Pohlédla na mě. Nejdřív jsem si myslel, že se na mě dívá poprvé. Ale když prošla kolem svícnu a já stále cítil na rameni i v zádech její kluzký, olejnatý pohled, pochopil jsem, že to já se dívám poprvé na ni. Zapálil jsem si cigaretu. Vdechl jsem ostrý, silný kouř a potom se otočil i se židlí. Uviděl jsem ji na stejném místě jako každou noc, stála vedle svícnu a upírala na mě oči. Pár minut jsme nedělali nic jiného, jen jsme se na sebe dívali. Já na ni, zatímco jsem balancoval na jedné ze zadních nohou židle, a ona na mě, klidně napřahujíc ruku nad svícnem. Jako každou noc jsem viděl její ozářená víčka. A vzpomněl jsem si na to, na co vždycky. „Oči modrého psa,“ řekl jsem. „Přesně tak. Už si to budeme pamatovat,“ odpověděla, aniž odtáhla ruku od svícnu, a pak s povzdechem zmizela z mého zorného pole. „Oči modrého psa. Napsala jsem to všude.“
www.euromedia.cz
oci modreho pa marquez.indd 2
Márquez Gabriel García
Oči modrého psa
Oči modrého psa
se narodil 6. března 1927 v Aracatace na karibském pobřeží Kolumbie. Zájem o literaturu a film spojoval s činností novinářskou, která ho jako dopisovatele kolumbijských a jiných latinskoamerických periodik dovedla do řady zemí Starého i Nového světa. Psal reportáže a filmové kritiky, v Římě studoval režii. Již v raných dílech, například v románu Všechna špína světa (1955, č. 2006), se Márquez projevil jako mimořádný autor. Po klíčových románech Sto roků samoty (č. 1971) a Podzim patriarchy (č. 1978) publikoval začátkem osmdesátých let Kroniku ohlášené smrti (č. 1984) a vzápětí dílo Láska za časů cholery (č. 1988). V devadesátých letech u nás vyšel např. biografický román Generál ve svém labyrintu (1995) o Simónu Bolívarovi. Roku 2002 vydal autor paměti Žít, abych mohl vyprávět (č. 2003) a o dva roky později prózu Na paměť mým smutným courám (č. 2005). Gabriel García Márquez, nejvýznamnější latinskoamerický spisovatel španělského jazyka, obdržel roku 1982 Nobelovu cenu „za své romány a povídky, v nichž se neskutečné snoubí s reálným v bohatě komponovaném světě plném imaginace...“ Spisovatel zemřel 17. dubna 2014 v Mexiku.
Gabriel García Márquez
Gabriel García Márquez
ODEON
Povídky ze souboru Oči modrého psa patří k raným Márquezovým dílům. Vznikly v letech 1947 až 1955 a vyšly dokonce až v roce 1974, sedm let po vydání autorova nejslavnějšího románu Sto roků samoty. I proto představují trochu jiného Márqueze, neboť náležejí k žánru fantastické prózy a je v nich patrný silný vliv surrealismu. Ve čtrnácti povídkách se čtenáři přestavuje složitý, mnohovrstevnatý svět, v němž sen koexistuje se skutečností, život se smrtí, přítomnost s minulostí, šílenství s racionalitou. Stačí nedůležitá událost, nepatrná změna osvětlení nebo drobná odchylka v běžném řádu dne a ve známé, banální každodennosti se otevírá škvíra, kterou do ní vniká „jiný“ svět, temný, nebezpečný, zneklidňující. Poznání existence skrytých vrstev skutečnosti mrazí, děsí i okouzluje zároveň a nutí postavy (i čtenáře) přehodnotit ustálené vnímání okolního světa. Márquezovskou fantastickou poetiku dotvářejí i existenciální témata jako láska, osamělost, odcizení, krize identity, vina a smrtelnost. Poprvé se zde objevuje i mytické Macondo a jeho obyvatelé, kteří znovu ožijí ve Sto rocích samoty. Kniha Oči modrého psa je fascinujícím a nanejvýš originálním příspěvkem do hispanoamerické fantastické tvorby, u nás známé především z děl J. L. Borgese nebo J. Cortázara. Povídky vycházejí česky poprvé.
Oči modrého psa
8/26/16 3:20:28 PM