0038058 by Knižní klub

ÚVOD

VraÏda KdyÏ amerického mladíka strãili do tekut˘ch v˘kalÛ v jímce posedmé, pfiestal klást odpor a zemfiel tam dole, v‰echny tûlesné otvory ucpané nepopsatelnou ‰pínou. Jakmile bylo po v‰em, muÏi odloÏili bidla, posadili se na trávu, smáli se a zakoufiili si. Potom zlikvidovali druhého dobrovolníka a ‰estici sirotkÛ, nastoupili do terénního vozu humanitární organizace a odjeli zpátky do hor. Bylo 15. kvûtna 1995.

PRVNÍ âÁST

KAPITOLA PRVNÍ

Stavební dûlník Osamûl˘ bûÏec se nahrbil proti svahu a znovu bojoval s nepfiítelem, jímÏ byla jeho vlastní bolest. Bylo to muãení a terapie zároveÀ. Proto to dûlal. Znalci ãasto fiíkají, Ïe triatlon je ze v‰ech sportÛ nejkrutûj‰í a nejnemilosrdnûj‰í. Desetibojafi musí zvládnout víc dovedností a vrh koulí vyÏaduje více hrubé síly, ale pokud jde o schopnost postavit se bolesti a pfiemoci ji, jen málo zkou‰ek se triatlonu vyrovná. Ranní bûÏec z New Jersey jako pfied kaÏd˘m tréninkem vstal dlouho pfied v˘chodem slunce. Malou dodávkou dojel ke vzdálenému jezeru a cestou vyloÏil závodní kolo a pro jistotu je fietûzem pfiivázal ke stromu. Dvû minuty po páté si na zápûstí pfiipjal hodinky, pfietáhl si pfies nû rukáv neoprenové kombinézy a ponofiil se do ledové vody. Vûnoval se olympijskému triatlonu. Patnáct set metrÛ plavání, pak ven z vody, rychle se svléknout do triãka a ‰ortek a nasednout na závodní kolo. Následuje ãty12

fiicet kilometrÛ, bûhem nichÏ se ãlovûk hrbí nad fiídítky a stále jede nejvy‰‰í moÏnou rychlostí. JiÏ dávno si vymûfiil vzdálenosti a vûdûl, u kterého stromu na opaãném bfiehu jezera si má pfiipravit bicykl. Zmûfiil si trasu po venkovsk˘ch cestách, v tuto hodinu vÏdycky prázdn˘ch, a pfiesnû si spoãítal, u kterého stromu má z kola sesednout a pokraãovat po sv˘ch. âekal ho desetikilometrov˘ bûh, jehoÏ poslední úsek zaãínal u vrat v ohradû farmy. Tentokrát je prostû minul a vyrazil vstfiíc závûreãnému dvoukilometrovému stoupání, poslední tvrdé zkou‰ce vÛle. DÛvod, proã triatlon tolik bolí, spoãívá v zapojení rÛzn˘ch svalov˘ch skupin. Vypracované svalstvo na ramenech, hrudi a paÏích, jímÏ se vyznaãují plavci, za normálních okolností cyklista ani maratonec nepotfiebují. Je pro nû jen nadbyteãnou zátûÏí, kterou je tfieba nést. Svaly na nohách a bocích, poskytující rychlost cyklistovi, jsou jiné neÏ ty, jeÏ ‰lachovitému bûÏci dodávají rytmus a vytrvalost k polykání kilometrÛ. Opakování pohybÛ pfii jedné disciplínû nemá s tûmi ostatními nic spoleãného. Triatlonista je musí zvládnout v‰echny a postupnû se snaÏí vyrovnat v˘konnosti tfií specializovan˘ch sportovcÛ. V pûtadvaceti letech jde o bolestn˘ záÏitek. V jednapadesáti by se na nûj mûly vztahovat Ïenevské konvence. BûÏci bylo padesát jedna v lednu. OdváÏil se pohlédnout na hodinky a zamraãil se. Nic moc, za sv˘m nejlep‰ím v˘konem zaostával o nûkolik minut. VloÏil do boje s nepfiítelem víc energie. Triatlonisté na olympiádû usilují o ãasy kolem dvou hodin a dvaceti minut, bûÏec z New Jersey mûl rekord dvû a pÛl hodiny. Tento ãas uÏ nyní skoro vypr‰el a jemu stále zb˘valo ubûhnout dva kilometry. První domy svého rodného mûsta spatfiil za zatáãkou hlavní silnice ãíslo 30. Pennington, stará osada za14

loÏená pfied získáním nezávislosti, se rozprostíral po obou jejích stranách nedaleko za kfiiÏovatkou s mezistátní dálnicí 95 smûfiující z New Yorku na jih aÏ k hranicím a dále do Delawaru, Pensylvánie a Washingtonu. V mûsteãku silnice pfiecházela v Main Street. Pennington není niãím zvlá‰tní, je to jedno z milionu upraven˘ch, ãist˘ch, pfiívûtiv˘ch mal˘ch mûst, která tvofií pfiehlíÏené a podceÀované srdce Spojen˘ch státÛ. Jediná v˘znamnûj‰í kfiiÏovatka v centru, kde se protínají West Delaware Avenue a Main Street, nûkolik hojnû nav‰tûvovan˘ch kostelÛ tfií církví, První národní banka, pár obchodÛ a obytné domy roztrou‰ené ve vedlej‰ích ulicích pln˘ch stromÛ. BûÏec zamífiil ke kfiiÏovatce, posledních pût set metrÛ. Bylo pfiíli‰ brzy na to, aby si za‰el na kávu do Joeova bistra nebo na snídani do Vitovy pizzerie, ale i kdyby mûli otevfieno, nezastavil by. JiÏnû od kfiiÏovatky minul dÛm z bíl˘ch prken, postaven˘ v dobû obãanské války, vedle jehoÏ dvefií se nacházel ‰títek se jménem pana Calvina Dextera, advokáta. Byla to jeho kanceláfi, jeho ‰títek a jeho právnická praxe. Klienti a sousedi si zvykli na to, Ïe tu a tam odjíÏdí na rybáfiskou dovolenou, a nevûdûli nic o malém bytû, kter˘ mûl pod jin˘m jménem pronajat˘ v New Yorku. Pfiinutil své rozbolavûlé nohy ubûhnout posledních pût set metrÛ k Chesapeake Drive na jiÏním konci mûsta. Tam bydlel a jeho dobrovolnû podstupovaná kalvárie na rohu konãila. Zpomalil, zastavil se a sklonil hlavu. Opfiel se o strom a dopfiál ztûÏka oddychujícím plicím kyslík. Dvû hodiny a tfiicet ‰est minut. Daleko za osobním rekordem. Nechtûl si dokazovat, Ïe zvládne nûco, v ãem se mu nikdo z jednapadesátilet˘ch v okruhu sto padesáti kilometrÛ pravdûpodobnû nevyrovná. I kdyÏ se to nikdy neodváÏil vysvûtlovat sousedÛm, ktefií se na nûho usmívali a fandili mu, chtûl bolestí 15

porazit jinou bolest, stálou, neustupující bolest ze ztráty dítûte, Ïivota, celého svûta. BûÏec zaboãil do své ulice a závûreãné dvû stovky metrÛ do‰el krokem. Pfied sebou uvidûl chlapce rozváÏejícího noviny, jenÏ mu právû na verandu házel tûÏk˘ balík. KdyÏ se míjeli, mladík na kole zamával a Cal Dexter pozdrav opûtoval. Pozdûji nasedne na skútr a pojede pro dodávku. Skútr hodí do auta a vrátí se domÛ, pfiiãemÏ cestou naloÏí je‰tû závodní kolo. Nejdfiív ale potfieboval sprchu, pár energetick˘ch tyãinek a obsah nûkolika pomeranãÛ. Na prahu se sh˘bl pro balík novin, rozevfiel jej a zadíval se dovnitfi. Jak pfiedpokládal, nalezl v nûm místní deník, dal‰í z Washingtonu, objemné nedûlní vydání Times z New Yorku a technick˘ magazín v igelitovém obalu. Calvin Dexter, ‰lachovit˘, svûtlovlas˘ a usmûvav˘ právník z Penningtonu, nebyl pro své povolání pfiedurãen od narození, tfiebaÏe na svût skuteãnû pfii‰el v New Jersey. Byl poãat v chudinské ãtvrti Newarku plné ‰vábÛ a krys a narodil se v lednu 1950 jako syn stavebního dûlníka a servírky z levné restaurace. Morálka doby nedala jeho rodiãÛm jinou moÏnost neÏ se vzít, kdyÏ se jim po sousedské tancovaãce a pfiíli‰ mnoha sklenkách nechutného alkoholu vûci vymkly z rukou a dítû bylo na cestû. Mal˘ Calvin o tom zpoãátku nemûl ani tu‰ení. Dûti nikdy nevûdí, jak nebo ãí zásluhou spatfií svûtlo svûta. Musejí na to pfiijít samy, coÏ nûkdy b˘vá tûÏké. Otec nebyl podle jeho názoru ‰patn˘ ãlovûk. Po Pearl Harboru se dobrovolnû pfiihlásil do ozbrojen˘ch sil, ale bylo rozhodnuto, Ïe jako zku‰en˘ stavební dûlník bude uÏiteãnûj‰í doma, neboÈ váleãné úsilí zahrnovalo v˘stavbu tisícÛ nov˘ch továren, dokÛ a vládních kanceláfií v oblasti New Jersey. 16

Otec byl tvrd˘ chlapík a neváhal pouÏít pûsti, jedin˘ prostfiedek k prosazení práva v mnoha dûlnick˘ch profesích. SnaÏil se v‰ak vést spofiádan˘ Ïivot, obálku s penûzi domÛ nosil neotevfienou a synka vedl k lásce ke hvûzdám a pruhÛm, ústavû a Joeovi DiMaggiovi. JenÏe pozdûji, po korejské válce, zaãala b˘t nouze o práci. Stavebnictví postihla krize a v odborech zavládla pevnou rukou mafie. Calvinovi bylo pût, kdyÏ je matka opustila. Byl pfiíli‰ mal˘ na to, aby pochopil její pohnutky. Nevûdûl nic o tom, Ïe svazku jeho rodiãÛ chybûla láska, a trpûlivû sná‰el neustál˘ kfiik a hádky, které souÏití tûchto dvou velmi mlad˘ch lidí provázely. Nemûl ani zdání o obchodním cestujícím, jenÏ matce nasliboval svûtlou budoucnost a lep‰í ‰aty. Prostû se doslechl, Ïe „ode‰la“. Pfiijal skuteãnost, Ïe otec nyní tráví v‰echny veãery doma a místo aby vypil nûkolik piv pfied matnû svûtélkující televizní obrazovkou, stará se o nûho. Teprve v prÛbûhu dospívání se Calvin dozvûdûl, Ïe kdyÏ obchodní cestující matku zanedlouho opustil, chtûla se vrátit domÛ, ale rozezlen˘ a zahofikl˘ otec ji ráznû odmítl. KdyÏ bylo chlapci sedm, otec pfii‰el na to, jak sladit potfiebu bydlení s nutností hledat práci na rÛzn˘ch místech. Odstûhovali se z ãinÏovního domu v Newarku a pofiídili si obytn˘ pfiívûs z druhé ruky. Ten se stal na deset let Calvinov˘m domovem. Otec a syn jezdili za prací, Ïili v pfiívûsu a u‰mudlan˘ chlapec chodil do kterékoli místní ‰koly, jeÏ byla ochotna ho pfiijmout. Byla to doba Elvise Presleyho, Dela Shannona, Roye Orbisona a Beatles ze zemû, o které Cal nikdy nesly‰el. Byla to doba Kennedyho, studené války a Vietnamu. Jedna práce stfiídala druhou. Bydleli na severu ve mûstech East Orange, Union a Elizabeth a potom nedaleko New Brunswicku, kde Dexter star‰í dûlal pfie17

dáka na jedné men‰í stavbû. Pak zamífiili na jih do Atlantic City. Mezi osm˘m a ‰estnáct˘m rokem Cal chodil do devíti ‰kol bûhem stejného poãtu let. Popis jeho formálního vzdûlání by se ve‰el na po‰tovní známku. Vzdûlával se v‰ak v jin˘ch smûrech: poznal Ïivot na ulici a nauãil se bojovat. Podobnû jako zapuzená matka pfiíli‰ nevyrostl, zastavil se na sto sedmdesáti pûti centimetrech. Na rozdíl od otce nebyl podsadit˘ a svalnat˘, ale vyznaãoval se nesmírnou vytrvalostí a tvrdou ranou pûstí. Jednou se postavil pouÈovému zápasníkovi, srazil ho k zemi a získal dvacetidolarovou odmûnu. K otci se pfiitoãil muÏ páchnoucí lacinou pomádou a navrhl, aby chlapec zaãal chodit do jeho tûlocviãny a stal se boxerem, ale Dexterovi se pfiestûhovali do jiného mûsta za novou prací. Nepfiicházelo v úvahu, Ïe by si Cal u‰etfiil nûjaké peníze na prázdniny, a proto ihned po skonãení ‰kolního roku vyrazil s otcem na stavbu. Tam vafiil kávu, vyfiizoval pochÛzky a dûlal pfiíleÏitostné práce. K „pochÛzkám“ se dostal napfiíklad tak, Ïe mu ãlovûk s prÛhledn˘m zelen˘m k‰iltem nabídl brigádu spoãívající v tom, Ïe bude doruãovat obálky na rÛzné adresy v Atlantic City a nikomu o tom nefiekne. A tak se v létû 1965 stal poslíãkem majitele sázkové kanceláfie. Chytr˘ kluk se dokáÏe rozhlíÏet i ze dna spoleãenského Ïebfiíãku. Cal Dexter se umûl proplíÏit bez placení do místního kina, kde Ïasl nad hollywoodskou podívanou, v˘pravn˘mi filmy z Divokého západu, svÛdn˘m pozlátkem muzikálÛ a rozdovádûn˘mi komediemi s Martinem a Lewisem. V televizi sledoval reklamy na moderní byty s nerezov˘mi kuchynûmi, ob˘vané usmûvav˘mi rodinami, v nichÏ rodiãe podle v‰eho milovali jeden druhého. Na plakátech podél dálnice vidûl nabl˘skané limuzíny a sportovní auta. 18

Proti dûlníkÛm na staveni‰tích nic nemûl. Byli drsní a vulgární, ale k nûmu se chovali mile, pfiinejmen‰ím vût‰ina z nich. Na staveni‰tích stejnû jako oni nosil ochrannou pfiilbu a v‰eobecnû se pfiedpokládalo, Ïe jakmile vyjde ze ‰koly, zaãne se vûnovat stejnému fiemeslu jako otec. On sám mûl v‰ak jiné plány. Zapfiisáhl se, Ïe aÈ povede jak˘koli Ïivot, bude to daleko od rámusení padacího bucharu a zaprá‰en˘ch míchaãek na beton. Pak si uvûdomil, Ïe v˘mûnou za spokojenûj‰í, lépe placenou a pohodlnûj‰í existenci nemá co nabídnout. Pfiem˘‰lel o filmu, ale pfiedpokládal, Ïe hvûzdy stfiíbrného plátna jsou urostlí chlapíci, pfiiãemÏ netu‰il, Ïe vût‰ina z nich zdaleka nedosahuje jeho sto sedmdesáti pûti centimetrÛ. Na tuto my‰lenku ho pfiivedla jedna servírka, která prohlásila, Ïe vypadá trochu jako James Dean, av‰ak kolegové ze stavby zaãali fivát smíchy, a tak nápad zavrhl. Na cestu ke slávû a bohatství se chlapec z ulice mÛÏe vydat díky sportu, jenÏe on stfiídal ‰koly tak rychle, Ïe nepfiicházelo v úvahu, aby se dostal do nûjakého ‰kolního muÏstva. Musel zapomenout na v‰echna povolání pfiedpokládající formální vzdûlání ãi odborné zkou‰ky. Zb˘valy tedy obvyklé nekvalifikované profese: ãí‰ník, hotelov˘ poslíãek, automechanik, fiidiã dodávky. Jejich seznam byl nekoneãn˘, ale v‰echny nabízely takové vyhlídky, Ïe stejnû dobfie mohl zÛstat na staveni‰ti. Práce stavebního dûlníka byla díky své hrubosti a nebezpeãnosti placena lépe neÏ vût‰ina ostatních. Dal‰í moÏností byl zloãin. Îádnému z mladíkÛ vyrostl˘ch na nábfieÏích a stavbách New Jersey zfiejmû nemohlo uniknout, Ïe organizovan˘ zloãin a spojení s gangy ãlovûku mohou zajistit bydlení v prostorn˘ch bytech, rychlá auta a lehké Ïeny. ¤íkalo se, Ïe jen málokdo skonãí ve vûzení. Cal sice nebyl italského pÛvodu, coÏ mu pfiedem zabraÀovalo proniknout mezi 19

‰piãky mafie, ale dobfie se vedlo i nûkter˘m bíl˘m AnglosasÛm. Ze ‰koly ode‰el v sedmnácti a hned druh˘ den zaãal pracovat na stejném staveni‰ti jako otec, na státem financovaném sídli‰ti v Camdenu. O mûsíc pozdûji onemocnûl fiidiã buldozeru. Nebyl nikdo, kdo by ho nahradil. ·lo o kvalifikovanou práci. Cal se podíval do kabiny buldozeru. Mûl pocit, Ïe na ovládání stroje není nic tûÏkého. „Tuhle práci bych zvládl,“ nabídl se. Pfiedák byl na pochybách. Takov˘ postup by odporoval v‰em pfiedpisÛm. Kdyby se na stavbû náhodou objevil inspektor, pfiedák by pfii‰el o práci. Na druhé stranû, celá parta neãinnû postávala kolem hor hlíny, kterou bylo tfieba odhrnout. „V té kabinû je spousta v‰elijak˘ch pák.“ „Vûfite mi,“ fiekl mladík. Pfiijít na to, k ãemu jednotlivé páky slouÏí, mu trvalo dvacet minut. Zaãal pfiemisÈovat zeminu. Získal zvlá‰tní odmûnu, ale o kariéfie se zatím mluvit nedalo. V lednu 1968 mu bylo osmnáct a Vietkong zahájil ofenzivu Tet. Cal se v jednom baru v Camdenu díval na televizi. Po zprávách následovalo nûkolik reklam a pak krátk˘ propagaãní film natoãen˘ armádou. Mluvilo se v nûm o tom, Ïe pokud jste ve formû, ozbrojené síly vám poskytnou vzdûlání. Nazítfií mladík vstoupil do armádní kanceláfie v Camdenu a oznámil: „Chci vstoupit do armády.“ V té dobû v‰ichni mladí Ameriãané, ktefií nezískali zfiídka udûlovanou v˘jimku nebo nezvolili dobrovoln˘ exil, museli hned po osmnáct˘ch narozeninách k odvodu. Pfiáním skoro v‰ech chlapcÛ v tomto vûku a dvojnásobného poãtu rodiãÛ bylo této povinnosti uniknout. SerÏant za stolem natáhl ruku pro povolávací rozkaz. „Îádn˘ nemám,“ fiekl Cal Dexter. „Hlásím se dobrovolnû.“ To upoutalo pozornost. 20

SerÏant mu pfiistrãil formuláfi a zadíval se mu do oãí jako fretka, která nechce nechat králíka uniknout. „Dobfie, ohromn˘ nápad, hochu. Dûláte velice chytrou vûc. Chcete radu od zku‰eného mazáka?“ „Samozfiejmû.“ „Podepi‰te to na tfii roky místo na povinné dva. Budete mít ‰anci na lep‰í zafiazení, na lep‰í kariéru.“ Naklonil se dopfiedu, jako kdyby vyzrazoval státní tajemství. „KdyÏ to podepí‰ete na tfii roky, moÏná dokonce nebudete muset do Vietnamu.“ „Ale já chci do Vietnamu,“ namítl mladík ve ‰pinavém denimu. SerÏant se nad tím zamyslel. „Dobfie,“ fiekl velmi pomalu. Mohl dodat: „Proti gustu Ïádn˘ di‰putát,“ ale místo toho Cala vyzval: „Zdvihnûte pravou ruku…“ O tfiicet tfii let pozdûji si nûkdej‰í stavební dûlník vymaãkal ‰Èávu ze ãtyfi pomeranãÛ, znovu si ruãníkem otfiel mokrou hlavu a odebral se s hromadou novin do ob˘vacího pokoje. Nejprve se podíval do technického magazínu. Historická letadla nemají velk˘ náklad a on je do Penningtonu dostával jedinû díky zvlá‰tní objednávce. âasopis byl urãen lidem, jimÏ uãarovaly klasické pfiedváleãné a váleãné stroje. BûÏec nalistoval stranu se soukromou inzercí a proãítal nabídky koupû. Zarazil se, zastavil sklenici na pÛli cesty k ústÛm, odloÏil ‰Èávu a je‰tû jednou si inzerát pfieãetl. Psalo se v nûm: „AVENGER. Koupím. VáÏná nabídka. Cena nerozhoduje. Ozvûte se, prosím.“ Torpédové bombardéry Grumman Avenger z války v Tichomofií nebyly na prodej. Odpoãívaly v muzeích. Nûkdo odkryl kontaktní kód. V magazínu bylo ãíslo. Urãitû to byl mobilní telefon. Bylo 13. kvûtna 2001.

KAPITOLA DRUHÁ

ObûÈ Ricky Colenso se nenarodil, aby ve dvaadvaceti letech zemfiel v jímce kdesi v Bosnû. Takhle skonãit nemûl. Byl pfiedurãen k tomu, aby vystudoval vysokou ‰kolu a Ïil ve Spojen˘ch státech, s manÏelkou, dûtmi a slu‰nou ‰ancí na Ïivot, svobodu a usilování o ‰tûstí. Celé se to zkazilo proto, Ïe mûl pfiíli‰ dobré srdce. V roce 1970 mlad˘ a velmi nadan˘ matematik jménem Adrian Colenso získal místo profesora na Georgetownské univerzitû nedaleko Washingtonu. Jeho vûk dvaceti pûti let byl na tuto funkci nezvykle nízk˘. O tfii roky pozdûji pfiedná‰el na letním semináfii v Torontu v Kanadû. Mezi posluchaãi sedûla Annie Edmondová, studentka, která témûfi nerozumûla jeho v˘kladu, ale zato byla nápadnû krásná. Beznadûjnû se do nûho zamilovala a s pomocí pfiátel si s ním dohodla schÛzku naslepo. Adrian Colenso nikdy nesly‰el o jejím otci, coÏ ji zmátlo a potû‰ilo zároveÀ. Tou dobou jí na kaÏdém kro22

ku nadbíhal pÛltucet nápadníkÛ se zájmem o vûno. V autû za hotelem zjistila, Ïe mlad˘ profesor nejen úÏasnû ovládá kvantov˘ poãet, ale také docela dobfie líbá. Za t˘den odletûl zpátky do Washingtonu. Sleãna Edmondová nepatfiila k mlad˘m dámám, které se snadno vzdávají. Ode‰la z práce, zajistila si teplé místo na kanadském konzulátu, pronajala si byt nedaleko Wisconsin Avenue a s deseti kufry se do nûj nastûhovala. Po dvou mûsících se vzali. Nákladná svatba se konala ve Windsoru v Ontariu a novomanÏelé odjeli na líbánky do Caneel Bay na Panensk˘ch ostrovech USA. Od nevûstina otce dostali jako svatební dar velk˘ venkovsk˘ dÛm na Foxhall Road poblíÏ Nebraska Avenue, v jedné z nejklidnûj‰ích, a tedy nejvyhledávanûj‰ích ãtvrtí Georgetownu. DÛm stál uprostfied zalesnûného akrového pozemku a mûl vlastní bazén a tenisov˘ kurt. Nevûstina apanáÏ postaãovala na údrÏbu sídla a ze Ïenichova platu se dalo obstarat v‰echno ostatní. Zaãal jim poklidn˘ rodinn˘ Ïivot. Mal˘ Richard Eric Steven se narodil v dubnu 1975 a brzy dostal pfiezdívku Ricky. VyrÛstal jako miliony dal‰ích americk˘ch mladíkÛ v bezpeãí a láskyplné atmosféfie domova, dûlal v‰echny vûci, které chlapci dûlávají, jezdil na letní tábory, objevoval a zkoumal pfiednosti dívek a sportovních vozÛ, dûlal si starosti se ‰kolou a blíÏícími se zkou‰kami. Nebyl ani geniální jako otec, ani hloup˘. Po otci zdûdil typick˘ úsmûv a po matce pfiíjemn˘ vzhled. V‰ichni, kdo ho znali, ho povaÏovali za milého chlapce. Pokud ho nûkdo poÏádal o pomoc, udûlal, co bylo v jeho silách. Do Bosny se ale nikdy nemûl vydat. Stfiední ‰kolu skonãil v roce 1994 a hned na podzim byl pfiijat na Harvard. KdyÏ potom v zimû vidûl v televizi pofiad o krut˘ch etnick˘ch ãistkách, následném strádání uprchlíkÛ a humanitárních programech 23

KAPITOLA DRUHÁ

v daleké zemi jménem Bosna, rozhodl se, Ïe by chtûl nûjak˘m zpÛsobem pomoci. Matka na nûho naléhala, aby zÛstal ve Spojen˘ch státech; jestliÏe chtûl dát prÛchod svému sociálnímu cítûní, mohl se zapojit do akcí probíhajících pfiímo doma. Ov‰em na nûho hluboce zapÛsobily obrazy vypálen˘ch vesnic, nafiíkajících sirotkÛ a zoufalství v oãích uprchlíkÛ, a tak prostû musel vyrazit do Bosny. Ricky prosil, aby mu dovolili jet. Otec zatelefonoval na nûkolik ãísel a usoudil, Ïe nejlep‰í bude spojit se s Úfiadem vysoké komisafiky OSN pro uprchlíky s ústfiedím v New Yorku. Na zaãátku jara 1995 byla jugoslávská republika Bosna rozvrácena obãanskou válkou, která zniãila b˘valou federaci. UNHCR mûl v oblasti poãetné zastoupení, zhruba 400 „mezinárodních“ pracovníkÛ a nûkolik tisíc zamûstnancÛ najat˘ch na místû. Jeho poboãku fiídil b˘val˘ britsk˘ voják, vousat˘ a nesmírnû energick˘ Larry Hollingworth, jehoÏ Ricky vidûl v televizi. Mladík se vypravil do New Yorku, aby se informoval na pfiijímací proceduru. V newyorské kanceláfii se mu dostalo pfiívûtivého, ale ne právû nad‰eného pfiijetí. Nabídky od amatérÛ pfiicházely po cel˘ch pytlích a osobních náv‰tûv bylo nûkolik tuctÛ dennû. Ricky se nacházel na pÛdû Organizace spojen˘ch národÛ; musel dodrÏet postupy, ‰est mûsícÛ se pot˘kat s byrokracií, vyplnit horu formuláfiÛ, a protoÏe se na podzim chystal na Harvard, patrnû ho nakonec ãekalo odmítnutí. KdyÏ rozãarovan˘ mlad˘ muÏ sjíÏdûl na zaãátku pfiestávky na obûd v˘tahem zpátky do pfiízemí, pfiátelsky se na nûho usmála sekretáfika ve stfiedních letech. „Jestli tam opravdu chcete pomoci, budete se muset vypravit do regionální kanceláfie v Záhfiebu,“ fiekla. „Najímají pracovníky pfiímo na místû. Pravidla jsou tam mnohem uvolnûnûj‰í.“ 24

Chorvatsko také náleÏelo k rozpadající se Jugoslávii, ale dokázalo se od ní oddûlit, stalo se nezávisl˘m státem a v jeho hlavním mûstû Záhfiebu sídlila ústfiedí mnoha organizací. Jednou z nich byl UNHCR. Ricky dlouze telefonoval s rodiãi, získal jejich zdráhav˘ souhlas a odletûl z New Yorku pfies VídeÀ do Záhfiebu. Tam ov‰em narazil na stejné potíÏe: bylo tfieba vyplÀovat formuláfie a uzavíraly se pouze dlouhodobé smlouvy. Pfiijímat letní dobrovolníky znamenalo vzít na sebe velkou zodpovûdnost a jejich pfiínos byl zanedbateln˘. „Mûl byste vyzkou‰et nûjakou nevládní organizaci,“ navrhl místní fieditel ve snaze pomoci. „Jejich lidé se scházejí v kavárnû hned vedle nás.“ UNHCR má moÏná celosvûtovou pÛsobnost, ale v‰echno v Ïádném pfiípadû nezastane. Poskytování humanitární pomoci se stalo svébytn˘m oborem a pro mnoho lidí povoláním. Kromû Organizace spojen˘ch národÛ a iniciativ jednotliv˘ch vlád se do nûj zapojují také nevládní organizace. V Bosnû jich pÛsobilo pfies tfii sta. Lidé si obvykle vzpomenou nejv˘‰e na nûkolik nejznámûj‰ích: Save the Children (britská), Feed the Children (americká), Age Concern, War on Want, Médecins Sans Frontières – ty v‰echny byly na místû. Patfiila k nim sdruÏení náboÏenská i svûtská a mnohá z tûch men‰ích vznikla pfiímo kvÛli obãanské válce v Bosnû, o níÏ bez ustání informovaly západní televizní stanice. A na úplnû nejniÏ‰í úrovni se nacházely jednotlivé kamiony, pfiivezené do zemû pfies celou Evropu dvûma svalnat˘mi chlapíky, ktefií uspofiádali sbírku ve své hospodû. I pro nû byl poslední zastávkou pfied cestou do bosenského vnitrozemí buì Záhfieb, nebo jadransk˘ pfiístav Split. Ricky vyhledal doporuãen˘ podnik, objednal si kávu a slivovici proti ‰tiplavému bfieznovému vûtru 25

a rozhlíÏel se po moÏn˘ch spoleãnících. O dvû hodiny pozdûji do kavárny ve‰el urostl˘ vousat˘ muÏ, kter˘ vypadal jako fiidiã náklaìáku, a posadil se. Na sobû mûl kostkovanou vlnûnou bundu, a kdyÏ si objednával kafe a koÀak, Ricky ho podle pfiízvuku zafiadil do Severní nebo JiÏní Karolíny. Mladík vstal a pfiedstavil se. Usmálo se na nûho ‰tûstí. John Slack pracoval jako dispeãer a distributor pomoci pro mal˘ americk˘ dobroãinn˘ spolek jménem Loaves’n’Fishes, coÏ byla nedávno zaloÏená odnoÏ Armády spásy a kolektivní projev hfií‰nosti svûta reverenda Billyho Jonese, televizního kazatele a spasitele du‰í (za patfiiãn˘ pfiíspûvek) z pfiíjemného mûsta Charleston v JiÏní Karolínû. Vyslechl Rickyho vyprávûní, jako by pro nûho nebylo niãím nov˘m. „Umí‰ fiídit náklaìák, hochu?“ „Ano.“ To nebyla tak docela pravda, ale Ricky pfiedpokládal, Ïe velké terénní vozidlo se od men‰í dodávky tolik neli‰í. „Vyzná‰ se v mapách?“ „Samozfiejmû.“ „A chce‰ tuãn˘ plat?“ „Ne. Peníze na cestu jsem dostal od dûdy.“ John Slack se rozzáfiil. „Ty nic nechce‰? Jenom pomáhat?“ „Pfiesnû tak.“ „Dobfie, bereme tû. Jsme malá organizace. Jezdím nakupovat jídlo, obleãení, deky a v‰echno ostatní pfiímo tady, hlavnû do Rakouska. Potom to odvezu do Záhfiebu, natankuji a namífiím si to do Bosny. Základnu máme v Travniku. Jsou tam tisíce uprchlíkÛ.“ „To mi vyhovuje,“ fiekl Ricky. „Náklady si budu platit sám.“ Slack do sebe hodil zbytek koÀaku. „Jedeme, hochu,“ zavelel. Náklaìák byl nûmeck˘ hanomag váÏící deset tun 26

a Ricky se s ním nauãil jezdit, je‰tû neÏ dojeli na hranice. Cesta do Travniku jim trvala deset hodin a za volantem se stfiídali. O pÛlnoci dorazili do tábora Loaves’n’Fishes hned za mûstem. Slack Rickymu hodil pár dek. „Vyspi se v kabinû,“ fiekl. „Ráno tû nûkde ubytujeme.“ Základna Loaves’n’Fishes byla opravdu malá. Skládala se z dal‰ího kamionu, fiízeného nemluvn˘m ·védem, kter˘ se právû chystal vyjet na sever pro nové zásoby, nevelkého pozemku, obehnaného kvÛli zlodûjíãkÛm plotem, stísnûné kanceláfie ve stavební buÀce, kÛlny zvané skladi‰tû na vyloÏené, ale dosud nerozdûlené potraviny, a tfií bosensk˘ch pracovníkÛ najat˘ch na místû. Navíc zde byly dvû ãerné Toyoty Landcruiser pro rozváÏení men‰ích nákladÛ. Slack v‰echny pfiedstavil a odpoledne se Ricky ubytoval u jedné vdovy ve mûstû. Na dojíÏdûní do tábora si za hotovost, kterou nosil v opasku na peníze, koupil zchátralé kolo. John Slack si opasku v‰iml. „Mohl bys mi fiíct, kolik v té ledvince má‰?“ zajímal se. „Vzal jsem si tisíc dolarÛ,“ odpovûdûl Ricky bezstarostnû. „Kdyby nastal nûjak˘ problém.“ „Do prdele. Tak je moc neukazuj, nebo ho pfiivolá‰. S tolika penûzi by místní vystaãili do konce Ïivota.“ Ricky slíbil, Ïe si dá pozor. Po‰ta, jak brzy zjistil, nefungovala, neboÈ neexistující bosensk˘ stát Ïádnou nemûl a nûkdej‰í jugoslávská byla v troskách. John Slack mu vysvûtlil, Ïe dopisy a pohledy s sebou berou fiidiãi jedoucí do Chorvatska nebo do Rakouska. Ricky narychlo napsal pozdrav na jednu z pohlednic, které koupil na leti‰ti ve Vídni a uloÏil do batohu. ·véd ji odvezl na sever. Paní Colensové pfii‰la o t˘den pozdûji. Travnik kdysi b˘val prosperujícím obchodním cen27

trem, ob˘van˘m Srby, Chorvaty a bosensk˘mi Muslimy. O jejich pfiítomnosti svûdãily rÛzné kostely. Byl tu katolick˘ pro uprchlé Chorvaty, pravoslavn˘ pro Srby, ktefií se rovnûÏ vytratili, a tucet me‰it pro vût‰inové Muslimy, jimÏ se stále fiíkalo BosÀané. Po vypuknutí obãanské války se spoleãenství tfií etnik, která dlouhé roky Ïila v pfiátelství, rozpadlo. Z celé zemû byl hlá‰en jeden pogrom za druh˘m a vzájemná dÛvûra vyprchala. Srbové ode‰li a pfies horsk˘ hfieben Vla‰iç, kter˘ se tyãí nad mûstem, a údolí fieky La‰vy se stáhli do Banja Luky. Chorvati byli rovnûÏ vytlaãeni a vût‰inou skonãili ve Vitezu o pfiibliÏnû patnáct kilometrÛ jiÏnûji. KaÏdé etnikum si tedy vytvofiilo své útoãi‰tû. Do nich se hrnuly zástupy uteãencÛ odpovídající národnosti. Svûtová média ukazovala jako pachatele v‰ech pogromÛ Srby, tfiebaÏe i srbská spoleãenství b˘vala masakrována, jestliÏe se dostala do izolace a poãetní nev˘hody. DÛvod spoãíval v tom, Ïe ve staré Jugoslávii Srbové ovládali armádu, a kdyÏ se zemû rozpadla, jednodu‰e se zmocnili devadesáti procent tûÏké v˘zbroje, ãímÏ získali nepfiekonatelnou pfievahu. ChorvatÛm, ktefií také nezÛstávali pozadu, pokud ‰lo o vraÏdûní nechorvatsk˘ch men‰in v jejich stfiedu, se dostalo aÏ pfiíli‰ ukvapeného uznání ze strany nûmeckého kancléfie Kohla, po nûmÏ si mohli zbranû nakoupit na svûtovém trhu. BosÀané byli pfieváÏnû neozbrojení a tento stav zÛstal na radu evropsk˘ch politikÛ zachován. V dÛsledku toho nejvíce utrpûli. Na konci jara 1995 Ameriãané, znechuceni a unaveni neãinn˘m pfiihlíÏením, pouÏili svou vojenskou sílu k odraÏení SrbÛ a pfiinucení v‰ech stran, aby v Daytonu v Ohiu zasedly k jednacímu stolu. V listopadu vstoupila v platnost daytonská dohoda. Ricky Colenso se jí nedoÏil. 28

V dobû, kdy Ricky Colenso pfiijel do Travniku, bylo mûsto tûÏce postiÏeno ostfielováním ze srbsk˘ch pozic v horách. PfieváÏnou ãást budov krylo obloÏení z dfievûn˘ch fo‰en. Pokud je zasáhl „pozdrav“, rozpadly se na tfiísky, ale dÛm zÛstal uchránûn. Okna vût‰inou chybûla a byla nahrazena igelitem. Nápadnû barevná me‰ita zÛstala z nûjakého dÛvodu u‰etfiena pfiímého zásahu. Dvû nejvût‰í stavby ve mûstû, gymnázium a kdysi slavná hudební ‰kola, byly pfiecpané bûÏenci. Vyjet do okolí a sklidit úrodu bylo prakticky nemoÏné, a tak pfieÏití uprchlíkÛ, zhruba tfiikrát poãetnûj‰ích neÏ pÛvodní obyvatelstvo, záviselo na humanitární pomoci. Ve mûstû se nacházela základna Loaves’n’Fishes a pfiibliÏnû tuctu dal‰ích men‰ích nevládních organizací. Do dvou landcruiserÛ bylo moÏné naloÏit aÏ dvû stû padesát kilogramÛ potravin a rozvézt je po odlehlej‰ích vesnicích a osadách, kde vládl je‰tû vût‰í nedostatek neÏ v Travniku. Ricky ochotnû souhlasil, Ïe se této práce ujme a bude terénními auty vozit pytle s jídlem do hor na jihu. âtyfii mûsíce poté, co sedûl v Georgetownu a na televizní obrazovce sledoval scény lidského utrpení, které ho pfiivedly aÏ sem, byl ‰Èastn˘. Dûlal to, kvÛli ãemu se vydal na cestu. Dojímala ho vdûãnost o‰lehan˘ch rolníkÛ a jejich dûtí s velk˘ma hnûd˘ma oãima, kdyÏ uprostfied nûjaké zastrãené vesnice, kde lidé uÏ t˘den nejedli, vykládal pytle s p‰enicí, kukufiicí a su‰en˘m mlékem. Byl pfiesvûdãen, Ïe jist˘m zpÛsobem splácí v‰echny v˘hody a pohodlí, které mu dobrotiv˘ BÛh, v nûhoÏ pevnû vûfiil, poskytl tím, Ïe ho stvofiil jako Ameriãana. Neznal jediné slovo v srbochorvat‰tinû, spoleãném jazyce celé Jugoslávie, nebo v bosen‰tinû. Nemûl ponûtí o místopisu, o tom, kam vedou horské cesty, kde je bezpeãno a kde by mohlo hrozit nebezpeãí. 29

John Slack mu pfiidûlil jednoho z bosensk˘ch pracovníkÛ, mladíka s obstojnou ‰kolní angliãtinou jménem Fadil Sulejman, kter˘ se stal jeho prÛvodcem, tlumoãníkem a navigátorem. Ricky v dubnu t˘den co t˘den a od kvûtna kaÏd˘ch ãtrnáct dní posílal rodiãÛm dopisy nebo pohledy, jeÏ s vût‰ím ãi men‰ím zpoÏdûním docházely do Georgetownu s chorvatsk˘mi nebo rakousk˘mi známkami. Druh˘ kvûtnov˘ t˘den Ricky zjistil, Ïe zÛstal v tábofie sám a pfievzal velení. ·véda Larse postihla váÏná porucha motoru na málo pouÏívané horské silnici v Chorvatsku, severnû od hranice, ale daleko od Záhfiebu. John Slack nasedl do jednoho z landcruiserÛ, aby mu pomohl a závadu opravil. Fadil Sulejman poÏádal Rickyho o laskavost. Jako tisíce jin˘ch v Travniku byl Fadil nucen uprchnout z domova, kdyÏ jej zasáhla válka. Vysvûtlil, Ïe jeho rodina Ïila na malém statku v údolí uprostfied hfiebene Vla‰iç. Zoufale touÏil dozvûdût se, jestli z jeho domova nûco zbylo. Lehl popelem, nebo stále stojí? Vyhnuly se mu boje? Jakmile válka zaãala, otec zakopal rodinné cennosti pod stodolu. Jsou tam je‰tû? Jin˘mi slovy, mohl by poprvé po tfiech letech nav‰tívit dÛm sv˘ch rodiãÛ? Ricky mu ochotnû poskytl volno, ale problém spoãíval v nûãem jiném. ProtoÏe horské silnice byly po jarních de‰tích kluzké, mohla po nich jezdit pouze terénní vozidla. To znamenalo vypÛjãit si landcruiser. Ricky váhal. Chtûl pomoci a dokonce by zaplatil benzin. JenÏe bylo v horách bezpeãno? Pfied ãasem se v nich pohybovaly srbské hlídky a shora ostfielovaly Travnik. To bylo pfied rokem, prohla‰oval Fadil. JiÏní svahy, kde stojí usedlost jeho rodiãÛ, jsou uÏ docela bezpeãné. Ricky se dlouze rozhodoval, ale protoÏe na nûho zapÛsobily Fadilovy prosby, pfiedstavil si, jaké to asi 30

je, ztratit domov, a souhlasil. S jednou podmínkou: pojede také. V jarním slunci to vlastnû byl velice pfiíjemn˘ v˘let. Vyjeli z mûsta a vydali se po hlavní silnici na Donji Vakuf, z níÏ po patnácti kilometrech odboãili doprava. Silnice stoupala, zmûnila se v polní cestu a nepfiestávala ‰plhat nahoru. Kolem ní se zelenaly buky, jasany a duby. Ricky si pomyslel, Ïe je to skoro jako v Shenandoah, kde jednou tábofiili s partou ze ‰koly. V zatáãkách se auto zaãalo dostávat do smyku a bylo jasné, Ïe bez pohonu v‰ech ãtyfi kol by se takhle daleko nedostali. Místo dubÛ je obklopily jehliãnany a v patnácti stech metrech pfiijeli do horského údolí, neviditelného z cesty hluboko dole a pfiipomínajícího tajnou skr˘‰. Uprostfied údolí spatfiili statek. Komín trãel k nebi, ale v‰echno ostatní bylo vypáleno a pobofieno. Za star˘mi ohradami pro dobytek zÛstalo nûkolik zchátral˘ch kÛlen. Ricky se podíval na Fadila a fiekl: „To je mi líto.“ U zãernalého komína vystoupili z auta a Ricky ãekal, zatímco Fadil bloumal mokr˘m popelem a obãas kopl do nûãeho, co zÛstalo z domu, ve kterém vyrostl. Potom oba pro‰li kolem ohrady a jímky, z níÏ po de‰tích dosud pfietékal nevábn˘ obsah, aÏ ke stodole, pod kterou FadilÛv otec patrnû zakopal rodinné cennosti, aby je uchránil pfied nájezdníky. Náhle zaslechli lomoz a nafiíkání. Na‰li je pod vlhkou a páchnoucí plachtou. Bylo jich ‰est, mal˘ch, vydû‰en˘ch, ve vûku od pouh˘ch ãtyfi do deseti let. âtyfii chlapci a dvû dívky, pfiiãemÏ ta star‰í se zfiejmû stala náhradní matkou a vedoucí skupiny. KdyÏ dûti vidûly, Ïe se na nû dívají dva muÏi, ztuhly strachem. Fadil na nû ti‰e promluvil. Dûvãe po chvíli odpovûdûlo. „Jsou z Gorice, osady asi ‰est kilometrÛ odsud za 31

horou. To jméno znamená ‚mal˘ kopec‘. Znal jsem to tam.“ „Co se stalo?“ Fadil znovu promluvil v místní hatmatilce. Dívka odpovûdûla a pak se rozplakala. „Pfii‰li muÏi, Srbové, polovojensk˘ oddíl.“ „Kdy?“ „Vãera veãer.“ „Co se stalo?“ Fadil vzdychl. „Byla to velice malá osada. âtyfii rodiny, dvacet dospûl˘ch, moÏná dvanáct dûtí. Je po nich, v‰ichni mrtví. Rodiãe dûtí kfiiãeli, Ïe mají utéct, kdyÏ se zaãalo stfiílet. Utekly do tmy.“ „Sirotci? V‰ichni?“ „V‰ichni.“ „Dobr˘ BoÏe, to je ale zemû. Musíme je naloÏit do auta a odvézt dolÛ,“ fiekl Ameriãan. Vyvedli dûti, které se chytly za ruce a vytvofiily fietûz od nejstar‰ího po nejmlad‰í, ze stodoly do jasného jarního slunce. Ptáci zpívali. Bylo to nádherné údolí. Na okraji lesa uvidûli muÏe. Bylo jich deset a pfiijeli ve dvou rusk˘ch terénních autech GAZ s vojenskou kamufláÏí. Na sobû mûli maskovací uniformy. A byli tûÏce vyzbrojení. KdyÏ o tfii t˘dny pozdûji paní Annie Colensová nahlédla do po‰tovní schránky, ale opût v ní nena‰la Ïádn˘ lístek, zavolala na jisté ãíslo do Windsoru v Ontariu. Telefon staãil zazvonit jen dvakrát. Ze sluchátka se ozval povûdom˘ hlas otcovy osobní sekretáfiky. „Ahoj, Jean. Tady je Annie. Je tam táta?“ „Samozfiejmû, paní Colensová. Hned vás pfiepojím.“

KAPITOLA T¤ETÍ

Magnát V letecké ubikaci „A“ bylo deset mlad˘ch pilotÛ a dal‰ích osm ob˘valo vedlej‰í budovu „B“. Na záfiivû zelené travnaté rozjezdové dráze postávaly dva ãi tfii letouny Hurricane, jimÏ boule za pilotní kabinou dodávala typick˘ nahrben˘ vzhled. Nebyly nové a látkové záplaty prozrazovaly, Ïe v pfiede‰l˘ch dvou t˘dnech utrpûly ‰rámy v bojích vysoko nad Francií. Atmosféra v ubikacích nemohla b˘t v ostfiej‰ím protikladu k teplému letnímu poãasí, které na leti‰ti Coltishall v anglickém Norfolku 25. ãervna 1940 vládlo. Nálada muÏÛ z 242. perutû Britského královského letectva, známé prostû jako Kanadská peruÈ, klesla dosud nejhloubûji, a to z dobrého dÛvodu. 242. peruÈ bojovala prakticky od chvíle, kdy na západní frontû padl první v˘stfiel. V prohrané bitvû o Francii pÛsobila od v˘chodních hranic aÏ po kanál La Manche. Jak HitlerÛv váleãn˘ stroj nabíral stále rychlej‰í obrátky a sunul pfied sebou francouzskou ar33

KAPITOLA T¤ETÍ

mádu, letci, ktefií se vraceli z pokusÛ o zastavení pfiívalu nepfiátel, zji‰Èovali, Ïe jejich základny byly mezitím evakuovány a pfiesunuty dále od hranic. ObtíÏnû shánûli jídlo, ubytování, náhradní díly a palivo. KaÏd˘, kdo nûkdy patfiil k ustupující armádû, dobfie ví, jak v˘stiÏné je slovo chaos. Jakmile byli opût za kanálem La Manche, pustili se do dal‰í bitvy nad pláÏemi u Dunkerku, zatímco britské oddíly na zemi se pokou‰ely za kaÏdou cenu zabránit debaklu a hledaly cokoli, na ãem by mohly doplout zpátky do Anglie, jejíÏ bílé útesy se lákavû r˘sovaly nad klidnou mofiskou hladinou. KdyÏ z hrozné pláÏe odplul poslední Angliãan a zb˘vající obránci nevelkého území upadli na dal‰ích pût let do nûmeckého zajetí, Kanaìané byli na dnû se silami. Utrpûli pfií‰ern˘ v˘prask: devût mrtv˘ch, tfii zranûní, tfii sestfielení a zajatí. Po tfiech t˘dnech stále ãekali na coltishallském leti‰ti bez náhradních dílÛ a náfiadí, které zÛstaly ve Francii. Jejich velící dÛstojník, major „Táta“ Gobiel, byl nûkolik t˘dnÛ nemocn˘ a do sluÏby se jiÏ nevrátil. Britové jim slíbili nového velitele, jehoÏ teì oãekávali kaÏd˘m okamÏikem. Zpoza hangárÛ pfiijelo malé otevfiené sportovní auto a zaparkovalo u dfievûn˘ch ubikací. Z vozu s jist˘mi obtíÏemi vystoupil muÏ. Nikdo ho nepfii‰el pfiivítat. MuÏ se tûÏk˘m krokem vydal k budovû „A“. O nûkolik minut pozdûji vy‰el ven a zamífiil k ubikaci „B“. Kanad‰tí piloti ho sledovali z okna a divili se, proã chodí tak kolébavû s nohama od sebe. Dvefie se otevfiely a muÏ stanul na prahu. V˘loÏky napovídaly, Ïe má majorskou hodnost velitele perutû. Nikdo nevstal. „Kdo tady velí?“ zajímal se nasupenû. Nedaleko místa, kde se Steve Edmond rozvaloval v kfiesle a skrze modr˘ opar hledûl na pfiíchozího, se zvedl robustní francouzsk˘ Kanaìan. 34

„Asi já,“ fiekl Stan Turner. V té dobû mûl Stan na kontû teprve dva potvrzené sestfiely, ale pozdûji dosáhl celkem ãtrnácti a dostal hromadu vyznamenání. Britsk˘ dÛstojník s rozhnûvan˘ma modr˘ma oãima se obrátil na podpatku a zamífiil k zaparkovan˘m letadlÛm. Kanaìané pomalu vycházeli z ubikací, aby se podívali, co se bude dít. „Já nevûfiím vlastním oãím,“ utrousil Johnny Latta smûrem k Steveovi Edmondovi. „Ti mizerové nám poslali velícího dÛstojníka bez nohou.“ Byla to pravda. Pfiíchozí ztûÏka na‰lapoval na dvou protézách. Vytáhl se do kabiny jednoho letadla, nastartoval motor Rolls Royce Merlin, natoãil stroj proti vûtru a vzlétl. Potom pÛl hodiny pfiedvádûl v‰echny známé akrobatické manévry, o nichÏ se psalo v uãebnicích, a také nûkteré zbrusu nové. Byl dobr˘ ãásteãnû díky tomu, Ïe se proslavil jako akrobatické eso je‰tû dfiíve, neÏ dlouho pfied válkou pfii‰el pfii havárii o obû nohy, a zãásti proto, Ïe ho nehoda postihla. KdyÏ stíhací pilot prudce zatoãí nebo letí na pln˘ plyn stfiemhlav dolÛ, coÏ je pro nûho v soubojích Ïivotnû dÛleÏité, na jeho organismus pÛsobí znaãné pfietíÏení. V dÛsledku toho krev proudí z horní ãásti tûla dolÛ, dokud nedojde k pfiechodné ztrátû vûdomí. ProtoÏe tento pilot nemûl nohy, krev zÛstávala v trupu, takÏe jeho letka brzy zjistila, Ïe je schopen provádût prud‰í obraty neÏ kdokoli jin˘. Nakonec s Hurricanem pfiistál, vysoukal se z kabiny a kolébal se k zaraÏen˘m KanaìanÛm. „Jmenuji se Douglas Bader,“ oznámil, „a z nás se stane nejlep‰í zatracená peruÈ v celém zatraceném letectvu.“ Vûdûl, o ãem mluví. Po prohrané bitvû o Francii a tûsném úniku z pláÏí u Dunkerku se schylovalo k dal‰ím událostem: velitel letectva Göring slíbil Hitlerovi vzdu‰nou pfievahu, nezbytnou k úspû‰né invazi do Bri35

tánie. Boj o nebe vstoupil do dûjin jako bitva o Británii. NeÏ skonãila, Kanaìané z 242. perutû, vÏdy pod vedením svého beznohého velícího dÛstojníka, dosáhli nejlep‰ího pomûru sestfielÛ vÛãi ztrátám. Na sklonku podzimu toho mûla nûmecká Luftwaffe dost a stáhla se zpátky do Francie. Hitler vynadal Göringovi a zamûfiil svou pozornost na v˘chod, do Ruska. Bûhem tûchto tfií bitev, o Francii, u Dunkerku a o Británii, jeÏ probûhly bûhem pouh˘ch ‰esti mûsícÛ uprostfied roku 1940, Kanaìané zaznamenali osmdesát osm potvrzen˘ch sestfielÛ, z toho ‰edesát sedm v bitvû o Británii. ZároveÀ ale v bojích ztratili sedmnáct pilotÛ, z nichÏ v‰ichni kromû tfií byli francouz‰tí Kanaìané. O padesát pût let pozdûji Steve Edmond vstal od svého pracovního stolu a jako mnohokrát pfiedtím pfiistoupil k fotografii na stûnû. Nebyli na ní v‰ichni muÏi, s nimiÏ létal; nûktefií uÏ v té dobû byli mrtví a jiní teprve mûli pfiijít. Ukazovala v‰ak sedmnáct KanaìanÛ v Duxfordu jednoho horkého a bezmraãného dne na konci srpna uprostfied bitvy. Skoro v‰ichni jiÏ zemfieli. Vût‰inou v boji bûhem války. Tváfie chlapcÛ mezi devatenácti a dvaadvaceti lety vyzafiovaly temperament, veselost a oãekávání na prahu Ïivota, kter˘ byl souzen jen málokomu z nich. Zadíval se na snímek pozornûji. Benzie, pilot na jeho kfiídle, byl sestfielen a zabit nad ústím TemÏe 7. záfií, dva t˘dny po fotografování. Solanders, mladík z Newfoundlandu, zahynul den nato. Johnny Latta a Willie McKnight, stojící i létající tûsnû vedle sebe, pfii‰li o Ïivot nûkde nad Biskajsk˘m zálivem v lednu 1941. „Ty jsi z nás byl nejlep‰í, Willie,“ za‰eptal star˘ muÏ. McKnight se jaksi pfiirozenû stal jako první esem i dvojit˘m esem: devût potvrzen˘ch sestfielÛ bûhem 36

prvních sedmnácti dnÛ bitvy, dvacet jedna vítûzství, kdyÏ zahynul, deset mûsícÛ po první bojové akci, v pouh˘ch jednadvaceti letech. Steve Edmond se doÏil pomûrnû vysokého vûku a nesmírnû zbohatl. Urãitû byl jedním z nejvût‰ích tûÏafisk˘ch magnátÛ v Ontariu. Celé ty roky mûl fotografii na stûnû, kdyÏ bydlel v prospektorském srubu, kdyÏ vydûlal první milion dolarÛ a pfiedev‰ím kdyÏ ho ãasopis Forbes prohlásil za miliardáfie. Mûl ji stále u sebe, aby mu pfiipomínala dûsivou kfiehkost toho, ãemu fiíkáme Ïivot. âasto pfii vzpomínání Ïasl, Ïe pfieÏil. Po prvním sestfielu byl v nemocnici právû v dobû, kdy 242. peruÈ v prosinci 1941 odcestovala na Dáln˘ v˘chod. Jakmile byl zase ve formû, pfiefiadili ho do v˘cvikového stfiediska. Nespokojen se sv˘m údûlem zasypával nadfiízené Ïádostmi, aby mohl zase bojovat, a nakonec dosáhl pfievelení, takÏe je‰tû stihl vylodûní v Normandii, kde létal s nov˘m bitevním bombardérem Typhoon, velice rychl˘m a velice siln˘m, obávan˘m niãitelem tankÛ. Podruhé ho sestfielili nedaleko Remagenu, kdyÏ se Ameriãané valili pfies R˘n. S tuctem dal‰ích britsk˘ch typhoonÛ pfiipravoval pÛdu pro jejich postup. Pfiím˘ zásah do motoru mu poskytl jen nûkolik vtefiin na to, aby nabral v˘‰ku, otevfiel kabinu a vyskoãil ze zniãeného letadla dfiíve, neÏ vzplálo. Seskok trval dlouho a následovalo tvrdé pfiistání, pfii kterém si zlomil obû nohy. Omámen˘ bolestí leÏel ve snûhu, jako ve snách vnímal, jak se kolem míhají oblé ocelové helmy, a velmi dobfie si uvûdomoval, Ïe Nûmci chovají k typhoonÛm obzvlá‰tní nenávist a Ïe lidé, na které útoãil, patfií k tankové divizi SS a nevyznaãují se obzvlá‰tní shovívavostí. Pfiistoupila k nûmu zachumlaná postava a prohlíÏela si ho. Jak˘si hlas fiekl: „No to se podívejme.“ Sestfie37

len˘ pilot si ulehãenû vydechl. Jen málo Hitlerov˘ch vûrn˘ch hovofiilo s mississippsk˘m pfiízvukem. Ameriãané ho v morfiovém opojení dopravili zpátky za R˘n a pak odletûl do Anglie. KdyÏ mu kosti patfiiãnû srostly, nadfiízení usoudili, Ïe zbyteãnû zabírá postel dal‰ím zranûn˘m z fronty, a tak ho poslali na rekonvalescenci na jiÏní pobfieÏí, kde se belhal sem a tam a ãekal na repatriaci do Kanady. Odpoãíval v Dilbury, nesourodém tudorovském sídle prodchnutém dûjinami, mezi trávníky pfiipomínajícími kuleãníkové stoly a pohledn˘mi sestfiiãkami. Na jafie mu bylo dvacet pût a mûl hodnost velitele perutû. DÛstojníci ob˘vali pokoje po dvou, ale trvalo cel˘ t˘den, neÏ mu pfiidûlili spolubydlícího. Byl to zhruba stejnû star˘ Ameriãan bez uniformy. Levou ruku a rameno mûl napadrÈ po pfiestfielce v severní Itálii. To znamenalo tajnou operaci za nepfiátelsk˘mi liniemi. Zvlá‰tní jednotky. „Ahoj,“ fiekl novû pfiíchozí. „Peter Lucas. Hraje‰ ‰achy?“ Steve Edmond vy‰el z drsn˘ch hornick˘ch táborÛ v Ontariu a v roce 1938 vstoupil do Královského kanadského letectva, aby unikl nezamûstnanosti ve svém oboru v dobû, kdy svût nemûl zájem o nikl. Pozdûji byl nikl souãástí kaÏdého leteckého motoru, kter˘ ho dopravil na oblohu. Lucas pocházel z nejvy‰‰ích spoleãensk˘ch vrstev Nové Anglie a od narození Ïil v hojnosti. Dva mladí muÏi sedûli na trávníku nad ‰achovnicí, kdyÏ otevfien˘m oknem jídelny zaznûl z rádia nemoÏnû uhlazen˘ hlas, typick˘ pro tehdej‰í hlasatele BBC, a oznámil, Ïe na Lüneburském vfiesovi‰ti byla podepsána bezpodmíneãná nûmecká kapitulace. Bylo 4. kvûtna 1945. Válka v Evropû skonãila. Ameriãan a Kanaìan sedûli, vzpomínali na v‰echny své pfiátele, ktefií se ne38

vrátí domÛ, a oba si pozdûji uvûdomili, Ïe to bylo naposledy, kdy plakali na vefiejnosti. O t˘den pozdûji se rozlouãili a vrátili se kaÏd˘ do své zemû. Pfiátelství ze zotavovny na anglickém pobfieÏí jim v‰ak vydrÏelo na cel˘ Ïivot. KdyÏ Steve Edmond dorazil do Kanady, byla to jiná zemû, a on sám se rovnûÏ zmûnil: ve vyznamenaného váleãného hrdinu, pfiicházejícího do vzkvétající ekonomiky. Ode‰el ze Sudburské kotliny. A do ní se také vrátil. Jeho otec i dûdeãek byli horníci. Kanaìané tûÏili mûì a nikl kolem Sudbury od roku 1885 a Edmondové byli témûfi celou dobu u toho. Steve Edmond zjistil, Ïe z platu od letectva u‰etfiil znaãnou sumu, a vyuÏil ji k tomu, aby jako první z rodiny vystudoval univerzitu. Vcelku pochopitelnû se rozhodl pro báÀské inÏen˘rství a k nûmu si pfiidal hutnictví. V obou oborech patfiil k nejlep‰ím absolventÛm roãníku 1948, a proto po nûm sáhla INCO, International Nickel Company, nejdÛleÏitûj‰í zamûstnavatel v kotlinû. INCO, zaloÏená v roce 1902, pfiispûla k tomu, Ïe se Kanada stala pfiedním svûtov˘m dodavatelem niklu, a její ãinnost se zamûfiovala pfiedev‰ím na velké loÏisko u Sudbury v Ontariu. Edmond nastoupil do ‰kolicího programu pro dÛlní inÏen˘ry. Steve Edmond se mohl stát dÛlním inÏen˘rem a proÏít spokojen˘, ale prÛmûrn˘ Ïivot v hrázdûném domû na pfiedmûstí Sudbury, jenÏe nepokojná mysl mu stále na‰eptávala, Ïe musí existovat nûjaká lep‰í moÏnost. Na univerzitû se nauãil, Ïe nejdÛleÏitûj‰í niklová ruda, pentlandit, obsahuje také dal‰í prvky; vyskytují se v nûm i platina, paládium, iridium, ruthenium, rhodium, telur, selen, kobalt, stfiíbro a zlato. Edmond zaãal studovat vzácné kovy, jejich vyuÏití a moÏné uplatnûní na trhu. Nikdo dal‰í se tím nezatûÏoval. Jejich 39

zastoupení v rudû bylo tak nízké, Ïe z ekonomického hlediska nemohly pfiinést zisk, a tak konãily na haldách. Jen málo lidí o vzácn˘ch kovech nûco vûdûlo. Témûfi v‰echna velká jmûní se zakládají na jediném pfievratném nápadu a odvaze k jeho uskuteãnûní. Pomáhají také tvrdá práce a ‰tûstí. Pfievratn˘ nápad Stevea Edmonda spoãíval v tom, Ïe se odebral zpátky do laboratofie, kde ostatní mladí dÛlní inÏen˘fii pomáhali s úrodou jeãmene tím, Ïe ji pili. V˘sledkem byl proces, kterému se dnes fiíká „louhování kyselinou pod tlakem“. V podstatû jde o to, Ïe se malé mnoÏství vzácn˘ch kovÛ v odpadu rozpustí a pozdûji znovu zmûní v kov. Kdyby se sv˘m objevem seznámil INCO, moÏná by ho poplácali po zádech, nebo dokonce uspofiádali slavnostní veãefii na jeho poãest. Místo toho podal v˘povûì, odjel tfietí tfiídou do Toronta a zamífiil na patentov˘ úfiad. Bylo mu tfiicet a budoucnost mûl pfied sebou. VypÛjãil si, samozfiejmû, ale ne moc, protoÏe jeho plán nevyÏadoval velké náklady. KdyÏ je loÏisko pentlanditu vyãerpáno úplnû nebo alespoÀ do té míry, Ïe se tûÏba jiÏ nevyplatí, za tûÏebními spoleãnostmi zÛstávají obrovské haldy zvané „hlu‰inové pfiehrady“. Hlu‰ina byla odpad a nikdo ji nechtûl. Steve Edmond ano. Kupoval ji za pár centÛ. ZaloÏil firmu Edmond Metals, známou na torontské burze prostû jako Emmy, a její akcie stoupaly. Nikdy ji navzdory lákav˘m nabídkám neprodal, nikdy se nepustil do spekulací, které mu nabízely banky a finanãní poradci. Tak se vyvaroval prudk˘ch vzestupÛ, nafouknut˘ch bublin a pádÛ. Ve ãtyfiiceti byl multimilionáfiem a v roce 1985, ve vûku ‰edesáti pûti let, se zafiadil do tûÏko definovatelné kategorie miliardáfiÛ. Nevychloubal se, nikdy nezapomnûl na své kofieny, hojnû pfiispíval na charitu, vyh˘bal se politikÛm, 40

ale choval se k nim pfiátelsky, a byl znám jako dobr˘ otec rodiny. Bûhem let se vyskytlo nûkolik po‰etilcÛ, ktefií se nechali zmást jeho pfiívûtiv˘m zevnûj‰kem a pokusili se ho podvést, obelhat nebo okrást. V‰ichni zjistili, ãasto ze svého pohledu pfiíli‰ pozdû, Ïe Steve Edmond má v sobû tolik oceli jako v‰echny letecké motory, za nimiÏ kdy sedûl. OÏenil se jednou, v roce 1949, tûsnû pfied sv˘m velk˘m objevem. S Fay se vzali z lásky a ta jim vydrÏela aÏ do roku 1994, kdy manÏelka zemfiela na motorickou neuropatii. Jediné dítû, dcera Annie, se jim narodilo v roce 1950. K stáru ji Steve Edmond miloval stejnû jako kdykoli pfiedtím, v˘bornû vycházel s profesorem Adrianem Colensem, akademikem z Georgetownské univerzity, kterého si vzala ve dvaadvaceti, a nedal dopustit na svého jediného vnuka, dvacetiletého Rickyho, kter˘ byl právû kdesi v Evropû, neÏ nastoupí na univerzitu. Steve Edmond se vût‰inou projevoval jako spokojen˘ muÏ, na coÏ mûl plné právo, ale pfiicházely dny, kdy b˘val podráÏdûn˘ a neklidn˘. Tehdy pfiecházel po své luxusní kanceláfii vysoko nad mûstem Windsor v Ontariu a znovu si dlouze prohlíÏel tváfie na fotografii. Tváfie z dávno uplynul˘ch ãasÛ. Zazvonil domácí telefon. MuÏ se vrátil k psacímu stolu. „Ano, Jean?“ „Na lince je paní Colensová z Virginie.“ „Dobfie. Pfiepojte ji.“ NeÏ dostal spojení, opfiel se v ãalounûném otáãecím kfiesle. „Ahoj, drahou‰ku. Jak se má‰?“ Zatímco poslouchal, z tváfie se mu vytratil úsmûv. Pfiedklonil se v kfiesle a poloÏil lokty na stÛl. „Co myslí‰ tím ‚pohfie‰ují‘?… Zkusila jsi tam zavolat?… Bosna? Telefony nefungují… Annie, ví‰, dûti 41

dneska moc nepí‰í… moÏná to tam zÛstalo nûkde na po‰tû… ano, já chápu, Ïe to slíbil… dobfie, nech to na mnû. Pro koho pracoval?“ Vzal si tuÏku a blok papírÛ a poznamenal si, co mu dcera diktovala. „Loaves’n’Fishes. Takhle se jmenují? To je humanitární organizace? Jídlo pro uprchlíky. V˘bornû, budou na seznamu. Musejí b˘t. Nech to na mnû, drahou‰ku. Ano, jakmile se nûco dozvím.“ KdyÏ poloÏil telefon, na chvíli se zamyslel, a pak zavolal v˘konnému fiediteli své firmy. „Máme mezi tûmi vlasat˘mi mladíky, které zamûstnáváme, nûkoho, kdo rozumí vyhledávání na internetu?“ zeptal se. ¤editel byl pfiekvapen. „Samozfiejmû. Spoustu.“ „Chci jméno a soukromé ãíslo ‰éfa amerického charitativního spolku Loaves’n’Fishes. Ne, to staãí. A potfiebuji to rychle.“ Informace obdrÏel bûhem deseti minut. O hodinu pozdûji uzavfiel dlouh˘ telefonát s osazenstvem elegantní budovy v Charlestonu v JiÏní Karolínû, kde mûl sídlo jeden z onûch vysmívan˘ch televizních evangelistÛ, ktefií od dÛvûfiiv˘ch lidí získávají velké peníze v˘mûnou za pfiíslib vykoupení. Organizaci Loaves’n’Fishes zaloÏil nakrátko ostfiíhan˘ spasitel proto, aby získávala prostfiedky pro nebohé bûÏence v Bosnû, zmítané tehdy krutou obãanskou válkou. Kolik dolarÛ dostali potfiební a kolik pohltila kolona reverendov˘ch limuzín, to aÈ kaÏd˘ posoudí sám. Ale pokud Ricky Colenso pracuje pro Loaves’n’Fishes jako dobrovolník, tvrdil hlas z Charlestonu, pak se musí nacházet v distribuãním stfiedisku v mûstû zvaném Travnik. „Jean, vzpomínáte si, jak pfied nûkolika lety pfii‰el jeden ãlovûk z Toronta o pár star˘ch obrazÛ, kdyÏ se nûkdo vloupal do jeho venkovského domu? Psalo se 42

o tom v novinách. Potom se zase na‰ly. Nûkdo v klubu mi fiíkal, Ïe mu je vypátrala a vrátila nûjaká velice diskrétní agentura. Potfiebuji jeho jméno. Zavolejte mi nazpátek.“ Tohle na internetu rozhodnû nebylo, ale existovaly i jiné sítû. Jean Searleová, jeho dlouholetá osobní sekretáfika, vyuÏila kontaktÛ se sv˘mi kolegynûmi, z nichÏ jedna pracovala u policejního fieditele. „Rubinstein? Dobfie. SeÏeÀte mi pana Rubinsteina v Torontu nebo kdekoli jinde.“ Trvalo to pÛl hodiny. Sbûratel umûní byl zastiÏen v Rijksmuseu v Amsterdamu, kam se znovu zajel podívat na Rembrandtovu Noãní hlídku. Vzhledem k ‰estihodinovému ãasovému rozdílu ho vyru‰ili od veãefie. Ochotnû v‰ak pomohl. „Jean,“ fiekl Steve Edmond, kdyÏ s ním dohovofiil, „zavolejte na leti‰tû. AÈ pfiipraví grummana. Hned. Chci letût do Lond˘na. Ne, v Anglii. Za svítání.“ Bylo 10. ãervna 1995.