Issuu

001-003 Muj kamos Jezis_Sestava 1 12/6/16 1:50 PM Stránka 3

Lars Husum

^ ^ MUJ KÁMOS O

JEZÍS

KNIŽNÍ KLUB

můj kámoš je_Sestava 1 05.12.16 14:03 Stránka 4

Překlad knihy vznikl na literárně-překladatelské rezidenci Hald Hovedgaard.

můj kámoš je_Sestava 1 05.12.16 14:03 Stránka 5

1. ČÁST

MÁMA, SÉGRA, PŘÍTELKYNĚ, JEŽÍŠ

můj kámoš je_Sestava 1 05.12.16 14:03 Stránka 7

Ve vaně Je mi patnáct let. Dělám to, protože jsem se zamiloval do Miriam. Má velký prsa, čtyři pihy na nose a patří ke svědkům Jehovovým. Přál bych si, abych našel odvahu s ní promluvit, ale celou devítku jí neřeknu ani slovo. Musí vědět, co cítím, protože ji pronásleduju, a to i mimo školu. Ze začátku se schovávám za křovím a stromy, a když se otočí, vrhám se na zem. Samozřejmě si všimne, že ji špehuju, protože se neumím zas tak dobře schovávat. Kolujou o mně ale zvěsti, že jsem divnej, a tak se s tím neodváží nic dělat. Snaží se mě ignorovat, ale čím víc mě ignoruje, tím víc se k ní přibližuju. Dokonce se jednoho jasnýho květnovýho večera vplížím na její zahradu a dívám se jí do okna. Stojím v záhonu kytek a ona si čte v posteli. Pak odloží knihu, zívne a najednou se naše pohledy setkají. Je zticha, vyděšeně na mě zírá a já jí trochu zmateně zamávám, než uteču. Je mi jasný, že spolu nikdy chodit nebudeme, ale tak trochu ji miluju právě proto, že mě nechce. V tý době onanuju pětkrát až šestkrát denně. Vlastně si ho honím úplně všude, včetně květinovýho záhonu u ní na zahradě. Søs si o mě dělá starosti, protože se zavírám v pokoji a působím tajemně, ale jsem jen nadrženej. Zírám na Miriam na hodině dánštiny a ona se po mně nervózně ohlíží. Náš dánštinář mě už několikrát napomenul. Ne proto, že se koukám na Miriam, ale protože nedá7

můj kámoš je_Sestava 1 05.12.16 14:03 Stránka 8

vám pozor. Nejasně tuším okraje jejích kalhotek, a kde jsou okraje kalhotek, tam musí být taky zadek a frnda. Aniž si to uvědomím, ruka mi sjede k rozkroku, rozepnu si kalhoty a vytáhnu ho ven. Miriam je první, kdo si toho všimne. Tvář se jí zkrabatí odporem. Na zlomek vteřiny přemůže strach, kterej v ní vzbuzuju. Rozběhne se přes celou třídu, vrazí mi pořádnou facku, MLASK, a vyřítí se ven. Sedím zmatenej a rozrušenej s planoucí tváří a nechápu, proč mi ostatní nadávají do úchylů. Najednou mě popadne náš dánštinář a zatřese mnou. „Schovej ho, ty prase.“ „Schovej co?“ divím se. Myslí si, že jde o provokaci, takže se přestane ovládat a praští mě do tváře přesně tam, kam předtím Miriam. MLASK. Nic jsem neudělal! Proč mě všichni bijou? Vyskočím a jednu mu vrazím. Nejsem moc vysokej kluk, ale mám sílu a zasáhnu přesně. PRÁSK, přímo do nosu, až stříká krev. To ho ochromí. Praštím ho ještě jednou, BUM, do spánku, skácí se k zemi. Otočím se a vidím rozšklebené obličeje spolužáků. Holky kvílej a některý utíkaj. Vztekle se rozhlídnu kolem a pak zařvu: „Sráči!“ Něco přece zakřičet musím. Zezadu mě popadne Jesper, což je třídní hrdina, protože hraje házenou za juniory. Chvíli se po sobě válíme. Je větší než já, ale přesto skončím nahoře. Sedím mu na prsou, nohama mu znehybním ruce, a zrovna když mu chci jednu vrazit, všimnu si, že mu přímo před obličejem trčí můj penis. Vtom si uvědomím, co jsem udělal. Vstanu, schovám ho do kalhot a pospíchám ven. Nikdo za mnou neběží, ani se mě nesnaží zastavit. Proč by to taky dělali? Jsou rádi, že ten perverzní kluk utekl. Chci domů, abych to ponížení zahladil. * * * 8

můj kámoš je_Sestava 1 05.12.16 14:03 Stránka 9

Dál si pamatuju už jen to, jak si ve vaně řežu zápěstí. Překvapeně, ale s příjemným klidem pozoruju proudící krev, ponořím se pod vodu a usmívám se. Søs ze školy ještě nikdo nevolal a ona neví nic o tom, co jsem provedl. Přijde domů a jako vždycky běží hned do koupelny. Pokud se Søs může vyčurat na vlastním záchodě, ráda se tu zdržuje dýl, než je potřeba. Zapomněl jsem zamknout. Rozrazí dveře, zamíří k záchodu a vykřikne. Čurá na podlahu a lehce se pohupuje tam a zpátky v moči, vodě a krvi. A pak začne jednat. Søs mi zachrání život, jak to od tý doby udělá ještě mnohokrát. Na tři dny mě hospitalizujou kvůli velký ztrátě krve a Søs se ani na chvíli nehne od mýho lůžka. Trvá dlouho, než se znova zamiluju.

Protože ve třinácti nemůžu zůstat bez rodičů Když je mi třináct a Søs dvacet, torpéduje táta jiný auto. Řidiči druhýho auta se nic vážnýho nestane, jen zlomená noha, a to je všechno, ale táta i máma zemřou. Máma je mrtvá okamžitě. Zlomí si vaz a vypadá téměř netknutě. Táta oproti tomu zemře až za několik hodin na těžký zranění na operačním stole. Vypadá jako jediná krvavá změť. Čekáme v nemocnici a na rozdíl od Søs jsem naprosto klidnej. Ani na chvíli nepochybuju, že by táta nepřežil. Samozřejmě že musí, protože jestli ne, nebudeme už přece mít žádný rodiče. Odmítám tomu uvěřit, když nám říkají, že je mrtvej. Musím se tam vrátit a zkontrolovat to, protože ve třinácti nemůžu zůstat bez rodičů. Ale oni se nemýlí a někde tady začínaj moje bolesti břicha. Často o žádnou velkou bolest nejde, jen pocit žaludku staženýho do uzlu, kterej se utahuje. A když se stáhne až moc, kňučím a sténám. Søs o tom neřeknu, aby o mě neměla strach. 9

můj kámoš je_Sestava 1 05.12.16 14:03 Stránka 10

Recenze z deníku Jyllands-Posten Grith Okholmová: Odevzdávám se ti Henrik Vestergaard Nielsen Rostoucí talent. Nádherné písně největší dánské krásky Minulý rok se zničehonic za bouřlivých ovací objevila Grith Okholmová s hudebním debutem „Všechno se mění“. Díky svému neodolatelnému dívčímu šarmu a sexappealu, kterým se vyrovná Brigitte Bardotové, byla tato zpěvačka a skladatelka rázem vyhlášena největším dánským hudebním talentem. Vybojovala si své místo v dánských srdcích, která měla co dělat, aby se takovému náporu krásy ubránila. Její druhé album proto čekala těžká zkouška, jež musela prokázat, že se jedná o skutečný talent, nikoliv jen o štěstí okamžiku. „Odevzdávám se ti“ dosáhlo ale ještě o třídu výš než úspěšné de-

butové album. Svou melodikou, lyrikou a procítěným rozpoložením se řadí po bok mezinárodních špiček. Na novém albu, které si každý zamiluje, je vše ještě dokonalejší. „Odevzdávám se ti“ se skládá z jedenácti nádherných písní. Můžeme si je spolu s Grith zpívat za teplých letních večerů nebo se jimi za chladného počasí rozehřát. Jejich obrovská síla je dána především šarmem, jenž se s elegancí utápí v dobrodružných cestách lásky a krásách banalit. Za velice krátkou dobu si lidé Grith Okholmovou už stačili přivlastnit. A ona nyní svou obrovskou přirozeností ukazuje, že takovou, jakou ji známe, zůstane i v následujících letech. Už nyní se stala titánkou dánské hudební scény. Pokorně před ní poklekám do prachu.

Máma nakonec vydá dvanáct studiových plus několik živých nahrávek a všechny se prodají nejméně ve stotisícovém nákladu. „Odevzdávám se ti“ se stalo jejím největším hitem. Až dodneška se prodalo na 493 000 exemplářů, včetně Nor10

můj kámoš je_Sestava 1 05.12.16 14:03 Stránka 11

ska a Švédska. Minulý Vánoce vyšla za 399 korun kolekce se všema matčinýma deskama a jednou bonusovou obsahující zapomenutý písně. Jinými slovy s demoverzema a vyřazenýma songama. Kolekce se stala vánočním dárkem roku a ještě deset let po matčině smrti se jich prodalo skoro dvě stě tisíc, díky čemuž jsem ještě bohatší. Když máma (a táta) zemře, stanou se z nás se Søs milionáři, ale co s těma milionama máme dělat? Søs je investuje do bytů všude možně po celý Kodani. Byty skoupí ještě před obrovským nárůstem cen, a najednou mají čtyřikrát větší hodnotu, než kolik za ně zaplatila. Jsem jednoduše bohatej, vlastním nemovitosti a spoustu jinejch věcí, ale o svoji finanční situaci jsem se nikdy nezajímal, protože jsem to nikdy neměl zapotřebí.

Máma Skutečnost, že máma zemřela už v jednačtyřiceti, její pověst nijak nepoškodí, a kdyby pořád žila, lidé by ji i dneska milovali úplně stejně. Přece jen složila několik nejchytlavějších a nejpopulárnějších dánských písniček. V deníku Berlingske Tidende před třemi lety dělali anketu padesáti nejlepších popových skladeb. Vyhrála skupina Gasolin s písní „Přítelkyně moje“, ale máma měla v žebříčku devět skladeb, což bylo víc, než měl kdokoliv jiný, a tři z nich („S tebou“, „Co skrývá srdce“ a „Bouře“) se umístily v top desítce na 3., 7. a 8. místě. Máma si svou kariéru chce užít naplno, takže neustále vystupuje všude možně. A když vyrazíme na prázdniny, je to zároveň s jejím turné po Norsku a Švédsku, kde je taky strašně populární. Nikdy nejedeme na obyčejný prázdniny, teda na takový, kde bychom leželi na pláži nebo navštěvovali zříceniny. Samozřejmě že se v Norsku taky na pár dní dostaneme na lyže, ale když se máme někam vypravit, tak vždyc11

můj kámoš je_Sestava 1 05.12.16 14:03 Stránka 12

ky jen kvůli mámě. Recenze jsou skoro pokaždý skvělý, protože když máma stojí na scéně, vydá ze sebe všechno. Na posledním turné napsal jeden mladej kritik, Hans Henrik Fahrendorﬀ, do hudebního magazínu Gaﬀa špatnou recenzi, kde její koncert nazval „nudným a odfláknutým“. Dvacet dalších recenzentů stejnýho koncertu mámin výstup označilo za „fantastický a působivý“, ale máma se kvůli tý jediný špatný kritice rozplakala. Táta počkal, až bude sám, a pak tomu kritikovi zavolal a vysvětlil mu, že by už nikdy žádnou máminu tvorbu recenzovat neměl. Když máma zrovna nekoncertuje, hodně odpočívá, aby nabrala sílu. Dívá se na televizi nebo se zavře v pokoji a pustí si hlasitou hudbu. Poslouchá něco úplně jinýho, než co sama hraje. Má ráda Iron Maiden, AC/DC a pozdější věci od Metalliky. Protože si potřebuje odpočinout, nesmíme ji moc obtěžovat. Søs to bere hodně vážně. Několikrát jsem se snažil bouchat na dveře máminy pracovny, ale Søs mě vždycky okamžitě odtáhla, posadila se ke mně a řekla: „Copak se děje, broučku?“ Poprvý, když mě nazvala broučkem (bylo jí přece jen jedenáct), mi to přišlo zvláštní, ale rychle jsem si na to zvyknul. Jediný místo, kde máma nikdy nevystupovala, je Tarm, v němž se narodila. Všemožně se jí snaží nalákat, ale ona odmítá. Za jedinej koncert v tarmský sportovní hale dostane nabídku na šílenou sumu peněz, jenže ona už nikdy v životě do toho města nechce vkročit. Když v Tarmu zjistí, že penězi se ji přitáhnout nepodaří, zkouší to jinak. Celý město chce oslavit její kariéru gigantickou slavností. Než mámě odhalí svý plány, jsou už přípravy v plným proudu, ale ona jim řekne, že ji to nezajímá. Když nedorazí čestný host, oslava samozřejmě nestojí za nic. Pro Tarm to znamená obrovský zklamání. Po mnoha bezvýsledných pokusech nalákat mámu do města to tehdejší starosta, starší prošedivělej cho12

můj kámoš je_Sestava 1 05.12.16 14:03 Stránka 13

vatel vepřů, zkusí na nás. Vypraví se z Tarmu do Kodaně a osobně nám zazvoní u dveří. „Dobrý den, jmenuju se Bjarne Andersen. Jsem starostou v Tarmu.“ Máma se na něj udiveně dívá a ptá se: „Odkud máte naši adresu?“ Bjarne zrudne a odpoví: „Dostal jsem ji od sekretářky vaší vydavatelské společnosti a myslím si, že by bylo lepší promluvit si mezi čtyřma očima místo komunikace prostřednictvím dopisů.“ Je to takovej pokornej starší chlapík, kterej se červená, a mámě ho je líto. Pozve ho dál a zdvořile mu lže. Starosta s námi dokonce povečeří. Máma mu dá naději, ale v poslední chvíli je nucená říct ne, a on se vrací domů s novou porážkou. Prý ho to dohnalo k odchodu z politiky.

Táta Táta se mimo práci vídá jen s jedním kolegou, totiž se strejdou Johnem. Oba jsou pošťáci. Práce pošťáka ve čtvrti Nørrebro tátu při pomyšlení, že mámu miluje celý Dánsko, rozčiluje. Hlavně proto, že ho bulvár ukazuje vždycky v pošťácký uniformě. Pronásledujou ho paparazzi a převracej mu kolo, aby si tátu mohli vyfotit, jak ve větru chytá dopisy. Cítí se uboze, ale máma si nemyslí, že je ubohej. Dokud mu na ní záleží, je jí jedno, co dělá. A jemu na ní záleží každou vteřinu, každej jeho nádech patří jí. Strejda John naším opravdovým strejdou není, máma i táta jsou jedináčci, ale John si přeje, abychom mu strejda říkali. „Myslím, že to je legrace, když mi říkají strejdo, protože pak se skoro zdá, jako bysme byli rodina, Allane.“ 13

můj kámoš je_Sestava 1 05.12.16 14:03 Stránka 14

Táta na to nic neodpoví, tak John zopakuje: „Jako bysme byli rodina, Allane.“ Je to baculatej chlap stejnýho věku jako táta a pořád ještě bydlí u rodičů. Otci je nesmírně oddanej, ale tátův kamarád John není. Je trochu víc než kolega, ovšem míň než kamarád. Táta ho poslouchá, o vlastních problémech mu však nevypráví a zbytečně se do ničeho neplete. Ale i tak je John tátovi z těch, koho by mohl mít za kamarády, nejblíž. Táta se totiž takhle chová ke všem. Kromě mámy. Jednou tátovi povídám, že mě ve škole šikanovali. On mě vyslechne, vážně přikývne a pronese: „S tím by měli přestat, Nikolaji,“ a dál už nic.

Takhle se potkaj Mámini rodiče patří k pietistický církvi, takže je vychovávaná ve víře v Ježíše a silnýho Boha. Podle mámy je děda nicméně ze všeho nejvíc věřící, a tudíž má důvod spílat. K dědovu nesmírnýmu rozčilení se máma (hodně) líbá s klukama, a to částečně na protest, ale taky proto, že miluje, když jí ostatní říkají, jak nádherná je. Sní o útěku do New Yorku nebo Londýna, ale i Kodaň by byla skvělá, hlavně když se dostane od dědy. Táta je taky z Tarmu, ale rozhodl se přestěhovat do Kodaně. Je jedináček, jeho rodiče už nežijou a nemá žádný blízký kamarády, tak proč by měl zůstávat v tak malým městě, jako je Tarm, kde jsou minimální možnosti? Rozhodně nepočítá s tím, že se stane máminým komickým přívěskem. Mámu potká na svým rozlučkovým večírku. Do tý doby se znaj jen od vidění, ale jinak ne. Máma se pozve sama. Tátovi je dvaadvacet, je pěknej, na cestě někam dál a oficiálním středobodem večírku. Mámě je šestnáct, je krásná, vlastně 14

můj kámoš je_Sestava 1 05.12.16 14:03 Stránka 15

by měla být ve svým pokoji, ale vykradla se ven a okamžitě se stane neoficiálním středobodem večírku. Na všech párty maj lidi tendenci stahovat se kolem mámy. Máma s tátou spolu předtím nikdy nemluvili, ale tenhle večer se nebaví s nikým jiným než spolu. Máma ho nespouští z očí, protože on ji musí zachránit. Když všichni odejdou, máma zůstává a táta nechápe, jak se najednou mohl octnout sám s touhle krásnou holkou s rozkošnýma prsama. „Allane, nevzal bys mě s sebou do Kodaně?“ „Samozřejmě že vezmu,“ odpoví, ohromenej tím, jak jednoduše se dokázal rozhodnout. Ona se uvolní a táta ucítí, jak je v jeho mohutným objetí malá a bezbranná. Když se rozhodnou, že se k sobě nastěhujou, znaj se osm hodin. Políbí ji a ona napjatě zadrží dech, když jí rozepíná kalhoty. Líbala se už s hodně klukama, ale jedinej chlap, s kterým kdy byla, je táta. Když máma sděluje, že se stěhuje (a říká to s překvapivou jistotou, protože má tátu, kterej za ni bude bojovat), děda se rozzuří. Je jí jen šestnáct. Do Kodaně se v žádnym případě stěhovat nebude. Nazývá ji slovy, jakými by otec dceru označovat neměl. Dělal to vždycky, ale teď to je ještě horší. Máma několikrát uteče a běží za tátou. Tátovi vadí, že to musí být tak složitý, protože je samozřejmý, že se k němu máma nastěhuje, ale pokaždý vyžaduje, aby se máma vrátila domů a vyřešila to nějak slušně. Rodičů si má člověk vážit, a to i babičky a dědy. Když popátý přijde zklamaná domů, čeká ji tam děda s vražedným pohledem. Začne to křikem a hrozbama, ale to si děda vážně myslí, že ji nějakýma řečma vyděsí a usadí? Peklem ji strašili celý dětství. Máma jen něco zakřičí a děda si sundá pásek. Nemá ve zvyku mámu mlátit. Když je drzá nebo odmlouvá, vrazí jí facku, ale něco takhle surovýho ještě nikdy neudělal. Děda mámu řeže a babička mu přizvukuje. Babička zlá není. Je slabá. 15

můj kámoš je_Sestava 1 05.12.16 14:03 Stránka 16

PRÁSK. „Teď pěkně poprosíš o odpuštění.“ PRÁSK PRÁSK PRÁSK PRÁSK PRÁSK. „Zachraň mě.“ PRÁSK PRÁSK. „Popros o odpuštění.“ PRÁSK PRÁSK PRÁSK PRÁSK PRÁSK PRÁSK PRÁSK PRÁSK. „Zachraň mě.“ PRÁSK PRÁSK PRÁSK PRÁSK PRÁSK PRÁSK PRÁSK PRÁSK PRÁSK PRÁSK PRÁSK PRÁSK PRÁSK PRÁSK, a pak se prudce rozletěj dveře. V nich stojí táta. Rozhodl se mámu sledovat, aby jí byl nablízku. Nemá nejmenší pochyby, že její křik je určenej jemu, a zareaguje zcela správným způsobem. Vyrve dědovi pásek z ruky a mrští dědou přes místnost. V tu chvíli se máma do táty vážně zamiluje, protože se nikdy necítila tak šťastná, jako když táta zpráskal dědu jeho vlastním páskem. Když s tím skončí, a trvá to dlouho, je udýchanej a mužně se napřímí. „Odcházíme. Grithe už nikdy neuvidíte. Je moje a budete se od ní držet dál.“ A pak odejdou. Máma si s sebou nevezme nic jinýho než životní lásku a pravidelnou večerní modlitbu. Lidma, který svou víru dávaj najevo veřejně, pohrdá, ale modlí se dál. Možná to je jen zvyk, kterýho se nedokáže zbavit, ale protože jí to dodává klid, aby mohla usnout, modlí se každej večer. Máma s tátou čekaj, že na ně děda s babičkou poštvou policii, ale očividně se rozhodli, že máma jim za ten povyk nestojí. My je v každém případě uvidíme až po máminý smrti, a to se nezajímaj o mámu, ale o mě. * * *

můj kámoš je_Sestava 1 05.12.16 14:03 Stránka 17

Máma Kodaň miluje a v prvních týdnech nedělá nic jinýho, než že vyráží na různý místa, kde si sedne a pozoruje lidi. Nechává se sytit cizíma lidma, který ji míjej. Každej den se objeví nějaká přátelská duše, která se jí opatrně zeptá: „Jsi v pořádku?“ a máma se usměje: „Jo, mám se báječně.“ Jednou, když zase pozoruje lidi, si začne broukat. K broukání přidá slova, a rázem vznikne ,S tebou‘. Složila celou písničku, a bylo to úplně jednoduchý! Uběhne pár dní, než se ji rozhodne zazpívat svýmu příteli. Píseň je určená pro něj, ale ona nevěří, že je dost dobrá, protože ho miluje víc, než dokáže písničkou vyjádřit. Když se táta vrátí z práce, máma mu oznámí, že pro něj má dárek. Táta si má sednout a být zticha. Máma je nervózní a celá se klepe. Táta je naopak zmatenej. Nechápe, co to může být za dárek, když musí sedět a mlčet a máma se k ničemu nemá. „Kde je ten dárek?“ Máma se dopálí. „Říkala jsem, že máš bejt zticha. Nebo to celý zničíš.“ „Promiň,“ řekne táta ještě zmatenějc. Trapný ticho pokračuje ještě dalších pět minut. Je to ten nejdivnější dárek, jakej kdy dostal. A pak uslyší, jak z máminy pusy vyjdou první nesmělý tóny. Máma zpívá se zavřenýma očima, takže tátův výraz nevidí. Dozpívá, ještě chvíli sedí se zavřenýma očima a doufá, že táta řekne něco milýho, ale táta mlčí. Proč ten pitomec z Jutska nemůže dělat aspoň jako? Máma otevře oči. Chce ten trapas nějak omluvit a uvidí, že táta pláče. A konečně táta vykoktá: „Jak já tě strašně miluju. Zatraceně, ty jseš tak šikovná.“ Máma nevěří, že to myslí vážně. Bláznivým úsměvem ze sebe sklepe komplimenty, ale táta se jí dívá do očí a rozhodně říká: „To je to nejkrásnější, co jsem v životě slyšel.“ Máma v jeho slovech zaslechne vážnost a neví, co se sebou. 17

můj kámoš je_Sestava 1 05.12.16 14:03 Stránka 18

* * * Za pět let je ta písnička číslo jedna dánský hitparády. Máma za to může poděkovat tátovi. Sama za sebe by nikdy nic nepodnikla. Táta je hrdej, ale časem ho začne štvát, že celou dobu jsou středem pozornosti jen její potřeby. Když si konečně postěžuje, je z toho drsná hádka a máma práskne dveřma. Odejde a na dva dny zmizí. Táta se zhroutí, ale máma se samozřejmě vrátí a všechno je jako dřív. Tohle dělá často. Odejde a je pryč, dokud se táta nesesype. Jednou se vypaří na celej tejden a táta nespí sedm dní v kuse. Jsou máma s tátou šťastný? Ne, ale nemůžou bez sebe bejt. Jen to, že spolu jsou, nestačí, aby byli šťastný.

Škola Když je mámě jednadvacet, narodí se moje ségra. Dřív na to neměli čas. Už v máminých sedmnácti o dětech uvažovali, ale pak mámě do cesty přišla kariéra. Máma už je po několika letech koncertování unavená, a tak nastane čas na první dítě. Søs je prostě dítě z přestávky. Proto se rychle naučí, že za ni nikdo nic neudělá. A proto taky vždycky trvá na tom, že všechno zvládne sama. Na rozdíl od Søs jsem se sám o sebe nikdy starat nemusel. Mám Søs. Svou slávu máma vždycky zvládala s lehkostí. Já jsem se jí naopak nechal zatěžkat. První den ve škole přijdou dlouhá Katrin a krátká Vibeke na to, kdo jsem, a tak se přede mě provokativně postaví a zpívaj ,Co schovává srdce‘. Je mi z toho úzko, a když si nás všimnou ostatní děti, jsem rázem odsouzenej k posměchu. Na bolest si zvyknu. Protože to je skoro vždycky stejný, stane se z ní běžná záležitost. Vím, že jakmile mě Morten zpozoruje, dostanu nakládačku. Vím, že když Pernille otevře pusu, vypadne z ní, že její otec má 18

můj kámoš je_Sestava 1 05.12.16 14:03 Stránka 19

moji mámu za běhnu. Vím, že když si šeptaj, tak to je proto, že spřádají plány. Přestal jsem reagovat, i když mě mlátí. Dokážu citově otupět, a pak to nebolí. Taky pomáhá, že moje sestra je něco jako anděl pomsty. Když dostanu od Mortena nářez, dostane on od Søs jelito na stehno. Tahle pěkná holka ze šestý třídy záměrně přijde za ušmudlaným klukem z jedničky. „Čau, ty si praštil mýho mladšího brášku?“ řekne mu, a dřív než Morten odpoví, skončí s řevem na zemi. V devítce Søs pošlou na internát poblíž města Frederikshavn. Nechce mě nechat s mýma mučitelema, škemrá u mámy i táty, aby mohla zůstat doma, ale nijak jí to nepomůže, protože ji učitelé nazývaj problematickým dítětem, a máma s tátou je poslouchaj. Každej večer mi volá a já jí vyprávím, že mám kamarády, provokace už přestaly a škola je bezva. Když jí povídám o svým novým kamarádovi, se kterým se právě koukáme na Terminátora 2, Søs udiveně poslouchá. „Jak se jmenuje?“ „Kenneth. Je to Kenneth ze šestnáctky.“ „Ale ten je přece starší než ty?“ „Jen o dva roky.“ Søs o tom důkladně přemýšlí, ale naštěstí nakonec řekne: „Broučku, jsem ráda, že máš kamaráda.“ Zatímco je na škole, najdu si ještě další kamarády, fantastický kámoše, který mě chráněj, a ona si strašně moc přeje, aby to byla pravda. Dělám to kvůli Søs, aby se nemusela stydět, že mě nemůže chránit. Je to poprvý, kdy se cítím skutečně opuštěnej a sám. Když se Søs vrátí zase domů, je to jako požehnání. Následující letní prázdniny se od sebe neodloučíme ani na okamžik. Nevidím nikoho kromě Søs a ona nevidí nikoho mimo mě. Dokonce u ní spím. Ležíme zahrabaný pod dekou 19

můj kámoš je_Sestava 1 05.12.16 14:03 Stránka 20

a ona mě k sobě tiskne. Ve škole mi to nijak nepomůže, protože Søs začne chodit na gympl, ale když přijdu domů, je tam, a takhle nám utíká čas.

Tue Ve druháku se Søs zamiluje do Tueho. Je pohodovej, usměvavej a milej, všechno to, co já nejsem. Samozřejmě ho nemůžu vystát. Přichází si a odchází, jak se mu zlíbí, líbá mou ségru, umí ji rozesmát takovým způsobem, jak jsem ji smát se ještě nikdy neviděl, odvádí ji z domu na hodiny i dny a v noci tu přespává. Tue je tady furt. Je na mě vždycky hodnej, a když se do něčeho míchá, tak jen proto, že se bojí o ségřinýho zmatenýho bratříčka, jenže já chci mít ségru jen pro sebe. Střet je nevyhnutelnej. Jen netuším, jak to províst, protože Søs je zamilovaná a není vyloučený, že prohraju. Stejně jako mně se to i jemu stane náhle a neočekávaně. Ten den mu umře bratranec a on brečí u Søs v pokoji. Tady jeho pohodovost přestává účinkovat. Hrávali si spolu v dětský ohrádce, a teď bratranec umřel na leukémii. Vůbec to netuším. Jen vím, že ve škole jsem měl příšernej den. Netrvalo to ani pět minut, a už jsem za krkem ucítil pořádnej plivanec. Daleko radši bych dostal nakládačku, protože když mě považujou za tak nicotnýho, že se na mě plive, je to hrozně ponižující. Očividně se domluvili, že dneska mi zajistí náležitou jízdu. Mám na sobě džínovou bundu. Táta ji objednal speciálně pro mě, na náprsní kapse jsou moje iniciály. Je fakt hustá. Málokdy mi něco řekne, ale dá mi bundu, jaká se nikde jinde na světě nesežene. Myslím si, že to říká hodně. Hoděj ji do pisoáru, tři kluci se nad něj postaví a počuraj ji. Zatímco nekonečně kvílím, ostatní stojej 20

můj kámoš je_Sestava 1 05.12.16 14:03 Stránka 21

v hloučku kolem a řvou smíchy. Moč se může vyprat, ale bundu si už nikdy neoblíknu, protože zničili pocit, kterej jsem z ní měl. Přijdu domů zoufalej, s prochcanou bundou v tašce. Teď potřebuju Søs a jenom Søs, a tady sedí Tue. Nevšimnu si, že brečí. Jen zaslechnu Søs říkat: „Teďka ne, Nikolaji.“ „Jo, teďka. On je tady v jednom kuse. Ať jde pryč.“ Ale Søs zavrtí hlavou, takže na Tueho začnu řvát, dokud mi stačí síly, a když na chvíli přestanu, abych se nadechnul, vezme situaci do rukou on. Vystartuje na mě. Zná všechny moje slabiny a zaútočí na ně. Celý to zakončí slovy: „A smrdíš chcankama.“ Na deset vteřin se rozhostí ticho a pak mu Søs nešťastně, ale naštvaně řekne: „Vypadni. Už tě nechci vidět.“ Tue je zmatenej. Pokusí se jí dotknout, ale ona se od něj odtáhne. Mně nikdo ubližovat nesmí.

Zpěvačka Grith Okholmová zemřela při dopravní nehodě Nejpopulárnější dánská zpěvačka Grith Okholmová přišla o život při tragické dopravní nehodě. Její muž Allan Jensen, který auto řídil, bojuje o život. Grith Okholmová, známá svými nespočetnými klasickými popovými skladbami, například „S tebou“ nebo „Bouře“ zemřela. Dánská hudební scéna ztratila svůj nejkrásnější hlas a dvě děti přišly o milovanou matku. Bylo jí pouhých čtyřicet jedna let. Její dcera Sanne Okholmová Jensenová de-

níku Ekstra Bladet potvrdila, že matka přišla o život ve spojitosti s dopravní nehodou, při které se srazila dvě auta. K neštěstí došlo přibližně kolem půl třetí v noci. Zemřela na místě a netrpěla. Vůz řídil Allan Jensen, manžel Grith Okholmové, který je hospitalizován na jednotce intenzivní