Issuu

001-003 Titani_Sestava 1 4/6/17 9:52 AM Stránka 3

TITÁNI

KNIŽNÍ KLUB

TitaniKor2

4/28/17 10:03 AM

Stránka 4

PﬁeloÏili Libu‰e a Lubo‰ Trávníãkovi

ISBN 978-80-242-5700-6

TitaniKor2

4/28/17 10:03 AM

Stránka 5

S láskou vûnováno památce Sary Lynn Leck Robbinsové, paleontoloÏky, nenahraditelné pﬁítelkynû

TitaniKor2

4/28/17 10:03 AM

Stránka 7

Shoda okolností je pro Boha zpÛsob, jak zÛstávat v utajení. Staré úsloví

TitaniKor2

4/28/17 10:03 AM

Stránka 9

Prolog

eon Holloway se zvedl ze Ïidle u manÏelãiny postele a sklonil se k jejímu ztrhanému obliãeji. Vyãerpaná manÏelka leÏela po devíti hodinách tûÏkého porodu pod ãistû povleãenou pfiikr˘vkou, oãi mûla zavfiené, vlasy vykartáãované a obliãej omyt˘. „Millicent, nechce‰ se teì na dvojãátka podívat? Potfiebujou nakojit,“ pronesl Leon jemnû a pohladil manÏelku po ãele. „Jenom jedno,“ odpovûdûla, aniÏ otevfiela oãi. „Pfiines mi jen jedno. Dvû bych nesnesla. Vyber ho sám. To druh˘ aÈ porodní bába odnese a pfiedá tomu sv˘mu doktorovi, co je posedlej konáním dobrejch skutkÛ. Ten mu najde domov jaksepatfií.“ „Millicent –“ Leon prudce ucouvl. „To nemÛÏe‰ myslet váÏnû.“ „Myslím to váÏnû, Leone. Pohromu, kterou pfiedstavuje jedno dítû, snést dokáÏu, ale dvû ne. Udûlej, co povídám, a pomÛÏe‰ mi, jinak je oba utopím.“ „Millicent, zlato… Je to moc krátká doba. Je‰tû si to rozmyslí‰.“ „Udûlej, co fiíkám, Leone. Myslím to váÏnû.“ Leon se ztûÏka zvedl. ManÏelãiny oãi zÛstávaly stále zavfiené, rty pevnû stisknuté. Vûdûl, Ïe je v ní tolik hofikosti, Ïe by svou v˘hrÛÏku splnila. Vy‰el z loÏnice a sestoupil po schodech do kuchynû, kde porodní bába plaãící dvojãátka uÏ omyla a zavinula. „Potfiebujou nakrmit,“ pronesla vyãítavû. „Co to je za nápad, Ïe rodiãka chce nejdfiív dát do pucu sama sebe, a teprve pak se hodlá postarat o bfií‰ka miminek! V Ïivotû jsem nic takov˘ho nesly‰ela! UÏ jsem mûla chuÈ pfiiloÏit si je k vlastnímu prsu, pane Hollowayi, jestli vás to neurazí. Pámbu ví, Ïe mám spoustu mlíka.“ „Ale jak bych se mohl urazit, paní Mahoneyová,“ odpovûdûl Leon, „a… byl bych vám moc vdûãn˘, kdybyste jedno z nich opravdu nakojila. ManÏelka fiíká, Ïe mÛÏe nakrmit jen jedno.“

TitaniKor2

4/28/17 10:03 AM

Stránka 10

L E I L A M E A C H A M O VÁ

Obliãej paní Mahoneyové se stáhl opovrÏením. Byla irského pÛvodu a její prsy plné mléka vypovídaly o nedávném porodu tfietího dítûte. Nemûla ráda tu pov˘‰enou Ïenu nahofie, co má rudozlaté vlasy a tolik si zakládá na své kráse. Ráda by fiekla otevfienû jejímu manÏelovi, co si myslí o jejím chladném, bezcitném postoji k novorozencÛm, i kdyÏ druhé dítû nebylo oãekávané, ale teì je nejdÛleÏitûj‰í dítû nakrmit. Zaãala si rozpínat ÏivÛtek. „Nakojím, pane Hollowayi. Kter˘?“ Leon pevnû zavfiel oãi a otoãil se k ní zády. Nesnesl by pohled na tragickou volbu, podle které bude jedno dítû sát u prsu matky, zatímco druhému pfiipadne mléko cizí Ïeny. „PfiesuÀte je nûjak; anebo je nechte, jak jsou,“ poÏádal porodní bábu. „UkáÏu na to, kter˘ si vezmete.“ Sly‰el, jak porodní bába plní jeho pokyny. Pak ukázal prstem pfies rameno. KdyÏ se znovu otoãil, vidûl, Ïe zvoleno bylo dítû, co se narodilo jako druhé – to, pro které musel spû‰nû najít potrhané prostûradlo, aby ho bylo do ãeho zabalit. Pak rychle zvedl zbylé nemluvnû. Jeho sestra uÏ hladovû sála svou první v˘Ïivu. „Hned se vrátím, paní Mahoneyová. Neodcházejte, prosím. Musíme si promluvit.“

TitaniKor2

4/28/17 10:03 AM

Stránka 11

âÁ S T P RV N Í

TitaniKor2

4/28/17 10:03 AM

Strรกnka 13

Nathan

TitaniKor2

4/28/17 10:03 AM

Stránka 15

Kapitola první USEDLOST BARROWSOV¯CH POBLÍÎ GAINESVILLE, TEXAS, 1900

Ráno toho dne, kdy se Ïivot Nathana Hollowaye navÏdy zmûnil, zaãalo jako kaÏdé jiné. Nûmeck˘ ovãák Zak, kterého zachránil a vychoval od ‰tûnûte, mu tepl˘m jazykem olízl obliãej. Nathan si po vlhkém budíãku obliãej otfiel a psa odstrãil. „No tak, Zaku,“ napomenul ho, ale ‰eptem, aby nevzbudil mlad‰ího bratra, kter˘ spal v posteli na opaãné stranû pokoje. Do v˘chodu slunce zb˘vala je‰tû hodina a v místnosti byla tma a chladno. Nathan se v noãním obleãení zachvûl. NeÏ veãer ulehl, odloÏil si jako vÏdy spodní prádlo, ko‰ili a kalhoty na Ïidli vedle postele, aby do nich ráno mohl ti‰e a lehce vklouznout. Randolph má pfied sebou je‰tû hodinu spánku, a kdyby Nathan bratra probudil, pfii‰lo by ho to draho. S ponoÏkami a botami v ruce a psem za zády vy‰el Nathan na chodbu. Posadil se na lavici, aby se obul. Z kuchynû sem zavanula vÛnû opékané slaniny a cibule. Za chladného rána, kdy má ãlovûk pfied sebou cel˘ den práce, není lep‰í snídanû neÏ slanina a cibule, pomyslel si Nathan. Zak, vûnující pozornost kaÏdému kroku a my‰lence svého pána, souhlasnû zavrtûl ocasem. Nathan se ti‰e zasmál a rychle psa poplácal po krku. Budou i brambory a teplé koláãky s máslem a dÏemem. Matka stála u sporáku a obracela slaninu. Byla uÏ obleãená, vlasy mûla sãesané do úhledného uzlu a zástûru upnutou kolem elegantní postavy. „Dobr˘ ráno, mami,“ pozdravil Nathan ospale, kdyÏ kolem ní spû‰nû procházel k venkovnímu záchodu. Jeho sestra, ta princezna, mûla v˘jimku, ale nikdo z muÏsk˘ch nemûl ráno pouÏívat noãník. Museli chodit na venkovní záchod. Potom se Nathan ‰el vÏdycky um˘t do pfiedsínû u kuchynû, kde bylo teplo a dÏbán s horkou vodou. „Nevzbudil jsi bratra?“ zeptala se matka, aniÏ se otoãila. „Ne, prosím. Je‰tû spí.“

TitaniKor2

4/28/17 10:03 AM

Stránka 16

L E I L A M E A C H A M O VÁ

„Dneska pí‰e ten dÛleÏitej test. Dobfie Ïes ho nevzbudil.“ „Ne, nevzbudil. Je tu táta?“ „·el pro dfiíví na topení.“ Zatímco si Nathan rychle zapínal krátk˘ kabát, ve‰el zadními dvefimi otec s náruãí dubov˘ch polen; na podzim jich na‰típali a naskládali velikou hromadu. „Dobrejtro, synku. Vyspal ses dobfie?“ „Ano, prosím.“ „Hodnej kluk. âeká nás celej den práce.“ „Ano, jasnû.“ To byl jejich obvykl˘ rozhovor. Od doby, kdy Nathan pfied dvûma lety ukonãil ‰kolní docházku, ãekala ho kaÏd˘ den v t˘dnu práce od rána do veãera – ne Ïe by mu to vadilo. Práci na farmû mûl rád; byl venku, vût‰inu dní sám, jen on, obloha, zemû a zemûdûlská zvífiata. Nathan si vzal od otce rozsvícenou lucernu a popadl hodnû sepran˘ pytel od mouky, ve kterém bylo vûdro na mléko a utûrka. Zak ho následoval k venkovnímu záchodu; zatímco Nathan konal potfiebu, Zak ji vykonal ve tmû pod stromy také. Ve svûtle lucerny se potom spolu vydali ke stodole, kde byl ustájen˘ dobytek a kde ho ãekala první povinnost je‰tû pfied snídaní. Kráva Daisy rozru‰enû zabuãela ze svého stání na pozdrav. „Ahoj, holka,“ uklidÀoval ji Nathan. „Hned se o tebe postaráme.“ Dfiív neÏ popadl stoliãku a otevfiel vrátka ke stání, posvítil si po stodole, aby se ujistil, Ïe tu za chladné bfieznové noci nevyhledal úkryt Ïádn˘ nevítan˘ náv‰tûvník. Nebylo by to poprvé, co by se v seníku na‰el pobuda nebo co by se za teplej‰ího poãasí objevil v nûkterém koutû stoãen˘ had. Jednou vyhledala v kÛlnû na náfiadí úkryt útoãná poranûná li‰ka. KdyÏ se Nathan ujistil, Ïe sem Ïádn˘ vetfielec nevnikl, zavûsil lucernu a otevfiel vrátka ke stání. Daisy se vyloudala ven a hned zamífiila ke Ïlabu, kde se nakrmí, zatímco ji Nathan bude dojit. Nejprve kartáãem oãistil krávû boky od chlupÛ a ‰píny, které by mohly napadat do mléka, pak vytáhl z pytle vûdro a zaãal jí utûrkou ãistit vemeno. Nakonec podstrãil vûdro pod nalité struky. Zak sedûl pln˘ oãekávání vedle nûj a ãíhal na první stfiíkanec mléka, pfii kterém se krávû uleví. Daisy dovolovala jenom Nathanovi, aby ji dojil. Spolupracovat s kter˘mkoli dal‰ím ãlenem rodiny odmítala. Nathan jí pfiitiskl ruku k pravému boku a kráva poslu‰nû ustoupila, aby se mohl dát do práce. KdyÏ tu byl místo nûj otec a Nathanovi sourozenci, Daisy stála jako pfiikovaná na místû a jeden z nich ji musel násilím odtlaãit dozadu;

TitaniKor2

4/28/17 10:03 AM

Stránka 17

T I TÁ N I

kráva pfiitom buãela, tfiásla se a ohánûla se hlavou, bez ohledu na vyprazdÀování vemene. „Tohle umí‰ jen ty,“ fiíkával mu otec. Nathanovi to vyhovovalo, stejnû jako jeho bratrovi a sestfie, ktefií byli o tfii, respektive o ãtyfii roky mlad‰í neÏ on. Mohli spát déle a nemuseli chodit do stodoly i za ‰patného poãasí uÏ pfied v˘chodem slunce, ale Nathan mûl tyto chvíle o samotû rád. VÛnû sena a teplo zvífiat ho zejména v zimû vÏdy dobfie naladily na nadcházející den. KdyÏ Nathan nadojil mléko, pfiiklopil vûdro víkem a postavil ho vysoko mimo ZakÛv dosah. Pak napojil konû a odvedl krávu k brance na louku sk˘tající hojnost pastvy. Slunce vycházelo a vrhalo zlatou záfii na zatím hnûdé lány, které se uÏ brzy zazelenají prvními v˘honky jarní p‰enice. Tato usedlost byla stále známá jako farma Barrowsov˘ch – jméno získala podle muÏské linie, v níÏ byla pfiedávána od roku 1840. Liam Barrows, otec Nathanovy matky, byl posledním dûdicem tohoto jména. Oba Liamovi synové zemfieli, dfiív neÏ mohli dûdit, a tak usedlost pfie‰la na jeho dceru Millicent Hollowayovou. Nathan si byl vûdom, Ïe jednoho dne tohle v‰e bude patfiit jemu. Jeho chytfiej‰í mlad‰í bratr Randolph byl pfiedurãen pro vût‰í a lep‰í vûci a sestra Lily se vdá – je krásná a uÏ nyní o ni usilují synové zámoÏn˘ch rodin z Gainesville, Montague a Dentonu, a dokonce i z mûst za hranicemi v Indiánském teritoriu. „Já neproÏiju Ïivot v bavlnûn˘ch ‰atech a kuchyÀské zástûfie,“ sl˘chala rodina ãasto prohla‰ovat jeho sestru, princeznu. I tohle Nathanovi zcela vyhovovalo. Se sourozenci vycházel dobfie, ale jako by nebyl jedním z nich. Jeho bratr a sestra si byli blízcí témûfi jako dvojãata. Chovali stejné sny – b˘t bohatí a stát se nûk˘m – a soustfiedili se na stejn˘ cíl: dostat se z farmy pryã. Skoro dvacetilet˘ Nathan uÏ do‰el k názoru, Ïe b˘t bohat˘ znamená b˘t ‰Èastn˘ tam, kde ãlovûk je, a kdyÏ dûlá práci, kterou má rád, a nic víc nechce. A tak tomu bylo i tohoto rána, kdy odcházel ze stodoly s vûdrem mléka v ruce a nemyslel na nic jiného neÏ na osmaÏenou cibuli a slaninu a koláãky s máslem, které ho ãekaly, neÏ se po snídani vydá opravit ohradu na jiÏní pastvinû. KdyÏ ve‰el do kuchynû, ãlenové rodiny uÏ usedali ke stolu. Jeho sourozenci sedûli jako vÏdy na Ïidlích vedle matky na jednom konci stolu, zatímco on se posadil vedle otce na opaãném konci. Takhle rodina sedávala, co Nathan pamatuje: Randolph, Lily a matka v jedné skupinû, on a otec ve druhé. Tak jako spousta jin˘ch vûcí i tohle bylo nûco, co si uvûdomoval, ale ãemu nikdy nevûnoval pozornost, dokud se kveãeru neobjevil ten cizí muÏ.

TitaniKor2

4/28/17 10:03 AM

Stránka 18

Kapitola druhá

KdyÏ Nathan uloÏil kladivo, pilu a hfiebíky a vyrazil s bra‰nou na náfiadí a prázdnou krabiãkou na jídlo zpátky k domovu, slunce uÏ stálo za jeho zády a rychle zapadalo. Sendviãe se slaninou a cibulí, které mu matka pfiipravila do krabiãky s nakládanou zeleninou, rajãetem a vejcem natvrdo, zmizely uÏ dávno; teì mûl Nathan hlad a tû‰il se na veãefii. AÏ se vrátí, jídlo na nûj uÏ bude ãekat, ov‰em neÏ usedne k veãefii, je‰tû to chvíli potrvá. Musí podojit Daisy. Jeho sourozenci vÏdy pfied soumrakem nakrmí konû, prasata a slepice, a on se musí postarat jen o krávu; teprve pak se umyje a pfiipojí k rodinû u stolu. Na tohle se vÏdy tû‰il – na návrat domÛ na sklonku dne. Matka byla dobrá kuchafika a pfiipravovala vydatná jídla a Nathan mûl pfied spaním rád hovory, které se vedly u stolu ve spoleãnosti rodiny. Zanedlouho budou sourozenci pryã. Sedmnáctiletého Randolpha, kter˘ konãí stfiední ‰kolu, uÏ pfiijali na Kolumbijskou univerzitu v New Yorku, kde se zamûfií na studium práv. ·estnáctiletá sestra se bezpochyby do jednoho ãi dvou let vdá. Jak budou vypadat veãery, aÏ oni odejdou, Nathan netu‰il. On sám k rozhovorÛm moc nepfiispíval. Jeho názory na probírané záleÏitosti byly stejnû jako otcovy vyÏadovány zfiídka a témûfi nikdy na nû nebyl tázán. Nathan byl pouze tich˘m posluchaãem, ãtvrt˘m hráãem pfii karetních nebo stolních hrách (matka nehrála) a spolehlivou silou, která pfiinese dal‰í dfiíví, pfiiloÏí do ohnû a dolije hrnky s kakaem. Pfiesto se cítil souãástí rodinné scény, i kdyÏ vût‰inou pfiehlíÏenou, asi jako nezbytné hodiny nad krbovou fiímsou v kuchyni. Zak poklusával vedle nûj, pokud ho ov‰em nevyru‰ilo hejno holubÛ, které je tfieba vypla‰it, ãi zajíc, kterého musí prohnat. Nathan zhluboka vdechoval chladn˘ bfieznov˘ vzduch, nejsvûÏej‰í právû za soumraku, kdy den ztrácí slunce a vítr polevuje, a spokojenû ho zase vydechoval. Dneska toho udûlal hodnû. Otec bude mít radost, Ïe

TitaniKor2

4/28/17 10:03 AM

Stránka 19

T I TÁ N I

Nathan dokázal opravit celou jiÏní ohradu a Ïe peníze za potfiebné dfievo nevyhodili nadarmo. Nûkdy se kvÛli v˘dajÛm rozcházeli v názoru na to, co je zapotfiebí udûlat, ale otec vÏdy vyslechl synovo mínûní a ãasto mu dal za pravdu. Nathan nejednou zaslechl otce, jak fiíká matce: „Ten kluk má hlavu na to, za co musíme peníze nutnû vydat, to teda jo.“ Matka mu zfiídkakdy odpovûdûla, leda se maliãko u‰klíbla nebo ze sebe vyrazila rozhofiãené No teda!, ale Nathan chápal, Ïe její mlãenlivost má zabránit, aby si o sobû moc myslel. Jako bych si nûkdy o sobû moc myslel, pfiemítal, zejména kdyÏ se porovnal s bratrem a sestrou. Nathan se povaÏoval – pokud o sobû vÛbec nûkdy pfiem˘‰lel – za úplnû obyãejného ãlovûka. Kromû v˘‰ky, silné stavby tûla a zvlá‰tního modrozeleného odstínu oãí na nûm nebylo nic, co by stálo za pov‰imnutí. Nûkdy si trochu posmutnûle pomyslel, Ïe kdyÏ BÛh rozdával v˘jimeãn˘ rozum, talent a schopnosti, stejnû jako celkovou povahu a vzezfiení, on sám stál nûkde uprostfied fronty, zatímco Randolph a Lily byli pfiímo v jejím ãele. Pfiijímal svÛj údûl beze zloby, neboÈ k ãemu je dobrá pohledná tváfi a podmanivá povaha pfii pûstování obilí a vedení farmy? KdyÏ byl Nathan asi tfiicet metrÛ od prvních hospodáfisk˘ch stavení, pov‰iml si koãáru s koÀsk˘m dvojspfieÏím uvázan˘m ke kÛlu pfied bílou dfievostavbou svého domova. Nedokázal ten pár krásn˘ch plnokrevníkÛ a pfiepychov˘ koãár Concord nikam zafiadit. Neznal v Gainsville nikoho, kdo by mûl tak znamenité konû a koãár. Tu‰il, Ïe majitelem bude nûjak˘ nov˘ nápadník, kter˘ pfiijel za Lily pfies hranice okresu z Dentonu nebo Montague. S nûkolika takov˘mi nápadníky se setkal pfied pár mûsíci, kdyÏ nejbohat‰í Ïena ve mûstû, matãina kmotra, pofiádala slavnostní veãírek, aby uvedla jeho sestru do spoleãnosti. Nathana mátlo, proã se tu objevuje v prÛbûhu t˘dne, kdy má Lily ‰kolu, a navíc takhle veãer. Tohle se otci nebude líbit; ne Ïe by do toho mûl moc co mluvit. KdyÏ pfiijde na Nathanovu sestru, poslední slovo má pokaÏdé matka a ta její bohaté nápadníky vÏdy podporuje. Sotva Nathan zamífiil ke stodole, objevila se v oknû koãáru hlava. Patfiila muÏi stfiedního vûku, kter˘ pfii spatfiení Nathana rychle otevfiel dvefie a vyskoãil ven. „Povídám, mladej muÏi!“ zvolal na Nathana. „Nejste ten mládenec, za kter˘m jsme pfiijeli?“ Urãitû je to Ir a zfiejmû koãí toho koãáru, myslel si Nathan. Mimovolnû se ohlédl, jako by oãekával, Ïe muÏ oslovil nûkoho jiného. Pak se znovu na muÏe zahledûl a zeptal se: „Já?“

TitaniKor2

4/28/17 10:03 AM

Stránka 20

L E I L A M E A C H A M O VÁ

„Jo, vy.“ „Já urãitû ne.“ „Jestli to jste vy, tak byste mûl rad‰i jít dovnitfi. On nerad ãeká.“ „Kdo nerad ãeká?“ „MÛj zamûstnavatel, pan Trevor Waverling.“ „V Ïivotû jsem o nûm nesly‰el.“ Nathan zamífiil ke stodole. „Poãkejte! Poãkejte!“ kfiikl muÏ a ‰trachal se za ním. „Musíte jít dovnitfi, mládenãe. Dokud to neudûláte, pan Waverling neodjede.“ Koãí Nathana dohonil. „Mnû je zima… a kruãí mi v bfii‰e, jak kdyÏ vÛl buãí. Od snídanû jsem nejedl,“ nafiíkal. Navzdory svému zoufalství – a o‰untûlému Ïaketovému kabátu, prouÏkovan˘m kalhotám i cylindru na hlavû, jak se slu‰í na koãího takového v˘jimeãného dopravního prostfiedku – pfiipadal ten muÏ Nathanovi komick˘. Nemûl nijak zvlá‰È malou postavu, jenÏe jeho nohy nebyly v pomûru ke zbytku tûla dost dlouhé. Kulaté bfiicho spoãívalo bez jakéhokoli pfiechodu pfiímo na nich a u‰i a trãící zrzavé irské vlasy pod kloboukem pÛsobily jako opûrka pro rouru do komína. Nathanovi pfiipomnûl jednoho cirkusového klauna, kterého kdysi vidûl. „Tak to je zl˘,“ pfiipustil Nathan. „Musím totiÏ podojit krávu.“ Spûchal dál, i kdyÏ byl zvûdav˘, kdo je pan Waverling a proã ho chce vidût. Pokud tomu tak je, otec pro nûj po‰le nûkterého z pomocníkÛ na farmû, ale on se teì musí postarat o Daisy. Koãí se rozbûhl zpátky k domu a Nathan ‰el dál ke stodole. Je‰tû neÏ tam dorazil, zaslechl, jak Randolph plácl Daisy. „StÛj klidnû, ty potvoro!“ „Co tu dûláte?“ zvolal Nathan od otevfien˘ch dvefií, kdyÏ s pfiekvapením zjistil, Ïe Randolph a Lily se pokou‰ejí podojit Daisy. „Copak asi?“ odsekl Randolph. „BûÏte od ní,“ pfiikázal Nathan. „To je moje práce.“ „Pojì ho nechat, aÈ to udûlá,“ naléhavû Ïádala Lily. „Já jí tu nohu vzadu neudrÏím.“ „To nemÛÏeme,“ nesouhlasil Randolph. „Táta fiíkal, Ïe ho máme poslat domÛ, hned jak se objeví.“ Jeho sourozenci o nûm ãasto mluvili i v jeho pfiítomnosti ve tfietí osobû. KdyÏ hráli karty nebo stolní hry, mluvili o nûm, jako by s nimi nesedûl u stolu. „Jakou má asi kartu?“ ptávali se jeden druhého. „Myslí‰, Ïe má m˘ho krále?“

TitaniKor2

4/28/17 10:03 AM

Stránka 21

T I TÁ N I

„BûÏte od ní, oba dva,“ pfiikázal Nathan. „Dokud Daisy nepodojím, nikam nejdu. Jen klid, holka,“ dodal a pfiejel krávû rukou po roztfiesen˘ch bocích. „Nathan uÏ je tu.“ Daisy dlouze zabuãela a jeho sourozenci couvli. KdyÏ do‰lo na záleÏitosti farmy, hlavní slovo mûl hned po otci Nathan. „Kdo je pan Waverling a proã mû chce vidût?“ zeptal se Nathan. Bratr a sestra na sebe pohlédli. „My nevíme,“ zapípali a Lily dodala: „Ale je bohat˘.“ „KdyÏ pfii‰el, poslali nás z domu,“ vysvûtloval mu Randolph, „ale máma, táta a ten pán se kvÛli tobû hlasitû hádají.“ „KvÛli mnû?“ Nathan zaraÏenû tahal Daisiny struky. Kdo by se kvÛli nûmu hádal? „Nic víc nevíte?“ zeptal se. Zak se mezitím pfiisedl k jeho kolenu a byl odmûnûn dlouh˘m obloukem mléka pfiímo do tlamy. „Nic víc nevíme, ale myslíme… myslíme, Ïe pfii‰el, aby si tû odvedl, Nathane,“ odpovûdûla Lily. Malá a líbezná, pfiistoupila zezadu k star‰ímu bratrovi, objala ho a starostlivû se k nûmu pfiitiskla. „Mám strach,“ pronesla tich˘m hláskem. „Já taky,“ vmísil se Randolph. „Nemá‰ nûjakej prÛ‰vih? Neudûlal jsi nic ‰patn˘ho, Nathane, Ïe ne?“ „O niãem nevím,“ pokrãil rameny Nathan. Aby si ho odvedl? Co je zas tohle? „Ty se ale hloupû ptá‰, Randolphe,“ vyãetla mu Lily. „Nathan nikdy nedûlá nic ‰patn˘ho.“ „Já vím, ale zeptat jsem se musel,“ ohradil se bratr. „Jde o to, Ïe to je nûkdo v˘znamn˘. Máma se málem sesypala, kdyÏ ho zahlídla. Táta nás okamÏitû poslal z domu. Má‰ tu‰ení, kdo to je?“ „Ani náhodou,“ zavrtûl zmatenû hlavou Nathan. „Jak bych mohl?“ „Nevím. Zdálo se, Ïe o tobû ví. A ty vypadá‰ jako on… trochu.“ Do stodoly pfii‰el nûkdo dal‰í. V‰ichni se otoãili a ve dvefiích spatfiili otce. Odka‰lal si. „Nathane,“ pronesl hlasem obtûÏkan˘m smutkem, „aÏ ji podojí‰, pfiijì za námi. Randolphe, ty a Lily zÛstanete tady.“ „Ale já mám domácí úkol,“ protestoval Randolph. „To poãká,“ fiekl otec a otoãil se k odchodu. „Místo veãefie si vypijte mlíko.“ Nathan skonãil s dojením, odvedl Daisy opût do jejího stání a následován úzkostn˘mi pohledy bratra a sestry vy‰el ze stodoly. UÏ se úplnû setmûlo a byla lezavá zima. Otec na nûj ãekal na pÛli cesty k domu.

TitaniKor2

4/28/17 10:03 AM

Stránka 22

L E I L A M E A C H A M O VÁ

Nathan si v‰iml, Ïe cirkusov˘ klaun si vlezl zpátky do koãáru. „Co se dûje, tati?“ zeptal se. Otec se náhle pfiedklonil a pfiitiskl si ruce k obliãeji. „Tati! Co se to doprãic –?“ Otec pláãe? „Co se dûje? Co se stalo?“ Z domu vykroãila na verandu vysoká postava. MuÏ se zastavil, pak se svûtlem z domu v zádech sestoupil po schodech k nim. Na sobû mûl drah˘ kabát z jemné vlny a z drÏení jeho tûla vyzafiovala autorita. Byl to pohledn˘, ‰tíhl˘, ponûkud dravû pÛsobící muÏ – asi tak ãtyfiicátník, odhadl Nathan. „Já jsem se stal,“ fiekl. Nathan si ho prohlédl od hlavy k patû. „Kdo jste?“ chtûl vûdût; otázka se zavrtala do muÏov˘ch modrozelen˘ch oãí, tak podobn˘ch jeho vlastním. NeodváÏil se to udûlat, ale chtûlo se mu starostlivû obejmout tatínka kolem shrben˘ch ramen. „Jsem tvÛj otec,“ odpovûdûl muÏ.

TitaniKor2

4/28/17 10:03 AM

Stránka 23

Kapitola třetí

athan se zamraãil a pootoãil hlavu, jako by zaslechl ozvûnu, ale neodkázal urãit odkud. „Co fiíkáte?“ MuÏ zvedl ruce s gestem ãlovûka, kter˘ uklidÀuje dav. „Je mi líto, Ïe ti to musím fiíct takhle. Doufal jsem…, Ïe se pfiedstavím ménû ‰okujícím zpÛsobem, ale jsi mÛj syn, Nathane. Tady pan Holloway,“ ukázal na Leona, „je tvÛj nevlastní otec. Ale tvÛj otec jsem já.“ Nathan nebyl pfiíznivcem násilí. Mûl nekonfliktní povahu, ale teì v zufiivosti zatnul pûst a málem ji vrazil do muÏova hezkého obliãeje. Co si myslí, Ïe je? Pfiijde k nim domÛ a pfiivede otce k pláãi! Nûco takového Nathan nikdy nezaÏil a ani neãekal, Ïe nûkdy zaÏije. Napadlo ho, Ïe se rozbûhne do stodoly pro vidle a vyÏene toho naãanãaného cizího chlapa do koãáru a pryã. Pár vtefiin zmatenû pfiem˘‰lel, proã to neudûlal uÏ otec. „Neutekl jste z blázince, pane?“ fiekl navzdory vrozené úctû ke star‰ím, kterou v nûm rodiãe nemuseli posilovat. „Musíte mi nûco takového potvrdit. Buì to, nebo jste udûlal velkou chybu.“ Ukázal na Leona, kter˘ se napfiímil a odvrátil, aby si otfiel zvlhl˘ obliãej rukávem saka. „MÛj otec je tenhle muÏ.“ „Je to muÏ, kter˘ tû vychoval, ale ty jsi mÛj syn,“ prohlásil cizí muÏ. „Tvoje matka to mÛÏe dosvûdãit. Co kdybychom ‰li dovnitfi a probrali to tam? Teplo krbu by mi pfii‰lo docela vhod.“ „Já s váma nic probírat nebudu, a pokud jde o mû, mÛÏete si klidnû mrznout dál.“ Nathan, mohutnûj‰í a vy‰‰í neÏ otec, se postavil pfied Leona. „Odejdûte z na‰eho pozemku.“ „Synku… Nathane,“ ozval se Leon a vysmrkal se do velkého kapesníku. „Musí‰ ho vyslechnout. ZaslouÏí si to. PÛjdeme rad‰i dovnitfi.“ Nathan se odmítl pohnout. „Tatínku…“ Dûtské oslovení otce mu vyklouzlo z úst v panice. „Co to fiíká?“

TitaniKor2

4/28/17 10:03 AM

Stránka 24

L E I L A M E A C H A M O VÁ

„¤íká, Ïe je tvÛj otec, synku, a taky je.“ Nathanovi ta slova znûla jako prásknutí v˘stfielu. Leon mu poloÏil ruku na loket, aby ho zklidnil. „Je mi líto, Ïe se musí‰ dozvûdût… pravdu,“ pronesl hlasem, kter˘ se vytratil do Ïalostné rezignace. Cizí muÏ se pokusil uchopit Nathana za druhou paÏi, ale Nathan jeho gesto odmítl a od obou ustoupil. Ohlédl se pfies rameno na bratra a sestru, ktefií vystrkovali hlavy ze dvefií stodoly, vydû‰ení a znepokojení. Nathan byl jejich velk˘ bratr, ochránce, známá a pevná veliãina v jejich Ïivotû. Nikdy se nestalo nic, co by otfiáslo jejich vírou v jeho trvalost. Nathan vûdûl, Ïe je na otci, aby je uklidnil, ale pfiesto zavolal: „V‰echno je v pofiádku. Nebudete tam dlouho. Uklidnûte Daisy. Je nervózní.“ „Dobfie,“ odpovûdûl Randolph tenk˘m, nejist˘m hlasem. „Ale… pfiijde‰ pro nás brzy?“ „Slibuju,“ ujistil ho Nathan. V‰ichni tfii muÏi vykroãili ke schodÛm do domu; Zak vycítil napûtí a drÏel se Nathanovi po boku. „Musím fiíct, Ïe jsi byl sv˘m sourozencÛm dobr˘m bratrem,“ poznamenal Trevor Waverling. „Nebyl. Jsem!“ prohlásil Nathan. „Hmm, vidím, Ïe má‰ i vnímavé ucho na jemné rozdíly.“ Nathan neodpovûdûl. Ústa mûl tak vyprahlá, Ïe by nemûl ani dost slin na odplivnutí. Jemné rozdíly? Kdo je tenhle muÏ, a proã otec pfiistupuje na jeho potrhlost? KdyÏ dal muÏ uhlazen˘m gestem Nathanovi pfiednost a vyzval ho, aby následoval otce do domu, mûl Nathan chuÈ prásknout dvefimi a zamknout za sebou. Matka sedûla na tvrdé viktoriánské pohovce v pfiedním pokoji, kter˘ se pouÏíval pouze tehdy, kdyÏ mûli spoleãnost. Sotva Nathan pfiekroãil práh, prudce se zarazil. StûÏí poznával chladnou, bledou tváfi krásné matky; nikdy ji nevidûl s takov˘mi kruhy pod oãima. Nathana a jeho otce si nev‰ímala a vraÏedn˘ pohled upfiela na muÏe za ním. „Vysvûtli to, Leone, aÈ s ním mÛÏeme skonãit,“ pfiikázala; témûfi pfiitom nepohnula bled˘mi rty, ani nespustila z cizího muÏe oãi. Nathan bezmocnû pohlédl z jednoho na druhého. „Poví mi laskavû nûkdo, co se tu dûje?“ „Rád,“ pfiik˘vl Trevor Waverling. „Pfied lety – pfiesnû fieãeno skoro pfied jedenadvaceti – tvá matka a já jsme mûli… tajnou schÛzku –“ „Pfii které jsi mû znásilnil, ty zloduchu,“ vykfiikla matka. „Nic takového jsem neudûlal. Byla jsi stejnû svolná jako já.“

TitaniKor2

4/28/17 10:03 AM

Stránka 25

T I TÁ N I

„Prosím, prosím,“ spráskl ruce Leon. „PfiestaÀte s tím! Chlapec nemusí vyslechnout v‰echny nechutn˘ podrobnosti. Pro nûj je uÏ tak dost otfies, kdyÏ se musí dozvûdût, Ïe ãlovûk, o kter˘m si myslel, Ïe je jeho otec…, jím není.“ Letmo pohlédl na Nathana a znovu mu vyhrkly slzy. „Jeho otec je tenhle muÏ.“ Leon ukázal prstem na Trevora. „MÛÏe‰ to popfiít?“ zeptal se Trevor a stoupl si pfied Nathana. „Jen se na nás podívej. AÏ na roky, o které jsem star‰í, bychom mohli b˘t bratfii – stejná v˘‰ka, podobná stavba tûla a rozhodnû barva oãí. Máme je po mé matce. Ta pofiád je‰tû Ïije a umírá touhou tû poznat… Tvoje babiãka.“ Nathan od nûj couvl. MuÏÛv ‰tíhl˘ obliãej, vysoké, v˘razné lícní kosti a elegantní zdatná postava se mu pfiece vÛbec nepodobají. „Nevûfiím vám,“ zavrtûl hlavou. Zoufale pohlédl na matku, aby potvrdila, Ïe ten muÏ je nûjak˘ zl˘ ‰pr˘mafi a tohle je krut˘ Ïert, ale ona nespou‰tûla z cizího muÏe nevraÏiv˘ pohled. Obrátil se k otci, a kdyÏ spatfiil utrpení v jeho oãích, pokleslo mu srdce. „Tati…?“ „¤íká pravdu, Nathane. Nejsi mÛj syn… v biologick˘m smyslu. Tvoje matka byla tûhotná, kdyÏ jsem si ji bral. Otûhotnûla s tímhle muÏem.“ Leon ukázal hlavou na cizího muÏe. „Tvoje matka ví, Ïe je to pravda.“ „JenÏe já jsem nevûdûl, Ïe je tûhotná, Nathane, jinak bych pro tebe pfii‰el dfiív. BÛh je mi svûdkem, Ïe bych pfii‰el,“ prohlásil Trevor Waverling. Otfiesen˘ Nathan se strnule sesul do jednoho z krásnû kvûtovan˘ch kfiesel, na která skoro nikdy nesedal. Letmo pohlédl na patku. „Mami? ¤íká pravdu?“ „Jen v tom, Ïe jsi jeho syn. V‰echno ostatní jsou lÏi. Znásilnil mû. Nikdy jsem nebyla svolná, jak teì fiíká, a o tobû vûdûl. UÏ dávno mi fiíkal po‰tmistr, Ïe se ho nûkdo vyptával na star‰ího chlapce Hollowayov˘ch. Tehdy ti bylo, Nathane, asi ãtrnáct. Tenhle – tenhle odporn˘ chlap poslal nûkoho zjistit, jestli stojí‰ za to, aby se k tobû hlásil. K tomu, aby pfii‰el sám, se nesníÏil.“ Matka vrhla na Trevora tak zniãující pohled, Ïe Nathan pocítil, jak se mu jeÏí vlasy na hlavû. „Loni jsem pak narazila na jednu tvoji uãitelku ze stfiední ‰koly a ta mi fiekla, Ïe tûsnû pfiedtím, neÏ jsi absolvoval, pfii‰el za ní nûjakej cizí ãlovûk a ptal se na tebe. Vede‰ si ve ‰kole dobfie? Jsi bystr˘? Jsi zdrav˘? Jako dÛvod ten muÏ uvedl, Ïe hledá studenty vhodn˘ pro udûlení stipendia ke studiu na vysok˘.“

TitaniKor2

4/28/17 10:03 AM

Stránka 26

L E I L A M E A C H A M O VÁ

Leon zbystfiil. „Proã ses mi o tûch muÏích a jejich dotazech nikdy nezmínila?“ „ProtoÏe jsem, jak tû znám, si myslela, Ïe bys mohl zkalit vody je‰tû víc; pfiedstavila jsem si, jak má‰ potfiebu chlapci fiíct, Ïe ho hledá otec, a jak bychom pak ten skandál utajili?“ Trevor na Millicent znechucenû pohlédl. „TakÏe jediné, na co jsi myslela, byl skandál? To je pro tebe typické, Millicent.“ „Nemluv na mû tímhle moralizujícím tónem, Trevore Waverlingu! Vûfi mi, tenhle muÏ,“ Millicent ukázala na Trevora, „by tady teì nebyl, Nathane, kdybys byl pro ostudu. Nechal by tû mnû a Leonovi na krku.“ Nathan pfied její zufiivostí couvl. Matãiny úzce sevfiené rty ztratily v‰echnu barvu. V okamÏiku oslepující jasnosti plnû pochopil zdroj té slabé bolesti, která na nûj dotírala od chvíle, kdy byl dost star˘, aby si uvûdomil rozdíl mezi tím, jak matka zacházela s ním, a jak se sv˘mi ostatními dûtmi. Odmítal si to pfiiznat jako nûco, co je pod úroveÀ jeho lásky a úcty k ní. Byl z dûtí nejstar‰í. Oãekávalo se od nûj víc za ménû chvály. JenÏe teì to vûdûl. Byl pfiipomínkou muÏe, kterého matka nenávidí, muÏe, ke kterému v‰ak podle Nathanov˘ch instinktÛ stále je‰tû pociÈuje i cosi z dfiívûj‰ka.

TitaniKor2

4/28/17 10:05 AM

Stránka 480

Leila Meachamová TITÁNI Z anglického originálu Titans, vydaného nakladatelstvím Grand Central Publishing, Hachette Book Group, v New Yorku 2016, pﬁeloÏili Libu‰e a Lubo‰ Trávníãkovi. Obálku upravila Jana ·Èastná. Odpovûdná redaktorka Iva DaÀková Technická redaktorka RÛÏena Hedrichová Poãet stran 480 Vydala Euromedia Group, a. s. – KniÏní klub, NádraÏní 30, 150 00 Praha 5, v roce 2017 jako svou 9003. publikaci. Sazba Olaf ·najder Tisk FINIDR, s r. o. Vydání první Na‰e knihy na trh dodává Euromedia – kniÏní distribuce, NádraÏní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz