Ohnivy sloup_str.3_Sestava 1 8/24/18 10:20 AM Strรกnka 1
Přeložili Libuše a Luboš Trávníčkovi
Citace z Bible (motto) byla převzata z Písma svatého Starého a Nového zákona (ekumenický překlad, Praha 1979). A COLUMN OF FIRE Copyright © Ken Follett 2017 Map © Stephen Raw, 2017 Translation © Libuše a Luboš Trávníčkovi, 2018
ISBN 978-80-7549-999-8
Věnováno Emanuelovi: 49 let plných slunce
KEN FOLLETT OHNIVÝ SLOUP
Hospodin šel před nimi ve dne v sloupu oblakovém, a tak je cestou vedl, v noci v sloupu ohnivém, a tak jim svítil, že mohli jít ve dne i v noci. Exodus 13,21
P O S TAV Y
Doufám, že tohle nebudete potřebovat. Kdykoli si myslím, že vám možná některá postava vypadla z paměti, vkládám jemnou připomínku. Vím však, že čtenáři někdy knihu odloží a nedostanou se k ní třeba celý týden i déle – mně se to stává –, a pak člověk někdy zapomene. Proto přikládám seznam osob, které se objevují více než jednou, jen pro jistotu… ANGLIE Domácnost Willardových Ned Willard Barney, jeho bratr Alice, jejich matka Malcolm Fife, podkoní Janet Fifeová, hospodyně Eileen Fifeová, dcera Malcolma a Janet Domácnost Fitzgeraldových Margery Fitzgeraldová Rollo, její bratr sir Reginald, jejich otec lady Jane, jejich matka Naomi, služebná sestra Joan, Margeryina prateta Domácnost Shiringových Bart, vikomt ze Shiringu Swithin, jeho otec, hrabě ze Shiringu Sal Brendonová, hospodyně
10
KEN FOLLETT
Puritáni Philbert Cobley, majitel lodi Dan Cobley, jeho syn Ruth Cobleyová, Philbertova dcera Donal Gloster, Philbertův zaměstnanec otec Jeremjáš, pastor z kostela svatého Jana na předměstí zvaném Louka zamilovaných vdova Pollardová Ostatní mnich Murdo, putující kazatel Susannah, hraběnka z Brecknocku, přítelkyně Margery a Neda Jonas Bacon, kapitán Jestřába Jonathan Greenland, první důstojník na palubě Jestřába Stephen Lincoln, kněz Rodney Tilbury, soudce Skutečné historické postavy Marie Tudorovna, královna Anglie Alžběta Tudorovna, její nevlastní sestra, pozdější královna sir William Cecil, Alžbětin poradce Robert Cecil, Williamův syn William Allen, vůdce vyhnaných anglických katolíků sir Francis Walsingham, hlava tajné služby FRANCIE Rodina Palotova Sylvie Palotová Isabelle Palotová, její matka Giles Palot, Sylviin otec Ostatní Pierre Aumande vikomt Villeneuve, Pierrův spolužák z univerzity otec Moineau, Pierrův učitel Nath, Pierrova služebná
OHNIVÝ SLOUP
Guillaume ze Ženevy, putující kněz Louise, markýza z Nîmes Luc Mauriac, obchodní zprostředkovatel Aphrodite Beaulieuová, dcera hraběte de Beaulieu René Duboeuf, krejčí Françoise Duboeufová, jeho mladá manželka markýz de Lagny, protestantský šlechtic Bernard Housse, mladý dvořan Alison McKayová, dvorní dáma Marie, královny Skotska Fiktivní členové domácnosti Guiseových Gaston Le Pin, šéf domácí stráže rodiny Guiseových Brocard a Rasteau, dva z Gastonových rabiátů Véronique Odette, Véroničina služebná Georges Biron, špeh Skutečné historické postavy: domácnost Guiseových František, vévoda z Guise Jindřich, Františkův syn Karel, lotrinský kardinál, Františkův bratr Skutečné historické postavy: Bourboni a jejich spojenci Antonín, král Navarry Jindřich, Antonínův syn Ludvík, princ z Condé Gaspard de Coligny, francouzský admirál Skutečné historické postavy: ostatní Jindřich II., král Francie Kateřina Medicejská, královna Francie Děti Jindřicha a Kateřiny: František II., král Francie Karel IX., král Francie Jindřich III., král Francie Margot, královna Navarry Marie Stuartovna, královna Skotska Charles de Louviers, vrah
11
12
KEN FOLLETT
SKOTSKO Skutečné historické postavy Jakub Stuart, nelegitimní nevlastní bratr Marie, královny Skotska Jakub Stuart, syn Marie, královny Skotska, později Jakub VI., král Skotska, a Jakub I., král Anglie ŠPANĚLSKO Rodina Cruzova Carlos Cruz teta Betsy Rodina Ruizova Jerónima Pedro, její otec Ostatní arcijáhen Romero otec Alonso, inkvizitor kapitán Gómez řečený Železná ruka NIZOZEMÍ Rodina Wolmanova Jan Wolman, bratranec Edmunda Willarda Imke, jeho dcera Rodina Willemsenova Albert Betje, Albertova manželka Drike, jejich dcera Evi, Albertova ovdovělá sestra Matthus, Eviin syn
OHNIVÝ SLOUP
JINÉ NÁRODNOSTI Ebrima Dabo, senegalský otrok Bella, výrobkyně rumu na Hispaniole
13
Prolog Pověsili jsme ho před kingsbridgeskou katedrálou. Je to obvyklé místo pro popravy. Koneckonců, nemůžete-li zabít člověka před tváří Boha, nejspíš byste ho neměli zabíjet vůbec. Šerif ho přivedl z kobky pod cechovním domem s rukama spoutanýma za zády. Šel vzpřímeně, jeho bledá tvář byla vzdorná, bez bázně. Dav na něj posměšně pokřikoval a nadával mu. Zdálo se, že je nevidí. Mne však spatřil. Naše oči se setkaly a v té chvilkové výměně pohledů proběhl celý život. Byl jsem zodpovědný za jeho smrt a on to věděl. Usilovně jsem po něm pátral celá desetiletí. Byl to atentátník, který by pozabíjel polovinu vládců naší země včetně převážné části královské rodiny v jediném krvežíznivém záchvatu – kdybych ho nezarazil. Strávil jsem život stopováním takových mužů, kteří by se rádi stali vrahy, a mnoho z nich skončilo na popravišti – byli nejen oběšeni, ale ještě zaživa vykucháni a rozčtvrceni; tato strašlivější smrt byla vyhrazena pro nejhorší zločince. Ano, tohle jsem dělal mnohokrát: díval jsem se na muže, který umírá s vědomím, že jsem ho právě já, více než kdokoli jiný, přivedl k tomuto spravedlivému, ale hroznému trestu. Dělal jsem to pro svou zem, která je mi drahá; pro své panovníky, jimž jsem sloužil; a ještě pro něco, pro princip, pro víru, že člověk má právo rozhodnout se o Bohu sám. Byl to poslední z mnoha mužů, které jsem poslal do pekla, ale přiměl mě ke vzpomínce na toho prvního…
ČÁST PRVNÍ 1558
1
N
ed Willard se vracel domů do Kingsbridge za sněhové bouře. Připlul proti proudu z přístavu Combe v kabině pomalého nákladního člunu naloženého látkami z Antverp a vínem z Bordeaux. Když měl dojem, že se člun konečně blíží ke Kingsbridgi, přitáhl si francouzský plášW pevněji kolem ramen, přehodil si kapuci přes uši, vyšel nahoru na odkrytou palubu a zadíval se před sebe. Nejprve pocítil zklamání: viděl jen padající sníh. Jeho touha spatřit město však byla bolestná, a tak zíral do přívalů sněhu a doufal. Po nějaké době se mu přání splnilo a bouře začala slábnout. Překvapivě se objevil cár modré oblohy. Ned upíral pohled přes vršky okolních stromů a spatřil věž katedrály – čtyři sta pět stop vysokou, jak ví každý žák kingsbridgeské střední školy. Kamenný anděl, který shlížel na město ze špičky věže, měl dnes sněhem poprášené konce křídel, takže okraje jeho peří změnily barvu z holubičí šedi v zářivě bílou. Jak se Ned díval, dopadl na sochu letmý sluneční paprsek a zatřpytil se na sněhu jako požehnání; pak se znovu zvedla bouře a anděl zmizel z dohledu. Ned chvíli viděl jen stromy, ale jeho představivost pracovala naplno. Za chvíli se po roční nepřítomnosti opět shledá s matkou. Neřekne jí, jak moc se mu po ní stýskalo, protože v osmnácti letech má být muž samostatný a soběstačný. Ovšem nejvíc ze všeho se mu stýskalo po Margery. Zamiloval se do ní s katastrofálním načasováním pár týdnů před tím, než odjel z Kingsbridge na rok do Calais, Angličany ovládaného přístavu na severním pobřeží Francie. Nezbednou a inteligentní dceru sira Reginalda Fitzgeralda znal a měl rád od dětství. Když vyrostla, její nezbednost získala nové kouzlo, a Ned si uvědomil, že na ni v kostele civí, v ústech má sucho a sotva dýchá. Váhal dělat něco víc než jen zírat, protože byla o tři roky mladší než on, jenže ona žádné takové zábrany neměla. Políbili se na kingsbridgeském hřbitově za náhrobkem převora Philipa, mnicha, který před čtyřmi stoletími nechal postavit katedrálu. Na jejich dlouhém, vášnivém polibku nebylo nic dětského: ona se pak rozesmála a utekla.
20
KEN FOLLETT
Příští den ho však políbila znovu. A večer před jeho odjezdem do Francie se oba doznali, že se milují. Prvních několik týdnů si vyměňovali milostné dopisy. Rodičům o svých citech nic neřekli – zdálo se, že je na to příliš brzo –, tudíž si nemohli psát otevřeně, ale Ned se svěřil svému staršímu bratrovi Barneymu, který se stal jejich prostředníkem. Potom Barney z Kingsbridge odešel do Sevilly. Margery měla také staršího bratra, Rolla, ale nevěřila mu natolik jako Ned Barneyovi. A tak dopisování skončilo. Nedostatek komunikace na Nedových citech nic nezměnil. Věděl, co lidé říkají o mladé lásce, a proto se neustále zkoumal a čekal, že se jeho city změní; jenže nic takového se nestalo. Po několika týdnech v Calais dala jeho sestřenice Thérèse jasně najevo, že ho zbožňuje a je ochotná udělat téměř cokoli, co se mu zachce, aby mu to dokázala, ale Ned vůbec neupadl v pokušení. Přemýšlel o tom s jistým překvapením, protože předtím nikdy nepromarnil možnost políbit hezkou dívku s pěknými prsy. Nyní ho nicméně trápilo něco jiného. Poté co odmítl Thérèse, byl si jistý, že se v době, kdy bude pryč, jeho city k Margery nezmění; te\ si však kladl otázku, co se stane, až ji spatří. Bude skutečná Margery stejně okouzlující, jak se mu jevila ve vzpomínkách? Přežije jeho láska opětovné setkání? A co ona? Rok je dlouhá doba pro čtrnáctiletou dívku – nyní samozřejmě patnáctiletou, ale i tak. Třeba její city vyhasly, když ustalo dopisování. Možná líbala za náhrobkem převora Philipa někoho jiného. Neda by strašlivě zklamalo, kdyby se k němu chovala lhostejně. A i kdyby ho stále milovala, bude skutečný Ned odpovídat jejím pozlaceným vzpomínkám? Bouře opět polevila a on viděl, že člun proplouvá západními předměstími Kingsbridge. Na obou březích se nacházely řemeslnické dílny a provozy, které používají hodně vody: barvení látek, valchování, výroba papíru a porážky dobytka. Tyto procesy mohou páchnout, a proto západní části města patří k těm podřadným. Před nimi se objevil ostrov Malomocných. To označení bylo staré: už celá staletí tu žádní malomocní nežili. Na bližším konci ostrova stál Carisin špitál, založený jeptiškou, která zachránila město v dobách černé smrti. Jak se člun přibližoval, rozeznal Ned za špitálem dvě půvabné křivky Merthinova mostu spojujícího ostrov s městem na severu a na jihu. Milostný příběh Caris a Merthina byl součástí místní legendy, která se v zimě u krbů předávala z generace na generaci. Člun vklouzl do přístaviště u nábřeží. Město jako by se za ten rok skoro nezměnilo. Ned si myslel, že města jako Kingsbridge se mění jen zvolna: katedrály, mosty a špitály se stavějí tak, aby vydržely. Přes rameno měl přehozenou brašnu a kapitán člunu mu te\ podal jeho jediné další zavazadlo malý dřevěný lodní kufr s pár kousky oble-
OHNIVÝ SLOUP
21
čení, dvěma pistolemi a několika knihami. Zvedl kufřík a vystoupil na břeh. Zamířil k velkému kamennému skladišti na nábřeží, kde se soustře\ovala obchodní činnost jeho rodiny, ale už po pár krocích zaslechl důvěrně známý skotský hlas: „Jestlipak tohle není náš Ned! Vítej doma!“ Byla to Janet Fifeová, matčina hospodyně. Ned se na ni široce usmál, rád, že ji vidí. „Zrovinka jsem koupila tvý matce rybu k večeři,“ sdělila mu. Janet byla tak hubená, že by se mohla převlékat za bičem, ale velice ráda krmila ostatní. „Však si dáš taky.“ Změřila si ho láskyplným pohledem. „Změnil ses,“ prohlásila. „Máš propadlý tváře, ale širší ramena. Jestlipak tě teta Blanche krmila jaksepatří?“ „Krmila, ale strejda Dick mě strčil s lopatou k hromadám kamení.“ „To není práce pro študovanýho mládence.“ „Mně to nevadilo.“ Janet zvýšila hlas. „Malcolme! Malcolme! Koukej, koho tu máme!“ Malcolm byl Janetin manžel a podkoní rodiny Willardových. Pomalu kulhal od doků: před lety, když byl ještě mladý a nezkušený, ho kopl kůň. Potřásl vřele Nedovi rukou a oznámil: „Starej Acorn umřel.“ „To byl bratrův oblíbený kůň.“ Ned zatajil úsměv: tohle je celý Malcolm – podává zprávy o koních dřív než zprávy o lidech. „Matka je v pořádku?“ „Paní je na tom zaplaWpámbu dobře,“ přikývl Malcolm. „A stejně na tom byl tvůj bratr, když nám dal naposled vědět – ne že by byl velkej psavec, a než se sem dostanou dopisy ze Španělska, nějakej měsíc to trvá. PusW, pomůžu ti s tím zavazadlem, mladej Nede.“ Ned nechtěl jít hned domů. Měl jiný plán. „Odnesl bys mi prosím kufr domů?“ požádal Malcolma. Impulzivně si vymyslel krycí příběh. „Vyři\ jim, že jdu do katedrály poděkovat za bezpečnou cestu, domů přijdu hned potom.“ „Samozřejmě.“ Malcolm odkulhal; Ned ho pomaleji následoval a vychutnával si důvěrně známý pohled na budovy, mezi kterými vyrůstal. Stále ještě lehce popadával sníh. Střechy byly celé bílé, ulice se však hemžily lidmi a povozy a pod nohama čvachtala jen sněhová břečka. Ned prošel kolem nechvalně známé krčmy U Bílého koně, dějiště pravidelných sobotních nočních rvaček, a vydal se do kopce po hlavní ulici ke katedrálnímu náměstí. Prošel kolem biskupova paláce a na okamžik postál nostalgicky před školou. Úzkými lomenými okny zahlédl police s knihami osvětlené lampou. Tady se naučil číst a počítat, poznávat, kdy je lépe bojovat, a kdy utéct, a nechávat se trestat březovou metlou a nebrečet při tom. Na jižní straně katedrály se nacházelo převorství. Od doby, kdy král Jindřich VIII. rozpustil kláštery, kingsbridgeské převorství velice zchát-
22
KEN FOLLETT
ralo, jeho střechy se propadaly, zdi kymácely a okny prorůstala vegetace. Budovy nyní patřily současnému starostovi, Margeryinu otci siru Reginaldu Fitzgeraldovi, jenže ten s nimi nic nedělal. Naštěstí katedrála byla dobře udržovaná a stála tu stejně vysoká a pevná jako vždy, kamenný symbol žijícího města. Ned vkročil velkými západními dveřmi do chrámové lodi. Chtěl poděkovat Bohu za bezpečnou cestu, a proměnit tak lež, kterou řekl Malcolmovi, v pravdu. Chrám byl místem obchodování stejně jako uctívání: mnich Murdo tu měl tác s lahvičkami s prstí z Palestiny, zaručeně pravou; jakýsi muž, kterého Ned neznal, nabízel za penci horké kameny na zahřátí rukou; a Pusinka-courinka, roztřesená v červených šatičkách, prodávala to, co prodává vždycky. Ned pohlédl na žebra klenby podobající se pažím davu lidí vztaženým k nebesům. Kdykoli přišel do katedrály, pomyslel na muže a ženy, kteří ji postavili. Mnohé z nich připomíná Timothyho kniha, historie převorství, o které se učili ve škole: zedníky Toma Stavitele a jeho nevlastního syna Jacka; převora Philipa; Merthina Fitzgeralda, který stejně jako most postavil i hlavní věž; a všechny ty lamače kamene, ženy míchající maltu, tesaře a sklenáře, obyčejné lidi, kteří udělali cosi neobyčejného, pozvedli se nad své skromné poměry a vytvořili něco věčně krásného. Ned na chvíli poklekl před oltářem. Bezpečná cesta je něco, za co má být člověk vděčný. I při krátké plavbě z Francie do Anglie se mohou lodi dostat do potíží a lidé mohou zemřít. Avšak neotálel. Jeho příští zastávkou byl Margeryin domov. Na severní straně katedrálního náměstí, naproti biskupovu paláci, stála hospoda U Zvonu a vedle ní vyrůstal nový dům. Nacházel se na pozemku, který dřív patřil převorství, a tak Ned vytušil, že ho staví Margeryin otec. Evidentně bude impozantní, s arkýřovými okny a mnoha komíny: bude to nejvelkolepější dům v Kingsbridgi. Pokračoval po hlavní ulici ke křižovatce. Margeryin současný domov se nacházel na jednom nároží naproti cechovnímu domu. Třebaže tato velká hrázděná stavba nebyla tak honosná, jako zřejmě bude nový dům, stála přesto na akru nejdražší půdy ve městě. Na prahu se Ned zastavil. Celý rok se na tento okamžik těšil, ale když te\ přišel, opanovalo mu srdce zlé tušení. Zaklepal. Dveře otevřela postarší služebná Naomi a pozvala ho do velké haly. Ačkoli Naomi znala Neda celý jeho život, vypadala znepokojeně, jako by přišel nějaký podezřelý neznámý; a když se zeptal na Margery, Naomi řekla, že se po ní půjde poohlédnout. Ned pohlédl na obraz Krista na kříži, který visel nad krbem. V Kingsbridgi měli dva druhy obrazů: biblické výjevy a formální portréty šlech-
OHNIVÝ SLOUP
23
ticů. V bohatých francouzských domech Neda překvapily obrazy pohanských bohů jako Venuše a Baccha, zpodobených ve fantastických lesích a v oblečení, které jako by z nich vždy padalo. Tady však bylo něco neobvyklého. Na stěně proti ukřižování visela mapa Kingsbridge. Ned ještě nikdy nic takového neviděl a se zájmem to zkoumal. Mapa jasně ukazovala, jak hlavní ulice probíhající od severu k jihu a hlavní třída směřující od východu k západu rozdělují město do čtyř částí. Katedrála a bývalé převorství zabíraly jihovýchodní čtvrtinu; páchnoucí výrobní část města se nacházela v té jihozápadní. Vyznačeny byly všechny kostely a některé domy, včetně sídel Fitzgeraldových a Willardových. Řeka tvořila východní hranici města, pak se stáčela jako psí noha. Kdysi tvořila i jižní hranici, ale město se díky Merthinovu mostu rozšířilo přes vodu a na opačném břehu nyní vyrostlo velké předměstí. Ned si povšiml, že ty dva obrazy vyjadřují postoje Margeryiných rodičů: její otec, politik, nejspíš pověsil mapu, a její matka, věřící katolička, ukřižování. Do haly se nedostavila Margery, ale její bratr Rollo. Byl vyšší než Ned, hezký, černovlasý. Ned a Rollo spolu chodili do školy, ovšem nikdy se nespřátelili: Rollo byl o čtyři roky starší. Býval to nejchytřejší kluk ve škole a měl na starosti mladší žáky; Ned ho však odmítal považovat za učitele a jeho autoritu nikdy nepřijal. A aby toho nebylo málo, brzy se ukázalo, že Ned bude přinejmenším stejně chytrý jako Rollo. Hádky a pranice neustávaly, dokud Rollo neodešel na studia na Kingsbridgeskou kolej do Oxfordu. Ned se pokusil zakrýt svou nelibost a potlačit podrážděnost. „Koukám, že vedle hospody U Zvonu je staveniště,“ prohodil zdvořile. „Tvůj otec staví nový dům?“ „Ano. Tenhle je už dost nemoderní.“ „Obchodování v Combe se musí dařit.“ Sir Reginald byl výběrčím cel v přístavu Combe. Bylo to lukrativní místo, které mu jako odměnu za podporu poskytla Marie Tudorovna, když se stala královnou. „Takže ty ses vrátil z Calais. Jaké to bylo?“ „Hodně jsem se naučil. Otec tam postavil molo a skladiště, které spravuje strýc Dick.“ Edmund, Nedův otec, zemřel před deseti lety a od té doby řídila obchodování matka. „Vozíme anglickou železnou rudu, cín a olovo z přístavu Combe do Calais a odtamtud se to prodává po celé Evropě.“ Obchodování v Calais tvořilo základ rodinného podnikání Willardových. „Jak to ovlivnila válka?“ Anglie válčila s Francií. Rollova starost však byla průhledně falešná. Ve skutečnosti ho ohrožení majetku Willardových těšilo. Ned to zlehčil. „Calais je dobře bráněné,“ odpověděl s větší jistotou, než jakou pociWoval. „Obklopují ho pevnosti, které ho chrání od doby,
24
KEN FOLLETT
kdy se před dvěma sty let stalo součástí Anglie.“ Došla mu trpělivost. „Je Margery doma?“ „Máš důvod ji vidět?“ Byla to hrubá otázka, ale Ned předstíral, že si toho nevšiml. Otevřel brašnu. „Přinesl jsem jí z Francie dárek,“ pokračoval. Vytáhl pečlivě složený kus třpytivého, světle fialového hedvábí. „Myslím, že se jí ta barva bude líbit.“ „Nebude tě chtít vidět.“ Ned se zamračil. Co to znamená? „Jsem si jistý, že bude.“ „Neumím si představit proč.“ Ned pečlivě volil slova. „Obdivuju tvoji sestru, Rollo, a věřím, že ona mě má ráda.“ „Zjistíš, že se věci změnily, zatímco jsi byl pryč, milý Nede,“ pronesl s povýšeneckou shovívavostí Rollo. Ned to nebral vážně. Myslel si, že Rollo je jen potutelně zlomyslný. „Přesto se jí zeptej, prosím.“ Rollo se usmál, a to Neda znepokojilo, neboW šlo o stejný úsměv jako tehdy, když ve škole dostal svolení sešlehat některého z mladších žáků. „Margery je zasnoubená a bude se vdávat,“ oznámil Rollo. „Cože?“ Ned na něj zíral s pocitem zděšení a bolesti, jako by zezadu dostal ránu holí do hlavy. Celou dobu si nebyl jistý, co může očekávat, ale tohle by ho v životě nenapadlo. Rollo neuhýbal pohledem a jen se usmíval. Ned pak řekl to, co mu přišlo na mysl jako první. „Za koho?“ „Bude si brát vikomta ze Shiringu.“ „Barta?“ nechápal Ned. Tohle bylo neuvěřitelné. Ze všech mladých mužů v hrabství byl přitroublý Bart Shiring, postrádající navíc smysl pro humor, ten nejméně pravděpodobný kandidát, pokud jde o získání Margeryina srdce. Vyhlídka, že se jednoho dne stane hrabětem ze Shiringu, by mohla stačit mnoha dívkám – ale nikoli Margery, tím si byl Ned jistý. Nebo si tím byl alespoň jistý před rokem. „To sis vymyslel?“ nadhodil. Byla to pošetilá otázka, jak si ihned uvědomil. Rollo může být prohnaný a plný zášti, ale nikoli hloupý: něco takového by si nevymyslel, protože by se bál, že bude vypadat jako trouba, až vyjde pravda najevo. Rollo pokrčil rameny. „Zasnoubení bude oznámeno zítra na banketu hraběte.“ Zítra bude dvanáctý den Vánoc, svátek Tří králů. Bude-li hrabě ze Shiringu pořádat nějakou oslavu, určitě pozve Nedovu rodinu. Takže Ned tam bude a oznámení uslyší, pokud Rollo říká pravdu. „Ona ho miluje?“ vyhrkl Ned. Tuto otázku Rollo neočekával, a tak te\ vypadal vyděšeně on. „Nevidím důvod, proč bych měl s tebou tohle probírat.“
OHNIVÝ SLOUP
25
Jeho mlžení vyvolalo v Nedovi podezření, že odpově\ zní ne. „Proč se tváříš tak vyhýbavě?“ Rollo se nasupil. „Měl bys radši jít, než ti budu muset napráskat, jako jsem to dělával kdysi.“ Ned se zvedl také. „Už nejsme ve škole,“ připomněl mu. „Možná tě překvapí, kdo z nás dostane napráskáno.“ Chtěl se s Rollem poprat a byl natolik rozhněvaný, že mu bylo jedno, jestli vyhraje, nebo ne. Ovšem Rollo byl obezřetnější. Došel ke dveřím a otevřel je. „Sbohem,“ utrousil. Ned zaváhal. Nechtěl odejít, aniž se uvidí s Margery. Vědět, kde je její pokoj, mohl by vyběhnout po schodech nahoru. Jenže kdyby začal nazdařbůh otvírat dveře ložnic v cizím domě, vypadal by jako hlupák. Vzal hedvábí a vrátil ho do brašny. „Tohle není poslední slovo,“ varoval. „Dlouho zamčenou ji držet nemůžeš. Budu s ní chtít mluvit.“ Rollo to nebral na vědomí a stál trpělivě u dveří. Neda svrběla ruka, chtěl Rolla udeřit, ale s úsilím nutkání potlačil: jsou už oba muži a on se přece nemůže začít prát kvůli tak drobné provokaci. Cítil, že na něj Rollo vyzrál. Dlouho váhal. Nepřišel na nic, co by měl udělat. Vyšel tedy ven. „S návratem nespěchej,“ křikl za ním Rollo. Ned ušel krátkou vzdálenost po hlavní ulici k domu, kde se narodil. Dům Willardových stál naproti západní straně katedrály. V průběhu let byl rozšiřován nahodilými přístavbami a nyní se neuspořádaně rozkládal na ploše několika tisíc čtverečních stop. Poskytoval však pohodlí, byly tu velké krby, rozlehlá jídelna pro družné obědy a večeře a pěkné postele s péřovými matracemi a přikrývkami. Byl to domov Alice Willardové, jejích dvou synů a babičky, matky Nedova zesnulého otce. Ned vešel dovnitř a matku zastihl v obývacím pokoji, který využívala jako kancelář, pokud nebyla ve skladu na nábřeží. Vyskočila ze židle u psacího stolu, objala ho a políbila. Za ten rok poněkud přibrala, povšiml si hned; rozhodl se o tom pomlčet. Rozhlédl se kolem sebe. Pokoj se nezměnil. Stále tu visel jeho oblíbený obraz Krista a cizoložnice obklopené davem pokryteckých farizejů, kteří ji chtějí kamenovat. Alice ráda citovala Ježíše: „Kdo z vás je bez hříchu, první na ni ho\ kamenem.“ Byl to také erotický obraz, protože žena měla odhalená ňadra, a tento výjev svého času vyvolával živé sny mladého Neda. Vyhlédl z okna obývacího pokoje přes tržiště na elegantní průčelí katedrály s dlouhými řadami lomených oken a oblouků. Stála tu každý den jeho života: měnila se jen obloha nad ní podle ročních období. Poskytovalo mu to nejasný, ale mocný pocit útěchy. Lidé se rodí a umírají,
26
KEN FOLLETT
města mohou růst a upadat, války začínají a končí, ale kingsbridgeská katedrála tu bude stát až do soudného dne. „Tak ty jsi šel do katedrály poděkovat,“ poznamenala matka. „Jsi dobrý chlapec.“ Nemohl ji klamat. „Zaskočil jsem taky k Fitzgeraldovým,“ doznal se. Zahlédl v její tváři krátký záblesk zklamání a dodal: „Doufám, že ti nevadí, že jsem tam šel napřed.“ „Trošku ano,“ přiznala. „Ale měla bych si připomenout, jaké to je být mladý a zamilovaný.“ Bylo jí čtyřicet osm. Když Edmund zemřel, všichni říkali, že by se měla znovu provdat, a malý Ned, tehdy osmiletý, se děsil, že dostane krutého nevlastního otce. Nyní však už byla vdovou deset let a Ned tušil, že se znovu nevdá. „Rollo mi oznámil, že si Margery bude brát Barta Shiringa,“ prohodil Ned. „Ach bože. Toho jsem se bála. Chudáčku Nede. To je mi moc líto.“ „Proč má její otec právo nařizovat, koho si vezme?“ „Otcové očekávají, že budou mít věci do jisté míry pod palcem. Tvůj otec a já jsme si s tím starosti dělat nemuseli. Nikdy jsem neměla dceru… která by žila.“ Tohle Ned věděl. Před Barneyem matka porodila dvě holčičky. Ned dobře znal dva malé náhrobky na hřbitově u severní strany kingsbridgeské katedrály. „Žena musí manžela milovat,“ nadhodil. „Ty bys dceru nenutila, aby si vzala zvíře, jako je Bart.“ „Ne, to bych neudělala.“ „Co je to s těmi lidmi?“ „Sir Reginald věří na hierarchii a autoritu. Jako starosta si myslí, že vysoce postavený člen městské rady má za úkol činit rozhodnutí a pak si vynucovat jejich dodržování. Když byl starostou tvůj otec, říkal, že starosta má vládnout městu tím, že mu bude sloužit.“ „To zní jako dva způsoby nazírání na totéž,“ namítl netrpělivě Ned. „Ale není tomu tak,“ zavrtěla hlavou matka. „Jsou to dva odlišné světy.“ „Barta Shiringa si nevezmu!“ vmetla Margery Fitzgeraldová matce. Margery byla rozrušená a rozhněvaná. Dvanáct měsíců čekala, až se Ned vrátí, každý den na něj myslela, toužila vidět jeho sarkastický úsměv a zlatohnědé oči; a te\ se od služebnictva dozvěděla, že je zpátky v Kingsbridgi a přišel k nim, ale jí to neřekli a on odešel! Zuřila na svou rodinu, že ji oklamali, a pocitem marnosti se rozplakala. „Já tě nežádám, aby sis vikomta Shiringa hned dnes brala,“ poznamenala lady Jane. „Jen si s ním jdi promluvit.“
OHNIVÝ SLOUP
27
Byly v Margeryině ložnici. V jednom koutě se nacházelo modlitební klekátko, na které dvakrát denně poklekala tváří ke krucifixu na zdi a odpočítávala své modlitby za pomoci růžence s korálky ze slonoviny. Zbytek pokoje byl přepychový: postel s nebesy, péřovou matrací a sytě barevnými závěsy; velká vyřezávaná dubová truhla na její četné šaty; tapisérie s lesním výjevem. Tento pokoj se během let stal svědkem častých hádek s její matkou. OvšemnyníužjeMargeryžena.Bylaútlá,alepřece jen maličko větší a silnější než její drobná, nelítostná matka, a navíc měla pocit, že dnes už není předem jasné, že střet skončí vítězstvím lady Jane a pokořením Margery. „K čemu by to bylo?“ namítla Margery. „Přišel sem, aby se mi dvořil. Když si s ním promluvím, bude to cítit jako povzbuzení. A až si uvědomí, jaká je skutečnost, o to víc ho to naštve.“ „Můžeš být zdvořilá.“ Margery nechtěla mluvit o Bartovi. „Jak jste mi mohli neříct, že přišel Ned?“ dorážela na matku. „To bylo nečestné.“ „Dozvěděla jsem se to, až když byl pryč! Viděl ho jen Rollo.“ „Rollo udělal, co sis přála.“ „Děti by měly dělat, co si jejich rodiče přejí,“ namítla matka. „Znáš Boží přikázání: Cti otce svého a matku svou. To je tvoje povinnost vůči Bohu.“ S tímhle Margery bojovala celý svůj krátký život. Věděla, že Bůh si přeje, aby byla poslušná, jenže ona měla tvrdohlavou a vzdorovitou povahu – jak často slýchala – a být poslušná jí připadalo nesmírně obtížné. Když se jí to však zdůraznilo, vždy svou přirozenost potlačila a podřídila se. Boží vůle je důležitější než cokoli jiného, to věděla. „Omlouvám se, mami,“ zamumlala. „Jdi si promluvit s Bartem,“ přikázala jí lady Jane. „Dobře.“ „Jen se trochu učeš, drahoušku.“ Margery se zmohla na poslední záblesk vzdoru. „Můj účes je v pořádku,“ ohradila se a vyšla z pokoje, dřív než se matka mohla začít hádat. Bart postával v hale a měl na sobě žluté obtažené kalhoty ke kolenům. Škádlil jednoho ze psů, nabízel mu kousek šunky a v poslední chvíli vždy ucukl. Matka následovala Margery po schodech dolů a vyzvala ji: „Vezmi lorda Shiringa do knihovny a ukaž mu knihy.“ „Jeho knihy nezajímají,“ odsekla Margery. „Margery!“ „Rád bych viděl ty knihy,“ ozval se Bart. Margery pokrčila rameny. „Poj\ za mnou, prosím,“ vybídla ho a zamířila do sousední místnosti. Dveře nechala otevřené, ale matka se k nim nepřipojila.
Kdo je skutečný? Čtenáři se mě někdy ptají, které postavy románu jsou skutečně historické a které jsou smyšlené. Pro ty, kdo to chtějí vědět, přikládám přehled skutečných osob v Ohnivém sloupu. ANGLIE Marie Tudorovna, královna Anglie Alžběta Tudorovna, její nevlastní sestra, pozdější královna Tom Parry, Alžbětin strážce pokladu Sir William Cecil, Alžbětin poradce Robert Cecil, Williamův syn Sir Francis Walsingham, šéf tajné služby Robert Dudley, hrabě z Leicesteru Sir Nicholas Throckmorton Nicholas Heath, lord kancléř Sir Francis Drake, námořní kapitán Sir John Hawkins, námořní velitel, údajně také pirát Sir Francis Throckmorton George Talbot, hrabě ze Shrewsbury Bess z Harwicku Sir Amias Paulet Gilbert Gifford, špeh William Davison, prozatímní státní sekretář královny Alžběty Anthony Babington, zrádce Margaret Clitherowová, katolická mučednice Howard z Effinghamu, lord vrchní admirál Philip Herbert, hrabě z Pembroke, hrabě z Montgomery Edmund Doubleday Guy Fawkes Thomas Percy
FRANCIE František, vévoda z Guise Jindřich, Františkův syn Karel, lotrinský kardinál, Františkův bratr Marie de Guise, Františkova sestra a matka Marie, královny Skotska Ludvík „Flaška“, kardinál de Guise Anna d’Este, vévodkyně z Guise Jindřich II., král Francie Kateřina Medicejská, královna Francie Diane de Poitiers, milenka krále Jindřicha II. Děti Jindřicha a Kateřiny František II., král Francie Karel IX., král Francie Jindřich III., král Francie Margot, královna Navarry Marie Stuartovna, královna Skotska a královna Francie Antonín, král Navarry Jindřich, syn Antonínův, později Jindřich IV., král Francie Ludvík, princ z Condé Gaspard de Coligny, francouzský admirál Charles de Louviers, vrah William Allen, vůdce anglických katolíků v exilu Ambroise Paré, královský chirurg Jean de Poltrot, vrah Jean de Hangest Jean Le Charron, pařížský starosta SKOTSKO Jakub Stuart, nemanželský nevlastní bratr Marie, královny Skotska Jakub Stuart, syn Marie, královny Skotska, později Jakub VI., král Skotska, a Jakub I., král Anglie Anna Dánská, královna Skotska John Leslie, biskup z Ross Sir William Douglas Lady Agnes, jeho manželka George zvaný „Hezounek Geordie“, jejich syn Willie Douglas, nemanželský syn sira Williama
ŠPANĚLSKO Král Filip II. Hrabě Feria, diplomat Biskup Álvaro de la Quadra Bernardino de Mendoza, vyslanec v Londýně Alonso Perez de Guzman, sedmý vévoda Medina Sidonia, admirál španělské Armady NIZOZEMÍ Markéta Parmská, místodržící, nemanželská nevlastní sestra krále Filipa II. Pieter Titelmans, velký inkvizitor
Ken Follett OHNIVÝ SLOUP Z anglického originálu A Column of Fire, vydaného nakladatelstvím Macmillan v Londýně roku 2017, přeložili Libuše a Luboš Trávníčkovi Obálku navrhl Miloslav Disman Odpovědná redaktorka Martina Bekešová Technický redaktor David Dvořák Počet stran 688 Vydala Euromedia Group, a. s. – Kalibr, Nádražní 30, 150 00 Praha 5, v roce 2018 jako svou 9997. publikaci Sazba SF SOFT, Praha Tisk TBB, a. s., Banská Bystrica Vydání první Naše knihy na trh dodává Euromedia – knižní distribuce, Nádražní 30, 150 00 Praha 5 Zelená linka: 800 103 203 Tel.: 296 536 111 Fax: 296 536 246 objednavky-vo@euromedia.cz Knihy lze zakoupit v internetovém knihkupectví www.knizniklub.cz