řeči těla. aktivovali jeho přirozenou obranu před Tento systém pohybů, mimiky a gest se nebezpečím. Mé metody žádnou obranu v mnohém podobá znakové řeči neslyšících. neaktivují. Kůň sám se může rozhodovat Znamenalo to pro mne obrovský objev a dodnes a ovlivňovat výsledek. Tyto koncepce ukazují vzpomínám, jak jsem si toto zjištění po řadu cestu, která vede přes přirozený instinkt přežití měsíců znovu a znovu ověřoval. V této práci ke komunikaci a důvěře. Právě na tom spočívá vlastně pokračuji dodnes. Nadále se pokouším metodologie umožňující pochopit „koňskou pochopit více z té spousty gest, která jsou pro náturu“ a tím i cestu k úspěchu. řeč koní tak důležitá. V následujících letech jsem pak s mustangy strávil spoustu času a nebudu nijak přehánět, řeknu-li, že právě oni mi byli těmi nejlepšími učiteli. Díky častějšímu Montyho rady kontaktu jsem mohl lépe porozumět jejich dorozumívacím schopnostem. » Člověk je svými instinkty predátor, A právě tam v té poušti, v době, kdy jsem jehož přirozenou reakcí je boj. ještě neměl ani ponětí, čeho všeho lze » Kůň se zachraňuje útěkem. Ten je jeho dosáhnout, se mi poprvé podařilo v praxi první a hlavní obranou. uplatnit metodu Join-Up – napojení. Během » Koně komunikují neslyšně. zhruba čtyřiadvaceti hodin jsem dokázal přimět » Pro koně je odměnou smět jednoho z mustangů, aby mě následoval, čímž s predátorem komunikovat a vyloučit jsem dosáhl prvního cíle. Po dalších čtyřech jeho funkci lovce. nebo pěti hodinách jsem se ho mohl dotknout, pak si dokonce nechal nasadit ohlávku a potom » Další odměnou je pro něj vědomí už jsem ho mohl vodit. života bez přítomnosti násilí. Právě v této době jsem pochopil, že léta » Koni se nejlépe daří v prostředí praktikovaný násilný výcvik byl chybou. Bylo vzájemné spolupráce. mi jasné, že násilí nejenže není nutné, ale ani není tak efektivní. Pokud koni odepřeme možnost volby,
Kapitola 1 / „Koňská nátura“
015-106_Pruvodce_03
19
19
21.3.2016, 18:09
Komunikace a řeč těla Řeč těla je základní formou komunikace a spolu se základními zvukovými signály řídí život zvířat a chrání je už miliony let. Kůň přežívá právě díky tomuto výkonnému komunikačnímu systému, který spočívá, jak jsme si již řekli, téměř výhradně v pohybech. Tato řeč těla znamená pro stádo dorozumívací prostředek, který mu umožňuje úspěšně přežívat v sousedství predátorů. Zvuky koně využívají jen zřídka, a pokud už se tak děje, je to většinou kvůli určení místa, kde se ozývající se jedinec nachází. Díky tomu, že jsem pozorováním koní všeho druhu a prací s nimi strávil tolik let, jsem dokázal přiřadit těmto gestům, mimice a pohybům pokud možno co nejpřesnější významy. Našel jsem způsob, jak interpretovat jejich řeč těla a jak své vlastní tělo používat k odpovědím. To, co jsem se naučil, jsem nazval jazykem equus (vysvětleno v kapitolách 2 a 4). Je předvídatelný, čitelný, srozumitelný a účinný. To znamená, že jsem obvykle schopen ještě dříve, než se kůň projeví, uhodnout, co se chystá udělat. Jde samozřejmě o gesta, jichž si může všimnout každý náhodný pozorovatel. Není v tom nic záhadného. Díky těmto gestům je řeč těla efektivním prostředkem přenosu a příjmu informací. Jedna ze slovníkových definicí komunikace zní „akt nebo okamžik přenosu informací“. Koně žijící ve stádě mají komunikaci právě k tomu, aby přežili. Domestikovaní koně bývají hlasití, avšak v divočině je důležité zůstat pokud možno potichu. Divocí koně rozhodně nestojí o to, aby upoutávali pozornost a lákali k sobě predátory. Všiml jsem si, že mustangové čerstvě dovezení do zajetí propadají panice, jakmile zaslechnou ržání domestikovaných koní. Zjistil jsem, že v takovém případě utíkají do rohu ohrady, kde se shluknou a skloní hlavy téměř až na úroveň kolen. Domnívám se, že je to 20
015-106_Pruvodce_03
způsobeno obavami, že domácí koně upozorní na svoji přítomnost predátory, kteří se zanedlouho objeví. Provedl jsem tudíž experiment – až na jednoho jsem mustangy z ohrady odstranil. Zjistil jsem, že zbylý jedinec své zmizelé společníky vůbec nevolá. To by se u domestikovaných koní prostě nestalo. Domestikovaní koně používají zvuky zejména k tomu, aby signalizovali, kde jsou, a aby měli jistotu, že ví o svých druzích. Koně se sice naučí jak reagovat na některé zvuky vydávané člověkem, zejména na povely, ale to je spíše návyk nežli komunikace. Člověk překvapivě až z osmdesáti procent komunikuje s využitím řeči těla. Mnohé své komunikační soustavy máme sice založeny na mluveném slově, řečí těla však své emoce i záměry sdělujeme nejúčinněji. Konkrétní intonace, hlasitost a postoj mluvčího jsou právě tak důležité jako slova, která používá. V komunikaci a tudíž i přežití koní hraje významnou roli jejich vysoce vyvinutý zrak a čich. V Nevadské poušti jsem měl možnost tuto komunikaci a na jejím základě vytvořenou důmyslnou sociální strukturu sledovat. Začal jsem si uvědomovat, že pokud bych se naučil své tělo, gesta a postoje efektivně používat, mohl bych s nimi rovněž komunikovat a dosáhnout tak toho, že mě přijmou mezi sebe. Má komunikace s koněm se velice podobá znakové řeči s neslyšícím. I tady jde o řeč těla. V sociální hierarchii koní stojí na nejvyšším stupínku organizace stáda vůdčí, tak zvaná „alfa klisna“. Alfa klisna je veličina, s níž je třeba počítat. Pokud se mladý kůň nějak nesprávně zachová, může být vůdčí klisnou potrestán. Vůdkyně stáda ho z využitím řeči těla vyžene ze stáda, kde může být ohroženo jeho přežití. Izolovaný kůň je ohrožen. Vůdčí klisna pak s využitím jiné soustavy gest vyděděnce vyzve k návratu do stáda, ovšem až poté, co se i on projevil příslušnými gesty. Starší nebo neduživý kůň, který nedokáže držet krok s rodinným stádem, je následně izolován a záhy ho uloví
Kapitola 1 / „Koňská nátura“
20
21.3.2016, 18:09
Upřený pohled a vypnutá hruď posílají dospívající vzpurné zvíře pryč.
Vztyčené uši: „Respektuji tě.“
POHLED Z BOKU
Skloněná hlava: „Když se mnou budeš diskutovat, nechám tě diskusi vést.“
Olizování a klapání čelistmi. Když hříbě klape hubou, jedná se o gesto podřízenosti.
Obr. 1.4 Koňská gesta.
Kapitola 1 / „Koňská nátura“
015-106_Pruvodce_03
21
21
21.3.2016, 18:09
Klisna se pootočí o 45°, a zve tak hříbě nazpět do stáda.
Klisna se pootočí o 45°, pohled z ptačí perspektivy.
Pohození hlavou a zdvižení nosu: „Tohle jsem nechtěl, tak to nebylo myšleno!“
1.5 Koňská gesta (pokračování).
predátoři. Kůň ví, že izolace pro něj není bezpečný stav. (Přehled některých koňských gest viz obr. 1.4 a 1.5.) Během napojování (Join-Up), když posílám koně v ohradě pryč, říkám mu vlastně: „Dávám ti šanci sám si vybrat. Uteč, jestli to považuješ za nejlepší.“ Chci, aby si kůň sám vybral, protože právě v tomto stavu mysli dochází k učení. Trpělivě čekám na požadovaná gesta k opětovnému vyjednávání. Když dá kůň najevo, že se rozhodl jít ke mně a neutíkat, přivítám ho v jazyce equus co možná nejintenzivněji. Podpořím tak jeho volbu, abychom mohli dál harmonicky spolupracovat. Zároveň doufám, že od nynějška můžeme
22
015-106_Pruvodce_03
pokračovat dál s vědomím, že jeden pro druhého neznamenáme žádnou hrozbu.
Absence vedení Kůň je stádové zvíře, a proto se při své snaze o přežití orientuje na silné vedení. Jak jsem již uvedl, v čele sociální hierarchie rodinného stáda stojí vždy alfa klisna. Ta stanovuje pravidla, udržuje pořádek mezi ostatními klisnami a stará se o disciplínu mezi mladými jedinci. To ona rozhoduje, kterým směrem se stádo vydá, kde se bude pást, spát a pít, a tudíž má v rodinném stádě při rozhodování hlavní slovo. Pokud jste se domnívali, že běžné rozhodování stáda vede plemenný hřebec, pak jste na omylu. Vím, že se
Kapitola 1 / „Koňská nátura“
22
21.3.2016, 18:09
o zakořenění této vžité představy do značné míry postaral Hollywood. Tak to ale zkrátka není. Hlavní hřebec se stará o to, aby klisny zabřezávaly a aby mu je neodváděli jiní hřebci. Jinak ale nerozhoduje téměř o ničem. I když divocí koně utíkají, stále si uvědomují sílu rodinné soudržnosti. Udělají tudíž vždy všechno pro to, aby se stádo nerozdělilo. Jsou-li někteří jedinci odděleni, ihned se snaží o návrat ke stádu. Divocí koně jsou sice zvířata orientovaná na obranu útěkem, především to však jsou zvířata stádová a jako taková přežívají zejména díky tomu, že dodržují sociální hierarchii. V sociální struktuře rodinného stáda má mimořádný význam vedení. Každý jedinec má ve společenské hierarchii svůj úkol a své místo. Když začínáme chování svého koně ovlivňovat výcvikem, je nezbytné, abychom se stali vůdci. Je důležité, aby každý kůň, s nímž pracujeme, při jakémkoliv problému očekával, že rozhodneme my. Nechci tím naznačit, že bychom se k němu měli chovat diktátorsky. Přednost dávám modelu partnerství, v němž se s námi kůň dobrovolně za určitým účelem spojuje. Pokud se nedokážeme ujmout vůdčí role, vysíláme ke koni smíšené signály, které v něm mohou vyprovokovat negativní chování. Je pravda, že mnohé problémy s koňmi jsou způsobeny prosazováním dominance a používáním bolestivého nátlaku, právě tak často však bývají zaviněny neschopností vést. Na jednom příkladu vám dokážu, jak důležité je vedení při domestikaci koně. Vedete zdravého dvouročka – plnokrevníka přes dvůr. Hřebeček je dobře nakrmený a cítí se docela dobře. Po noci strávené v boxu je nabitý energií a rozhodne se proto ucuknout stranou od vás, vzepne se na zadní a udeří předním kopytem. Pokud ho necháte v této činnosti pokračovat, je velmi pravděpodobné, že dojde k její eskalaci. Kromě toho je značně pravděpodobné, že se kůň osvobodí a s vlající otěží se dá do běhu, při němž hrozí nebezpečí jemu i okolí. Kůň, který
se dá takto neřízeně do běhu, si může způsobit ošklivá zranění. Za takovýchto a podobných okolností došlo i k mnoha vážným poraněním a dokonce i k zabití lidí, kteří se prchajícího koně pokoušeli chytit. Navíc se z tohoto typu chování může stát návyk. Pokud máme formovat chování svého koně, musíme pracovat na tom, abychom s ním dokázali navázat partnerský vztah. Dalo by se říci, že musíme stanovit pravidla, podle nichž bude přijatelné a žádoucí jednání odměněno, a vymezit disciplinární tresty za chování nepřijatelné. Je třeba umět rychle vyhodnotit situaci a držet se pravidel tohoto partnerství. V případě, který jsem popsal, musí člověk okamžitě převzít vedení a rychle koně poučit, než se neukázněné chování ještě zhorší. Při zacházení s koněm, a zvláště pak s dvouročním hřebečkem, není místo pro nerozhodnost a bázlivost. Člověk v našem scénáři by měl být schopen koně rychle zvládnout a měl by být vybaven schopnostmi a vědomostmi, aby toho buďto dosáhl, nebo aby se do práce s takovýmto zvířetem vůbec nepouštěl. Koně mají tendenci sdělovat své životní zkušenosti. Na nás je, abychom se naučili jejich řeči a uměli pozorovat jejich gesta. Koně se do značné míry chovají podle toho, jak s nimi bylo zacházeno dříve. Problémoví koně, s nimiž pracuji, prakticky vždy předvedou, jak jim bylo ubližováno, a ne vždy si totéž vyslechnu i od jejich majitelů nebo cvičitelů. Pokud stačí vztáhnout ke koni ruku a zvíře už pohazuje hlavou, lze se vcelku spolehlivě domnívat, že bylo právě přes hlavu bito. A pokud pociťovalo bolest na trupu, bude uhýbat a uskakovat, aby se uchránilo před dalším nepříjemným zážitkem. V jeho podvědomí často utkví i prostředí, v němž k tomuto zážitku došlo. Určitá situace pak může koni připomenout chvíli, kdy mu bylo ublíženo. Na volném prostranství se například chová zcela normálně, ale ve stájovém boxu, kde býval předtím bit, může náhle zaujmout obranný postoj a začít se
Kapitola 1 / „Koňská nátura“
015-106_Pruvodce_03
23
23
21.3.2016, 18:09
chovat tak, aby se bití vyhnul. Při práci s tímto typem koní je třeba zachovávat značnou opatrnost. Takovéto zvíře může být nebezpečné, i když to nemá v úmyslu. Velmi vhodným místem k pozorování koně je kruhová ohrada, v níž můžeme sledovat, jak na nás reaguje a jak na něj působí naše pohyby. Je mimořádně důležité mít neustále na paměti jeho mimořádnou vnímavost k pohybům. Prudkými, trhavými pohyby ho od sebe s největší pravděpodobností odeženeme. Pokud koně chceme chytit a díváme se mu přitom přímo do očí, dáváme mu jasně najevo, aby utekl, a nesmíme se proto divit, když se tak stane nebo když se začne odvracet. Kůň je velice vnímavý i k mimice očí. Pokud chci koně v ohradě zpomalit z klusu do kroku, stačí mi přejet pohledem po jeho krku až na záď. Není pravděpodobné, že by reagoval na úsměv nebo zamračení, protože tyto projevy přesahují rámec jazyka equus. Jestliže chcete, aby byl kůň ve vaší společnosti klidný, pohybujte se plynule a zvolna. Vaše pohyby by měly připomínat přelévání hutného oleje. Tyto nuance si lze snáze osvojit učením v praxi nežli z psaného slova. „Intuice nám napovídá a výzkum potvrzuje, že neverbální komunikace naše životy ovlivňuje velmi výrazně. Odhaduje se dokonce, že téměř ze dvou třetin vnímáme jakoukoliv sociální situaci a její význam z neverbálních náznaků.“ (Birdwhistell, 1955. Judee K. Burgoon, David B. Buller a W. Gill Woodall, Nonverbal Communication, The Unspoken Dialogue. McGraw-Hill, 1996.)
24
015-106_Pruvodce_03
Montyho rady » Řeč těla je forma komunikace. » Koně za své přežití vděčí právě této neverbální formě komunikace. » Řeč koní je předvídatelná, srozumitelná a účinná. » Domestikovaní koně mají sklony k hlasitým projevům. » Mustangové mohou zpanikařit, pokud slyší domácí koně ržát, protože se obávají, že hlukem přilákají predátory. » Lidé používají při komunikaci až z 80 % řeč těla. » Řád ve stádě určuje alfa klisna. » Důležité je, aby jezdec dokázal koně vést. » Záleží na okamžité reakci. » Nezbytná je odpovídající vybavenost. » Chyby mohou být nebezpečné. » Mimořádně důležitá je informovanost. » Úspěch přináší spíše vědění nežli hrubá síla. » Koně mají sklony své životní zkušenosti sdělovat. » K pozorování koní je výborná kruhová ohrada.
Kapitola 1 / „Koňská nátura“
24
21.3.2016, 18:09
Kapitola 2
Jazyk koní Jazyk equus Podařilo se mi identifikovat již více než 170 komunikačních gest mezi koněm a člověkem. Jak jsem již uvedl, koně sice vydávají zvuky, na těch však jejich komunikace nestojí. Protože patří ke zvířatům loveným, potřebují komunikovat tiše. Přírodní zákon přežití nejschopnějšího koním za miliony let vštípil poznatek, že kůň, který se neozývá, predátorům unikne spíš, než ten, který dělá hluk. Masožravci nemají v podstatě důvod dělat si starosti s hlukem, který natropí. Například velké kočkovité šelmy bývají zpravidla velmi hlučné. Jelenovití savci jsou za normálních okolností v podstatě němí. Pro jeleny, antilopy a prakticky všechny býložravce je velice důležité nebýt vidět ani slyšet. Ano, hřebce můžeme zaslechnout, jak vůči klisně vydává hrdelní zvuky, a zaběhlé hříbě ržá, aby zjistilo, kde má matku. Během své práce jsem však poznal, že zvuky v celkové soustavě komunikace koní mnoho neznamenají. Pro mnohé živočichy je však zvuk velmi důležitý. Zpívá-li skřivan, je jeho zpěv s největší pravděpodobností identifikačním rituálem a neslouží ke komunikaci v pravém slova
smyslu. Mořští savci zase spoléhají především na vysílání rozpoznatelných vibrací, které oceánem urazí překvapivou vzdálenost. Složitý lidský mozek funguje na mnoha úrovních. S narůstající složitostí rovněž roste potřeba přesného vyjadřování. Jednobuněčné měňavky se naopak potřebují pouze reprodukovat. Vědci zabývající se studiem chování zvířat již zjistili, že lidoopi jako například orangutani a šimpanzi při komunikaci nespoléhají především na zvuky. Zvuky vydávají, aby se vzájemně identifikovali, stejně jako je tomu u ptáků nebo mezi klisnou a hříbětem, jejich dialog však probíhá především na základě gest. Existují dva faktory, které způsobují, že komunikace s lidmi je složitější nežli mezi zvířaty. Těmito faktory jsou ego a sobeckost. Právě tyto dva faktory omezují dokonalost interakce a nastolují potenciální skryté významy, které u koní prostě neexistují. Těmito faktory může být komunikační systém lidí značně překroucen. To, co vypadá jako jednoduchý požadavek, může mít skrytý cíl. Jak jsem již uvedl, u koně slouží řeč jen k přežití a rozmnožování. Kůň kromě těchto
25
015-106_Pruvodce_03
25
21.3.2016, 18:09
dvou cílů jiné nemá. Potřebuje vědět, co je bezpečné a co nikoliv. Potřebuje vědět, kdo jste a co máte v úmyslu. Kůň ví, že člověk je predátor. Lidé mi říkají, že se chovám jako alfa klisna. Žádný kůň mě ale za vůdčí klisnu nikdy nepovažoval! Vědí, že mám dvě paže, dvě nohy a že jím maso. Za miliony let už se naučili, jak se k tomuto typu živočichů chovat, a tyto instinkty musejí poslouchat. Koně vědí, že jako predátor bych na ně mohl zaútočit. Pokud bych se k netrénovanému koni začal přibližovat s rozpaženýma rukama, upřeným pohledem a vypjatou hrudí, považoval by má gesta za náznak chystaného útoku, ustal by v momentální činnosti, sledoval by mě a pak by se nejspíš dal na útěk. V jazyce equus působí gesta a řeč těla společně jako nedílný celek. Je třeba je sladit tak, aby to mělo smysluplný význam. Mimořádně důležité je mít na paměti, že vaše tělo komunikuje, ať si to uvědomujete či nikoliv. Na vás je, abyste poznali, jak kůň vaše gesta vnímá. Dávejte si proto pozor na každý svůj pohyb, na každé gesto i každé mžiknutí očí. Kůň vás sleduje. V komunikaci koní jsou gesta základem. Mnohá z nich jsou známa a pochopena již po celá staletí. Znalci poznají na míli daleko hřebce obíhajícího stádo se zdviženým ocasem a naběhlým, vyklenutým krkem. Uši má vztyčené a natočené vpřed a pohybuje se vysokým poklusáváním. To je zřetelný projev alfa hřebce, který kontroluje svůj harém. Ještě během téhož dne můžeme tohoto hřebce spatřit, jak své rodinné stádo obchází ve velkých obloucích a občas se dívá stranou a přitahuje uši dozadu. Protože vzad sklopené uši vyjadřují zlost, případně agresi, znalci koní ihned pochopí, že tam někde je pravděpodobně jiný hřebec, jehož přítomností není tento kůň nijak nadšen. Pokud se vetřelec odváží ještě více se k harému přiblížit, můžeme se setkat s gestem,
které u dnešních koní často nevídáme. Většině pozorovatelů připadá značně hrozivé. Lze se s ním setkat prakticky pouze u hřebců, a to jen tehdy, pokud chtějí pohrozit případnému protivníkovi. V takovém případě hřebec sklopí uši úplně dozadu, skloní hlavu až téměř těsně nad zem, natáhne krk na maximální délku a otočí se nosem přímo proti protivníkovi. Pak často vykročí s mírně pokrčenými koleny, takže přední část těla ještě více sníží. Připomíná pak velkou kočku plížící se ke kořisti. Vetřelec to okamžitě pochopí jako poslední varování a výzvu, aby se ihned vzdálil. (Viz obr. 2.2.) Klisna používá méně výraznou verzi tohoto gesta k vykázání vzpurného mladého jedince ze stáda. Ani když jsem to však spatřil poprvé, nepřeběhl mi mráz po zádech tak, jako když jsem viděl vyhrožujícího hřebce. Uši natočené kupředu signalizují, že zájem koně vzbudilo cosi, co se nachází právě tímto směrem. Pokud je toto gesto provázeno zdvižením hlavy, znamená to, že objekt zájmu leží daleko vpředu. Je-li naopak hlava skloněna, leží tento předmět blízko a nízko nad zemí. Hlava v normální pozici a „rozdělené uši“, tj. jedno natočené dopředu, druhé dozadu, svědčí o orientaci na něco vpředu při současném sledování prostoru na opačné straně. O tom, co koně zajímá, svědčí nade vší pohybnost právě uši. Obracejí se vždy do směru, jímž se kůň dívá (viz obr. 2.3). Pokud jste od rodinného stáda divokých koní ve volné přírodě dostatečně vzdáleni a sledujete je dalekohledem, často se můžete seznámit s modely jejich komunikace. Jestliže se vám podaří pozorovat koně tak, aby vás neviděl, může se vám stát, že si všimnete uší svěšených dolů a směřujících do stran. Takový kůň není s největší pravděpodobností ve střehu, odpočívá a není si vědom žádného bezprostředně hrozícího nebezpečí. Obvykle si všimnete, že takovýto kůň má uvolněné i pysky a odhaluje zuby. Není nijak neobvyklé přistihnout koně, jak si odlehčuje jednu ze zadních nohou. Pokud
26
015-106_Pruvodce_03
Kapitola 2 / Jazyk koní
26
21.3.2016, 18:09
REAKCE
ČINNOST
Prudký útěk (úprk).
Chůze přímo vpřed, upřený pohled, vypjatá hruď, roztažené dlaně a rozpažené ruce.
Vpřed natažené uši: „Respektuji tě.“
Žádost o dialog: rozpažené ruce, upřený pohled, roztažené dlaně, postupné přibližování.
Pohyb ve stále užších kruzích: „Cítím se u tebe bezpečný.“
Rozpažené ruce, upřený pohled, házení lasa, postupné přibližování.
Olizování a pohyb čelisti.
Rozpažené ruce, upřený pohled, chůze kupředu, házení lasa. Posílená žádost o dialog.
Svěšená hlava: „Nechám tě naše setkání řídit.“
Spustit paži přes střed těla, udržovat upřený pohled z očí do očí. Můžete zpomalit.
Kůň zvažuje své možnosti: „Mám se přidat k jeho stádu? Je dobrý vůdce?“
Pasivita, sklopené oči, ramena natočit v úhlu 45°: „Chceš přijít a sblížit se?“
„Je příjemné být blízko tebe. Zdá se to být bezpečné.“
„Jsi vítán. Sbliž se se mnou.“
„Nevidím, kde se mne dotýkáš, ale věřím ti.“
„Děkuji ti.“ (Odměna.)
Obr. 2.1 Dialog v jazyce equus.
Kapitola 2 / Jazyk koní
015-106_Pruvodce_03
27
27
21.3.2016, 18:09
se všechna tři tato gesta vyskytnou současně, kůň si je nade vší pochybnost jist, že je v bezpečí. Pokud se budete v takovém případě rozhlížet po okolí, s největší pravděpodobností nenarazíte na nic pozoruhodného. Nebylo by normální spatřit někde v okolní krajině pohyb. Pokud se kůň chová takto, je pravděpodobně všude v okolí naprostý klid. Právě tak ale můžete spatřit koně v pozici připomínající hlídku v plném střehu. V takovém případě obvykle stojí na vyvýšeném místě. Takové zvíře pátrá očima i ušima po okolí a hlavu i krk má vzpřímené a v neustálém pohybu. Koně se sice do značné míry spoléhají na zvuky, u tohoto hlídajícího koně však bude v pohotovosti i čich, jímž zvíře pátrá po sebemenším závanu pachu potenciálně nebezpečného predátora. Hlídající kůň neustále pohybuje nejen očima. Prakticky neustále je v pohybu celým tělem. Koně, který je ve střehu, jen vzácně přistihnete, že si odlehčuje nohu nebo uvolní pysky. Při sledování rodinného stáda si můžete všimnout, že koně, kteří jinak vypadají uvolněně a spokojeně, pohybují ocasy. Pokud se ocas pohybuje jen zvolna a otírá se koni o zadek, pak jím zvíře pravděpodobně pouze odhání
Obr. 2.2 Hřebec se „plíží“. Toto gesto znamená „okamžitě zmiz“.
A
B
C
D
E
Obr. 2.3 (A) Kůň projevuje zájem o to, co je vpředu, a starost o to, co je za ním. (B) Kůň s ušima natočenýma vpřed projevuje zájem o něco, co je daleko před ním. (C) Kůň je uvolněný a klidný. (D) Uši stočené dozadu naznačují zájem o něco, co je za koněm. (E) Dozadu natočené a sklopené uši jsou výrazem zloby, případně agrese.
28
015-106_Pruvodce_03
Kapitola 2 / Jazyk koní
28
21.3.2016, 18:09
A
B
C
mouchy. Totéž gesto je však používáno též jako výraz nespokojenosti nebo mrzutosti. Pohyby koňského ocasu nás jako jezdce musejí zajímat, protože švihnutí ocasem často vyvolá i pobídnutí patami nebo ostruhami do boku. Pokud k tomu dojde, když po koni požadujeme výkon, obvykle tím zvíře vyjadřuje svůj nesouhlas. Většina cvičitelů považuje koně švihající ocasem za nežádoucí, protože pohyby ocasu naznačují, že kůň není spokojen s požadavky jezdce. Po vydání své první knihy mě překvapilo, že mnozí dobří cvičitelé už dávno pochopili, že olizování a pohyb čelistí je projevem spokojenosti a výrazem celkové pohody. Je to jedno ze čtyř gest, která rozlišuji při napojování. Když jsem se s ním seznámil, považoval jsem je za něco pro koňácký svět relativně neznámého. Ve skutečnosti však bylo s tímto fenoménem obeznámeno asi 10–15 procent špičkových trenérů, které znám. Pravdou ovšem je, že jen málokdo z nich o tom písemně informoval.
Postup a ústup – z očí do očí
D
E
Obr. 2.4 (A) „Olizování a pohyb čelistí“ je projevem spokojenosti. (B) Vztyčené uši znamenají, že se kůň zajímá o předmět, jehož směrem uši ukazují. (C) Skloněná hlava: „Nechám tě vést naše setkání.“ (D) Pohazování hlavou někdy znamená „tohle jsem nechtěl udělat“. (E) „Chňapání“ u mladého koně znamená „respektuji tě, tak mi neubližuj“.
Jak jsem již uvedl, kůň má v životě pouze dva cíle – reprodukci a přežití. Tyto dva faktory řídí veškeré jeho reakce. Aby kůň ve volné přírodě přežil, musí rozumět řeči těla predátorů. Není nijak neobvyklé vidět koně a šelmu pít z jednoho napajedla. Díky vzájemnému pochopení řeči těla toho druhého spolu mohou komunikovat, a tudíž i po většinu času vedle sebe harmonicky existovat. Svým žákům se vždy snažím vštípit význam kontaktu očí. Predátor svoji kořist ještě před zahájením lovu identifikuje a začíná přitom právě očním kontaktem. Během procesu napojování i kdykoliv jindy, když s koněm pracujete, si musíte neustále uvědomovat, kam se díváte vy i kůň. Ze všeho nejdřív je proto třeba naučit se kontrolovat svůj pohled. Aby byla vaše gesta efektivní, nesmí se na nich nic měnit. Oči jsou pro jezdce nástrojem právě tak jako pro malíře. Naše oči vyjadřují úmysly,
Kapitola 2 / Jazyk koní
015-106_Pruvodce_03
29
29
21.3.2016, 18:09
emoce, odhodlání, frustrace i selhání. MYSLÍM, ÎE TAMHLE MUSÍM SLEDOVAT KAÎD¯ POHYB, SE NùCO POHNULO. Prozradí i nerozhodnost, snahu, strach ABYCH VùDùL, KDY A KUDY ZAâNU SE VZDALOVAT P¤ESNù ZAÚTOâIT A BUDU TO POZORNù a důvěru. Koně poznají, co očima (Z OâÍ DO OâÍ) SLEDOVAT. říkáte, a reagují podle toho. Oči proto mohou být buďto klidné, soustředěné a tudíž uklidňující, nebo mohou vrhat upřený a pronikavý pohled. Musíte vědět nejen nač, ale i proč a jak se díváte. Pohled „z očí do očí“ by měl lovené zvíře okamžitě informovat, že je jeho život ohrožen. Kůň toto gesto rozpozná prakticky kdykoliv Obr. 2.5 Predátor svoji oběť před zahájením štvanice a okamžitě odpovídajícím způsobem identifikuje očním kontaktem. zareaguje. Odhodlaný predátor zahájí postup s upřeným pohledem, vypjatou hrudí a napjatými svaly, čímž ZAÚTOâIT… TE projevuje úmysl zaútočit. To by mělo ë! u koně vyvolat útěkovou reakci. Kůň obvykle odbíhá na vzdálenost mezi půl a tři čtvrti kilometru. Takto varovaný zdravý kůň se pak otáčí, aby měl možnost predátora, před nímž prchá, pozorovat. Plně si uvědomuje, že pokud bude dál s maximálním úsilím prchat na nadměrně velkou vzdálenost, ohrozí svůj život následkem vyčerpání. Unavený Obr. 2.6 Z očí do očí: a stresovaný by pak byl pro predátora lvice upírá pronikavý pohled na kořist. snadnou kořistí. Kromě toho je zapotřebí šetřit energií a ne bezhlavě vběhnout do spárů jiného z predátorů. TEë JÍ NEUTEâU. MUSÍM SE UDRÎET NA NOHOU Jakožto lidská bytost, která A SNAÎIT SE KOPAT. chce s koněm komunikovat, KDYÎ JEN JEDNOU můžete tyto informace využít KLOP¯TNE, NAÎERU SE. k navázání kontaktu a posléze partnerství. Zkuste si představit situaci, kdy student ve škole spatří atraktivní spolužačku. Celé dny ji sleduje, nabízí jí, že jí ponese tašku, a po škole na ni čeká. Je do ní zjevně poblázněný a ptá se jí, zda ji smí doprovodit Obr. 2.7 Kůň prchá ve snaze uniknout predátorovi.
30
015-106_Pruvodce_03
Kapitola 2 / Jazyk koní
30
21.3.2016, 18:09
domů. Zhruba tak po měsíci marného snažení, kdy o něj dívka stále nejeví sebemenší zájem a odráží jeho pokusy o sblížení, to nejspíš vzdá. Ona si okamžitě uvědomí, že se vytratil, a přistihne se, že ho vyhlíží, aniž by sama věděla proč. Mladík náhle dochází k závěru, že podvědomě jí jeho pozornost vyhovovala. Protože jí jeho přítomnost schází, začne mu postupovat vstříc, zatímco on se stahuje. Toto stadium označuji jako „postup a ústup“. Napřed postupuje on Obr. 2.8 Poté co prchající kůň urazí půl až tři čtvrti kilometru, a ona ustupuje, pak je tomu naopak. otáčí se a pozoruje predátora. A stejně je tomu u koní. Mají to v povaze a my do jisté míry rovněž. Je abyste se seznámili ještě s několika faktory. zvláštní, že inteligentní lidské bytosti tento Předkládám zde jen tu část řeči koní, která jev dosud lépe nepochopily, protože by nám slouží k mezidruhové komunikaci. Protože to v běžném životě hodně pomohlo. jedinou sférou komunikace, do níž můžeme V počáteční fázi napojení se nechávám vstoupit, je přežití, velikost slovníku je značně koněm identifikovat jako predátor. Jakmile si omezena. kůň uvědomuje, že ho nic bolestivého Až se budete seznamovat s parametry, nepotkalo, začíná situaci přehodnocovat. podle nichž můžete s koněm komunikovat, Díky svým vyvinutým smyslům a získaným mějte neustále na paměti, že kůň nezná naše zkušenostem chápe, že bych mu mohl být běžné světské starosti, které lidi trápí, jako užitečným společníkem, rozhodně ne třeba co budeme mít k večeři, co se děje na predátorem. Postupu a ústupu využívám burze nebo jaký je nejmodernější účes. Jak k navázání konverzace, která, pokud by byla jsem již několikrát zdůraznil, komunikace vedena slovy, by mohla znít asi následovně: koně s člověkem se omezuje pouze na „Neodcházej jen kousek, odejdi daleko. intenzivní snahu přežít. Zvaž své možnosti. Přijď a sbliž se se mnou Jsem přesvědčen, že toho o jazyce equus a já tě ochráním, nebo tam zůstaň sám. Mně vím zrovna tolik, kolik věděli bratří Wrightové ale můžeš věřit. V mé blízkosti je naprosto o pilotovaných letech, zároveň jsem si ale jist, bezpečno.“ že jsem se ještě nedostal ani pod povrch Když se kůň přichází napojovat – Join-Up, tohoto fenoménu a že během několika málo drbu ho po čele, čímž se dostávám někam, desetiletí dojde k významnému pokroku. kam on nevidí. Když ruku odtáhnu, ubezpečuji jej, že mé úmysly jsou přátelské. Nejsem predátor, za jakého mě nejdříve považoval. Odměňuji koně způsobem, jemuž rozumí. Nezpůsobuji mu bolest. Zasloužil jsem si tudíž jeho důvěru. Než se pustíte do „slovníku“ jazyka equus v této kapitole a na konci kapitoly 4, je třeba,
Kapitola 2 / Jazyk koní
015-106_Pruvodce_03
31
31
21.3.2016, 18:09
Zrak koně Montyho rady » Zvuky v komunikační soustavě koně nehrají ústřední roli. » Řeč těla využívá řada živočišných druhů. » Koně nemají ego ani netrpí sobectvím. » Naše tělo hovoří každým pohybem, který uděláme. » Je naší povinností uvědomovat si, jak nás kůň vnímá. » Většina útěkem se bránících zvířat nepoužívá buďto žádné zvuky, nebo je omezuje na minimum. » Uši prozrazují, co koně zajímá. » Prakticky každá část koňského těla pomáhá při vytváření gest. » Hlučného koně predátor snadno najde.
Studenti mé metody se musejí bezpodmínečně seznámit se základními charakteristikami koňského zraku. Zrak koně a informace, které kůň prostřednictvím očí získává, bezprostředně souvisejí s poznáním řeči těla a reakcí na prostředí. Podstatné části své řeči se kůň učí – nejedná se o záležitost instinktu. Dostal jsem na farmu Flag Is Up Farms dva koně určené k výcviku. Jeden se narodil úplně hluchý a hluchý také zůstal. Ten druhý se narodil slepý. Slepý kůň byl zachráněn a podstoupil oční operaci k odstranění šedého zákalu. Jeho zrak byl však omezený a my jsme mohli jen obtížně usuzovat na hloubku ostrosti vidění a na to, jak daleko dohlédne. U hluchého koně se reakce na napojování – Join-Up dostavily v průměrném čase, všem pokynům rozuměl a reagoval na mě zcela normálně. Slepý kůň měl o svém vlastním přirozeném jazyce jen
» Postup a ústup je formou konverzace mezi predátorem a kořistí. B
» Jedná se o jev vyskytující se v celé živočišné říši. » Umožňuje to koni naučit se důvěřovat. » Drbáním koně na čele potvrzujete své přátelské úmysly. A
A
C
SLEPÉ MÍSTO
Obr. 2.9 Zorné pole koně: (A) 285° záběr jedním okem; (B) 65° záběr oběma očima; (C) 10° slepé místo.
32
015-106_Pruvodce_03
Kapitola 2 / Jazyk koní
32
21.3.2016, 18:09
velmi málo informací a protože byl jako hříbě slepý, nemohl pochopit, co má F gesta znamenají. C B KO≈SKÉ OKO Díky tomuto experimentu jsem získal důkaz, že řeč koní nejen že je neverbální, ale že G se ji koně musejí z valné části A F naučit. Experiment za prvé A prokázal, že přirozená řeč koní se obejde bez zvukového E vyjadřování, a za druhé potvrdil, že jen velice málo D I H záleží na instinktech – většinu B informací předává klisna I hříběti a komunikace probíhá C mezi jednotlivými členy stáda. Člověk vidí stejně jako ostatní predátoři vpřed oběma očima najednou, protože má oči umístěné nikoliv po C B F stranách hlavy, ale vpředu. LIDSKÉ OKO Díky tomu má omezené zorné A pole. Oči koně patří k největším mezi A E suchozemskými savci D I a protože vystupují po B H stranách hlavy, umožňují I velmi široké zorné pole C dosahující až 350°. Asi 65° z tohoto zorného pole kůň F sleduje oběma očima současně, zbylé úseky jsou G sledovány vždy jen jedním okem. Přibližně 285° zorného Obr. 2.10 Porovnání koňského a lidského oka: (A) rohovka; (B) zornice; pole tudíž kůň vnímá bez (C) duhovka; (D) čočka; (E) sítnice; (F) bělima; (G) sval; (H) oční nerv; hloubkové ostrosti. Vidí stín, (I) ohnisková vzdálenost (u koní proměnlivá, u lidí konstantní). ale může to být právě tak dobře díra v zemi. Proto často vidíme koně stíny přeskakovat. Díky struktuře oka kůň vidí zhruba s padesátiprocentním zvětšením. Tam, kde my vidíme umělohmotný sáček uvízlý v živém plotě, vnímá kůň masivní bílý
Kapitola 2 / Jazyk koní
015-106_Pruvodce_03
33
33
21.3.2016, 18:09